Část 28.

13. srpna 2015 v 18:46 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Druhý den se Aysun probrala, vnímala stisk něčí ruky, myslela si, že je to Sultán, ale u Aysun seděla Safia, držela jí za ruku, seděla na zemi a její hlava ležela u Aysininé postele. Obrátila se ke své služebné a přítelkyni v jedné osobě. Trochu jí zklamalo, že to nebyl Mehmed, ale rozhodně věděla, že Safia je tu pro ni, že není v tomhle místě sama. "Safio." Řekla potichu Aysun. Safia se pomalu, ale jistě probrala, nejprve zvedla hlavu a podívala se na Aysinu ruku a pak na ni samotnou. Safia vstala a posadila se na postel. "Aysun, jak ti je?" optala se starostlivě. Aysun se lehce zamračila a pak se podívala na bříško, udivila se a sáhla si na něho, její výraz se změnil v radostný. "Kope, mé dítě kope!" Křikla šťastně Aysun. Safia byla velmi ráda a objala ji, byla to pro ně dobrá zpráva pro dnešní den."Děkuji, Alláhu." Řekla Aysun.
Valide Sultána vstala včasně z rána, v přijímací místnosti byla u ní lékařka, která vyšetřila Aysun Hatun, tu nenáviděnou otrokyni. Obě stály uprostřed místnosti. Valide si lékařku nechala zavolat, chtěla vědět o stavu Aysun a jejího dítěte. "Nebyl to pád, ale pouze stres, zřejmě by se konkubína neměla objevovat v harému, pokud ji to vyvolává stres." Konstatovala lékařka. "Konkubína ji udeřila a spadla." Oznámila Sultánka. Zprávu o tom, co se událo, měla od jiné konkubíny, která vše viděla. "Ach, tak.. Nic méně, nebyl to však pád ze schodů, takže nějaké následky to mít nebude." "Jseš si jistá?" "Ano, Sultáno, jsem si jistá, a však trvám na tom, aby se vyhýbala takovým situacím a harému především." Valide se napřímila ještě víc a zkoumavě se podívala na lékařku, pak zřejmě usoudila, že není již na co se ptát, vše, co chtěla znát, již ví. "Ano, děkuji, můžeš jít." Řekla Valide, lékařka se Sultánce poklonila a odcházela, zaklepala na dveře a služebné ji otevřely, když zaklaply za lékařkou dveře, Valide se posadila a oddechla si, ale přece jenom strach v jejím srdci vládl. Povzdechla si a vzpomněla si na sen, který se jí zdál v noci před Aysinou popravou, která jí hrozila. Bála se tohoto okamžiku a věděla jistě, že by se tomu jistě stalo, její synové byli jako ona, krutí a nekompromisní, zradu trestají a toho nechtěla se dožít a již vůbec nechtěla být tím, kdo by byl popraven. Tohle se v historii Osmanské dynastie nestalo, popřípadě, nebyly o tom žádné záznamy.
Daye Sultán seděla na posteli, děti ještě spaly a tak si užívala klidu, její služebná Mária přišla za ni a poklonila se Jí. "Sultánko." "Co se událo?" "Sultáno, zřejmě se situace v harému mění." Daye se zašklebila. "Jak to myslíš?" "Sultán konkubínu nepotrestal." Daye vstala a přistoupila blíž k Márii s vystrašeným výrazem. "Cože?" "Taky mi to přišlo až zarážející, jisté je to, že to vše bylo na přání Aysun Hatun." Daye násilím polkla. "Bylo by lepší, kdyby ji potrestal a dát konkubíně slib, který by neporušil? To je absurdní!" rozkřikla se Sultánka. Mária ji chytila lehce za ruku. "Sultánko, děti spí, ať je neprobudíme." Daye jenom přikývla, Mária si povzdychla. "Absurdní je i to, že se začíná měnit názor na Aysun, díky tomuto přání." Daye byla znepokojena ještě víc, je jisté, že Aysun ovládá Sultána, pohlédla k zemi. "Tohle musíme zastavit." "Sultáno, nebojte, zbavíme se jí dřív, než se to stane." Daye hbitě obrátila zrak zpět, k Márii. "Ale stalo se, Aysun získává moc, jakmile porodí syna, bude o jeden žebříček výš." "Sultáno." "Obavy nevyslovit nahlas." Mária chtěla něco ještě dodat, ale Sultánka ji skočila do řeči. "Ale ty obavy jsou skutečnosti a ne sen. Měli jsme plán a cíl. Plán selhal a ke všemu ona získala to, co jsem měla dostat já." Daye byla rozzuřená. "Sultáno, máte, ale něco s čím Aysun nemůže počítat." "Valide Sultána, můj syn, vím to moc dobře, ale Sultán je Eso." "Pokud si to tak myslíte, možná má Aysun silného spojence, ale jde o to, kdo je silný hráč." Daye se na ni nechápavě podívala a zvedla obočí. Nakonec ji něco napadlo. "Zřejmě budeme opět využívat služby Misha aľ Paši." Daye se neusmívala, ale jedno věděla, tohle musí vyjít.
Gulsah procházela chodbou, za ni byl Ruzgar Agha, Sultána šla za Aysun Hatun, otevřela dveře. Aysun seděla na posteli, byla již oblečena do červených šatů, na hlavě měla ozdobu, tři spojené růže, vlasy měla spletené do bohatého copu, který byl přehozen na pravé straně. Aysun vstala a poklonila se Sultánce. Gulsah byla potěšena, když viděla Aysun, její oči, zářivé oči mnohé napověděly. "Aysun," Sultánka k ní přistoupila a objala ji. "Vše je v pořádku jak má být." "Jde to na mě vidět." Konstatovala Aysun. "To nevadí, hlavní je, že se tobě a dítěti nic nestalo." Sultánka zvážněla. "Co tě to napadlo chodit do síně harému, když víš, že všechny jsou proti tobě. Harém nezapomíná." Aysun zvážněla. "Bylo to ode mě nerozvážné a již by bylo dobré se tam neukazovat, budu chodit jenom do hammamu, alespoň do porodu." Odpověděla Aysun, Sultána přikývla, uznala, že je to rozumné. "Mimochodem, kde je Gervahan Sultán? Ráda bych jí poděkovala." Optala se Aysun, ráda ji chtěla navštívit a také ji více poznat, znala ji pouze z vyprávění. "Jen si ještě odpočiň. Znám jí dobře a určitě přijde sama od sebe za tebou, hned půjdu za Sultánem, ať se o tebe nebojí a oznámím mu o tvém stavu." Odpověděla Gulsah s úsměvem. "Sultáno, ráda bych šla za ním osobně." "Mám o tebe strach." Řekla naléhavě Sultána. "Chci mu to říct, chci vidět jeho tvář, jeho reakci." Gulšah věděla, že Aysun se nenechala přemluvit a navíc, když viděla v očích tu jiskru. Radost, lásku. "Dobře, ale půjdou s tebou Ruzgar a Safia." "Budu velmi ráda." Odpověděla s úsměvem Safia s poklonou, Aysun se Sultánkou se na služebnou s úsměvem podívaly.
Ve své komnatě Gervahan Sultán stála před zrcadlem, nanášela si vůni na krk. Čichla si k ní. "Mmm, to je vůně, vůně jasmínu mi vždy zvedne náladu." Firuze jí neodpovídala, soustředila se na práci, ještě Sultánce upravovala drdol a nasazovala jí korunku. Sultánka si povzdechla."To bude zase den, vidět svou matku." Firuze se přes zrcadlo podívala na Sultánku, měla kamenný obličej, nikdo nemohl vyčíst její myšlenky, pocity, jen ve výjimečných případech, jako tomu bylo včera. "Sultánko, bylo od vás hezké, že jste zachránila otrokyni." "Není to jen obyčejná otrokyně, čeká dítě vládce." Firuze se usmála. "Myslím, že bych ho mohla navštívit, přece jenom díky jeho pozvání, jsem zde." Firuze jen přikývla. "Jdeme." Přikázala Gervahan, otočila se a odcházela. Firuze přispěchala před ní a otevřela jí dveře.
Misha aľ Paša byl ve své komnatě, když v tom zaklepal někdo na dveře. "Vstupte." Do komnaty vstoupila Mária Hatun. "Pašo." Misha aľ zvedl k ní hlavu, zrovna tuhle osobu si nepřál vidět, jedině zakopanou někde v lese. Hatun se ani nepoklonila, pro ni neměl tento Paša žádný význam, otrokyně se rozhlídla po místnosti. "Na eunucha celkem dobré." Zasmála se. "Co chceš? Rozhodně si nepřišla kvůli tomu, aby sis popovídala o mé osobě a pokud mě chceš urážet, doporučuji ti, abys odešla." Řekl Misha aľ Paša jedovatě. Mária přimhouřila oči, zkoumavě si ho změřila, pak se mu podívala do očí. "Jsem tu kvůli něčemu zcela jinému, i když urážkám bych neodolala, na eunucha z harému ses skvěle vypracoval." Misha aľ Paša se k ní přiblížil a vzal jí ostře za loket, přitáhl si jí k sobě. "Říkal jsem, žádné urážky, nebo." Mária se mu vytrhla. "Nebo? Zabiješ mě? Jak?" Misha aľ neměl na ni náladu. "Přišla jsem jen proto, že tě Daye Sultán potřebuje, potřebuje se s tebou setkat, někde v soukromí." "Je to jedna z tvých pastí?" Mária se zasmála. "Mám jiné nápady, Pašo. Daye Sultán tě opravdu potřebuje, je v úzkých." Povzdechla si Mária. Tahle otrokyně věděla, jakou má tenhle Paša náklonnost k Daye Sultán, miloval ji a zraňovalo ho, že patří jinému. Byl eunuchem, ale stal se Pašou pro svou bojovnost, loajalitu, přál si však být mnohem víc. "Tak kdy a kde?" optal se Misha aľ. Mária se pousmála.
Do komnaty Sultána Mehmeda vstoupila Gervahan Sultán. "Vládce." Řekla sestra Osmanského Sultána a poklonila se. Sultán seděl nad dokumenty. Dnes byl Divan. Sultán zvedl konečně hlavu, postavil se a s napřáhnutýma rukama šel ke své sestře, setra mu vyšla vstříc, podívala se na něho a sourozenci se objali. Sultán se odtáhl od své sestry. "Gervahan, jsem rád, že si přijala mé pozvání." Z jeho hlasu se dala vyčíst radost. "Vládce se musí poslechnout." Sultán se malinko zamračil. " Ty ses nezměnila." "Za to ty ses změnil a sám si změnil i říši." Řekla Sultána a konečně se ji na tváři objevil úsměv. "Pojď, posaď se." Ukázal Sultán na křeslo umístěné vedle dveří. Jakmile se posadili, začal si Sultán prohlížet svou sestru, která se dívala do země. "Jak se daří?" Sultánka se na Mehmeda podívala. "Jak se to vezme, když si žena vezme někoho, koho nemiluje a navíc to setkání…" Mehmed dobře věděl, o kom sestra mluví. "Je to naše Valide, Gervahan, ať se vůči tobě dopustila mnoho chyb." "Pořád ji omlouváš." "Jen chci aby, jste ukončily boj mezi sebou "To je těžký rozkaz." "To není rozkaz nýbrž přání, Gervahan." Sultánka si povzdechla a obrátila zrak, pohledem se dívala na stůl. "Tak to kvůli tomu si mě pozval?" "Ne, chtěl jsem jenom, abys byla mi nablízku, Akasma již odjela a navíc, neviděl jsem tě od doby…" nechtěl to doříct, Gervahan zavřela oči, nechtěla vzpomínat, ztráta otce pořád bolela. Oba dva uslyšely klepot. "Dále." Do komnaty vstoupil strážný. "Vládce, Aysun Hatun si váš přeje vidět." Sultán Mehmed se usmál. "Jen ať jde dál." Aysun vstoupila, pohlédla na celou komnatu, až se jí zastavil její pohled k Vládci a Sultánce, která si začala zkoumavě prohlížet Hatun, která sklopila zrak k zemi a poklonila se. Sultánka musela uznat, že Aysun byla krásná. Sultán vstal a šel k ní. Aysun se usmívala a dívala se na zem. Sultán ji vzal něžně za bradu, Aysun se na něho podívala, opět měla ten svůj tajuplný výraz. "Mrzí mě, že jsem nebyl u tebe." "To nevadí, Vládce, cítila jsem, že jste se mnou." Oddaně odpověděla Aysun. "Ehm." Sultán se polekal a otočil se k sestře, která pořád seděla. "Sultánko." Řekla Aysun, Gervahan vstala a šla k Sultánovi a jeho oblíbenkyni. "Jsem ráda, že jsi v pořádku, včera to s tebou vypadalo bledě." "Děkuji za vaši pomoct." "Nemáš za co." Odpověděla s úsměvem Sultánka, pak zvážněla. "Byla to od otrokyně drzost, doufám, že bude patřičně potrestána." "Nepřála jsem si to, ono to nebyla, ani tak její chyba." "Chceš tím, říct, že to byla tvá chyba?" vmísil se Sultán, Aysun se na něho podívala. "Včera jsem vám řekla svůj názor, Vládce." "Viděla jsem všechno, ale jak myslíš, Aysun." Odpověděla za Sultána Gervahan. Sultán se na svou sestru podíval. "Je jasné, že to byl opět z dalších útoků na tvou osobu." Obrátil se zpět na Aysun. Gervahan polkla. "Když dovolíte, Vládce." "Ovšem, Gervahan." Sestra vzala Vládcovu ruku a políbila ji. Podívala se ještě jednou na Aysun a odcházela, když zaklaply za Sultánkou dveře. Aysun se nadechla. "Mehmede, neublížil si jí?" "V tom má sestra i já pravdu, čekatelka je posvátná, nedokázal bych unést, že by se ti něco stalo." "Mehmede, ona má svůj názor, je to člověk." "Je především otrokyně." "Jako já, Mehmede." Mehmed si dal ruce za zády, teď se tvářil jako hromovládce. "Jsi můj majetek." Aysun se zalekla. "Tak tvůj majetek?! Uvědom si jednu věc, Mehmede, nejsem Daye, nejsem žádná z těch žen, která by se ti oddala, jak ty to sám uznáš za vhodné." "Uvědomuješ si, s kým to mluvíš?!" Mehmedovi se chování Aysun očividně nelíbilo. "Se dvěma lidmi, se Sultánem Osmanské říše, ale také s Mehmedem, s láskou, kterou miluji, ale pokud mě nebereš takovou, jaká jsem, kdo jsem, čím jsem byla. Jmenovala jsem se Tera Dragov, Mehmede." Aysun tohle lomilo srdce. "Jsem v pořádku a dítě taky. Jsem šťastná, že jsi jeho otcem, ale pokud to tak chceš. Pravil jsi, že jsem Sultánkou tvého srdce, ale teď? Teď mi to tak nepřipadá. To, že jsem chtěla milost konkubíny a nakonec jsme pouhé věci, na více použití, nebo na jedno." Aysun prohodila hlavou, zavřela oči a nadechla se, sundala si prsten, šla ke stolu a položila ho na něj. Slzy potlačovala, pak se obrátila, poklonila se. "Sultáne." A bez dalšího slova a pohledu odešla z jeho komnaty. Sultán stál mlčky, díval se na Aysun, která odcházela, tohle si dovolila příliš, měl na ni vztek, ale ta drzost ho očarovala, překvapila. Jak se dveře za Aysun zavřely, popošla a o kousek dál, zastavila se, začala plakat, tiše, slzy ji kutálely po tváři, zavřela oči. Otevřela je, zavrtěla hlavou, ten binec, ty černé myšlenky musejí pryč a pokračovala v chůzi. Sultán šel ke stolu, zadíval se na prsten, který tu ona zanechala, pohladil ho. "Tak už mohu je otevřít?" "Ne, jsi netrpělivá." Odpověděl Sultán se smíchem a šel ke své Aysun. "Podej mi ruce." Aysun je natáhla a Sultán si jí přitáhl, Aysun mu pomohla a stála před ním. "Nepodváděj, Aysun." "Nepodvádím, ale snažím se, abych nespadla." Řekla se smíchem Aysun. Sultán šel ke stolku a vzal si skříňku, otevřel jí a vzal si do ruky prsten. Znovu přistoupil k Aysun a vzal si její pravou ruku a svou pravou rukou jí navlékl prsten. Aysun zvážněla a věděla, co jí Sultán daroval. Otevřela oči a pohlédla na prsten se zeleným rubínem. Vládce se na ni díval láskyplně a políbil její ruku. Odtáhl se a zadíval se do té krásy. "Cítím, že tenhle prsten patří tobě, nosila ho moje babička. Sama řekla ať to její syn, můj otec, zesnulý Sultán Ahmed Chán dá ženě, kterou z celého srdce miluje. Mé matce ho navlékl, ale pak jí ho vzal. " Sultán si smutně povzdechl. "Chtěl to dát Gulsah Sultán, ale již to nestihl a pak, prsten jsem našel, dal ho pryč, aby ho matka nevzala zpět. Nyní patří tobě." Aysun pochopila, proč historii prstenu jí říká, věděla, že pokud udělá chybu, vezme jí ho. Nyní měla pocit, že v prstenu je jeho srdce, podívala se na prsten a pokývla hlavou, zpět se zadívala do očí Sultána Mehmeda. "Mehmede, já vím." Sultán si nad tou vzpomínkou povzdechl a smutně hleděl na prsten, jako by v něm byla duše, její duše, která odešla.
Mahypeyker seděla ve své komnatě, Esmahan vstoupila ze spěchu za svou paní. "Zabil ji, vlastníma holýma rukama." Mayhpeyker se usmála. "Jde vidět, že ještě znám Osmana, nezklamal." Odpověděla Sultánka. "Co myslíte, že bude teď?" "Co by bylo? Dám mu čas, ukáže se, nebo mě zase zavolá, ale nebude to hned, samozřejmě." Sultánka se zarazila. "Ale to není to jediné, co máš na srdci." "Ano, paní. Víte, jak jste mi poručila, abych hledala tajnou chodbu, odkud před časem vylezla Valide Sultána. "Křič, ještě to neslyšeli všichni." Napomenula ji Sultánka, která vstala a přistoupila blíž k Esmahan. "Tak mluv, nenech mě čekat." Pobídla ji Sultánka, Esmahan k ní přistoupila a zprávu ji zašeptala do ucha. Mahpeyker se usmála. "Vida, vida, Valide Sultána je tak neopatrná a zřejmě nás dokonale nezná."
Valide Sultána šla chodbou, před bránou harému. "Pozoor! Ctěna Haseki Defne Valide Sultán Hazetleri." Ohlásil její příchod Arif Agha. Valide vešla do síně harému, dívky se seřadily a klaněly se, Valide si je prohlížela, všechny. "Kde je Valérie?" "Tady jsem, Sultánko."dívka se klepala, zřejmě Valide Sultána neslyšela o milosti Sultána. "Sto ran bičem!" Arif se zalekl a rychle přistoupil k Sultánce. "Sultáno, Vládce nechtěl potrestat Valérii." Sultánka se otočila Aghovi. "Harému vládnu já!!! Eunuši chopte se jí!" "Ne! Sultáno! Ne!" Otrokyně se snažila vytrhat ze spáru dvou eunuchů, ale marně. Eunuši ji srazili na kolena a drželi, třetí přišel s bičem. Eunuch čekal na rozkaz. "Valide přikývala, dívce roztrhaly šaty, brečela, byla vystrašena, to samé dívky nechápaly, vždyť Sultán to nepřikázal, samotná Aysun s tím nemá nic společného. Některým dívkám bylo jasné, že Sultána se snaží dostat moc svých rukou. Valide si dala ruce před sebe a pohlédla zpět na harém. Dívala se na vystoupení, které se jí nabízelo. Dívka řvala, záda ji, doslova, pálily, jako v jednom ohni. "Ještě jednou se to bude opakovat!" důrazně upozornila všechny. Jakmile nekonečný trest skončil. Dívka dopadla na zem, byla zpocená, zesláblá, a bolest ji doslova ohromila. Valide se k ní přiblížila. "Tohle je za to, co si provedla čekatelce. Nosí pod srdcem dítě Sultána." Valide se podívala na obličeje dívek. "Tohle je varování, příště přijde před vámi klidně o hlavu." Aysun šla kolem brány, podívala se doprava a uviděla Valérii na zemi, všechno bylo Aysun jasné, rozzuřila se. "Valide." Aysun se přiblížila. Valide se zalekla a otočila se k ní. Aysun se však rozběhla k Valérii. Arif Agha k ní přistoupil a držel ji za loket, snažil se jí zabrzdit. "Hatun, buď opatrná na dítě." "Starej se o sebe!" zařvala a poklekla k otrokyni, viděla krev, neštěstí oné dívky ji vehnalo ještě více slz do oči, ale snažila se je zadržet, jenže to nešlo. "Alláh." Řekla potichu Aysun. Dívka měla zakrvácené záda. Podívala se na Arifa. "Doktora, rychle doktora!" Aysun se otočila a uviděla nenáviděnou tvář, vstala a šla k Sultáně. "Co to má znamenat?" Trest." "Sultán ji nepotrestal, ale i ano že haa!!" "Aysun ovládej se!" "Nebudu se ovládat, Valide, již ne, tohle bylo příliš, zachránila jste samu sebe a na nikoho se neohlížíte, to, co Sultán neudělal, to jste udělala vy!" Valide to nevydržela a chtěla vrazit Aysun facku, ale Hatun ruku zadržela, což všechny šokovalo. Aysun se vražedně dívala na Valide Sultánu, před bránou mezi nimi stála Gervahan Sultán, tentokrát byla svědkem něčeho zcela jiného, šokovalo ji to, ohromovalo ji to. "Teď by jste si měla dát sto ran bičem, Sultáno, ale asi na to žádný s eunuchů nebude mít žaludek." Valide se podívala na Ayisunu ruku, něco ji tam chybělo. Ten prsten, pomyslela si Sultána. Aysun pustila ruku Valide Sultány, všechny ženy v harému i Kaya, která stála za Valide, byly naprosto šokované. Aysun se ještě jednou lítostivě podívala na Valérii. Lékařka přiběhla i s Arifem, hned jak vstoupila do harému, Aysun se k ní otočila. "Ošetři ji, prosím." Řekla ji prosebně a ukázala na ležící Valérii, která tiše brečela. Aysun rychle odešla do své komnaty.
Valide stála, byla plná zloby, ponížení, ale také přemýšlela proč Aysun nemá prsten. Začala uvažovat, že to nebude tak horké s Aysun, zřejmě nemusí s touhle otrokyni dělat těžkou hlavu, není hrozba. Nebo ještě je? Čas ukáže odpovědi, důležité je, aby to řekla Daye, která bude jistě štěstím bez sebe, aby toho hlavně využila, získat si pozornost Sultána. Jak dlouho to však vydrží? Stejně však v srdci bylo u Valide dusno, obyčejná otrokyně ji zostudila, toho bude litovat, byla rozčílená, ale zachovala si dekorum, na sobě nedávala nic znát. V harému ukazovat harému svou slabost, emoci? Nikdy! Haseki Defne Valide Sultán taková nebyla a nikdy nebude. Otočila se k harému, byla tak vznešená, byla dominantní osoba, měla respekt, i když neměla potuchy, že ji v tomhle začíná triumfovat Gulšah Sultán. "To je vše, ještě jednou vás upozorňuji." Pravila klidně Valide s ledovým výrazem, otočila se a odcházela.
Vezírové byly přítomni, Pašové, Kapudan Paša- Kara Husrev i soudce Mahmud Ali Ebussud, kterého Sultán pověřil pro jeho spravedlnost, obdivoval jeho znalosti zákonů, právního systému v souladu s Islámským právem - Šaria, jako nejvyššího soudní autoritu. Sultán sám mnohým soudcům funkce odebral, protože se dopustili skutků v nesouladu s Osmanskou říší a po většinu řešili spory ve svůj prospěch. "Přichází Sultán Mehmed Chán Hazetleri." Všichni se svorně poklonili. Sultán se otočil a posadil se na trůn. "Zahajuji Divan, dnes budeme projednávat plány dalšího tažení, také se chci dozvědět situaci v provincii." Sultán se díval na každého z každého, sledoval jejich tváře, postoje, pohled zastavil na Mustafu. "Mustafo Pašo?" "Vládce, co se týká obchodů, je všechno v pořádku, díky daním, schváleným při prvním Divanu, odvádějí obchodníci bez problémů, také lidé za domy a pozemky odvádějí poctivě, nicméně je zde problém v tom, že některé rodiny sotva vyžijí ze svých výdělků a také někteří trpí životem na ulicích." Sultán se upřímně zhrozil. "Nechci, aby lid trpěl, zatímco dáváme svým ženám dary, užíváme si blahobytu, jedeme na tažení, které stojí říši dost peněz." Sultán si povzdechl, poškrábal si vousy. "A co provincie?" "Zde jsou odvody peněz dostačující pro další tažení, ale ještě musíme počkat, ještě nějaké peníze zůstaly, ale jejich malé množství." "Kolik činí?" "Za vlády Sultána Ahmeda Chána." " Bylo v pokladnici 2400 parů, které jste dovolil na tři měsíce navýšit. Provincie poskytly za tři měsíce, po zvýšení, neuvěřitelným 1000 parů, obyvatelé Osmanské říše tedy, bez zmíněné částky dali 50 parů za tři měsíce na jednoho obyvatele, i bez harému, celkově 568.801.150 párů, výdaje na tažení však výrazně snížily hladinu pokladnice. Výdaje činí 500.000.000 párů, což znamená výplata obyčejných lidí, vezírů, beyů, pašů, soudců, janičářů, údržba koní, jídlo, zbraně, vás a také poslední položka harému." Tahle vyčerpávající odpověď Mustafy všechny vyděsila, ale Sultán již měl plán, ale i otázku na srdci. "Co se týká doby, kdy jsme byli mimo." "Odpusťte, Vládce." Mustafa znervózněl, čeho si všiml Sultán, který ještě víc zpozorněl, věděl, co chce říct. Misha aľ Paša měl z téhle situace radost. "Daně jsem nechal tak a za těch šest měsíců se vybralo 594.808.092, plus zbytek z předchozího období." "A pak se nedivme takové chudobě, Mustafo." Sultán se zamračil. "No nic." Sultán se podíval na Kapudana Pašu. "Mehmede Husreve, co loďstvo, v jakém je stavu?" otázal se Vládce. "Sultáne, loďstvo je v dokonalém stavu, máme šedesát lidí s kapacitou třiceti muži na palubě." "To není moc." Sultán nebyl spokojen. "Tak se mi zdá, že budeme muset vyhotovit další lodě, jak počítám naše lodní posila by čítala osmnáct stovek námořníků, kdyby zaútočili Peršané, nemáme jedinou šanci, zbytek by byli bylo jenom pěší vojsko." "Pěší vojsko se také cení." "Nedovoluj si, Misha aľ Pašo." Obrátil se Vládce vztekle na Pašu. "Budeme muset počkat, minimálně půl roku, než zase půjdeme na tažení, které škrtí naši ekonomiku. Tohle nesmíme za žádnou cenu dopustit." "Zemědělství prosperuje." Opomenul Mustafa. "A natolik, aby uživilo naše potřeby? Provincie, taky nebudou brzo stačit a sám si mi řekl, jak na tom naši obyvatelé jsou." Sultán obrátil zrak na pisatele. "Je zde Kanunnáme?" "Ano, Vládce." Pisatel otevřel se zamyšleným pohledem knihu, podíval se na Sultána, který se loktem opíral o svou pravou nohu.
"Tak zapiš: Já Sultán Mehmed Chán Hazetleri, udávám změny daní, které zní takto:
- Daně zůstávají pro obchodníky, kteří mají výdělek více než 7700 parů a kteří mají pozemek a dům a také budou platit daně za své manželky a své souložnice.
- Daně zůstávají provincím a jejich obyvatelům, ale mění se však znění, že ho odvádějí jejich správcové, obchodníci, žijící vojáci.
- Všechny tyto uvedené skupiny, bezpodmínečně a bez rozdílu daň budou mít stanovenou na 55 parů, za měsíc.
- Ostatní odvádět daně nebudou. "
Vezírové byli zaskočeni, Sultán však neskončil. "Rozhodl jsem se následovně, že ženám budou vypláceny dávky, důchody i na děti, také bych rád postavil školy a ubytovny pro chudé bez domova. Dávky budou všechny stejné a budou činit 45 párů." "Ale Sultáne, tohle se neutáhne." Opomenul tentokrát Mustafa Paša. "Mustafo, tažení počká, ale lid je pro mě přednější." Vládce se obrátil na všechny. "I pro vás." Sultán se obrátil na pisatele. "Je napsáno?" "Ano, Sultáne." Sultán Mehmed vstal. "Tímto Divan ukončuji."
Valide Sultána seděla, Kaya Kadin stála před ni. "Hned po porodu potrestáme, můj syn ji musí poslat do vyhnanství, co nejdřív to půjde." "Sultáno, harém se zase uklidní." "Harém byl odjakživa zvyklý na mé pořádky, od té doby, co je zde Aysun, tak to jde všechno z kopce." "Harém vždy byl zmaten, vždy byly nějaké problémy." "Ale nikdy jsem nezažila, že by se otrokyně postavila proti Valide Sultán. Měla jsem ji popravit, byl by klid. Mehmed by se nedozvěděl, že je těhotná." Kaya mlčela, nebylo dobré v tuto chvíli mluvit, Sultána byla rudá vzteky. "Sultáno, již půjdu." "Ano, můžeš jít." Kaya šla ke dveřím a zaklepala, když konkubíny otevřely, Daye Sultán stála před Kayou, Kaya se poklonila a Sultánka vstoupila do komnaty, Kaya vycházela. Daye hned při vstupu zpozorovala Sultánčin hněv. "Sultánko, mohu?" Sultánka se na ni mile podívala, i přes radost z návštěvy Daye, její oči mluvily za všechno, šlehaly z nich plameny. "Ale jistě, pojď za mnou, posaď se." Pravila Sultánka. Daye šla s úsměvem k ní a posadila se po její pravici, Daye se zkoumavě podívala na Valide, zvážněla. "Děje se něco, Valide?" "Aysun." Zavrčela Valide. "Co udělala?" "Ponížila mě před otrokyněmi, a to zrovna, kdy jsem trestala Valérii, která ji napadla, mohla být nadšená." Odpověděla Valide, Daye se zamračila, a obrátila pohled bokem, Daye však pohlédla zpět k Valide. "Tohle si nesmíte nechat líbit." "Neboj, na ni dojde, i na harém, jestli to bude třeba." Valide si však neodpustila jedné poznámky. "Možná za její výstup mohl Sultán, neměla ten prsten." Daye jako by se probrala. "Opravdu? Co když si ho sundala a zůstal v komnatě." "Nemožné, zdá se mi, že Aysun je u Sultána tabu, proto bych byla ráda, kdyby si využila příležitosti." Daye se usmívala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 13. srpna 2015 v 19:07 | Reagovat

Páni.Safie je oddaná Aysun.Myslím si ,že je to její největší a jediná přítelkyně.
Mahypeyker mám ráda čím dál víc!! Taková intrikánka.
Daye začíná uvažovat víc a nenechává se tolik ovlivńovat city.
Aysun byla úžasná jak chtěla pomoci Valerii ale zároveń jsem čekala,že ji Valide za to nějak potrestá když ji Aysun tak znemožnila.nestalo se,ale určitě si to nenechá líbit.
Těším se na další část :)

2 Alžběta T. Alžběta T. | 13. srpna 2015 v 19:09 | Reagovat

[1]:Děkuji Lucinko, to víš, a neboj Valide ji potrestá, ale čeká ...

3 minette minette | 13. srpna 2015 v 22:23 | Reagovat

Epizoda byla hezká a zajímavá, konečně mi Aysun nepřipadá jako Hürrem z první série se vší svou blbostí a namyšleností, ale že je to docela fajn holka. Valide se mi začíná líbít pořád méně, připadá mi zase jako Ayşe Hafa, kterou jsem doslova nesnášela.

A ještě jedna věc: politika.
Ve věci politiky je dost zajímavých témat (zjevně se nezajímáš o historii natolik, abys potenciál této témy dokázala využít, a čestně se přiznávám, že to taky nedovedu) a byla by škoda omezit to na daně a klasickou formulku (podle mně v seriálu nadužívanou) "všechno při starém, šárijá funguje, prachy nejsou a Peršani možná budou jen tak mimochodem problém". Osobně nevím, co je to za dobu (alespoň z technologického a kulturního hlediska ne), nicméně každá doba má nějaký potenciál, který se dá využít. 16. století má rensanci v Evropě, 17. století krizi osmanského válečníctví (tehdy stát začínal jít opravdu do kytek), 18. století vzestup Ruska a nový rozkvět umění, 19. století europeizaci kultury a rozsáhlé právní reformy, mimo jiné také náboženskou svobodu nebo zrušení věčně se bouřících janičáru a modernizaci nejen armády, ale i celého státu... Možnosti jsou neomezené, když si jeden uvedomí, že ani Osmanská říše nebyla od začátku po konec stejná!

4 Alžběta T. Alžběta T. | 13. srpna 2015 v 22:56 | Reagovat

[3]: Děkuji Vám, velmi si Vás cením, paní/slečno Minette. Máte pravdu, nezajímám se historii tak do hloubky. Odflákla jsem to, co se týká politiky, jsem zcela opět vina, měla bych ji prostudovat více. Faktem je, že sama nemám vymezené, v jakém století to je, ale rozhodně to nebude 18. století a mladší. Jinak tento díl jsem psala ve spěchu, což vím, že to neprospívá, příběhu a pak to ubírá na jeho kvalitě, i když do Vás má tento příběh daleko, Vás totiž považuji za profesionála. Konečně nějak Aysun vybočuje od Hurrem a určitě bude mít více odlišností od ní. Hurrem bych, ale rozhodně tak nepopsala, jako scenáristé VS (paní Meral Okay, ať odpočívá v pokoji, se i přesto klaním). No, někdy mám pocit, že z Valide dělám zbytečně mrchu... Na tomto příběhu se mi líbí ještě jedna věc, proč ráda na něm pracuji, a to věrně, mám i jiné příběhy, které bych měla začít psát( Sakra) je to, že je to fikce.

5 minette minette | 14. srpna 2015 v 18:15 | Reagovat

Nemusíš mi vykat, pokud to chceš vědět, nejsem zas o tolik starší od tebe, a proto taky užívám tykání. Chápu, že se v historii nevyznáš, a jelikož se o ni pouze začínáš zajímat, pokud vubec - já sama bych to v patnácti nenapsala lépe.ˇKdyž ale začneš získávat více informací a trochu rozepíšeš, jde to v podstatě samo. Promiň mi to vyrývání do politiky, já jen, že by mohlo být jisté ozvláštnění děje, kdyby se postavy začali seznamovat s novými technologiemi a myšlenkami... Ale zase je to tvuj příběh, a ty mu udáváš směr, a pokud se ti líbí více 16. století, tak nic, no. Pokud jde o Valide, tak nevím, zda zbytečně, ale mrcha to teda je ;). A když už je jednou taková, tak z ni radši udělej konzistentní charakter, čili ať je mrcha pořád, apokud se má změnit, tak z nějakýho pochopitelnýho duvodu.

Jo, a Kaya Kadin mi dost připomíná Daye a Daye sultan zase Mahidevran... Ačkoli pouze na první pohled, ve skutečnosti je podle mně chytřejší a taky mnohem krutější. Mahidevran byla ze začátku ještě poněkud mírná, až později se stala takovou jako Daye. Je to kvuli té věci s Mehmetovou předešlou konkubínou, že? Protože Daye si prošla tím, čím Mahidevran mnohem dřív...

A pak je tady Aysunin bratr. Co s ním je? Objeví sa vubec? A Osman? Chystá Mehmetovo svržení? Protože co se týče politiky, tak to by byla VELICE zajímavá zápletka...

6 Alžběta T. Alžběta T. | 14. srpna 2015 v 18:39 | Reagovat

[5]: Dobře, tak budu ti tykat. V patnácti? Já mám dva křížky na krku =D O to horší je to ... s češtinou jsem nikdy nebyla kamarádka a i když zachovávám si myšlenky mladé dívky, svým způsobem máš pravdu.Jenže se psaním jsem začala poměrně nedávno. Jsem v tomhle nováček a historie mě láka, ale popravdě, ne tak do detailů. Osman je v Enderunu a na nějakou dobu o něm neuslyšíš, co se týká Osmana, no ... =)

7 Alžběta T. Alžběta T. | 14. srpna 2015 v 18:53 | Reagovat

Osman není v Enderunu, nýbrž bratr Aysun, Evžen. Bohužel, jsem myšlenkami byla u Osmana, tak se mi vloudil i do klávesnice. Mě se mi vždy líbí, jak se někdy do tvých komentářů přimíchá slovenština. =)

8 minette minette | 15. srpna 2015 v 10:33 | Reagovat

Hups, no, možná se to občas stává, má čeština je docela dobrá, ale zase ne dokonalá. ;) Chtěla bych se zeptat, proč mi neodepisuješ na emaily, pokud máš hodně práce, tak dobrá, chápu to, já jen že sis ještě neskontrolovala email, protože ti hapruje nebo se ti nechtělo nebo něco, tak jsem ti již odpověděla.

Jinak fakt, že máš kolem dvaceti, dělá situaci ošetnou, páč jsem v takovém případě o něco mladší, takže bych měla vykat já tobě...

9 minette minette | 15. srpna 2015 v 15:25 | Reagovat

Jinak s tou odpovědí je to dobrý, krátce poté, co jsi mi odepsala, jsem si skontrolovala schránku a - co nevidím, tvuj email :D. Jsem to já ale blbá.

10 Alžběta T. Alžběta T. | 18. srpna 2015 v 16:28 | Reagovat

[9]:Nejsi blbá, jenom zkrátka jsem ti nečekaně odepsala. =D

11 Nik Nik | E-mail | 22. srpna 2015 v 22:59 | Reagovat

Setká se někdy Evžen se svou sestrou Terou/Aysun ?

12 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 24. srpna 2015 v 15:30 | Reagovat

Nik, na to si budete muset chvíli počkat. =)

13 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 24. srpna 2015 v 15:31 | Reagovat

Ale nebojte, postava Evžena bude mít svůj vývoj, ale to ukáže čas...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama