Duben 2016

Nápady, aneb když ho s někým máte stejný

17. dubna 2016 v 20:03 | Alžběta T. |  Vzkazy autorky
Zdravím,

jak je zde naznačeno v nadpisu, jde vidět, co mě trápí. Jde o nápad, který jsem chtěla zakomponovat do příběhu, přesně do Aysun Sultán, což víte, že se poslední dobou více věnuji tomuto příběhu, než jiným, některé jsem začala a ani je nedokončila, jak se sluší a patří, což bych měla postupně napravit, coby amaterský spisovatel, což i my amatéři přece máme své pravidla, tak jako profesionální spisovatelé, i když oni to mají vskutku těší, je to přece jejich práce, která je živí, kdežto u nás je to koníček. Ikdyž bych si ráda představila, že jeden z mých příběhů by si mohl někdo všimnout někdo z nakladatelství a vyšla by kniha s mým jménem, příběhem, který jsem psala. Nebránila bych se, to přiznávám, ale vždy jsou tu problémy, ať již technické, nebo časové(práce, rodina, zábava), tohle mě brzdí, proto takové odmlky, to pochopí, chápe každý, kdo se v tom pohybuje, i když dalo by se říct, že se v tom pohybuji? Poslední dobou mě pohltila spíše práce, než psaní a psaní beru, jako odreagovaní, někdy bych chtěla celý den sedět u počítače, nebo studovat materiály a uklidnit se. Tyhle příběhy beru jako svůj svět, a dobře si uvědomuji, že všechny svým zveřejněním na tomhle blogu do onoho světa pustím a částečně mě možná poznají, nebo jiní mě poznají z jiné stránky..., tohle je ale spíše případ příběhu Reinkar-life.
Bětuš, zpět k tomu, co si chtěla, říkám si nyní, protože jsem odběhla od tématu, nebo spíše jsem chtěla vyjádřit a říct na úvod, co příběhy pro mě znamenají. Jde o seriál Muhtesem yuzyil Kosem.. volné pokračování seriálu, známéno v ČR pod názvem Velkolepé století, což je překlad Muhtesem yuzyil, také si jistě mnozí pamatují, nebo zaregistrovali, že píši i příběhy, monology, nebo bych mohla říct, vymýšlím i scény, které mi v seriálu chybí a tímpádem nechávám svou fantazii plout. Zpět však k tomu, co chci napsat, scenárista je stejný, jako na konci onoho Velkolepého století. Na konci píši z toho důvodu, že scenáristka Meral Okay, která napsala scenář pro první až třetí řadu, je bohužel po smrti a řeknu to tak, že tuhle ženu vskutku obdivuji. Je fakt, že mnohé věci jsem vložila i do Aysun, ale mělo to jiný průběh a snažím se, aby to byla sice stejná situace, ale aby tam byl kousek mého tvůrčího já, pokud to tak mohu nazvat. A teď jak jsem shlédla díl Kosem a mrkla se na překlad, nebo spíše kamarádka, která umí turecky mi řekla děj, krve by se do mě nedořezal. Scenárista zakomponoval to, co jsem chtěla ve svém příběhu. Je asi jasné, že ten, kdo je první, je prostě první a ten druhý bude obviněn z kopírování, ale, že tenhle plán měl jako první v hlavě, to již nikdo nebude na to brát ohled. Důležité je být první, jenže jak, když vás bloguje něco zcela jiného. Rozhodla jsem se, ale skočit do vody, nápady již mám a jakmile se dostanu do dějové linky, do které jsem to chtěla zakomponovat, udělám to.
Ano, tahle informace, nebo spíše bych to měla nazvat vyjádření, než něco udělám, chtěla jsem Vás jenom informovat a také dopředu se obhájít, i když již k ničemu to nebude vést. Je také možná omluva, že prostě turecky neumím, nemám se scenáristou kontakt, ale napadá mě, že bych scenáristu měla zkontaktovat, doplním s překladatelem, když máme podobné, ne-li stejné nápady.