Část 42.

9. prosince 2015 v 22:27 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Gulšah se otočila zpět ke kočáru, stála a položila si ruku k hrudi, měla pocit, jakoby ji srdce mělo za chvíli prasknout. Arif se díval neustále na chlapce, který nyní přicházel k ženě, která ho s láskou vychovávala, chlapec neměl ponětí, že v žilách mu koluje krev dynastie. Sultánce přejel mráz po zádech. "Takže ví to jenom Beyhan?" "Ano, Sultánko." Arif se podíval na Sultánku, která stála zády k němu. Arif k ní přiskočil a chytil jí za ruku, nebýt jeho Sultánka by jistě upadla. "Proč si mi to neřekl, ušetřil by si mi trápení." Řekla Sultánka a pohlédla na eunucha. "Nechtěl jsem vašeho syna ohrozit." "Nevím, jak jste to dokázali dostat se přes eunuchy, stráže." "Tak jako nyní my, Sultánko." Arif se smutně usmál. "S dítětem?" zeptala se Sultánka, byla v šoku, pomalu, ale jistě přijímala tuto skutečnost. "Byl večer a vhodné známosti nám k tomu dopomohly. Později, ještě před svou smrtí se Sultán Ahmed dozvěděl, co chtěla spáchat Defne Sultán, ale jak je vám nyní známo." "Že by Defne zabila svého muže?" Sultánka vytřeštila oči. "Tomu nevěřím." Sultánka se podívala před sebe. "Jdeme, nebo nás někdo uvidí." Pronesla Sultánka, zavřela oči a chvíli uvažovala, Arif ji doprovázel. Eunuch se Sultánkou pomalu přicházeli ke kočáru. "Tohle je jedna z domněnek, jež kolují po harému, Sultáno." Odpověděl po chvíli Arif vyhýbavě, byla to spíše jeho domněnka, než domněnka harému. Gulšah Sultán s Arifem nastoupili do kočárů. "Jedeme." Přikázal eunuch, ještě než nastoupil na kočího. Kočár se rozjel, Sultánka byla duchem nepřítomná. "Tohle musí být tajemství navždy, ty i já si ho ponecháme do konce svých životů." Řekla Gulšah. "To bude nejlepší." Odpověděl Arif a pohlédl na krajinu. "Defne je naživu, kdyby se dozvěděla o tvém selhání, jistě by neváhala tvou chybu napravit." Arif tentokrát mlčel, pouze souhlasně přikývl. "Myslím, že by bylo dobré tuhle rodinu poslat dál." Arif se prudce obrátil k Sultánce. "Jak to myslíte?" "Kdyby se kdokoliv o tom dozvěděl, bylo by zle." Sultánka ztišila svůj hlas a naklonila se blíž k Arifovi. "Uvědom si, že on je nebezpečí nejenom pro Mehmeda, ale i pro děti Daye a Aysun. Jistě by ho zabili." "Aysun?" nevěřicně se ptal Arif, "Sultáno, Aysun by to jistě neudělala." "Možná ne, sama chrání děti jak své, tak i Dayiny." odpověděla Gulšah. "Ale musíme myslet na všechno." Dodala smutně.
Gervahan zrovna vycházela z komnaty Aysun, když v tom na chodbě potkala Máriu. "Sultánko." Služebná se zastavila s úsměvem, poklonila se. Gervahan se rovněž s úsměvem zastavila, falešnost byla nejsilnější zbraň žen, zejména v harému. "Jaké milé překvapení, Mário. Kde je tvá paní?" Sultánka dělala, že se rozhlíží. " U Valide Sultány." Odpověděla Mária nezvykle, způsobně. Sultánka si ji změřila pohledem. "Opravdu?" Sultánka zauvažovala. "I když, není to nic neobvyklého." Dodala s úsměvem. "Slyšela jsem, že matka má novou služebnou." "Do Valide Sultány mi nic není, není to má paní." Gervahan se přiblížila k Márii. "To je fakt, ale coby služebná oblíbené Daye bys to měla vědět." Odpověděla Sultánka a vítězně odcházela. Mária doprovázela Sultánku pohledem, Firuze do ní vrazila, Mária se vražedně na Sultánčinu služebnou podívala, Firuze se na ni ještě provokativně podívala a usmívala se, Mária jí úsměv oplatila. Služebná Daye se otočila a odcházela, nyní se musela ovládnout, nebyl čas na nějaké hádky, ještě ke všemu nesmyslné. Gervahan se na konci chodby zastavila, Firuze k ní pomalu přicházela, až byla u Sultánky, zastavila, Gervahan se otočila ke služebné a pohlédla ještě za odcházející Máriou, ta zahnula doleva a již nebyla v dohledu. "To se neumíš ovládat?" řekla jí s úsměvem Sultánka. "Promiňte, Sultáno." "Ne, neomlouvej se. Její paní ztrácí vliv, jsem na bratra pyšná, náš Vládce otevřel oči." "Co chcete nyní udělat?" "Zajistit vítězství naší strany." Odpověděla Sultána a usmála se tajemně.
Mezitím Daye Sultán se snažila přesvědčit Valide o správnosti svého rozhodnutí na čas zmizet z paláce a pochopitelně z dohledu Valide. "Sultáno, je třeba myslet především na budoucnost mých synů." Valide se nechápavě podívala na Daye. "O čem to mluvíš, Daye?" zeptala se Valide podezíravě. Daye se nadechla, "Jde o to, že by se tam učili, neměli by žádné rozptýlení, jako sourozence, ze strany otce." "Daye, to co mluvíš, je nepřípustné, každý Šehzade se naučil vladařským povinnostem zde, v paláci. Toto je sídlo říše." "Chci jenom odjet na chvíli, než se Vládce vrátí či budou moji synové připraveni. Vystavuji se zde ohromnému stresu." "To kvůli Aysun m?" Valide se mračila. "Víš, že tím jí dáš najevo její vítězství? Tohle bych od tebe nečekala." Dodala Valide, obrátila zrak od Daye, dívala se před sebe. "Sultánko." Valide rukou naznačila, ať již žena mlčí, Daye uposlechla. "Dobře, jen si jeď, ale buď bez dětí, nebo s dcerou." Daye svůj šok musela rychle skrýt, ale neubránila se, násilím polkla. "Buď sama, nebo s Mahidevran. Suleyman s Orhanem zde zůstanou, vyber si." Řekla ostře Valide. "Nyní můžeš jít." Řekla Sultánka a tím měla debatu za ukončenou, Daye nechtěla vzdorovat, ne Defne Sultán, rychle vstala a poklonila se Sultánce, obrátila se a odcházela, Valide jí doprovázela značně podrážděně, sledovala, jak Daye zaklepala na otrokyně za dveřmi a následně jak se dveře před ní otevřely a odcházela neznámo kde. Daye šla chodbou, jako by jí honila smečka vlků, z jejich očí tekly slzy, nedokázala je skrýt, nemohla jim poručit. Otrokyně za ní hleděly, takovou jí neznaly, Daye šla ke své komnatě, otevřela dveře. Mahidevran zrovna vyšívala, když matka vstoupila, vzhlédla k ní, jakmile viděla matku uplakanou, vyšívání dala stranou, vstala a přistoupila blíž k mamince, která šla vedle ní a sedla si. "Mami, co stalo?" Mahidevran pohladila matčinu tvář. Daye se vzpamatovala, utřela si slzy. "To nic, má Sultánko." "Něco se musí dít, když pláčeš." Odpověděla jí dcera. "Neboj se, já vás ochráním." Řekla matka a bez dalšího slova svou dceru objala, políbila ji, odtáhla se od ní. "Posaď se." Řekla Sultánka přiškrceným hlasem. "Mami." Hlas i chování matky Mahidevran znepokojoval čím dál více, Mahidevran se posadila vedle Daye, která ji neustále držela za ruku. "Budeme muset na čas odejít z paláce, než se otec vrátí." Mahidevran byla v šoku. "Maminko, to ne, tatínek se vrátí a babička bude proti." "Ne, nebude. Valide již o tom ví. Mluvila jsem s ní, ale…" Daye zavřela oči, chtěla zadržet pláč. "Budeme muset tu nechat Suleymana s Orhanem." "Maminko, to ne!" vyjekla malá Mahidevran. "Valide si to tak přeje, neboj se, něco vymyslíme, aby k nám bratři přijeli." Řekla Daye. V tu chvíli zaklepal někdo na dveře, Daye se na ně podívala. "Dále." Do komnaty vstoupila Mária. "Sultánky." Poklonila se svým paním, Maria vzhlédla k Sultánkám, zpozorovala smutnou atmosféru, Mahidevran seděla vedle Daye, obě byly smutné. "Děje se něco?" "Hodně." Odpověděla Daye, vstala a šla k Márii. "Kde jsou moji synové?" "S Efsun a Tinou." Odpověděla Mária. Daye přikývla, Sultána pohlédla zpět na svou dceru, ta jenom seděla a dívala se do země, byla smutná. "Budu muset něco zařídit." Sultána se otočila k Márii. "Co chcete dělat?" "Nezbytná opatření, časem se to dozvíš, ale nyní ne. Postarej se o Mahidevran." Řekla Sultána a odcházela, Mária ničemu nerozuměla, podívala se na smutnou Mahidevan.
Aysun zrovna šla s dětmi do zahrady spolu se Safiou, zrovna se něčemu ženy smály, když v tom na Aysun zavolal známý hlas, Aysun se otočila a uviděla Daye, jak k ní přichází. "Sultánko." Poklonila se Safia s vytřeštěnýma očima, Aysun se podívala na Safiu, ne, že se klaní, byla to ukázka toho, že má dobře vychovanou služebnou. Aysun se podívala na svou sokyni, které se rozhodně neklaněla. "Zdravím tě, Daye." Řekla Aysun. "Co tě ke mně přivádí?" dodala. "Potřebuji s tebou mluvit." Řekla Daye, podívala se na Safiu. Aysun se dívala ze Safii na Daye, její pohled se zastavil u Sultánky. "Půjdeš na zahradu s námi? Čerstvý vzduch nikdy neuškodí." Aysun se usmála, nejprve chtěla vědět, o co Daye jde tentokrát. "To bude nejlepší a pokud možno v soukromí." Řekla Daye portugalsky. Aysun byla nadaná, i přestože byla matkou dětí, pořád se učila, tak jako dřív, malovala, četla a také k tomu vedla své potomky. Safia byla ohromena, Aysun ještě víc, ale dobře řeči rozuměla, byla ve fázi, kdy se učila portugalštinu. "Zajímavé, že umíš portugalsky. Ale co mě nemá, vždyť jsi Sultánou, i když nikdy ses neprojevovala." Odpověděla portugalštinou Aysun. Daye se zamračila. "Nedávám to najevo." Odpověděla Sultánka.
O něco později Aysun s Daye seděly v altánu, děti hlídala Safia spolu s jednou dívkou nesoucí jméno Jelena, byla to ruská otrokyně, která přišla před měsícem, Aysun jí sice nevěřila, ale jako jediná šla k Aysun, že chce jí sloužit. Bylo to pro ni překvapivé, věděla, že Valide ji chce polapit, zneškodnit všemi prostředky, proto i tuhle konkubínu Aysun zkoušela, ale nikdo v harému neměl takovou důvěru jako Safia. Vítr si hrál s vlasy Sultánek, které jim trčely ze závoje. Aysun se nadechla. "Proč si chtěla se mnou mluvitv soukromí? Je to jistě naléhavé, nebo snad tě poslala Valide?" "Ne, není to tak. Včera jsem se dozvěděla jednu důležitou, přesto znepokojující věc, pro nás obě jistě důležitou." Aysun naklonila hlavu doleva, zkoumavě si Daye prohlížela, hledala skulinu v Sultánčině vážné tváři, její oči Aysun přesvědčovaly, byly plné smutku, ale i tak Aysun musela být opatrná. Daye byla dokonalá lhářka i její oči dokázaly lhát, přestože oči zpravidla byly branou pravdy, duše člověka. "Nechoď kolem horké kaše, Daye." "Osman." Hlesla Daye, Aysun nedala na sobě nic znát, ale byla v šoku, narovnala svou hlavu a dívala se na Daye s neurčitým pohledem. "Co s Osmanem?" "Chystají převrat Aysun a v nebezpečí není jenom Sultán." "I naše děti." Skočila ji do řeči zamyšlená Aysun. "Jak ses to dozvěděla? Není to léčka tvé paní?" Aysun si znovu změřila svou sokyni. "Kdyby to byla léčka, tak bych se tak neponížila, i kdyby mě Valide pohrozila popravou, Aysun. Věř, nebo ne, ale hrozí nám nebezpečí. Nám všem, již nebude za chvíli existovat doba, kdy jedna z nás je oblíbená, nebo méně oblíbená, půjdeme všechny bez rozdílu." Pravila Daye a násilím polkla. "Vím o tajné chodbě, Aysun. Použil ji Arif spolu s Mustafem Pašou, přišla jsem na ni čirou náhodou. Kdybych byla taková, jak si myslíš, jistě bych tohle řekla Valide a Arif by se již nedožil rána a chodba by byla již zazděná." "Tomu nevěřím." Odpověděla Aysun, stále nedůvěřivě, přesto v hloubi duše byla přesvědčená o pravdivosti, nebo přinejmenším pravděpodobnosti toho, co jí řekla Daye. "Již vím, o co ti jde, abych se spojila s tebou? S vrahem mého syna? Myslíš, že na to zapomenu? Nikdy na to nezapomenu, Daye." Řekla Aysun, Daye byla již zoufalá. "Viděla jsem tam Mahpeyker." "Mahpeyker?" Aysun dělala, že o ní neslyšela, ve skutečnosti věděla o minulosti všechno." "Byla tam i s Osmanem." Dodala zamračená Daye. "Nyní je čas." Opakovala Sultánčinu větu. "Jasně si pamatuji tvář Mahpeyker i její vypočítavost a chování. Jistě Osmana ovládá, sice Osman je jiný, chladný, neústupný, nenávidí vládnoucí ženy." "Ano, dokážu si to jasně představit." Daye se zašklebila, ale nechávala si své pocity pro sebe. Aysun rovněž mlčela, pohlédla k zemi a pak znovu na Daye, která se na ni neustále dívala. "Mám si kleknout, Aysun? Mám se ponížit, abys mi konečně uvěřila? Ano, spáchala jsem mnoho věcí ve jménu lásky." "A moci." Skočila jí do řeči Aysun. "Ale jako matka mě jistě chápeš a jako matky, které myslí, především, na budoucnost svých dětí, musíme nechat sporům a udělat vše proto, abychom zachránily život své krve." Pokračovala Daye. Aysun se podívala na své děti, které běhaly a smály se. Safia s Jelenou držely nejmladší. Aysun se nadechla a vydechla, pohlédla na Daye. "Prosím." "Co chceš podniknout?" optala se Aysun. "Valide mi svolila odjezd z paláce, řekla jsem jí, že jedu do Edirne." Aysun hned věděla, že do Edirne nejede, ale někde úplně jinde. "Jenže co?" zeptala se Aysun. "Mohu jet pouze s Mahidevran, své syny tu mám nechat." Řekla ustaraně Daye a těžce si povzdechla, Aysun jí upřímně litovala, ale začala se i ona bát. "Misha aľ Paša je nyní regentem než se Sultán vrátí že?" optala se Aysun. "Setkáme se s ním, domluvíme se." Řekla Aysun a usmála se. "Daye, teď si musíme ujasnit jednu věc, pokud mě zradíš, dobře víš, že mám Eso v rukávu, sama již dobře nyní víš, že Valide Sultán je nebezpečí nejenom pro nás, ale i pro naše děti." "To vím, Aysun a splním to, jakože jsem Daye Sultán." Aysun zvedla hlavu se spokojeným výrazem. Nyní dvě sokyně stály při sobě, ale jedna i druhá věděla, že jakmile nebezpečí bude zažehnáno, vrátí se věci do starých kolejí.
Gulšah se vracela do komnaty, u dveří stála Gulbehar Sultán. "Matko." "Gulbehar, co tu za dveřmi stojíš, proč nejsi vevnitř?" "Čekala jsem na tebe, Ruzgar Agha mi řekl, že jsi odjela s Arifem Aghou." Gulšah byla překvapená, že o tom Ruzgar ví, Sultánka se podívala na konec chodby a z rohu se vynořil, jako na zavolanou Ruzgar Agha, šel s výrazem, jakoby o ničem nevěděl, jakoby o nic nešlo. Zastavil se před Sultánkami a poklonil se jim. "Ruzgare, můžeš na chvíli?" ptala se zamračená Sultánka. "Jistě, Sultáno." "A já mám jit pryč?" ptala se smutná Gulbehar. Sultánka si povzdechla, podívala se na Ruzgara a zpět na dceru. "Dobře, běž do komnaty Gulbehar." Ruzgar přiskočil a otevřel dveře Sultánkám, mezitím co držel dveře, vešly Sultánky dovnitř, Gulšah Ruzgara sledovala, zastavila se před ním, obrátila se na dceru, která se zrovna šla do vedlejší místnosti, Gulšah se obrátila na Aghu. "Nechtěl by si mi pak něco vysvětlit." "Mám vás rád, Sultáno a myslím, především na vaše bezpečí, musel jsem tak učinit." Odpověděl Agha, jistě věděl, na co Sultánka nyní narážela. "O tom si promluvíme později, nyní můžeš jít." Řekla Sultánka a chtěl jít za dcerou, když jí sluha zatarasil cestu rukou, Sultána se zamračila, pohlédla na ruku a pak na samotného Aghu. "Co se děje?" "Daye Sultán šla za Aysun, seděly v altánu a o něčem diskutovaly." Pronesl Agha co nejtišeji. "Jak je to možné?" Sultána si uvědomila, že stojí u otevřených dveří. Prohodila hlavou na Aghu, který svěsil ruku a šel pryč, Sultánka šla za dcerkou.
Safia spolu s Aysun a dětmi se vracely do komnaty, když v tom spatřily Elenu. Aysun se zastavila, vražedný pohled upřela na dívku, která k ní přicházela. Ta se k ní nezastavila a šla dál. "To je vrchol." Řekla Safia pohoršeně, chtěla se rozběhnout k dívce, ale Aysun jí vzala za loket a přitáhla ji zpět. Safia se polekala, obrátila se k Aysun. "Nepoklonila se ti, Gervahan Sultán, přece všechny obeznámila, že i ty můžeš používat titul Sultánka." "Ale ještě nemám na něho právo a zrovna tohle chtěla, aby si k ní přišla. I k této osobě se nesmíme přiblížit, mám velké obavy, že tohle je had, který pozře nejen Valide Sultánu, ale i všechny a navíc, pořád mi nedochází původ této ženy." "O čem to mluvíš?" optala se nechápavě Safia, Aysun se smutně dívala na svou služebnou. "Pojď dovnitř, tady mají stěny daleko větší uši." Pronesla Aysun potichu.
Večer se Aysun s Daye Sultán sešly s Misha aľem Pašou. "Sultáno." "Hatun." "Podle harému již jsem Sultánkou, ale o tom až příště." Řekla sarkasticky Aysun. Misha aľ byl poněkud zaražen a Daye se na ni ošklivě podívala, Aysun se k ní obrátila. "Nezapomeň, o co jde, Daye." Řekla Aysun na svou sokyni, nebo spíše nyní spojenkyni. Daye se obrátila k Misha aľovi a změnila výraz. "Copak potřebujete?" optal se. "Již jsem poslala psaní Sultánovi, další zprávu vám jistě předám, nicméně je možné, že je zde velké riziko, pro všechny tady zůstat." "Aysun?" obrátila se k ní šokovaná Daye. "Psala jsem psaní Sultánovi, máme s Daye jisté podezření, že proběhne spiknutí, ne-li svržení, o to nám však nejde. Inshalláh, Mehmed to dokáže potlačit, ale jde především o bezpečnost princů." "Amen." Špitl Paša. "Šehzadů." Opravila Daye Aysun, která se k ní obrátila. "Má to stejný význam, Daye." Aysun zpět pohlédla k Pašovi. "Jste regentem za nepřítomnosti vládce, je na místě, abyste chránil palác. Je však dost možné, že nebezpečí přichází odjinud." "Odkud?" optal se Paša, který začal chápat situaci a brát ji i vážně. "Zevnitř, ale sám víte, jaké opatření musíte učinit, do toho vám nebudu mluvit." Paša pouze přikývl. Daye se podívala na Aysun. Byla překvapená její rázností a diplomacií. "Proč si mi neřekla, že posíláš psaní Sultánovi?" optala se Daye portugalsky, věděla, že Paša řeči nerozumí, proto začal být nervózní. "Můj posel je rychlý jako blesk a navíc nyní musíme jednat velmi rychle." Odpověděla jí portugalštinou Aysun. "Dobrá tedy." Řekla Daye. "Pašo." Daye kývla na Misha aľa, který se klaněl oběma ženám, ty odcházely. Aysun šla jako první, Misha aľ Paša stačil zvolat jméno Daye. Aysun se otočila a podívala se na Daye, Aysun pohlédla na Pašu a zpět na Daye, mlčela, pouze přikývla, věděla, že Paša byl jistě jedním z těch, kdo jí pomáhal
Posel mířil k táboru, jenže na vojsko Sultána narazil již v půlce cesty. Sultán jel spolu s Mustafem Pašou a Abbasem na koních. Sultán spatřil Aysuniného posla. Vyjel napřed a zastavil se před posla. "Můj Vládce, zde vám Aysun Hatun posílá vzkaz." Pronesl s poklonou posel a podával obálku Sultánovi. Ten jí vzal a otevřel jí, začetl se do rukopisu, který tak důvěrně znal.
"Můj Vládce,

obavám se, že temný stín vychází z úkrytu a snaží se pohltit vše, co může, co známe. Jde především o bezpečnost našich krví. Neptej se, jak to vím, ale žár zloby muže jménem Osman začíná dychtivě zuřit po, nejen, tvé krvi, ale i po krvi tvých potomků. Proto je budeme střežit. Dáme je na bezpečné místo, dokud ty nepřijdeš a nesmeteš ten dým, jenž obklopuje palác. Přijeď brzy a zdráv, silný. Vážím si Tě, Mehmede, má láska je nekonečná, možná víc, než moře, než svět. Odpusť, jestli tak činíme, ale strach matek je silnější. Děti musí přežít.
Miluji Tě, Mehmede.

S láskou Aysun."

Mehmed se podíval vystrašeně před sebe. "Učiň tak, Aysun." Prolétlo hlavou Vládce, a nejen jeho hlavou, slova nesl vítr přes lesy, louky, vesnice, řeky jezera, hory, celých čtrnáct dní, až do Istanbulu, kde vládla opět noc. Safia, Efsun, dokonce i Beyhan spolu s Arifem šly potichu s Mahmudem, Ahmedem, Muradem a Mustafou, Orhanem, Suleymanem do úkrytu. "Opatrně." Šel slyšet tichý hlas. Bylo k neuvěření, že prošli přes stráže, šly totiž tajnou chodbou. Aysun spolu s Daye bedlivě sledovaly okolí. "Jděte." Tunel začínající od paláce končil kdesi na kraji Istanbulu, který však byl rozsáhlý, všichni zmizeli při západu slunce. "Nechala ho vybudovat velká a mocná Afife Hadan Sultán, kdyby hrozilo nebezpečí jejím synům či vnukům. Tenkrát byli vpády nevěřících nepřátel pravděpodobnější, i když i dnes je tato situace pravděpodobná, tenkrát nebyla říše tak upevněna, jako dnes." Řekl Arif, držíc pochodeň, vedl skupinu, po tunelu pravil. "Defne Valide Sultán ho chtěla zazdít, ale jak vidno, neuposlechl jsem ji." Dodal Arif pro vysvětlenou, ať se ženy nebojí. "Zase." Dodal si sám pro sebe. Aysun mlčela spolu s Daye, dívaly se na své děti a modlily se k Alláhovi, ať to vyjde. Když konec tunelu nastal, Arif mlčel, vyšel ven a prozkoumal okolí, ženy se podívaly jedna na druhou. Arif k nim přišel. "Je čisto." Pronesl s viditelnou úlevou, Aysun vešla ven a pohlédla na oblohu, kterou zdobily zářivé hvězdy, pak si prohlížela okolí. "Vypadá to tak." Dodala zamračeně. Přistoupili k dvěma kočárům. Synové Daye byli rozděleni, stejně jako Aysuniné děti. Mahmud jel s Mustafem a Suleymanem a ze služebných s nimi jela Safia. Orhan jel s Muradem a Ahmedem spolu se služebnou Efsun. Služebná Daye Sultán Mária o ničem nevěděla, Sultánka usoudila, že ji raději postaví před hotovou věcí. Své dcerky si obě ženy ponechaly. "Dejte na sebe pozor, Safia vás bude hlídat jako oko v hlavě, budu stále s vámi, ať budu kdekoliv, moji lvi. Hlavně ať budete v pořádku." Řekla Aysun a hladila je, objímala, Aysun tiše plakala. Ahmed s Muradem to nechápali, byli na to příliš malý, ale Mahmudovi bylo smutno a Mustafovi taky. Tiše plakali, natahovali k mamince ruku. "Neplačte." Řekla jim Aysun, byť ona sama plakala a srdce se ji trhalo, ty samé pocity. "Máma." Řekl ten nejmladší." Aysun se usmála, šla k němu a silně ho objala. Daye a Aysun naposledy viděly své syny, naposledy je pohladily, cítily jejich vůně a dávaly jim sbohem. Otázka byla na jak dlouho. Aysun se podívala na Safiu. "Bude to Valide nápadné." Řekla vystrašeně Safia. "Ale nebude vědět, kde jsou." Odpověděla Aysun přes slzy, ale pevným hlasem. "Hlavně mi piš, podej zprávu, že jste dorazili v pořádku, nepiš však, kde jste, vystavili byste se riziku a to nechci ponechat náhodě, kdo ví, kde má Osman své lidi, proto jeďte, co nejdál to půjde, hlavně ne blízko Peršanům." Safia přikývla a objala svou paní. Aysun jí rovněž objala. Služebné nastoupily spolu s dětmi a kočáry se rozjely. Matky mávaly a plakaly. Aysun držela v náručí svou jedinou dceru, která se smutně dívala za kočárem, kde seděli její bratři. Aysun si jí vzala do náručí. "Tak pojďte, musíme se, co nejrychleji vrátit a hlavně potichu.
Aysun šla o půlnoci se očistit a nakonec i pomodlit. Ráno se Aysun opět očistila a pronášela ranní modlitbu, modlila se za Mehmeda, za říši, za své syny a dceru, na jejich dlouhé životy a zdraví, to samé učinila i Daye.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nik Nik | 11. prosince 2015 v 15:27 | Reagovat

Úžasné :) těším se co bude dal

2 luc!k luc!k | Web | 11. prosince 2015 v 16:50 | Reagovat

Teda...začíná to být pěkně napínavé. Doufám, že Aysun neztratí hlavu a něco vyymslí.
Mimochodem Jelena se jmenuje moje učitelka ruštiny :D

3 Nik Nik | 13. prosince 2015 v 14:15 | Reagovat

Odkud je vlastně Daye a odkud Evžen a Tera ?

4 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 13. prosince 2015 v 20:58 | Reagovat

[1]: Děkuji.

[2]: Děkuji, no, bude to snad děsit... =D =)

[3]: Balkán, matka byla Ruska a jejich otec je na půl Rus.

nyní dělám rekonstrukci příběhu, takže něco jsem tam upravila, přidala, postupně to budu tedy zveřejňovat, takže si to pak můžete vychutnávat od začátku, ale jinak... Bang... rozhodla jsem se. =)

5 Nik Nik | 14. prosince 2015 v 20:23 | Reagovat

Přijde mi ze je tam malo Evžen :) ze zacatku jsme ho mela rada ale teď z něho mam smíšené pocity kvůli tomu jak rychle konvertoval a přidal se vlastně na stranu nepřátel Evropanů a kvůli tomu nemám rada ani Aysun

6 minette minette | 17. prosince 2015 v 19:56 | Reagovat

Prosím, zdržuj tuhle dějovou linii nejdál, jak to pujde, ano? Jsem dost překvapena, ale zatím co intriky v harému (zejména odstraňování náhodných čubek, což je krok, který nemá logiku mimo červené knihovny) ti moc nejdou, dokážeš vytvořit úžasné napětí a spád u politických záležitostí. A ten krok, jak se spojili Daye a Aysun, nuže, přišlo mi to brilantní, jen tak dál ;)

7 Alžběta T. Alžběta T. | 18. prosince 2015 v 23:10 | Reagovat

[6]: Ó, děkuji, možná zase zklamu, sakra, tohle mi taky jde dobře, ale teď vážně, budu se snažit, to ti mohu slíbit, ale, že se mi to povede, to pak můžeš posoudit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama