Část. 39

3. října 2015 v 12:53 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
"Bolest, ta bodavá bolest, když ztratíte něco tak významného.
Život je jedna hrozná rána, která bere vše.
Osudu člověk neuteče, je pořád za ním, ať je sebe hroznější.
Když matka ztratí dítě, je to, jakoby ztratila samu sebe.
Proč? Protože jsem ho milovala od první chvíle,
co jsem věděla, že ho čekám?
Protože jsem se na něho těšila? Protože bylo moje?
Kdo stál o život mého dítěte? Nevinného človíčka, viděla jsem ho
Byl to zárodek, plod lásky mezi mnou a Sultánem.
Je pryč a spolu s ním část duše, mého srdce,
které se v něm vytvořilo.
Pouto mezi matkou a dítětem začíná ve stejnou chvíli,
kdy začne maličké klíčit uvnitř matky.
To pouto tam bylo, je to rána,
která se časem možná zahojí.
Jsem tolik zasažená žárem bolesti,
kterou způsobuje smrt, že jí pomalu,
ale jistě přijímám.
Ale anděl smrti neměl se dotknout mého syna, mého Yahya. "

Po pohřbu Yahya, i přestože byl zárodkem, když se narodil, byl uznán člověkem, byl přece syn Sultána Mehmeda. Aysun Hatun v černém bloudila po chodbě, která jí připadala nekonečně dlouhá. Vedle ní byla Akasma Sultán a Gulšah Sultán. Akasma jí to chtěla částečně vrátit, všechny zasáhla smrt nenarozeného syna Aysun. Kromě Daye Sultán, která měla pochopitelně radost.
Mustafa Paša se poklonil Sultánovi Mehmedovi. Mustafa násilím polkl. "Co jsi zjistil?" tázal se Sultán, seděl za stolem, držel ruku v pěst a mračil se. Již neplakal, dost bylo slz, byl čas na pomstu vůči člověku, který tohle spáchal. Mělo to svou oběť a to pro Mehmeda stačilo. Mustafa uvažoval, zda opravdu má říct jméno Sultánky, nakonec pravil klidným hlasem. "Vládce, dozvěděl jsem se, že jídlo podávala otrokyně jménem Isabela z Benátek. Valide Sultána se rovněž ujala vyšetřování a Isabelu vyslechla a vsadila do žaláře." "Kde je té dívky konec? Ještě pořád je v žaláři?" "Ne, nalezli jí mrtvou, spáchala sebevraždu." Sultán zavřel oči, znovu je otevřel a vstal, obešel stůl a šel blíž k Pašovi. "Proč si do toho tahal Valide Sultánu?" "Připadalo mi na místě, abych jí informoval a navíc, abych obdržel povolení o pohybu v harému." Odpověděl Mustafa, Sultán přikývl, změřil si Mustafu. "Víš, dobře, že ses mé matky nemusel ptát, ale je to vše, cos mi chtěl říct, pak je to v pořádku." Odpověděl Vládce. "Je tu ještě jedna informace." "Jaká?" "Během výslechu otrokyně řekla jméno ženy, která chtěla, aby podala jed do jídla a terčem byla právě Aysun Hatun." Sultán zpozorněl. "Kdo?" "Dívka uvedla jméno Daye Sultán."
Aysun byla ve své komnatě a posadila se, vedle ní si sedla Akasma a Gulšah, všechny ženy mlčela, Aysun nebylo do řeči. Mahmud šel za svou matkou, opřel se o ni. "Máma." Řekl. Aysun se maličko usmála. "Mahmude." Aysun si svého synka vzala, posadila si ho na klín, políbila ho. Gulšah se přes slzy usmála. "Ty můj poklade." Vydechla. "Aysun, dvojčata spí. Chcete pomoct?" Aysun se podívala na Safiu. "Je neuvěřitelné, jaké jsou klidné. Mám pocit, že si je ani nezasloužím…Není třeba, Safio. Děkuji, že ses postarala o děti za mé nepřítomnosti, jestli chceš, můžeš jít na zahradu, nebo projít se po harému, jsi tu věčně zavřená, taky by ses mohla pobavit." Safia sklopila zrak k zemi. "Raději bych chtěla být s vámi." Akasma se na služebnou usmála a pohlédla starostlivě na Aysun. "Je mi to tak líto. Připomněla mi to smrt Rustema." "Sultánko, nechci o tom raději mluvit, nyní bych se měla postarat o své děti. Vím, že se jistě znovu s Yahyou setkám." Odpověděla smutně Aysun. "Ani tě nezajímá, kdo to spáchal?" zeptala se Gulšah Sultán. Hatun pohlédla na Gulšah. "Tuším, kdo to udělal." Pronesla Aysun a pohlédla na synka, vstala a držela ho v náručí. Gulšah se zamračila, pohlédla na Akasmu, která se naštěstí dívala na Hatun se synovcem, nechtěla Valide očernit před její dcerou.
Daye Sultán zrovna chtěla jít k Valide Sultáně, ale ve dveřích se setkala se Sultánem. "Jdi do komnaty, ženo!" zařval. Sultánka měla strach z výrazu Mehmeda. "Sultáne" poklonila se, děti byli v zahradě. "Jak si mohla!" Sultán se přibližovala k Daye se vražedným pohledem, Sultánka ustupovala Vládci. "Prosím, Vládce, čím jsem se prohřešila?" "Pokusila ses zabít Aysun!" Mehmed se zastavil, zakroutil hlavou. "Gratuluji ti, zabila si mého syna!" "Jak bych mohla? Aysun je matkou vašich děti…" "A co ta facka?" "To bylo nedorozumění, Vládce. Neudělala bych nic, co by zlomilo vaše srdce, samou mě trápí, co stalo!" Daye poklekla před Vládcem, ten měl ruce za zády a díval se na ni, jako na hmyz. "Ta dívka tě označila." "Ta dívka mě chtěla očernit, přísahám, na život svých dětí, že jsem to neudělala." Daye se srdceryvně rozplakala. Sultán jí vzal ostře za bradu a postavil si jí a přitáhl k sobě. Daye byla vyděšená, tiše vykřikla. "Jsi Daye, má manželka a s Aysun se jednou provždy smiř. K tobě necítím nic a nikdy jsem necítil, bral jsem si tě jenom z povinnosti a díky vděčnosti, ale jestli mě ještě jednou zradíš!" Sultán vrazil Daye facku, spadla, neodvážila se Sultánovi podívat do očí, věděla, že nikdy jí nepatřil, ale úctu k ní jistě ztratil, což byl daleko horší trest pro ni. "Tak tě osobně zabiji!" zařval a odešel, nechal Daye na zemi, ta tiše plakala, jakmile se zavřely dveře, hlasitě zařvala.
Sultán se opřel o zeď, slyšel její výkřik, nadechl se, vydechl. Litoval, že jí vrazil facku a své výhružky, ale musel jí srazit hřebínek. Tohle byla jeho metoda, která zatím fungovala. Mohl jí potrestat daleko více, ale musel by zabít i své děti a nechtěl to, tohle ne.
Za Aysun přišel Arif Agha, Hatun se na něho dívala podezíravě. "Arife? Co tě ke mně přivádí?" měla vůči němu nedůvěru, on chtěl být v jejich službách, věděl, že na její straně byl Ruzgar, Safia a Beyhan, částečně i Kaya Kadin. "Přišel jsem vám říct důležitou informaci." Aysun se posměšně změřila eunucha. "Cítím z tebe strach a určitou vypočítavost, ale pokud jde o záležitost, která by mi pomohla, tak prosím." "Vím, kdo se vás pokusil otrávit a…"
"Nevyslovuj to!" skočila mu do řeči Aysun, tahle událost jí zlomila a faktem bylo, že pořád to byla čerstvá rána, velmi hluboká. "Dobře." Řekl Arif provinile. "Byla to Daye Sultán." Arif neměl v lásce Daye a od jistě doby i Valide Sultánu, Aysun se mu zdála jako dokonalý spojenec proti nim. "To vím, že to byla ona. Snaží se mě zbavit od prvního momentu, Arife." "Ví to již i Sultán." Pronesl rychle Arif. Aysun vstala a šla blíž k eunuchovi, který sklopil pohled k zemi, tím vyjádřil úctu k ní. "Nepotrestá ji, vyhrabe se z toho, Arife. To co si mi řekl, není nic nového pod sluncem. Valide tě potrestala z důvodu, že jsi zrádcem a teď dokazuješ, že tomu skutečně tak bylo a je." "Touhle potupou mě dostala ze svých služeb, osvobodil jsem se." Pronesl pevným hlasem Arif. "Patřil si mezi jejími loajálními poddanými." Aysun zavřela oči, otevřela je a pohlédla přísně na Arifa. "Jak mohu vědět, že mě nezradíš, tak jako Valide." "Protože vy nikdy neztratíte svou lidskost." "Jak můžeš vědět, co bude? Začínám mít obavy, že jí ztrácím." "Vy k tomu však máte svůj důvod, Sultánko." Poprvé jí Arif oslovil Sultánko, což Aysun potěšilo, ale také dráždilo. "Co mi nabízíš?" optala se. "Věrnost, zodpovědnost, vše co si budete přát." "Nezapomeň nikdy na jednu věc, Arife, možná dávám šance, ale nikdy nezapomínám, tomu věř a navíc, budeš mi muset hodně dlouho dokazovat, na čí straně opravdu jsi." Aysun výhrůžně zvedla ukazováček. "A pokud jsi obyčejný špeh, věř mi, že to, co Valide začala, já skončím." Arif nereagoval, stál jako přibitý. "Ano, Sultánko." Odpověděl a Aysun se poklonil.
Po dvou dnech šla Aysun do přijímací místnosti, když služebné jí otevřely dveře, spatřila Valide Sultánu spolu s Daye Sultán, zřejmě si vše vyříkaly. Valide dokázala Daye odpustit a když se dozvěděla, co řekl své manželce Sultán, byla na něho rozzlobená. "Sultánko." Řekla s poklonou Aysun, a přistoupila blíž k ženám, které jí ublížily, usmála se. "Aysun, ráda tě vidím. Kde máš děti?" řekla Valide. "Neřekla jste, že je mám přinést, kdybych to věděla, jistě bych je sebou přivedla." Odpověděla Aysun. "Jak se cítíš?" optala nejistě Valide. "Jsou věci, ke kterým se nerada vracím, Sultáno. Bolest se nehojí." Aysun pohlédla vražedně na Daye, která její pohled vrátila. "Ale svědomí onoho člověka, který to způsobil, se vrátí a s větší silou, než dřív." "Aysun." Napomenula jí Valide, věděla, kam to spěje. Aysun se k ní obrátila. "Je nepochopitelné, že vy o tom víte a nic jste nepodnikla, žádné kroky." Znovu pohlédla na Daye. "Ale život se tímto způsobem nedá vzít zpět, ani skutky." "O čem to mluvíš, Aysun? Jsi jako všichni ostatní, obviňuješ mě z něčeho, co jsem neudělala." Obořila se na Hatun Sultánka. "Jsem přesvědčená, že sama o tom víte moc dobře, vím to od spolehlivého zdroje." Odpověděla Aysun a zatvářila se tajemně. Valide se dívala z jedné ženy na druhou. "Aysun! Již dost, vím, že prožíváš bolest, ale tohle je vrchol." Vmísila se do rozhovoru Valide. Aysun se na Valide vyčítavě podívala. "Asi nevíte, Sultáno." Aysun nechtěla nic říct, již neměla chuť se s nimi bavit, v srdci pocítila hořkost a smutek. "S vaším svolením." Aysun tuhle debatu již pokládala za ztrátu času, poklonila se Valide a odcházela. Daye také vstala a poklonila Valide. "Sultáno, když dovolíte, děti mě také potřebují." "Jistě." Odpověděla Valide. Starostlivě se dívala na dvě ženy svého syna. Mezi nimi panoval krutý boj a také věděla, že začal i boj jejich synů.
Daye šla za Aysun. "Aysun." Hatun se zastavila a otočila se k Daye, ta se zastavila těsně před ní. "Řekla jsem ti to, varovala jsem tě." Řekla potichu Daye a vítězně se usmívala. "Tohle byla dosti krutá pomsta Daye." Odpověděla Aysun, najednou se zatvářila tajemně a usmívala se. "O to horší bude má." Zavrčela tiše Aysun, otočila se zády k Sultánce a odcházela, v Daye hrklo. "Začíná boj." Vykřikla Aysun na Daye.
Hatun měla schůzku s Mustefem Pašou. "Hatun." Poklonil se Paša. "Mustafe Pašo." "Jak je vám?" "Každý se mě na to ptá a mě to začíná být na obtíž, snáším to. " Odpověděla Aysun podrážděně. Aysun zesmutněla, měla na krajíčku. "Můj syn je mrtvý, dva dny jsem uronila slzy. Můj smutek pocítí harém i ta žena, která mi syna vzala." Řekla Aysun pevným hlasem s pohledem jakoby do dálky. Mustafa si jí změřil. "Co potřebujete?" tázal se Mustafa, byl zvědav, Aysun mu poslala psaní po Arifovi, hned začala jeho služby využívat. "Chtěla bych podniknout první krok, jistě víš o čem." Aysun se upřeně zahleděla do Pašových očí. "Chceš se oženit?" Mustafa byl překvapen. "Valide Sultána by chtěla jistě svou dceru provdat." "Kterou myslíte?" "Gervahan Sultán." "To nebude možné, Valide již ženicha pro svou dceru má." "Jenže Sultán sňatek nepovolil." "Je to trestné." Povzdechl si Paša. "Měl si na starost říši za nepřítomnosti Sultána, tak proč by Sultán nedovolil, aby ses oženil s jeho sestrou?" "Sultána bude proti." "To mě nezajímá, tohle je totiž cesta k tomu, aby ses stal Velkovezírem." Pronesla Aysun. Mustafa si prohlížel Aysun Hatun, smrt jejího dítěte jí pomalu, ale jistě měnila k nepoznání. "Tak co?" tázala se Aysun s tajemným výrazem.
Sultán si jí zavolal až po dvou měsících, ale navštěvoval jí často. Byly chvíle, kdy večer trávil se všemi svými dětmi. Aysun trávila se svými dětmi často, dokonce si po dlouhé době začala číst knihy a malovala, učila to i svého syna Mahmuda. Aysun zase trávila čas tím, že chtěla vytvořit vztah mezi Mustafem Pašou a Sultánkou, kupodivu to šlo, jako po másle. Valide tušila, že Aysun něco jistě chystá.
Aysun se poklonila svému Vládci. "Mehmede." "Aysun." Objali se. "Jsem rád, že si přežila, ani nevíš, jak moc si mi scházela. Omlouvám se." "Posaďme se, Mehmede." Skočila mu do řeči Aysun. Sultán si sedl, ale Aysun místo toho, aby si sedla vedle něho, sedla si mu na klín. Objala ho, odtáhla se od něho a políbila ho na čelo. "Vím i pro tebe to byla bolest, neomlouvej se." Zašeptala mu do ucha. "Znovu se s ním setkáme, Mehmede." Aysun se Sultánovi dívala do očí, Mehmed přikývl. "Chci jenom s tebou něco probrat." "Ano?" "Jedná se o to, že Valide Sultána chce Gervahan provdat." "Aysun, netrap svou hlavinku." Odpověděl Sultán a pohladil Aysun po tváři. "Gervahan to trápí, smrt jejího muže byla velká rána. Myslím, že je připravená na život s novým manželem, který jí naplní díru po Orhanu Pašovi." Lhala Sultánovi, věděla, že ho sama Gervahan zabila. "A kam tím míříš?" "Že bys ty měl rozhodnout, koho si Sultánka vezme. Myslím, že vhodným manželem by byl člověk, kterému bezmezně věříš, někdo kdo je schopný a navíc, byl vždy s tebou." Řekla Aysun, věděla, že Sultánovi se vybavilo jediné jméno, Mustafa. "Jak říkám, nelam si s tím hlavinku, ano?" Aysun se usmála. "Dobře, jenom jsem řekla, co si o tom myslím, ale promiň mi to." "Ne, jsem rád, že si mi to řekla a navíc, začal jsem o tom silně uvažovat a nápadník, kterého vybrala Valide se mi nezamlouvá." Aysun jenom pokrčila rameny, již na toto téma se nechtěla bavit. Sultán se na ní díval, na její krásu a pak jí políbil.
Po půl roce bylo všechno vyřešené, Mustafa Paša a Gervahan Sultán se vzali. Svatba to byla velkolepá. Mustafa byl povýšen, což nebylo po chuti Velkovezírovi Cihangirovi. Jenže byla zde i dobrá zpráva pro nepřátele. Aysun díky smrti svého synka začala mít zvláštní stavy, Sultána to zprvu nervovalo, měl o Aysun strach. Pak mu to začalo být prosti srsti, i když se snažil, jak mohl, navštěvoval ji, ona jeho, bylo nemožné bolest překonat. Sultánovi city k Aysun, najednou začaly pomalu, ale jistě ochladnout. Valide Sultána se tajně scházela s Velkovezíem, Osmanem a Mahpeyker. Kroky, které podnikal Mehmed, byli opatřeními ze strany Aysun. "Je jasné, že Aysun Hatun má Sultána ve své moci." Povzdechla si Valide. Osman se podrážděně podíval na matku. "Proč by nějaká otrokyně měla mít vliv na bratra?" "Je to jasné, Šehzade." Vmísila se Mahpeyker do rozhovoru. "Musíme udělat opatření." "A jaké?" optal se Cihangir. "Zpozorovala jsem, ale určitou změnu, Aysun trápí smrt jejího dítěte. Sultán jí začíná mít po krk, což je dobře, ale Aysinin vliv pomalu, ale jistě sílí, vidím to i v harému." Řekla ustaraně Sultána. "Sultáno, jistě máte spoustu konkubín, které by se rády dostaly do lože Sultána." "To jistě ano, ale žádnou z nich nechce. Zkoušela jsem to." Povzdechla si smutně Sultána. Mahpeyker zauvažovala. "To chce konkubínu, která ho dočista okouzlí a rázem na Aysun zapomene úplně. Jde o to, aby jí vymazal ze srdce." "Jen tak na ni nezapomene. Je matkou jeho dětí, jeho láskou." "Ale ne, jde přece o oslabení jejího viditelně rostoucího vlivu na harém." "Poslouchám." Valide to začalo zajímat. "Mám služebnou, která je pohledná jistě dost. Sultána určitě zaujme." Odpověděla Mahpeyker. "Nechte mi ji předvolat, ale musíme to narafičit, aby to nebylo nápadné." Řekla Valide nejistě. "V Edirne je jistě spousta služebných, o kterých Sultán neví." Odpověděla Mahpeyker sladce.
Aysun bylo divně, zavolala si lékařku. Arif se obával, zda není Aysun Hatun nemocná. Když Amala Hatun vyšla z komnaty, nedala na sobě nic znát. "Jak je Sultánce?" optal se Arif polekaně. "Dala jsem Hatun medicínu, za dva dny by měla na tom být líp." Odpověděla Amala a odešla. Arif se na ni podezíravě podíval. "Nechytí to náhodou děti?" zakřičel ještě na Amalu Agha. "Nebojte se, nechytí." Odpověděla, aniž by se na Arifa otočila.
Tak, jak Mahpeyker to vymyslela, tak se také stalo. Patnáctiletá služebná jménem Elena byla v noci odvedena na okraj Istanbulu, noc strávila v chatě uprostřed lesa, pak ráno nasedla do kočáru a byla znovu odvezena do Topkapi, tentokrát do harému Sultána Mehmeda Chána. Aysun si ji hned všimla. Elena byla mezi skupinou konkubín, které živě diskutovaly. Aysun zrovna s Arifem prošli kolem brány, když v tom spatřila Eleninu tvář. Aysun se zastavila, udělala dva kroky zpět. "Kdo je to?" optala se a tak trochu podrážděně Aysun. Arif šel za Hatun a pohlédl na novou služebnou. "To je Elena, byla v Edirne a nyní byla převelena." Aysun se podívala na terasu, kde stála Valide, rychle Aysun pochopila, že tohle je intrika proti ní. Podívala se zpět k Arifovi. "Cítím problémy, Arife." Pronesla Aysun. "Jdeme." Přikázala Hatun a pokračovali v chůzi, oba doprovázel pohled Valide Sultány.

Valide v noci uspořádala zábavu pro Sultána. Sultán bez valného zájmu sledoval vystoupení skupiny tanečnic, které se nakrucovaly do rytmu bubnů. Arif vše sledoval z povzdálí, na přání své paní. Ze skupiny se vynořila dívka oblečená do zelených šatů, pošitých zlatem, nakrucovala se před Sultánem, zakroutila zadečkem, Sultána ohromila, najednou dívka měla jeho pozornost. Pak přišel vrchol vystoupení, dívka se lehla a vlnila se do rytmu, její ploché bříško se pohybovalo do rytmu, dívka se dívala na Sultána smyslně. Pak vstala, otočila se zády k Sultánovi a zatřepala zadečkem, byl to samičí tanec lákající samce. Otočila se k němu a pohlédla mu do očí. Pak hudba utichla a dívka si před Sultánem poklekla. Valide se vítězně usmívala, Daye nebyla zrovna nadšená, ale pokud tohle byla jediná možnost, jak se Aysun zbavit, vítala ji. Všichni netrpělivě čekali. Sultán si vzal šátek a hodil ho ke všeobecnému překvapení před dívkou, Arif na nic nečekal a pospíchal za svou paní. Sultán najednou zapomněl na Aysun, na všechno. Bezhlavě se zamiloval. Najednou měl pocit, že takhle dívka je temperamentní, nezkrotný živel, který musí on, coby lovec ulovit a zotročit, probudilo se v něm cosi zvířecího, na co dávno, možná díky Aysun zapomněl a najednou pro něho Aysun přestala být zajímavá. Jak snadno spadl do propasti, přesto jak vroucně a oddaně Aysun miloval. Arif spěchal za svou paní. Vrazil do komnaty, Aysun ve fialových šatech se lekla a rychle vstala. "Co se stalo?" "Sultáno, mám pro vás zprávu. Valide uspořádala tanec pro Vládce a ta nová dívka ho viditelně zaujala." Řekl rychle Arif, věděl, že je důležitý čas. "Prosím?" "Dal jí šátek." Pronesl tiše Arif a čekal na reakci. Aysun se rozzuřila.
Ženy chystaly dívku k Sultánovi. "Tento večer budeš patřit Vládci, a když se mu zalíbíš, porodíš mu syna, budeš o stupínek výš." Řekla jí Kaya. Beyhan Kalfa dívce nanášela vůni. Dívka mlčela a nechávala se oddávat péči, kterou doposud neměla.
Když byly dívky s přípravou hotovy, mohla Elena jít se svým doprovodem. V té chvíli Aysun šla chodbou. Setkala se s Amalou. "Aysun?" "Jdi mi prosím z cesty, dnes raději zemřu." Odpověděla Aysun. Amala spatřila v ruce Aysun nůž. Amala vyděšeně hleděla na Hatun, stála jako přibitá, Arif se na ní podíval a pokrčil rameny, přispěchal za Aysun, které nestačil. Elena procházela kolem brány harému, všechny oči se na ni dívaly, zřejmě si to dívka užívala.
Aysun šla k Sultánovi, který očekával návštěvu. Elena zrovna procházela zlatou bránou. Kaya se zarazila, spatřila obličej Arifa Aghy. Zastavila dívku. Aysun to stihla, vstoupila do komnaty Sultána dřív, než Elena, která musela čekat na chodbě, dokud Aysun Hatun nevyjde. Sultán se na ni díval podrážděně. "Aysun?! Co to má znamenat?!" přistoupil k ní blíž. Až pak si všiml nože. Aysun ho obrátila k sobě, Aysina dlaň sevřela čepel nože, zasmála se. "Co to děláš ty, Mehmede?" optala se ho tiše Aysu, zvážněla, měla na krajíčku. "Nejprve se mi dvoříš, dáváš mi lásku a stačí jediná žena a ty jí podlehneš jako smyslu zbavený. Jsi Sultán, ale uvědom si, kdo jsem já." "Jak se opovažuješ?" Sultán se podíval s obavami na Aysininu ruku, z ní začala téct krev, Aysun bylo do breku, ale pomalu cítila, jak jí začíná ovládat vztek, násilím polkla. "Kdo jsem podle tebe? Obyčejná otrokyně bez práv? Tvůj majetek? Tvá hračka, která, když tě omrzí, odložíš ji? Já vím, kdo jsem, Mehmede. Jsem Aysun, matka tvých dětí, tvých dvou synů a jedné dcery. Tvůj měsíc a krása, sám si mi to jednou řekl." Aysun násilím polkla. "Nejsem jako Daye, Mehmede. Nejsem. Jsem jiná a ty to víš. Pokud to nepřijímáš, raději mě zabij, teď a tady." Aysun pohlédla na svou zakrvácenou ruku a na nůž. "Aysun jsi blázen!" zařval. "Ztrácíš mě." Dodal potichu. Aysun se na něho vyčítavě podívala. "Po smrti Yahya? Ani si nepotrestal viníka, jenom protože je Sultánka." Odpověděla mu Aysun. Sultán ztrácel trpělivost. "Aysun." Popadl její ruku a vzal si nůž, bylo mu jedno, jestli jí způsobil ještě větší zranění.

Mezitím Elena a její doprovod čekaly, všichni čekali, dokonce i strážci před dveřmi byli jako na trní, slyšeli skoro každé páté slovo, Arif byl čím dál nervóznější. Amala přiběhla. "Ne, pusťte mě!" Stráže se snažili Amalu zadržet. "Amalo!" Vyjel překvapeně Arif. "Zbláznila ses?!" vykřikl na Aysun Vládce a chtěl jí zabít, napřáhl nůž a chtěl jednou provždy skoncovat s Aysun, protože ho rozčílila, chtěl jí zabít v afektu, Aysun se dívala do očí Vládce, již byla s tím smířená. V tom se Amala vytrhla strážci, vrazila do dveří a jako uragán vtrhla do komnaty, spatřila tenhle obraz a vyděšeně pravila. "Vládce, počkejte!!! Prosím, Aysun Hatun je těhotná!" Aysun v tom zadržela Vládcovu ruku. Sultán byl ohromen, překvapen, jak Aysun zareagovala a vůbec zprávou o jejím těhotenství. Aysun povytáhla levé obočí a usmála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 3. října 2015 v 19:40 | Reagovat

Aysun je mi moc líto.
Úplně mě překvapilo,že Mehmet dal Daye jenom facku,když mu zabila dítě. Všimla jsem si,že tenhle díl měl nějak moc záchvaty zuřivosti.
Mahpeyker je úžasná! Prostě ji moc fandím :-)
Arif je na straně Aysun? Uniklo mi něco? Ale třeba budou dobrý tým.
Ten konec byl vážně napínavej..Mehmet nepříčetnej chtěl zabít Aysun a potom se dozví,že je zase těhotná. Jako je to dobrý,ale není to nějak brzo?
A myslím,že jsi chtěla napsat levý obočí a ne levý čelo xD
Hrozně se těším na další část..

2 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 5. října 2015 v 11:05 | Reagovat

[1]:Díky za upozornění =D Pokud si četla dobře, tak uběhl čas po smrti Yahyi osm měsíců, už totiž začínám rapidně přeskakovat děj. =)

3 Nik Nik | 13. října 2015 v 21:20 | Reagovat

Stim nožem je to jako ve stoleti stejne udělala i hurrem, par pravopisnych chyb ale i přesto super začíná to byt dost ostrý a líbi se mi to :) co se tyče těhotenství uz je to divny ze je furt těhotná ani ji chvilku ne necháš vydechnout

4 Alžběta T. Alžběta T. | 14. října 2015 v 21:24 | Reagovat

[3]:Jsem ráda, že se ti to líbí, nyní nemám moc času upravovat chyby apod. ale jakmile příběh dokončím, což bude jistě trvat, tak udělám rozsáhlou kontrolu, to se neboj. Je to úplně přesné, ale menší detaily jsou jiné. Je to přece inspirované..., ale máš pravdu, práva jsou práva, hergot. Jinak, neboj u Aysun těhotenství pomalu, ale jistě končí, i když i Hurrem rodila jak na běžícím páse a nikdo se u toho nepozastavil =D Ale jinak, děkuji za Tvůj názor.

5 Nik Nik | 17. října 2015 v 23:27 | Reagovat

Ano to je Pravda hurrem mela take spustu tehotenstvi ale tady me to pride casteji a stim arifem je to jako se sumbulem a stou svatbou jako s hatice a ibrahimem jetstli se muzu zeptat videla jste vsechny dily VS?

6 Alžběta T. Alžběta T. | 19. října 2015 v 12:07 | Reagovat

[5]:Pravdu? Ne, neviděla =)

7 Alžběta T. Alžběta T. | 19. října 2015 v 12:09 | Reagovat

Po pravdě řečeno, svatbu Hurrem a Suleymana jsem neviděla, ani svatbu Hatice a Ibrahima. Dalo by se to spočítat, tak že jsem 60 - 50 % seriálu neviděla.

8 Alžběta T. Alžběta T. | 19. října 2015 v 12:12 | Reagovat

A mimochodem, ženy v historii rodily, mnohdy docela dost po sobě, příklad, berme věkový rozdíl mezi Mehmetem a Mihrimah, také mezi Selimem a Bayezidem, jenom u Cihangira to byl větší odstup.

9 Nik Nik | 21. října 2015 v 20:14 | Reagovat

Aha ale je to moc hezke kolik plánujete části ?

10 Alžběta T. Alžběta T. | 21. října 2015 v 20:28 | Reagovat

[9]:Zatím nevím, ale již to beru hopem, aby ty části za něho vůbec stály, momentálně jsem, ale v takovém kolotoči, že to moc nestíhám, už ani tento příběh, ale budu se snažit. Počítám tak ještě deset částí, plus mínus a ještě jsem tam nedala to, co jsem chtěla.

11 Nik Nik | 22. října 2015 v 21:44 | Reagovat

Aha ale je to super doufám ze uděláš hodne části :)

12 minette minette | 7. listopadu 2015 v 17:57 | Reagovat

Ta těhotenství mně moc netrápí, spíše fakt, že hlavní pár byl nejdříve samá lásečka a cukrovaní a pak jim oběma zjevně hráblo. Nemužeš přeskakovat od červené knihovny k thrilleru za tak krátkou dobu, to se prostě nedělá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama