Růže krvavá

3. září 2015 v 22:40 | Alžběta T. |  Texty

Dej mi znamení, bože.
Dej mi klid, který si přeji v tuto chvíli,
uléhám na své lože.
Je to snad umírání?
Dej mi kousek vody.
Zahřej mě.
Nyní sklízím své zbytky osobnosti,
život mi utíká skrz prsty.
Odnes to břímě, prosím.

Růže krvavá
Přejela jsem bříškem po jejím trnu,
tak tvrdě a nekompromisně.
Au, bolí to,
nyní to poznávám.
Krev teplá mi teče z rány.
Uklidňuje mě můj pocit viny.
Stojím na světle,
vidím známé tváře.
Koná se soud.
Necítím zášť,
ani vztek.
Nevidím slunce své.

Dej mi znamení och Bože.
Dej klid, který si přeji v tuto chvíli,
trestej mě za krutost,
za mé hříchy
Ať nyní se změním v prach,
který nikdo nikdy nespatří.
Nechť se změním ve zrůdu,
která přináší zkázu.

Růže krvavá.
Tolik síly mi najednou dává,
píchla jsem se o trn její.
Avšak nic mě nebolí,
život je tak pomíjivý.
Tak bolestivy.
A já jsem uvězněná v propasti,

mezi hladovými vlky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama