Část 32.

28. srpna 2015 v 1:29 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Ráno se Sultán probudil vedle Daye, nespatřil však vedle sebe druhou, Aysun. Vstal a pohlédl na terasu, byla tam. Oblečená do červeného župánku se opírala o zábradlí, vlasy si hrály s jejími kadeřemi. Sultán strávil noc s osudovými ženami, které mu porodily děti. Sultán šel opatrně k ní, lehce se dotkl jejího ramene, ona sebou škubla, otočila se k Vládci a poklonila se mu. Vítr ji dával vlasy na levou stranu, přesto šel ji vidět její nádherný obličej, těhotenství a mateřství jakoby jí přidalo více krásy. Sultán se na ni usmíval. "Proč?" ptala se a pohlédla na něho. "Proč?" "Proč i Daye?" "Protože je to má manželka." "Ale já jsem obyčejná otrokyně." "Ne, sama určitě víš, že obyčejná nejsi." Aysun bylo do pláče, ale ovládla se, nyní se rozhodla mlčet. "To co jsem ti řekl, jsem nezměnil a nezměním, to platí, Aysun." Řekl jí přesvědčivě, Aysun vycítila, že to myslí vážně, ale ta noc ji strašně zklamala, sklopila zrak. "Půjdu za Mahmudem, jistě se vzbudil a navíc potřebuje mě." Sultán tomu nevěřil, věděl, že Aysun chce odtud co nejdříve odejít. Sultán ji vzal za hlavu a políbil ji na čelo, ona cítila jeho tlukot srdce, které bylo silnější a silnější. Mehmed se od ní odtáhl a usmíval se, Aysun na něho pohlédla. "Jestli jsi chtěl zahnat myšlenky, na to co tě trápí, tak chápu, ale vždy tam bude to ale, Mehmede." Mehmed zvážněl, Aysun Vládce obešla a odcházela, vzala si cestou své šaty. Daye byla v tu chvíli vzhůru a stála u postele ve fialovém župánku, slyšela je, nebyla z toho dvakrát nadšená. Aysun se zastavila u dveří a pohlédla do Sultánčiny tváře, která si ji povýšeně změřila, usmívala se, Aysun dveře otevřela a odcházela. V tom Sultán vyšel z terasy, Sultánka na něho pohlédla, obrátila se k němu a poklonila se. "Vládce." "Běž." Přikázal své ženě, Daye na Sultána pohlédla zklamaně. "Jak si přejete." Řekla přiškrceným hlasem a tak jako Aysun, vzala si své oblečení a odcházela.
Mustafa Paša se setkal na chodbě s Aysun Hatun, chvíli uvažoval, zda je to ona. "Aysun?" Hatun se otočila. "Neměl byste mě takhle vidět." Řekla s vážnou tváří. "Tohle je prostě praxe." Odpověděl, věděl, o co jde. "Jen mě zaráží jeden fakt, jedna otázka mi nedává spát." "Jaká?" "Můžeme se prosím setkat někde v soukromí." "Vzhledem k tomu, že jsem Paša, který může vstoupit do harému, nebyl by to problém. Jen o jakou otázku jde." "To si chci nechat na potom." "Dobře." Aysun odcházela do své komnaty, Sultánka vyšla z rohu, neslyšela, ani neviděla nic, naštěstí pro Aysun. Sultánka šla jako prává dáma. Mustafa se zastavil. "Sultánko." Poklonil se, Daye se na něho podívala a kývla hlavou, nic víc, nic míň.
Valide Sultán seděla v přijímací místnosti, byla nervózní, nevydržela to a začala se procházet. Arif Agha přišel ke své paní, která se zastavila a obrátila se k němu, zamračila se. "Máš zprávy?" "Obě již z komnaty odešly." Valide přemýšlela. "Takže obě jsou pryč… i Sultánka." Povzdechla si ustaraně Valide. "Jakmile Daye se obleče, ať přijde za mnou i Aysun." Arif se zarazil. "Sultánko, nebude to dělat zlou krev?" "Zlá krev budu já, pokud mi obě nezavoláš." Zasyčela Sultánka, Arif se lekl a odcházel.
Beyhan Kalfa šla vedle Kayi Kadin. "Dívky již se chystají, jiné uklízejí, je klid tak jak má." Obeznamovala se situací v harému Kalfa. "Na jak dlouho." Poznamenala Kaya a prohlížela si dívky. "M, myslím, že ten večer bude mít dohru?" optala se Beyhan. "V harému má vše dohru." Kaya zvedla hlavu a viděla Arifa, že někam šel. Beyhan sledovala Kayu a tak se podívala stejným směrem, vzhledem k tomu, kam jeho cesta vedla, znamenalo, že buď šel za Daye Sultán, nebo za Aysun Hatun. Kaya se podívala na Beyhan. "Jak pokračuje vyšetřování?" Kalfa se zarazila. "To ještě pokračuje? Vzhledem k událostem." "Ne, tohle je nezbytné a myslím, že vím, kdo nám pomůže." Odpověděla Kaya a odcházela. Beyhan o tom přemýšlela, proč se zaměřit na to, co je promlčené? Co Valide Sultánu již, nezajímalo?
Kaya se procházela po chodbě. Přemýšlela o tom, co ji Aysun řekla. "Chráníte, sloužíte vrahovi svých dětí. Valide Sultána vám je zabila. Copak to nevidíte?" "Jak se opovažuješ, takhle mluvit o Sultánce." "Její charakter o všem vypovídá, co málem způsobila mě, mému dítěti." "Tohle nic neznamená, drž jazyk za zuby. Nic o tom nevíš, zachránila tě." "Ano, ale proč? To bude navždy pro mě záhada, jenže jistě čeká na to, až porodím a ublíží mi silně a nekompromisně, jenom proto, že si podvědomě usmyslela, že ji beru moc, uvažujte. Jednou, ale přijde den, kdy vás o tom sama přesvědčí."
Daye již převlečená vstoupila do komnaty Valide Sultány, ta se postavila a napřáhla ruce, Daye byla udivená, ale potěšená. "Sultáno." Poprvé se vůbec objaly, tak přátelsky, tak jako dcera s matkou. Sultánky se odtáhly a posadily se. "Bylo překvapení, co učinil Sultán. Samou mě to překvapilo." Řekla Sultánka, Daye zvážněla. "Dominovala tam pouze Aysun." "On se tě, ani nedotkl." Zhrozila se Valide. "Ráno, to ráno. Jak jsem se vzbudila, neviděla jsem je ležet, viděla jsem je na terase, jak se objímali." Přitom se Daye šklebila, bylo jí to nepříjemné. "Halvet je znamení, že tě uznává za svou manželku." "Jenže já jsem manželka, ona prostá otrokyně." Opomenula Sultánce Daye. "To sice ano, máš pravdu, ale je to důkaz, že si jeho přízeň neztratila." Dodávala Sultánka své oblíbenkyni naději. Do přijímací místnosti však vstoupila Aysun Hatun, oblečena tentokrát do červených šatů, vlasy měla tentokrát v drdolu do levé strany, vypadala nádherně. Valide Sultána musela uznat, že ji to sluší. "Sultánko." Hatun se poklonila Sultánkám. Daye ji bodala pohledem. "Proč jsem si tě pozvala." Začala Valide. "Aby jste se mi vysmály?" zkusila si odpovědět Aysun, pohlédla na Daye, její pohled ji oplatila. "Ještě jednou se takhle budeš chovat. Jinak dostaneš sto ran bičem a nezajímá mě, že si matkou Šehzadeho." Řekla ostře Valide, zamračila se. Daye se dívala ze Sultánky na Aysun. "Jste kupodivu šťastná, to vám povedlo." Řekla Aysun, "Bylo to čistě Sultánovo rozhodnutí, Aysun." Odpověděla Valide. "Proč jste mě teda pozvala?" optala se Aysun, nebylo jiného zbytí. "Jak se daří Mahmudovi?" Aysun se nechápavě na Valide podívala, nejprve se po vyhrožování starala o vnuka, bylo to něco, co nezapadalo. "Roste, sílí." Odpověděla Aysun. "Ráda bych ho vzala na zahradu." "Jistě." Odpověděla Aysun, měla však strach o syna, mohla být schopná čehokoliv. Daye nechápala Valide, tuhle situaci, byla pro ni absurdní. "Můžu vzít i Mahidevran se Suleymanem." Řekla Daye, Valide se na ni překvapeně podívala. "To by bylo skvělé. Kdy to bylo naposledy, co jsem nestrávila den se svými vnoučaty?" Odpověděla s úsměvem Valide, obrátila se na Aysun. Daye se podívala vítězně na Hatun, Aysun se usmívala, skryla rozpaky nad touto situací. "Mohu jít?" řekla Aysun, Valide se na ní pořád upřeně dívala. "Ale jistě." Daye si změřila Aysun. Hatun se poklonila oběma Sultánkám a odcházela. Daye se k Sultánce obrátila a zamračila se. "Proč jste ji volala, nebylo to kvůli dětem, že ne?" Valide si vzala ruku Daye a pohlédla na ni vítězně. "Dívala ses na ni? Na její poníženou osobu? Takhle chutná vítězství." "Nechcete ublížit Mahmudovi, že ne?" upřímně se Daye zhrozila, udělala dost špatných věcí, ale dítě by nebyla schopná zabít. Valide se šokovaně podívala. "Co tě nemá? Pokud budu moct, samozřejmě, že udělám vše proto, aby se na trůn dostal Suleyman. Jen on a nemusím přece zabíjet svého druhého vnuka." Daye zauvažovala, má to logiku, přece jenom, kdyby ji nezáleželo na dítěti Aysun a jejího syna, Hatun by tenkrát nechala popravit.
Gulšah Sultán procházela chodbou s Ruzgarem Aghou, za ruku se držela s dcerkou Gulbehar. "Je krásně." řekla Sultánka. "Ano, Sultánko to je." Odpověděl Ruzgar. "Chcete jít na zahradu?" optal se Ruzgar se zájmem. "Ani ne, nevím proč, vnímám to slunce a přitom…" "Maminko, mohu jít za Aysun Hatun?" optala se Gulbehar. "Ale jistě." Sultánka se obrátila k Ruzgarovi. "Prosím tě." "Mohu sama?" skočila ji do řeči dcera. "Ovšem." Odpověděla Gulšah. Malá Sultánka se rozběhla, Sultánka ji pozorovala. "Má ji moc ráda." Konstatoval Ruzgar. "To ano, po dnešku ji návštěva Gulbehar udělá radost." Řekla s úsměvem Sultánka. "Jen mám o ní strach." "Nebojte, Sultánko." Sultánka zvážněla a obrátila se k Ruzgarovi. "Nechápu, co to včera bylo. Pozvat si Daye a Aysun v jediné noci?" nechápala Sultána. "Je Vládce a jistě ví, co dělá." "Máš pravdu, ať by pozval Aysun, nebo Daye, zlomil by té jedné či druhé srdce, ale tohle nedělal ani Ahmed." "Je lepší Sultána nechápat." "Jistě má v tom prsty Valide." Zavrčela Sultánka, Ruzgar zavrtěl hlavou. "Slyšel jsem, že sama Valide byla z toho v šoku, koneckonců harémem to otřáslo." "Spíše pobavilo." Odpověděla Gulšah a odcházela do své komnaty.
Aysun již ve své komnatě byla, když vstoupila Gulbehar Sultán. Aysun vstala s Mahmudem v náručí a poklonila se Sultánce. "Aysun, to přece nemusíš, ublížíš Mahmudovi." "Nebojte, Sultánko. Držím ho." Řekla Aysun a posadila se zpět, Gulbehar si sedla vedle ní. Safia vše v tichosti pozorovala. "Víš, já jsem ještě nedržela miminko. Mohla bych si pochovat Mahmuda?" optala se Sultánka. "To víte, že ano." Odpověděla s úsměvem Aysun a podávala Gulbehar syna. "Tak nastavte ruce, ano takhle… pozor na hlavičku." Mahmud lehce zavrtěl hlavičkou a ručičky zaťal v pěstičky. Gulbehar se usmívala. "Ty jsi tak maličký a tak nádherný." Řekla malá Sultánka s úsměvem.
Daye Sultán se poklonila Valide. "Sultáno." Valide jenom přikývla a Daye odcházela, zaklepala na dveře, konkubíny ji otevřely a ona vyšla na chodbu, kde jí čekala Mária, ta se k ní připojila. Procházely chodbou, konkubíny jim otevřely dveře. Sultánka byla ve své komnatě, rozhlídla se. "Kde jsou děti? Zeptala se Sultánka, obrátila se na Máriu. "Jsou na zahradě se služebnou, jak jste si přála. Děje se něco?" Mária pátravě se podívala na svou paní. "Sultán si zavolal k sobě mě i Aysun… a pak jsem Aysinin obličej viděla u Valide Sultány. Měla jsem pocit, jakoby se mi všichni vysmívali." "Sultánko, jistě to byla otázka rozhodnutí Sultána, kterou z vás si má vybrat." "To si mě teda uklidnila. Vybral si jistě Aysun." "Sultáno, máme tu plán, jistě budeme o krok napřed, než ta otrokyně. Nebojte." "Nezapomněla jsem, Mário." Daye byla zamračená, neměla náladu. "Bylo to ponižující." "Věřím tomu, ale nyní se musíme soustředit, aby vy jste se stala Valide Sultánou a váš syn Sultán." Mária mluvila klidně. "Máš pravdu." Odpověděla Daye a povzdechla si. "Ale klid nebudu mít, dokud tu bude ta ženská."
V zakázané části se sešli Osman, Velkovezír Cihangir a Mahpeyker v sále. "Šehzade, Sultánko." Poklonil se oběma Cihangir, když přicházeli. "Po dlouhé době vás vidím, Sultánko." Obrátil se Cihangir k Mahpeyker, která se zastavila. "Doufám, že rád." Odpověděla s úsměvem Sultánka. "Ano, Sultánko. Jenom v dobrém." Odpověděl Velkovezír. "Tak, proč si nás zavolala Mahpeyeker." Začal podrážděně Osman, který byl nervózní a dal si ruce za záda. Velkovezír byl poněkud zmaten. "Ano, vím o vašich plánech, Cihangire." Mahpeyker se podívala z Cihangira na Osmana a zase zpět k Velkovezírovi. "Jak jste se…" začal Cihangir koktat. "Ne." Sultánka nastavila ruku, tím chtěla, aby Velkovezír ji nechal domluvit. "Nepřerušujte mě a poslouchejte, nemáme moc času." Pronesla s klidem a chladným výrazem Sultánka. "Budeme muset být jako mor, chladný, neústupný, ale musíme být i jako kočka, která loví svou myš. Musíme získat Bursu a Kutahiyu, pak další území." "Ale proč?" skočil Sultánce do řečí Velkovezír. "Musíme získat nenápadně území." Odpověděla Sultánka. "Máme tam spojence, kteří se mnou spolupracovali i na svržení Sultána Ahmeda." Vmísil se do diskuze Osman. "Můžeme jim plně věřit." Doplnila ho Mahpeyker. "Všechny zabil buď Ahmed, anebo Mehmed." odpověděl nechápavě Velkovezír. "Ne, tak docela. Jsou to všechny spící buňky, mnozí jsou i v Amysii a následně v Manise." Odpověděl Osman. "Jak jsem již řekla. Stáhneme celou říši, to důležité si necháme na konec. Istanbul." Řekla rázně Sultánka. Osman byl na svou ženu náležitě pyšný.
Aysun Hatun přišla na schůzku s Mustafem Pašou, mezi nimi byla clona, aby se Mustafa na ni nemusel dívat. I přesto, že měl Mustafa povolení, jejich přistižení by mělo fatální následky, to ovšem nebyl případ Daye Sultán a Misha aľ Paši. Aysun byla, co se týče toho velmi opatrná, musela se rozloučit s Gulbehar Sultán, synek byl v péči Safie. Hatun přistoupila k cloně. "Tak co tě trápí?" optal se Mustafa. "Sultána něco trápí a já chci vědět co?" odpověděla Aysun. "To není tvoje starost, Aysun. Netrap se tím." "Proč bych neměla, tohle jsem slyšela od Sultána, poznám to na něm, je jiný." Aysun se zamračila. "Je lepší, když to nebudeš vědět." Odpověděl Mustafa. Aysun se naštvala, doteď stála bokem, teď se obrátila celá k cloně. "Poslouchej mě dobře, Mustafo. Je to jistě důležité, tak moc, že to bere sny Vládci a pokud na tom závisí osud mého syna." Aysun se nadechla. "Mahidevran, Suleymana. Pak je to naše věc, Mustafo a máme to právo vědět." "Harém ne, Aysun." "Tak já, nebo Daye." "Ani Valide Sultána o tom neví." Tahle odpověď měnila situaci. "Valide o tom neví?" "Nikdo o tom neví." "Kromě tebe." Skočila mu do řeči Aysun. "Závisí na tom má hlava. Je mi líto." Mustafa odcházel, Aysun slyšela jeho kroky. "Souvisí to s Osmanem?" optala se Aysun. Mustafa se zděsil a otočil se. "Jak o něm víš?" optal se zcela vyveden z míry. "Na tom nezáleží, kdo mi o něm vyprávěl. Podstatné je to, jestli je to odpověď na mou otázku." Řekla rázně Aysun. Mustafa byl v koncích, nebo spíše se rozhodoval, zda jí to říct, o tom, že závisí Mehmedův život na vlásku a tím pádem i všech, kdo s ním mají něco společného. Ne, nechtěl jí to říct, ale odpověď, kterou měl na jazyku, by mohla zavřít Aysinin vodopád otázek. "Ano, ale na nic bližšího se mě neptej a neříkej nikomu nic." Mustafa odcházel, Aysun se zarazila, na nic se ho již neptala. Pochopila, že Osman byl velké nebezpečí. Historie se opakovala, Mehmed byl v ohrožení. Mustafovo ano, mělo dalekosáhlé důsledky, než si myslel. Aysun nebyla tak hloupá, poslouchala co jí Gulšah Sultán vyprávěla o vzpurném Šehzade Osmanovi, tím, že Mehmed ho nenechal zabít, byla obrovská chyba. Tohle nyní věděla stoprocentně.

Dva měsíce uplynuly a Osman skutečně získal Kutahyiu a Bursu, nyní byl jeho cíl Edirne. Maypeyker byla s ním a častokrát diskutovali o dalších postupech. Co se týkalo Aysun, byla tichým spojencem Sultána Mehmeda, ten však nic netušil o tom, že by Aysun o něčem věděla. Vládce si volal jenom Aysun, což Daye Sultán dráždilo nervy, dokonce ztratila mateřské mléko. Valide posílala k Suleymanovi kojnou. Mahmud rostl a sílil. Sultán navštěvoval Sultánku i Hatun, každé Sultánovo dítě mělo jeho přízeň. Gervahan se svými dětmi trávila čas ve své komnatě, nebo v zahradě, někdy jí Sultán pozval do své komnaty, chtěl si ji udobřit. Aysun navštěvovala jak Gulšah Sultán, tak i Gervahan Sultán nebo, pokud chtěla mít chvilku pro sebe, vydala se do knihovny, jinak vyprávěla pohádky a zpívala Mahmudovi i Gulbehar, která občas za ni přišla a v její komnatě přespávala.
Daye byla potěšena, poslední dobou více, než by si její konkurentka přála. Valide to však chtěla říct až později. Aysun, ale začala mít silné migrény a zvracela, štěstí její nepřítelkyně jí zřejmě neprospívalo. Safia měla obavy, zda není nemocná, Hatun ji přikázala, aby to nikomu neříkala, což neučinila. Valide opět uspořádala zábavu. Tanečnice tancovaly, dívky diskutovaly, po harému se linuly orientální vůně. Aysun držela Mahmuda v náručí. Najednou začala vidět dvojmo, Daye to zpozorovala a s obavami se podívala na Valide, která sledovala jenom dění v harému. Gulšah s dcerkou nebyly přítomné, tak si to Sultána vychutnávala s úsměvem a pohupováním do rytmu, přestože seděla. "Safio." Oslovila Aysun svou služebnou, tak rychle přispěchala, Aysun jí podávala syna. "Aysun, děje se něco?" Aysun vstala a obrátila se k Valide, která se na ní konečně podívala, všimla si jak je Aysun pobledlá. "Aysun, děje se něco?" "Ne, nic mi není." Odpověděla Aysun, otočila se a odcházela. "Aysun." Hatun odcházela, schodiště tak, tak stačila vyjít, Safia měla strach, nemohla jí chytit, když měla v náručí Mahmuda. Gulšah Sultán se vynořila, za jejími zády šel Ruzgar Agha. Sultánka se zastavila. "Aysun." Slyšela Hatun Sultánčin hlas vzdáleně. Aysun se najednou složila k zemi. Sultánka se zděsila a přiběhla k tělu Hatun. "Alláh! Aysun! Co je s tebou?" Safia byla vystrašená. "Ruzgare, přiveď doktorku." Přikázala Sultánka, Ruzgar, jako vítr, šel pro lékařku. "Aysun." Hatun ležela bezvládně na zemi, Sultánka jí lehce poklepávala na tvář, aby se probrala, do toho malý Mahmud začal plakat. Obě duše měly o Aysun strach.

Aysun se probrala na posteli ve své komnatě, nevěděla, jak se sem dostala. Safia Hatun zrovna kolébala Mahmuda. Aysun si pomalu sedla, přimhouřila oči. "Co se stalo?" optala se tiše Aysun. Všimla si, že Safia Mahmuda uspávala. Safia opatrně vstala a položila něžně Mahmuda do kolébky. Šla k Aysun, která seděla, věděla jistě, že omdlela. "Musím ti něco říct, Aysun." Řekla Safia. Aysun se pátravě podívala na Safii, nemohla z ní najednou vyčíst, co se děje.
Zábava v harému skončila. Valide Sultána o kolapsu Aysun netušila, po pravdě, ani jí to nezajímalo. Přicházela spolu s Daye Sultán do přijímací místnosti. "To byla po dlouhé době krása." Řekla Valide, byla odpočatá, otočila se k Daye, která stála u dveří, usmívala se, Valide se tázavě podívala na svou oblíbenkyni, která byla šťastná, přistoupila k ní. "Co se děje? Jsi šťastná, takže…" Sultánka byla jako na trní, byla netrpělivá. "Ano…" odpověděla Daye. "Sultáno, čekám dítě." Oznámila Daye Sultán radostnou novinu. Valide se rozzářila a zasmála se. "Mashalláh." A s těmito slovy objala Daye. V tu chvíli do komnaty vstoupila služebná. "Sultáno, Gulšah Sultán s vámi chce mluvit." "Nechť vstoupí." Řekla šťastná Sultána, nic jí nedokázalo vykolejit. Gulšah přicházela s úsměvem, přistoupila k Sultánkám. "Sultáno." Poklonila se. Sultánky se konečně odtáhly a otočily se ke Gulšah. "Copak bys ráda?" "Je nějaké veselí?" optala se Gulšah. "Rozneseme šerbet a sladkosti. Daye Sultán je těhotná." Gulšah se zasmála. "Jaká úžasná zpráva." Gulšah se podívala na Daye Sultán. "Gratuluji, Sultánko." "Děkuji." Pronesla Daye. Gulšah se obrátila zpět k Valide. "Ale myslím, že byste neměla šetřit šerbetem a sladkostmi…. Aysun je také těhotná."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 minette minette | 28. srpna 2015 v 16:37 | Reagovat

Grupensex?! Brzdi, holko, brzdi, snad i sultán s vlastním harémem bude mít nějaké hranice!

2 Alžběta T. Alžběta T. | 28. srpna 2015 v 19:38 | Reagovat

[1]:Tenhle ne... a na co má harém? Co jsem se tak dočetla, byla to osvědčená praxe Sultánů... jenom jsem to do příběhu aplikovala. =D =)

3 luc!k luc!k | Web | 28. srpna 2015 v 23:51 | Reagovat

Tak nejdřív trojka? Fakt? Hezky! :D
ale Mehmet mě tím i dost naštval. Já být Aysun tak se seberu a nepromluvím s ním.
Potom scénka malé Gulbehar jak si chová Mahmuda..krása!
Mahpeyker se mi zamlouvá čím dál víc.
A ten konec..obě těhotné?! To bude ještě zajímavé pokračování..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama