Část 35.

19. září 2015 v 0:24 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Za Aysun do komnaty vstoupila Valide Sultána, Hatun byla unavená, ale věděla, že porodila dvojčata, zpráva o tom, že je matkou dalšího Šehzade jí potěšila, stejně jako příchod děvčete, vždy se ptala porodní báby, zda je miminko zdravé a následujících čtyřicet dní se děsila, bála se. Valide Sultána šla k Aysun, byla unavená. Gulšah Sultán šla rovněž dovnitř, aby se o něco Sultána nepokusila. Valide se provokativně na Gulšah otočila. "Neboj, nekoušu, matce mých vnoučat neublížím. Gulšah mlčela, služebná zavřela dveře a Gulšah se opřela o rám dveří, založila si ruce před sebe a dívala upřeně na Valide. "Sultánko." Chtěla vstát, ale Valide jí naznačila, aby zůstala ležet, posadila se k ní, Gulšah nevnímala. "Odpočívej, nejsi přece prvorodička." Valide si k Aysun sedla. "Kde jsou mé děti? Jsou zdravé?" "Ovšem že jsou zdravé, krásné." Odpověděla Valide s úsměvem. "O Mahmuda se postará Safia a o dvojčata také, neměj obavy." Dodala Valide. Aysun jí moc nevěřila, ale nedala na sobě nic najevo. "Prosím, mohu si něco přát?" řekla Aysun. "Ano?" Valide se zamračila. "Chci pojmenovat svou holčičku." Valide se překonávala, usmívala se. "Zjistíme, jaké jména vybral Sultán, pak se rozhodne. Teď nemysli na nic jiného, bude lepší, když budeš odpočívat, jak jsem řekla. Mysli především na klid. Opatřím ti pohodlí, postará se o tebe Arif spolu s Kayou, když Safia bude zaneprázdněná." Odpověděla Valide, přesto, jak byla vyvedena z míry, vstala a odcházela. Gulšah stála pořád u dveří, stále se opírala se o jejich rám, nechtěla, aby Sultána byla u Aysun sama. Valide k Sultánce šla, zastavila se, dívala se však před sebe, Valide zaklepala na dveře a služebné na chodbě Sultánce otevřely. Gulšah se narovnala, pohlédla na Aysun a spiklenecky na ní mrkla, Aysun se usmívala. Valide si toho všimla a mračila se jako sto čertů, nebylo jí to příjemné. "Gratuluji vám, babičko." řekla Gulšah sladce. "Děkuji, Gulšah." Valide vzhlédla k Sultánce. "Myslím, že bychom rodičku měly nechat spát." Oznámila Valide a ukázala Gulšah chodbu.
Daye ležela ve své posteli, musela odpočívat. Do komnaty vstoupila Mária, zrovna v té době se roznášel šerbet a děla se rozléhala v dálce, aby oznámili novinu v podobě narození potomka Sultána Mehmeda Chána. Daye se mračila, pochopila, že to jistě pro Aysun bude bod, ale tajně doufala, že se její rivalce narodila holčička, u Mahidevran také stříleli děla, jakoby to byl chlapec, vnuk zesnulého Sultána Ahmeda. Mária nebyla zrovna zprávy potěšena, myslela na to, jak to vezme její paní, již tak byla podrážděná. Daye se na ni dívala neurčitě. "Tak mluv, jistě máš pro mě zprávu. Přece bys nepřišla." "Myslím, že byste to měla vědět… Aysun Hatun porodila." "To vím i bez tebe, nechoď kolem horké kaše, Mário. Na tohle nejsem zvědavá, jen chci, abys mi pověděla, co se jí narodilo." Mária násilím polkla, Sultánka to zpozorovala, již nebylo třeba, aby jí služebná něco pověděla. Odpověď již znala, Sultánka se do této chvíle upřeně dívala do očí služebné, najednou Daye uhnula pohledem. "Narodil se jí chlapec." Konstatovala Daye, nemusela se dívat na služebnou, která mlčky přikývla. Daye vydechla. "Ale není to vše." Sultánka se na služebnou a tázavě podívala. "O čem to mluvíš? Co ještě nevím?" tázala se podrážděně. "Aysun se narodila také holčička." Daye nedokázala nechat pusu zavřenou, byla překvapena. "Takže dvojčata." Vydechla, jakmile se vzpamatovala, Sultánce malinko cukly kouty, Mária svou paní pozorovala s obavou. "Tak přece se jí narodilo děvče. Jen… škoda, že to nejsou dvě děvčata." Pronesla Daye bez emocí.
Valide seděla za stolem a psala dopis svému synovi, chtěla slib splnit, mezitím vstoupila do místnosti Kaya Kadin, Sultánka jí nevnímala, dopsala poslední slovo, zvedla hlavu a zadívala se na svou služebnou, čekala. "Sultánko." Pravila s poklonou Kaya. "Děti jsou v pořádku, všechno je tak jak má být, i amulet byl předán." "Výborně, Kayo." Do toho vstoupil posel, Valide se zpět podívala na dopis, dala ho do obálky a zapečetila, Kaya byla svědkem. Posel se poklonil, čekal na instrukce, vzhlédl k Sultánce. Valide vstala a šla k poslovi, který sklopil pohled zpět k zemi. "Nechť je to doručeno Sultánovi do jeho vlastních rukou a v co nejkratší čas. Jistě ho tahle dobrá zpráva posílí." Pronesla Valide s přísným pohledem, když dopis poslovi předávala. Posel dopis vzal a schoval ho. "Jistě, Sultánko." Odpověděl se sklopeným zrakem k zemi a odcházel. Jakmile zaklaply dveře, Valide se podívala na Kayu, vypadalo to, jakoby Sultánka o něčem usilovně přemýšlela, Valide najednou odcházela beze slova, Kaya se za ní otočila a spěchala za ní. Sultánka otevřela dveře, služebné se u dveří poklonily, služebná za ní pospíchala, ale za prvním rohem se Sultánka zastavila, obrátila se ke služebné a naznačila, aby ji tak nechala, služebná poslušně stála na místě a Sultánka pokračovala v chůzi.
Valide Sultána přicházela do komnaty Mustafa Paši, který papíroval. Sluhové jí otevřeli dveře, Sultánka vstoupila dovnitř. Zastavila se a zkoumavě si Pašu prohlížela. "Neruším?" Mustafa vzhlédl, vstal a poklonil se. "Sultánko, rád vás po dlouhé době vidím." Valide přistoupila blíž. "Necháme těch přetvářek, jistě víš, proč jsem zde." "Ano, slyšel jsem ty výborné zprávy a nezbývá mi, než dodat gratulaci. " Valide přikývla. "Děkuji, Pašo." Mustafa pořád stál za stolem, ale hned otevřel šuplík, vzal z něho obálku se Sultánskou pečetí, obešel stůl a šel přímo k Valide, podával jí obálku, Sultánka si ji vzala a přitom se dívala Mustafovi do očí. "Něco se děje?" zamračila se Sultánka, v jeho očích něco zachytila. "Proč by se něco mělo dít, Sultánko?" odpověděl Mustafa otázkou. Valide, zauvažovala, spojila si to se slovy Mahpeyker, pomalu vybavovala její slova. "Sultánko." Valide se vzpamatovala. "Nic, jen jsem měla divný pocit." Odpověděla Valide, otočila se a odcházela. Jakmile odešla, Mustafa si oddechl.
Obě ženy odpočívaly ve svých komnatách. Jejich děti dostali v jeden den své jména. První začala Valide u Daye. Syn Daye Sultán dostal jméno Orhan. Daye byla šťastná, nechyběla ani Mahidevran se Suleymanem. "Nechť ti Alláh dopřeje dlouhý život a sílu." Pravila na Orhana Valide s úsměvem, spokojeně se na Daye usmívala, ta její úsměv oplatila. "Amen." Svorně řekli všichni. Valide se usmívala a pohlédla na Gulšah, která svůj pohled upínala k malému Orhanovi, vzhlédla k Sultánce, jakmile ucítila její pohled. Valide se tvářila vítězně. Druhá v pořadí byla Aysun, která byla přítomná i se svými dětmi. Mahmuda měla na klíně, držela ho za ruce a ukazovala mu jeho sourozence. Daye se smutně zadívala, bylo znát, že je jí to líto. Obě si nyní byly, co se týká potomků rovné, ale postavení hrálo důležitou roli. Valide vzala něžně do náručí svého dalšího vnoučka. Pronesla mu víru k Alláhovi. Pošeptala mu jeho jméno. "Jmenuješ se Mustafa. Jmenuješ se Mustafa. Jmenuješ se Mustafa." Políbila svého vnoučka na čelo. Valide se podívala na Kayu, Sultánka položila svého vnuka Mustafu do kolébky. Vzala si do náručí svou vnučku a opět jí pronesla víru v Alláha. Najednou se zarazila a podívala se na Aysun. Vzpomněla si na její přání. "Chci pojmenovat svou holčičku." Pomalu k ní šla a předávala jí její dceru, Valide si nyní vzpomněla na dny, ve kterých se jí narodily Gervahan a Akasma, obě její dcery byly přítomné, obě měly radost z narození dětí svého bratra. Daye se však cítila zrazená. Gulšah byla překvapená, věděla o co Aysun Sultánku žádala, vždyť byla u toho. Aysun si vzala svou holčičku do náruče. Bylo to proti pravidlům, proti tradicím, ale Valide uznala, že přece jenom, holčičku by stejně pojmenovala právě ona, Defne Valide Sultána. Gulšah se usmívala, ale všimla si zamračeného pohledu Daye. Aysun se usmívala na kouzelnou holčičku, vždy si přála dceru, ale nikdy by netušila, že bude tak nádherná. "Tvé jméno je Neylan. Tvé jméno je Neylan. Tvé jméno je Neylan." "Neylan Sultán." Dodala Valide. Sultána si vzala zpět svou vnučku, Aysun se na svou dcerku dívala láskyplně. Když Sultánka položila Neylan do postýlky, začala přenášet Basmalu.

Po třiatřiceti dnech byly děti konečně u svých matek. S výchovou děti Aysun pomáhala Safia, která jí již vlastně předtím pomáhala. Aysun nechtěla odpočívat. Hatun procházela chodbou, když spatřila Máriu. Aysun se zastavila, Mária také. "Buď zdráva, Hatun." Pravila s úsměvem Mária. "Pro tebe Sultánko." "Ale? Někdo tady zpychl." "Je to zvláštní, tvá paní porodila dva syny, jednu dceru." "Nic o minulosti mé ctěné Sultánky nevíš." Zavrčela Mária a měla co dělat, aby tuhle Hatun nesprovodila ze světa. Aysun vyprskla smíchy. "Ale ty si někoho v harému vážíš?" "To by ses divila." " Inu jistě máš daleko lepší věc na práci, než mluvit se mnou." Mária se k Aysun přiblížila, ta se nezastrašila. " Nepleť se mezi Daye Sultán a Sultánem." Vyhrožovala. "Již je pozdě, jsem jeho oblíbenkyně a matkou jeho dětí, tohle nesmažeš, Mário. Měla si svou práci dokončit." Odpověděla jí Aysun. Mária pochopila, že Aysun něco jistě ví. "Nejsi tak hloupá, jak jsem si myslela." "A ještě něco ti dodám, bohužel, spěchám k dětem, které mě potřebují. Otrokem je člověk, který se tak cítí. Já to však nejsem, Mário. Zapamatuj si to." Řekla Aysun rázně, pevným hlasem. Obešla Máriu, která stála jako přibitá a však s kamennou tváří.
V harému bylo ticho, tak hrobové ticho, Daye Sultán se procházela kolem brány harému, všechny konkubíny hleděly vzhůru. Poklonily se, Daye nechápala, popošla kousek dál, k bráně. Zůstala stát, byla v šoku, držela se za srdce. Pomalu, ale jistě přicházela žena, měla korunku Valide Sultány, opřela se o zábradlí, byla majestátní, vznešená, dívala se na Daye Sultánu. Jak se žena držela o zábradlí, z ženiných rukou vytekla krev. Daye se na ní vystrašeně dívala. Sultánka vykřikla. "Néééé." Prudce se posadila, pak vstala, obešla postel, hlava se jí zatočila, rozdýchávala to, spadla za zadek, rukou se opírala o postel. Z vedlejší komnaty přicházela vystrašená Mária a z vedlejšího pokoje byl slyšet pláč dětí, které Sultánka vzbudila. "Sultáno, děje se něco?" Mária šla paní pomoct vstát. Když se postavila, Sultánka pohlédla ke své služebné. "Zlý sen, jenom zlý sen." Mária svou paní znala velmi dobře, tohle nebyl jenom sen.
Jenže nebyla jediná, komu se zdálo to, co by si nepřál. Aysun se procházela po chodbě, šla do komnaty Sultána Mehmeda, stráže jí otevřeli, jenže spatřila něco strašného. Těla dětí Daye Sultán, svých a uprostřed nich Mehmeda. Vzhlédla k jednomu muži, jeho silueta se vynořila z terasy. Někdo však přes ni přehodil provaz a začal jí škrtit, v tom se probrala v šoku, držela se za krkem, nedokázala vydat hlásku, dusila se, tak živý, děsivý sen měla. Jistě ten muž byl Osman. Aysun vstala, šla k vedlejší komnatě, chtěla se podívat na své děti, pohlédla na ně a s uspokojením zjistila, že žijí, pohlédla také na Safiu, která u nich spala.
Aysun přicházela za Mustafem Pašou, vstoupila do komnaty, poklonila se mu. Mustafa se postavil a šel k Hatun. "Aysun, gratuluji vám, jste o stupínek blíž k vrcholu." Řekl s úsměvem Paša. Aysun se usmála, ale pak zvážněla. "Zprávy, které mi přicházejí od Sultána, jsou jenom o citech, ale ne o pravé situaci v bitvě." Pronesla. "Jsi žena, do toho nemáš co mluvit, je mi líto, ale je to tak." Odpověděl ji Mustafa, po jeho úsměvu nyní nebylo, ani památky. "Nech si od cesty tyhle řeči, že jsem žena, jde o život mého muže, mých dětí, dětí Daye a nakonec o osudu říše." Odpověděla rozhořčená Aysun. "Hatun, kdy ti dojde, že do toho nesmíš zasahovat. Již tak je to špatné, že to víš." Odpověděl klidně Paša. "Rozhodne se o jeho popravě, on je zkáza, jeho zkáza." Řekla Aysun, mračila se, Mustafa věděl o kom Aysun mluví. "Vládce proti svému bratrovi nepůjde." "Jednou však musí, pro dobro všech."
Evžen byl společníkem Sultána, na to, že byl obyčejný voják. Bojovali spolu bok po boku. Sultán s ním diskutoval, Velkovezírovi Cihangirovi to bylo velmi nepříjemné. Byl nervózní, co je s Šehzade Osmanem. Sultán byl ke všemu v přítomnosti Rustema Paši. Misha aľ Paša byl mimo kolo. Vládce obdržel dopis od Valide, tenhle dopis dodal Sultánovi a jeho vojsku sílu, pomodlili se za narozené děti. Sultán psal dopis Aysun, ale také Mustafovi Pašovi. Odpovědi vždy dorazili. Sultán se rozhodl vrátit do sídla říše.
Mahpeyker čekala na odpověď Valide, ta za ní přišla sama. "Valide." Poklonila se Mahpeyker, vzhlédla k Sultánce. "Je opovážlivé, cos mi řekla, za to bych tě měla nechat popravit." Spustila místo pozdravu Valide. "Když mě popravíte, budou všichni vědět proč, Sultánko." Odpověděla klidná Mahpeyker. "Vyhrožuješ mi?" "Myslím, že nejsem jediná, kdo o chodbě ví, Sultáno." Odpověděla Mahpeyker. Valide se k ní přiblížila. "Nebudu v takové situaci. Mezi mými syny nesmí být boj, ale ty ho jenom podporuješ." Odpověděla jedovatě. "Proč jste mě vybrala k Osmanovi? Odpověď je jasná, protože jsem jako vy. Vidíte ve mně sebe, přiznejte si to Valide. Musíte se rozhodnout, boj začal již dávno předtím, nyní je čas rozhodnout se, Mehmed není již loutka, ale Osman byl vždy vašemu srdci nejblíže. Proč byste ho jinak zachránila před svým mužem?" "Vím, na co narážíš, tohle trpět nebudu! Stejně bych se zachovala, kdyby byl Mehmed v takové situaci jako Osman."

Vojáci se vraceli do Enderunu, Sultána obyvatelé přivítali se slávou. Stejně tak harém. "Valide." "Mehmede, konečně, jsem ráda, že jsi zdravý. Nyní ti mohu představit tvé syny a dceru." Řekla Valide. Sultán se podívala jak na Daye, tak i na Aysun. Nejprve byl s Daye, pak se sestrami a Valide obědvali. Večer ohňostroj opět zářil v nebi, Sultán vše pozoroval ze své terasy. Aysun za ním přicházela a přistoupila vedle něho, vzhlédl a ona se poklonila s úsměvem. Otočil se k ní a objali se. "Chyběla si mi, ani tvé písmo mě nedokázalo vykouzlit úsměv na tváři, není to nic oproti tvému pohledu." Odtáhli se, jenom se drželi za lokty, Aysun se na svého Vládce dívala, jako na svatý obraz, pohladila ho po tváři, po jeho vousech. "Ty si mi také chyběl, každým krokem, kdy ses vzdaloval, byla pro mě rána a cit osamění rostl. Nebýt našich dětí, nevím, co bych si počala." Odpověděla Aysun láskyplně. Sultán se usmíval a políbil svou Hatun na čelo, pak přešel k ústům. Tenhle polibek značil všechno, co k téhle ženě cítil.
Rustem byl ve své komnatě spolu se svou ženou, která uspávala malého Ibrahima. Když usnul, Akasma pohlédla na svého manžela. Byl ustaraný, opatrně uložila synka a přicházela k Rustemovi, posadila se mu na klín, Rustem jí objal. "Od té doby co ses vrátil jsi jako vyměněný." Řekla Akasma ustaraně. "Uvažuji a přemýšlím, ještě tu nějakou dobu pobudeme, Sultánko." Odpověděl Rustem a s obavami se podívala na svou manželku. Ta ho pohladila po vlasech. "Jsi mi drahý, ale bratr taky, jestli je to pro jeho ochranu, pak tu musíme zůstat." Odpověděla Akasma.
Ráno Aysun odcházela z komnaty Sultána, byla spokojená, zrovna vešla do pokoje, v tu chvíli přicházel za Vládcem Rustem Paša.
Valide uspořádala zábavu, sledovala vystoupení otrokyň, Daye seděla vedle ní, v náručí měla Orhana. Akasma s Gervahan také seděly vedle své matky a hovořily spolu. Aysun se opírala o zábradlí, dívala se po harému. Daye pohlédla nahoru. Znovu spatřila ten obraz ze snu. Znovu spatřila Aysun. Rychle obrátila zrak k otrokyním, stahovalo se jí hrdlo a násilím polkla.

Večer se Valide rozhodla strávit se svými dcerami. U Gervahan byla znát nechuť. Akasma byla nadšená. "Tak Akasmo, co Ibrahim?" "Děkuji, Valide roste jako z vody." "Je dobře, že si tu s námi." Zapojila se do diskuze Gervahan. "To jistě ano, vzpomínky jsou naší součástí a harém mi je připomíná." Odpověděla Akasma. "Valide, mohla bych se na něco zeptat?" tázala se opatrně Akasma. "Ale ovšem že." Odpověděla Valide s úsměvem. "Mohla by s námi jet i Kaya Kadin?" Gervahan tahle otázka zaskočila, to samé i Valide, proto Sultánčin úsměv trochu povadl. Gervahan byla z toho, naopak, nadšená. "Kaya je mou služebnou, jestli chceš na nějakou dobu, aby ti pomáhala, v tom případě nic nenamítám, jenom mi ji prosím tě vrať." Řekla Valide. "Bez ní jsem ztracená." Dodala Valide Sultána a v tomhle měla pravdu.
Chodbou procházel zesmutnělý Sultán Mehmed Chán. I dokonce Arifovi Aghovi naznačil, aby nevolal, že přichází. Arif se zarazil, přemýšlel, Sultán byl viditelně zničen, smutný. Něco vážného se muselo stát. "Alláh, pomoz nám." Řekl tiše eunuch a spráskl rukama. Sultán na něho již nepohlédl, byl pohledem a myšlenkami někde jinde. Šel po schodech nahoru, mířil do přijímací místnosti Valide. Služebné Sultánovi otevřely, Vládce se však zastavil, byl jako z kamene, jako přibitý k podlaze. Valide i sestry se usmívaly, vstaly a poklonily se, kromě Valide. Sultán měl oči od pláče, bylo mu znovu do breku. Vstoupil váhavě. Validin úsměv ztuhl. "Děje se něco? Mehmede…" matka šla ke svému synovi s tázavým pohledem a s každým jejím krokem rostl podivný pocit. Gervahan a Akasma se dívaly s šokem na bratra, takového nikdy nespatřily.
Po chvíli se po harému rozléhal křik… křik zoufalství, smutku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nik Nik | 19. září 2015 v 22:12 | Reagovat

Uz se tesim na dalsi cast !!!!!!! Asi začínám byt závislá

2 minette minette | 20. září 2015 v 15:27 | Reagovat

Neylan je hezké jméno, jen nevím, zda turecké... A takový cliffhanger?! Co to má bejt?! Víš, že teď budeš vydávat příbehy pomaleji, a přesto nás necháš trpět, ač výš, že to bude trvat dýl?! No tedy...

3 minette minette | 20. září 2015 v 15:28 | Reagovat

Jo, a zapomněla jsem na konci tohle: ;)

4 luc!k luc!k | Web | 20. září 2015 v 16:24 | Reagovat

Super část. Neylan..krásné jméno! :) ale ten konec...ty mě chceš zabít? Tohle mi nedělej ted' budu nedočkavá xD

5 Alžběta T. Alžběta T. | 21. září 2015 v 10:55 | Reagovat

[1]: Nik, jen to nepřeháněj. =)

[2]: Minette, myslím, že je, sehnala jsem to na webu a podle něho, je to turecké jméno a znamená přání. Jinak, že jsi zapomněla smajlík to rozhodně nevadí.

[4]: Ten konec... no co, drama a naznačila jsem Vám dvěma jak Minette, tak i tobě Lucko, že začínám krvavou cestu...

6 minette minette | 21. září 2015 v 11:16 | Reagovat

No, tak ani minette neví všechno... Ale mohla bys mi dát link na stránklu, odkud to máš, prosím? I behindthename má své omezení a na některé věci je užitečné mít víc zdroju. Krvavá cesta... Ježíš, to vím, ale proč ji začínat cliffhangerem?!

7 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 21. září 2015 v 11:24 | Reagovat

[6]: Víš kolik tam bude cliffhangerů? To budeš koukat, možná... =D =) Jinak odkaz ti pošlu přes e-mail. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama