Část 25.

2. srpna 2015 v 20:44 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Aysun se vracela od Sultána, byla potěšena a dívala se na prsten, který jí Mehmed daroval. "Nezradím tě, Mehmede. Jsem Aysun, pro někoho obyčejná otrokyně, čekatelka, ale pro Vládce světa jeho láska, což je důležitější. Jsem Aysun, panovnicí jeho srdce."
Aysun se rozhodla následovně, že půjde za osobou, kterou tím velmi ublíží. A také tak učinila, šla chodbou a zrovna se setkala s Arifem Aghou. "Aysun, co tu děláš? Máš jít do své komnaty. Nechceš se setkat s Daye Sultán? Víš dobře, co se událo." Aysun se pousmála. "Tohle mi dělá nejmenší starosti. Nyní ano." Řekla Aysun s klidem a odcházela. Arif jí zastavil a podezíravě se na ni podíval. "Na co koukáš?" optala se Aysun a měřila si ho pohledem. "Jsem zvědav, vždy když odcházíš od Sultána, záříš štěstím." Odpověděl nejistě Arif. "Jakoby ti to dělalo problém, Arife." Jeho jméno zdůraznila a pak prohlásila. "Možná jsem otrokyně, nejsem Sultánka, ale Vládcovo srdce je vždy tím nejsilnějším, než nějaký chlapec." "Aysun, troufáš si!" okřikl jí Agha. "Možná ano, Agho." Odpověděla Aysun s klidem a již opravdu odcházela, Arif cestou si všiml prstenu a zakryl si pusu, byl překvapen a nyní pochopil, stál s hrůzou: "Alláhu, to bude nadělení." Řekl zoufalý Agha.
Gulsah Sultán šla za Valide Sultánou, opět a znova, chtěla s Valide mluvit, včera ji nepřijala, neměla na ni prostě náladu a nechtěla vidět její tvář, včera si to prostě odpustila. "Valide." Sultánka se poklonila a Valide si jí změřila od hlavy až k patě. "Gulsah, co tě přivádí za mnou." "Jak vidno, dnes nejste opět ve své kůži." "Tobě se budu vyzpovídat ze svých starostí." "Mám dojem, že vím, jak se vaše starost jmenuje… Aysun." Valide se postavila a tvářila se víc než hromovládce. Šla ke své nepřítelkyni. "Jak se opovažuješ se mnou takhle jednat?!" "Valide, řvát jako lvice umí každý, ale ovládnout sám sebe, umějí zřejmě ti nejsilnější." Valide chtěla vrazit facku své sokyni, ale ta uhnula, čekala to. "Valide, snižujete se pod vaší úrovní." "Vypadni!!" zařvala po ni Sultána. "Aysun jste chtěla zabít, tolik životů jste zničila, jenom kvůli sobě." Gulsah mluvila pravdu a Valide si toho byla dobře vědoma. Do komnaty vstoupila Aysun Hatun. "Aysun." Obrátila se ke konkubínám. "Co to má znamenat, neřekla jsem Vám, že nikoho tady nechci, kromě Gulsah??!!!! Tohle je vrchol všeho!" "Sultáno odpusťte, ale vrazila do dveří nečekaně. "Valide, chtěla jsem vás pozdravit. Hned jak jsem vstoupila do komnaty, nepozdravila jsem vás nejenom já, ale i miminko." "Valide se usmála, nad slovem miminko, ať byl kdokoliv matka, měla povinnost dítě mít ráda, ostatně mohl to být další následovník, kdyby se cokoliv stalo malinkému Suleymanovi. "To je dobře, že roste, kope. Starej se o něj." Řekla Valide. "Teď můžete odejít." Valide se podívala na Gulsah. "Obě." Zavrčela. Aysun si pohladila bříško a Valide se podívala na ruku. Zbledla a začala rudnout vzteky. "Kdes.. k tomu…" začala koktat. Gulsah si všimla její reakce a rovněž se podívala stejným směrem jako Valide. Najednou jí to došlo, pousmála se, samozřejmě prsten poznávala. Liška jedna, pomyslela si Gulsah, ale věděla, že teď to bylo nevhodné. "Okamžitě mi řekni, jak si ho ukradla! Dej ho sem." Valide šla k Aysun a chtěla jí prsten vzít. "Nechte mi ho!" "Valide, co to má znamenat!" Gulsah šla za Valide. "Zbláznila jste se, Sultán Mehmed mi prsten dal, říkám dal!!" řvala Aysun. Valide šlehaly plameny z očí a Gulsah přistoupila mezi nimi, věděla, že Valide, i když Aysun čekala dítě, mohla by jí napadnout. "Valide, teď víte, že obyčejná otrokyně nejsem a měla byste mě již brát. Nejsem Sultánovou manželkou, ale chovám k němu úctu, jako k nikomu jinému." Do téhle napjaté situace vstoupila služebná. "Sultáno, Daye Sultán prosí o přijetí" Ještě to tak scházelo, pomyslela si Valide Sultána. "Ať jde dál." Řekla nahlas Valide. Moc si uvědomila, nebezpečné situace, ale věděla, že to bude souboj rovnocenný. Daye vstoupila a poklonila se Sultánce. "Valide." Daye však spatřila těhotnou Aysun s Valide a mezi nimi Gulsah. "Něco se děje?" optala se Daye a pohlédla na Valide. "Vypadněte." "Obě!!" křikla Valide Sultán. Aysun se usmála a šla k Daye Sultán o něco blíž, šla kolem ní. "To se mi nepokloníš?" připomenula ji Daye. Aysun to čekala, položila si ruku na levou stranu, na stranu srdce a tím ukázala prsten a poklonila se. Valide se pohoršeně podívala a čekala na reakci své oblíbenkyně, ta mlčela, dívala se urputně na prsten a jeho nositelku. To snad není …pomyslela si Daye, ne, nechtěla pravdu, i když byla sebevíc krutá, i když jí viděla a bolela ji, dobře znala historii onoho prstenu a zamotala se jí hlava, viděla dobře: Ano viděla."Když dovolíte, Sultánko, odcházím." Řekla vlídně Aysun Hatun. Poté co zaklaply dveře za Aysun a Gulsah, Daye se zamotala ještě víc hlava, jen z dálky slyšela Validin hlas. "Daye jsi v pořádku? Daye!" Daye se sesunula k zemi. Valide k ní přistoupila, konkubíny přiběhly. Aysun a Gulsah se obrátily a slyšely. "Zavolejte lékařku, honem!" "Válka vypukla." Řekla Aysun Sultánce, ty se na sebe podívaly.
Mária stála nad postelí své Sultánky, své paní, ta spala, nebylo jí dobře. Valide Sultána seděla u její postele, byla ustaraná. Do komnaty se vyřítila Mahidevran Sultán. "Co je s maminkou?" Mária jí zachytila. "Sultánko, neplačte, mamince se udělalo jenom nevolno. Pojďte, projdeme se, přijdete na jiné myšlenky." Jenže malá Sultánka nechtěla maminku opustit. Valide se podívala na Mahidevran. "Jen poslechni, Mahidevran. Maminka potřebuje klid, dopadne to dobře, uvidíš, moje hvězdičko." Řekla jí Valide a usmála se na svou vnučku. "Ne, Valide, já chci být s maminkou, prosím." Řekla tvrdohlavě Sultánka. "Jdi, Mahidevran, nemíním to opakovat, je krásné, že se o maminku bojíš a jseš s ní, ona tvou přítomnost cítí." Řekla jí co nejklidněji babička - Valide Sultána. Teprve poté, tvrdohlavost vnučky ustupovala a nechala se doprovázet služebnými, které se jí snažily z komnaty odvést, její oči se však dívaly na maminku.
Aysun procházela chodbou, když uviděla Candefu. Svou starou nepřítelkyni, která proti ní poštvala harém, její chuť pro pomstu neuvadla, ani teď. Stály obě na konci chodeb, Aysun měla zamračený výraz, ale v mysli měla starost o tom, co se bude dít, Candefa měla až vražedný výraz a nebylo ji zrovna po chuti, že tuhle tvář vidí. Obě vykročily a šly každá vstříc té druhé. Aysun chtěla jít dál, bez zastavení, ale Candefa jí chytila za loket a přitáhla. "Těhotenství tě zachránilo, ale počkej, až porodíš, pomsta bude má." Řekla potichu Candefa, Aysun se doteď na ní nedívala, až se obrátila k ní. "Vzpamatuj se, Candefo. Proč bych zabíjela ženu, která nebyla mou konkurencí a už vůbec mým nepřítelem?" "Vrazila si jí facku, odloudila si pozornost Sultána od ní." "Vše mělo svůj důvod, Candefo. O pozornost jsem tenkrát nestála a o té facce, přiznejme si, si jí zasloužila, když mi dala do postele mrtvé zvíře. Vyhrožovala konkubínám, byla manipulátorka, všechna čest. Být tebou, rychle si vzpomenu, koho se chtěla zbavit a s kým neustále byla. Ke komu se chtěla přiblížit. Na mém místě, nepřežila by, ani jeden den." "Jsi zmije." "Nemám důvod ublížit někomu, až ho budu mít, poznáš to, ale řeknu ti jednu věc, konkubínu před ní otrávila sama Nora, proč to udělala hm? Zauvažuj, přemýšlej, máš na to dostatek času, v tomhle místě." Aysun se jí vytrhla a odcházela. Candefa jí pohledem doprovázela a skutečně si pamatovala, že Noru viděla, jak si povídá s Máriou a také na její nervozitu, když jí naposledy spatřila. Najednou zkoprněla, začala si srovnávat vzpomínky, což bylo pro ni děsivé. Aysun začala mít schopnosti, uměla kalkulovat, ale také velmi tím riskovala. Pokud má být ta krutá, mohla by se učit paradoxně od svých nepřátel.
Ruzgar Agha stál před komnatou Gulsah Sultán, která zrovna přicházela. "Sultánko." Agha se poklonil. Všiml si Sultánčiny rozzářené tváře. Spolu s Aghou šli do komnaty. "Je nádherný den." Řekla Sultánka a posadila se. "Těší mě vás takhle vidět." "Inshalláh, Aysun Hatun porodí syna a snad i víc synů, než Daye, rána za druhou, pro ni i pro Valide." Usmála se Sultánka. "To jistě." Odpověděl potěšený Agha. "Bude to pomsta za mého syna." Řekla Sultánka, zlomil se jí hlas, měla na krajíčku. " Sultánko, neplačte, netrapte se, máte poklad v podobě Gulbehar." "To je jediný poklad, který mi zbyl a to jediné, co mě drží na tomto světě, Ruzgare." Řekla smutně. "A kde je nakonec Gulbehar?" "Je nyní na zahradě se služebnými, nebojte se." "Dnes začal opravdový boj, Ruzgare, nyní budeš, tak jako doposud chránit nejen mou dceru, ale i Aysun." "Jistě, Sultánko."
Sarah byla raději v komnatě Aysun, nechtěla se s nikým setkat v harému. "Bože, ochraňuj mě." Držela v ruce křížek, byla jedna z dívek, která nebyla muslimka. Zrovna do komnaty vstoupila Aysun a dívala se na Sarah, která vstala a držela v rukou křížek. "Něco se stalo?" "Mária". "Vlk tě chtěl jistě sežrat…" konstatovala Aysun a šla za Sarah, vzala ji za ruku. "Být tvou služebnou je tak nebezpečné, Aysun." Řekla dívka. "Je nebezpečné, Sarah, ale jsi jeden z lidí, kteří při mně stojí. Toho si nejvíc cením, nikdo ti neublíží, nikdo se nepostaví mě, ani tobě do cesty a nikdo se nesmí dostat mezi nás, Sarah." Řekla jí Aysun přesvědčivě. Sarah se alespoň trochu uklidnila. Aysun se podívala na křížek, vzpomněla si na otce, matku, Evžena i Jasmínu, na to čím byla, v co věřila, pohledem se vrátila k Sarah. "Víra je to, co nás lečí, každá zem má svou víru. Ale někdy je třeba zasáhnout, Sarah. Zasáhnout, aby osud a lidé v něm tě neovlivnili." Služebná se na Aysun tázavě pohlédla. "Měj svou víru, ale ode dneška ti budu říkat jinak.. Bude značit, to co pro mě znamenáš, je to závazek… Budeš se jmenovat Safia a znamená věrná, věrná mě a mému dítěti."
Beyhan Kalfa procházela chodbou a uviděla ještě stále překvapeného Arifa Aghu. "Arife, děje se něco, v harému je zmatek, Daye Sultán prý omdlela." "Ano, omdlela a vím také jistě proč." "Tak povídej." "Připadám si jako drbna."řekl Arif zamračeně. "Jsi ve společnosti žen, Arife. Co jsi čekal?" zakoulela očima Beyhan, Arif ještě více zbrunátněl a zavrčel. "No dobře." Arif se více přiblížil k Beyhan a potichu jí pravil. "Pamatuješ si na prsten, co dal tenkrát zesnulý Sultán Ahmed, dej mu věčný klid, Valide Sultán?" "Znám historii prstenu, nemluv od cesty a přejdi rovnou k tomu důležitému." "Sultán Mehmed dal ten prsten… Aysun." Beyhan byla překvapená a zírala s otevřenou pusou, byla spokojená, dobrá zpráva. "Záhada se rozluštila." Odpověděla po chvilce Arifovi. "Děkuji, Arife." A Beyhan odcházela s úsměvem.

V poledne byl celý harém seřazen. Akasma Sultán s Ibrahimem v náručí rozloučila s Valide. "Akasmo, nechceš ještě tady zůstat?" řekla utrápená Valide, nebyla zrovna z odjezdu dcery nadšená. "Ne, Valide. Rustem je zpět a navíc, jistě přijedeme na návštěvu do Topkapi a navíc, ráda bych, kdyby navštívila i nás, velmi rádi vás pohostíme." "Tvé pozvání ráda přijmu, Akasmo." Valide se podívala na malého Ibrahima a pohladila ho, usmívala se. "Jsem ráda, že je vše v pořádku, jak má být." Valide zpět pohlédla k Akasmě, nechtěla, aby u nich to dopadlo, jako s Gerverhan, mrzelo ji, že s Akasmou měly nesrovnalosti, ale naštěstí nebyla jako její sestra, i když ona na to nezapomněla. Akasma si povzdechla. "Snad se Daye uzdraví." Řekla Akasma, i když měla z jejího kolapsu radost, Valide mlčela a přikývla. Akasma vzala Valide ruku a políbila jí, obrátila se na celý harém, který se jí poklonil a podívala se na Aysun, na které těhotenství bylo již znát, pohlédla na Sultánku a usmívala se, stejně jako Sultánka na ni, Akasma se zastavila i pohledem a Kayu Kadin, která se na ni taky usmívala, Akasma jí chtěla s sebou, ale Kaya byla tvrdohlavá a věrná její matce. Sultánka se obrátila a odcházela se svým doprovodem. Věci již byli v kočáře a Rustem byl zrovna se Sultánem. Za Mehmedem byl Velkovezír Cihangir, Mustafa Paša a Misha aľ Paša. "Pokud budete chtít znovu na výpravu, budu k dispozici, stačí poslat psaní, Vládce." "To jistě, děkuji, Rusteme, cením si tvých zkušeností a především bojovnosti a neboj se, u jednoho tažení to neskončí." Rustem se Sultánovi poklonil. "Dávej pozor na mou sestru a na synovce." "To jistě budu, Sultána mi dodává sílu a ke všemu je tu již Ibrahim." Řekl šťastný Rustem Paša, Sultán se spokojeně usmíval. Sultán však zvážněl a pokývl hlavou. Paša šel s ním o něco dál. Všichni tři Pašové byli překvapeni, Cihangir byl nervózní, násilně polkl. "Co stalo s tím bojovníkem?" optal se Sultán. "Je nyní v Enderunu, nemějte obavy, mám tam muže, kteří se o něho postarají, budou ho hlídat, ale i chránit, Vládce." Odpověděl potichu Rustem. "Dobře." Přikývl Sultán. "Pozor! Přichází Akasma Sultán Hazetleri!" stráže se otočili zády k Sultánce a Pašové s Velkovezírem se Sultánce poklonili, Rustem s Vládcem šli Sultánce naproti. "Sultánko." Řekl Rustem, v tom hlase bylo znát štěstí, radost a láska. Sultán pohladil Ibrahima a políbil ho na čelo. "Je tak krásný, jen na dětech jde poznat, jak čas letí." "Sultáne, mějte se tu dobře a buďte opatrný." Řekla Akasma. "Neboj se, hlavně vy se opatrujte." Sultán se podíval jak na Rustema, tak Akasmu. "Buďte opatrní a šťastnou cestu." Oba dva se Sultánovi poklonili. Akasma Sultán nastoupila se služebnými do kočáru a Rustem usedl na koně, naposledy se podíval na Sultána, který přikývl, Rustem i kočí popohnali koně a odjížděli.
V zakázané části paláce Osman četl knihu, po chvíli někdo zaklepal. "Dále." Dveře se otevřely a vstoupila Mahpeyker. "Šehzade." Poklonila se. Osman zavřel knihu a postavil se. "Mahpeyker, tebe bych tu nečekal." "Pořád se mi vzdalujete." Řekla Mahpeyker smutně. "Kde je Claudia? Ji jsem volal." "Šehzade, právě proto jsem tu." Mayhpeyker změnila výraz, byl smutný, zdrcený. "Mluv!" přikázal ostře Šehzade a přiblížil se k ní. "Claudia… je mrtvá, byla mou spolehlivou služebnou." Mahpeyker si utřela slzy a předklonila hlavu, Osman byl již naštvaný, vzal svou ženu ostře za bradu a skutečně viděl její slzy a výraz smutný. "Je mi to, tak líto, Šehzade…, ale musím vám říct, ještě smutnější zprávu." "Jakou?" "Claudia byla těhotná a samovolně potratila. Chudák zřejmě to neunesla." Osman se odtáhl od své ženy a zašklebil se. "Odejdi, potřebuji být sám." Řekl nakonec. "Jistě, Šehzade." Mahpeyker se uklonila a odcházela, šla chodbou sama, otevřela dveře do své komnaty, vstoupila do ní a zůstala uprostřed stát, rozhlížela se. Služebná vyšla z vedlejšího pokoje a Sultánce se poklonila. "Kde jsou děti? Jsou pořád s Esmahan. "Ano, jak jste sama poručila." Odpověděla služebná. "Výborně." Sultánka šla dál a posadila se. "Mám je přivést?" "Ne, není třeba." "Vy jste plakala?" Sultánka se podívala na služebnou, zda-li to myslí vážně, obrátila zrak ke dveřím. "Tvá péče mě dojímá, ale do toho ti nic není" "Odpusťte, Sultánko" "Přines mi vodu a kapesník" Služebná šla hned pro potřebné věci, v mžiku již byla u Sultánky, ta se postavila, umyla si oči, což jí slzelo ještě víc. "To jsem si moc nepomohla." Suchým kapesníkem si oči utřela, viděla mlhavě, ale zrak se jí nakonec vrátil. "Teď můžeš jít, potřebuji být sama." "Jak poroučíte." Služebná se uklonila a šla s vědrem z komnaty. Sultánka se posadila a nasadila spokojený výraz, vrátila se v čase.
Claudia stála naproti Sultánky. "Zrada je velmi krutý hřích, zejména pro mě, Claudia, jak si to mohla udělat?!" "Sultánko, prosím odpusťte." "Tobě nemám co odpouštět! Tohle totiž nestrpím, rozumíš?!! "Sultánko, já jinak nemohla vážně." Otrokyně poklekla a prosila o slitování, dobře zřejmě vytušila, co bude následovat, vzala sukni Sultánce, ale se jí vytrhla a chodila sem a tam. "Jseš zmije, ale víš co, pošlu psaní Valide a stáhne tě, harém Sultána tě naučí poslouchat, tam tě nikdo nebude šetřit!!!!" "Šehzade mi řekl, že jestli to neudělám, zabije mě, jinak jsem nemohla." Sultánka vzala otrokyni a postavila jí, vražedně se na ni podívala. "Stejná pohádka, Šehzade tě chce znova spatřit a viděla jsem ten tvůj blažený úsměv, když si odcházela z komnaty, zmije." Sultánka to řekla potichu, ale důrazně, přitom se dívala otrokyni do očí, tak, že služebná nesnesla její pohled. "Sultánko, čekám dítě." Služebná to řekla potichu, ale Sultánka tomu velmi dobře rozuměla. "Tak vida," řekla Sultánka. "Nebylo to poprvé, Sultánko." řekla služebná. Přistoupila k ní blíž "Víš, jaké jsou následky, toho co říkáš?" Mahpeyker se rozzuřila a začala Claudii škrtit, byla silná a rychlá, konkubína se bránila, ale to neměla dělat, čím víc služebná se cukala, tím víc Sultánka stahovala hrdlo. Claudia začala brunatnět. "Vždyť zabijete…. krev dynastie." Mluvila heslovitě, protože již na to nestačila, Sultánka se pousmála a služebná poklekla. "To nikdo neví, a pokud ano, zbavím se ho stejně jako tebe, pokud jde o krev dynastie, buď bez obav, ta nebude prolita!!!" Mayhpeyker vrčela, Claudia zavřela oči, byla mrtvá, Sultánka jí ještě surově odhodila. Za Sultánkou stála její věrná pomocnice Esmahan. "Přines nůž a provaz."Esmahan jí oblékla do bílých šatů na spaní, nůž zabodla Sultánka sama, do pochvy, aby to vypadalo, že se zabila kvůli potratu a její tělo pověsily, i když to bylo namáhavé.
Mayhpeyker se vrátila zpět ze vzpomínek. "Mezi nás se nikdo nedostane, Osmane."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 15:00 | Reagovat

Z toho by hned mohla byt kniha! :0 :)

2 Alžběta T. Alžběta T. | 3. srpna 2015 v 16:44 | Reagovat

[1]:Děkuji Aly, ale do knihy to má daleko, i když je fakt, že již má text devadesát stran, takže již se blížím ke stovce. Jenže jistě je tam plno chyb, co týká stylistiky, gramatiky. Zřejmě budu muset provést rozsáhlou rekonstrukci příběhu... ale nevím, kdy to provedu.  Tvůj názor mě však potěšil. =)

3 minette minette | 4. srpna 2015 v 11:19 | Reagovat

Ta poslední část byla dost masakr, až jsem se lekla, co to ke všem čertum píšeš. ;) Opět budu trochu vyrývat, nicméně ne moc, jde jen o jednu věc. Safia neznamená věrná, v turečtine to neznamená nic, a pokud jde o jméno Safiye, které si zřejmě měla na mysli... Ne, ani to není "věrná". Věrný se ve staré osmanštine (nevím, zda i v moderní turečtine, to víš, stejně jako čeština a slovenština se i turečtina během času změnila, možná ještě víc...) rěkne Sadik, Safiye znamená "čistá, neposkvrněna". Z čehož by mohla být dobrá reference na to, že Sarah je "ta hodná", která pomáhá Aysun. Jinak zvrat je super, vypadá to, že kolem Osmans bude ještě rušno... Doufám, že máš kolem něj připravenou nějakou zajímavou zápletku. ;)

4 Alžběta T. Alžběta T. | 4. srpna 2015 v 15:48 | Reagovat

[3]: Ty jména jsem někde našla a byl tam i význam, mě se to však tak líbí, ale je jasné, že bych to měla upravit. Jinak ten konec, nějaké drama to musí mít a musela jsem přitvrdit. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama