Část 19.

22. května 2015 v 20:32 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Tělo mrtvé konkubíny bylo okamžitě odneseno do sklepení pod harémem. "Tak a jsme tu zase." Poznamenal s úšklebkem Arif. Beyhan se na něho udiveně podívala. "A tentokrát bez tvého smutku. Koukám, nebyla to jedna z tvých oblíbených oveček." Arif se podíval na Beyhan s výrazem zda - li to myslí vážně. "Ale ano, můj smutek tu je. Smutek nad koncem života spolehlivé konkubíny." Arif pohlédl na mrtvou konkubínu. "Byla tak pracovitá." Povzdechl si. Beyhan se na něho zkoumavě dívala. "Minule slzy tekly proudem a teď sucho v očích máš." "Já věděl, že později budeš mít řeči." Řekl Arif. Beyhan, ale jeho slova přešla a přicházela k mrtvé konkubíně. Postavila se vedle Arifa. "Tahle tu byla rok. Měla ráda jídlo, které se jí stalo osudným. Jistě Valide bude vědět, kdo za tím stojí."
Valide Sultán zábavu ukončila a šla do přijímací místnosti. Konkubíny měly dělat pořádek, Usty, Kalfy na ně dohlížely, občas Kalfy otrokyním pomáhaly, protože, některé konkubíny plakaly a byly vystrašeny, všechno jim padalo. Teď již každá poznala, že harém není jenom psychický boj, ale také může mít své oběti. Jiným to však nepřišlo zajímavé. Pokud konkubíny tu byly delší dobu, věděly moc dobře, která bije. Harém bylo místo nevysvětlených umrtí, duchové harému zde bloudili. Občas něco spadlo z místa, ze kterého by to spadnout nemělo. Občas byly zde spatřeny i zjevení postav. Šly slyšet děsivé nářky, smích. Některým konkubínám běhal mráz po zádech. Duchové všechno pozorovali a dávali žijícím znamení, ale jenom tohle. Jinak do životů žijících nezasahovali. Favoritky byly poslány do svých pokojů. Daye byla ve své komnatě. Čekala tam na ní Mahidevran. Ta šila. Pořád dělala tuhle činnost, uklidňovalo jí to a jak Valide poznamenala, naučilo jí to trpělivosti, což by její matka potřebovala. V tuto chvíli, ale byla velmi trpělivá. Mahidevran dělala společnost konkubína jménem Efsun, když vstoupila Sultánka do komnaty Efsun nečekala a poklonila se Sultánce, která jí nevěnovala pozornost. Hned šla ke své dcerce. "Mahidevran." Děvčátko zvedlo hlavu k matce, ta se na ni usmála. Mahidevran se postavila a poklonila se ji. "Matko." "Dnes večer ti povím pohádku, chceš?" Mária, která stála za zády Daye, vše pozorovala s údivem. Mahidevran se podívala na Máriu a matku. "Ano, matko." Odpověděla jí odtažitě dcera. Daye byla z téhle situace zoufalá, za to si mohla sama. Dcerka však přistoupila k Efsun a podávala jí ruku. Tyhle situace znala. "Když dovolíš, matko?" "Ale jistě, Mahidevran." Odpověděla jí matka. Mahidevran věděla, že teď matka chce mluvit s Máriou o samotě. Daye se posadila a seděla nehnutě, dívala se do prázdna a polkla hořkou slinu. Sultánka si hladila bříško. "Pro budoucnost mého syna se musí tohle podstoupit. Doufám, že se Mahidevran z toho vzpamatuje. Nerada bych, aby měla nějakou újmu. Tohle mám za to, jaká jsem byla." "Je silná, tato zvládne, teď je, ale třeba myslet na ni." "Chybí jí otec, kéž by se již vrátil co nejdřív, aby mohl být, jak se narodí náš syn." Sultánka vzdychla, podívala se pak na Máriu. "To se ti povedlo…. Svůj úkol si splnila, udělala si, co jsi zřejmě chtěla." "Ano, mám vše, co potřebuji. Akorát teď to nebude jednoduché." Sultánka přikývla. "Rozumím, teď, když Misha aľ Paša tady není. Nebude to jednoduchý, ale riskni to a podplať eunuchy, ale dej pozor na Arifa." "Poradím si sama, Sultánko i bez podplacení a eunuchů. Myslím si však, že přesto to nebude jednoduché díky vyšetřování, které Valide jistě spustí. Eunuchové, Kalfy, Usty… všichni do toho budou zataženi." "Dobře, ale proveď to rychle a ať tě nikdo neuvidí. Ale měla bys to udělat, co nejrychleji to půjde."
Valide Sultán seděla v přijímací místnosti. Do místnosti vstoupili ohlášení Kaya Kadin, Beyhan Kalfa a Arif Agha. Všichni se uklonili Sultánce. Ticho prolomila Beyhan. "Sultánko, tělo dívky je připravené k pohřbu." "Žádný pohřeb nebude, zakopejte jí." Přikázala Valide se zamračeným výrazem. "Sultánko, vždyť měla i přítelkyně, co když se vzbouří." Odvážil se opomenout Arif Agha. Beyhan se vystrašeně podívala na Arifa. Kaya násilím polkla a dívala se před sebe, bylo lepší mlčet a nereagovat. Sultánka vstala. "Jak jsem řekla, zakopejte jí a ženám řekněte, že měla důstojný pohřeb. Nebyla Sultánka, ani muslimka a nebude podporovat křesťanské rituály. Takže … uděláte to tak jak jsem řekla." Odpověděla důrazně Valide. "Těm ženám, jistě bude stačit, když bude potrestaný její vrah." Dodala Valide. "Najděte mi ji a zejména promluvte si s kuchařem, také chci vědět, kdo přinesl jídlo na stůl. Teď zmizte." Přikázala Valide. Všichni tři se opět poklonili. Valide Sultán byla zamračena a usilovně přemýšlela.
Aysun Hatun byla ve své komnatě, Ayse se na ni ani nepodívala, ale nedalo jí to, aby na něco nepřišla. Spolubydlící Aysun provokovala a urážela, jak jen mohla. "To tys jí zabila že? Zaútočila nečekaně Hatun. "Ayse, někdy mi přijde, že nemáš vůbec mozek." Odpověděla jí zdrcená Aysun. "Pomohla si jí jenom proto, aby nepadl na tebe jediný stín podezření." "Ayse, chápu, že to byla tvá přítelkyně, ale rozhodně nemám důvod někomu ubližovat. Hádky, neshody, nejsou pro mě důvodem k zabíjení." "Uškrtila si málem konkubínu!" Aysun se zašklebila a protáhla obličej. "Jestli myslíš, že se nechám ponižovat, jsi na velkém omylu a mimochodem, neuškrtila jsem jí. A teď otázka. Proč bych ublížila konkubíně, která není má konkurence, nehádaly jsme se, neprovokovala mě, ani já ji? O téhle konkubíně jsem ani nevěděla." Ayse prudce a rychle vstala. Odcházela, nechtěla být s Aysun už ani minutu.
Gulsah Sultán se procházela chodbou s jednou služebnou, byla celou dobu ve své komnatě. Prostě si dneska chtěla odpustit Valide Sultán nevidět, teprve před chvílí se dozvěděla o té tragédii. Sultánka zatočila doleva, když se srazila s Arifem Aghou, který do ní vrazil. "Dávej pozor." Řekla Gulsah zamračeně. Arif se uklonil Sultánce. "Sultánko, odpusťte." Sultánka si založila ruky před sebe a zkoumavě si Arifa prohlížela. "Již se vypátralo, kdo to udělal?" optala se zvědavá Gulsah. "Sultánko, zatím ne, ale bohužel vám nemohu nic prozradit." "Ach, chápu. Pozdrav Sultánku." Řekla s úsměvem Gulsah Sultán s trochou ironie. "Jak poroučíte, Sultáno." Odpověděl Arif Agha a poklonil se Sultánce, která bez dalšího slova ho obešla a odcházela.
Mezitím Beyhan Kalfa mluvila s kuchařem. Kuchyň byla plna pracovníků, kteří nevaří jenom pro dynastii. V kuchyni bylo horko, ale vonělo to po něčem lahodném. "Beyhan, vždyť víš, že jídlo ochutnávám, kdyby bylo otrávené, tak ležím pod kytičkami, jako ta nebohá dívka. Sama uznej." Odpověděl jí na otázku hlavní kuchař a především ochutnávač. Byl to pán v letech s knírem, na hlavě měl turban, kabát a zástěru bílé barvy. Byl vysoké a obtloustlé postavy, což značilo, že má v jídle zálibu. Beyhan se dívala zamračeně, z odpovědí nebyla spokojena. "Takže si ho ochutnal, naservíroval." "A položil na tenhle stůl. Jako vždycky, však znáš mě ne?" Skočil jí kuchař do řeči a hladil desku. "A kdo ho odnesl? Nevíš?" "Víš, kolik konkubín dneska servírovalo? Vždyť bys měla znát, že nesleduji, kdo odnáší jídlo a také, když Valide Sultána uspořádá zábavu, je třeba mít dostatek jídla. Má dost přehnané nároky." " Nech toho, nebo tě popraví či zbijí. Takhle se nemluví o Sultánce." Napomenula ho Beyhan. "No jo již mlčím." Odpověděl kuchař a na znamení, že již mlčí, si přikryl pusu.
Čas byl neúprosný. Valide Sultána byla nervózní. Mária vyčkávala na večer a Nora trnula hrůzou, zda - li na ní nepřijdou. Bylo zajímavé, že si jí nikdo nevšiml. Nora byla opřená o sloup v sále harému a čekala, až zapadne slunce, aby zjistila, co bude následovat. Candefa Hatun za ni přišla, poznala na Noře, že se něco děje. "Noro, co tak stojíš, ani si nesedneš mezi nás?" zeptala se ustaraně Candefa. "Mlč." Napomenula jí tiše Nora a podívala se kolem sebe. Kolem procházely dvě konkubíny, každý diskutoval o dnešní události. "Noro, již toho je dost, co zase máš? Pojď mezi nás, přijdeš na jiné myšlenky." Řekla jí přítelkyně, která si jí začala zkoumavě prohlížet. "Candefo, bude lepší mě teď nechat o samotě, pak ti to ráda řeknu, teď ne." Candefa se zamračila. "Noro, tohle zavání průšvihem, doufám, že víš, co děláš. Ať je to cokoliv, budu tě chránit." "Dobře, děkuji." Odpověděla jí Nora s úsměvem, věděla, že Candefě může věřit, ale teď jí nemohla říct o dohodě mezi ní a Marii. Bylo to tak lepší.
Aysun Hatun se procházela chodbou, když v tom se jako uragán řítila přes chodbu Mahidevran, která narazila na Aysun. "Ups," řekla Aysun. Hned jí poznala a tak se jí uklonila. "Sultánko." Řekla jí Aysun s úsměvem. Mahidevran si vzpomněla, co Aysun předvedla u Valide Sultán a proto se na ni polekaně dívala. Aysun přemýšlela, co se Mahidevran přihodilo, poznala strach z ní. "Nebojte se, neublížím vám. Jsem Aysun a vy?" řekla Aysun a poklekla k ní. "Jmenuji se Mahidevran a jsem dcera Sultána Mehmeda a Daye Sultán." "Ano, hned jsem poznala to na vás." "Vy znáte tatínka?" "Ano, ovšem a vaši maminku také." Řekla Aysun. Úsměv Aysun tančil na rtech a zářily jí oči. Mahidevran hned poznala, že se s ní může kamarádit. Byla to nádherná a milá dívka, nepoznávala v ní tu ženu, která řvala na všechny okolo. V tom se na konci chodby vynořila Daye Sultán, která jakmile spatřila tenhle obraz, zůstala stát s pusou dokořán. Poté co se vzpamatovala se, rozběhla a Mahidevran vzala ostře za ruku a přitáhla dceru od Aysun jako by to byl nebezpečný had. Úsměv Aysun povadl a vstala. Sultánce se však nepoklonila. "Sultánko." Stačila říct. "Matko!" Křikla na matku Mahidevran, byla polekaná. "Mé dcery se ani nedotkneš a opovaž s ní ještě jednou mluvit." Zasyčela vztekle Daye. "Opatrně ublížíte jejímu bratříčkovi a nic vaši dceři jsem neprovedla, jenom jsme si povídaly." Odpověděla jí co nejklidněji Aysun. "Ano je to tak, matko." Řekla Mahidevran. "To mě nezajímá!!!" zakřičela Sultánka po dcerce, která se rozbrečela, vytrhla se matce a rozběhla se pryč. Služebné běžely za ní. "Sultánko!" Daye se podívala na Aysun a vlepila jí facku tak silnou, až Aysun spadla na zem a tekla z jejího nosu krev. "Ještě jednou se postavíš mezi mnou a mou dcerou. Budeš trpět, rozumíš!!!" křičela po ní Daye, jako smyslu zbavená. Daye ucítila však křeče v břiše a začala se bát o nenarozené dítě, proto raději zmlkla a odcházela od Aysun pryč, přitom se chytila za bříško. Aysun vstala a rukou si utírala krev z nosu a raději usoudila, že je čas zmizet.
Valide Sultána vstoupila od komnaty Akasmy Sultán. Spatřila však zabalené věci a tázavě se podívala na svou dceru. "Akasmo? Co to má znamenat?" Akasma se podívala na Valide pohlédla na služebné a přikázala "Odejděte, prosím.", když za dívkami se zavřely dveře, suše odpověděla. "Odjíždím z paláce." Valide se k ní přiblížila, nic nechápala. "Vím, že s tebou to teď není lehké, díky tomu, že jsi v jiném stavu, ale tohle již přeháníš." "Ne, Valide. Přijela jsem za vámi, abych sdílela radost, která mě potkala, ale události, které se poslední dobou dějí, nesnesu." "Akasmo, nic ti nehrozí, dobře harém znáš tak jako já. Jsi má dcera a dcerou Sultána. Bratra by jistě rozzlobilo, že jsi odjela. Počkej, až se vrátí tvůj manžel." Nabádala jí trpělivě matka. "Rustemovi pošlu psaní, aby přijel do našeho paláce. Pochopí mě." "Ale je tě nechápu. To díky smrti konkubíny odjíždíš pryč? "Ne, Valide… díky vám." Valide se šokovaně na dceru podívala. "Jak se opovažuješ!!!" Rozkřikla se matka po chvilce na dceru. Očividně docházela trpělivost, dceřiná tvrdohlavost jí začala dráždit. "Tak jak to říkám, díky Daye začínáte být tak krutá, dokonce i Khalidě jste ublížila." Řekla jí Akasma zlomeným hlasem. "Co má s tím společného Daye?" optala se Sultánka. "Nevěříte mě, ani Khalidě. Jenom jí." "Ty žárlíš…" zasmála se matka. Dcera se na ní vražedně podívala. "Žárlit na ni? To by bylo pod mou úroveň, Valide." "Je to Sultánka tak jako my. Budeš jí respektovat, rozumíš." Řekla Valide důrazně. Dcera nad svou matkou kroutila hlavou. "Měníte se mi před očima, Valide." Valide se dívala na dceru, jako na neznámého člověka, jako na vetřelce. Sultánka se otočila a šla o dva kroky ke dveřím, ale ještě jednou se otočila k dceři a prohlásila. "Budeš tady, bude klidně držet násilím. Do příjezdu tvého manžela budeš tady."
Valide zaklepala na dveře a odcházela z komnaty své dcery. Ještě konkubínám postávajících opodál nařídila. "Rozbalte všechny věci a běda vám, jak mě neuposlechnete." Odbočila doprava a uviděla přicházející Beyhan Kalfu, která mířila za Sultánkou, ta se zastavila a počkala, až Kalfa k ní dojde. Mezitím konkubíny odcházela do komnaty Akasmy Sultán. "Sultánko." Beyhan se Valide poklonila. "Tak mluv." Přikázala ostře Valide, hned Beyhan poznala, že je podrážděná. "Sultánko, mluvila jsem s kuchařem. Ochutnával jídlo a položil ho na stůl, kdo jídlo odnášel, nikdo však nezpozoroval, ani jeho pracovníci. Dám však jména konkubín, které vypomáhají v kuchyni." "Zajímavé, harém je pln lidí, ale ti si ničeho nevšímají, jenom své práce. Jak podivné…No dobře, ten seznam mi předložíš a bude se pokračovat ve vyšetřování, které snad přinese výsledek." Odpověděla Valide.
Daye ležela na posteli ve své komnatě, Mahidevran u ní seděla. Nechtěla mamince přitížit a omlouvala se jí pořád dokola. Mária o Sultánku pečovala. U Sultánky byla doktorka, ale ta nakonec usoudila, že dítěti se nic nestalo, jen předala Sultánce medicínu z léčivých bylin a radila, aby Sultánka byla v klidovém režimu.
Mezitím Aysun Hatun ještě navštívila Gulsah a její dceru, vyprávěla ji jeden ze svých příběhů. Byl již večer. Malá Sultánka po příběhu a zpěvu usnula. Gulsah a Aysun se přesunuly do vedlejší místnosti. "Umíš to s dětmi." Řekla jí obdivně Gulsah Sultán. Aysun se usmívala. "To, že umím příběhy, neznamená, že to umím s dětmi a navíc Sultánce jsem to splnila." Aysun si vzpomněla na svou sestru Jasmín a zesmutněla, Gulsah si hned toho všimla. "Netrap se minulostí, je dávno pryč." Utěšovala jí Sultánka. "Musím napsat psaní Sultánovi. Teď ho dám poslovi sama." "Atyl se o to postará je spolehlivý." Řekla jí Gulsah. "Děkuji vám, Sultánko." Odpověděla jí Aysun, vstala, otočila se směrem ke Gulsah a poklonila se jí. Gulsah kývla hlavou a Aysun odcházela z komnaty Sultánky do knihovny.
Nora Hatun proklouzla branou harému a dostala se do zahrady. Čekala pod stromem, který byl obklopen okrasnými rostlinami. Nora však nečekaně ucítila něčí dlaň držící její pusu. Nora držela cizí ruku a chtěla se vytrhnout, ale člověk, který jí držel, měl sílu. Šel slyšet jenom utlumený výkřik Nory, kterou chladnokrevně a bezcitně někdo podřízl hrdlo. Nora ucítila bolest a začala se dusit, vdechovala svou krev, pomalu, ale jistě padla k zemi, držíc se za krk, aby zastavila krvácení a sama uviděla tvář svého vraha.
Valide Sultána se dozvěděla o zdravotním stavu Daye Sultán, proto jí navštívila, ale Daye jí nepověděla o tom, co se stalo. Mahidevran s matkou se odmítala bavit. Valide se vracela z komnaty Daye. Z dnešního dne byla rozrušená. Vyšetřování padalo do ztracena. Nikdo nic neviděl, což bylo zvláštní. Aysun byla stále v knihovně a psala dopis Sultánovi. Usmívala se na dopis, jakoby to byla tvář Sultána.
O chvíli později na zahradě paláce byl na obchůzce strážný. Ten si povšiml z počátku jakoby plachty ležící u okrasných rostlin. Když přistoupil blíž. Spatřil zakrvácené tělo. Jistě šlo o konkubínu. Šlo o Noru Hatun. Strážný na nic nečekal. Běžel rychle ohlásit zprávu eunuchům.
Valide Sultán jako každý večer česala vlasy jedna ze služebných. Sultánka se dívala do zrcadla. Myslela na vraždu konkubíny, na vyšetřování, na Daye a Akasmu, ale také na Aysun. V tom zaklepal někdo naléhavě na dveře. "Dále." Řekla Sultánka. Do komnaty vstoupil vystrašený Arif Agha. Poklonil se spěšně Sultánce a násilně polkl. Konkubína přestala česat, když spatřila pohled Arifa, takového ho ještě nespatřila. Sultánka se obrátila na Arifa. " Proč si náš vyrušil?" optala se ostře. Arif váhal a Sultánka to na něm poznala. "Tak mluv!!" zařvala, až se konkubína za ni zachvěla. "Sultánko…. Stala se další vražda." Sultánka vstala a mlčela. Na tohle nebylo co odpovědět. Jen stála s otevřenou pusou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama