Část 45.

25. prosince 2015 v 19:46 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Mehmed spolu s vojskem tábořili v polovině cesty do sídla říše. Abbas se díval na noční oblohu, za ním přišel Mustafa Paša, zastavil se u něho. "Vždy když se podívám na oblohu, vzpomenu si na svou ženu, doufám, že v sídle říše je všechno v pořádku." Řekl Mustafa. Abbas se na něho podíval. "Já zase vzpomínám na rodinu, na ty, které jsem ztratil navždy a na ty které jsem ztratil ze svých očí. Doufám, že dočasně, snad je znovu spatřím." Odpověděl Abbas, znovu vzhlédl na nebe a Mustafa si ho změřil. "Zažil si více, než by se zdálo." Mustafa se usmál. "Již chápu tvé chování." "Taky si to zažil." "Všichni máme své oběti, abychom dosáhli toho, čeho chceme dosáhnout." "Netušil jsem, že jsi filozof." "To vše mě naučili v Enderunu, měl jsem spolehlivého učitele." Řekl s úsměvem Mustafa. Abbas se k němu obrátil. "Osman bude jednat velmi rychle." Řekl Osman ustaraně. "Vojsko si potřebuje odpočinout, přece jenom potřebuje sílu na válku, která jistě nastane." Odpověděl Mustafa a zvážněl při vzpomenutí na to, co se může stát. "Problém mi dělají i Janičáři, jsou velmi nespolehliví." Řekl potichu Abbas, protože dva Janičáři procházeli kolem nich. "Půjdou tam, kde se bude platit nejvíce." Dodal Abbas a sledoval dva muže. Mustafa mlčel, pouze přikývl, dobře je znal, stejně jako Abbas, ostatně mezi nimi se pohybovali. "Nebude těžké pro Osmana sehnat potřebné lidi, ostatně mnozí z nich jsou mu zavázáni. Měl vždy tajné a velmi silné nitky." "Proto se ho bojí i samotný Sultán." Skočil mu do řeči Abbas. Mustafa se odmlčel, Abbas se na něho podíval, jelikož Paša nereagoval. "Proto se ho bál i jejich otec, Sultán Ahmed." Řekl Mustafa. Abbás se podíval na muže, kteří přecházeli k druhému stanu na konci tábora. "Jedno, ale našemu Vládci zbývá…. My a obyčejný lid. Díky jeho staveb škol, mešit a nemocnic jistě získal své příznivce." Mustafa přikývl. "To ano, ale otázka je na místě." Odpověděl Mustafa. "Bude to vůbec stačit?" "Nepochybuj o Vládci." Odpověděl Abbas, "Neměli bychom pochybovat." Jako by se probral. "Osman je šelma, ale Mehmed je pánem všech šelem."
Sultán Mehmed přijel domů, do sídla říše. Palác našel však podivně prázdný, prošel ho skoro celý, až šel na nádvoří, bylo plné mlhy, najednou se mlha rozplynula, nádvoří bylo plné lidí, Mehmed byl uprostřed uličky a pozoroval armádu, která stála poslušně v řadě. "Pozooor! Přichází Sultán Osman Chán Hazetleri!" Brána se otevírala a vešel skutečně Osman k trůnu, posadil se a jeho výraz značil vítězství nad bratrem. Armáda, Pašové, Beyové se poklonili novému Vládci. Osmanův pohled se zastavil právě u Mehmeda. Mehmed pozoroval svého bratra, za jeho zády byla vidět blížící se postava ženy, s ohromením zjistil, že ta žena je jeho matka. Defne Valide Sultán. "Konejte." Přikázal nový Sultán a kolem Mehmeda přistoupili němí, když bojoval o život, spatřil mrtvá těla Daye Sultán, Aysun Hatun a jejich dětí. Sultán Mehmed se probudil s výkřikem ve svém stanu. Ten sen byl tak strašidelně reálný, mohl být skutečností a nyní Mehmed věděl, že válka s jeho bratrem, která zpustoší zem je nevyhnutelná.
Druhý den ráno seděla Gulšah Sultán se svou dcerkou ve svých komnatách. "Maminko, v knihovně jsem si četla zajímavé příběhy, dokonce tam byly i Biblické příběhy a cesta našeho proroka Mohameda." "Aspoň si zjistila něco jiného." Usmála se Gulšah. "A copak ses dozvěděla?" "Mami, chci se vzdělávat, být neobyčejnou Sultánkou, chci být chytrá." Gulbehar měla rozzářený obličej, velmi jí to prospívalo, za což byla Gulšah ráda, matka svou dcerku políbila na čelo. "Brzy se staneš ženou a vdáš se, budeš mít děti, budu tě podporovat, ať budu kdekoliv a budu navždy s tebou." "To vypadá mami, jako by ses rozloučila." Řekla šokovaná Gulbehar, Gulšah zesmutněla při vzpomínce, že Gulbeharnin bratr, její syn je naživu na okraji Istanbulu. "Mami?" vtrhla dcera matku z uvažování. "Nic… jenom jsem tak uvažovala, Gulbehar." "Mami, jak se vdám, tak tě neopustím." Řekla pevně rozhodnutá Gulbehar. Sultánka se zasmála, Gulšah opět zesmutněla, vzala dceřinu ruku. "I životní situace, do kterých se dostaneš v životě, tě mnohé naučí a nemusejí to být jenom Biblické příběhy či příběhy někoho zcela jiného." "Proč tu jsou svitky, které s naší vírou nemají nic společného." "Jde o náboženství, které jsem před lety uctívala. Musíme si toho vážit. Každá země má své zvyky, svou víru, kterou chce někomu jinému předat. Každá víra má své pro a proti a každá má svou sílu, kterou předá svému věřícímu. My jí máme u sebe a ani jsem o tom nevěděla." Gulšah pohladila svou Gulbehar po vlasech. "Jsi součást mé duše i duše svého otce." "Já vím, sama si mi to již několikrát říkala a pamatuji si to." Gulšah spiklenecky mrkla na dcerku. "No vidíš. Ty jsi má chytrá hlava, v životě se neztratíš, jenom nesmíš ztratit svou sílu, kterou máš snad od narození." Gulbehar se dívala na matku s úctou a respektem, Gulšah se usmívala.
Aysun se probudila, ležela ve studené zemi na zádech, převrátila se na bok, uvažovala a pak se posadila, pravou rukou se opírala o zem. Rozhlížela se po cele. Ne, neplakala, pouze uvažovala. Jak se odtud dostane?
Valide šla jako lev v kleci, sem a tam. Byla rozzuřená. Do komnaty vstoupil voják, Valide se zastavila a hypnotizovala muže přísným pohledem. "Sultáno" poklonil se voják, "Po Daye Sultán, ani dětech Sultána Mehmeda Chána není, ani stopa." Valide přistoupila blíž k vojákovi. "Hledejte jediné vodítko, najděte je. Přece se nemohli všichni do jednoho vypařit?" "Prohledali jsme Istanbul i cestu do Edirne i samotný palác, ale žádná stopa, nenašli jsme ji." "No pochopitelně, že jste je nenašli, když Sultánka, ani neodjela do Edirne." Valide byla rozčílená. "Byla to obyčejná lež. Lež, která se nevyplácí a rozhodně ne u mě." Řekla si Sultánka, spíše pro sebe. "Sultánko, ani v Istanbulu o nich nic neví, dokonce, ani je neviděli." "Jak se mohly dostat z paláce, Šehzade s nimi rozhodně nejeli." Valide se otočila zády k vojákovi a posadila se, uvažovala. "Jak mohli všichni proklouznout bez povšimnutí?" zeptala se nevěřicně. "Jedině." "Ano, Sultánko?" "Existovala chodba, kterou vybudovala Sultána Afife Hadan…, ale ta je zazděná." "Možná není, Sultáno." "Sama jsem ji nechala zazdít, tenkrát mým spolehlivým sluhou, každý mi to potvrzoval, dokonce mi to ukázali, jsem přesvědčená, že již ta chodba neexistuje." Prohlásila přesvědčeně Sultánka. Voják se nadechl. "Třeba sluha neuposlechl." "To ne, vyloučeno. Nedovolil by si to. Jedině, že by byla jiná chodba, o které doposud nevím." Sultánka si povzdechla. "Můžeš jít a hledej se svou družinou dál. Musíte je najít a pokud možno živé a zdravé." Přikázala Valide. Voják bez dalšího slova se poklonil Sultánce a odešel, ještě se srazil ve dveřích s očekávanou Elenou, ani se nepozdravili a nevyměnili pohledy. Elenu očividně muž nezajímal a stejně tak, ona nezajímala jeho, nebo spíše, nesměla ho zajímat. Nebyl eunuchem, nebyl ženou. Harém byl pro normální muže zakázán, bez rozdílů, výsad, jenom jedině Mustafa měl toto zvláštní povolení. Misha aľ Paša mohl klidně i s funkcí Paši vstoupit do harému bez onoho povolení. "Sultáno, pročesávaly jsme s Kalfami chodby, kde by mohly ženy proklouznout spolu s princi." "A?" "Nic, nic jsme nenašly."Elena kroutila hlavou. "Aaaagh!" Valide byla vzteky bez sebe.
Elena opět s Kalfami prohledávaly chodby harému. Dívky, které seděly, se dívaly na Kalfy prohledávající celý harém. "Prý Aysuniné děti i děti Daye Sultán beze stopy zmizely, Daye včera odjela." "A kde je Aysun Hatun, ještě včera jsem ji viděla, jak jde s Jelenou po zahradě." "Je v žaláři, kvůli tomu, že pomohla nechat zmizet děti." "Prý se jedná o spojenectví mezi Daye Sultán a Aysun." "Prosím?" nevěřicně se zeptala otrokyně, druhá přikyvovala. "Jenom ony dvě to společně dokázaly." "Jakmile se Vládce vrátí, bude jistě konec Daye a Aysun." "Ale nechápu, proč daly pryč i dcery." "To netuším."
Aysun seděla uprostřed cely, po letech zde přebývala. Modlila se, za Mehmeda a vojáky, za říši. Modlila se celý den. Žalářník jí donesl jídlo a pití. "Musíš jíst, Hatun." Pronesl vlídně muž, byl to dobrák a navíc tuhle mladou ženu znal již dřívějších pobytů. "Nechci nic." Odpověděla Aysun. Celou dobu s nikým nemluvila, ani nejedla. Začínala být slabá, tím jak nepřijímala potraviny.
Safia spolu s princi odjížděli dál, museli. Safia poslouchala rozkaz své paní, neustále měla v uších její slova před odjezdem. Občas přespávala a jedla s dětmi po vesnicích. Zatím žádné stopy, ani zprávy po hledání princů nebyly slyšet, což se Safii částečně ulevilo, ale věděla, že to nastane.
Daye držela svou Mahidevran, Mária držela Neylan, ta cestou usnula, Mária se na ni podívala. "Je nádherná." Daye také pozorovala dcerku své sokyně. "To ano." Mária se na Daye podívala. "Ptáš se i očima, změnila si návyky, stejně jako celá tvá osobnost, Mário." "Změnila se, protože chci." Odpověděla služebná. Mahidevran je tajně poslouchala, dělala, že usíná. "Inshalláh, vrátí se Mehmed, a dá všechno do pořádku." "Amen." Odpověděla Mária, ne, že by se stala konečně muslimkou, ale proto, aby, že se to očekávalo, ale spíše to bylo proto, aby Sultánce dala klid v duši, nyní tohle skutečně potřebovala. "Ani ve snu by mě nenapadlo, že je toho schopná." Dodala Daye smutně, Mária věděla koho tím Sultánka myslí, nechtěly zrovna mluvit před děvčatyValide Sultán. "Eso se změnilo v prach." Mária se podezíravě podívala na svou paní. "Vy máte plán." "Ano, to mám." Odpověděla Daye s tajemným výrazem.
Gervehan Sultán procházela chodbou, šla zrovna za svou matkou. Právě se zrovna dozvěděla o tom, co se stalo. "Zůstaň tady." Přikázala Sultánka své služebné Firuzi, tak se mlčky poklonila Sultánce na znamení své poslušnosti.
Gervahan Sultán vešla do přijímací místnosti. Dcera se poklonila své matce, ta seděla na své sedačce. Služebná právě zapalovala krb. Plameny se rozžhavily a poltily dřevo, které pracně služebná uložila. Služebná se otočila ke své paní. "Můžeš jít." Přikázala Valide a přitom se dívala na plamen, věděla o přítomnosti své dcery, ta se k ní přiblížila. "Valide." "Vím, o co ti jde." Řekla místo pozdravu Valide. "I s tím máš i ty něco společného?" dodala Valide naštvaně. "Myslíš s odcestováním mých synovců a neteří?" optala se Gervahan poněkud podrážděně, Valide vstala a přistoupila blíž ke Gervahan, dívala se své dceři do očí a hledala sebemenší chybičku. "Nesnaž se, Valide." "Projev mi úctu!" vykřikla rozčilená Valide, zvedla výhružně prst k dceři. "Nechtěj mě naštvat více, než je zdrávo, Gervahan." "Dala jste mi život, tak mi ho můžete i vzít. To již jste mi několikrát říkala, když jsem vykazovala neposlušnost." Odpověděla ji Gervahan. "Jistě měla Aysun pádný důvod odvést své děti, to samé i Daye. A to samé byste udělala i vy, být na jejich místě. Nemám pravdu?" řekla Gervahan, tím nevědomky Valide vnukla nápad. Co když Aysun s Daye ví o spojenectví mezi ní a Osmanem? Co když ví o zradě, kterou se coby matka Vládce dopustila? Valide ustoupila, tahle myšlenka byla víc reálná, než si chtěla Valide připustit, Sultánka změnila výraz, vypadala konsternovaně, což dcera na své matce poznala. Změnila i ona výraz, "Ovšem chápete jejich sny, jejich cíle, Valide." "Běž, běž, než ti ublížím." Upozornila jí matka se zamračeným výrazem. "Své dceři? Navíc již jste to udělala několikrát a bez milosti. Nebylo by to poprvé, Sultáno." Valide mlčela, dala si ruku v pěst. Držela se, aby skutečně svou dceru neudeřila, v Sultánce se vařila krev v žilách.
"Běž, Gervahan! Nebo tě spálím!" křikla Valide. "Ať je Aysun kdekoliv, pusťte ji." Řekla Gervahan. "Tak proto jsi zde. Až přijde čas, pustím ji." "Onemocní a zemře, Mehmed Vám to nikdy neodpustí." Naléhala Gervahan, čekala od své matky cokoliv, ale tohle způsobilo, že poslední kapka se třepala, aby mohla dopadnout na hladinu již tak dost přeplněného poháru. "Odejdi, Gervahan. Já jsem Sultánka, Královna harému, jeho hlava, krk, tělo. Ty se do toho nepleť, rozuměla si?!" okřikla ji matka, již jí Gervahan až příliš zahnala do kouta, což se nikdy v životě nestalo. "Pusťte ji." Řekla Gervahan ještě jednou, začala čím dál více tlačit. Valide však chytla Gervahan pod krk, surově ji tlačila, Gervahan se začala prát, škrábala svou matku na ruce, sesunula k zemi, držela ruce své matky, Sultánka začala vidět rudě, její dcera sotva dýchala, ale krev Defne se nikdy nezapře, ani v tuto chvíli, kdy Gervahan se prokazovala coby bojovnice. Dveře se v té chvíli otevřely. Do komnaty vstoupila služebná, dívala se na zem, se slovem "Sultánko," vzhlédla k Sultánce a poskytl se ji obraz Valide Sultány škrtící svou vlastní dceru. "Aaaah!" vykřikla služebná a přikryla si pusu, ustoupila o krok dozadu a dívala se na Sultánku s vytřeštěnýma očima. Služebná byla vyděšená, jakmile strážkyně uslyšely křik, šly se podívat, jakmile uvidely, co Valide provádí, jedna z nich vykřikla. "Sultáno, prosím!!" Tohle Valide probudilo, aby neudělala chybu, přestala škrtit svou dceru, pustila ji. Gervahan se opřela o levou ruku, pravou se držela za krk a zakuckala se, hlasitě dýchala, ani hlásku nevydala, ale naštěstí jí matka nezabila, ani jí nepřivodila do bezvědomí. Valide se dívala na svou dceru polekaně, že tohle dopustila, aby se to stalo. "Co chceš?" ptala se na služebnou, přestože o ní pohledem nezavadila. Služebná si odkryla pusu, nadechla, vydechla, snažila se alespoň tím uklidnit, aby mohla Sultánce říct, co měla. Přistoupila o krok dopředu. "Elena Hatun s vámi chce mluvit, má pro vás zprávu." Řekla potichu, Valide se na služebnou podívala, ta sklopila zrak k zemi, Sultána se podívala na další dvě ženy stojící vedle služebné. "Odneste mou dceru pryč z mých komnat." Přikázala Valide tónem, jakoby služebné měly vykázat zrádce. Pro Valide, ale Gervahan byla zrádcem, protože změnila pravidla, změnila svůj postoj. Služebné přistoupily k Sultánce, vzaly Sultánku za lokty, aby jí pomohly vstát, ale Sultánka se odtrhla. "Já sama." Řekla naštavěně, uraženě, nenávistně, ne na dívky, ale na svou matku, která si sedla a jen mlčky se dívala na svou dceru. Gervahan Sultán se postavila, teprve v tu chvíli se podívala na svou matku s ošklivým pohledem. "Jste v pořádku?" ptala se ustaraně služebná. "Ano, jsem." Zavrčela Gervahan. "Jděte dělat svou práci." Přikázala služebným Valide, dívky uposlechly, poklonily se Valide a odcházely pryč, jen služebná ještě zůstala. Nyní boj mezi matkou a dcerou vypukl, bylo to ale zvláštní pro Valide, ale v tuto chvíli to nebylo zvláštní Gervahan, to poznala i samotná Valide Sultán. "Již tě nechci vidět v mých komnatách, ani v tomto paláci." Řekla s klidným hlasem Valide, Gervahan se na matku jenom dívala, to v podstatě bylo jedno, co matka k ní promlouvala, důležitější bylo, co chtěla sama udělat. Sultána naklonila hlavu a změřila si opovrželivým pohledem svou dceru. "Zradila si mě, vybrala sis stranu. Když stojíš za pouhou otrokyní, která porodila tvému bratrovi dítě." "Je matkou tvých vnoučat, Defne." "Kde se v tobě bere ta drzost!!" Valide znovu prudce vstala. "Nebýt té dívky." Pohlédla Gervahan vděčně na otrokyni. "Zabila by si vlastní dceru." Řekla Gervahan. "Upřímně je mi tě líto, ty sis zvolila cestu. Mehmed ti to nedaruje." "Mehmed již za chvíli nebude o čem rozhodovat." "Jak to myslíš?! Mehmed je Sultánem, tohle by si neměla dovolovat, ani Valide!!" okřikla Gervahan Valide. "Nemluv se mnou takhle. Mehmed je jenom díky mě Vládcem a udělám cokoliv, abych se udržela na vrcholu, Gervahan. To nikdy nedokážeš pochopit a ani nechci, abys to chápala." Řekla Defne. Gervahan nevěřila svým uším, tohle matka, ať byla jakkákoliv by nikdy neřekla, ale nyní jí matka překvapila. Ať chtěla Defne nebo ne, válka sourozenců a navíc její vlastní s její dcerou začala. Gervahan se bez dalšího slova, ani poklony otočila a odcházela, služebná šla za ní. Gervahan se setkala s Elenou, ta zvedla hlavu na znamení vítězství. Gervahan se k ní zastavila, změřila si otrokyni, něco s matkou chystaly, tohle poznávala podle mimiky a hlavně očí, jenom vědět co. Elena se Gervahan poklonila. "Máme krásný den." Pronesla mile k Sultánce, ta však neodpovídala, pouze hypnotizovala služebnou pohledem, vzápětí odcházela.
Elena vstoupila do komnaty Valide Sultány držela v rukou obálku se vzkazem. Sultána seděla a tvářila se jako hromovládce, před svou bouří, mlčky pozorovala svou služebnou, Elena se poklonila. "Sultáno, někdo, ví jistě kdo, vám posíla psaní." Valide se zamračila, vstala a nedůvěřivě se na služebnou podívala. "Kdo píše?" přistoupila ke služebné blíž. "Osman." Špitla Elena. Valide se ulevilo, přikývla a natáhla ruku, služebná jí ochotně psaní podala.
Aysun se modlila, seděla na studené podlaze, služebné jí na příkaz Valide přinesly přikrývky, Valide jí ještě chtěla nechat živou. Aysun se jídla ani nedotkla. Žalářník opět odnesl jídlo zpět. "Hatun, musíš něco jíst." Pronesl k Aysun, ta dokončila modlitbu a ošklivě se na žalářníka podívala. "Valide…" "Je mi jedno co říká Valide Sultán." Skočila žalářníkovi do řeči. "Jsem tady a to znamená, že chce mou smrt." dodala nasupeně Aysun, žalářník již mlčel, jednoduše to přešel a odcházel s jídlem.
Do komnaty Gulšah Sultán přišla Gervahan, byla pod dohledem služebné, která byla svědkem vrcholu sporu mezi ní a její matkou. "Sultáno, co se stalo?" zeptala se Gulšah, prudce vstala, když viděla Sultánku pobledlou. Ruzgar zrovna přicházel spolu s Gervahan. Gulšah se na svého sluhu podívala. "Ruzgare, jako na zavolanou, prosím tě, můžeš vzít Gulbehar do knihovny." Sultánka se podívala na svou dcerku, ta dobře věděla, že s Gervahan budou řešit záležitosti, které si matka nepřeje, aby zaslechla. "Ano, maminko." Pronesla Gulbehar, vstala, poklonila se Gervahan, která předstírala alespoň před svou nevlastní sestrou, že je všechno v pořádku, Gulbehar odcházela s Ruzgarem.
Sultánky si okamžitě sednuly, Gulšah čekala, co se mohlo stát, když Sultánka vpadla do komnaty, jakoby šlo o život. Gervahan se podívala na služebnou. "Děkuji ti, můžeš jít." Řekla Sultánka směrem ke služebné, ta poslechla, poklonila se, odcházela, Gervahan se obrátila na Gulšah, která seděla po její pravici a čekala, co se stalo Sultánce, když je tak pobledlá. "Šla jsem za Valide Sultánou, ať propustí Aysun." "Čekám, že bezúspěšně. Tvá matka když si něco usmyslí, není cesty zpět." Odpověděla Gulšah. "Je to mnohem horší, zdá se, že je proti Mehmedovi, jakoby čekala na jeho pád." Řekla zoufalá Sultánka, nechtěla říct, že jí matka málem zabila, o tom se nechtěla zmínit. "Tak nakonec přece jenom měla pravdu." Vydechla Gulšah, pohlédla na zem a pak na dveře. Gervahan se podívala na Gulšah a nechápala, co tím Gulšah myslí, ta se na ní podívala, násilím polkla. "Co, kdo řekl?" "Možná, že Valide se spojila s Osmanem." Gervahan byla překvapena, lehce otevřela ústa, rty se jí zachvěly, v hlavě jí zněla ta poslední věta Gulšah. "Možná, že Valide se spojila s Osmanem." Po chvíli se vzpamatovala, již všemu rozuměla alespoň opatřením, které matka učinila poslední dobou a již tušila, odkud Elena pochází, co je vůbec zač. "To mnohé vysvětluje a je dobře, co Aysun s Daye učinily, byla to pouze ochrana a myslím, že Valide tuší, že se o tom začínají lidé v harému postupně dozvídat." "Je to, ale přece absurdní, aby Mehmedovi pomohla k trůnu a nyní pomahá Osmanovi." "Již není její loutka, Valide chtěla vládnout prostřednictvím jeho a když se dozvěděla, že syn ji ztěží řekne pravdu o státnických záležitostech a navíc jedná bez porady s ní… taky nezapomeň, že se objevila i Aysun, která má potenciál." Gervahan vyjmenovala možné důvody matčina rozhodnutí.

Mezitím v komnatě Valide se Sultánka smála, byla šťastná. Osman jí poslal zprávu o těhotenství jeho ženy Mahpeyker. "Po dlouhé době, je zde přítomno štěstí Šehzade Osmana. Jen škoda, že nemohu roznést šerbet a sladkosti." Řekla Valide. "Nevadí, příchod dítěte bude daleko bouřlivější, veselejší." Dodala Valide. Elena se usmívala. "Gratuluji vám, opět se stanete babičkou. Inshalláh, narodí se zdraví syn, z celého srdce to přeji, jak Šehzade Osmanovi, tak i Mahpeyker Sultán." Odpověděla s úsměvem služebná. "Amen." Sultána se usmála, otevřela oči a snila. Pak Valide vstala a šla ke krbu, pohlédla na služebnou. "To ano." Řekla a hodila dopis do ohně, nechtěla, aby kdokoliv se to dozvěděl, ne, když není ještě ten správný čas. Valide chvíli pozorovala plamen a obrátila se na služebnou, přistoupila k ní blíž. "Mahpeykeřino těhotenství je Alláhovo znamení, znamení změn a možného návratu, možného úspěchu." Služebná mlčela, pouze souhlasně přikývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama