Část 37.

28. září 2015 v 1:30 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Druhý den Aysun byla ve své komnatě. Seděla, na klíně měla Neylan a držela jí za zdravou ruku, dokud se ruka neuzdraví, alespoň částečně musela jí šetřit, jenže tohle Aysun neuměla. Zrovna houpala Neylan nohou a vyprávěla jí příběh o lakomém sedlákovi. V tu chvíli Safia přiběhla jako uragán do komnaty. Aysun přestala vyprávět a vytřeštila na ni oči. "Copak, Safio?" služebná rychle zavřela dveře. "Neuvěříš, co se stalo." Začala Safia. "No? Povídej." "Valide Sultána nechala potrestat Arifa Aghu." "Cože?" vykulila své hnědé oči. Zavrtěla hlavou. "Tohle by neudělala." Aysun nevěřila. "Ano, je to tak, Aysun. Arif nyní leží ve svém pokoji. Je zraněný." Aysun zauvažovala. "Valide se jistě předvádí, předvádí svou moc." Řekla nahlas. "Prý je to kvůli tobě, že se dal do tvých služeb." Aysun se zamračila. "Co to má znamenat? Arif je spolehlivý sluha Valide Sultány, očividně je na její straně a sama mi ho nabídla, aby se o mě postaral. Zbytečně si poštvává své lidi." "To jistě ano, ale asi zřejmě něco provedl." "Je to možné, ale také ne." Uvažovala Aysun nahlas. "Udělala chybu, takového sluhu jako je Arif Agha jen tak nenajde." Povzdechla si Aysun. "Chudák." Dodala. Aysun bylo Arifa Aghy líto, celý den strávila s dětmi, vyprávěla jim pohádku, nebyla spokojená s kojnou, protestovala, ale nemohla nic dělat. Kojná je krmila. Mustafu přebalovala, ale zároveň jí musela pomáhat Safia. Lezlo ji to krkem. Večer se vydala za Arifem. Zaklepala, pomalu otevřela dveře, Arif ležel, mlčel, ale díval se na ni. Jeho pohled byl neurčitý. Aysun zavřela dveře, obrátila se k Arifovi a šla za ním. "Jak je ti?" ptala se starostlivě Aysun. "Mohlo být lépe, ale děkuji." "Jak to mohla Valide udělat?" "Nestarej se o to, Aysun, prosím." Žadonil eunuch, nechtěl o tom mluvit. "Musím to řešit, Sultána řeší podezření velmi radikálně, přestože nemá žádný důkaz." "Zhoršíš to." Odpověděl podrážděně Arif. "Arife, vždy si byl chytrý, znám tě již nějakou dobu, když nechceš o tom mluvit, tak nebudeme. Nikdy jsme si v podstatě nemohli nic říct, nikdy jsme nebyli přátelé, ani sluha s paní. Nejsme pro sebe nic, ale v některých věcech si mi pomohl jako nikdo, i když o tom sám nevíš." Aysun tyhle slova myslela upřímně. Arif na ní s podivem zíral. "Tohle má vedlejší úmysl, že ano?" nechtěl věřit, tohle mu nikdo v životě neřekl. "Za dobrou Sultánkou je dobrý sluha. Tohle je pravidlo harému… Nebo není to tak, Arife." Odpověděla Aysun. Arif mlčel. Aysun vydechla. "Neboj se, jenom jsem tě přišla navštívit a vím, že ty za nic nemůžeš. V podstatě plnil si a plníš dané příkazy. Nemáš na vybranou." Pronesla smutně Aysun. "V podstatě jsme stejní, Arife." Dodala a obrátila se ke dveřím. "Děkuji, Aysun." Zazněl hlas Arifa. Aysun se k němu otočila. "Za tohle se neděkuje, to je maličkost." Odpověděla a odcházela.
Rok uplynul, jako voda. Zranění Aysun se vyléčilo, přesto ošklivá jizva jí bude připomínat, na do smrti, co se stalo. Jenže mělo to následky nejen v podobě jizvy, ale občas se dostavily bolesti, které byly nesnesitelné. Zranění, které utrpěla Ayse Hatun, bylo pro celý harém podezřelé, sám nad ni vykřiknul Sultán ortel i přes námitky Aysun. Žena byla zbičována sto ranami a poslána neznámo, kde. Sultán ji takhle jednoduše potrestal i přes názory Valide, které u něho přestali mít význam. Sultán si volal pouze Aysun, žádnou jinou nechtěl. Mahmud sílil a rostl. Aysun zpívala svým dětem ukolébavky, které se naučila od své milované maminky, vyprávěla jim příběhy. Mahmud již uměl chodit, opíral se o zdi, dokonce je i ochutnával, což bylo samozřejmě všem proti srsti. Měl i pěknou slovní zásobu. Roční dvojčata také sílila a rostla, nezůstávala pozadu.
Vztah mezi Valide a Sultánem značně ochladl, všichni to zpozorovali. Daye Sultán začala mít starosti. Gulšah Sultán se procházela chodbou, když jí míjela Daye, která byla myšlenkami někde jinde. "Daye?!" Gulšah se zastavila. Daye se otočila a poklonila se Sultánce. "Odpusťte, Sultánko. Nevšimla jsem si vás." Pronesla Daye omluvně. Gulšah k ní šla. "Ztrácíš pevnou půdu pod nohami co?" Sultánka provokativně mrkla. "Nevím, o čem to mluvíte?" Daye dělala, že neví, o čem Sultánka mluví. "Slyšela si dobře, Daye. To cos provedla Aysun Sultán bude mít dohru." "Aysun Sultán? Já jsem manželka Sultána Mehmeda Chána, já jsem matkou jeho synů. Děti Aysun Hatun na tom nic nemění!" "Nemávej s touhle stejnou pohádkou, Daye, šetři slovy." Gulšah byla ve svém živlu a vychutnávala si jí. "Je otázkou času, kdy se i to změní." Dodala. Daye se usmála. "Šetřete slovy, Sultánko. Čas vše ukáže, jestli váš sen se vyplní, ale zapomněla jste, že je tu pořád Valide Sultána." Daye se poklonila a odcházela. Gušlah ji doprovázela pohledem.
V Enderunu se objevil Mustafa Paša, spatřil Evžena, cvičně bojoval. Přistoupil k Mahmudovi, novému vojenskému veliteli. "Buď zdráv." Mahmud se obrátil na Mutafu. "Pašo, rád vás vidím." "Je to talentovaný." "Ano, Sultán ho jmenoval silahdara. "To jistě, obyčejný pěšák. Bude jistě postupovat vpřed." Odpověděl Mustafa. Vysvlékl si kaftan, velitel ho překvapeně pozoroval. "Mustafo." Paša nereagoval, pozoroval, jak Mustafa jde k Evženovi. "Evžene." Oslovil muže. Vojáci boj ukončili a poklonili se Pašovi. "Mustafe Pašo." Oslovil ho Evžen a vzhlédl k němu. "Dovolíš." Paša si vzal meč od druhého muže. "Připraven." Řekl Mustafa. Evžen se připravil. Mustafa a Evžen začali spolu šermovat. Mustafa se napřáhl s mečem. Evžen mu uhnul a dal hluboký výpad. Mustafa, ale rovněž Uhnul. Muži se čím dál více začali surověji šermovat. Evženovi se povedlo škrábnout Pašu do paže. Mustafa se na škrábanec podíval, když vzhlédl do tváře Evžena, významně zvedl levé obočí, Evžen se pousmál. "Pomsta?" zeptal se Evžen. Mustafa se zasmál. "Jedna, nula."
Daye Sultán se procházela chodbou, děti byli ve společnosti dvou jejich služebných. Daye zrovna šla kolem komnaty Aysun, když spatřila známou tvář Amaly Hatun, která zrovna vycházela z oné komnaty. Daye se zamračila, pak nasadila úsměv a přistoupila k Hatun. Žena se obrátila k Daye. "Sultánko." Žena se Sultánce poklonila, vzhlédla k ní. "Buď zdráva, Amalo." Odpověděla Sultánka. "Jak se daří?" optala se, aby řeč nestála. "Děkuji, Sultánko za zájem. Inu dobře. Doufám, že vaše zdraví je v pořádku." "To ano, naštěstí." Odpověděla Daye, pohlédla na dveře Aysun Hatun. "Ale Aysun Hatun viditelně nedrží." Dodala. "Musela jsem zkontrolovat ruku. To je vše." "Inshalláh, snad se uzdraví." "Amen." "Slyšela jsem, že jsi zpět v paláci? Žádná lékařka není tak úspěšná v léčení jako ty, Amalo." "Ano, nějakou dobu tady pobudu." Odpověděla Amala. Sultánka přikývla. Bez dalšího slova Daye obešla lékařku, která se Sultánce poklonila. Daye otevřela dveře do komnaty Aysun Hatun, bez zaklepání, ani ohlášení. Safia se poklonila Sultánce, jakmile spatřila její tvář. Neylan byla v kolébce spolu s Mustafou, oba byli přebaleni a nakrmení. Mahmud zrovna si hrál, seděl vedle Aysun, Hatun se podívala na Sultánku, usmívala se, její oči zářily, neobtěžovala se nepoklonit Sultánce, což Daye vyvedlo z míry. Daye přistoupila blíž k Aysun a malému Mahmudovi. "Jak tvé děti rostou a sílí. Inshalláh, budou mít dlouhý život." "Amen, Daye." Aysun vzhlédla k Sultánce. "I tvé." Dodala Aysun mile. "Co tě k nám přivádí?" optala se Aysun. "Jen jsem se chtěla podívat na Šehzade Mahmuda a na tvé další děti." "Měla si přinést i své děti. Zaslouží si spolu hrát a být spolu, jsou ostatně sourozenci." "Jistě něco podnikneme, Aysun." Odpověděla Daye. "Co ruka?" "Potkala jsi Amalu viď? Dělá zázraky." Odpověděla Aysun. "Nebolí?" provokativně se zeptala Daye. Aysun vstala a šla k Sultánce. "Občas ano, navždy mi to vše bude připomínat, Daye." "Co to má znamenat?" "Jistě, již vím, co stojí za tvou návštěvou. Provokace. Ani nedovolíš, aby děti se spřátelili. Chtěla si mě popravit, dala si mi facky, ponižovala si mě, zohavit. Co příště od tebe mohu čekat, Daye?" pronesla Aysun. Daye se zamračila, přiblížila se k ní. "Co na tobě Sultán vidí hm? Krásu, barbarství? Sama si děláš nepřátelé." "To mohu pronést i o tobě, Daye." Safia hleděla na celou situaci, věděla, že se to začíná vyhrocovat. Zrovna se otevíraly dveře, když Daye Sultán vrazila Aysun opět facku. Sultán Mehmed spatřil tuhle scénu. "Daye!!" Sultánce ztuhla a otočila se. "Vládce, poklonila se, měla hrůzu v očích. Mehmed k manželce přistoupil. Malý Mahmud se rozplakal. Aysun se napřímila. "Sultáne." Oslovila ho, jenže ten vnímal pouze Daye. "Jak se opovažuješ?! Vztáhnout ruku na matku mých děti?!" "Sultáne, ona mě vyprovokovala." Bránila se Sultánka. "Ona má jméno!!! Aysun! Zapamatuj si to! Jestli tohle ještě někdy uvidím, vyženu tě ze svého života a již vícekrát své děti nespatříš!!" Sultán výhrůžně zvedl ukazováček, ještě jednou. Aysun vzala Mahmuda do náruče a utěšovala ho, přemáhala se, ruka jí silně zabolela. "Teď odejdi a starej se o děti." Přikázal ostře ke své manželce Sultán. Daye obešla Sultána a odcházela, když zavírala dveře, zlostně se podívala na Aysun, jak drží malého Mahmuda a Sultán, jak se k nim přiblížil a pohladil sokyni na tvář.
Večer si Sultán pozval Aysun. Stáli spolu na terase a dívali se na měsíc. "Pamatuješ? V první noci svítil měsíc tak kouzelně a dneska nám jí připomíná." Pravila Aysun zasněně. Sultán se na Aysun podíval. "To ano. Pamatuji si více věcí." Odpověděl, Aysun se na něho podívala. "Nechej Daye, prosím, je jako každá žena, bojuje za svou lásku." Sultán nevěřil svým očím. "Jak můžeš být tak laskavá?" nechápavě se zeptal. "Vím, že mě to může porazit. Díky tomu se mohu spálit, ale na jedné straně si to, co si mi řekl nyní, ale na druhé jí chápu, jako nikdo jiný." Odpověděla Aysun. Sultán se k ní obrátil. "K Daye jsem nikdy nic necítil, maximálně úctu, že mě vytáhla z propasti." "Po smrti Gulnihal." Sultán přikývl, mlčel. "I po letech tě to neskonale bolí." "Každý den si na ni vzpomenu. Pořád je v mém srdci, ale ne tak jako ty. Gulnihal je minulost, kdežto ty jsi přítomnost, budoucnost a nestrpím, aby kdokoliv ublížil, možná proto jsem okřikl Daye. Nechci tohle již nikdy zažít." "Gulnihal byla jistě laskavá žena, pro tebe mnohé znamenala." "Když zemřela, čekala naše dítě. Byla to rána do mého srdce, tehdy jsem si myslel, že zastaví. Šok, vztek, bolest. Pamatuji si na její tvář, ale již ne na zvuk jejího úsměvu, pamatuji si na její vůni, ale už ne na to, co způsoboval její dotek. To již neznám a u Daye jsem to nepoznal. Miluje mě, milovala mě, ale s tebou přišlo něco, co jsem viděl u Gulnihal i to, co u ní jsem nepoznal, jsi originál, ale i vzpomínka na ni." Aysun se Sultánovi upřeně dívala do očí. Poslouchala ho, jeho slova přijímala do svého srdce. Tohle nikdo nespatří a nevyslechne. Tohle bude chránit, beze slova objala Sultána a on objal ji.
Ráno seděly Gervahan spolu s Akasmou, Gulšah Aysun, Daye a dětmi seděly v přijímací místnosti, kde je všechny pozvala spolu s dětmi Valide Sultána. Společně pronesly modlitbu. Po modlitbě posnídaly a pak se procházely po zahradě. Děti spolu hrály na honěnou. Aysun je pozorovala, Daye pozorovala zase Aysun. "Dnes poněkud mlčíš, Aysun." Optala se Daye. Bylo na ni znát, že zuří, což si toho všechny přítomné ženy všimly. Aysun se obrátila na Daye. "Dnes mi není do řeči, tak jako tobě. Včera večer jsme o tobě se Sultánem mluvili, Daye. Bude tě chtít vidět." Daye byla v šoku. "Jak…to." Začala koktat. Aysun se podívala na Valide Sultánu, která vše poslouchala. Obrátila se zpět k Daye. "Již to pochop, Daye. Jsme obě matkami Sultánových děti." Odpověděla Aysun. Gulšah byla na Aysun pyšná.
V Enderunu bylo co si zvláštního, bylo tomu tak. Evžen přijímal islámskou víru, byl u toho i samotný Sultán. Byl Evženových dopisem velmi mile překvapen, kdežto Velkovezír Cihangir začal mít čím dál větší obavy. Evžen pronesl Šahádu, Korán četl, znal tradice, ale musel být tím obeznámen. Zavrhnutí Islámu se trestá smrtí. Jak se vynáší modlitba. Evžen cítil, že je správný čas, že je připraven podstoupit tenhle krok. Ani nevěděl proč, ale měl pocit, jako by byli přítomní Rustem s jeho otcem. Aysun v zahradě, na Evžena myslela. Snad nebyl mezi vojáky, snad je naživu a kde může být. Vydechla a zavřela oči, vybavila se jí vzpomínka, jak byla malá, hráli si na louce, smáli se. "Já tě chytím." Křikl Evžen. "Ne." Řekla s úsměvem Tera. Při té vzpomínce, aniž by si to Aysun uvědomila jí, ukápla slza. Gervahan spolu s Akasmou si toho všimly. Zrovna ten moment Evžen přijal nové jméno, nyní se jmenoval Abbas.
Tři dny uplynuly, nic zvláštního se nastalo, jako by zavládl mír, jak v harému, tak v celé říši, po Osmanovi, nebylo památky. Jako by skutečně byl zabit, ale Mehmed věděl, že jeho bratr je živ a zdráv. Mustafa vstoupil do komnaty. "Sultáne." Poklonil se Vládci. "Nic?" Mustafa mlčel, což si Sultán přeložil. "Najdi ho, obrať kámen po kameni, ale najdi ho." "Jednotky se snaží Osmana najít." Odpověděl Mustafa. "Je to bezvýchodná situace. Myslel jsem, že jeho smrt bude úlevou a místo toho naše válka má další oběť." "Další oběť?" nechápal Mustafa. "Ano, první oběť, byl zesnulý Sultán Ahmed Chán." "Ano, již si vzpomínám." "Nezapomeň, že to on zabil našeho otce. Tohle se trestá smrtí. Pokud byl ochotný zabít svého otce, zabije i mě." Konstatoval Sultán. "Vaši lidé vás ochrání, Vládce." "Jsou věci, které nepochopíš ani ty. Nepodceňuj Šehzadeho. Šeredně se ti to může vymstít. Tahle válka bude ještě krvavá a ponese mnoho obětí." Řekl smutně Sultán. "Měl byste to Valide Sultán říct, že jste svého bratra chtěl popravit, nejen pro své bezpečí, ale že zabil svého otce." "Ponechme jí ve svém světě. Nechci, aby znala pravdu. Bude to tak pro ni to nejlepší." Odpověděl Sultán, ale Mustafa si myslel své.
Aysun se procházela po chodbě, již to delší dobu věděla, ale nemohla se dočkat. Přicházel k Sultánovým komnatám. "Můžete mě prosím ohlásit Sultánovi?" "Ano, Hatun." Strážce vešel do komnaty Sultána. Aysun slyšela tlumené hlas Mehmeda. "Nechť vstoupí." Aysun se usmála a vstoupila do komnaty. Poklonila se. "Aysun." Sultán napřáhl ruce k ní. Mustafa se poklonil a odcházel, stejně jako strážce. Sultán s Aysun se objali. "Co tě ke mně přivádí? Děje se něco?" optal se ustaraně Sultán. Odtáhli se od sebe. "Ne, i když… jak se to vezme." Odpověděla Aysun. Sultán pátral v jejich čokoládových očí. Byly plné radosti, zářily. "Mám pro tebe úžasnou zprávu. Chtěla jsem ti to říct, jako prvnímu. I když, již to vědí dva lidé." Řekla Aysun. "Jsem netrpělivý." "Vím, to již delší dobu, ale chtěla jsem ti oznámit, že jsem těhotná." Oznámila radostně Aysun. Sultán byl nadšený. Vzal Aysun do náručí, nadzvedl jí, Aysun vyjekla nadšeně. Byli oba šťastní.
Byla v třetím měsíci těhotenství, když Sultánovi oznámila radostnou novinu. Sultán okamžitě vyhlašoval, nechť v harému se roznáší šerbet a sladkosti. Oslavovalo se, Gulšah byla nadšená, navštěvovala Aysun spolu s Gulbehar. Kdo nebyl nadšený, byla Valide a pochopitelně Daye Sultán, která začala mít pocit, že Aysun získává moc, která patří jenom jí a nikomu jinému. Začala válka, kterou Sultána musela vyhrát. Bylo to již spouštěčem k něčemu, co sama Daye nechtěla připustit, ale nebylo jiného zbytí. O dva měsíce později šla k Misha aľ Pašovi. "Sultáno, k čemu vám vděčím za vaši návštěvu." Optal se Paša, který se poklonil Sultánce. "Potřebuji tvou pomoc." "Již nastal čas? Ale Aysun Hatun je přece těhotná." Pronesl nechápavě Paša. "Upsal ses, Misha aľe, tehdy mě, v Manise, vzpomínáš? Jistě víš, že mi mnohé dlužíš, že jistě tvé služby budu potřebovat snad deset let." Připomenula mu Daye. "Ano, ale minulost se nesmí opakovat." "Jenže minulost o sobě dává vědět. Kdyby neotěhotněla, bylo by vše jednoduší. Ztratila jsem Sultána a nedovolím, aby byla jeho ženou. Každé další její dítě učiní spojení mezi Sultánem a jí. Bude o stupínek výš a pak bude manželkou a možná Valide a to nedopustím, vše totiž patří jenom mě." Odpověděla Daye. "Dobře, co má učinit?" řekl odevzdaně Paša.
Valide seděla v přijímací místnosti a četla dopis, který po přečtení, vstala a hodila ho do krbu, pozorovala, jak dopis pohlcují plameny. Povzdechla si, a šla zpět si sednout, zrovna v tu do místnosti vstoupila Aysun Hatun, na které bylo těhotenství znát. "Sultánko." Poklonila se Aysun Sultánce. Valide přistoupila blíž k Hatun. "Jak se má můj vnouček?" optala se zájmem. "Dobře se má, ale zlobí, neustále se pohybuje. Nejvíce ráno a večer." Odpověděla Aysun. Boj mezi těmito ženami na chvíli ustál, Valide se soustřeďovala především na Osmana s Mehmedem, Aysun Hatun však byla na pořadníku. Poté, co situaci mezi syny vyřeší, vypořádá se s Aysun. "Dává najevo, že je zdráv a spokojený." Odpověděla spokojeně Sultánka. "To jistě, jsem ráda, že tomu tak je." Valide přikývla s úsměvem. "A o čem se chcete se mnou promluvit?" "O tobě a Daye. Nemůžeš se k ní takhle chovat." "Postěžovala si?" "Bylo by vhodné, aby ses k ní chovala s úctou, navíc je manželkou Sultána. Vládce říše." "Pořád stejná písnička v mnohé aplikovaná." "Nedráždi mě, Aysun." Valide se zamračila. "Klaň se jí, oslov jí Sultánko a také jí netykej, jako by to byla otrokyně či tvá přítelkyně." Oznamovala ji Valide klidně. "Budu se snažit, ale ať i mě uzná, že jsem matkou Sultánových synů a nejsem obyčejnou otrokyni. Tohle by mi udělalo radost." Odpověděla Aysun se stejným tónem.
Daye mezitím sehnala s pomocí Misha aľ Paši, vše potřebné k tomu, aby se jednou provždy zbavila Aysun Hatun. Vzpomněla si na Gulnihal.
Šla potemnělou uličkou, v té době Daye byla jenom ta druhá, nebyla manželkou, byla darem. Sultán Ahmed Chám spolu s Valide Sultán jí poslali k Šehzade Mehmedovi, zamilovala se do něho na první pohled. Obě byly favoritkami. Jenže ke Gulnihal Mehmed cítil něco víc. Daye se musela zbavit konkurence, i když byla těhotná. Jednoduše jí ubodala, Misha aľ, ještě v té době Agha a Mária jí kryly záda. Daye popadla těhotnou Gulnihal. "Ale, copak se touláš po nocích, tak sama." Zavrčela na ni. "Daye, co to děláš? Proliješ krev dynastie!" vykřikla zoufale. "Mlč." Daye Hatun uhodila ženu tak surově, že tekla Gulnihal krev z nosu a spadla na zem. Daye neváhala a vytáhla nůž, jednoduše Gulnihal bodla, napřed do břicha. Gulnihal křičela, proto jí Daye přikryla pusu a pak jí bodla do srdce. Byla to okamžitá smrt, zranění, které ukončilo životní pouť Gulnihal. Lásky Mehmeda. Tahle vražda otřásla celým harémem a palácem Topkapi. Mehmed byl zlomený, nechtěl jíst, nechtěl pít, Valide měla o něho strach spolu s Ahmedem. Tahle vražda byla hrubá, každý zuřivě pátral po stopách vrahovi. Daye spálila šaty. Všichni tři se ohradili hradbou mlčení a uchýlili se k hereckým výkonům a pak tu bylo doufání, měli více štěstí, než rozumu. Mária vstoupila do komnaty. Pohlédla na Sultánku a na lahvičku, kterou Sultána držela, hypnotizovala ji. "Až příliš riskujeme, Sultánko." "Není cesty zpět." "Stejně, co když otrávíme nedopatřením Sultána." "Pak bude můj syn vládnout světu a místo něho zatím převezmu vládu." Sultána to měla promyšlené, Mária násilím polkla. Daye se na ni podívala. "Ale budu se modlit, aby se tohle nestalo. Tohle je ze všeho nejhorší." Pronesla nakonec smutně.
Večer Valide Sultán procházela tajnou chodbou, vyšla do komnaty zakázané části, kde jí čekala Mahpeyker, s Velkovezírem Cihangirem a Šehzade Osmanem. Valide se na něho podívala jako na svou naději. Mezitím kuchař připravoval jídlo, sladké, které dal obřadně na stůl. Otrokyně ho vzala a šla do komnaty Sultána. Zrovna do komnaty vstoupila těhotná Aysun. Se Sultánem se objali. Odtáhli se od sebe. "Aysun?" "Ano, Mehmed?" Sultán šel ke svému stolu, otevřel šuplík a v něm byl prsten, který Aysun sundala, po hádce s Mehmedem, Aysun Mehmeda tiše pozorovala. Svíral v ruce onen prsten a došel pomalu k Aysun. "Jednou jsem ti ho dal, jednou našel svou majitelku. Ber to prosím, jako klíč." "Klíč k čemu?" odpověď znala, ale chtěla jí slyšet z jeho úst. "K mému srdci." Těmito slovy jí vzal pravou ruku a navlékl jí prsten. Aysun ho pozorovala. Díval se jí do očí, sklopil svůj zrak a políbil její ruku. Vzhlédl k ní a napřímil se. "Miluji Tě Aysun." Pravil jí s rozzářenýma očima, jako by byly hvězdy. Aysun se na něho dívala stejně tak. Zrovna v té době služebná již byla skoro u dveří Sultánovi komnaty, ale byla ještě za rohem a tak strážci jí nemohli spatřit. Ohlídla se, vzala lahvičku a polila jedem jídlo. Dala to všechno podle instrukcí.
Mária ji lahvičku předávala. "Tady je, nyní je všechno na tobě." Mária zauvažovala. "Nedej tam všechno, stačí jenom polovina toho, nebuď nervózní, vše proběhne hladce. Hlavně dávej pozor, ať tě nikdo neuvidí, neříkej mé jméno, kdyby tě chytili a chtěli mučit, raději se zabij, mlč, bůh se ti odmění." Otrokyně se vybavila tahle slova, nadechla se a vykročila.

Za chvíli bylo otrávené jídlo na stole. "Co to je?" optal se Sultán. "Tohle je lahůdka. Mám to hrozně ráda, s překvapením jsem zjistila, že kuchař tohle umí. Dáš si se mnou?" Odpověděla Aysun s úsměvem doslova natěšená. "Ne, děkuji. Již jsem jedl, ale vypadá to lákavě." Řekl Sultán, ale opravdu neměl na jídlo ani pomyšlení. Aysun se pustila do jídla. Sultán se usmíval. Aysun to doslova hltala, Sultán se začala smát, ale jakmile Aysun spolkla sedmou lžičku, jed začal působit. Sultán ztuhnul. "Aysun, děje se něco?" "Je mi nějak divně." "Aysun!" Aysun viděla dvojmo. Slyšela Mehmedův naléhavý hlas z dálky. "Co je s tebou?!" Sultán pohlédl na jídlo, došlo mu, že nejspíše bude otrávené. Přiběhl ke dveřím a prudce je otevřel. "Okamžitě dojděte pro lékařku!!!!" zařval a zase dveře zavřel. V té chvíli Aysun odpadla na zem, nehýbala se. "Aysun!" Sultán přiběhl k Aysun. "Aysun!!" začal s ní třást. "Allááááh!!!!"

Zdroj videa: youtube.com

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 28. září 2015 v 15:59 | Reagovat

Tedááááááááááá!
Nikdy bych nevěřila,že Daye by byla schopná takové hrozné vraždy. Aysun a všichni okolo by si měli dát pozor. Potom ta facka..úplně jsem čekala,že tam příjde mehmet a dá to Daye sežrat a taky že jo :D
Těhotenství Aysun je skvělá zpráva. Jen doufám,že to přežije :O
Hrozně se těším na další část.

2 Nik Nik | 29. září 2015 v 19:58 | Reagovat

Cože ? Aysun zase těhotná uz ohrana pohádka ale možná to bude tím ze asi (jediná) fandím Daye a aysun nemám rada no mam pro to důvody :) tesim se co bude dal :)

3 Nik Nik | 3. října 2015 v 22:51 | Reagovat

Je to jako z dílů Vs kdy dala mahidevran otrávit hurrem úplně stejným způsobem

4 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 5. října 2015 v 11:58 | Reagovat

[3]: Ano, ale s rozdílem... budou dvě věci, které ve VS byly, ale předávám tam něco svého.

5 Nik Nik | 5. října 2015 v 21:41 | Reagovat

Jojo však vpoho kvůli tomu ze se mi tam něco nelíbí to cti nepřestane je to úžasný !!! Respekt

6 minette minette | 7. listopadu 2015 v 17:12 | Reagovat

Nelíbí se mi, jakým že to směrem se ubírá vztah Aysun a Mehmeta. Je to takové, no, nemastné-neslané. Z Aysun se stává taková Mary Sue, ale ještě to není tak špatný. Moc se mi teda nelíbí, jak si Daye kazí šance dost blbým spusobem - konec koncu, Aysun má za sebou již čtyři porody a možná jsem teď dost cynická, ale na jejím místě bych doufala, že ho ta děvka brzo přestane bavit. Tedy, normálního muže by přestala, žejo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama