Část 23.

6. června 2015 v 0:21 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Z komnaty Valide Sultán odcházela šťastná Aysun spolu s Beyhan a Arifem. Khalida Hatun ještě zůstala u Valide Sultány. Arif nedával na sobě nic znát, Beyhan byla ráda, že se Aysiné těhotenství se jen potvrdilo. Chodbou pospíchala Gulsah Sultán, spolu se služebnými za zády. Pospíchala za Valide Sultán, aby jí ještě přesvědčila o nevině Aysun, ještě předtím šla za ní, ale jí už v žaláři nenašla. Sultánka se obávala nejhoršího. S vystrašeným výrazem přicházela, ale v tom spatřila před sebou Aysun, která šla neznámo kam s Beyhan i Arifem, všichni tři se zastavili a poklonili se Sultánce. Sultánka přišla k Aysun. "Alláhu, ty si mě vyslyšel." Řekla potichu Gulsah a usmála se na ni, Sultánka se podívala na Beyhan a Arifa. Podívala se zpět na Aysun. Bylo vidět, že jí spadl obrovský balvan ze srdce. "Musíš odjet, Aysun." Řekla ji potichu Gulsah. "Sultánko, nemusím odjet." Sultánka se zamračila a naklonila hlavu, pozorně si Aysun prohlížela, Gulsah zpozorovala, že Aysun měla v očích jiskry štěstí. "Co se stalo?" "Alláh mě zřejmě také vyslyšel. Ano, stal se zázrak, Sultánko." Aysun se podívala na bříško a pohladila si ho. Gulsah se usmívala, štěstí se k nim otočilo. Gulsah Sultán jí objala. "Já to věděla. Hned řeknu eunuchům, aby rozdali šerbet a sladkosti." Aysun se Sultánkou odtáhly a konkubína se podívala na Gulsah. "Myslím, že konkubíny nebudou mít radost." "Ty jí nemají nikdy, Aysun." Odpověděla jí s úsměvem Sultánka. "Obávám se něčeho krutého." Řekla Aysun, Gulsah zvážněla. "Teď musíš být na pozoru, již ne kvůli sobě, ale kvůli dítěti." Pronesla Sultánka.
Aysun šla do hammamu, mnohé dívky se koupaly, všechny oči padly právě na Aysun, když přicházela do hammamu. Byla pro ně něco jako přízrakem. Všechny měly za to, že Aysun je bez hlavy zakopaná pod zemí. Afife Kalfa, která dívky hlídala, byla v šoku, když spatřila vejít Aysun a za ní Beyhan Kalfu. Candefa, která seděla, se postavila a zírala s otevřenou pusou na živou Aysun, nemohla uvěřit vlastním očím. "To snad ne?" pravila potichu. Počáteční šok se změnil ve vztek. Beyhan Kalfa pozorovala okolí a její pohled se zastavil u Afife Kalfy, která doslova pukala vzteky. Beyhan se postavila vedle Aysun, která se zastavila. "Vysvleč se a vykoupej se." Řekla Beyhan, zároveň pořád pozorovala okolí. Všechny oči byly zlomyslné, vražedné, bylo jasné, že všechny přály této konkubíně smrt, kromě jediné osoby, Sarah, která seděla a česala si vlasy. Candefa využila toho, že se Beyhan nedívala právě na ni. Přišla k Aysun a vrazila jí facku. Kalfa šla k ní a držela jí. "Jak Sultána tohle mohla dopustit. Špíno, máš být pod zemí zakopaná!!!" křičela Candefa jako smyslu zbavená. Jedna z Kalf, která tohle viděla, zareagovala a běžela pro Khalidu, nebo dokonce Sultánku, věděla jaká je Afife. Mezitím Beyhan Candefu vzala za lokty a odtahovala jí od Aysun, která se držela za tvář. Napřímila se. "Jak se opovažuješ, Hatun. Jsem nevinná, tvou přítelkyni zabil někdo jiný!! Vzpamatuj se!!!" zařvala Aysun a chtěla se vrhnout na konkubínu, Beyhan měla co dělat. "Aysun, ne teď nesmíš." Řekla na Aysun, ta se zastavila. Candefa se cukala. Beyhan se podívala na Afife, která nečinně všemu přihlížela, neměla Aysun ráda a nenáviděla Beyhan. "Afife, nemáš co dělat?" zeptala se nasupeně Beyhan. "Je to tvá povinnost!!!" zařvala Beyhan. Konkubíny nečinně přihlížely, ale Candefa zařvala na ně. "Na ni, když jí nepotrestá Valide Sultána, potrestáme ji my!!!" Candefa byla něco, jako Nora, taky od Nory se něco naučila, proto dívky svorně se nahromadily u Aysun. "Neeee!!!!" Aysun řvala. Rozhlížela se, aby si něco vzala na obranu do ruky, ale nic nebylo, čím by se mohla bránit. Dívky jí zahnaly do kouta. Aysun chtěla utéct, ale nevěděla, kam má běžet. Dívala se po okolí, nebrečela, měla ústa pootevřené, věděla, že tohle nastane. Harém se proti ní spiknul. Beyhan pustila Candefu a šla za Aysun, která čekala dítě Vládce. Harém o tom ještě pochopitelně nevěděl.
Kalfa běžela jako o život. Vpadla do místnosti zrovna v době, kdy byla u Valide Daye Sultán. "Sultánko, ženy se vzbouřily proti Aysun Hatun. Obávám se nejhoršího." Řekla udýchaně, ale srozumitelně Kalfa. Valide se zhrozila. Postavila se a běžela jako o život. Takový běh nebyl u Sultánky normální. Daye se zamračila. "Ona není popravena?" optala se potichu, vstala a šla za Valide pomalým krokem.
Aysun byla v pasti, ale přišlo však něco nečekaného. Jedna z konkubín se obrátila proti davu a postavila se před Aysun. "Ani náhodou, viděla jsem Noru, to ona zabila Izabelu, viděla jsem, jak polévá jed do jídla. Vy dobře víte, čeho byla schopná, aby se dostala na místo Aysun!" křičela dívka. "Ty? Jak se opovažuješ?!" "Zrádkyně!" zařval někdo z davu. Beyhan se snažila dostat se k Aysun, ale nešlo to. Dvě konkubíny jí držely. "Pusťte mě, nebo vás stihne trest!!!" řvala na konkubíny Beyhan. "Nyní si nesmíte dovolovat na tuhle ženu!!" Candefa se probojovala k Aysun. Měla vražedný pohled. "Ty patří mě!" zařvala na všechny konkubíny a pustila se do konkubíny nosící jméno Sarah. Dívka se prala za Aysun jako o život. Valide byla blízko. "Musíme si pospíšit!" křikla. Candefa žduchla do Sarah, konkubína spadla na zem na hlavu, ale nebyla to taková rána, která by jí zabila. Sarah byla v bezvědomí. Aysun se vystrašeně podívala na Sarah a přikryla si pusu. Candefa se podívala na Aysun, která byla více než vyděšená, neměla strach o sebe, ale o dítě, pohlédla zpět na Candefu, která se zlomyslným výrazem se k ní přibližovala. Aysun se držela za bříško. "NEEE!!" Všechny konkubíny se obrátily k Valide, která zařvala jako lev a stála před nimi. Dívky se rozestupovaly a Valide vytvořily uličku. Dvě konkubíny, které držely Beyhan Kalfu jí pustily. Valide se podívala na Sarah, která ležela na zemi v bezvědomí a pak se podívala na Candefu, která se jí poklonila, Valide si jí změřila pohledem, ruce si dala před sebe, byla rozčílená. "Jak se opovažuješ?!!!" Candefa se nadechla "Sultáno, tahle žena mi zabila přítelkyni, zaslouží si trest." Candefa se na Sultánku podívala. Ta jí vrazila facku, že dívka spadla a tekla jí krev. " Nemáš proč trestat, když není potrestaná mnou, nebude nikým a ničím, rozuměla si??!!!!" Valide se podívala okolo sebe. "To platí pro všechny!!!" Žádná z nich ani nemukla, pohledy byly k zemi. "Beyhan, zavolej lékařku." Přikázala Beyhan, která poslušně pro ni šla, ještě se potkala s Daye, která spatřila Aysun opřenou o zeď, před ní Valide Sultán u které ležela jedna dívka a druhá opatrně vstávala. Valide se podívala na všechny konkubíny a Kalfy. "Nyní vám oznamuji, že se teď v tuto chvíli rozdává šerbet a sladkosti! Nyní vám oznamuji skutečnost, že Aysun čeká Vládcovo dítě!!!" Všechny měly oči vykulené a některé se neudržely, aby nechaly pusu zavřenou. Klepy, které se povídaly již delší dobu se potvrdily. Konkubíny byly všechny do jednoho v šoku, včetně Daye, která byla až v tranzu. Tuhle skutečnost těžko přijímala. Rychle se otočila a odcházela. "O trest pro Aysun se postará Vládce po návratu!!! Od této chvíle bude všem jasné, že Aysun se nezkřiví jediný vlas!!!" pokračovala důrazně Valide. "Do jedné budete tento rozkaz plnit!!" Valide skončila s konkubínami a obrátila se k Aysun. "To vy za to můžete." zasyčela Aysun. "Je k nevíře, že jsem tě zachránila, ale uvědom si, že to nedělám pro tebe, ale pro vnouče." Odpověděla jí potichu Valide. Aysun se usmála. "Spíše to děláte, aby, jste sebe zachránila." Odpověděla Aysun, obešla Valide a odcházela, Valide se na ní udiveně podívala. Musela uznat, že Aysun měla pravdu, Valide polkla. "Rozejděte se a dělejte svou práci!" přikázala ostře konkubínám, které se stále na Sultánu dívaly. Valide šla k Arifovi, který stál u brány, přesně tam, kde stála Daye Sultán, která již byla kdoví kde. "Kdo hlídal pořádek v hammamu?" optala se Arifa. "Afife Kalfa, Sultáno." "Dobře, ztrestej obě, jak Afife, tak i Candefu a pěkně před ostatními." Přikázala Sultána a odešla zpátky do přijímací místnosti. Beyhan již šla i s lékařkou za stále ležící Sarah.
Daye odcházela pomalým krokem, hladila stále více a více zakulacující bříško. Již nechtěla více slyšet. Měla pořád v uších věty Valide Sultány, rozplakala se. Mária, která se o té zprávě ještě nedozvěděla, i přestože to věděl celý harém a o ničem jiném se nepovídalo, se zastavila, když viděla svou paní uplakanou. Podívala se na Sultánku vystrašeně. "Sultánko." Přistoupila k ní blíž. Daye se na ni ani nepodívala. "Nevyšlo to." řekla mezi vzlyky Sultánka. "A co nevyšlo?" optala se nechápavě Mária, pak jí to došlo. "Aysun?" optala se, aby měla jistotu. "Ano," Sultánka se na služebnou podívala. "Noční můra se stala skutečností… Aysun je těhotná." Mária nedala na sobě najevo žádnou emoci, nebyla ani nešťastná, ani překvapená. Mária vzala svou paní a odváděla jí do její komnaty.
"Teď musíte především myslet na syna, Sultáno." Řekla jí Mária a zároveň usilovně přemýšlela. Tušila, že je Aysun v jiném stavu, indicie o tom nasvědčovaly, jen ji nešlo do hlavy, jak se o tom dozvěděla Valide Sultána. Mária počítala s tím, že se to nikdo nedoví.
V zakázané části paláce ležela Mahpeyker na posteli, Osman se díval z terasy. Pozoroval modrou, jasnou oblohu. Byl značně spokojen. Mahpeyker se posadila a opírala se o pravou ruku. Dekou si zakryla své poprsí. "Šehzade." Osman se otočil a šel za svou konkubínou. Posadil se vedle ní a pohladil jí po tváři, mlčel, ona se tajuplně usmívala.
"Usilovně přemýšlíš, to na tobě poznám." Řekla Mahpeyker. "Ano, Mahpeyker, ale také sním." Šehzade se k ní přiblížil víc. "Na to, až pomstím svou čest." "Jistě přijde ta doba." Odpověděla mu. Šehzade se odtáhl. "Mimochodem." Začal jí však hladit po rameni a díval se na něho, pak pohlédl na Mahpeyker. "Ta dívka, jak se jmenuje?" Mahpeyker se zamračila. "Proč se ptáte, Šehzade." "Rád bych jí ještě spatřil." Mahpeyker se usmála, Šehzade netušil, že právě zpečetil osud oné konkubíny.
Valide se vrátila do přijímací místnosti, kterou však viděla prázdnou. "Kde je Daye?" optala se konkubíny, která stála za ní. "Sultánko, šla za vámi." Valide se otočila ke konkubíně. "Takže to ví." Podívala se k zemi. Valide se vzpamatovala. "Můžeš jít, Hatun." Valide se rozhodla v tuto chvíli Daye nechat o samotě.
Po harému se rozléhaly dva křiky žen. Arif Agha je trestal. Dostanou čtyřicet ran bičem, do nohou, které měly svázané. Dívkám tekly slzy proudem, jednalo se o Candefu Hatun a Afife Kalfu. Arif je trestal, tak, jak si přála Valide Sultána, před očima všech, pro zapamatování. Aysun byla již vykoupaná a oblečená do červených šatů. Byla nahoře opřená o zábradlí a dívala se na to lítostivě. Zašklebila se. "Je to opravdu nutné?" optala se Beyhan, která jí stála po pravém boku a tentokrát ona se škodolibě usmívala. "Ano, musí si uvědomit, že zákon je Valide Sultána a navíc, Afife Kalfa měla hlídat pořádek." Odpověděla jí Kalfa. "Naštěstí mi nic, ani dítěti neudělaly. Inshalláh, snad se mi narodí zdravé dítě." Řekla Aysun a pohladila své bříško. "Amen, Aysun Hatun. Tohle je teď v tuto chvíli to nejdůležitější." Odpověděla jí Kalfa, Aysun zaslechla zprava něčí kroky, obrátila se na tu stranu a spatřila těhotnou Akasmu Sultán, Aysun se otočila a poklonila se Sultánce. Akasma pozorovala trest konkubín. "Tak tohle jsem od Valide nečekala." Sultánka se podívala na Aysun, která se dívala do země. "Aysun, ráda tě vidím zdravou, slyšela jsem o tvém těhotenství. Inshalláh bude to syn." Řekla jí Sultánka spokojeně. Aysun se na ni podívala a usmála se. "Amen, Sultáno. Hlavně, aby dítě bylo zdravé." "To především, Aysun." Aysun se podívala bokem. Křik žen, byla jako zvuková kulisa. "Nevíte, co je s Daye Sultán?" optala se Aysun. "Jsem ráda, že ji nevidím, ale teď bych ji ráda viděla." odpověděla Akasma. Aysun se podívala na Sultánku. "Myslím, že ze zprávy má radost." Řekla Aysun ironicky. Akasma se pousmála. Byla zřejmé, že Daye Sultán nebyla u nich oblíbená. Aysun se poklonila. "Sultáno, když dovolíte." "Jistě, Aysun Hatun." Odpověděla Akasma, Aysun se otočila a odcházela. Akasma se obrátila bokem a opřela se o zábradlí, dívala se na trest žen, který byl pomalu, ale jistě u konce.
Daye se posadila, když viděla Mahidevran svou matku uplakanou, rozběhla se k ní a objala jí. Daye svou dcerku držela v náručí a políbila ji na čelo. "Mahidevran." "Maminko, neplač, prosím. Ublížíš bratříčkovi." "Dcerunko, mé štěstí. Já vím." Sultánky se odtáhly, Mária je pozorovala mlčky. Daye si utřela slzy. "Vypadá to, že budeš mít dalšího sourozence." "Jak to? Aysun čeká miminko, které je tatínkovo." "Vážně? Budu mít dalšího sourozence?" Mahidevran se podívala na Máriu. "Ano, Sultáno. U Vládců, jako je váš otec, je to běžné." Odpověděla jí Mária a tím jí to vysvětlila. "Aha." Řekla malá Sultánka, víc se neptala. Nebylo to třeba, vlastně jí to vysvětlil otec i Valide Sultána vícekrát, vždyť byla svědkem, že Valide Sultána nebyla jedinou ženou zesnulého Vládce Ahmeda.
Aysun šla do místnosti, která sloužila jako ošetřovna, zde se pohybovaly porodní báby, lékařky. Sarah ležela ve třetí posteli ode dveří. Již se probouzela. Aysun se k ní posadila, dlužila jí to. Sarah otevřela oči, a když spatřila Aysun živou a zdravou usmála se. "Aysun Hatun." "Dlužím ti velké díky, Sarah." Řekla jí Aysun. "Jsem ráda, že to takhle dopadlo, ale kdo nakonec tomu zabránil." Samotná Valide Sultána." Odpověděla Aysun. "To je síla." Řekla se smíchem Sarah, ale hned jí přepadla bolest a tak se posléze svíjela bolestí. "Hlavně si odpočiň." Řekla ji Aysun a odcházela.
Ve stanu se Evžen již probudil, díval se po okolí a snažil se vstát, někdo ho však zadržel. "Byla by to zbytečná práce. Stehy jsou ještě čerstvé." Řekl mu neznámý hlas. Byl to hlas Sultána Mehmeda. "Ty?" řekl Evžen, když spatřil jeho tvář. "O nic se nepokoušej, všude jsou vojáci a navíc, meč tady nemáš." Oznámil mu Sultán. "Je vidět, že jsi pečlivý." "Snažím se." Evžen Sultána zaujal, mladík věděl, s kým mluví, ale choval se k němu, jako sobě rovnému, což Sultána bavilo. Evžen byl vážný. "Proč si mě nezabil m?" optal se Evžen. "No, tvé schopnosti boje mě zaujaly." Evžen se poprvé za tu dobu zasmál, Sultán se začal smát s ním, přijal jeho taktiku. "To vždy, když vás někdo zaujme tak ho necháte žít?" "Zajímavé…umíš turecky." "Znal jsem jednoho Turka, zabili ho jeho druzi. Znám krutost vás, Turků." "Aniž bys sám věděl, že si jako my." Odpověděl mu Sultán. "Viděl jsem to v tobě, jako v žádném jiném křesťanovi." "Svou víru jsem ztratil." Řekl mu Evžen. Sultán povytáhl obočí. "Ještě lepší… Teď si odpočiň, o nic se nezkoušej. Mám přání, abys viděl Istanbul osobně." Řekl Sultán a odcházel. Evžen povytáhl oči a díval se upřeně na Sultána, který odcházel s úsměvem. Zřejmě Evžen splnil jeho očekávaní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 7. června 2015 v 19:22 | Reagovat

Z představy jak Valide utíká jsem se musela smát.A asi jsem divná ale tak trochu fandím Osmanovi....
Jinak moc povedená část.Těším se na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama