Část 20.

22. května 2015 v 20:36 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Valide Sultána se šla podívat na tělo Nory Hatun. Přistoupila k němu. Výraz byl bez jakéhokoliv výrazu. Arif za Sultánkou byl zaražený. Tělo již bylo bez barvy. Byla podříznuta od ucha k uchu a probodnutá. Měla na sobě několik ran. Hruď a břicho. Vrah byl zřejmě plný zloby vůči této konkubíně. Valide se otočila k Arifovi, který čekal na reakci Valide. Ta však nedala na sobě nic znát. " Zakopejte jí i spolu s ostatními. Ať všichni eunuši, Kalfy, Usty shromáždí konkubíny, Sultánky do sálu. Kromě Mahidevran, nechci… měla nějakou ujmu. Toho vraha najdeme." Řekla Valide důrazně a chladně, ale Arif viděl ve Validiných očí plamen. Plamen nenávisti, zlosti a odhodlanosti.
Konkubíny v sále harému diskutovaly, jiné se chystaly do postele, když v tom běželi eunuchové a začala přes celý sál hlásit. "Pozor. Všechny konkubíny, Sultánky, favoritky již ať přijdou do sálu harému!!!! Pozooooor, všechny ženštiny nástup do sálu!!!!!" poplach byl slyšet všude. Někde eunuši otvírali dveře a dívky vyháněly z jejich postelí, dokonce některé probrali. Mladé dívky seběhly se schodů zmatené, vyděšené, ale i zvědavé co se mohlo stát, že v harému je zmatek. Eunuši je rychle seřazovali do řady, jako na armádě. Sultánky již vstupovaly do sálu. Akasma byla zmatená a nevěděla sama, co si o tom má myslet. Gulsah Sultán šla sama, dceru nehodlala budit. Sama se dívala po okolí a také nevěděla co si má o tom myslet. Aysun odváděly z knihovny. Zrovna ve chvíli, kdy dopisovala psaní Sultánovi, vtrhl jeden z eunuchů do knihovny. "Co se děje?! Co to má znamenat?!" Optala se Aysun. "Nestarej se!!!" odpověděl jí podrážděně eunuch a seřadil jí k ostatním. K bráně sálu přispěchal Arif Agha. Ten se zastavil, dal si ruce před sebe a zvolal. "Pozooor!!! Přichází Haseki Valide Defne Sultán Hazetleri!!" Všechny pohledy padly na dveře, kde stála již rozzlobená Valide Sultán. Valide přicházela před dívky a zastavila se. Všechny vyděšené, zvědavé, unavené pohledy dívek na ni spočívaly. Dívky, ale bez rozdílu věděly, že něco se muselo stát. Pohled a výraz Valide k tomu nasvědčoval. Kalfy, Usty a eunuši věděli, co mají dělat. Najít v komnatách alespoň jedinou stopu. Proto zmizeli a prohlíželi komnaty. Jednu po druhé, žádná z nich nebyla ušetřena pátravému a důkladnému oku eunucha, Kalfy a Usty.
Valide Sultán mlčela, měla výraz hromovládce, stála však vznešeně a dívala na tváře dívek. Jen jedna jí nedala spát. Tvář Aysun. Valide šla před ní, jakoby hledala na ni něco, co tuhle konkubínu zlomí. Aysun stála jako přikovaná, ale klidná, nic neprovedla, za co by mohla být potrestána. Jen za to, že miluje Sultána, je zlá bytost? Aysun dobře věděla, že se to týká Daye Sultán, oblíbenkyni Valide Sultány. V tuto chvíli právě do komnaty Aysun a Ayse vstupovala Afife Kalfa. Pozorovala věci dívek, až skončila u postelí. U Ayse nenašla nic, ale jakmile přišla k posteli Aysun a odhalila přikrývku, stála s pusou dokořán otevřenou.
Valide nespustila oči z Aysun. V tom se vyřítila do sálu Afiife. "Něco mám, Sultánko!" křikla běžící Kalfa, která měla v náručí šaty. Valide k služebné přistoupila a všimla si šatů. Byly to oblíbené šaty Aysun Hatun, to poznala okamžitě. Byly její oblíbené. Dívky se zaraženě na tuhle scénu dívaly. Ayse se zvědavě přiblížila a uznala, že měla pravdu. Ayse se podívala na Aysun. Valide šaty vzala a spatřila v nich krev, a jak je odhrnula, spadla vražedná zbraň. "Vrahu!!" zakřičela Ayse, která se neudržela. Valide tomu nevěnovala pozornost. Měla ale skrytou radost. Daye Sultán se spokojeně usmála. Mária nehnula ani brvou. "Okamžitě ať přijdou všichni eunuši, máme to." přikázala Valide Sultán. Beyhan běžela a jakmile vstoupila do sálu a spatřila zakrvácené šaty Aysun byla v šoku. "Ale to ne." Řekla potichu Beyhan a šla k Valide. Sultánka se obrátila na Aysun, která ničemu nerozuměla a byla vystrašena. Zároveň však přemýšlela o tom, kdo mohl jí šaty podstrčit. Dobře však vytušila, že vražda oné konkubíny, byla zástěrka. Jenže nevěděla čí je to krev. Hned usoudila, že se mohla stát další vražda. "Zadržte jí.!!" Přikázala Valide Sultán a ukazovala na Aysun. K Aysun přistoupili dva eunuši, kteří jí vzaly za lokty. "Zabila si Noru Hatun a tu otrokyni rovněž. Zabila si i Nigar Hatun." Daye Sultán se šokovaně podívala, ale byla šťastná. Událost nabyla jiným pozitivním směrem, než doufala. Aysun se cukala. "Pusťte mě. Nic jsem neudělala. Neměla jsem důvod žádnou z nich zabít." Do toho však vstupovaly hlasy dívek. "Proboha, Nora!!!" "Nee!!" Candefa byla v šoku, její přítelkyně byla mrtvá, po její tváři se kutálely tiše slzy, ale nenávistný pohled patřil Aysun. "Vrahu!! Sprostý vrahu!!" začala řvát Candefa, která se chtěla vrhnout na Aysun, ale dívky kolem ní jí zadržely. "Ticho!!!!!!!!!" Zařvala Sultána.
"Candefo, ona bude náležitě potrestaná, neboj." Uklidňovala jí jedna z konkubín, která jí držela.
Valide, ale stále držíc zakrvácený nůž se obrátila k Aysun a řekla. "Tohle je důkaz, Aysun!!! Nezapírej a přiznej se."
"I kdybych se přiznala k něčemu, co jsem neudělala, nebylo by to stejně k ničemu. Stejně jsem ty šaty dneska vůbec neměla na sobě!!!! " Řvala Aysun a trhala se na kousky, bylo jí do breku, ale potlačovala slzy.
"Jenže my jsme tě nikde neviděly!"
"Jo, mohla si to provést kdykoliv!" zaznělo od dívek. Gulsah se dívala vystrašeně, odstoupila z řady a šla k Valide. "Valide, jak to mohla Aysun provést. Nigar vůbec neznala, vždyť tenkrát byla nová. Není vražedkyně."
"Gulsah!!!! Zařvala po ní Valide a prudce se k ní otočila.
"Důkazy mluví jasně!!"
"Byla u mě a možná na pár chvil v knihovně, ale jak by mohla stihnout zabít člověka?! Obléknout šaty a pak je zase svléknout. Uvažujte, Valide." Gulsah Aysun obhajovala, jak jen mohla.
Aysun zavřela oči, zase se jí dělalo nevolno. Cítila na krku knedlík, díky kterému se začala dusit.
Chtěla pryč. Valide se nadechla a zlověstně odpověděla. "Nechraň ji, je to zbytečný. Důkazy mluví jasně. A všechny tady dobře víme, kdo je Aysun Hatun."
"Vy o ní nic nevíte." Odpověděla Gulsah Sultán, která přistoupila blíž k Valide Sultán.
"Budete mít na rukou nevinnou krev." Řekla jí důrazně. Valide se však pousmála. V tu chvíli Gulsah věděla jednu věc. Valide bylo dočista jedno zda- li je Aysun nevinná. Chtěla se jí zbavit. Beyhan se na Aysun dívala ustaraně, bylo vidět, že Aysun není dobře, ale neodvážila v tuto chvíli vydat ani hlásku. Valide se obrátila k Aysun, ti jí eunuši donutili pokleknout. Gulsah kroutila hlavou a rychle odcházela ze sálu pryč. Valide Sultána tomu nevěnovala pozornost. Dívala se Aysun povýšeně do očí.
Aysun slyšela její hlas z dálky. "Aysun Hatun. Nyní již nejsi oblíbenkyně mého syna. Zneužila si postavení. Nyní vynáším nad tebou rozsudek smrti, který bude dokonán druhý den ráno. Na trest budeš čekat v žaláři." Valide se obrátila na eunuchy. "Odveďte ji." Aysun odváděli, jenže se začala prát jako lvice.
"Neee!!! To nemůžete udělat!!! Ne, jsem nevinná!!!!" Aysun se cukala. Eunuši měli dost práce jí udržet. "Dooost!!!!" zařvala Valide, eunuši věděli, že teď by měli stát. Aysun se dívala na nenávistný pohled Valide, která se k ní blížila. Vzala jí ostře za bradu. "Jsi odsouzenec." Validin hlas značil vítězství, posměch, ale Aysun již také poznala, že Valide byla její nevinna lhostejná.
"Chcete se mě zbavit. Jako Daye Sultán, jako mnoho dívek, které si přejí být v jeho srdci tak jako já. Já vašeho syna miluji celým srdcem. Způsobíte mu však ránu. Kopete mi hrob, ale uvědomte si, že můžete do něho spadnout sama, ne- li po mě, Valide." Valide jí vrazila facku. Daye to potěšilo.
"Odveďte tu bestii, ten jed harému tu nechci vidět!!" přikázala Valide Sultána, která se najednou rozhlížela po okolí a odcházela. Eunuši naháněly dívky zpět do svých komnat a postelí.
Gulsah Sultán běžela chodbou tak rychle, že jí služebné za ní nemohly dohnat a doslova vrazila jako uragán do komnaty Mustafy Paši. Mustafa se lekl, ale hned poznal ustaranou Gulsah Sultán. "Mustafo Pašo." Oslovila muže udýchaná Sultánka. "Sultáno, děje se něco?" Paša starostlivě přistoupil k Sultánce. Gulsah přikývla.
"Ano, jde o konkubínu. Valide Sultána jí odsoudila k trestu smrti, aniž by jí zajímalo, jestli skutečně je nevinná."
"A?"
"Jde o favoritku Sultána Mehmeda. O Aysun."
"Ano, Sultán se o ní zmínil. Je na ni nahněvaný, kvůli tomu, že mu neodpovídá na dopisy."
"Psala mu, Mustafo. Valide jí vzala dopisy, které psala mu a Sultán zase jí."
Mustafa se odtáhl a pousmál se. "Ach, to její podobné."
"Promluvte si s ní, nebo napište Sultánovi." Mustafa zvážněl a kroutil hlavou.
"S dopisem těžko pořídím. Zřejmě rozsudek smrti bude vykonán dřív, než Vládcovi přijde dopis do rukou." Mustafa těžce vydechl. Gulsah již byla zoufalá.
Mustafa však dostal nápad. "Jedině, že by mohla odejít z města. Než Sultán přijede zpátky či mi podá instrukce, jak mám tuto záležitost vyřídit."
Gulsah se podívala klidněji. "To by možná bylo ze všech opatření nejlepší. Valide tuhle dívku popraví dřív, než - li by napsal Sultán, nebo se vrátil a provedl by s ní soud."
"Sultáno, dobře víte, v harému panuje pouze Valide Sultána a může si dělat s konkubínami, co chce."
"Má to však své hranice!!" zakřičela již rozčílená Gulsah. Byla na Valide naštvaná více než kdykoliv předtím.
Aysun ležela na studené podlaze žaláře. Tentokrát čekala na smrt, ne na ráno. Na další den. Konečně spustila slzy a nechávala svému smutku prostor. Modlila se k Mekce. Modlila se, ať všechno zlé se v dobrém obrátí.
Jsem Aysun! Konkubína, láska Sultána Mehmeda Chána. On je mým srdcem, které tu chybí, můj ochránce, spasitel. Mým snem. Čekám na smrt, již ráno pocítím ten studený dotyk smrti. Jenže nechci zemřít. Chci žít. Kvůli Mehmedovi, kvůli naší lásce. Zabili mi mé rodiče, zpustošili mou zem. Mou krajinu, zapálili dům, plný vzpomínek. Zničili můj život a zotročili mě spolu se sestrou, kterou mi z náručí vyrvali. Jsem otrokyně. Chudá dívka, která ztratila cenu života, svobodu. Tera Drágov, která dostala se na poslední místo. Vzdala jsem se však ostychu, vzdala jsem se svého boha, vzdala jsem se i na čas vzpomínek na mou sestru i bratra, jenom kvůli němu. Vládci mé duše a Osmanské říše Mehmedovi. Mému pánu. Ať chci či nechci mé srdce, je plno lásky k němu. Jsem Aysun! Jeho krása, láska. Jaká nespravedlnost to je. Když po utrpení cítila jsem štěstí. Měl by však nastat den, kdy bude po mém životě veta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama