Část 40.

6. října 2015 v 15:32 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Aysun Hatun konečně vyšla spolu s Amalou z komnaty Sultána, Aysun se setkala s pohledem Hatun, zastavila se před ní. Elena sklopila zrak k zemi, viděla ránu na ruce. Aysun mlčela, hypnotizovala pohledem dívku, která pociťovala strach, daleko větší z ní, než z Mahpeyker Sultán. "Pojď Hatun, ošetřím tě." Táhla jí pryč Amala. Aysun se otočila a již nevnímala pohled všech. Beyhan s Kayou byly polekané. Arif se třásl a šel za Amalou a Aysun. Kaya Kadin šla do komnaty Sultána. Sultán byl rozčílen, překvapen, stál jako přibitý. "Vládce." Poklonila se Kaya. "Venku čeká Hatun na přijetí." Řekla vlídně Kaya. "Odveď ji pryč." Řekl Sultán. "Jak poroučíte." Řekla s úklonou Kaya a odcházela.
Valide seděla spolu s Daye v přijímací místnosti. "Nakonec ta tvá otrava byla přece jenom dobrá." "Sultáno, pořád věříte, že já to byla?" optala se dotčeně Daye. Valide se na ni přísně podívala. "Myslíš, že jsem hloupá, Daye? Je jasné, kdo to byl. Měla si štěstí, že si vyvázla." "Ale ztratila jsem Vládce." Daye to vzdala, musela se přiznat, koneckonců, již jí ani tak nezajímalo být v srdci Sultána, ale dostat se k moci. Pak její pohled se upřel k zemi. "Ta Hatun neměla projít Zlatou chodbou, ale já." Řekla tiše. Valide jí pozorovala. "Jsi Sultánkou, tak se tak chovej, když se Aysun zbavíme, díky jiné ženy, máme vyhráno. Sultánovi city k ní ochladly a navíc její moc narůstá pomalu, ale jistě. Jenže má jednu trhlinu. Začíná a končí s Mehmedem." Řekla Valide. Daye se na Valide podívala nedůvěřivě. "Je to tak lepší pro všechny." Dodala Valide. Do komnaty vstoupila služebná. "Sultánko, Gulšah Sultán žádá o přijetí." Valide se zamračila. "Ať vstoupí." Služebná odcházela, po chvíli přišla Gulšah, poklonila se Valide. "To byl pěkný tah, Sultáno. Uchvátit Sultána jinou dívkou." Valide se dívala na Gulšah se znepokojením. "Co chceš? Pochválit mě?" "Harém má jednu patřičnou nevýhodu, nic se zde neutají." Gulšah se přiblížila Valide Sultáně, která již pukala vzteky, téhle Sultánky by se ráda zbavila. Daye Sultán se dívala s Gulšah na Valide. "Moc se vám tenhle krok nepovedl, Sultánko. Aysun Hatun šla za Sultánem, těsně před tou dívkou. Nějakým způsobem ho přiměla, aby dívku poslal pryč." Valide spadly šupiny z očí, byla rozzuřená ještě víc, Daye nebylo o nic lépe, byla na tom podobně. "Nyní se s ponížením svým vrátila do harému." Dodala sladkým hláskem Gulšah a mrkla na Valide, usmívala se. Valide se postavila. "Jsem ráda, že máš takovou péči, jsem ráda, že služebným usnadňuješ práci. Dochází mi však trpělivost, Gulšah. Může se ti lehce přihodit nehoda." "Vyhrožujete, Sultánko?" Daye hypnotizovala pohledem Gulšah, se slovy Valide sympatizovala. "Jenom tě upozorňuji, kdo vládne harému, nemohla jsem si nevšimnout, že na dívky máš špatný vliv." "Děkuji, dělám vše proto." Valide byla rudá vzteky. "Děláte jako by ty dívky tu byly dobrovolně, ale jedno Vám povím." Gulšah pohlédla na Daye. "Oběma. Aysun bude velkým zadostiučiněním. Ona bude Sultánkou." Gulšah se otočila a odcházela. Valide šlehaly plameny z očí. Na Gulšah Sultán čekal Ruzgar Agha. "Tak co, Sultánko?" Gulšah se zastavila. "Plamen Sultánčiné nenávisti se rozhořel ještě víc, než, kdy jindy." Odpověděla Sultánka. Sultánka zaslechla přicházející kroky, které patřily Kaye Kadin. Sultánka šla stranou, aby Kaye nepřekážela. "Sultánko." Kaya se poklonila Sultánce. "Buď zdráva, Kayo." Řekla Sultánka s úsměvem. Jakmile se zavřely za Kayou dveře, Gulšah se obrátila na Ruzgara. "Půjdeme za Aysun." Pronesla a odcházela spolu s Aghou.
"Sultánko." Řekla s poklonou Kaya. "Co je na tom pravdy, že Aysun byla dřív v Sultánových komnatách a Sultán pak poslal dívku pryč?" optala se rozzlobeně Sultána. Kaya upřela zrak k zemi. "Sultáno, je to pravda. Aysun Hatun opravdu byla již v komnatě Sultána, když jsme dorazily. Pak následně Elenu Hatun poslal pryč." Odpověděla zdrceně Kaya. "Co se tam událo?" optala se Valide. "Víš podrobnosti?" "To nemám zdání, slyšeli jsme jenom každé páté slovo a řev jeho Výsosti." Kaya násilím polkla. "Pak přiběhla Amala Hatun." "Ta lékařka? Co tam pohledávala?" vmísila se do hovoru Daye, ničemu nerozuměla. "Vtrhla do komnaty Sultána a vykřikla, že Aysun Hatun je těhotná." Valide byla v šoku, Daye zesmutněla. "Ona je těhotná? Znovu!" řekla Daye, zatočila se jí hlava. "Zřejmě tím Amala zachránila Aysun život." "Škoda." Pronesla Daye, která byla zamračená. Valide bylo nevolno z této špatné zprávy, štěstí, že seděla. "Aysun Hatun vycházela se zakrvácenou rukou. Nyní je buď ve své komnatě, nebo je na ošetřovně." Dodala Kaya. "Odejděte, chci být sama." Pronesla tiše Valide. Daye se postavila a poklonila se Sultánce, stejně tak Kaya se poklonila a obě odcházely. Valide přijímala tuto zprávu těžce. Opřela se a přemýšlela, musí napsat dopis Osmanovi, aby podnikl jiné opatření.
Elena si sedla, všechny konkubíny ji posměšně sledovaly. "Vida, Aysun Hatun znovu vyhrála." Dívky se zasmály. Elena se otočila k dívkám. "Dnes to nevyšlo, zítra to může vyjít." Odpověděla dívka a usmála se. Ženy netušily, že dívka mluví o něčem jiném, její úkol nebyl svést Sultána, ve výstřihu měla dívka skrytou smrt.
Aysun seděla v ošetřovně, Amala jí zranění zašívala, Aysun nevnímala bolest. "Co tě to napadlo?" "Opakuješ se, lékařko." Odpověděla Aysun. "Pokud se mě chtěl Sultán zbavit, tak čestně." "Tohle by, ale nebylo čestné. Ohrozila si život svého dítěte." Aysun se na lékařku usmívala, Amale to došlo. "Tys věděla, jak zareaguji." Řekla lékařka šokovaně. "Ano, věděla, stejně, bych Sultánovi chytla ruku. Zabránila bych mu v tom. Děkuji Amalo, že si mi o pár měsíců prodloužila život." Amala nechápala. "Stejně, neměla si to dělat." "A možná taky jo, když jsem tu dívku spatřila, něco mi na ni nehrálo." Řekla Aysun s pohledem do dálky. "Je podezřelé jeden fakt." Aysun nedokončila větu, uvědomila si, že je na ošetřovně, kde ji kdokoliv může odposlouchávat. Amala mlčela, zašívala dlaň, musela se soustředit. "Rána je hluboká." Povzdechla si Amala. Aysun se zamračila pod tíhou bolesti. "Opatrně, prosím." "To bude další ruka, která bude nosit jizvu." Smutně dodala Amala. "To bude vzpomínka pro Mehmeda a jeho zradu." Odpověděla Aysun a dívala se na ránu. "Amalo, chci si s tebou promluvit." Řekla Aysun. "V soukromí." Dodala.
Mária byla spolu s dětmi v komnatě, Mahidevran se chystala spát. Chlapci již leželi ve svých postýlkách. Daye Sultán nebyla přítomna, což služebnou vyvádělo z míry. Mária si sedla k Orhanovi a začala zpívat písničku. Mahidevran si lehla na postel a přikryla se, sledovala služebnou, jak pozpěvuje chlapcům. Tu ukolébavku dobře znala, dobře znala slova Mahidevran byla ráda, že jí slyší, ale něco jí trápilo. Když služebná viděla, že chlapci spí, broukala a pak její hlas utichl. Opatrně se zvedla a šla k Mahidevran, Sultánka byla vážná. "Co se děje, Sultánko?" optala se ustaraně Mária. "Proč vidím Mahmuda, s Neylan a Mustafou jenom na zábavě?" Mária přemýšlela, což dívka zpozorovala. "Je to kvůli sporům mezi Aysun Hatun a mou maminkou." Odpovědělo si děvče samo. "Tak to není." Rychle odpověděla Mária. "Ale je to tak. Mário, jsem větší a více věcí začínám chápat." Řekla Sultánka, což služebnou vyvedlo z míry. "Vím, že si to maminka nepřeje." Dodala Sultánka. "Jsou věci, které by vás měly nechat chladnou, které nesmíte řešit. Rozhodně to není kvůli tomu." "Mrzí mě, že umřel Yahya." "Mě taky." Odpověděla služebná. Mária se usmívala na Sultánku, pohladila jí po vlasech. "Krásné sny vám přeji, Sultánko." "Tobě taky, Mário." Odpověděla ji Sultánka. Mária zvážněla, věděla, že Mahidevran Sultán začíná chápat situaci. Vstala a šla do vedlejší místnosti. V tu chvíli se otevřely dveře a vstoupila zamračená Sultánka. Mária se jí poklonila. Daye mlčela, sedla si a přemýšlela, tvářila se však jako sto čertů. Mária jí pozorovala, Sultánka vzhlédla k Márii. "Co děti?" "Oba Šehzade spí, Sultánka usíná." Odpověděla potichu Mária, Sultánka přikývla, mlčela, pohlédla, vstala, aby se podívala na děti, pak se obrátila k Márie a šla k ní. "Aysun vše vyšlo. Je opět těhotná, Sultán konkubínu vyhnal." "To se dalo očekávat, Sultánko." Odpověděla služebná. "Jak tohle můžeš říct?" "Dobře víte, že to nebyl dobrý nápad a obavám se, že Mahidevran Sultán vše cítí." "O co jde?" "Jde o to, že by ráda chtěla vídat ostatní sourozence." "Tohle se dalo očekávat, vysvětlím jí to ráno." Odpověděla Daye zamyšleně.
Aysun byla ve své komnatě. Děti a Safia spali, Aysun k dětem přišla a políbila je na dobrou noc, usmívala se na ně. Pak se otočila a pohlédla na Amalu, kterou si Hatun pozvala. "Není dobré, abych tady byla, vždyť vzbudíme děti." Aysun si vedle ní sedla. "To možná, ale tady se cítím v bezpečí." Odpověděla ji Aysun. "Co jste ode mě potřebovala?" Aysun se nadechla. "Slyšela jsem mnohé o tobě, že jsi laskavá žena, dokážeš léčit nejen popáleniny." Aysun pohlédla na svou levou ruku, která místy bolela. "A spravit zlomeninu, ale také poznáš pachy různých jedů." "Již vím, na co narážíte." Řekla Amala. "Ano, chci se naučit poznávat jedy." Amala zauvažovala. "Jedy jsou jako lidi, jsou různorodé, některé jedy, ani podle čichu nerozeznáte, o to víc jsou nebezpečné. Vrazi mají znalosti, těchto jedů, ale nepoznají je. Mohu vás naučit ty základní, na které mají přístup běžní smrtelníci, ale na ty jiné mají přístup ti nejmocnější. Králové, Sultáni…Také musí mít člověk dokonale vyvinutý čich, aby tohle dokázal, tohle musí mít vrozené." Aysun uvažovala. "Prosím, nechci, aby se to stalo ještě jednou." Řekla Aysun, Amala věděla, že Hatun má strach z dalšího činu. Aysun si také vzpomněla na Šehzade Osmana. "Chci ochránit také rodinu." Amala přikývla. "Dobře." Odpověděla lékařka.
Aysun se učila pachy různých jedů téměř tři měsíce, ale zdaleka neměla vyhráno. Měla k tomu patřičný důvod a zjistila, že k tomu má vlohy. Aysun také zaúkolovala Amalu, aby připravila protijed, kdyby se vyskytl případ otravy. Myslela na všechno. Mahidevran Sultán si umanula, že bude chodit za Aysun Hatun a sourozenci. Chtěla si s nimi vytvořit pouto, matka jí sice vysvětlovala, že Aysun je člověk od kterého se má držet co nejdál a navíc, je nepřítelem číslo jedna. Mahidevran ale pochopila, že sourozenci jsou důležití pro její život. Když vešla z komnaty Aysun, Daye Sultán zrovna procházela kolem, vykulila na dceru oči. "Co to má znamenat?!" okřikla Sultánka svou dceru. Mahidevran se lekla a podívala se na matku. "Dělám to, co by měla starší dcera dělat, jsou to moji sourozenci a mám je ráda, matko." Odpověděla Mahidevran. "Kolikrát jsem ti to řekla? Kolikrát? Máš vlastní sourozence, kteří tě potřebují, s nimi musíš držet." "Ale i s Mahmudem, Mustafou a Neylan. Matko, na své sourozence nezapomínám." Opomenula jí dcera. Daye stála s otevřenou pusou, pohlédla na dveře Aysun a vtrhla dovnitř. Aysun zrovna krmila Neylan. "Sultáno." Aysun se ošklivě podívala na Daye, Neylan se rozbrečela. Aysun pohlédla na služebnou. "Safio." Služebná přistoupila k Hatun a vzala si k sobě malou Neylan. Aysun se postavila a pohladila svou dcerku. Daye se rozzuřila ještě víc. "Jak se opovažuješ?! Vstoupit bez zaklepání!" okřikla jí Aysun a přistoupila blíž k Sultánce. "Jak si to ty dovoluješ?!" Aysun pohlédla na Mahidevran a začala to chápat. "Tvá dcera je rozumná. Přeje si vidět ostatní sourozence, ví, že i mé děti jsou její rodina a v tom bys jí měla podpořit, Daye." Řekla ji Aysun. "Ne, má dva bratry, tvé děti pro mě jsou nic!" "Opravdu? Pak se nediv ničemu, co se stane, nediv se taky ničemu, co se stalo. Sama si to ztratila a pomalu, ale jistě můžeš ztratit ještě to, co ti zbývá a dej si pozor na jazyk, Daye. Tyhle děti jsou taky děti vládce, tak jako tvoje." Odpověděla ji Aysun. "Chceš mi vzít i dceru?" "Má právo se vidět se svými sourozenci, Daye. Tak to pochop, konečně." Aysun nechtěla vyčítat Daye, co udělala, patrně o tom Mahidevran neměla, ani ponětí. Daye se podívala na rostoucí bříško Aysun, ta její pohled vypozorovala. "Opovaž se." Upozornila ji Aysun. Daye věděla, proč to Aysun říká. "Zničím tě." Zasyčela Daye a odcházela. "Mahidevran, jdeme."
Gulšah se zastavila za Valide Sultánou. "Co se děje, Sultánko?" optala se Gulšah. "Co je ti do toho, do mého stavu ti nic není." Odpověděla jí podrážděně Valide, cítila vliv Aysun i Gulšah. "S tebou je Aysun silnější, ale to nedovolím a nemám tušení, proč musíš věčně za mnou chodit." Dodala nasupeně Valide. "Jenom mám o vás starosti, navíc, Aysun se změnila." Gulšah zesmutněla. "To vaše opatření jí změnilo. Ona je ještě silnější, je s podivem, že jste to ještě nevzdala." Odpověděla ji Gulšah. "Znáš mě, Gulšah. Nikdy se nevzdávám." Odpověděla ji Valide. Sultána vstala a šla za Gulšah, která byla připravena na všechno. "To ty jí doprovázíš, ale je tady jeden kámen úrazu." Dodala a tajemně se usmívala. Gulšah jí zkoumavě pozorovala, Valide měla tajemství. "Ať je to jakkoliv Defne, vždy budeme stát proti sobě, ale my zvítězíme." Valide se usmála. "Máš podivnou představu. Já vládnu harému." Valide se otočila, ale něco jí došlo a obrátila se zpět na svou nepřítelkyni. "Padneš ty, padne Aysun. Padnu já, padnou všichni." Dodala Valide. Gulšah uvažovala, co tím má na mysli, ale mlčela a usmívala se.
Za týden odjížděla Gervahan Sultán se svým manželem do svého paláce. "Buď opatrná." Řekla jí starostlivě matka. Gervahan se tvářila dost nevraživě. "Budu, jistě přijedeme, Valide." "Gervahan, můžeš, alespoň předstírat, že je mezi námi vše v pořádku?" napomenula jí matka. "To nemohu, Valide. To co jste mi v životě, kdy provedla, bude mít svou dohru." Prohlásila Gervahan, matka se toho zalekla. "Pokračuješ v tradici, ale pamatuj si jedno. Matka je jenom jedna a vždy jsem chtěla pro tebe jenom to nejlepší." Gervahan mlčela, pokládala to za ztrátu času. Aysun byla na zahradě s Mustafem Pašou. "Buďte opatrní. Všimla jsem si nevraživosti mezi matkou a dcerou." Upozornila na fakt Aysun. "To jistě." Mustafa si všiml lahvičky, kterou držela Aysun v ruce. "Tohle je protijed, pro všechny případy." "Nenarážíš na to, že by Valide…" zvýšil Mustafa hlas. "Ticho buď." Napomenula ho Aysun. "Valide je schopná všeho." Aysun začala zkoumat okolí. "To je pro jistotu, v podstatě si nahradil Rustema, takže buď opatrný ve všech směrech, Mustafo. A navíc, děsí mě, že nikdo nenašel tělo Šehzade Osmana." "Také se mi zdá to podivné." "Jistě ten, který zabil Rustema, zachránil Osmana. Válka jistě začne, příležitost bude, až se Vládce rozhodne pro další tažení." Povzdechla si ustaraně Aysun. "Každopádně i ty buď opatrná, hlavně na dítě." Řekl Mustafa a díval se na těhotenské bříško Hatun. "To se spolehni." Odpověděla mu Aysun.
Jedno roční období uběhlo a Aysun porodila… opět dvojčata. Dva chlapce, které Vládce pojmenuje Ahmed a Murad. Dvojnásobek štěstí, ale dvojnásobek zášti a nepřejícnosti panoval v harému Sultána Mehmeda. Elena byla služebnou Valide Sultány. Nahradila v podstatě Arifa Aghu. Sultánka o jeho zradě, kterou učinil, když prozradil Mustafu Pašovi tajnou chodbu, se nedozvěděla, tím by si Arif podepsal rozsudek smrti. Valide mu poskytla příležitost se rozhodnout a Arif se rozhodl, být na straně Aysun. Ta, ale neprozradila plány, stejně jako neprozradila, co po Amale chtěla. Mehmed se rozhodl jít do další bitvy. Rozhodl se po dlouhé době, že si zavolá Aysun. V té době, již mohla vejít z pokoje. "Vládce." Poklonila se Aysun, nedívala se na něho, Mehmed k ní přistoupil, vzal jí něžně za bradu. Aysun na něho pohlédla. "Jsi čím dál krásnější." Vydechl. Aysun se na něho nechápavě podívala. Mehmed si vybavil slova, která vyslovil před Mustafou. "Ona je stejná jako já. Krutá, nekompromisní, ale na rozdíl ode mě se nebojí. Má mě čím překvapit. Aysun mě překvapila, Mustafo. Znovu jsem se zamiloval. Znovu jsem objevil, to, co jsem myslel, že ztratila." "Slyšela jsem, že jedete do války." Přerušila ticho Aysun. "Ano, odjíždím již zítra." "Inshalláh, vrátíte se brzy a znovu silnější." Odpověděla Aysun. "Amen." Mehmed si jí prohlížel. "Jsi jiná…" "Možná ano, Vládce, možná taky ne. " odpověděla neurčitě, Sultán jí najednou přestal chápat. "Zlobíš se kvůli Daye a kvůli té otrokyni." "Jste vládce, jak jste se rozhodl je vaše věc, ale pro matku, která ztratí dítě, je to rána." Odpověděla Aysun a zesmutněla při vzpomínce, co se stalo. "Život jde dál, ale je to těžké. Táhám břímě." Dodala a šla si sednout. Sultán si sedl vedle ní. "Buďte tu v poklidu." "Zkus tohle říct jiné ženě, Mehmede." "Vím, kam tím míříš, ale již o tom nemluv." Odpověděl podrážděně Vládce. Aysun se na něho podívala. "Ta žena mě zabila, Mehmede, vím, že tohle ti nemám připomínat, ale znám tě a vím, že to máš stejně před očima, tak jako já, jsem matka mé myšlení je jiné. Za tu dobu co tu jsem. Zemřela jsem několikrát, Mehmede. Mé myšlení bylo předtím jiné, než jsem vstoupila do Topkapi." Povzdechla si smutně. "Nad čím uvažuješ?" "Nad bolestí a smutkem, stupňuje se to, Mehmede. Smrt Yahyi odstartovala vlnu vzpomínek na mé dětství, na rodiče, bratra a sestru. Kdo ví, kde je mým sourozencům konec." Aysun zavřela oči, Sultán jí mlčky pozoroval, vzal jí za ruku. "Jistě jsou v pořádku, Aysun. Budou a pokud budeš chtít, nechám sourozence hledat a nenechám kámen na kameni." Aysun se podívala na Sultána. "Prosím." Odpověděla Aysun plná naděje. Jenže netušila, že jeden sourozenec je blíž, než se zdálo. Byl v Enderunu, připravoval se na další bitvu. Zrovna dokončil cvičení, políbil čepel svého meče a položil jej. Díval se na něho. Tohle jediné mu zbylo, poklekl, začal se modlit.

"Jsem Evžen, bratr, který ztratil svou tvář. Muž, který ztratil svůj život.
Boj, boj mi zbyl, držím meč ve svých rukou.
Další boj čeká mě a první etapa mého života skončila, potopil jsem ji v moři, potopil ji v boji, ve vzteku, svázal jí hluboko v srdci. Hořím a znovu jsem se zrodil.
Jsem Abbas,muž, který má budoucnost, zavírám dveře před minulostí. Odcházím k dalšímu boji. Alláh je mi svědkem,
že proliji krev mých nepřátel, že svůj osud řídím nyní já,
ne někdo jiný.
Jsem tady, dýchám, žiji.
Jsem fénix, který vstal z popela své rodiny, svého života. Roztáhl jsem své křídla. Letím po oblacích. Jsem Abbas, muž, co již nic nesmí a nedovolí ztratit."


Sultán druhý den se loučil s harémem a odjížděl se svým vojskem. Aysun se stěhovala do jiné komnaty na přání Sultána, který rozkaz vyslovil ještě před odjezdem. Aysun se dívala ze své terasy na přístav, vítr si hrál s jejími vlasy, zavřela oči a užívala si této chvíle.
Dvě roční období uběhly a Osman se probudil, začal jako mor šířit svou propagandu. Měl významné vezíry ve své moci. Jeho nitky a vliv pomalu, ale jistě se rozrostl. Aysun to začala pociťovat. Psala varovné dopisy Mustafovi i něco naznačovala Sultánovi. Safia a Gulšah byly nadmíru opatrné. "Aysun, co se děje?" optala se ustaraně Sultánka. "Něco se blíží, Sultánko." Odpověděla vyhýbavě Aysun, bylo lepší, aby se o tom Sultánka nedozvěděla. "Jenom mám strach o našeho Vládce." Dodala, aby udržela přítrž otázek. "Znám tě, Aysun moc dobře." "Držte se raději od Valide Sultány dál." Gulšah se zasmála. "Neboj se, nemůže mi ublížit." Aysun na Gulšah podívala se strachem v očích, všimla si pohledu Gulbehar, která seděla vedle své matky a Sultánku se usmívala, nechtěla Gulbehar vyděsit.

Sultán ležel ve stanu, odpočíval, díval se na strop a uvažoval, k němu se však přibližoval černý stín. Abbas se zrovna procházel, když viděl, spatřil tři muže procházet se kolem stanu Sultána, v tom začal uvažovat, stráže se jich zřejmě nevšimli. Abbas jednal. Muži nepozorovaně šli dovnitř a spatřili Sultána ležet. V tom se na ně podíval, muž v masce napřáhl ruku a chtěl useknout Sultánovi hlavu, ale Sultán rychle se postavil, popadl meč a zabodl ho do těla. Tělo muže dopadlo na zem, mezitím dva muži se vyřítili na Sultána, Abbas vtrhl do stanu. "Sultáne!" zařval. Začali se s muži bít. Stráže se probudili. "Sultán v ohrožení, zabezpečit tábor!!!" vykřikovali povely. "Najít a zneškodnit vetřelce!" Sultánovi spadl meč na zem. Muž se napřáhl, ale Abbas vzal nůž, hodil ho Sultánovi, ten jej chytl, chytil muži ruku a podřezal mu hrdlo. Muž se složil k zemi, rukou si chtěl zastavit krvácení. Abbas probodl tělo třetího muže. Ten zemřel okamžitě. Sultán si zkoumal oči muže, poklekl před ním a sundal mu masku, tvář byla neznámá. "Kdo tě poslal?" optal se ostře Sultán. "Tak mluv!" zařval. "Osm..." nedořekl jméno, ale Sultán věděl, koho chtěl muž označit, byl již rozzuřený, Abbas nad Sultánem stál a díval se na muže s opovržením, muž zavřel oči, umřel, vykrvácel, jeho srdce se příliš rychle rozbušila a ztrácel tím pádem velmi rychle krev. Sultán vstal, do stanu přiběhl Mustafa, ještě chytl a zabil na okraji tábora dalšího muže. "Byli to nájemní vrazi." Konstatoval Mustafa. "Kdo by chtěl, tak hloupě zabít vládce." Řekl nechápavě Abbas. "To byl vzkaz. Vzkaz od Osmana." Sultán se podíval do očí Paši. "Jedeme zpět!" přikázal Sultán. Pochopil, že říši hrozí jiné nebezpečí a že to nebezpečí je zevnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 minette minette | 7. listopadu 2015 v 22:46 | Reagovat

Ta Elena je ale pořádný plot twist... A konečně se vrátil Osman! Pokud bych ti mohla poradit, já vím, že jsou to hlavní antagonisté a tak, ale nejdřív se vypořádej s Daye. Je hloupá, otravná a leze na nervy. Nebo, když už jde tady o politiku, mohla nechat děvčata spojit se proti Valide, které je pro potomky obou evidentne nebezpečná, o sultánovi ani nemluvě. Já vím, že Daye nemá být ta hodná, ale tady jde i o její vlastní dobro.

2 Alžběta T. Alžběta T. | 8. listopadu 2015 v 21:04 | Reagovat

[1]: To přijde, Minette, ale děkuji ti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama