Monolog druhého já

6. října 2015 v 15:46 | Alžběta T. |  Texty
Tenhle text jsem psala před asi dvěma lety, tehdy jsem netušila, že vše, co tady píšu, se stane skutečností, nebo jsem si to nepřipouštěla a tenkrát za mě mluvilo srdce… těžko říct, tady je jeden z dalších textů.

Jak falešná jsi, jak se umíš přetvařovat.Ne nechci, abys sundala masku. Chci uzavřít sázku.Nejsi pro mě nic, než stín toho co zbylo v tobě.Jsi jen ta, co nepozná lásku. Jak špatný je tento svět.Nezměnil se ani za sto let. Technologie nic nemění, pořád dokola se dělají ty samé chyby.

Co tady děláš? Jsi ta, která zraňuje, doufáš v rychlý konec, ale i přesto jsi naivní. Kdy se konečně v tobě probudím?
Jak špatné je všechno co sis vysnila, plány jsou přežitek, aby člověk mohl co dělat, aby využil svůj mozek. Typičtí bílí rytíři by řekli, že lžu. Směji se jim. Oni lžou. Vsugerují si do hlavy, co dávno neplatí a vlastně nikdy neplatilo, cení se to velmi málo. Dám ruku do ohně, že vše je v háji. Ať podívají se na svět kolem sebe.
Peníze, intriky, lži, podvody. Tyto pojmy již existovaly dávno před námi, ani dobrá srdce co se objeví. Nic to nezmění ani vynálezy. Ať žijeme my.

Doufala jsi v lásku, doufala si v něčem, čeho ses stejně vzdala, píšeš nesmysly, holka. Díváš se do nebe, sníš o změně k lepšímu a přitom jsi hromada šrotu. Skrýváš svou pravou tvář, a přitom slza ti padá k nohám. Jsi jen ubožák, který hledá smysl života, přitom nedíváš se na klacky pod nohama. Pak se nediv obrovských pádů, které udělají ti čáru přes rozpočet. Budeš chtít hůl zlomit hned. Prolomit ten led.

Jsi slepá, nikdy nedosáhneš cíle, proto rychle si vyber. Pluj proti proudu, buď drzá ženská co nevidí si na tu svou držku. Už stejně si ta co má na svědomí slzy druhých, už jsi ta, která patří do řádu zatracených. Buď ta co loví svou rybu, buď ale ta co kosti lomí. Buď ta co život dá i vezme. Nech plout své pocity. Skryj se před ostatními. Jak snadné to je. Teď jsem ti ukázala, že přesto budeš s davem. Ať chceš, nebo ne. Že i přesto budeš ta svině, která zraňuje, která pomlouvá a vyhrožuje i ta co pomáhá a chrání. Jak můžeš být tak naivní, jsi dvě osobnosti, jedna prosí o pomoc, jak krásné je slyšet tvůj pláč. Vždy budeš sráč.

Co tady děláš? Jsi ta, která zraňuje, doufáš v rychlý konec. Hodná holka se pohřbila. Jak jsi teď procitla, jenom jedna osoba tě oplakala. Jak déšť si pozorovala, jak jsi ranila a trhala. Budeš ta, která silná musí být, jinak se povedeš do záhuby.
Jak špatné je všechno co sis vysnila, plány jsou přežitek, aby člověk mohl co dělat, aby využil svůj mozek. Typičtí bílí rytíři by řekli, že lžu. Směji se jim. Mluví lež. Dám ruku do ohně, že vše je v háji, ať podívají na svět kolem sebe.

Peníze, intriky, lži, podvody. Tyto pojmy už existovaly dávno před námi. Nic to nezmění ani vynálezy. Ať žijeme my.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama