Část 24.

26. července 2015 v 15:53 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Čas je neúprosný, tlukot srdce je nekonečný a vzduch, který dýcháme, dál prolíná do našich plic. V Istanbulu zazněl z paláce jásot, Akasmě Sultán se narodil syn. Rustem Paša byl šťasten, sám Vládce mu pogratuloval a ohlásil modlitbu za svého synovce a také ho Vládce pojmenoval Ibrahimem. Po pár týdnech přišlo na svět dítě, kterému také kolovala v žilách krev dynastie. Po dlouhém trápení šel slyšet pláč miminka. Byl to chlapec, Daye byla šťastná, je matkou následovníka trůnu, jak si vysnila. Dynastie se konečně dočkala. Valide sama sypala mince po harému a vynesla modlitbu, následovala oslava. Tančilo se a zpívalo. Oslavoval se Šehzade. Vládce obratem poslal odpověď, ať se jeho syn jmenuje Suleyman. Mahidevran Sultán přijala roli sestry s velkou zodpovědností, když uviděla poprvé svého malinkatého bratra, byla radostí bez sebe.
Vítr vál, slunce jasně svítilo. Konkubíny se procházely po zahradě, v jejich čele byla Valide Sultána s Daye Sultán a Akasmou Sultán, za nimi byly dvě chůvy držíc dva chlapečky. Uběhly další dva měsíce od radostných událostí. Valide Sultána se zastavila a zamračila se, viděla čekatelku. Prostou konkubínu. Aysun seděla a kreslila uhlíkem kresbu. Byla to kresba jedné z částí zahrady. Aysun byla v modrých šatech, měla rozpuštěné vlnité vlasy, zakrývajíc je závoj, na hlavě měla čelenku s bílými rubíny, jako víla. Těhotenství bylo na ní znát a byla čím dál krásnější. Sultánkám, kromě Gulsah a Gulbehar, které tak ráda často navštěvovala, se vyhýbala. Daye Sultán stejně měla spoustu práce s výchovou svých dětí, boje o lásku Sultána a vůbec o pozici harému na nějakou dobu ustály, ale vnitřně se připravovala bouře, která měla zničit všechno. Daye však nechtěla vidět tuhle konkubínu, jen těžko přijímala, že čeká Sultánovo dítě. Věděla sice, že je teď její pozice neotřesitelná, byla Sultánkou, oficiální manželkou vladaře, ale také matkou jeho dětí a především syna, který po otci bude vládnout světu. Ano, její sen byl na dosah, ale díky těhotenství Aysun mělo vítězství hořkou chuť. Daye se dívala na Aysun kyselým úsměvem. Valide se přibližovala k Aysun, ta hned jak zpozorovala Sultánky, vstala, s bříškem to šlo ztěžka, ale povedlo se a poklonila se Sultánkám. Valide Sultána si založila ruce a změřila si Aysun. "Neměla by si tady vysedávat tak sama, Aysun. V tvém stavu to není dobré." Aysun měla sklopený zrak." Jistě, Sultánko. Odpusťte, propadla jsem své další vášni." Aysun byly pohledy Sultánek nepříjemné, ale nedávala na sobě nic znát. "Jen buď v klidovém režimu, jestli ti malování a studováním knih a učení jazyků prospívá, je to jen dobře, pro dítě dynastie." Odpověděla s úsměvem Valide Sultána. "Jak se daří mé neteři či synovci?" optala se ustaraně Akasma. Aysun zvedla pohled a s úsměvem odpověděla. "Sultáno, děkuji za Vaši starost, kope, dává již vědět, že je živ, zdráv a roste." Aysun se podívala na Daye Sultán a pohladila si své bříško. "A co vy Sultánko?" Valide se podívala pohoršeně na Aysun. "Co to jsou za způsoby, Hatun? Takhle se nemluví se Sultánkou!" Daye se usmála na Valide. "To je v pořádku, Valide." Řekla klidně. Podívala se na Aysun povýšeně. "Vše je v pořádku, tak jak má být." Aysun pokývla hlavou, na tyhle útoky, které byly slovní a již neměly u Aysun váhu, ani smysl, nebylo třeba odpovídat stejným způsobem a navíc věděla, že se takhle nemá chovat. Konkubína se podívala na Daye a usmála se. "Když dovolíte, Sultáno." Pravila s úklonou k Valide. "Jistě." Odpověděla jí Valide, na které bylo znát, že se jí ulevilo. Aysun se zastavila provokativně bokem k Daye Sultán a poklonila se. Když konkubína odcházela, cítila dva pohledy, které se jí zabodávaly do jejich zad.
Dívky debatovaly a procházely se sem a tam, jedna skupina uklízela. Ruzgar Agha, který stál před bránou, spatřil Sultánku. "Pozoor! Haseki Gulsah Sultán Hazetleri!" dívky se seřadily a klaněly se Sultánce. Ta se zastavila přímo před bránou harému. Dívala se na ně s úsměvem. Ruzgar přispěchal před Sultánkou. "Sultáno, všechny jsou nyní v zahradě, jestli je hledáte." "Ne, hledám Aysun Hatun, kdepak je?" "Taky šla na zahradu." Odpověděl Ruzgar. Sultánka se zašklebila a prohlídla si harém. "No, není to potom tak příjemné místo bez těch žen?" optala se eunucha, který se usmíval, byl to věrný spojenec Gulsah, byl taky jeden z těch, kdo jí pomohl na vrchol. "To jistě ano, Sultáno." Aysun zrovna šla kolem, ale s úsměvem se zastavila před Sultánkou a poklonila se jí. "Vypadáš čím dál lépe, Aysun." Řekla radostně Gulsah Sultán, všimla si, že Aysun něco drží. "Copak to máš?" optala se zvědavě Sultánka. Aysun si vzala obrázek do obou rukou. "Je to má druhá vášeň… vlastně byla již dřív, teprve teď jsem s tím začala znova." "Ukážeš mi to?" "Jistě, Sultáno." Sultánka natáhla ruce a Aysun jí ho ochotně podala. Sultánka obrátila obraz a pohlédla na obraz Altánu na zahradě. " Kdyby to bylo barevné bylo by to jako živé, Aysun." Řekla ohromená Gulsah, podívala se na Aysun. "Jsem překvapená, jak jsi talentovaná." "Tak jak se cítím, tak také maluji. To co maluji, jsou kresby mého života." Odpověděla v perštině Aysun. Gulsah se ráda bavila s Aysun. Tahle konkubína vyprávěla její dceři příběhy v mnoha jazycích. Uměla latinsky, maďarsky, persky, arabsky, turecky. "Myslím, že Sultán bude ohromen tvými znalostmi." Řekla spokojeně Gulsah a podala Aysun zpátky obraz. Aysun se usmála. "Mám zprávu, Sultáno. Sultán mi poslal psaní. Vládce přijede co nevidět." "To je dobrá zpráva. Jistě to ví i Valide." "To ovšem, bude muset připravit harém na příchod Sultána." Gulsah se zasmála.
Armáda Osmanské říše dobyla část Uherska, díky v pádu dnešní Ukrajiny, pomocí Tatarů dosáhli toho, aby žádná mocnost nemohla poskytnout pomoc svých legií. Vítězství mělo své oběti, ale nebyli podle generála, Sultána a velkovezíra marné. Mezi vojáky byl již ve značně lepším stavu svázaný Evžen. Sultán s ním většinou diskutoval, ale Evžen mu argumentoval. Sultána jeho chování očividně bavilo, ale netrestal ho. Ne, nebyl důvod podle vládce, Velkovezír Cihangir v něm však spatřoval hrozbu říše a vlastně i jeho samotného.
Za několik týdnů spatřili známé krajiny, známé město. Istanbul.
Městem se šířila radost nad příjezdem Sultána. Evžen se na to díval značně otráven, nebyl schopný o ničem uvažovat, to ani náhodou, nepřemýšlel nad ničím, díval se na okolí a to bylo všechno, co mohl v tu chvíli udělat. V harému všechny konkubíny, oblíbenkyně a Sultánky stály v řadě a očekávaly svého vládce, Sultána Mehmeda. Tedy skoro všechny. Daye Sultán se dívala po harému, ale neviděla Aysun Hatun. Valide Sultán přikázala, aby Aysun nevycházela ze svého pokoje. Gulsah Sultán tohle velmi rozhněvalo. Po mnoha týdnech vešla do harému postava Vládce. Rozhlédl se po síni a díval se na spokojené tváře. Sultán rovnou šel za svou matkou, kterou lehce objal. "Jsem na tebe hrdá, synu." "Děkuji, Valide." Odpověděl Sultán, který přešel k sestře Akasmě, která držela v náručí Ibrahima, Sultán ho pohladil. "Vítám tě, bratře. Mashalláh." Řekla Akasma. "Mashallah, Akasmo." Sultán se naklonil k sestře. "Rustem čeká nedočkavě na svou rodinu v zahradě." Pošeptal sestře do ucha Sultán. "Ta se uklonila. Mohu, vládce." "No ovšem, jinak bych ti neřekl." Řekl tajemně Sultán. Pak přišlo dojemné vítání s dcerkou Mahidevran, která tatínka nechtěla pustit a manželkou Daye Sultán, pochoval poprvé svého synka Suleymana, kterého políbil na čelo. Daye byla šťastná, Mehmed se na ni díval spokojeně. Vládce objal Gulsah Sultán, byli přitom pozorováni nenávistným pohledem Valide Sultány. "Kde je Aysun?" optal se potichu Vládce. "Je ve své komnatě, Valide Sultána jí zřejmě chtěla ukázat jako překvapení." Odpověděla Gulsah, tohle bylo přání Aysun Hatun. "Sultáno, lepší mu říct, že jsem večerní překvapení. Plamen se rozhoří, až budu připravená. Rozvířit vody zrovna teď je příliš riskantní."
Sultán Mehmed však nelenil. Rozsáhlé oslavy běžely plným proudem, ale přesto kontroval rozpisku daní, měl samé porady. Byl spokojen s výsledkem práce Mustafy Paši, který zrovna stál před Sultánem. Sultán ho poklepal na rameno s úsměvem. "Výborně, Pašo. Zvládl si to, tak jak jsem předpokládal. Tudíž tě odměním zlatem a titul Paši si skutečně zasloužíš." "Děkuji, Vládce." Sultán se podíval bokem a zvážněl. "Skoro, jako by se tady nic za mé přítomnosti nedělo, Mustafo." Sultán se vrátil pohledem na Pašu, který věděl, o čem chce zrovna Vládce mluvit. "Schovával jsem si dopisy, které mi poslala Aysun. V harému jsem ji nespatřil, ale Gulsah Sultán mě ujistila, že je ve své komnatě, kterou jí přidělila Valide…ale teď mi řekni, co se skutečně dělo." Mustafa si vzpomenul na slova Aysun Hatun, která za ním přišla týden po tom, co se harém dozvěděl o jejím těhotenství. Přišla za ním nečekaně. Chtěla s ním nutně mluvit. Chtěla, aby to Mustafa věděl, dobře vytušila, že Mustafa to poví Vládci, nebo alespoň část. Mohla mu však věřit? Tuhle otázku si kladla pořád. Všechno co dělala, byl v podstatě risk, který musí podstoupit.
"Pašo."
"Co chceš, Aysun Hatun?"
"Chci očistit své jméno. Vím, kdo zabil tu dívku, před Norou, mám svědka, který vraha spatřil."
"Povídej."
"Byl to člověk, jehož krev byla sama prolita, byl to člověk, který se chtěl dostat za pomocí někoho na vrchol, avšak skončila v tlamě žraloka, který je ve skutečnosti leklá rybka, která svou velikost chce skrýt. A touží po daleko větší moci. Uhádněte, koho myslím, Pašo."
"Kdo je tím svědkem?"
"To nepotřebujete vědět."
Mustafa věděl koho Aysun tehdy myslela. Sultán čekal na odpověď. "Tak mluv!" přikázal ostřeji. " Vládce, tu otrávenou dívku zabila Nora Hatun. Byla to dívka, která se snažila dostat k vám. Noru zabil… nejspíš někdo koho Nora dobře znala, ale Aysun to nebyla. Prošetřil jsem to." "Večer si vyslechnu její pohled na věc, již matka se mi rozepsala o té záležitosti v dopisech, nemá cenu se ptát a mluvit o tom samém, řekni taky eunuchům, aby mi Aysun připravili, chci jí dnes večer vidět." "Jak poroučíte, Vládce." "Dobře, teď můžeš jít." Řekl Sultán.
V paláci v koňském náměstí seděla Gervarhan Sultán ve své komnatě u zrcadla. "Dále." Zaklepal někdo na dveře a vešla služebná. "Sultáno, právě jsem zaslechla, že…" "Můj bratr se vrátil." Skočila Sultánka služebné do řeči, postavila se a otočila se ke služebné. "O tom vím, Fatimo, nemusíš mi říkat nic. Zprávy se šíří rychleji, než blesk." Sultánka se rozhlížela. "A navíc, to veselí je slyšet široko daleko." Pronesla s úsměvem Sultánka. "Chcete jet do paláce." "To ani náhodou! Matku nechci spatřit, již i její vůně mi dělá vrásky na čele." Odpověděla jí Sultánka. "Odpusťte." Gervarhan taky nedokázala matce odpustit, že jí provdala za muže, kterého nemilovala a upřímně ho z celého srdce nenáviděla. Její nenávist rostla, přesto, že se jim narodili dva synové a jedna dcera. "To je všechno?" "Ne." Služebná vytáhla obálku. Sultánka k ní přistoupila blíž a spatřila pečeť Vládce, násilím polkla. "Tohle vám přišlo, Sultánko." "To vidím, Hatun." Odsekla Sultánka a vzala si obálku. "Můžeš jít." Přikázala služebné, která se poklonila a odcházela. Sultánka se opět posadila a otevřela dopis.

"Gervahan,
již víš, že jsem zde, zpátky. Nyní víš, co dokáže Tvůj slabý bratr Mehmed. S naší matkou tě chceme vidět, ne proto, aby ses dívala na vítěznou tvář Valide, ale chci Tě vidět, protože si krev dynastie, Vládcovou sestrou. Jsme spojeni, i když to nechceš. Pamatuješ, co si mi několikrát řekla. "Jsi jeden ze lvů matky a nás sester, jsi můj bratr, ať se děje, co se děje." Ano, pamatuji si to, sestro.

S pozdravem Tvůj bratr Mehmed."

Gervahan si na to dobře pamatovala, zavřela oči a snila, vzpomínala. "Jak je libo, Vládce." Řekla o chvíli později Sultánka.
V altánu v zahradě seděl Rustem s Akasmou, Rustem držel v náručí Ibrahima. "Roste a nebyl jsem u toho, když se narodil, jak mi je to líto." "Netrap se, narodil se zdravý a plný síly, ani večer moc nepláče." Řekla Akasma a s úsměvem se dívala na syna. Rustem se na ní podíval, její krásy se nemohl nabažit, tolik mu chyběla. "Již budeme spolu." Akasma se na Rustema starostlivě podívala. "Na jak dlouho?" "Jak jen to bude nutné." Rustem se podíval na syna, ten spinkal. "Dokud mě vládce znovu nepovolá." Rustem se podíval zpět na manželku. "Jistě vládce bude chtít na vojenskou výpravu." Rustem mlčel, pouze přikývl. "Zítra se vracíme domů." Řekl a Akasma se usmála.
Sultán šel rovnou do komnaty Daye Sultán i se svými dětmi. "chyběl jste nám." Řekl Daye. "Vy mě také." Daye se na něho zkoumavě dívala. "Vládce, to odloučení mě zabíjelo." Mehmed se na Daye zadíval. "Mě zabíjelo odloučení od Mahidevran a také domov." Vládce se podíval s úsměvem na Suleymana. "Jak sílí a roste. Je smutné, že radostná chvíle byla bez mé nepřítomnosti." Daye zesmutněla, přítomnost Aysun tady panovala. Vycítila jednu věc. Není jeho jediná, není jeho láska a pomalu Vládce ztrácí. Mahidevran se pořád dívala na tatínka s úctou a přistoupila k němu. "Jsem velká sestřička a bratříček je tak malinkatý." Pohladila malilinkatou ručičku miminka. Vládce se na svou dceru pyšně podíval. Měl pocit, jakoby dospěla. Pohladil jí po tvářičce. "Zůstaň taková, Mahidevran. Jsem tak šťastný, že tě vidím i bratříčka. Nyní jsi opravdu velká sestra a musíš ho chránit." "Budu, otče."
Valide Sultána byla v přijímací místnosti, za ní přišla, jako vždy Kaya Kadin. "Sultánko." Sultánka se na ni podívala jako na vetřelce. "Co tu chceš?"
"Sultánko, dnes večer chce Vládce vidět Aysun Hatun."
"Čekala jsem to. Ta čarodějnice mi dělá čím dál větší starosti. Ať pošlou Daye Sultán, dnes je čtvrtek a já pořád velím harému a navíc, kde je můj syn."
"Je v komnatě Daye." Sultánka se usmál, tahle odpověď ji uspokojila.
"Sultánko." Služebná se poklonila a odcházela. Valide se mračila, téma Aysun bylo proti její srsti, stačilo její těhotenství. Gulsah Sultán čekala před přijímací místnotí Valide Sultán zrovna ve chvíli, kdy vyšla ze dveří Kaya Kadin. "Khalido." "Sultánko." Poklonila se služebná. Sultánka si Kayu změřila. "Něco se stalo?" "Není, coby se mělo stát." Sultánka pokývla stranou a s Khalidou šla stranou. "Vím, že něco se děje." Khalida si vybavila rozhovor s Aysun Hatun. "Kayo, proč jste taková slepá. Vždyť vrahovi svých dětí posluhujete." "Jak se opovažuješ!!! Obvinit, Sultánku." "Příklad za všechny, Khalido. Byla jste láskou Sultána Ahmeda, porodila jste mu děti a Valide je zabila." "Mlč." "Otvírám staré rány a vy to dobře víte, že chráníte a sloužíte vrahovi svých dětí." "Khalido, mluv." Přitvrdila Sultánka. "Řeknete Aysun, že by mohla brzdit a navíc, Vládce ji chce dnes večer vidět, ale Valide chce poslat Daye Sultán." "Tohle neřeš, rozkaz Sultána je víc, než rozkaz Valide…Ona vládne harému, ale on vládne světu." Sultánka se otočila a šla zpátky ke dveřím. "Ohlaš mě, Valide." Přikázala konkubíně.
V zakázané části paláce se dostavil Velkovezír Cihangir. Stráže mu otevřeli, i přesto, že se to nesmělo nikomu, kromě Vládce. Osman ho očekával, byl zrovna ve společnosti Mahpeyker, seděli spolu u jídla i se svými dětmi. "Šehzade." Uklonil se Velkovezír, tajně podporoval Šehzade Osmana, ten ho ignoroval, měl na klíně svého synka. Mahpeyker věděl, že je čas odejít, proto vstala se slovy. "Již půjdeme, když dovolíte, Šehzade."Osman se na ni podíval. Ovšem, Mahpeyker se usmála a šla vzít synka. Ostatní děti je následovaly. "Sultánko." Poklonil se Velkovezír. Osman vstal, dal si ruce za zády a přistoupil blíž k Cihangirovi. "Začínám pochybovat o tvých schopnostech, Cihangire." "Šehzade, je třeba vyčkat na správný okamžik, jinak vše, čeho jste dosáhl, potopíme." "Právě je správný okamžik. Cihangire, ji na vrcholu, ale stačí jediná informace, jediné podezření" Šehazde zvedl výhružně prst." a tvůj život bude ukončen, buď mnou, anebo mým bratrem." "Mám zprávy," "Já vím, že zvítězil. Vím to! Ke všemu se mu narodilo dítě, tentokrát syn." "Suleyman." Dokončil Cihangir. "A další je na cestě." "Vážně?" "Ano, čeká ho konkubína, jistá Aysun Hatun." "Aysun." Vyprskl smíchy Osman. "To snad nemyslí vážně." Osman zvážněl. "Jeho rodinné štěstí bude zničeno, ostatně jako jeho vláda. Zatím využiji, že jsem živ a zdráv." Osman měl plán, který však svému spojenci ještě nechtěl říct. Osman se obrátil na bok a díval se na Cihangira upřeným výrazem. "Vím však jednu věc. Dej si pozor, bratr tě jistě teď podezírá."
Aysun byla ve své komnatě a seděla, hladila své rostoucí bříško. "Již kopeš a sílíš. Kdybych byla ve své vesnici, zřejmě bych řekla, že bude z tebe kovář." Usmála se. "Tatínek se nám vrátil, živ a zdráv. Mashalláh." Aysun zavřela oči, najednou je otevřela a zvážněla. "Snad nás dnes večer bude chtít vidět, maličké." Do komnaty přišla nyní služebná Sarah. "Aysun, tady je jídlo, je třeba, abys měla hodně síly na večer." Aysun se na jídlo dívala. "Slyšela jsem, že Vládce by tě rád viděl." Aysun se podívala na Sarah a usmála. "Ano, já ho taky. Bylo to od Valide sprosté, že jsem se nemohla s ním přivítat jako ostatní, jistě bude chtít zabránit našemu setkání." Aysun se podívala zpět a vzala si kousek chleba, v těhotenství jedla ovoce a zeleninu, nepohrdla, ani pečivem. "Mluvila si s Khalidou." "Ano." Aysun zvážněla. "Bude to chtít dost práce a také čas, než jí přesvědčím a otevřu jí oči. Valide všechny zmanipulovala." Aysun se zadívala Sarah. "Až je překvapivé, že ona nepoznala, že také je zmanipulovaná hadem." Srah mlčela a jenom se usmála.
Sultán byl sám v komnatě Daye Sultán. "Jsem rád, že se o děti staráš, jak nejlíp dovedeš. Lepší matku dětí jsem si nemohl přát, jen pokračuj." "Děkuji, Vládce. Ráda vás vidím, vzpomínala jsem na naše chvíle, ale…" Daye násilně polkla. "zjišťuji, že již to není jako dřív. Chci zpět čas, chci přesvědčit vás o moji lásce." Sultán přistoupil blíž k Daye a pohladil jí po tváři. "Jsi má manželka, matka mých dětí, dávám ti dary a v mém srdci máš své místo Co chceš víc?" Chtěla říct, aby byl jenom její, ale neodvážila se, stačila jenom říct. "Stačí." Čehož později zřejmě bude litovat.

Večer Sultán stál a opíral se o zábradlí své terasy. Zadíval se na ohňostroje, které oslavovaly vítězství Sultána. Vítr se malinko zvedl, jakoby mu něco oznamoval. Ucítil známou vůni. Otočil se a spatřil po dlouhé době známou tvář, ale se zakulacující bříškem. Aysun. Ty její kaštanové, vlnité vlasy, ty její oči skrývající tajemství, ta síla její osobnosti. Tolik mu chyběla. Sultán se usmál a šel k ní blíž. Aysun se mu poklonila, dívala se na něho láskyplně. Vládce si poprvé šáhl na bříško a díval se na něho. Byl šťasten. "Aysun." Rty se k nim přiblížili a vychutnávali sladký a dlouhý polibek, plný lásky, něhy.
Daye jen co uspala malého Suleymana a Mahidevran šla do své části a sesunula se k zemi, plakala tiše, ale srdceryvně. "To ne, to ne." Řekla potichu a zlomená, uvědomila si jednu věc, ať bude Valide, nebo matkou jeho synů, nikdy nebude v jeho srdci, tak, jako byla Aysun. Daye měla skloněnou hlavu, ležela bokem a opírala se o pravou ruku. Pohlédla na okno, kde spatřila ohňostroje. "Přísahám, že se jí navždy zbavím." Řekla vztekle a zlomeně Sultánka.
Sarah se procházela po chodbě, když se vynořila Mária Hatun. Sarah dostala od Aysun varování. Proto dělala jakoby nic, ale Mária jí zachytila za loket. "Kampak jdeš, Sarah?" "Mám své povinnosti, Hatun." Odpověděla zdvořile. "Jaké překvapení, že si Aysun zrovna vybrala do svých služeb." Sarah si dobře pamatovala na to, co jí řekla Aysun, když vzala mezi své. "Pokud se jich nemůžeš vyhnout, chovej zdvořile, ale také ukaž, že jsi mi oddaná. Nikdy nepřijímej jejich dary, ať to bude jídlo, cokoliv. Mohou to použít proti mně, i proti tobě. Mohou tě i zabít, jenom proto, že jsi na mé straně. Dávej na sebe pozor. Po ten čas, co jsi tu, bys to mohla vědět, jenom ti to připomínám. Zachránila si mi život, ale vždy mi dokazuj, že si mi oddanou, věrnou a schopnou služebnicí."
"Jsem, protože jsem chtěla a má paní také, Hatun." Mária dobře věděla, že Aysun svou služebnou nejspíše varovala. "Dáváš si pozor. Vlci spí, ale tvorové v pekle ne, rozhodni se na čí straně jseš." "Na straně Ayusn Hatun." Řekla pevným hlasem Sarah. Vytrhla se z Márii a odcházela. Mária se podívala velmi vážně a odhodlaně. "Jak je libo." Řekla Mária a s pozpěvováním se obrátila a odcházela druhou stranou.
Sultán byl již uvnitř, spolu s Aysun, měla zavřené oči, seděla, zrovna na tom samém místě kde přijala muslimskou víru, zrovna v místě, kde naposledy seděli spolu se Sultánem. "Tak už mohu je otevřít?" "Ne, jsi netrpělivá." Odpověděl Sultán se smíchem a šel ke své Aysun. "Podej mi ruce." Aysun je natáhla a Sultán si jí přitáhl, Aysun mu pomohla a stála před ním. "Nepodváděj, Aysun." "Nepodvádím, ale snažím se, abych nespadla." Řekla se smíchem Aysun. Sultán šel ke stolku a vzal si skříňku, otevřel jí a vzal si do ruky prsten. Znovu přistoupil k Aysun a vzal si její pravou ruku a svou pravou rukou jí navlékl prsten. Aysun zvážněla a věděla, co jí Sultán daroval. Otevřela oči a pohlédla na prsten se zeleným rubínem. Vládce se na ni díval láskyplně a políbil její ruku. Odtáhl se a zadíval se do té krásy. "Cítím, že tenhle prsten patří tobě, nosila ho moje babička. Sama řekla ať to její syn, můj otec, zesnulý Sultán Ahmed Chán dá ženě, kterou z celého srdce miluje. Mé matce ho navlékl, ale pak jí ho vzal. " Sultán si smutně povzdechl. "Chtěl to dát Gulsah Sultán, ale již to nestihl a pak, prsten jsem našel, dal ho pryč, aby ho matka nevzala zpět. Nyní patří tobě." Aysun pochopila, proč historii prstenu jí říká, věděla, že pokud udělá chybu, vezme jí ho. Nyní měla pocit, že v prstenu je jeho srdce, podívala se na prsten a pokývla hlavou, zpět se zadívala do očí Sultána Mehmeda. "Mehmede, já vím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 minette minette | 26. července 2015 v 21:35 | Reagovat

Skvěle, vidím, že ses hodně zlepšila v gramatice, stylistice i výstavbě příběhu, jen pár poznámek k reáliím...
1. Já vím, žes to nemohla vědět, ale v té dobé se pro Ukrajinu užíval výraz Malá Rus. Technicky to není špatné ani jak to máš, ale příště to mužeš označit takhle a tvářit se chytře. ;)
2. Legie, hm... Radši armády nebo tak, pokud vím, legie se užívali pouze ve starém Římě a ještě ve smyslu Cizinecká legie, kterážto ale pochází až z novodobé Francie.Já osobně užívam pluky nebo jednotky, i když spíše v menším měřítku.
3. Mašalláh, myslím, není vhodný opis pozdravu, užívá se to spíše jako vyjádření údivu nebo štěstí, pokud vím. Skus radši "selam", to je opravdu turecky ;).
4. Protip: konkubína je špatný český překlad tureckého cariye (čti džarije), což znamená spíše otrokyně. Možná by nebylo špatné užívat radši jedno z toho.
5. Zelený a bílý rubín no... Rubín je rudá forma minerálu korundu, jeho zelenou formou je smaragd, pruhlednou pak tzv. leukosafír. Užijíce slova smaragd, stejně by to myslím každý pochopil, a místo "bílého rubínu" by to pak byl diamant nebo něco, tady je podstatná barva a ne minerál.

Nechci kritizovat, pouze uvadím pár věcí na pravou míru, ať to příště víš. Jinak je ovšem tvé psaní velice dobré, mnohem lepší než na začátku, a taky příběh překonává velice zajímavé zákruty - už se těším na pokračování. ;)

2 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 31. července 2015 v 10:24 | Reagovat

[1]: Děkuji Minette, jsem ráda, že někdo vyjadřuje svůj názor a zejména ty, která o tom více, řekla bych podrobněji víš, nejsem dokonalá, jak sama vidíš. Jinak děkuji za pochvalu, snažím se, ale někdy zkrátka mi to uklouzne. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama