Část 36. 2/2

24. září 2015 v 21:06 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Aysun vtrhla do své komnaty, Safia zrovna držela malou Neylan, lekla se, ale jakmile spatřila Aysininu ruku, vyděsila se ještě víc, položila malou holčičku do kolébky. Chlapci spali. "Aysun, Alláh, co se ti stalo?" Safia nevěděla kam šáhnout, aby to Aysun nezabolelo, Aysun násilím polkla a dívala na popáleninu s odporem. "Jedna žena v burce se mě pokusila znetvořit, podařilo se jí jenom znetvořit mou ruku." Odpověděla Aysun, ruka se jí třásla. "Dones látku a obvaž mi to prosím." Řekla Aysun na služebnou, která poslechla. Aysun se podívala na Neylan a své syny. Nyní se jich nesměla dotknout. Zrovna přicházel Arif Agha. "Aysun?" Hatun se k němu otočila a odhalila mu své zranění. "Buď zdráv Arife." Pravila Aysun jakoby se nechumelilo. Arif vyděšeně zíral na ránu. "Aysun…" eunuch chtěl jít k Hatun, ale ta udělala krok zpět. "Ne… ty se raději ke mně nepřibližuj. Vím, že to byla jistě jedna z tvých paní." "Pozor na pusu, Hatun?" zvýšil hlas eunuch. "Přestaň, synové spí." Napomenula ho tiše Hatun, zamračila se. "Co se stalo?" "Tohle si nechám laskavě pro sebe." Odpověděla Aysun, pohlédla na ránu a zpět vzhlédla k eunuchovi. "Nebo víš co? Máš pravdu, tohle se musí řešit jinak." Řekla a odcházela. "Co si myslíš, že děláš?" Arif vyběhl za ní, ale Aysun se nenechala. Setkala se ještě se Safiou. "Safio, prosím pohlídej ještě děti." Safia se obrátila k ní. "Aysun, ale co rána?" optala se starostlivě Safia, která držela látku.
Daye Sultán stála u zrcadla, zrovna si připnula náušnici, když v tom vtrhla do komnaty jako uragán Aysun Hatun, za ní šel Arif. Mária držela malého Orhana, Mahidevran byla na zahradě, spolu se Suleymanem a služebnou. Mária se prudce zvedla a byla připravená na cokoliv. Daye se podívala na Aysininu tvář v zrcadle, otočila se k ní a přistoupila k sokyni blíž. "Buď zdráva. Zřejmě se pořád chováš jako barbarka." Pronesla posměšně, až poté si všimla rány na ruce své sokyně, vzhlédla k ní. "Co se ti stalo?" odpověděla s předstíraným zájmem Sultánka. "To jistě víš, Daye. Jak jsi mohla tohle udělat?! Jsem matkou Sultánových dětí, tak jako ty?! Nemáš právo mi brát život, na tož co mi patří!" Sultána mlčela, naznačila rukou, ať všichni odejdou. "Arife, zůstaň, nyní mě máš na starosti." Sultánčiné slovo, mělo ale větší váhu. Daye pocítila vítězství. Když zaklaply dveře. Sultánka vrazila Aysun facku. "A já jsem Sultánova manželka! Narostl ti viditelně hřebík. Jsi otrokyně, i když jsi matka Sultánových synů! Tvoji synové to nezmění!" Aysun se narovnala. "Neodpověděla si mi na otázku… to ty jsi chtěla mě znetvořit?" Řekla Aysun klidně, Sultánka se zalekla, ale hned tak se nedala. "Ale no tak, co bych z toho měla?" Aysun přimhouřila oči a změřila si Sultánku. "Znovu Sultána? Ale ať uděláš cokoliv, Daye. Může se stát, že ho ztratíš, ale bude to jenom tvá vina, nikoho jiného." Řekla Aysun velmi důrazně. "Vyhrožuješ mi?" Daye s Aysun byly tak blízko k sobě, že každá cítila dech té druhé. "Ne, to co si udělala, to byla vyhrůžka, vlastně čin, ale Sultán to bude brát jako zločin. Uvědomuješ si někdy, co děláš?" "Může ti to být srdečně jedno, Aysun. Tohle jsem jistě neprovedla, na to ti mohu přísahat?" "A na co?" odpověděla Aysun. "Vypadni!" odpověděla Daye. "Uvědomuješ si to velmi dobře, byla jsi to ty, Daye." Aysun se usmívala, což Daye vyvedlo trochu z míry. Aysun se poklonila Sultánce a odcházela. Když Aysun vycházela z komnaty Daye Sultán, Sultán zrovna procházel chodbou. Mehmed si hned všiml rány na ruce. Šel k ní blíž a změřil si jí pohledem. Podíval se jí do očí. "Vládce." Poklonila se Aysun a násilím polkla. Stahovalo se jí hrdlo, byla smutná, cítila se, jako by opravdu jí znetvořili tvář. "Co se stalo?" "Na chodbě byla žena v burce, chtěla zohavit mou tvář." Odpověděla smutně Aysun. "Naštěstí jsem vyvázla, ale s následkem." Dodala. "Znám lékařku, která je znalá na popáleniny. Naštěstí je nyní v paláci. Pojď za mnou." Aysun se Sultánem odcházeli do jeho komnaty. Arif je pozoroval, pomalu šel pozpátku, jakmile mu zmizeli z dohledu, odcházel za Valide.
Mária byla v šoku, čekala na chodbě, viditelně si Sultán neuvědomoval přítomnost syna. Služebná s Šehzade vstoupila do komnaty, Sultánka stála na samém místě, se stejným výrazem. Mária položila dítě do kolébky a pohladila ho po vlasech. "Sultánko." Daye se mračila, její zlost stoupala. "Zmije… již se chová jako Sultánova žena, která si myslí, že bude vládnout světu." "Sultánko." "Běž za Ayse, zkontroluj ji, jestli nemá stopy po těle, které by nás usvědčily." "A pokud má, mám jí zabít?" "Ayse byla a je proti Aysun, jenom jí postraš, že zrada se trestá." Mária měla pochybnosti, což dávala najevo, tak to Sultánka okamžitě zpozorovala. "Pochybuješ." Konstatovala Sultánka. "Pokud byl boj mezi nimi a každá z nich si něco odnesla… je na místě udělat opatření, která by byla účinnější." Řekla Mária se zamyšleným výrazem. "Další vražda by již vedla k nám, Mário. Bylo by to riskantní. Navíc jsem již učinila opatření." Pravila Daye s tajuplným výrazem. Mária se zvědavě podívala, pak přikývla. "Řekla jste to Valide." "Ovšem a bylo to schváleno." Odpověděla spokojeně Sultánka. "Mám, ale i další zprávu." "Ano?" "Aysun zrovna šla se Sultánem do jeho komnaty." Sultánce spadly šupiny z očí. "Prosím?!" "Zřejmě namířeno k vám, ale jakmile Aysun vyšla, všiml si její rány." Sultánka zuřila. "Toho jistě využije ve svůj prospěch." Zasyčela Daye.
Do komnaty Sultána se otevřely dveře a vstoupil Sultán s Aysun. "Zavolejte lékařku Amalu Hatun." Přikázal jednomu ze stráží Sultán. Aysun si sedla. Dívala se na svou ruku. "Budu muset k dětem." Řekla ustaraně, chtěla vstát a odejít, ale Sultán jí v tom zabránil a znovu jí přiměl si sednout, Mehmed si sám před ní sedl. " Ať tě to ani nenapadne, chci vědět, že si v pořádku a v lékařské péči." Sultán jí vzal za zdravou ruku. "Neboj, Safia se o ně postará." Uklidňoval jí Sultán. "Mehmede, bojím se toho dotknout, cítím, jak mi krev hoří v žilách." Řekla Aysun tiše a slabě. Sultán se začal o Aysun bát, začala se potit. Šáhl jí na čelo, Aysun teprve nyní vnímala bolest, která tekutina vyvolávala. Omdlela, Sultán se vystrašeně na ní podíval. "Aysun!" Vstal a vzal jí do náruče, položil jí na postel a sedl si vedle ní, cítil bezmoc, že jí nemůže nějak pomoct, ve správné době přišla přivolaná lékařka. "Amalo." Sultán prudce vstal, lékařka se mlčky poklonila Sultánovi a přistoupila k poraněné. "Síla žíraviny to nebyla zase tak prudká, ale následky jistě bude mít." Lékařka konstatovala, když zkoumala popáleninu. Posadila se, musela se natáhnout, aby dobře viděla. Byla o pár let starší, než Valide Sultána, hnědý závoj zakrýval přesto její černé vlasy, které zatím neměly stopy stříbra, na Sultána se podívaly hnědozelené, moudré oči, měla bohaté lékařské zkušenosti, dokonce sloužila jako potratářka, porodní bába. Měla dokonalou znalost bylin, také uměla napravovat zlomeniny kostí. "Na smrt to nevidím." Lékařka šáhla na čelo Aysun. "Bolest jí přemohla, jistě tohle byl důvod ke kolapsu." Lékařka se otočila a ihned šla ke stolu, který byl u postele. "Připravím bylinou směs na popáleniny, která vsákne zbytky žíraviny, zklidní pokožku, ale již ruku nebude mít takovou jako dřív." Během svých slov lékařka konala, vytahovala byliny a nádoby k přípravě. "Bylo také dobře, že na to nedala vodu, mohlo by jí to poranění značně zhoršit." Řekla lékařka, Sultán vnímal její slova jako zvukovou kulisu, nevnímal lékařku, jen obličej Aysun, který byl pobledlý. "Připravím i čaj, který vyplaví škodliviny z těla." "Neprošlo to hlouběji do jejího těla?" optal se ustaraně Sultán, lékařka mlčela, obešla postel a posadila se vedle Aysun, nanášela směs na ránu, poté odpověděla na Sultánovu otázku. "Jestli se to dostalo do krve? Částečně ano, bude lepší, když děti kojit nebude, sežeňte kojnou. To je vše co k tomu mohu říct, Vládce. Tahle bylinná směs se dostane do krve. Pročistí tělo, dám vám i čaj, který jí jistě uleví. Mezitím bude mít ránu zakrytou, nesmí se do ní dostat vnější vlivy, jako například prach." Lékařka vstala a šla pro látku, kterou ránu zakryla. "Poté jí to sundejte, co týden a dejte na ruku lázeň, byliny vám dám, jedna ze služebných to jistě zajistí. Pak znovu obvázat, ať je rána zakrytá, a také, aby pila čaj." Lékařka podávala Sultánovi váček byliny. "Evropské bylinářky mají byliny, které jsou účinnější, než obyčejná medicína našich lékařů. Tohle doporučuji pít do dna v teplém stavu a pokud možno co nejčastěji to půjde. Doporučuji také klidový režim." Lékařka se otočila a sbalila si své věci. Sultán se díval na váček a pak na Aysun. Lékařka se k Sultánovi otočila, poklonila se Sultánovi, ten se na ni podíval. "Děkuji, Hatun." Znal tuhle lékařku léta, ona sama byla u jeho zrodu, u jeho nemocech. Měl k ní patřičnou důvěru, vždy mu všechno vysvětlila. Také v době, kdy bydlela za Istanbulem, jako mladý kluk, za ní rád chodil a učila ho sílu bylin. Lékařka se usmála a odcházela. Ještě se setkala na chodbě s Mustafem Pašou. "Amalo Hatun." Mustafa se lékařce poklonil, byl rád, že jí vidí. "Mustafo, neměl by ses poklonit, to spíše já tobě." " Ne, vy jste pro mě jako rodina." Lékařka mu položila ruku na rameno. "Jsem ráda, že jste spolu se Sultánem zdraví." "Myslel jsem, že Sultán onemocněl, ani bych se mu nedivil. Smrt Rustema Paši ho velmi zasáhla." Pravil smutně Paša. "Rustem byl lvem, byl schopným mužem, ale život, nebo spíše lidi takový bývají." Odpověděla smutně Amala, byla totiž Rustemova sestra. "Upřímnou soustrast, nechť vám Alláh dodá sílu." Pronesl tiše Mustafa. "To nic, pomalu se s tím smiřuji, ostatně bratra jsem dlouho neviděla a přesto, jeho smrt mě hluboce zasáhla." Odpověděla Amala a v jejím hlase bylo opravdu znát smíření. "Bylo hezké, že jste navštívila Sultána." "Byla jsem ještě chvíli v paláci, kvůli Rüstemovi a navíc, kvůli Akasmě Sultán, mám pocit, že rána po jeho smrti je u ní velmi hluboká." Amala si povzdechla. "Vládce si mě pozval kvůli něčemu zcela jinému." dodala. Mustafova zvědavost nebrala konce. Jeho výraz, oči jistě mnohé napověděly, proto lékařka odpověděla. "Mustafo, nech svou zvědavost stranou. Víš, že jsem sama sobě slíbila nikomu nic nevyzradit a tak to taky splním." Mustafa se na nic již neptal, bylo lepší to tak nechat. "Rád jsem tě po dlouhé době viděl." "Já taky, Mustafo." Amala zahnula doprava a procházela chodbou. Šla do harému.
Arif Agha vstoupil do přijímací místnosti. "Co se děje?" tázala se Sultána. "Sultáno, někdo zaútočil na Aysun Hatun. Byla to prý žena v burce a chtěla jí zohavit tvář." "Jak je na tom?" "Naštěstí jí zohavila jenom ruku." Arif spokojeně vydechl. "Ach, útok na matku Sultánových synů je nepatřičný." Arifa vyděsil klid, s jakým vystupovala Valide. "Kde je Aysun nyní?" zeptala se s předstíraným zájmem Sultána. "Nyní je Vládce." Eunuch zpozoroval, že teprve nyní začaly ze Sultánčiných očí šlehat plameny. Valide Sultána prudce vstala a přistoupila k Arifovi. "Jak to, že je se Sultánem? Měl navštívit Daye Sultán." Přemýšlela nahlas. " Aysun Hatun šla k Daye Sultán, zřejmě si myslí, že za útokem stojí Sultánka, ale o jejich rozhovoru nic nevím, žádné podrobnosti, Sultánka totiž hned všem přikázala, ať opustí komnatu. Pak se setkali se Sultánem, který jí doprovodil do své komnaty." Odpověděl Arif přiškrceným hlasem, byl nervózní, dobře věděl, že jeho krásná paní může vypuknout jako sopka. "Proč si tomu nezabránil?" pokračovala ve výslechu Valide s vražedným pohledem. "Protože Aysun byla paličatá, a navíc, Sultánka to snad neudělala…" "Arife, byl si mým služebníkem, tvé loajálnosti jsem si vážila, ale… začínám mít pocit, že čím víc si s Aysun Hatun, tím víc si na její straně." Arif se upřímně zděsil. "Sultáno, co vás to napadá. Mé služby zůstávají stejné." "Mahpeyker Sultán ví o tajné komnatě, kdopak jí to řekl?" Arif se nechápavě podíval na paní. " Sultáno, jak bych s ní mohl mluvit, když ona je v zakázané části a já jsem pořád tady… jak vás to mohlo napadnout." "Protože jediný kdo o tajné chodbě ví, Agho." Odpověděla Sultánka a změřila si Arifa od hlavy až k patě, hledala sebemenší skulinku, aby ho mohla zabít, ale nepotil se, neměl sebemenší chybičku. Arif byl opravdu nevinný, nechápal, jak to mohlo Sultáně napadnout, že by ji zradil takovým ohavným způsobem. "Sultáno, ubezpečuji vás, že jsem nikomu nic neřekl, vždyť bych přišel o život spolu s vámi, oba bychom šli ke dnu." Řekl Arif pevným hlasem. "Možná máš pravdu, Arife. Jedno je však jisté, ovládá tě had, had se jménem Aysun." "Sultáno, jak vás vůbec mohla napadnout?" nechápavě se zeptal Arif. "Je to již zřejmé, ani si nezabránil tomu, aby si jí Sultán nevzal do svých komnat, ani si jí nezabránil v tom, aby šla za Daye Sultán." "Aysun Hatun se nedá … je paličatá, navíc, těžko šlo s ní bojovat." "S ohledem na zranění? Tohle není důvod, zklamal si mě. Máš jí hlídat, být ten, který jí bude lomit a ničit a ty jí nakonec podporuješ." Valide se otočila zády ke svému služebníkovi, ten poklekl. "Sultáno," "Mlč, poneseš si následky."
Mária se procházela po síni harému, někoho hledala. Nedokázala ho však najít. Zastavila jednu z otrokyň. "Promiň, ale neviděla si Ayse? Většinou právě tady již vysedává." Optala se Mária. "Je na ošetřovně." "Co se jí stalo?" ptala se Mária s předstíraným šokem. Vytušila, že Aysun jí jistě dala památku. "Zřejmě ji někdo napadl se žíravinou. Už k ní přivolali Amalu Hatun." Mária přikývla. "Chudák, kdo to mohl udělat?" "Říká se, že to byla Aysun Hatun." Mária byla doslova nadšená. "Aysun Hatun? Víš to jistě a proč bych to dělala?" "Amala byla taky u ní s podobným zraněním a navíc dobře víš, že se nechovají k sobě přátelsky. Ayse nemusím, daleko víc bych věřila druhé možnosti." Konstatovala otrokyně. "Jak zní ta druhá možnost?" optala se Mária. "Že Ayse pro změnu zaútočila na Aysun, aby se mohla dostat znovu do postele Sultána, Aysun v podstatě nemá žádný důvod." Odpověděla otrokyně. Mária nedávala na sobě nic znát, již se nechtěla ptát, příliš otázek by uškodilo, než prospělo. "Děkuji ti, navštívím svou přítelkyni." Otrokyně mlčela, pouze přikývla a odcházela. Mária se nejprve podívala kolem sebe, otočila se a se spokojeným výrazem odcházela na ošetřovnu. Byla spokojená, že harém se rozděluje na dvě části, ale na Daye Sultán nepadá žádný stín podezření.
Sultán seděl u své Aysun, zrovna vstupoval do komnaty stráže. "Vládce, Mustafa Paša prosí o přijetí." "Nechť vstoupí." Pronesl Sultán, aniž by se na strážce podíval. Pak vstoupil Mustafa Paša, již mu došlo, proč byla Amala Hatun u Sultána, když spatřil Aysun Hatun, měla obvázanou ruku a spala. "Vládce." "Mustafo, zajdi do komnaty Aysun Hatun a zkontroluj děti, také zjisti, kdo za útokem stojí." Přikázal rozzlobený Sultán. "Co se stalo? Vyšetření by pro mě bylo lehčí, Sultáne." Sultán se podíval na Mustafu tak vražedně, zároveň s pohledem jakoby do dálky. Pašu to vylekalo. "Jedná se o útok žíravinou a já chci vědět, která bestie to byla. Kdo stál o život matce mých dětí." Odpověděl důrazněji Sultán. "Isnshalláh, jistě se uzdraví." "Amen." Sultán tomu moc nevěřil, vzhledem k tomu, že její levá ruka jí bude připomínat tuhle událost, tím ho to ranilo ještě víc. Mustafa již na nic nečekal a odcházel.
V místnosti nářků dostával Arif padesát ran bičem. Potil se, jeho záda byla poseta ranami, jeho paní. Valide Sultána se na něho dívala s ledovým výrazem. Arif ani hlásku nevydal, nechtěl jí vydat. Jakmile ho dva eunuši pustili, spadl na zem, ležel, byl slabý bolestí a námahou. "Jsem Defne Valide Sultána, ty jsi jenom obyčejný eunuch, odteď pro mě jistě jsi." Sultána se podívala na eunuchy a naznačila jim, aby odešli. Jakmile se zavřely za nimi dveře, Sultána přistoupila blíž k Arifovi. "Zradil si mě. Tím si pro mě skončil, ale pokud někomu řekneš o dosavadním tajemství, vlastnoručně tě zabiji." Sultánka si dřepla k Arifovi. "Jestli si chtěl na straně Aysun, pak si buď, ale s velkým rizikem jaké může být. Nyní, pokud chtít být jejím sluhou, bezvýznamný eunuch, který slouží pouhé matce Sultánových dětí, nikoliv Sultánce, jako jsem já. Nyní si tohle zapamatuj. Nejsi Kaya Kadin, i její měl být pro tebe patřičným varováním. Tak prosím, to je tvůj konec… nedal sis říct a sám si to způsobil." Sultána na chvíli mlčela, postavila se. "Jaké to je?" optala se zájmem Sultánka. Arif mlčel. Sultána hlasitě vydechla. "Jak chceš." Sultána se otočila a odcházela. Arif mlčel, nevydal hlásku, nic, jenom bezvládně seděl na zemi.
Mária šla na ošetřovnu, v té době již Ayse léčila Amala Hatun,která jistě vytušila, že tyhle dva případy mají spojitost. Mária přistoupila k Amale, která již věděla, že někdo přichází. "Dlouho jsem tě neviděla, naposledy, jak si zachraňovala Gulnihal." Amala nereagovala. "Jak je jí?" optala se Mária starostlivě a pozorovala práci lékařky. Amala nereagovala, teprve poté co dokončila práci, vzhlédla ke služebné. "Mário, taky tě ráda po dlouhé době vidím, zřejmě máš lepší paměť, než já." "Byla to tragédie. Jak si to člověk nemůže pamatovat?" "Co se týče stavu Hatun, zatím jí budete muset sledovat, ale na smrt to nevypadá, podobně, jako u dalšího případu." Odpověděla Amala. "Dalšího případu?" "Nedělej ze sebe hloupou, Mário. Dobře vím, že jsi příliš chytrá. A jistě se zprávy v harému, obzvlášť tyhle, šíří rychlostí blesku." Řekla Amala a začala si balit věci. "Možná jsem něco zaslechla, ale chci si to od tebe ověřit, Amalo." Odpověděla Mária. "Znáš, co je to držet tajemství? Myslím, že ty to dobře víš a nepotřebuješ k tomu mě." Odpověděla odměřeně Amala. Obešla Máriu , která jí doprovázela svým pohledem. "Upřímnou soustrast." Pravila smutně Mária. Lékařka se zastavila, otočila se k Márii. "Děkuji, Mário." Odpověděla Amala a odcházela. Mária se obrátila k Ayse, která se pomalu, ale jistě probírala. Mária si k ní sedla. "Mário, nedělej to, nedělej." Hlesla vystrašeně, jakmile spatřila její tvář. "Odpočívej, máš jenom halucinace." Mária se otočila, nikoho za sebou neviděla a pak se přiblížila k otrokyni. "Jestli někomu vyzradíš mé jméno, nebo jméno Sultánky, zabiju tě, nebo ti vyříznu jazyk." Tiše otrokyni připomenula, k čemu se zavázela. Otrokyně se vystrašeně podívala a tiše vykřikla. Mária jí zacpala pusu. Halucinace to jistě nebyla, ani sen, ze kterého by se probudila. "Jde ti o život, já jsem ten ďábel a ty mě budeš poslouchat."
Beyhan Kalfa se zrovna procházela po síni harému, když v tom spatřila Arifa, kterého vláčeli dva eunuši. "Alláh." Vydechla Kalfa s vytřeštěnýma očima a přiběhla k Arifovi. "Arife, co se stalo?!" křikla ustaraně Kalfa. "Byl potrestán na příkaz Valide Sultány." "Prosím?"Kalfa nevěřila svým uším. "Na co koukáte, není tu nic k vidění, do práce!!" zařvala Kalfa na otrokyně, které se začaly sbíhat. Eunuši dovlekli Arifa do jeho komnaty, položili ho do postele. Nevnímal, byl pobledlý, zpocený, na zádech měl hluboké rány po biči. Beyhan na okamžik odběhla a pak přišla s vodou a látkou. Začala opatrně omývat rány. "Arife, co ti provedli?" vydechla Beyhan ustaraně.
Mustafa Paša vstoupil do komnaty Aysun, Safia seděla na pohovce, děti spaly, kromě Mahmuda, se kterým si Safia hrála. "Safio." služebná vstala. "Pašo." Služebná se poklonila. "Kde je Aysun? Přišla poraněná, pak někam odcházela, bojím, že jí Valide Sultána, nebo Daye něco provedly." "Tiše, jak se opovažuješ mluvit o Sultánkách tímto způsobem." Odpověděl s přísným pohledem Mustafa. "Odpusťte, Pašo… mám o Aysun Hatun strach." Řekla upřímně Safia. Byla nervózní. "Jak jí tohle mohly provést?" povzdechla si. " Neboj se, je u Sultána, spí, lékařka jí ošetřila ránu." Odpověděl Mustafa, tím Safiu částečně uklidnil. "Vidím, že děti spí, kromě našeho Šehzade Mahmuda." Usmál se při pohledu na ročního Mahmuda. "Je šikovný, Aysun se o ně vzorně stará. Je správná maminka." Pronesla smutně Safia. "Dvojčata jsou klidné děti, skoro nevím, že tu jsou, ale za chvíli se vzbudí, kvůli mléku." "Bohužel, bude je navštěvovat kojná." Řekl Mustafa. "To Aysun zabije, chce se děti krmit sama." Protestovala Safia. "Klid, Safio. Je to tak nejlepší." Uklidňoval jí Mustafa.
Valide Sultána četla dopis, jakmile ho dočetla, rozzlobila se, nevěřila tomu, co v něm stojí. "Alláh." Sultána měla závrať. Jakmile se alespoň trochu vzpamatovala, vstala, došla k hořící svíci a dopis spálila.

Ještě ráno Aysun byla u Sultána, Beyhan Kalfa s Kayou Kadin ji odvedly, chtěla být s dětmi. Byla rozhořčená, že nemůže kojit své vlastní děti, ale věděla, že je to tak nejlepší. Valide se s ní setkala, zastavila se. Všechny tři se poklonily. "Jak je ti, Aysun?" zeptala se Valide. "Dobře, Sultáno." Odpověděla se spokojeným úsměvem Aysun Hatun. "To je moc dobře, Aysun. Je mi líto, že nyní se nějakou dobu o děti nepostaráš." Zalitovala nad Aysun Valide. Aysun vznešeně zvedla hlavu. "Já se o ně postarám., Sultáno. Jsem jejich matka." Odpověděla Hatun. Kaya se dívala ze Sultánky na Aysun. Čekala na reakci, čekala všechno možné. Valide však nebyla ve své kůži, nijak nereagovala. Bez dalšího slova je obešla a odcházela za svým synem.
Valide vstoupila do komnaty svého syna. Vládce se své matce poklonil. "Valide?" zpozorněl, jakmile spatřil tvář své matky. "Jak si mohl?!" zaútočila. "Co jsem provedl?" "Již vím, proč Rustem zemřel. Chtěl si zabít svého bratra? Porušil si naši dohodu!" Sultánovi bylo, jako by ho matka udeřila. "Osman je velkou hrozbou pro nás oba, Valide. Chce mě zabít." "Možná, ale díky tvému rozhodnutí jistě, když si mu ukázal, že si ochotný tohle udělat!" okřikla ho matka. "Jsem zklamaná tebou, velmi si mě zklamal. Jak si to mohl udělat?" "Valide, existují věci, o kterých nevíte, nechci očernit svého bratra, ale jinou možnost jsem neměl?! Za chvíli ovládne celou říši a mě popraví, vaše vnuky taky. Tohle chcete?!" "Ty si sám rozpoutal válku." Zakřičela Valide. "Jsi stejný jako tvůj otec!" dodala. Sultán si povzdechl. "Tak nechápu, proč mě jste si vybrala. Sama jste tuhle válku začala." "Jak se opovažuješ!!!" Valide chtěla vrazit facku svému synovi, Vládci. Ruku jí však zachytil. " To co jste nechtěla, již běží v plném proudu, Valide. Kdybyste se rozhodla pro Osmana, hned by mě zabil, jeho charakter se dávno zkazil, již není ten, kterého jsem znal. Není mým bratrem. Já jsem Vládce, ne vy, Valide. Znám vaše praktiky, vaši vládu nad harémem, nepleťte se do těchto věcí. Tahle záležitost je pouze mezi mnou a Osmanem." Řekl velmi důrazně Sultán Mehmed. Valide se zhrozila, byla v šoku, jak to její syn mluví. Mahpeyker měla pravdu.
Aysun byla večer u Mehmeda. Sledovala plameny krbu, Sultán u ní seděl a díval se na ni. "O čem uvažuješ?" Aysun se na něho podívala. "O dětech, tebe, říši, Rustemovi Pašovi." Sultán násilím polkl, při vzpomínce na Rustema se mu do srdce vkrádal smutek. "Promiň, vím, že tě to rozčiluje." Aysun mu vzala ruku a políbila ji. "Jenomže jeho smrt mi připomněla smrt mým rodičů." Odpověděla smutně Aysun. "Netrap se, Aysun. Je lepší nechat to být a neotevírat rány, které se sotva zahojily." "Jenže rány Akasmy Sultán se budou hojit velmi dlouho." Odpověděla ustaraně. "Vždycky byla citlivější, zranitelnější." Povzdechl si Mehmed. "Možná tohle je skořápka, ale uvnitř je silná. Zvládne to, má Ibrahima." "Valide ji jistě hodlá provdat." "Zabraň tomu, Mehmede. Těžko bude milovat jiného. Nyní ne, propast se ještě více rozevře." Konstatovala polekaně Aysun. "Je dobře, že má tebe." Sultán se usmíval. Aysun se mu dlouze zadívala do očí. "Usmíváš se, ale tvé oči jsou smutné. Křičí smutek…" Aysun Sultána pohladila po tváři. "Nebuď smutný, ať se stane cokoliv. Máš rodinu, která tu bude pro tebe. A my tu budeme pro Akasmu."

Mahpeyker četla dopis, jakmile ho dočetla, podívala se spokojeně před sebe, jakoby do dálky. "Dostali jsme, co jsme chtěli, Osmane." Pak se obrátila na služebmou. "Esmahan, mohly bychom slavit úspěch. Viditelně Mehmed ztratil definitivně Valide Sultánu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 25. září 2015 v 14:00 | Reagovat

Aysun je mi líto,ale je zase dobře,že ji kyselina zasáhla jen ruku a ne třeba obličej. Co se týká Daye..na jednu stranu chápu proč to dělá,ale zase s tím snažením to moc přehání. Mehmet by musel být slepej kdyby neviděl její činy.
Valide má pořádný záchvaty vzteku. Arifa mi bylo i trochu líto.
Mahpeyker fandím. Nevím proč,ale nečím je mi sympatická  a fandím jí.

2 Nik Nik | 25. září 2015 v 21:01 | Reagovat

Ten konec me dostal !! je zajimave ze se porad deje neco jen Aysun prijde mi hrozne namyslena a ani na bratra si nespomene ktery teda este zije to je smutne :( na to ze je Daye manzelkou sultana me prijde ze si ji sultan malo vsima a taky se Daye velice odlisuje od Mahidevran je chytrejsi,krutejsi a zapletka s Osmanem uzasna jen tak dal Valide a Mahpeyker mam spolu s Daye,Osmanem a  Evženem taky moc rada :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama