Část 36. 1/2

21. září 2015 v 12:58 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Osmana odváželi na neznámé místo. Neměl potuchy, kde se nacházejí. Jakmile kočár zastavil a vystoupil z něho. Viděl jenom hustý les. Když šli kousek dál, Šehzade Osman zkoprněl. Viděl popravčího. "Ne." Hlesl tiše. Kat seděl a díval se na něho. Osman jeho pohled cítil. "To nemůže být konec." "Ale může." Pravil k němu dobře známý hlas. Otočil se k onomu muži.
Osman po chvíli poklekl a čekal na svou smrt, dva muži ho drželi, aby ho nenapadlo utéct. Kat vstal a šel k němu. Osman již cítil jeho dech, dech blížící se smrti. Jenže najednou slyšel křik. Kat dopadl na zem, šíp se mu zabodl do jeho srdce. Najednou vtrhla skupina mužů. Muž, který stál opodál a promlouval k Osmanovi, bojoval jako lev. O své přežití a především o to, aby daný úkol splnil. Vyřítil se na neozbrojeného Osmana, jenže jeden z mužů ho překvapil. Zabodl mu meč do zad. Zákeřně, zbaběle. Muž se ještě stačil otočit. Spatřil známou tvář… Tvář Velkovezíra Cihangira, který následně sledoval bezvládné tělo, jak padá na zem.
V harému panoval smutek. Aysun se procházela v černých šatech chodbou, zaklepala. Nikdo se neozýval. Aysun se smutně dívala do oněch dveří, nadechla se a otevřela dveře, vstoupila do komnaty. Pohlédla starostlivě vpřed, to co spatřila, bylo smutné, měla pocit, že smutek oné bytosti, která tu nyní byla sama, bez společnosti se přenášel i na ni. Krásná Sultánka seděla uprostřed své komnaty, slzy jí ztékaly po tváři, nevnímala, že někdo vešel. Aysun za sebou zavřela, šla pomalu k ní. "Sultáno?" v jejím hlase, byla znát starost a taky smutek, i když ho neznala osobně, poklonila se. Vzpomněla si, jak o něm Sultán mluvil či zaslechla jeho jméno. Byl důležitým mužem a tohle mu nikdo nedokázal vzít. "Rustem…" řekla Akasma Sultána mezi vzlyky, ale nedopověděla, přijímala jeho smrt velmi těžce, nemohla tomu uvěřit. Aysun si k Sultánce sedla. Sultánka pohlédla do čokoládových očí Hatun. "Řekni mi, je to sen? Probudím se někdy?" tázala se Akasma. Ibrahim byl s chůvou, jeho matku smrt manžela zasáhla. Nedokázala se na svého syna podívat, tolik se podobal svému otci. Sultánka čekala na odpověď, Hatun se bála, člověk nedokáže někomu lhát, ani najít ta správná slova, která by neranila ještě víc, neprohloubila víc tu propast, díky které se člověk izoluje od všeho, najednou vzpomínky bolí, píchají do srdce jako dýky. "Je to příkaz!" zařvala Sultánka, Aysun se lekla. "Sultánko," tahle smrt jí připomněla smrt rodičů, věděla, co Sultánka nyní prožívá. "Kéž bych mohla říct, že je to pouhý sen. Na bolest si však zvyknete, nechci vám lhát, že přejde, jenom bude mírnější. Protože muž vašeho srdce bude stále ve vašem srdci. Máte na něho vzpomínky a Ibrahim…ve vašem synovi on žije." Odpověděla Aysun, mluvila potichu. Měla na krajíčku. Akasma si vybavila tu chvíli, kdy se to dozvěděla. Chtěla svého manžela spatřit. Jenže Sultán rozhodl jinak, měl o ní strach, nepřál si, aby jeho sestra svého zesnulého manžela spatřila, bolest by stoupla do nebe, možná ještě výš, do vesmíru. "Nechci žít, nechci!!" zařvala, Aysun zaznamenala divný pocit, jakoby Sultánka tohle myslela vážně. Sultánka na ní pohlédla s výrazem pevně rozhodnutým, Aysun se toho zalekla. Vzala Sultánčiny ruce, upřeně se na ni dívala. "Jste Akasma Sultán. Členkou dynastie, modrá krev se nikdy nesmí popřít." Akasma najednou zapomněla na své slzy, na své utrpení, z počátku tuhle ženu nechápala. V očích Aysun bylo něco podobného, co ona nyní prožívá. Nyní Aysun byla její přítelkyně. "Jste jeden z klenotů, všichni vás chválí a všichni k vám vzhlížejí. Již jako malá jste poznávala, kdo jste. Nyní jste matkou, matkou syna, který vás potřebuje ze všech nejvíc. Vaši lásku, objetí, porozumění a kdo by mu ho dal, kdybyste mu vzala matku? On žije v něm… a navždy tu bude s vámi. Nikdy nebudete sama."
Valide byla v přijímací místnosti. Harémem se rozléhal hlas ženy čítající z Koránu, modlitbu za zesnulého. Ženy zahalené v černém smutnily, jiné opravdu uronily slzy. Valide se postavila a mířila ke své komnatě, zastavila se u zrcadla. Vybavila si večer, kdy se tuto smutnou zprávu dozvěděla, pohlédla na dceru a uviděla v ní tolik bolesti, zmatku, šok s ní cloumal, zlomilo jí to srdce, Valide nikdy nechtěla vidět utrpení svých dětí, při této vzpomínce uronila slzu, Valide se dívala na svůj odraz. V té chvíli do komnaty vstoupila Kaya Kadin. Vstupovala rozvážně. "Sultánko." Řekla s poklonou, vzhlédla k Sultánce, ta se pořád dívala do zrcadla, ale jakoby do dálky. Valide nereagovala. "Již je čas, Sultánko." pravila Kaya, Valide se ke služebné otočila. "Rustem byl spolehlivý a loajální vůči dynastii. Mému synovi, muži." Řekla Valide. "A ten pohled…" Valide sklopila zrak k zemi, pohlédla zpět do očí své služebné. "Nesnesu pohled na svou dceru. Na její utrpení." Valide zavřela oči. "Sultánko." "Ne, není třeba slov." Valide násilím polkla. "Pojď, půjdeme." Obě ženy odcházely.
Rakev Rustema Paši stála uprostřed dvora. Černá vlajka vlála po větru, nebe bylo zatažené. Zarmoucený Sultán stál před Imámem, stáli směrem k Mekce, modlili se, vojáci, vezíři, Beyové.. všichni vzpomínali na Rustem Pašu. Velkovezír Cihangir stál za Sultánem, předstíral smutek. Dělal jako nic. Byl však spokojený, že zabránil tomu, co mělo podle Sultána přijít. V Enderunu na něho vzpomínal Evžen, modlil za jeho duši ve způsobu křesťanském. Přicházel na dvůr a pohlédl na nebe, vybavil si rozhovor s ním. "Evžene" "Ano?" "Vypadá to, že Sultán tě bere jako osobnost." "To bych neřekl." "Někoho mi připomínáš… někoho koho jsem znal." "Doufám, že dopadl ve svém životě dobře." "Má ženu, svého syna. Bojuje za to, v co věří." "Tak to mu přeji. Přeji ti to, Rusteme." Paša mu položil důvěrně ruku na rameno. "Nikdy nedovol se zkazit světem, s mocí roste odpovědnost, čím blíž budeš k Sultánovi, tím blíž budeš k smrti. Nedej se těm vlkům, kteří čekají na tvou chybu. Jsi lev, ty buď ten lovec, Evžene" Tenhle mladík byl pevně rozhodnutý, tuhle radu vzal k srdci. Uronil slzu, Rustem mu svým způsobem připomínal jeho otce, přesto, že otec byl v něčem přece jenom odlišný, ale zjistil s hrůzou, že v podstatě v Rüstemovi ztratil opět někoho blízkého, aniž by on sám tušil, že mu jím byl.
V harému seděly ženy, bez rozdílu, vedly tiché dialogy, do síně harému zrovna vstupovala Akasma Sultán spolu s Aysun Hatun, která jí držela, bez ní by asi Sultánka upadla, byla pobledlá, nic nejedla, hlasy ztichly. Nebylo jí zrovna dobře. Akasma cítila soucitné pohledy žen. Nebylo jí to příjemné. Zamračila se na všechny kolem. Ženy sklopily zrak, Daye zuřila, ale držela se, nebyla to vhodná chvíle na nějaké scény či hádky, nakonec by ona byla ta špatná. Držela se, aby Aysun nedobila. Valide se na svou dcerku smutně dívala, ale také jí nebylo příjemné, že jí oporu dělá zrovna Aysun Hatun, která pro Akasmu by měla být nic.
Sultán procházel chodbou, vzpomínal. Aysun odcházela a Rustem přišel, poklonil se svému Vládci. Mehmed byl ještě pln nadšení z Aysun. Pak přistoupil blíž k Rustemovi. Mezitím co Sultán vzpomínal Velkovezír Cihangir vstoupil do místnosti kdesi v Burse. "Vládce." Oslovil ho Paša. Věděl jistě, co má udělat. "Znáš úkol, je nebezpečnější, než jsem si myslel. Poprav ho." "Jistě, Šehzade Osman bude mrtev." Pronesl Rustem. Mezitím Cihangir se poklonil k Šehzade Osmanovi, který se usmíval. "Skvělá práce, Cihagire." Pronesl k Velkovezírovi, který se tajemně usmíval. Velkovezír Cihangir myslel na všechno, nyní oba muži věděli, že Sultán se ho bojí a nyní musí ukázat, že oprávněně.
Mahpeyker poslala dopis. Seděla a četla ho, Esmahan byla nedočkavá co v něm je. "Nyní je všechno v pořádku. Osman je naživu." Řekla spokojeně a usmála se na Esmahan. "Co se teď bude dít?" optala se služebná. "Budeme se muset o něco postarat." Řekla Mahpeyker s tajemným výrazem.
Aysun měla schůzku s Mustafem Pašou. "Je jasné, že uvízl bez jediného škrábance." Pravila naštvaně Aysun. "A nyní je Rustem mrtvý." Dodala smutně. "Řekl jsem ti, aby ses do toho nepletla." "Já mu popravu nevnukla do hlavy, Pašo. Nyní jsme hada poškádlili, tohle bude mít dohru." Mustafa mlčel, pouze přikývl. "Je nyní v sázce osud našeho Vládce. Bude jistě chtít dostat Sultána mimo město, aby se dostal na trůn, a pak následně zničí Mehmeda a vše, co zatím vybudoval." "To jistě neudělá." Odpověděl Mustafa. "Jak to víš?" optal se podezíravě. "Znám tento typ lidí víc, než si myslíš." Aysun je opravdu znala, za dobu v harému poznávala charakter lidí více, než dobře. Tohle harém učí bravurně a navíc v něco jí naučil otec. "Taky sis myslel, že Sultán nepopraví Osmana a co se nestalo? Chtěl ho popravit. Myslím, že vypukla válka. Rozpoutá se peklo." Řekla Aysun. V Mustafově srdci se vkradl strach. "Nyní musíme počítat se vším." Dodala.

Aysun odcházela zpět do své komnaty, když v tom se srazila s tajemnou ženou, měla na sobě burku. Zastavila se přímo před Aysun, která se na ženu dívala nechápavě. Ty oči dobře znala. Chtěla jít, ale žena jí chytila a odhodila na zem. "Co chceš?!" zařvala Aysun na ženu, ta jen mlčela, ale její oči se smály. Aysun si všimla lahvičky, v ní byla žíravina, již alchymisté v té době o ní věděli. Aysun rychle vstala, běžela. Jenže žena jí zahnala do kouta. Kyselinu jí chtěla polít na obličej, ale Aysun jí chytila, což tím ženu překvapila. A chrstla jí to na ruku, žena zařvala bolestí, Aysun běžela, jenže žena jí přes bolest chytla a chtěla jí zbytek tekutiny, chrstnou na obličej, jak byl dán úkol avšak Aysun šikovně uhnula, její levá ruka se, ale popálila. Aysun se kousla do rtu, zadržela křik. Vyškubala se ženě a vrazila jí silnou facku. Aysun běžela jako o život, nechtěla se držet za popálenou ruku, cítila, že její ruka hoří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nik Nik | 21. září 2015 v 21:28 | Reagovat

Hodne zajímavé ale proč je to rozdělené na dvě casti? Snad ten příběh je teprve na zacatku :)

2 minette minette | 21. září 2015 v 22:22 | Reagovat

Je fajn, žes to neukončila tak jednoduše... Byla by fakt škoda skončit to tak rychle. ;)

3 Alžběta T. Alžběta T. | 24. září 2015 v 19:11 | Reagovat

[1]: Je to rozdělené kvůli tomu, že tahle část je prostě rozsáhlejší a opět je to kvůli těm, kteří moc neradi čtou obsáhlejší články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama