Část 43.

19. prosince 2015 v 1:05 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Valide seděla před zrcadlem, zrovna jí komorná nasazovala korunku s červenými rubíny. Defne Sultán vypadala velkolepě, vznešeně a taky se tak cítila. Měla na sobě červené šaty, zlatem pošitými, k tomu vestičku stejného vzoru a barvy. Přistoupila ke dveřím a služebná je otevřela. Valide šla chodbou, obrátila se k harému, opřela se o zábradlí a spokojeně si prohlížela harém, dívky, které se smály, jiné odcházely ven. Ani si nevšimly obličeje své královny, své Sultánky. Elena se zrovna v té chvíli procházela, podívala se na Valide Sultánu, opírající se o zábradlí, ta dívka snad měla šestý smysl. Dívka sklopila zrak a s úsměvem se poklonila své paní. Valide ji úsměv oplatila, Elena vzhlédla k Sultánce, dívka však ucítila pohled zdola, otočila se a pohlédla na Kayu Kadin, která stála před branou harému. Kaya na Sultánu pohlédla a rovněž se jí poklonila. Sultánka se zamračila, cítila určitou rivalitu mezi ní a Elenou, která si čím dále více získávala důvěru Sultánky, kdežto u Kayi to značně upadalo, Valide měla jistý pocit, že nad harémem nevládne ona, ale někdo jiný. Chtěla se té osoby za každou cenu zbavit, to díky ní ta růže, kterou harém by za jiných podmínek rozsekal, díky danému člověku kvetla, ale nyní nechtěla nic řešit, jednoduše se otočila a odcházela do přijímací místnosti. Sedla si způsobně a přemýšlela. Nikdo, ani Daye za ni nepřišel. Nikdo totiž o prohřešku dvou osudových žen Sultána Mehmeda nevěděl, kromě lidí, kteří se k tomuto činu připojili. Valide si sedla, služebná k ní přistoupila, v rukou držela podnos, kde měla šálek čaje, tak, jak to měla Valide ráda, Sultána si šálek vzala a napila se. Mezi říší byli obchody, dovozy zboží, které říši značně chyběly, díky cestám, ať již obchodním či bitevním, přicházelo plno květin, vzácných hornin a například čajových lístků. Tento čaj byl z říše vycházejícího slunce. Valide si ho hned po prvním doušku zamilovala a od té doby ho pila každý den.
Aysun česala vlásky své malé Sultánce, Neylan byla smutná. "Nebuď smutná, zlatíčko. Jsi mé slunce a měsíc, část mé duše." Dcerka se k mamince otočila, Aysun se smutně usmála a objala svou holčičku, dobře věděla proč tomu tak je. Do komnaty zrovna vstoupil Arif Agha spolu s Beyhan Kalfou. "Sultánko." Poklonili se svorně oba, Aysun k nim vzhlédla, pohlédla na svou holčičku.
Mária byla v šoku, když neviděla Šehzade ležet ve svých postelích, Sultána byla na její vkus až moc klidná, i když uvnitř zrovna nebyla. "Sultáno, kde jsou vaši synové?" "V bezpečí Mário, nějakou dobu zde nebudou. Kde si byla minulou noc?" optala se tvrdě Sultánka. "Byla jsem v síni harému, Valide Sultána mě pověřila službou." Odpověděla služebná. Sultánka se zarazila. "Proč tobě?" "Chtěla jsem se vetřít a navíc poprosila jsem o to Valide, jelikož Kalfy byly již proti, chtěly taky spát. Valide se bojí vzpoury." "Takhle nemluv." Odpověděla Sultánka. "Jestli mluvíš pravdu, pak je vše v pořádku." Mária však pravdu nemluvila, byla sice v harému, ale nedržela hlídku, nýbrž pátrala, i ona chtěla přijít věcem na kloub a na vlastní pěst. Jen co viděla, bylo, jak Elena otvírá tajemnou chodbu Valide Sultáně. Mária skládala věci, když v tom se chtěla vrátit k záležitosti. "Nesplnila jste rozkaz Valide." Daye se na ni podívala s úsměvem. "Sbal mi věci, okamžitě odjíždíme." Přikázala pevně Daye. "Prosím?" "Ano, sbal nám věci, ty šaty, které máš v rukách, mi taky přibal." Mária se obrátila k Sultánce, chtěla něco říct, ale Sultánka vyštěkla, "No tak!" "Ano, Sultáno." Řekla služebná a okamžitě se vrátila k balení.
Gulšah Sultán zrovna vycházela ze své komnaty a šla za Aysun Hatun, přemýšlela neustále o tom, co Aysun má v plánu společně s Daye Sultán. Sultánka se služebnou za zády zahnula doprava a již viděla na dveře Aysuniné komnaty. Zaklepala na dveře, Aysun zrovna seděla a plakala. "Dále." Řekla Aysun, aniž by se na dveře podívala, rychle si otřela slzy. Do komnaty vešla Gulšah, usmála, přistoupila blíž k Aysun, když v tom si povšimla červených očí od pláče. "Aysun děje se něco?" Sultánka rychle přistoupila k mladé ženě a vzala Aysun za ruku. "No, tak co je s tebou?" v tom se Sultánka zarazila, neviděla zde její služebnou Safiu, ani chlapce, Sultánka tázavě pohlédla na Aysun. "Kde jsou?" "Snad v bezpečí." Odpověděla Aysun plná strachu, čekala na dopis od své služebné, jistě putovali daleko, kde by Valide na ně nepřišla, ale po říši je plno stráží a lidu spolupracujícího právě s Osmanem, což Aysun děsilo, ale jinou možnost neměla. Sultánka pustila Aysuninu ruku a ustoupila o krok dozadu. Její šok se vzápětí změnil v hněv. "Zmrazil se ti snad mozek?! Křikla Sultánka. "Valide Sultána na to jistě přijde a co hůř, popraví tě, syny ti dovleče tady a již se s tebou nesetkají. Sice Safii věřím, ale jak tě to vůbec mohlo napadnout? Venku jim hrozí hrdlořezové, lupiči." "Ale z paláce Osman." Řekla Aysun, popotáhla si a otřela si slzy, na ruku se podívala, vzápětí jí svěsila a zpět se podívala na Gulšah. Sultánka otevřela pusu, byla v šoku. "Co prosím?" "Osman je v paláci." Odpověděla Aysun. "Osman byl vždy v paláci, Mehmed s Valide ho dali do zakázané části, aby ho uchránili před hněvem Sultána Ahmeda. Vždyť to dobře víš." "Jak to víte? Podle všeho v té době jste již byla matkou syna a dcerky Vládce a také jeho právoplatnou manželkou." "Měla jsem a mám vždy velmi důvěryhodné zdroje informací, Aysun. Tohle je však minulost, Osman není nebezpečí. Nemá důvod rozpoutat válku a Valide rozhodně by tohle nedovolila." Tím Sultánka nechtěla uklidnit Aysun, ale spíše sebe, v hloubi duše věděla, že Aysun v tuto chvíli udělala dobře. "Mehmed ho chtěl popravit." Gulšah vytřeštila oči, zrovna tohle by si nepomyslela, že by Mehmed toho byl schopen, když před lety Osmana spolu s matkou zachránil. "Tomu nevěřím. Proč by to dělal?" Odpověděla Sultánka, vzala se za hrudník, z takových zpráv se jí začalo dělat nevolno, ale chtěla to zahnat. "Sultáno." Řekla s obavou Aysun a rychle přistoupila k Sultánce. "To nic, jenom si musím sednout." Odpověděla klidně Sultánka a obě se posadily. Aysun se smutně podívala na Sultánku, Gulšah se podívala na Aysun. "Jenom mi to dopověz." Řekla vlídně. "To on totiž zabil Sultána Ahmeda, to on chce nyní svrhnout z trůnu Mehmeda." Pokračovala Aysun, Gulšah zavřela oči a nadechla se a vydechla, otevřela oči, Sultánka pohlédla na Aysun vážně. "To co mi říkáš, jsou zlé zprávy a pokud je to tak, zřejmě je dobře, že jsi to tak učinila, ale pokud ne, tak budeš mít velké problémy s Mehmedem a jeho matkou." Odpověděla Gulšah a násilím polkla. "Je tomu skutečně tak, dokonce i synové Daye Sultán jsou pryč." "Tak tohle byla záležitost, kvůli, které jste se sešly?" Aysun se smutně usmála. "Budu hádat… Ruzgar nás viděl." Odpověděla Aysun, nebyla rozčílená, ale malinko se zarazila, ptala se sama sebe, jestli náhodou je neviděl ještě někdo neoprávněný, než jen Ruzgar. Sultánka to zpozorovala. "Nad čím dumáš?" "Nad tím, jestli nás nespatřil ještě někdo jiný, než Ruzgar." "Ruzgar je jako vítr, již nikdo vás jistě neviděl, a pokud ano, řekl by mi to a já bych to řekla tobě. Navíc by ho jistě zadržel, je přece i tvým služebníkem, sama jsem mu řekla, aby i tobě pomáhal. Neboj se, on dosáhl svého jména, jde možná cítit, ale nechytí ho." Odpověděla Gulšah s naději v hlase.
Děti se kymácely, projížděli zrovna hrbolatou cestou, kočár byl prostý, neměl známku toho, že by v něm byl vzácný náklad. Safia držíc v náručí Mustafu, který spal po probdělé noci, kdy myslel na maminku, se dívala na smutného Mahmuda. "Nebojte se, Šehzade. Určitě uvidíte svou maminku." "Proč nás poslala pryč? Už nás nechce?" "Neposlala vás pryč, protože vás nechce, ale kvůli vašemu bezpečí, protože jste jejími poklady a má vás moc ráda. Uvidíte maminku. To vám slibuji." Odpověděla Safia konejšivě. Chtěla dodat hnědovlasému a modrookému Šehzadovi sílu a odvahu, ale hlavně naději.
"Sultáno, budu muset již jít. Mám jednu záležitost, kterou chci vyřešit." "Budu hádat, jedná se o odjezdu Neylan." "Ano, Sultáno." V tom Aysun něco napadlo. "Co, aby s ní odjela Gulbehar. Má jí neskonale ráda, budou snášet cestu snáz." Řekla s nadějí v hlase Aysun. "Kdo s nimi jede." "Daye Sultán, jede s Mahidevran i se svou služebnou. Valide jim svolila odjezd." "Ovšem ne se syny." Skočila ji do řeči Sultánka. "Chápu. Sultánka si povzdechla. "Kdyby má dcerka byla nebezpečí pro Defne, byla by již dávno mrtvá. Chci být s ní, ale ty si udělala dobře. Nechci ti vehnat strach do tvého srdce, ale musím ti to říct. Krev tvé dcerky by byla pro ně patřičná útěcha." Aysun nechtěla brečet, pláč potlačovala. "Budu muset jít, vše je totiž již přichystané." "Dobře." Aysun vstala, ještě se obrátila ke Gulšah, která pořád seděla a přikývla Aysun.
Daye Sultán předstoupila před Valide Sultánou spolu s Máriou i Mahidevran, Valide zrovna četla svitky, až když k ní snacha s vnučkou přistoupily blíž, vzhlédla k nim. "Sultáno." Poklonila se Daye, Mahidevran to nevydržela a vrhla se na babičku. "Babičko!" vyjekla radostí a přiběhla Mahidevran k babičce a objala ji. Valide svitky spadly na zem, služebná je okamžitě posbírala. "Dej mi to na stůl." Přikázala Valide služebné. "Mahidevran." Valide pohladila vnučku po vlasech a pohlédla na Dayinu tvář, její city se nedaly vyčíst, byla jako kámen. Bez citů, bez pláče. Valide s Mahidevran se odtáhly, Valide si prohlídla svou vnučku. Valide věděla, že je nějakou dobu neuvidí. "Sultáno, jenom jsme se s Mahidevran přišly rozloučit, odjíždíme do Edirne." Valide pohladila vnučku a pohlédla na snachu. "Výborně, to jsem chtěla navrhnout, služebnictvo bude připravené." "Odvoz jsem zajistila, Sultáno, pokud to nevadí." "Ovšem, že to nevadí, nějak jsem ti do toho nechtěla zasahovat." Mahidevran se usmívala, nechtěla mluvit, maminka ji pravila cestou do komnaty Valide Sultán, aby pomlčela o svých bratrech. Daye se podívala na dcerku. "Mahidevran, běž s Máriou, ještě si chci s Valide popovídat." "Ale." Chtěla dcerka opomenout, Daye se zatvářila přísně, aby dala svým slovům váhu. Valide se zarazila, nad pohledem Daye, měla divné tušení, které však chtěla potlačit, pohlédla mile na vnučku, "Běž Mahidevran, musíš poslouchat matku." Řekla Valide. "Jak poroučíte, babičko." Mahidevran se poklonila a odcházela, Daye se dívala na Valide, ta ke snaše vzhlédla a pozorovala ji stejně tak, jako Daye. Mária čekala na Sultánky na chodbě, vyšla Mahidevran Sultán, přistoupila ke služebné. "Máme již jít." Řekla, služebná pouze přikývla a odcházela spolu s Mahidevran. "Stejně nechápu, proč ses rozhodla odjet." "Chtěla jsem se podívat do Edirne, tak dlouho jsem tam nebyla, s tím místem mě pojí krásné vzpomínky." Odpověděla s úsměvem Daye, člověk by pohledem určil její klid, její normální chování, uvnitř však byla bouře, tisíc myšlenek a strach, strach o své syny, strach z Valide Sultány, věděla, že se to Valide jistě dozví, po jejím odchodu zjistí její velkou lež, vytvoří se propast, kterou nepřeskočí a v ní ztratí na dobro její důvěru, jenže Valide zklamala i Daye. "Co Šehzade, proč si mi je nepřinesla?" "Rozloučila jsem se s nimi. Nyní jsou s Efsun ve své komnatě, hrají si. Za chvíli totiž, Suleyman půjde do školy, tak aby si kluci pohráli, již to čeká. Škola šermu, jazyků." Odpověděla Daye. "Čím dřív začneme, tím lépe pro říši, která potřebuje schopného vládce a především loajálního ke své rodině." "Inshallah, vrátí se nám Mehmed zdravý, silnější s novým územím." Valide to maličko zaskočilo, ale nahlas odpověděla. "Amen, Daye." Daye se poklonila se slovy, "Již musím jít, Sultáno. Mária s Mahidevran na mě jistě čekají." "Ovšem." Valide vstala a přišla k Daye, objaly se, Daye se začala strachovat, hrdlo se sevřelo, pak se odtáhly, Valide se na podívala na Daye s úsměvem. Daye jí usměv oplatila, poklonila se a odcházela, Valide stála a dívala se na svou snachu. Daye zaklepala, služebné otevřely a bez dalšího slova či pohledu zpět odcházela, pak se za ní otevřely dveře. Valide se posadila a uvažovala nad Daye a Mahidevran, Sultánka si povzdechla. Daye zrychlovala svůj krok, spatřily jí Eleniny oči, jak odchází za svou dcerkou a Máriou, které čekaly, Sultánka vzala Mahidevran za ruku a odcházely spěšným krokem. Eleně to bylo podezřelé a tak je sledovala, Mária však vycítila, že je někdo sleduje. Sultánka se služebnou zahnuly nečekaně doprava, Elena přistoupila rychle, když zabočila doprava, tak jako Sultánky s Máriou, zarazila se, místo odcházejících třech postav, neviděla nic, jenom prázdnou chodbu.
Mezitím Aysun zrovna přicházela ke dveřím Valide Sultány. "Ohlaš mě prosím Valide Sultáně." Řekla ke služebné, stojící vpravo. "Ano, Hatun." Odpověděla služebná s úklonou a odcházela do komnaty Valide.
U skrytých dveří na Daye čekal Arif Agha, držíc za ruku malou Neylan Sultán, Agha byl již nedočkavý, zde stála i Jelena, dívka, která byla služebná Aysun a částečně zastupovala Safiu za její nepřítomnosti. Beyhan s Jelenou sledovaly okolí. Zrovna Sultánky se služebnou vycházely. "Honem, honem, honem." Pronesl Arif tiše a živě gestikuloval. "Díky Arife, vyřiď to i Aysun." Odpověděla rychle Sultánka a spolu s dcerkou a Máriou odcházely tajnou chodbou, tak jako včera večer, ale nyní samy, bylo by to příliš nápadné a riskantní. Daye vzpomínala na rozhovor s Aysun. "Nezůstaneš tu Daye, ani s Mahidevran." Daye se vystrašeně podívala na Aysun. Ještě než odešly do svých komnat, tak spolu vedly rozhovor. "A co ty?" "Jedna oběť neuškodí, ale jedná z nás, tu musí zůstat." "Valide bude zuřit, popraví tě, i tvou dceru a bude jí to jedno." "Naši synové jsou doufám v pořádku a i ty budeš se svou dcerkou, jenom se budeš přece držet svého plánu, odjet do Edirne. Valide to nebude podezřelé, jistěže dostane vztek, hlavní je, že tu nebudou děti." "A co Neylan?" Daye něco napadlo. "Ať jde i se mnou." Aysun byla zaskočena. "Bude v těch nejlepších rukách, Aysun, nemusíš se bát." "Pořád mám v hlavě smrt Yahyi, Daye. To nesmažeš, ale alespoň to z malé části odčiníš." Řekla Aysun smutně. "Odejdeš ale tak, jak naši synové tuto noc." Daye se s touto vzpomínkou dívala na malou Neylan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama