Část 18.

8. května 2015 v 17:00 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
V noci Aysun v paláci nemohla usnout, jenom se převalovala a dívala se do stropu. Po modlitbě ucítila bolest na zádech, tak ostrou, její srdce doslova bilo jako na poplach. Od té chvíle měla divný pocit, jakoby se někomu z jejich blízkých něco stalo. Napadala jí otázka zda - li se něco nestalo Sultánovi. Rychle vstala z postele a šla k oknu. Pozorovala hvězdy a dívala se na ně dlouze. Pak si vzpomněla. Jak mohla zapomenout na Evžena a na sestru Jasmín? Nestalo se něco jim? Honila se jí otázka hlavou. Aysun se slza kutálela po tváři. Jak na ně mohla zapomenout. Sultán je překryl. Jeho láska je překryla. Snad nestalo…"Ochraňuj je, Alláhu. Ochraňuj životy mých nejbližších." Řekla Aysun potichu. A přitom se pořád dívala na nebesa, na nebeskou bránu, kterou hlídal a prozařoval měsíc - pán noci.
V táboře Osmanů v jednom ze stanů leží Evžen v kritickém stavu. U jeho těla byl medik, který mu z těla opatrně vytáhl šíp, ránu vydezinfikoval rozžhaveným kovem, zkontroloval rozsah zranění, ránu zašil a podal mast na zklidnění, kterou nechal působit. Velkovezír Cihangir Paša a část vojska byla proti pomoci tohoto bojovníka. Nebyla jim to zrovna pochuti. Vždyť je to přece křesťan, nepřítel. Bojoval ve jménu krále Zikmunda, co když je špion, který chce získat důvěru Sultána a pak ho bude chtít zabít, vždyť se to před očima všech chtěl o to pokusit. Sultán Mehmed však s tímhle bojovníkem měl úmysly a sám dobře věděl, že svým lidem nemůže věřit, proto sám kroužil kolem onoho stanu, aby se nikdo neopovážil tohoto muže zabít. I samotného medika hlídal, aby ho něco nenapadlo. Sultán byl dobře vědom, že se každý dá podplatit, někdo snáze, jiný hůř, ale všichni stojí o to, aby si nahrábli do svého pískoviště. Této hry si byl Mehmed dobře vědom. Sám to poznal již za dob, co byl Šehzade a taky on sám byl oním podplatitelem, vyzkoušel si, jak první roly, tak i druhou. Sultán vstoupil do stanu zrovna v době, kdy medik přikryl ránu látkou, aby byla chráněna před vnějšími vlivy. Medik se postavil, šel k Sultánovi, který hleděl na medika přísně a stál s rukama za zády. Medik se poklonil k Vládci. "Tak mluv." "Sultáne, rána není zase tak hluboká. Naštěstí nezasáhla funkce důležité pro život, ale i tak se bude zotavovat dost dlouho, možná se již neprobere a jeho stav se bude zhoršovat. Udělal jsem vše, co bylo třeba. Ránu jsem vydezinfikoval a zašil, teď je otázka jak se k tomu postaví jeho tělo. Bude zázrak, když se probudí. Teď nezbývá než čekat." Lékař se vládci díval do očí. Sultán mlčel, podíval se na Evžena, který ležel na břiše a potil se. "Dobře, zůstaneš tady. Nepouštěj sem nikoho." Mehmed výhrůžně vztyčil ukazováček. "Jestli se tomuto muži něco stane. Propadneš hrdlem." Medik násilně polkl. Sultán věděl, že tento rozkaz medik splní bez jediného slova a tak jak si to sám přeje. Ze Sultána šel opravdu strach. Měl respekt a úctu, ale taky uměl vyvolat emoce, které s člověkem zamávaly. Byl jako dvě osobnosti, jen lidé kolem něj si mohli vybrat svými činy, kterou z nich chtějí poznat.
Ráno se Aysun vydala do komnaty Valide Sultán, chtěla své vlastnoručně psané dopisy a především dopisy, které Sultán poslal jí do svých rukou. Když vstoupila před dveře přijímací místnosti, pohlédla na jednu ze služebných. "Hatun, ohlaš, že jsem zde." Řekla Aysun nadřazeným tónem. Konkubína posměšně odpověděla. "Hatun, je mi líto, ale u Sultánky je Daye Sultán. Musíte počkat na vhodnou chvíli. Nebo počkat až projde harémem. Teď si Valide Sultán nepřeje být obtěžována nikým, ani tebou." Aysun si změřila pohledem konkubínu, bylo očividné, že je jí Aysun k smíchu a že jí i tyhle konkubíny dvakrát nemusí. Aysun se usmála, tak sladce, že úsměv konkubíny povadl. "Ale jistě, že počkám." Aysun se bez dalšího slova otočila a odcházela. Šla na návštěvu za Gulsah Sultán. Ta zrovna česala vlásky své dcerky. Měly sice služebné, které by se o malou Sultánku postaraly, ale Gulsah tohle nedovolila. "Jsem matka. Já se o svou dceru postarám." Tohle byla vždy její slova. Gulsah česala jemně svou dceru. Sultánčiny prsty hladily hnědé, dlouhé, jemné vlasy Gulbehar. Tak něžně, jako poklad, což bezesporu pro Gulsah její dcera byla. "Valide, půjdeme na procházku po zahradě? Je dnes pěkně. Slunce tančí po nebeské bráně." Řekla malá Sultánka a její hnědé oči doslova zářily. Gulsah se usmála. "Ale jistě, Gulbehar." Podívala se stejným směrem jako její dcera a musela uznat, že její poklad má pravdu. "Půjdeme, dnes je vhodný den." Do komnaty vešla služebná, která se poklonila Sultánkám. "Sultánko, Aysun Hatun čeká na přijetí." Pravila služebná. "Děkuji, ať vstoupí." Odpověděla Sultánka s úsměvem. Gulbehar se na svou matku dívala obdivně. Vzhlížela k ní. Vroucně svou matku milovala, vždy si s ní její matka povídala. Byla tu vždy pro ni. Aysun vstoupila a poklonila se. "Sultánky." Řekla s úsměvem. "Ty jsi Aysun, viděla jsem tě při modlitbě za vojsko mého bratříčka." Spustila hned Gulbehar. "Ano, Sultánko." "Posaď se." Řekla malá Sultánka a poklepala na místo vedle sebe. Aysun se podívala na Gulsah, která přikývla. Aysun šla k Sultánkám a sedla si vedle Gulbehar. "Jsem ráda, že tě poznávám osobně. Jsi moc hezká." "Děkuji, Sultánko. Vy jste naše nádherná princezna, tedy vlastně Sultánka. Odpusťte." "Za co? Náhodou již mi Atyl Agha řekl o jiné kultuře." "Jste velmi chytrá, Sultánko." "Umíš vyprávět pohádky?" optala se Gulbehar. "No, jak se to vezme, některé určitě znám." Aysun pohlédla na Gulsah. "Pokud mi to vaše maminka dovolí, tak bychom si udělaly hezkou chvilku a povyprávěla bych vám příběhy." Aysun se podívala zpátky na Gulbehar a spiklenecky na ni mrkla. Gulsah se celou dobu usmívala a mlčela. Byla ráda za Aysun, bylo zvláštní, jak na děti působila. Gulbehar si získala okamžitě, tohle jí nebylo podobné. Na dveře však někdo zaklepal. Sultánka se ani nepodívala, jenom řekla "Dále." Do komnaty vstoupil Atyl Agha, který se měl postarat část dne o malou Sultánku. Aysun se ze zvyku postavila. "Ale Aysun." Řekla Gulsah s úsměvem. "Sultánko." Obrátil Atyl hlavu k Aysun. "Hatun" Gulbehar s dcerou se na sebe podívaly a Gulbehar vstala, ještě se otočila za Aysun, která ještě stála a poklonila se jí. "Doufám, že splníš, co si mi slíbila o té chvilce." "Jistě, Sultánko. Na tohle nezapomenu. Já své slovo dodržím." Řekla jí s úsměvem Aysun. Gulbehar mrkla na Aysun a šla se svým služebníkem Atylem pryč z komnaty. Gulsah se s úsměvem podívala na Aysun, která ještě pořád stála. "Aysun, copak se stalo, že si mě navštívila a posaď se, nestůj tak." Aysun zvážněla a posadila se vedle Sultánky. "Již vím, proč jsem měla služebnou. Dávala mé dopisy i odpovědi k Valide. Chci je zpátky a ještě dnes." Gulsah zvážněla. "Teď se nestav do cesty Valide. Když potrestala Khalidu, tak není nadarmo se jí postavit." Aysun nechápavě kroutila hlavou. "Proč je Khalida tak důležitá? Je to přece služebná. Jenom prostá otrokyně." Sultánka si povzdychla. "Ty to ještě nevíš? Vlastně to ví jen malá hrstka lidí. Khalida není obyčejná otrokyně, jak se zdá. Vlastně by se jí měly všechny konkubíny klanět a ne mít k ní respekt jako ke Kaye Kadin." "Sultánko, vy se mi zdráháte o tom říct." Gulsah začala váhavě. "Zesnulý Sultán Ahmed Chán, nechť je mu země lehká." "Amen" skočila jí do řeči Aysun. "Možná to sama víš, ostatně není to zase takové tajemství. Khalida byla první konkurentka Defne Sultán. Byla první konkubína, která se dostala do srdce Ahmeda a také mu porodila děti, které však zemřely." Aysun seděla s pustou otevřenou dokořán. Po chvíli prolomila ticho. "A po tom všem jsou přítelkyně, po tom všem je její služebnou a věrnou a tohle jí udělala?" "Defne Sultán se nezastaví před ničím. A je zázrak, že takhle Khalida dopadla. Mohla skončit utopená v moři." "Potupná prohra." Řekla potichu Aysun, ale Sultánka jí slyšela. "Pro ženu jaká je Khalida jistě." Odpověděla jí Gulsah.
Akasma Sultán hrála na housle. Do komnaty vstoupila Khalida. Mlčela, nechtěla Sultánku rušit. Sultánka hrála procítěně svou skladbu, tak smutnou až se člověku stahovalo srdce a nutilo ho přemýšlet o věcech, které ho sužovaly. Akasma dohrála skladbu a opatrně, něžně schovala housle. Jako své srdce, duši až poté ucítila něčí pohled. Zvedla hlavu a uviděla Khalidu, která se na Sultánku usmívala. "Khalido." Sultánka šla ke služebné a objala jí jako dcera svou matku. Takový obrázek jen tak nikdo nemohl spatřit. Akasma Khalidu brala jako svou druhou matku. Když se dozvěděla co Khalidě její matka udělala, měla pocit, jakoby vztáhla matka ruku i na ní. Tolik měla Khalidu ráda.
O chvíli později seděly Akasma a Khalida vedle sebe. "Už jsem se rozhodla. Odjedu z tohoto paláce. Had je zde a nehodlám čekat, až mě znovu uštkne. To co jsi pravila mé matce je pravda a ona to nevidí, nebo to přestává vidět." Řekla Sultánka smutně. "Vaše Valide má své přesvědčení. Taková je. Je moudrá a má pravdu přehnala jsem to. Jsem služebná, jen pouhá služebná." " Odjeď se mnou, Khalido. U mě ti bude lépe." "Sultánka mě potřebuje, dala mi šanci a nechci jí zklamat, ale jakmile se Vaše matka dozví o Vašem záměru, zlomí jí to srdce." "Sama mě matka shazuje a ke všemu je tu Daye. Nestrpím jí zde." "Je manželka Sultána s tím již se nedá nic dělat. Jenom čekat." Odpověděla starostlivě Khalida. Sultánka mlčela a přikyvovala. Ale s vážným hlasem a obavou pravila. "Jestli se stane Valide Sultánou po mé matce… bude konec." Khalida mlčela, jenom si starostlivě povzdychla.
Aysun vstoupila do přijímací místnosti. Valide se na Aysun zkoumavě dívala. Daye seděla vedle Sultánky a dívala se na Aysun vražedně. Ještě jí přijde drze na oči. "Co tě přivádí, Hatun." Řekla klidně Valide. Aysun se poklonila a podívala na Valide přísně. Sultánka si zkoumavě dívala na její výraz. "Co to má znamenat?" optala se ostřeji Sultánka. Konkubína mlčela, jenom se tvářila jako sto čertů, šel z ní až strach, ale Defne Sultán měla pro strach uděláno. "Takové ponížení a vy se ptáte proč?" zasyčela Aysun a opět pohledem vraždila. Valide Sultán se postavila a byla zlostí až bílá přicházela ke konkubíně blíž. "Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit!!!! Uvědom si, kdo jsi??!!!" Daye Sultán se postavila a udělala dva kroky vpřed. "Já jsem Aysun Hatun, oblíbenkyně Vašeho syna Sultána Mehmeda!!!!" Odpověděla Aysun stejným tónem jakým se tázala Valide. Valide začala pukat vztekem, byla již u Aysun a tak jí s chutí vrazila facku, ale dívka ani nemukla, obrátila hlavu znovu po úderu k Sultánce a pohlédla na ni pyšně a vznešeně. Defne Valide Sultán byla rozčarovaná nad chováním konkubíny. "Já jsem Aysun Hatun, slyšíte, jak tohle jméno hrdě zní, jako to Vaše. Služebnou již nemám, vím o těch dopisech a chci je zpět. Okamžitě." "Uvědomuješ, že tímhle chováním si znepříjemníš život v harému!!!" "Sultánko." Do stále stupňující se hádky, která mohla mít fatální důsledky pro Aysun se vložila Daye Sultán, která celou dobu tohle divadlo pozorovala se zlomyslným úsměvem. "Myslete na svoje nervy, jistě se najde vhodnější trest." Valide se překvapivě otočila k Daye Sultán. "No to jistě." Valide se otočila k Aysun zpátky. "Řeknu ti jednu věc, Aysun. Jsi pouhá otrokyně. Chudá konkubína, která jen na chvíli pobláznila mysl mého syna. O vašem vztahu rozhoduji pouze já a nikdo jiný. A dopisy nedostaneš zpátky. Teď vypadni z této místnosti! Buď ráda, že tě nepopravím." Valide mluvila důrazně a čím dál hlasitěji. Aysun se usmívala a poklonila se Sultánce, také přemýšlela, co myslí Daye tím, vhodnější trest, ale usoudila také z toho jednu věc. Jestli někdo Defne Sultán ovládá, pak je to Daye. Věděla, ale jistě, že tohle pouto musí zpřetrhat.
Mezitím v táboře Osmanů, v řídícím stanu Sultán diskutuje s Cihangirem Pašou a velitelem Janičářů. Připravují se na vpád, na poslední ránu pro nepřítele. Přípravy na hlavní a zejména na rozhodující bitvu se schylovaly ke konci, ale však jim zbývají porazit dvě jednotky, které již jistě Král Zikmund s papežem poslali.
Do zakázané části paláce nepozorovaně vstoupil posel. Bylo očividné, že přichází z velké dálky. Měl také podplacené strážné, dobře je znal. Ti mu také otevřeli ochotně dveře. Vládce tu nebyl, nikdo je nehlídal, nepozoroval. Šehzade Osman věděl, kdo mu posílá psaní a kdo posel je. "Šehzade. Buďte zdráv. Tady je očekávané psaní." Poklonil se mu posel a podával mu obálku. Osman si dopis od posla vzal a otevřel ho. Očima četl. Brunatněl před očima onoho posla. Šehzade Osman roztrhal dopis. Vzteky se třásl. Za jeho zády byla jeho manželka Mahpeykar. "On to dokázal, ale ještě není vyhráno, bratře. Přeji Ti brzkou smrt." Osman zasyčel a škodolibě se usmíval. Podíval se na posla. "Vyčkej chvíli. Hned ti předám odpověď." Přikázal, a když se otočil, spatřil svou manželku. Jak ho pozoruje mlčky. Nemělo cenu zasahovat.
Byla zábava. Konkubíny pily, smály se, hbitě diskutovaly. Harém byl pestrý obzvlášť, co se týká konkubín. Dívky byly různých etnik, barvy očí, barvy vlasů a různých povah, také co se týká postavy. Ať byly při těle, či hubené, jiné tak akorát. Nebo byly méně pohledné, anebo krásné, až oči přecházely. V sále harému šlo cítit vůni opií, které se rozléhaly po celém sále. Oblíbenkyně pily a seděly. Jiné jim sloužily a třetí měly volno, nebo práci měly vykonanou a tak se mohly bavit jako ostatní. Některé hrály, jiné tančily. Nora Hatun vyzvedla z kuchyně jídlo. Pod sukní měla připravenou lahvičku s jedem. Jak procházela chodbou a věděla, že nikdo s ní není. Polila jídlo jedem. Málem to skončilo špatně, protože nebyla celou dobu sama, konkubíny chodily sem a tam. Nora dobře věděla, že nesmí se zdržovat a především nesmí nikde zahnout, kdyby náhodou ji někdo spatřil. Štěstí jí však nakonec přálo a tak to stihla. Měla jednu výhodu, byla rychlá a hbitá. Tak jak se s Máriou Hatun domluvily tak to udělala. Také svým schopnostem mohla děkovat, protože se odněkud vynořila skupina konkubín. Jenže bylo tomu skutečně tak? Mária čekala na vhodnou chvíli, byla nahoře a rozhlížela se. Spatřila Noru, která jídlo dala k hloučku konkubín. Jak odcházela zpátky do kuchyně, cítila, že se jí stahuje hrdlo. Na zábavě byly přítomné Daye, Akasma a Valide Sultán. Gulsah se s dcerkou omluvily. Mahidevran zde nebyla, její matka si to nepřála, protože věděla, co bude následovat. Po chvíli si jedna z konkubín vzala jídlo. Hned pocítila účinky jedu. Mária hned toho využila a šla do komnaty Ayse a Aysun. Konkubína se dusila. Jed se dostal do krevního oběhu a srdce se rychle rozbušilo, z jejích rtů vystříkly sliny, její tělo spadlo na zem. Hudba přestala hrát, hovory dívek utichly. Konkubíny začaly panikařit a shlukovat se kolem otrávené, která se začala nekontrolovatelně třást. Sultánky bezmocně přihlížely. Aysun, která seděla dál, běžela a dopadla na kolena, skláněla se ke konkubíně a snažila se jí pomoci. Ohlédla se k ostatním "Zavolejte rychle lékařku!!" zařvala. Obrátila hlavu ke konkubíně a držela jí za ruku. "To bude dobrý, dostaneš se z toho." Řekla ke konkubíně, aby jí dodala odvahu. Snažila se jí pomoct, jak jen to šlo, než přijde doktorka, ale bylo pozdě. Konkubíně se zastavilo srdce. Aysun se dívala na konkubínu s vytřeštěnýma očima. Sevření ruky konkubíny se pomalu uvolňovalo, až ruka spadla na podlahu. "Neee!! Ne!" zařvala polekaně Aysun. Přivolaná lékařka přicházela, ale mohla již říct to, co všechny již věděly. Daye nedala na sobě znát radost, plán Márii zřejmě vyšel, ale neodvážila se ohlídnout nahoru. Valide se mračila a Akasma se vystrašeně dívala a hladila své bříško.
Mária přicházela z komnaty a odnášela si šaty Aysun. Nikdo však tomu nevěnoval pozornost. Jen mrtvé konkubíně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kterou postavu z Aysun Sultán jste si oblíbili?

Teru /Aysun Hatun 40% (2)
Daye Sultán 20% (1)
Valide Sultán 0% (0)
Gulsah Sultán 0% (0)
Akasmu Sultán 40% (2)
Sultán Mehmed 0% (0)
Mária Hatun 0% (0)
Ayse Hatun 0% (0)
Arif Agha 0% (0)
Beyhan Kalfa 0% (0)
Mahidevran Sultán 0% (0)
Nikdo 0% (0)
Kaya Kadin 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama