II. Reinkarnace

23. července 2015 v 20:49 | Alžběta T. |  Reinkar -Life
Zdroj videa: youtube.com


Kdo zná pojem reinkarnace? Ti, kdo se o to zajímají a většinou na tento pojem kde kdo narazí na internetu, v televizi. Jak to popsat? Vím, jak jsem se dostala do nemocničního lůžka, od známých a přátel. A pamatuji si jednotlivé sny, nebo spíše bych to mohla nazvat vidiny? Ne, své životy, dosavadní životy, které jsem odžila před tím, než jsem se narodila v březnu v roce 1990. Ano, zjistila jsem, že jsem stára více než dost, že naše duše je stále neměnná, ale něco se vždy změní, duše se přizpůsobí, povaze, pohlaví, ve kterém se narodíme, ale vždy něco osudu či co, nebo kdo tenhle proces řídí, uteče. Stává se vám, že potkáte člověka něčím je vám povědomý, že máte potřebu ho milovat, nebo nenávidět, zradit ho, zranit, pomstít se? A to přesto, že ho neznáte a viděli jste ho poprvé, co vaše paměť sáhá. Nebo procházíte se po hradu či místě a máte pocit, že jste tu byli, ale utekla hodně dlouhá doba? Sama jsem ještě předtím zažívala takovéhle chvíle, dokonce i vidiny, kdy jsem zavírala oči a najednou se zvedne silueta, procházím se po chodbě, byla potemnělá, ale díky oknům, barokních, nebo nevím jak to popsat, se dostalo světlo, i když ho bylo velmi málo, nebo jsem uvězněná ve vězeňské kobce, na rukou i na nohou okovy, pláču a dívám se na okolí, kde je jenom tma, ale ty okovy cítím, vím kde jsem a vždy se proberu, ale pamatuji si to, ale v jaké zemi to bylo, kde to bylo, byla jsem muž či žena, co jsem byla zač?… tyhle otázky zůstanou bez odpovědí a zasypané navěky v mých vzpomínkách, v mé hlavě zasypané pod těmi velmi čerstvými a teprve nedávno odžitými. Je to jako skříň snad každého z nás, dole jsou staré oblečení, které již odmítáte nosit, nahoře jsou zase ty nové neokoukané věci.
Ležela jsem a ležela, matka mi něco vyprávěla, ležela jsem v kómatu a všichni, kdo mě znali, čekali, čekali na to, jestli se proberu, nebo mě odpojí, tohle bych nikdy nechtěla zažít, kdybych měla dítě, ta bezmoc a mnoho otázek. Bude žít? Bude taková, jaká byla? Bude vše potom, až se vzbudí v pořádku? Matčin hlas jsem nevnímala, dívala jsem se na své osudy, na minulé životy, byla jsem v Asii, v dnešním Mexiku, v Turecku, v Mekce a Medině, v Jeruzalémě, v Římě. Byla jsem intrikánka, špión, mistr bojových umění, válečník, ale také milující matka, otec, otrokyně, manželka, manžel, ale i vrah. Zažila jsem znetvoření obličeje, rozsekanou ruku mačetou, bodali mě do srdce, dalo by se říct, že každá část mého těla byla zasažena někým, kdo stál o mou krev, nebo jsme byli nepřátelé kvůli víře, přesvědčení jiných lidí, kteří se dívali s okna terasy svých hradů a zámků a počítali každý den, kdy přijdeme jako hrdinové, kteří vyhráli, dobyli, znásilnili, zkrátka plenili. Byla jsem muž i žena, byla jsem, ta která ubližovala, zradila, byla popravena i dožila se vysokého věku. Viděla živě ty, kteří budou zapsáni černě či zlatě v našich dějinách, nebo jiných státech a s překvapením, po probuzení, jsem zjistila, že ne všechno o historii víme či o osobách, které známe ze záznamů různých kronikářů, i v dochovaných denících osob, kteří ty lidi skutečně znali. Se záznamy mohl vždy někdo pracovat a změnit je ve svůj prospěch, nebo prospěch svého, takříkajíc idola. Mnohé dokumenty byly pozměněny, protože se staly události, které by i dnešního člověka šokovaly, ba i děsily, zklamaly a zjistili bychom, že všechno co víme, byl pouhý sen někoho, kdo chtěl, abychom tomu opravdu věřili.
Existuje doposud spolek lidí, různých kultur, náboženství, kteří žijí ve vzácné shodě, asi jako ve Srí Padě a možná v ještě větší, zde jsou i potomci již, podle ostatních, vymřelých Templářů. Jejich úkolem je chránit zmíněné informace ještě dodnes, chrání významné potomky lidí, kteří tu skutečně procházeli a dýchali tenhle vzduch, užívali se sexu, pociťovali různé emoce, které je ničily, nebo posilovaly. Někteří lidé tomu věří, někteří nikoliv. A ne, hned tak je nepoznáte, nejsou oblečeni do hábitů a nepoužívají staré svitky. Oblékají se tak jako my, používají chytré telefony, počítače, mají přístupy do systémů a je dost možné, že vlády o jejich činnostech vědí, ale je dost možné, že nespolupracují spolu, bylo by to až hloupé ukázat světu informace a ještě ke všemu zrovna těm, kteří by zaprodali duši ďáblu za jeden jediný melounek na své účty. Tohle by bylo proti srsti i těm nejzkušenějším a nejchytřejším členům, kteří tam jsou. Ano, v minulém životě jsem byla členem a složila jsem přísahu, jen však do své smrti, která nastala před staletími. Teď, jak to říct, spatřila jsem Mohammeda a jeho Aishu, byla nádherná bytost, krásná, chytrá. Stála věrně po boku Mohammeda, i když ji občas sekýroval a nebyl zrovna vzorný manžel. Pořád jí říkával, že ona je jeho vyvolenou ženou a přesto tolik slz pro něho uronila. Jsou známí jenom potomci Fatimy, jeho dcery, která nebyla Aishina. Aishu trápilo, že potratila, dokonce porodila mrtvého syna. Ale i přesto se stal zázrak a přežili dva potomci Aishy, porodila Mohammedovi dvojčata, syna a dceru. Jména byla smazána, ostatně jako fakt, že se vůbec narodili. Viděla jsem ještě předtím Ježíše Krista, ten zase byl vzorný manžel, až moc přehnaně. Byl však žárlivec, neustále manželku Máři Magdalenu podezíral z nevěry, ale hluboce a oddaně ji miloval, možná díky tomu později z jeho manželky udělali napravenou prostitutku. Měli spolu celkem tři děti. Syna a dvě dcery. Všichni tři sourozenci byli po smrti Ježíše odvedeni neznámo kde a i Aishiné děti po smrti Mohammeda byli odvedeni a však násilím, zrovna již zmíněným spolkem, pro jistotu a jejich bezpečnost. Také jsem však šokovaně zjistila jeden fakt, Aisha dobře, jako její otec znala rodokmen, jenže zase tu byl jeden chybějící článek, jestli někdo stojí či stál o spojení dvou náboženství, islám a křesťanství, stalo se tak, právě díky spojení Aishy s Mohammedem. Aisha byla, musím upozornit, že nikdo o tom nevěděl, ani ona samotná, potomkem Ježíše Krista, to mnohé vysvětluje. Spolek zřejmě do dnešních dnů eviduje tento rodokmen a hlídá jejich životy.
Již asi vím, proč jsem byla posednutá Osmanskou dynastií a nejvíc mě zajímalo 16. století, tedy období vlády Suleymana. Hurrem nebyla zrzka, ale bruneta, její matka však měla rezavé vlasy, co se týkalo otroků, s nimi velmi soucítila, ostatně sama jim byla. Otrokem, sklizní. Pokud vycítila problém, byla to právě ona, kdo ho vyřešil i jako žena, která porodila Sultánovi syna Mehmeta. Mahidevran byla v paláci, dokud nedala Hurrem výprask. Ostatně, je to velmi známé a do své smrti měla Hurrem jizvy po ranách. Mahidevran měla zase jizvu na levé ruce, to bylo v době, kdy byla něco jako Hurrem, oblíbenkyní Suleymana, byl to pokus o kyselinový útok na ni, v té době byla Gulbehar. Sultán, ale zřejmě ještě nebyl v počátcích tak zamilován do Hurrem jak se říká, protože v jedné noci si pozval obě, jak Mahidevran, tak i Hurrem, ostatně tohle byla dlouhodobá a osvědčená praxe u Sultánů. Možná u Suleymana to byla otázka rozhodnutí, kterou z nich si vybrat. Z jedné noci se narodili dva potomci, teda vlastně tři, Mihrimah a Abdulláh ze strany Hurrem a Ahmed ze strany Mahidevran, v té době Mahidevran trpěla četnými depresemi a trpěla sebevražednými sklony, z jedné jí zachránil Suleyman, z druhé, nečekaně, Hurrem. Byly také další pokusy, o kterých Sultán ani konkurentka neměli potuchy. Mahidevran byla hloupoučká a naivní, byla psychicky labilní, byl to následek smrti jejího dítěte Mahmuda a také možná trpěla výčitkami díky tomu, že zabila syna Gulfem. Mahidevran však po sedmi letech udělala chybu největší, již zmíněnou, napráskala Hurrem a Sultán jí bez milosti vyhodil. Valide Sultán byla, co se týká Hurrem a Mahidevran neutrální, žádná nebyla její oblíbenkyně. Jenže postupem času Mahidevran zrála, moudřela, s depresemi však žila až do své smrti. Hurrem nebyla zase tak půvabná, ale vybočovala tím, jaká byla prostořeká, drzá, ale uměla kalkulovat, zradu trestala velmi krutě, kdo se jí nelíbil, jednoduše mu to dávala najevo. Uměla persky, arabsky, uměla malovat, uměla řečnit, ano, čtete správně. Měla dobrý vkus, co se týká oblékání a nepotřebovala pro výchovu dětí chůvy. Loajalitu, spolehlivost a zodpovědnost u ní vítězila. Kdo tohle porušil, začala se proměňovat jako Bathory z pověr. U koho začala uvažovat, že by měl šanci u Sultána, konkubíny, samozřejmě, zbavila se jí. Byla krutá, zlomyslná, pomstychtivá, ale geniální, uměla soucítit se všemi, měla zlaté srdce, ale byla i šelma a pro někoho noční můra. Psychicky se zhroutila jen dvakrát v životě, zlomila ji až smrt Abdulláha a Mehmeta. Mehmeta nechal bez milosti zabít Mustafa, díky trůnu a také na něho žárlil s ohledem, že měl ženu, kterou Mustafa miloval, jejich četné konflikty sledovali všichni. Mustafa se nesmířil s tím, že právě Mehmet by byl následovníkem.
Možná to způsobila i sama Mahidevran, která měla již tak svých problémů dost, nedokázala projevit lásku svému synovi, sama si to vyčítala. Stala se dokonce událost, kdy Mahidevran spáchala dvě vraždy, jedna byla konkubíny a druhá strážce Mustafy, zrovna toho, který splnil rozkaz Šehzadeho. Jedna z konkubín v Amasyi uslyšela křik a šla se podívat, když otevřela dveře, byla v šoku. Mahidevran stála nad tělem onoho strážce, Sultánka ho v záchvatu zuřivosti ubodala nožem, komnata byla od krve, ale nejvíc Sultánčiny šaty. Služebné neotálely a hned odvedly Sultánku, aby jí umyly a převlékly a také stráže zakopali tělo v lese. Mahidevran po tomto incidentu šla za Mustafou a vrazila mu s chutí facku, dobře věděla, co to znamená pro něho, měla o něj strach, od té doby chránila Mustafu, protože věděla, že mu hrozí poprava, když se to Sultán dozví. Nakonec všichni dobře víme, že to si Mustafa pokazil sám a jiným způsobem.
Co se týká Selima a Bayezida, ne nadarmo se říká Cherchez la fame. Ano, důvod četných hádek byly nejenom jejich rozdílné povahy, ale také žena. Dívka, která žila v harému od svých osmi let a později ji Selim dal jméno Nurbanu.
Reinkarnace, převtělování… nepamatujeme si to, ale v hloubi duše pociťujeme, že to co se děje se již stalo. To co prožíváme, již jsme poznali daleko dřív. Duše neodchází. Koroner by řekl: "Tohle je blbost, nikdy jsem žádnou duši neviděl odcházet." To samé by řekl i lékař. Jenže, duše se transformuje, naše karma je pořád s námi. Zeptám se vás. Zažili jste, že v bytě je někdo s vámi? Zažili jste zážitek s duchy? Proč tu jsou, co chtějí? Těch se reinkarnace netýkají a sama jsem byla duchem, který světem bloudil, tím si musí projít každá duše. Tresty, které prožíváme, se snaží nás opravdu potrestat, tresty nám patří a je jen na nás, jak se s tím popereme. Když za své hříchy nezaplatíme nyní, zaplatíme za ně o něco později a krutěji. A vy? Pamatujete si, čím jste byli v minulém životě? Pokud ne, možná je to dobře, možná sami pochopíme události, které se kolem nás dějí a budou dít.

Anebo je lepší, že zkrátka tohle bude pro Vás záhada, protože věci, které byste se dozvěděli, vás budou ničit a provázet, jako skvěle natočený horor, který Vás dokonale vyděsil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | Web | 23. července 2015 v 20:59 | Reagovat

nepamätám si čo som bola v minulosti.. ale naozaj by ma to zaujímalo

2 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 23. července 2015 v 21:45 | Reagovat

[1]: To nejste jediná.

3 luc!k luc!k | Web | 24. července 2015 v 17:08 | Reagovat

úžasný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama