Část 27.

7. srpna 2015 v 21:16 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Gervahan Sultán přistoupila rychle k otrokyni a chytila ji za ruku. "Jak se jmenuješ?" zeptala se služebné vedle Aysun. "Safia." "Odvedeme Aysun do její komnaty, Safio." Aysun se klepala, oči měla zalité slzami, měla vážný strach o dítě, o nevinné dítě, které za nic nemohlo, jenom kvůli nenávisti jedné otrokyně, která žárlila, i považovala ji za vražedkyni.
Sultán Mehmed držel v náručí svého syna, ale začal mít divný pocit, jakoby nevolnost. "Sultáne," Daye si toho všimla a hned vykročila k němu. "To nic není." "Opravdu?" "Ano, v pořádku." Řekl Sultán, pocit však ne a ne zmizet.
Aysun se Sultánkou a Safii procházely vrávoravě, Ruzgar Agha šel naproti nim a když spatřil jak Aysun, která se držela bříška a svíjela se bolestí, její tvář značil strach, smutek a zoufalství. Hatun držely z levé strany Safie, z druhé Gervahan Sultán šly do její komnaty. "Tak kde je ten Arif, měl tu již být." Řekla Gervahan nasupeně." Sultánka se obrátila na svou služebnou. "Firuze, otevři dveře." Nevšimly si Aghy, který stál zděšeně. Ruzgar hned co se vzpamatoval, okamžitě se otočil a spěchal tuhle situaci oznámit své paní.
V harému panoval strach. "To jsi nemohla počkat do porodu? Zbláznila ses?" zaútočila Candefa na Valérii. "Zasloužila si to." Odpověděla Valerie plná nenávisti. "Teď se předveď, až se to dozví Vládce a Valide. Vždyť tě viděla Sultánka." "Najednou Aysun bráníš, zabila ti přítelkyni." "Ale čeká dítě, jestli, ale o něho přijde, čeká tě trest a nejen z její strany." Odpověděla Candefa, do harému vstoupila Kaya Kadin. Dívky se otočily, nastalo opět hrobové ticho, napětí v harému se dalo krájet. "Co se stalo?" "Valérie napadla Aysun Hatun, dostala křeče, možná potratí." Odpověděla z hloučku jedna z konkubín. Všechny oči padly na ni, na Elisu. Valérie se zadívala na ni velmi rozzuřeně. Elisa si všimla jejího pohledu a pokrčila rameny. "Viděla tě přece Gervahan Sultán, na to by se přišlo, i kdybych to neřekla." Kaya se podívala z otrokyni, na otrokyni. "Tak dost! Vraťte se do práce, favoritky do svých komnat, myslím, že vás nenavštíví nejen Valide Sultána a ty!" ukázala na Valérii. "Budeš se zodpovídat za svůj čin!" Elisa se podívala na Kayu Kadin, otočila se a odcházela pryč, věděla, že jak Kaya odejde, se zlou se potáže a to nemohla nyní dopustit. Kaya se ještě naposledy rozhlédla a po harému a odcházela za Valide Sultán.
Arif Agha běžel chodbou, za ním běžela lékařka. "Jak to vypadá s těhotnou?" "To musíte vidět, jsme zde." Arif otevřel dveře a lékařka za ním. Dveře rychle zavřel Arif. A chodbě byla Mária, která se dívala pátravě. Co se tak mohlo stát, pomyslela si. "Konečně." Hlesla Sultánka, která stála u okna, držela se za ruce. Lékařka se nahnula k ležící Aysun, nahmatala bříško." Odrhnula jí sukni šatů. "Nekrvácí, dobré znamení." viditelně si oddechla lékařka. "To víme i bez tebe, zachraň to dítě!" zařvala Sultánka, Safia byla nervózní, zakrývala si pusu, aby nekřičela. Aysun ležela zpocená, slzy jí kutálely po tváři. "Mé dítě." Hlesla potichu. "Neboj se, Aysun. Dítě bude v pořádku." Odpověděla nepřesvědčivě Safia, která šla k Aysun a držela ji za ruku.
Kaya Kadin přišla neohlášeně k Valide Sultán. "Sultánko." V rychlosti se poklonila. "To jsou způsoby!" okřikla ji Valide, jenže si všimla pohledu své služebné. "Kayo, co se stalo?" Valide vstala. "Aysun měla potyčku jednou z konkubín, uhodila ji a zřejmě těhotné způsobila nadměrný stres. Začala mít křeče v bříšku." Sultánka vykulila oči a lehce otevřela pusu. "To ne." Řekla potichu Valide a přispěchala do komnaty Aysun.
Valide procházela chodbou, ne proto, že by měla strach o Aysun, to vůbec ne, byla by ráda, kdyby ji po porodu zabila, ale o dítě svého syna, ano. Valide otevřela dveře. Safia, která seděla u Aysun vstala a poklonila se Valide Sultán. "Sultánko." Řekla jenom lékařka. "Tak co?" "Vypadá to dobře, naštěstí. Zřejmě je to signál, aby se těhotná nepřepínala." Valide si povzdechla a podívala se na Aysun. "Dám jí medicínu a pak se uvidí, čas ukáže." "Jak, že čas ukáže?" Řekl dobře známý hlas. Valide se podívala k oknu a uviděla tvář své dcery Gervahan Sultán. "Gervahan." Řekla Valide, byla překvapená, že ji tu vidí. "Mohu ji dát jenom medicinu. Pacientka by měla mít klid." Odpověděla lékařka Sultánce. Dcera přistoupila k matce. "Odpusťme si pro dnešek debatu, Valide. Jak vidíte, nyní není vhodná doba." Spustila bez pozdravu, poklony Gervahan. "Gervahan, to co si dovoluješ, přeháníš, ale budiž, máš pravdu, nyní není vhodná doba." "Jsem ráda, že mi rozumíte."Gervahan se obrátila k Aysun a pak odcházela. "Kayo, přichystej mi pokoj, prosím. Firuze, jdeme." Přikázala Gervahan, nechtěla být, alespoň pro dnešek v jedné místnosti se svou matkou. Valide se obrátila ke Kaye, věděla, že tím zradí Daye Sultán, ale vytušila, že tohle je správné rozhodnutí. "Oznam tuto skutečnost Sultána, měl by být ještě z Daye Sultán, ale pozor, je tam Mahidevran, tak, aby o tom neslyšela." Řekla Valide a obrátila zrak na Aysun, Kaya se poklonila a odcházela do komnaty Daye Sultán.
Kaya Kadin přicházela před dveře Daye Sultán, povzdechla si, Mária šla za Sultánkou, když uviděla Kayu před dveřmi její komnaty, kde byl Sultán, zastavila, nechápavě se dívala a vytušila, že něco muselo stát. Kaya zaklepala, dívala se před sebe, připravovala se, jak to řekne Vládci. Z komnaty se ozvala. "Dále." Kaya otevřela dveře a poklonila se Sultánce a Sultánovi. Sultán s dětmi seděl na zemi, Mehmed Suleymana držel v náručí, a Mahidevran seděla před otcem. Daye Sultán seděla na posteli, když vešla Kaya Kadin, zamračila se, byl to člověk, který kazil atmosféru. "Vládce." "Buď zdráva, Kayo. Kolikrát ti mám říkat, aby ses mi neklaněla." Řekl Sultán přívětivě." "Odpusťte, že vás ruším, ale potřebuji s vámi mluvit." Sultán se zadíval na Kayu, z výrazu mohl vyčíst, že je důležité, přikývl, opatrně vstal, Daye vstala a vzala si malého Suleymana do náručí. Mehmed se ještě podíval na Mahidevran pohladil, sehnul se, aby jí políbil na čelo. "Mrzí mě to." "Zase zítra, tatínku?" "Obavám se, že zítra to nejspíše nepůjde, ale určitě příště zase přijdu, Mahidevran." Odpověděl Sultán dcerce, obešel jí. "Vládce." Poklonila se Daye, Sultán se ještě jednou podíval na svého synka a pohladil, na Daye se podívala a usmíval se, pak bez dalšího slova odešel spolu s Kayou, jak zabouchly dveře do komnaty, Kaya ho vzala a šli bokem. "Tak co se děje?" "Odpusťte, ale Valide Sultána řekla, abych vám neřekla v přítomnosti Mahidevran Sultán." "Mluv, prosím a nenapínej mě." " Jde o Aysun." "Co je s ní?" řekl Sultán naléhavě, tohle nevěstilo nic dobrého a teď již věděl, že ten pocit, který se ho držel, měl co dočinění právě s ní. "Aysun se přitížilo. Opět ji jedna z konkubín napadla, je dost možné, že se pohádaly kvůli tomu, že jí označuji za vražedkyni." Sultán byl vystrašený, měl strach. Vyběhl ke komnatě Aysun. Aysun ležela na posteli, měla otevřené oči, Safia byla s ní a plakala. Doktorka skončila prohlídku, Valide se chtěla ujistit, že je vše v pořádku. "To nevím, Sultánko." "Jak nevím." Valide vzala lékařku ostře za loket a přitáhla ji k sobě, jestli o dítě přijde, popravím tě." Řekla vztekle. Lékařka se dívala do země, nechtěla vnímat výhružku, Valide ji pustila a nasupeně se na ni podívala. Dveře do komnaty se otevřely a přiřítil se Sultán Mehmed, podíval se na Aysun, zkoumavě, ta ztěžka otevřela oči. "Mehmede." Hlesla slabě. "Odpočiň si, mé slunce, jsem u tebe, Aysun." Sultán jí pohladil po tváři, ona plakala, tiše, což Sultána ranilo. "Ne, neplakej." "Ony mi ublížily, nechci, aby mé dítě umřelo." "To neříkej, Aysun, naše dítě bude mít dlouhý život, uvidíš." Řekl smutně Sultán. "Sultáne." Sultán se podíval na lékařku. "Mluv." Řekl Sultán a obrátil svůj zrak na Aysun, ta se na něho láskyplně dívala. Safia stála za Sultánem, byla smutná, dívala se na zem. Aysun bylo o dost líp, jen v přítomnosti Sultána, nikoho jiného. "Sultáne, bohužel, musíme počkat, vyšetření dopadlo dobře, ale těhotná utrpěla šok a nadměrný stres." "Můžete jit, obě." Přikázal Valide i lékařce. Valide uznala, že bude muset jít, proto svého syna, výjimečně poslechla.
Mária vstoupila, po chvíli, do komnaty Daye Sultán, poklonila se Sultánce. "Sultánko." Daye přikývla, držela svého syna. "Efsun, můžeš děti uložit?" "Jistě, Sultánko." Mahidevran šla k matce, ta jí políbila na čelo. "Dobrou noc,Mahidevran." "Dobrou noc, maminko." Usmála se malá a ruku v ruce odešla s Efsun do vedlejší místnosti. Vzhledem po dni stráveném se Sultánem byla Daye milejší, veselejší. Sultánka počkala, až Efsun spolu a dětmi odejde. Pak pohlédla na Máriu. "Mário, co se děje? To, že přišla Kaya Kadin něco znamená." "Ano, viděla jsem Kayu Kadin, jak přicházela. Byla velmi smutná. Neslyšela jsem všechno, ale podle všeho, šlo o Aysun." "Aysun bych vlastně mohla poděkovat, díky jejímu chlubení se, že má prsten, vlastně bylo příčinou, proč jsem omdlela a Sultán nás pak navštívil. Věnoval se nám a já cítila pocit šťastné rodiny." Řekla spokojená Daye. "Co si jinak chtěla říct?" zašklebila se Daye. "Sultáno, Aysun byla v síni harému, napadla ji jedna konkubína, začala mít křeče v bříšku." "Potratila." Daye měla vykulené oči. "Ne, to si nemyslím, ale přitížilo se jí." "To má za to, co si to dnes dovolila." Reagovala Daye. "Pokud je to děvče, Inshallah, ať se nic nestane. Pokud chlapec, nechť zemře."
Aysun se dívala na svého Sultána. Sultán se na ni díval smutně. "Té konkubíně to nedaruji." Zasyčel plný vzteku. "Mehmede, prosím, jenom uvěřila lžím. Slituj se nad ni. Nedovol, aby ji ublížili, měla jsem také vztek na ni, ale je dívka jako, přišla ve stejnou dobu jako já, jenom uvěřila. Prosím, slib mi, že jí neublížíš, slib mi to, jako Osmanský vládce." Jejímu pohledu, hlasu, nedokázal Sultán odolat. "Slibuji, Sultánko." Aysun se pousmála. "Nejsem Sultánka." "Jsi Sultánkou mého srdce." Sultán jí políbil ruku.
Gulsah Sultán šla do komnaty Aysun, ale tam zjistila, že je u ní Sultán, což ji potěšilo, jenže zděšení nebralo konce. Odchytila ještě lékařku, ta jí řekla, že tu samou pohádku, že čas ukáže a těhotná potřebuje klid. Gulšah zjišťovala informace po Arifovi. Šla do harému. "Pozor Gulšah Sultán Hazetleri!" ohlásil ji Ruzgar Agha. Všechny dívky se poklonily, Gulšah se tvářila jako hromovládce. Přiřítila se plna vzteku, zastavila se před Valérii, která zírala do země. "Jak ses opovážila?!" "Sultáno,.." "Mlč! Víš vůbec, že Aysun čeká Sultánovo dítě?! Máš důkaz, že to udělala!!! Měly jste příkaz Valide Sultány a ty." Ukázala prstem na konkubínu. "Ty jsi to porušila! Uvědomuješ si, že to pro tebe bude mít následky?!" Gulšah se podívala na tváře otrokyň. "Boje v harému vždy byly, ale toto co se událo nyní, se nikdy, opakuji, nikdy nestalo. Otrokyně, která čeká dítě Sultána, má význam, ať chcete, nebo ne!! Jste ženy, bývalé matky, některým z vás odebraly děti, já to vím! Nebuďte zrůdy… buďte ženy, pamatujte, že není důkaz o vině Aysun Hatun, až bude, pak to něco bude znamenat!" Gulšah se otočila a bez dalšího slova odešla. Šlo, ale vidět, že ji vnímaly naprosto všechny. Nikdo Gulšah Sultán neignoroval, začala být vážená víc než Valide. Tímto si jich získala. Gulšah uměla vážít svých slov a znala téměř všechny osudy těchto dívek, nad Valerií se hnulo svědomí a uvědomila podstatu slov, nejen Gulšah Sultán, ale i Aysun a upřímně se začala modlit, ať to nemá důsledky.
Gervahan Sultán byla ve své připravené komnatě, Firuze jen dělala drobné opravy, aby paní měla pohodlí. "Děkuji, to stačí, můžeš jít, cesta byla náročná i pro tebe, zasloužíš si odpočinek." Firuze přestala a poklonila se. "Jak si přejete, Sultáno." Gervahan se usmívala, Firuze se na svou paní podívala. "Myslíte, že přijde?" "Jsem si jistá, že ano." Dveře se otevřely a vstoupila Valide Sultána. Gervahan se postavila a uklonila se, Firuze se otočila k Sultánce a poklonila se. "Firuze." Řekla Gervahan, Firuze odcházela, věděla, co udělat. Valide se ke své dcerce přiblížila. "Co to mělo znamenat?" "Tohle bylo zvyklé přivítání." "Na pohřbu otce jsi byla jiná." "Na pohřbu otce, jsem truchlila, odešel člověk, který měl u mě respekt, vy jste ho ztratila definitivně." "Vím, že jsem ti ublížila, ale nebylo jiného zbytí." "A kdybych umřela? Bylo by vše v pořádku, co by, jste udělala, výčitky by vás provázely." "Gervahan!" rozkřikla se Valide. "Svým řevem si u mě respekt, ani strach nevybudujete." "Gervahan, kdyby otec věděl, že budeš mít dítě s Pašou, mimochodem v době, kdy již si byla ženou někoho jiného, popravili by tě, nebo by tě poslali do vyhnanství." "Sultán Ahmed o tom věděl, Sultáno." Valide zavrtěla hlavou. "Nevěděl, Gervahan, nevymýšlej si." "Vážně." Gervahan vyprskla smíchy. "Tak proč vás otec začal nenávidět? Nebylo to jenom kvůli vraždě syna Gulšah a jiných zločinů, kterých jste se dopustila. Bylo to kvůli mně i mému dítěti. V archívu paláce se to dočtete, dokument, který dokazuje, že otec chystal můj rozvod a pro změnu sňatek s mužem, kterého jsem milovala." Valide zůstala stát s otevřenou pusou dokořán. "Jak..co?" "Už jsem se vám nemohla svěřit a tím, co jste udělala, jste mi to potvrdila." Gervahan se dívala vražedně a každý pohled byl pro Valide dýkou, dýkou do srdce. "Proč jsi vůbec přišla." Gervahan si dala ruce před sebe a zvedla hlavu. "Vládce mi poslala pozvání, abych přijela, jeho jsem nemohla odmítnout." "Kde máš manžela a děti?" "Manžel řeší své povinnosti, a co se týká mých dětí, přijedou, nebo já za nimi. Uvidím, na jakou dobu tady budu." Valide přikývla, uznala, že s Gervahan nebude nikdy řeč, otočila se a odcházela, doprovázená vražedným pohledem dcery.
Sultán vyšel z komnaty Aysun, ta spala, Safia byla u ní, ani okem o služebnou nezavadil, jenom byl soustředěn na Aysun, byla skutečně jeho srdcem, jeho duší, nechtěl jí ztratit, ona byla pro něho důležitá osoba. Sultán se na chodbě setkal s Gulšah Sultán, ta se zastavila a poklonila se. "Vládce." "Gulšah Sultán, víš, která konkubína to byla." Optal se nasupeně, vzetk se začal opět probouzet, zapomněl na slib, každý pohled na Aysun byl k tomu důvodem být rozlícen. "Ano, vím, byla to jedna z oveček, která uvěřila lži, okřikla jsem ji, myslím, že to pro ni stačí." "Nestačí, na Sultánku mého srdce, nikdo nevztáhne ruku." "Vládce, je jasné, že to pro tu dívku bude mít následky, ale slitovaní je lepší dar, nebo se zeptejte Aysun sám." "To nepřipadá v úvahu, Gulšah." Pak si vzpomněl na slib, který ji dal. "Mehmede, prosím, jenom uvěřila lžím. Slituj se nad ni. Nedovol, aby ji ublížili, měla jsem také vztek na ni, ale je to dívka jako já, přišla ve stejnou dobu jako já, jenom uvěřila. Prosím, slib mi, že jí neublížíš, slib mi to, jako Osmanský vládce." Jejímu pohledu, hlasu, nedokázal Sultán odolat. "Slibuji, Sultánko."Sultán bez dalšího slova obešel Gulšah a odešel. Sultánka se poklonila a obrátila se k němu. "Alláh, udělej něco." Pronesla potichu.
Mustafa Paša byl ve své komnatě, studoval svitky, měl podezření o spiknutí proti Sultánovi Mehmedovi. Někdo zaklepal na dveře. Mustafa se na ně podíval a dokumenty schoval. "Dále." Do komnaty vstoupil Misha aľ Paša. "Mustafo." "Misha aľe." Mustafa vstal, obešel stůl. "O čem se mnou chceš mluvit?" Misha aľ Paša šel blíž k Mustafovi, svého nepříteli. "Čekám, že zde šmejdíš." Msutafa se usmál, Misaha aľ Paša byl vážný, nespouštěl z očí svého konkurenta, přál si být na Mustafě místě, ale Sultán mu zřejmě tak moc nevětřil, jako muži, který před ním stál. Mustafa čekal na odpověď či nějaký argument. Opřel se o stůl a založil si ruce. "Sultán tě pochválil, že ses postaral o říši velmi slušně, je otázkou času, kdy tě bude podezírat a následovně považovat za vetřelce, konkurenta." "Zřejmě věříš tomu, že mě uvidíš, jak mě němí škrtí, to samé je můj sen vidět tě takhle tebe." "Jsi opravdu tak namyšlený." Mustafa nechtěl mu říct o tom, po čem pátrá, navíc sám nevěděl, kdo za tím skutečně stojí. Jisté bylo, že roznětkou, zdroj rozkazů je Šehzade Osman, který by podle mnohých měl být dávno mrtvý. A pokud je členem zrovna Misha aľ Paša, záchrana by byla v nedohlednu, svou činnosti by odklidili. "Zítra bude díván, tak buď přítomen." Řekl Mustafa, ten svěsil ruce zpět a obešel znovu stůl. "Můžeš jít, nebo máš něco na srdci." "Nic, Mustafo a budu tam." Misha aľ Paša věděl, že od Mustafy se nic nedoví, nic z jeho výrazu se nedočte a proto, se otočil a jednoduše odešel.
Sultán Mehmed šel do harému. "Pozor! Přichází ctěny Sultán Mehmed Chán Hazetleri!" ohlásil ho Arif Agha, všechny se poklonily, Valérie byla v šoku. Trest mě nemine, pomyslela si. Sultán se otočil na dívky, rozhlédl se a vstoupil do harému, stál vzpřímeně, žádná stopa po pláči, smutku, ani vztek, který se z něho vytratil, dal si ruce za zády. "Která z vás napadla Aysun Hatun?!" optal se. Valérie se nadechla a vydechla, vykročila, poklonila se, dívala se do země. Sultán přistoupil k ní blíž. "Pohlédni na mě." Přikázal otrokyni. Dívky čekaly, opět prožívaly hrobové ticho. Valérie skoro nedýchala, podívala se do očí Vládce, až nyní poznala, jaká je to práce. "Dal jsem slib, slib Aysun, že tě nepotrestám." Valérie nechápala. "Aysun nechce, abys byla potrestaná, ale jestli to příště uděláš, tak tě, ani Aysun nezachrání." Řekl výhružně. Sultán se otočil a odešel. Valérie byla v šoku, vzpomněla si na pohled Aysun, byl plný nenávisti a stejně přiměla Sultána, aby ji ušetřil, začala tušit, že vražda Nory, nebyla taková jak si ostatní i ona sama myslela. To samé měly v mysli i ostatní dívky v harému.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 minette minette | 10. srpna 2015 v 21:37 | Reagovat

Ale, ale, co to bylo so "sultánkou mého srdce"? Inspirovat se jedna věc, ale tohle byla prostě zlodějina!

2 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 13. srpna 2015 v 22:39 | Reagovat

Svým způsobem ano, ale v něčem to opravdu bude podobné, ne-li stejné,  jak ve VS, vždyť je tento příběh, vlastně, na jeho motivy, i když potom mi snad řeknete, že jsem zlodějka. Jinak při vší úctě, VS jsem viděla, tak akorát patnáct dílů, možná dvacet dílů dohromady, jen začátek byl poctivější. Pokud je to jen jedna věta, tuhle větu v podstatě řekne každý a říkal by jí každý Sultán, který svou oblíbenkyni miloval. Ale přiznávám se, jsem vlastně zcela vina.

3 Alžběta T. Alžběta T. | 13. srpna 2015 v 22:41 | Reagovat

Ale podotýkám jenom ve větě, situace, kdy byla tato věta vyřčena, je jiná a v tom, vlastně zlodějna není přítomná.

4 Nik Nik | E-mail | 22. srpna 2015 v 22:56 | Reagovat

Je to podobné VS moc se mi to líbi ale tady narozdil od VS fandím Daye nevim proč ale
proste chci aby byla se sultanem ona jinak je to úžasný hrozne rada si to čtu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama