Část. 44

19. prosince 2015 v 1:06 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Aysun vešla do komnaty Valide Sultány, která se již netvářila přátelsky, Valide mlčela stejně jako Aysun. Hatun k ní přistoupila a poklonila se jí, vzápětí poklekla a políbila ji ruku, kterou k ní Valide automaticky natáhla. Teprve poté, co Aysun se narovnala a o krok ustoupila, promluvila Valide. "Co tě ke mně přivádí?" "Nemohu pozdravit svou Sultánku?" odpověděla otázkou Aysun. "Mmm, tak mile se mnou hovoříš, jako by si něco chystala." "Čas ukáže všechno, vítězství i prohry." Valide se zamračila, postavila se k Aysun, ostře jí vzala za bradu. "Nezapomeň, kdo jsi, otrokyně, i přestože si matkou čtyř Sultánových synů. Nezmění se nic, nejsi totiž já." Řekla ostře Sultána. "Nedokážete skrýt city, tak, jak se to v harému sluší, Valide. Vaše slova již nejsou ostré jako dýky, vaše slova již pro mě nejsou jako oheň. Jsem kamenem, kterého nesrazíte." Odpověděla Aysun. Valide se usmála, třeba protože, nyní držela ona pomyslné Eso v rukávu. Valide svěsila ruku. "To se uvidí." Odpověděla.
Beyhan s Arifem a Jelena mlčky procházeli chodbou, dveře byly zadělané, všechno proběhlo, jak si to usmysleli. "Jestli někoho uvidíte, nezastavujte se." Pravil ženám Arif, byl mezi nimi. Zahnuli doleva, když z rohu, na konci chodby se vynořila Elena, tak, jak pronesl Agha dívkám, tak učinily, nezastavily se a dělaly, že se nic nestalo. Elena plynule pokračovala v chůzi velmi sebejistě, zastavila se před nimi. Všichni tři se také svorně zastavili. "Eleno, zdravíčko." Pronesl Arif s úsměvem. "Udělala se nám krásná modrá obloha a slunce svítí na obloze." Dodal Arif. "netušila jsem, že umíš být tak vtipný." Elena se podívala do okna. "Ale," obrátila se zpět k Aghovi. "Máš pravdu, udělalo se nám krásně." Elena se podívala na Beyhan Kalfu a Jelenu. "Neviděli jste Sultánky spolu s Máriou, nesu jim ještě vzkaz od Valide Sultány." "Ne, neviděli, možná pokud je ještě zastihneš na cestě ke kočáru." Odpověděl pohotově Arif, ženy mlčely a dělaly, že o ničem neví, pouze přikývly, aby daly Arifově odpovědi patřičnou důležitost. Elena si všechny podezíravě změřila. "Nelžeš mi?" odpověděla. "Ale co nemá?" pohoršeně se zeptal Arif. "Jsme přece, tak jako ty sluhové harému, tedy naší Haseki Defne Valide Sultán." Dodal Arif. Elena mlčela. "Děkuji za odpověď, škoda. Tak vzkaz jim jistě pošle Valide." Odpověděla Elena, obešla ty tři a odcházela. Arif si spolu s Beyhan a Anabell oddechli a odcházeli.
Daye držela v náručí Neylan s Máriou držíc pochodeň a Mahidevran nyní běžely tajnou chodbou. "Proč utíkáme?" optala se Mahidevran. "Sultáno, musíme to stihnout." "Utíkáme před osudem, Mahidevran." Pronesla smutně Daye. "Před velmi smutným osudem." Dodala. Daye měla strach, aby nezakopla a nespadla spolu s Neylan, Mahidevran běžela vedle své matky. Měla strach o matku a sestru. "Utíkej honem." Mária byla vpředu, aby Sultánky viděly na kameny a různé překážky. "Pozor, zde je schod." Pronesla udýchaně Mária. Sultánky opatrně našlapovaly.
Aysun stála před Valide Sultán. "Pokud je to poslední, co si pro dnešek chtěla říct, nechť můžeš jít." Řekla Valide. "Proč vždy se to musí zvrtnout, Valide? Nic jsem vám neudělala. Je to snad protože vám někoho připomínám?" zeptala se Aysun nevěřicně. "Vždyť jste byla spokojená s mým chováním, řekla jste mi, ať zapomenu na bolest, na všechno… Nezapomněla jsem, Valide, ale přijala jsem vaši víru, vaši kulturu, vše na co je tato říše zvyklá." Valide změnila výraz. "Možná mi někoho připomínáš, ale nyní nehraje roli náš spor." Aysun se navenek tvářila překvapeně, ale nyní věděla, o co jde. Jde o Osmana s Mehmedem, jejich válka, která jistě vypukne a Valide se rozhodla pro stranu, viditelně to Aysun, byť nevědomě, naznačila. "Sultáno." Aysun se poklonila Sultánce a odcházela.
Gulšah Sultán vešla do své komnaty. "Kde je Gulbehar?" rozhlížela se Sultánka po komnatě. "Je s Ruzgarem Aghou v knihovně. Sultánka si přála číst, vzdělávat." Gulšah si šla sednout. "Proč nejsi s nimi?" "Ruzgar si přál, abych tu byla, kdybyste se vrátila a oznámila vám, kde nyní jsou." Odpověděla služebná. "Dobře, děkuji ti." Gulšah se chytla za krk. "Nějak mi vyschlo v krku, prosím, přines mi pití." Přikázala Sultánka. "Jistě, Sultáno." Řekla služebná a s poklonou a odcházela pro pití.
Aysun byla ve své komnatě, procházela se nervózně sem a tam, jako lev v kleci. Když v tom přišla Jelena. Aysun se zastavila, obrátila se k ní, přistoupila blíž. "Jako na zavolanou. Máš něco?" "Psaní jistě dorazí za měsíc, ale Sultánky jsou nyní tam, kde mají být." "Ještě štěstí, že vás nikdo nechytil, doufám, že si hlídala poctivě, Jeleno." Pravila Aysun nedůvěřivě. " Da Sultána." Odpověděla Jelena, jakmile dořekla odpověď, zarazila se a dodala. "Jako byste tam byla a omlouvám se, vím, že bych takhle mluvit neměla." "Ruštinu ovládám, u mě nevadí, že jí používáš, byl to rodný jazyk mé matky." Odpověděla Aysun. "A taky se tak jmenovala, jak ty. Jelena." Dodala Aysun, zesmutněla, otrokyně to zpozorovala, sledovala svou paní, byla připravená ji vyslechnout, nějak pomoci. "Není vám něco, Sultánko." "Net." Odpověděla Aysun se smutným úsměvem. "Ja dumaju, što by ty mogla se mnoj na pragulku." Řekla Aysun. "Spasiba, maja gralovna." Řekla služebná, poklekla k paní, vzala jí ruku a políbila jí. Aysun jí hned vytrhla ruku a postavila jí. "Klaníš se, líbáš ruce." Teprve nyní si Aysun povšimla dívčiny určité podoby s její matkou, jakoby matka tuto dívku poslala, do tohoto paláce. Aysun přeběhl mráz po zádech. "Sultáno." Jelena byla vystrašená, Aysun najednou zbledla. "To nic," Aysun se usmála, aby zahnala starost mladé dívky. "Tak půjdeme?" optala se Aysun, která se pomalu vzpamatovávala.
Elena procházela chodbou, měla jasný záměr, hodlala to tak učinit. Mahpeyker Sultán si zrovna česala vlasy před zrcadlem. Když v tom se jí udělalo nevolno. Esmahan vešla do komnaty. "Sultáno, Šehzade Osman vás očekává." Řekla s úsměvem služebná, když v tom se zarazila, jakmile spatřila pobledlou Sultánčinu tvář. "Co si přeje?" slyšela se z dálky Mahpeyker. "Chce vás vidět." Odpověděla služebná, již mírně řečeno vyvedená z rovnováhy, vystrašená. "Sultáno, děje se něco? Je vám něco?" optala se ustaraně služebná. Mahpeyker se dívala na svou služebnou. Služebná se ještě více lekla. "Sultáno!" vykřikla Esmahan a přiběhla k Sultánce blíž. "Ne, nic mi není!" vykřikla slabě Sultánka. "Zvedni mě jenom." Dodala, Esmahan ji vzala ruku, omotala si ji kolem krku a zvedla jí. "Teď mě pusť." "Ale, Sultánko." "Pusť mě, již to zvládnu." Řekla tvrdě Mahpeyker. Služebná jí poslechla, Mahpeyker vrávoravě udělala dva kroky, pak se jí podlomily nohy a padla na zem. Jenom zaslyšela vzdáleně polekaný hlas své služebné, cítila její ruce. Mahpeyker pak pohltila tma.
Daye a Mária s holčičkami byly v polovině cesty. "Ještě minimálně tři kilometry, Sultáno a budeme sedět v kočáře." "Již nemohu." odpověděla Sultána celá zpocená, špinavá, pořád ještě nesla malou Neylan. "Musíme ještě běžet. Je zázrak, že jsme to daly, takovou dálku. Nyní musíme běžet jako život." "Já vím." Odpověděla Sultánka. Dvě ženy se rozběhly a s ještě větším nasazením, každá minuta byla v tuto chvíli velmi drahá, nyní byla otázka krátkého času, než se to Valide dozví a vynese po nich pátrání. V té době musí být aspoň na cestě kočárem. Daye měla pochyby, jestli to vůbec ženy stihnout.
Elena se na chodbě potkala s Aysun a Jelenou, se kterou se předtím viděla s Arifem a Beyhan. Eleně to již bylo jasné, něco všichni tři tajili, ale nyní to nechtěla dávat najevo před Aysun Hatun. Ta se usmála a zastavila se před Elenou, zadržela jí a přitáhla jí k sobě. "Ach, omlouvám se." Řekla Elena a poklonila "Sultáno." "Eleno, jsi jak vítr, vždy se objevíš, tam, kde ti to prospívá viď? Hlavně opatruj naši Valide. Slyšela jsem, že již máš poskytnuté místo Kalfy harému." Aysun si změřila dívku od pasu dolů. "Gratuluji ti, jsi velmi talentovaná." "To vy taky, potvrdit si místo v harému je především o silné osobnosti, silného ducha." Elena za tímhle spíše hledala zisk, než upřímnou nákladnost k této ženě, navíc nebyla, ani právoplatnou manželkou Sultána, tudíž byla pořád o stupínek níž. "Jdeme se projít na zahradu. Nechceš se k nám připojit?" optala se Aysun. "Nezlobte se, ale mám povinnosti, které je třeba splnit." Aysun mlčela, pouze přikývla, vzápětí se nadechla. "To je moc dobře, komfort Valide a celého harému. Slyšela jsem však, že máš roztržky s naší Kaye Kadin." Zněl provokativní hlas, i když Aysun věděla, že to Eleně vynese další kladné body navíc, když způsobí její osobě nějakou nehodu, Aysun docházelo, že dost možná, je tohle právě jeden z úkolů, které měla Elena splnit. "Roztržky v harému jsou vždy na denním pořádku, ale Kaya Kadin je velká dáma, nemám s ní problém. To vy taky musíte znát, vaše hádky a otevřené nepřátelství mezi vámi a Daye Sultán jsou již legendami. A ještě něco… Upřímnou soustrast." Pronesla smutně Elena, tím otevírala ránu po smrti Yahyi. Aysun to, ale nevyvedlo z míry, i možná přesto, že v hloubi duše řádila bouře smutku a vzteku. To však mistrně ovládla. "Je milé, že máš takovou péči, děkuji." Odpověděla Aysun. Elena bez dalšího slova se poklonila a odcházela. Aysun pokračovala v chůzi, Elena se v polovině zastavila a otočila se ještě k Aysun, ta však byla již pryč. Elena na chvíli zauvažovala, jestli to nebyl manévr, ale pak se otočila a odcházela.
Valide Sultán zrovna vycházela ze své komnaty, dnes podruhé se opírala o zábradlí, zrovna vycházela Aysun s Jelenou, mířily ven, Valide se na ni zamračila, ale Aysun jí nevěnovala žádnou pozoronost, přestože Validin pohled Aysun cítila. Valide šla dolů, zahnula doleva a mířila ke schodišti, sešla schody a mířila do síně harému, služebné přiskočily a šly s ní. Jeden z Aghů zvolal "Pozor! Haseki Defne Valide Sultán Hazetleri!", dívky se seřadily a poklonily se Valide Sultáně, ta vznešeně přistoupila k bráně a prohlížela si harém, dívky hleděly k zemi. Valide připadal tento klid zvláštní, Aysun šla ven, Daye odjela do Edirne, jakoby se něco chystalo, tohle Valide najednou děsilo, nyní, ale nikdo nezpozoroval pocity Valide Sultány, to ne, Valide uměla stejně tak jako Daye, nebo kterákoliv jiná žena v harému skrýt city, svázat je v srdci a nepouštět, toto byla jediná rada, jak přežít v harému, v tomto pekelném místě, které se časem, díky zkušenostem, silné osobnosti a možné pomoci, změnit v ráj na zemi, nebo dokonce i domovem mnohých dívek, ať jako otrokyním, favoritkám, nebo Sultánkám. "Uspořádejte oslavu." Přikázala Aghům a Kalfám Valide Sultán, pak se obrátila k ženám. "Sultán bojuje ve válce, ale my si zasloužíme netrpět, ale i radovat." Valide věděla, že říká, to, coby neměla říkat, pokaždé se vlastně modlila za život Mehmeda, Osmana, nyní vztah mezi Mehmedem a Valide byl v bodě mrazu, Valide za to obviňovala především Aysun. Dívky rozkaz Valide mile překvapil, ale v mnohým to vrtalo hlavou. Každá dívka se musela chtě nechtě pomodlit za duše vojáků a především Sultána. Nyní chtěla Valide uspořádat zábavu. Valide se podívala na dívky, rozhlížela se, byla potěšena, nebo tak aspoň vypadala a bez dalšího slova odcházela, šla někam jinam, než do přijímací místnosti, kde je po celý den, někdy sama, pohlcená osamoceným životem.
Elena procházela chodbou, když v tom si něco uvědomila, rychle se rozběhla, zastavila se, až u dveří přijímací místnosti, není to ani tak dlouho, co Daye Sultán odjížděla. "Chci mluvit s Valide Sultán, je to nutné!" křikla po služebné Elena. Služebná se obrátila na Elenu. "před chvíli šla pryč, byla v síni harému, nyní netuším, kde šla." Odpověděla jí služebná se zamračeným výrazem. Elena ani nepoděkovala a rozběhla se za Valide, Kaya Elenu mlčky pozorovala.
Daye s Máriou již byly unavené. "Jak jsme to včera mohli všichni dokázat?"optala se ohromeně Sultánka. "No, to by mě taky zajímalo." Odpověděla, spíše si pro sebe Mária, v tom uviděli blížící se pochodeň. Byl to jeden z věrných přátel Arifa Aghy, které je měl, nejenom v paláci. "Vy jste Daye Sultán? Je to tak?" "Ano, jsem to já." Odpověděla vystrašeně Daye a držela dvě dívky pevně. "Jsem Singismund, přítel Arifa Aghy. Zdá se mi, že jste zabloudily, Arif zná zkratky, proto se vám to včera podařilo. Nyní pojďte rychle za mnou. Musíte se včas dostat na světlo." Řekl Singismund, vzápětí se otočil a již šel, Daye s Máriou na sebe pohlédly, nezbývalo jim, než neznámého muže poslechnout.
Sultánka zrovna vyházela do komnaty regenta říše Misha aľ Pašu, Elena se zrovna na tuto scénu dívala, byla udýchaná. Nezbývalo jí, než počkat. Valide vstoupila do komnaty, stráže za ní zavřely dveře. Misha aľ Paša vstala od stolu a přicházel k Valide, Sultánka mu podávala ruku, kterou Paša políbil. "Zdravím, Vás Sultánko." Řekl s poklonou Paša, vzhlédl k Sultánce a díval se na ni. Čekal důvod její návštěvy. Valide ruku svěsila, vzápětí si ruce spojila a narovnala se. "Také tak, Pašo. Jaká je situace v říši? Doufám, že se jí i za nepřítomnosti Mehmeda daří, i když…" Valide zauvažovala. "Válka jistě naší říšské pokladně nepřispívá." Zvýšil jsem daně, ale tak, aby lidé nestrádali, obchody kvetou. Dokonce každý den projednávám záležitosti, aby lidé byli spokojení. O důležitých věcech však jednám s Vládcem, přestože odpověď přichází později. Daleko později." Odpověděl s úsměvem Paša, lhal Valide, Paša dobře věděl, že se Sultán vrací do sídla říše. "Slyšela jsem však, že Pašové nejsou spokojeni, s tvou vládou, že jsi pouhým eunuchem." Pronesla Valide škodolibě, což Paša zpozoroval. "Nicméně, jsem ráda, že regentem jsi ty a ne Mustafa Paša." "Ano, byly prý určité neshody mezi vámi." "Tady se snad nic neutají." "To ne, jistě, i když je to podivné, s čtyřmi tisíci lidmi přebývající v tomto paláci." "To ano, ale jsem i přesto ráda." Misha aľovi bylo podivné proč Valide zrovna nyní se zajímá o politické situaci za nepřítomnosti jejího syna, tím zrovna nevědomky potvrdila Aysuniné i Dayiné úvahy o Valide Sultány.
V zakázané části se zrovna Mahpeyker probírala, vedle ní zrovna seděla Esmahan a držela jí za ruku, svou paní měla nesmírně ráda, Sultánka jí totiž několikrát zachránila život a postupně se stávala její věrnou služebnou. "Sultánko…" řekla Esmahan. Mahpeyker se probírala a její hlas vnímala. Podívala se na Esmahan. "Esmahan…" Sultánka chtěla vstát, ale služebná jí v tom zabránila. "Sultánko, zůstaňte ležet." "Nic to nebylo, prosím tě, nic mi není, tak mi dovol laskavě vstát," "Ne, Sultánko." Mahpeyker se vražedně podívala na svou služebnou, nevěřila svým očím. "Co prosím?" řekla nasupeně Sultánka. "Sultánko, nezlobte se, ale Šehzade Osman mi to přikázal." "Kde je? Chci si s ním promluvit." Řekla Sultánka. "Není třeba, jsem tady." Pronesl Šehzade Osman ve dveřích. Esmahan se poklonila, Osman se na ni podíval. "Můžeš jít." "Jak poroučíte." Esmahan se poklonila a odcházela. "Můžeš mi něco vysvětlit?" optala se Mahpeyker. "Mohu, Mahpeyker." Odpověděl Osman, jeho výraz byl neurčitý, nedalo se z něho vyčíst, šel ke své ženě, posadil se vedle ní na postel. "Přišlo znamení." "Jaké?" Osman neodpovídal, mlčel, změřil si ženu pohledem, ta byla stále nervóznější. Je snad nemocná? Jeho tvář nebyla smutná, ani šťastná. Osman políbil svou ženu na čelo, odtáhl se od ní. "Jsi těhotná." Řekl s úsměvem. Mahpeyker si oddechla a začala se smát spolu s Osmanem.
Valide Sultán konečně vyšla z komnat Paši, když v tom přiběhla Elena, rychle se poklonila. "Sultáno, musím vám něco říct." " Co se děje, Eleno?" "Pojďte se mnou." Řekla Elena, Valide rychle šla, Elena hned šla za Sultánkou.
Elena otevřela komnatu Daye Sultán. Valide vyšla a nevěřila vlastním očím. "Všichni jsou pryč, vaši vnuci jsou pryč. Sledovala jsem Sultánku s její služebnou a dcerkou, ale zmizely mi, zřejmě šly tajnou chodbou." Valide začalo najednou všechno zapadat. "Musím…musíme…" nedořekla větu, vyšla na chodbu a spatřila učitele svých vnuků Nathana Erbusse. "Sultánko" poklonil se. "Nemáš učit Šehzade?" optala se Valide zamračeně. Učitel vzhlédl na Sultánku s nechápavým pohledem. "Ne, Sultánko. Dneska mají Šehzadové volné dny. Daye Sultán spolu s Aysun to tak nařídily." "Obě!" řekla Valide ohromeně. "Ano, Sultánko." Valide již začalo všechno docházet. "Děkuji." A odcházela rychle do své přijímací místnosti. "Nechť pošlou jednotku, ať najdou Sultánku, má být na cestě do Edirne a pokud jí tam nenajdou, ať prohledají celou říši!" přikázala rozčílená Valide Eleně. Sultánka se ještě k Eleně otočila, ta se zastavila a čekala instrukce. "Prostuduj taky tajné chodby, možnosti, kde by mohly proklouznout. Hlavně ať je přivedou zdravé do paláce, patří mě. Jenom mě." Dodala potichu Valide, byla pevně rozhodnutá popravit Daye, ta u ní ztratila veškerou cenu a vůbec důvěru, že ji neuposlechla, nepřišlo jí však na mysl, proč neodjela Aysun, která tu zůstala. Najednou zauvažovala, což služebná zpozorovala "Sultánko?" "Ne, neptej se a udělej, co jsem ti řekla." Odpověděla Valide podrážděně. "Ano, Sultánko." Elena se poklonila a odcházela. Valide mířila do komnaty Aysun. Sultána věděla s jistotou, že Aysun odešla na zahradu sama pouze v doprovodu své služebné, takže by děti měly být ve společnosti jiné služebné. Valide otevřela dveře, ale uviděla prázdnou komnatu, ani tu nebyla dcerka Neylan. Valide se rozzuřila, rychle odcházela.
Mezi tím černí jezdci vyjížděli z paláce, rozdělili se, jedna skupina jela do Edirne, další pročesávali cestu do Edirne, případně vesnice, kde by se mohly ukrýt, další pročesávali Istanbul. Elena s jednou Kalfou a Aghou prohledávali tajné chodby. V té době již Daye, Mária a Mahidevran a Neylan odjížděly. Kočí koně hnal, byli to rychlé koně, projížděli zrovna cestou, kde černí jezdci pravděpodobně nejeli. Měly obrovské štěstí.
Safia s Mahmudem a Suleymanem zrovna přijížděli do vesnice za Amasiyi. Cestovali polovinu dne, kočí hnal koně velmi rychle, všechno totiž obstaral Arif, na to byl odborníkem a znalcem. Uměl sehnat lidi a vše důkladně zorganozivat, tak, aby ostatní to nezpozorovali, nebo alespoň ne hned a navíc kočí znal dobře zkratky, díky kterým byli tam, kde nyní jsou. "Proč nejedeme do Amasyie?" "Protože je to pořád místo, kde by nás mohli hledat, Mahmude." Suleymanovi to začalo docházet." "Oni nás zabijí?" optal se. Safia se vyděsila logiky a vůbec toho, že to mohlo tak malého dítěti dojít. "Nebojte se." Uklidňovala je. "Nechtějí nás zabít, jenom si uděláme výlet po říši." "Nenamlouvej nám nic, Safio." odpověděl Mahmud a smutně se podíval po krajině, která plynula.
Aysun se vracela, když v tom jí zadrželi stráže. "Co to má znamenat!" "Ty víš co!!!" zařvala Valide, která stála opodál. Aysun hned věděla, o co jde. "Odveďte ji do žaláře!" přikázala Valide. "Jeleno, nesnaž se." Řekla Aysun, která již věděla, že Jelena chce svou paní ochránit.
Aysun dopadla na tvrdou, studenou podlahu žaláře. Otočila se k dobře známé siluetě postavy Valide Sultány, ta k ní přistoupila. "Kde jsou tvé a Dayiné děti?!" Valide chytla Aysun za vlasy, Aysun měla co dělat, aby neřvala z plných plic, tak jak si to tahle žena přála. "Tam kde jste si nepřála, aby byly." Odpověděla Aysun. Valide jí vrazila tak silnou facku, až Aysun vytekla krev z úst. "Nečekala jsem, že vy dvě se spojíte. Obě však za to zaplatíte vysokou cenu!" Valide vstala a odcházela. Aysun chtěla ještě chvíli žít, proto neřekla ani slovo o Osmanovi, věděla, že by jí Valide v tuto chvíli zabila, kdyby o tom jenom jedno slovo řekla. Aysun se otočila k Valide, rukama se opírala o podlahu, viděla, jak dveře cely se za Valide zavřely.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lujcy lujcy | 25. prosince 2015 v 16:56 | Reagovat

páni..těším se na pokračování..jenom mě zarazilo-jak jí mohla vytéct krev z pusy? to si zkousla jazyk? :D

2 minette minette | 25. prosince 2015 v 18:10 | Reagovat

Vau, tak tohle jsem nečekala... Je z toho pěkný thriller, což nemužu neocenit, ale přesto si dovolím poněkud rejpnout. Jde o to, že když jsem četla, jak byla Aysun smutná ze smrti svého synka (sorry, že o tom píšu tak pozdě, ale to víš, každá další zmínka o Yahyovi jen posiluje mé odhodlání), jen jsem se ušklíbla a řekla si "Zvykej si holčičko, polovina tvých dětí se nedožije dospělosti." A skutečně, dobová zdravotní starostlivost a možná trochu i konkurence spusobili, že velká část sultánkych dětí měla poněkud krátký život... Námátkou bych uvedla třeba případ dětí Murada IV., kterých bylo 11, zatímco patnácti len se z nich dožili jen čtyři děvčata (i tam to není vždycky jisté kvuli nedostatečným záznamum). Jeho bratr Osman stihl během svého kratičkého života splodit tři děti, z nichž se dospělosti nedožilo ani jediné, a další bratr Ibrahim (zvaný Šílený) jich splodil 17, přičemž 5 z nich se nedožilo 15 let, zatímco jeden ze synu zemřel přesně v tomhle věku...

3 Alžběta T. Alžběta T. | 25. prosince 2015 v 18:53 | Reagovat

[1]: Lucinko, to víš, ono, můžeš si kousnout do jazyka, anebo do vnitřního rtu. =( No, nějak jsem to nevychytala. =D

[2]: Minette, to vím, že smrt dětí byla praxe, ale ne každá matka se s tím vyrovná, no... nebo se s tím vyrovná, ale má to před očima, jako by to bylo včera.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama