Část. 21

24. května 2015 v 18:28 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Mustafa Paša vstoupil do vězení, kde to smrdělo potem, močí, hnilobou a byla všudy přítomná tma. Proto měl Mustafa spolu se služebníkem louče. Zřejmě některé zvíře tady pošlo. Mustafa se zastavil, obličej se zkřivil v úšklebek. Mustafa se otočil ke služebníkovi. "Zkontroluj to tady, co za zvíře tady pošlo a okamžitě ho dej pryč. Jestli je to krysa. Snad není nakažená morem." Služebník se poklonil. "Jak poroučíte, Pašo." Mustafa se otočil a pokračoval v chůzi. Bylo k nevíře kam neposlušné dívky Valide Sultána dávala zavřít. Tma, smrad, pocit stísněnosti, a když člověk vstupoval do těchto prostor, pocítil smutek. Mustafa slyšel jako by někdo plakal, něčí kroky. Mustafa šel rovně a zabočil doleva. Tam hned uviděl strážného, který měl na stole svíčku. Strážný si změřil nedůvěřivě Mustafu. "Co tu pohledáváte? Tady nemáte co dělat!" řekl důrazně strážný, který vstal, kdyby se tenhle muž vzpouzel. Mustafa stál vznešeně, ale pak přistoupil k strážnému, který výhružně se díval na vetřelce. Mustafa držel louči a vážně důrazně odpověděl. "Jsem zástupce za nepřítomnosti Sultána Mehmeda a přišel jsem k dívce, kterou tu před chvíli zavřeli. Je jeho konkubína a oblíbenkyně. Mám také povolení jí spatřit od samotného vládce. " Jako důkaz Mustafa ukázal prsten, který mu dal Vládce. Strážný po spatření prstenu se uklonil Mustafovi jako by to byl samotný Vládce. "Pašo, omlouvám se, ale Valide Sultána řekla, ať nikoho k ní nepustím." Řekl již klidněji a opatrně strážný. Mustafa se pousmál, ale pak zvážněl a pravil. "Sultán je víc než Valide Sultána. A teď otevři." Přikázal Mustafa. Strážný ho uposlechl. Mustafa vstoupil do chodby a pohlédl na strážného. Tomu došlo, že má zavřít za ním a uposlechl. Mustafa jak pohlédl doprava, hned v prvním žaláři spatřil dívku, jež se modlila, slyšela hlasy a tak se Aysun obávala, že si pro ni kat jde dřív, než Valide řekla. Paša louči natáhl blíž k ní, aby jí viděl do tváře. Mustafa byl překvapený. Byla to ta dívka, kterou koupil pro Sultána Ahmeda, na její tvář nemohl zapomenout, tenkrát měla modřiny. "Aysun." Oslovil jí opatrně. Dívka se na něho podívala i ona ho poznávala. "To vy jste mě koupil tenkrát na trhu." Odpověděla bez pozdravu a poklony. V tuto chvíli to ani nebylo důležité. "Ano." Odpověděl Mustafa. "Jsem tu kvůli tomu co se stalo." "Já to neudělala. Neměla jsem důvod. Neshody, hádky přece nejsou důvodem k zabíjení." Řekla Aysun smutně a kroutila hlavou. Mustafa polkl. "Je třeba, aby si odjela z města, pak se můžeš vrátit, jak přijede Sultán a vyřeší se to." "To budou brát, jakože jsem utekla. Nevinný člověk nikam neutíká." Řekla pevně rozhodnutá Aysun. "Jenže přijdeš o hlavu. Copak tě to nenapadlo?" Mustafa byl rozčílený. Aysun, ale byla tvrdohlavá. "Já nikam nejdu, raději zemřu." "Sultán je na tebe rozčílen, ale jakmile mu napíši, že ti dopisy vzala Valide Sultána, pochopí to." "Nedivím se, že se hněvá. Psala jsem mu dopis, možná v knihovně ještě leží." Pravila smutně Aysun. "Mohu prosím mu napsat psaní a vy ho poslat?" Aysun mu sice nevěřila, ale nic jí v tuto chvíli nenapadlo. Jestli Aysun zemře. Postará se, aby Valide Sultán zažila po návratu svého syna utrpení. "Dobře." "Děkuji." Odpověděla mu Aysun. Ale tato konkubína již věděla, že začíná být jiná. Začíná se měnit její charakter.

Můj vládce, má lásko,
ach, jsem nešťastná za Vaší nepřítomnosti, zažívám muka, trápení. Celé týdny, co tu nejste, pláču, mé srdce, duše. Psala jsem Vám, ale všechno mi vzala Vaše matka. Vaše dopisy, mé dopisy, neutěšují mě, protože nespatřilo je mé oko. Odpusťte, vládce, nezapomněla jsem na Vás, jak bych mohla. Jak bych mohla zapomenout na Vaše oči, na Vaši lásku? Dívala jsem se na nebe, modlila se za Vaši duši a návrat. Letěla jsem jako jestřáb a spatřila jsem Vás. Cítím, že jste živ a zdráv. Jste lev. Bojovník, nechť Alláh stojí při Vás a Vaši armádě. Jsem na Vás hrdá, dmu se pýchou, jako páv. Jste můj poklad, štěstí, jako kousek vody v poušti.
Teď jsem vězněná, že spáchat hrozný čin jsem měla. Není to však pravda. Ne, pane, netrapte svou duši, snad se to nedorozumění vysvětlí. Odpusťte, že Vám to píši, odpusťte mi můj smutek, zoufalství. Budu pták, budu deštěm a stejně s Vámi budu dál.

Celým srdcem, duší Vám oddaná.
Vaše otrokyně Aysun.

Dopis měl stopu po smutku, lásce, zoufalství. Aysun Mustafovi předala dopis, jakoby mu dala svůj život. Mustafa ho strčil před Aysun do obálky a zapečetil ho. Za nimi přicházel přivolaný posel. Mustafa měl nutkání ji ještě zkusit přemluvit, ale dobře věděl, že Aysun by řekla stejnou větu, se stejným výrazem. Posel stál vedle Paši a poklonil se, Mustafa se k němu obrátil a podával obálku se slovy. "Spěchej, jak jen můžeš." Zvedl ještě ukazováček k němu a důrazně ho upozornil. "Ať tě nikdo nespatří." Posel jen přikývl, uklonil se a odcházel. Mustafa se podíval na Aysun, která klečela a dívala se mu do očí. Mustafa nevěděl proč, jí věřil a navíc tahle dívka byla proti Valide Sultáně. Nechtěl vyslechnout Valide, dobře jí znal a věděl, že by ho k sobě nepustila, co se týká záležitostí harému, do toho podle Valide nikomu nebylo. Jenže jediný člověk, který by dokázal srovnat Valide. Byl mimo Istanbul. Sultán Osmanské říše.
Ve chvíli, kdy posel opouštěl Istanbul na černém hřebci. Aysun se v cele modlila. Akasma ulehala na lože zmatená. Gulsah Sultán ležela vedle své dcerky, kterou držela a políbila, dcerka jenom zavrtěla hlavou, ale neprobrala se. Gulsah byla v myšlenkách u Aysun. Harém usínal, pomalu, ale jistě. Některé konkubíny ztěžka, jiné lehce. Někteří eunuši spali po těžkém dni, jiní museli hlídat harém. Beyhan byla v zahradě a svítila Arifovi, který kopal hrob. Arif vylezl z díry a hodil zabalené tělo Nory. Arif vzal lopatu a hlínou zasypal tělo. Beyhan usilovně přemýšlela, jak by Aysun pomohla. "Valide dělá chybu." Řekla Beyhan potichu, přesto Arif jí uslyšel a pohlédl k ní. Mlčel, nechtěl se do toho míchat. Vzdal boj, již nebylo pomoci.
V Evropě se Sultán radil s generálem i Velkovezírem Cihangirem. Ve stanu Evžen ležel, ale pomalu otevíral oči. Medik to zpozoroval a odcházel za Vládcem tuto skutečnost mu oznámit. Aysun ležela ve studené podlaze a dívala se do stropu. "Mehmede." Vítr odnášel ženin hlas ke stanu Sultána, ten mírně ucítil záchvěv. Medik k němu přicházel. "Vládce." Oslovil Sultána s poklonou. "Proč nás rušíš?? Odejdi." Přikázal podrážděný Cihangir. "Jen mluv." Řekl Sultán klidně a pohlédl přísně na Cihangira, který pochopil, že to přehnal a schoulil se. "Vládce, ten muž se probírá." Vládce se tvářil spokojeně. Cihangir byl zaražen. "Dobře, jen ho hlídej. Přijdu se na něho podívat. Třeba ptáček zazpívá." Řekl s tajuplným výrazem Vládce, který se pohledem vrátil k Velkovezírovi. Ten mlčel. Usilovně celou dobu přemýšlel, proč nenechal nepřátelského vojáka zabít. V tuto chvíli zřejmě byla na místě myšlenka, že Vládce chtěl po vojákovi informace, které by mu pomohli. Obyčejný voják však nemá informace, tak cenné. Vrtalo to Cihangirovi hlavou. Medik mezitím se poklonil a odešel zpátky ke zraněnému.
Valide procházela harémem. Když v tom spatřila na konci Arifa Aghu. Sultánka se zastavila. Ruce měla založené před sebe a počkala, až Arif k ní přijde. Arif se zastavil u Sultánky a poklonil se. "Sultáno. Vládce si s vámi přeje mluvit." Valide se usmála. "On již se vrátil. Hned shromáždi celý harém. Jistě Daye Sultán a všechny ostatní ho přivítají s velkou parádou." Arif, ale nadšený nebyl. "Sultánko, Vládce chce s vámi osobně mluvit." Sultánka zpozorněla, úsměv jí pohasl. Přemýšlela, co po ní syn chce. "Tak dobře."
Čím blíž se přiblížila ke dveřím komnaty svého syna, tím víc měla divný pocit, nevěděla proč zrovna teď, když u jejího syna jí nic nehrozí, coby jí mohl provést? Co by se mohlo stát? Strážní otevřeli Valide Sultán dveře a vstoupila. Její syn měl ruce za zády, ale byl k ní otočený. Neviděla obličej svého syna. "Mehmede, děje se něco?" optala se starostlivě Valide. Sultán stál nehnutě a zarytě mlčel. "Mehmede? Mluv se mnou." Divný pocit stále sílil. Stejně jako vítr, který si hrál se závěsy, a v dálce šlo slyšet hřmění. Valide šla o kousek blíž. "Synu, proč si chtěl se mnou mluvit. Co se s tebou děje?" Valide se rozčílila. "Mehmedee!!!!" zařvala. Syn se otočil. Byl zamračený a také nešťastný. Měl zlomené srdce, takhle vypadal, když zemřela jeho Gulnihal, to jeho matka poznala. Nejvíce ze všeho jí vyděsil pohled potom. Byl tak chladný, nepřátelský, nahněvaný. Valide Sultán měla ze svého syna hrůzu. "Jak si to mohla udělat?" Optal se Sultán, ale zřejmě nečekal na odpověď. "Pojď se podívat." Přikázal Sultán Mehmed. Hřmění sílilo. Sultán šel k posteli, kde leželo tělo zahalené bílou přikrývkou. Valide byla šokovaná. Dívala se na obrys něčího těla. Aniž by tušila, že za jejími zády, někdo vstoupil do komnaty a z temnoty se vymořila černá postava, která držela provaz. Sultán se nahnul a odkryl přikrývku. Valide jak spatřila tělo, z plných plic zakřičela a zakryla si pusu. Oči měla vykulené. Byla vyděšená, zbledla. Černá postava již, ale byla za ní. Ještě Valide stačila pravit. "Synu, netušila jsem… prosím odpusť. Já jed…" víc nestihla říct. Někdo zezadu přehodil provaz a omotal jí ho kolem krku. Provaz se stahoval čím dál tím víc. Valide jenom tiše zakřikla, lekla se. Sultán se na ní díval bez jediného mrknutí. Díval se, jak trpí. Bez emocí. Bez jediné emoce. Takového ho neznala. Hrdlo se stahovalo, plíce volaly po vzduchu. Valide začala slábnout. "Pospěš si!" Přikázal Sultán tomu, kdo Valide škrtil. Sultána dopadla na podlahu, stahování pokračovalo, žena začala rudnout.
Valide zařvala z plných plic a otevřela oči. Byla ve své posteli, zpocená. Sedla si a rukama se opřela. Do komnaty vstoupila vystrašená služebná. "Sultáno, děje se vám něco?" Valide se na ní podívala. "Ne, nic. Byla to jenom noční můra." Uklidňovala Valide služebnou a především sebe, pak pohlédla před sebe a začala o něčem usilovně přemýšlet. "Jen noční můra." Opakovala Sultána. Konkubína se zkoumavě dívala na svou paní. "Mám vám něco donést k pití." Valide se na služebnou zpět podívala. "Ne, jdi spát, ale jakmile se vzbudíš, zavolej mi ke mně okamžitě Khalidu Hatun… Teď můžeš jít." Řekla Sultánka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama