Část 9.

1. dubna 2015 v 8:00 | a |  Aysun Sultán
Sultán se vrací z Dívánu s Mustafem Pašou: "Takhle to dál nepůjde. Vezíři jsou zvyklí, že vládnou sami, tohle nesmím nechat dopustit." Řekl rozzlobený Sultán. Mustafa Paša klidněji odpověděl: "Sultáne, teď vládnete, oni to dobře vědí. A jak vás znám nenecháte to tak." Sultán se zastavil, podíval se na Pašu a tvářil se, jakoby přemýšlel, někdy Paša měl pocit, že Sultán jeho slovům moc nevěří, i když to myslí v dobrém. Sultánův výraz se ale změnil, tentokrát značil uznání a hlavou pokyvoval: "Ano Pašo, je čas nato, aby se to změnilo. A děkuji, Mustafo." Sultán byl už viditelně klidnější. Sultán byl mladý sedmadvacetiletý pohledný muž, bojovník s velkým srdcem a moudrostí, ale někdy měl Mustafa pocit, jakoby si Sultán sám nevěřil, a proto Mustafa byl klidem Sultána potěšen. Měl ho rád, byl jeho věrným služebníkem i přesto, že byl dříve přeřazen k Sultánovi Ahmedovi, protože starší Sultán měl pocit, že Mustafa na jeho syna má špatný vliv. Někdy Mustafa Paša měl pocit, od nástupu na trůn Mehmeda, jeho otec zklamal slabou vládou, i přesto k němu choval city vhodné syna ke svému otci, ale o zklamání se nahlas neopovážil mluvit.
Večer již nastal. A Daye byla čím dál víc nervóznější. Z komnaty odcházela Mária, která se setkala s Valide, která Daye chtěla uklidnit a přivést na jiné myšlenky. "Sultánko," poklonila se Mária. Valide přistoupila blíž k Márii. "Mário, tebe bych tu nečekala. Kdy jsi ji přijela?" optala se Valide. "Dnes dopoledne má paní. Přišla jsem navštívit přítelkyni. Je viditelně v neklidu. Zřejmě jsem přijela včas." Odpověděla Mária velmi klidně. Valide se usmála, ale stejně měla divný pocit, když Mária byla před ní. Její blízkost tolerovala jenom kvůli Daye. "Dobře" Valide se vyhnula Márii a doprovázená jejím pohledem šla do komnaty Daye.
Kolem Tery byly dvě konkubíny, připravovaly jí na večer k Sultánovi. Byla vykoupaná, převlečená do šatů, které se jí samotné líbily. Upravili jí vlasy, navoněly. Podívala se do zrcadla. Snad se Sultánovi budu líbit i dnes, pomyslela si. Kaya Kadin měla dost práce s vyšetřováním vraždy Nigar Hatun. Arif Agha, který jí poučoval a připravoval Teru, na první večer s vládcem byl pověřen pořádkem v harému v nepřítomnosti Kadin. Dnes večer byla s ní před Sultánem Beyhan Kalfa. "Dnes budeš trávit noc se Sultánem. Dej mu to co si přeje. Jsi jeho otrokyně. Dnešní noc bude patřit tobě. Tak neudělej žádnou ostudu." Beyhan mluvila, jakoby to byl první večer s ním, ale věděla, jak se věci mají. Mluvila tak jen před konkubínami, které se na Teru nenávistně dívaly. Chtěly jí udělat naschvál, ale Beyhan je neustále pozorovala. Najednou Teru přepadl pocit, který znala už z minulé noci. Cítila se jako dáma, ne jako obyčejná otrokyně, ale jako někdo výjimečný.
Byl večer, tak klidný, teplý večer. Sultán se díval z balkónu na krásu země, kterou vládne. Ale myšlenky měl na ni, na tu která má každou chvíli vstoupit, i ona myslí na něho, když nyní prochází chodbou tak pozlacenou. Provázely jí dvě konkubíny spolu s Beyhan Kalfou, která jí ještě dávala poslední pokyny. I přesto, že je znala velmi dobře. Cítila se jako královna, ale byla nesmělá, byla nervózní. Sultán mezitím stojí na balkóně a pozoruje zářivý měsíc, jako by viděl v něm ji, její pohyby tance, na oči co dívali se něj. Na to jak zvedala ruky k němu, jak naznačovala, ať jde blíž. Jak vzala něžně kapesník do rukou, jako svátost.
Zaslechl, jak dveře se otevírají, Sultán vyšel z balkónu. Ano byla to ona, hlavu měla skloněnou k zemi, poklonila se. Nevěděl, že se bála, byla nejistá. I když nebylo to poprvé, co s ním je. Však její krok byl jistý. Sultán se k ní zastavil. Poklekla více k zemi, kousek oděvu Sultána si vzala do rukou a políbila ho. Sultán čekal, až vstane, něžně vzal jí za bradu, aby se podívala mu do očí, chtěl je vidět zblízka. Její oči. Ano, pořád nádherné, pořád měly své kouzlo, čokoládově hnědé, hluboké oči, které skrývaly tajemství, ale viděl v nich i bolest, což ho na moment zarazilo. Tohle nespatřil ráno v jejich očích. Usmál se na ní, slušelo jí to. Vlnité, dlouhé, kaštanové vlasy, tak jako včera. Měla ale na sobě šaty v barvě moře."Pojď, posaď se Hatun." Nabídl jí Sultán, dívku vzal za ruku a společně se posadili na postel. "Tvé jméno, vrylo se mi do paměti. Od teď si v mém srdci, Tero." pravil sultán s úsměvem, jež měl jen pro ni. " Povídej o svém dětství a kultuře. Povídej, o čem chceš, máš určitě více věcí, které máš na srdci, krásko." Tera se na Sultána podívala, v jeho očích, které byly modré, připomínaly jí moře. Hned vykouzlila úsměv, jak poznala Sultánovu zvědavost. Sultán Mehmed byl také známý tím, jak chtěl poznat nové kultury, nový svět, kde nevyrůstal. Nová jména lidí. Tera to hned u něho vycítila. Byl jiný než ti, kteří jí předtím trápili. Byl jiný. Možná je takový, protože ještě Teru nezná. Ale necítila z jeho strany přetvářku. Tohle byl ve skutečnosti on. Měl dvě tváře, dva úsměvy.
Mezitím Daye Sultán, byla ve své komnatě spolu s Valide Sultán, která jí domlouvala. "Musíš teďka být opravdu v klidném režimu. Nesmí se následníkovi trůnu nic stát. Syna by to zabilo.", "Ale vždyť je s ní, místo se mnou a s dítětem." Opomenula Daye Sultánce. Nebrečela, jenom měla výraz zklamání. Valide se na ní podívala velmi přísně. "Daye, jenom chytrost tě zachrání. Je třeba, aby si byla trpělivá. Jestli dovolíš, aby vztek tě ovládl. Shoříš v něm." Daye se na ní nešťastně dívala. Valide jí objala. "Ať to vypadá jakkoliv, má tě rád. Dopadne vše dobře. Tera je jednou z mnoha a ty zase budeš opět šťastná, jediná, jen musíš vydržet." Slova Valide uklidňovaly Daye Sultán, možná koutkem úst se usmála. Valide s Daye se odtáhly, ale srdečně ještě měla Valide ruku na lopatce své oblíbenkyně. "Teď se musíš postarat o jediné. Aby si donosila a porodila zdravého syna. Taky by ses měla starat i o Mahidevran. " řekla jí Valide vyčítavě. Daye se nezmohla na slovo a usmála se na znamení, že se podle jejich slov bude řídit. V hloubi duše, ale pořád byl u ní přítomný neklid. "Tak," Valide se podívala na služebnou stojící opodál. " Hatun přines jídlo. Vnuk určitě má hlad." Služebná se Sultánce poklonila. "Jak poroučíte, Sultánko." A okamžitě odešla pro jídlo. Valide se podívala ještě na Daye, která se dívala k zemi.
Beyhan Kalfa se vracela. Právě Teru odvedla k Sultánovi. Když procházela chodbou, zahlédla Afife Kalfu, ta měla jako vždy vznešenou chůzi jako Sultánka. Prošla kolem Beyhan, mířila ke komnatám Valide Sultán. Beyhan dobře znala tuhle podlou Kalfu, chtěla být v pozici oblíbené Kalfy. Okamžitě jí vzala za loket a škubla jí zpět. "Kam si myslíš, že jdeš?" optala se jí Beyhan. "K Valide Sultán, oznámit jí, že Tera nebyla v noci ve své posteli a že jí chráníš", "Nedáš si snad pokoj, již jsem ti oznámila, že to z ní dostanu.", "Dobře víš co se tady děje, Beyhan." "Místo toho, aby si hleděla na další konkubíny, vrháš špatný zrak na špatnou osobu." Jejich hovor začínal být čím dál hlučnější a tak, když Valide Sultán se vracela z komnaty Daye. Zaslechla jejich postupně hlučnější rozhovor, zaslechla málo, ale dobře věděla, o co jde. "Kalfy," přerušila jejich hádku. Beyhan i Afife obrátily hlavy k Sultánce, která stála vznešeně nahoře a opírala se levou rukou o zábradlí. "Okamžitě za mnou do přijímací místnosti." přikázala Valide. Beyhan se vylekaně podívala na svou konkurentku, která se usmívala. Beyhan jí povolila loket a poslušně spolu s Afife odcházely za Sultánkou. Valide se vznešeně jako vždy posadila, tvářila se přísně. "O co šlo Afife Kalfo můžeš to vysvětlit?" začala Valide. Afife se uklonila. "Sultánko, vyšetřování pokračuje. Je v plném proudu, ale jednu konkubínu, když jsem kontrolovala, zda jsou všechny dívky v posteli… Jedna nebyla tam, kde by měla být. Ve své posteli." Beyhan se dívala z Afife na Valide. Sultánka nedala na sobě nic znát. "O jakou konkubínu se jedná?" optala se Valide. "O Teru Hatun. Sama jsem se zeptala, kde byla. Ona drze řekla, že to poznám. Je to velmi podezřelé. Mám pocit, že jsme to poznaly." Afife se tvářila povýšeně a spokojeně, ale Valide Sultán uznala, že říká pravdu. Její duše tančila. Má možnost zbavit se Tery. V duchu jásala, ale coby správný soudce, chtěla vyslechnout i druhou stranu. Valide se obrátila k Beyhan, ale Afife její další otázku tentokrát k té druhé utlumila. "Beyhan nás přerušila, že to sama z ní dostane. Neřekla nic a myslím, že jí chrání před náležitým potrestáním." S těmito slovy Afife prudce obrátila zrak na Beyhan. Oba páry očí, Sultánky i Afife, se dívaly na ní. Nechtěla Teru zklamat, ale taky nechtěla, aby Teru popravili za něco, co neudělala. "Co mi na to řekneš Beyhan a nelži." Valide měla ve slovech jed, ale i zklamání.
Beyhan byla její oblíbená Kalfa. Afife byla šťastná, ale nedala to najevo. Dosáhne postu takového rozměru jako Beyhan. Chtěla být oblíbenkyní Valide Sultán. Dobře to Beyhan a Valide věděly. Jenom Valide ze sebe uměla dělat člověka, který neví o čem je řeč. Afife neměla takové schopnosti jako Beyhan. Toto si Valide dobře uvědomovala. Dívky když nemohly být favoritkami a manželkami Sultánů, chtěly být alespoň Kaya Kadin, zkrátka hlavní Kalfa a to mohou být jen pár z nich. "Sultánko, ráda bych Vám to pověděla, ale v žádné přítomnosti." Oči dala nenápadně na stranu Afife, která stála po jejím levém boku. Valide se podívala na Afife "Děkuji Ti, můžeš jít." Kalfa se uklonila, byla dotčená. Když se zavřely za Afife dveře. Obrátila zrak Valide na Beyhan, která svůj měla upřený k zemi. "Tak mluv, nebo víš, co se stane s Terou, když přijde od Sultána. Proč jí tak chráníš? Nechtěj, aby si šla s ní, Beyhan." Kalfa se podívala Sultánce do očí, Valide čekala na odpověď. "Tera Hatun tančila pro Sultána. To je již známo…., ale ten večer si jí Sultán, nechal tajně zavolat k sobě do komnaty. Arif vám to dosvědčí. Ten večer jí připravoval." Beyhan mluvila opatrně. Na Valide bylo čím dál víc vidět překvapení. Byla překvapená i šokovaná zároveň. "Takže dnešek, není první noc." Valide po chvíli ticha promluvila.
Daye Sultán ve své komnatě chodila sem a tam, jako lev v kleci, jenom najít klíč od klece. Komnata jí začala být příliš mála. Zatočila se jí hlava, proto si sedla na postel. Vyšla služebná: "Odnes to jídlo, nebudu už dneska jíst." Přikázala služebné. Obrátila hlavu k oknu a dívala se na měsíc, služebná, která sklízela a chystala se odejít, najednou zastavila, když slyšela ptát se paní: "Nevíš, jestli Tera už je u Sultána?" služka se podívala na paní, polkla a s vážnou tváří a odpověděla: "Ano, Sultánko, je už u Vládce." Daye Sultán, odvrátila obličej k zemi, služebná poznala, že tato věta jí zranila. A nebyla daleko od pravdy. "Sultánko, měla byste jít spát. Měla byste být v klidu." Řekla jí služebná. "Kdo si myslíš, že jseš?!" Zařvala po ní Daye."Já to myslela v dobrém." Odpověděla služka tiše. Daye byla nepříjemná bytost i ona dokázala být velmi výbušná. "Zmiz!!" přikázala Daye.
Valide Sultán, seděla jako vždy vznešeně. Byla již sama a v šoku. Cítila neklid. Ale přesto tohle musí vyřešit jinak a jindy. Sultán si mohl vybrat dívku i tímto formátem. Sultán Ahmed to dělal podobně. Jediné, co jí vrtalo v hlavě, byla teď zavražděná dívka. Valide dobře věděla, že je to někdo kdo měl minulost s Nigar, taky dobře věděla, že byla oblíbenkyní jejího syna i konkurentka Gulnihal. "To by mě zajímalo, kdo to byl. Za žádnou cenu se to nesmí dozvědět, můj syn." Pravila si pro sebe. Najednou vstala, měla pocit, že sedět nemůže. Služebná vešla a přinesla jí jídlo, Valide jí pravila ještě dřív, než tác položila: "Děkuji Hatun, dnes jíst nebudu." Služebná se i s podnosem poklonila a odešla. Sultánka šla k oknu. Byla nádherná noc, měsíc zářivě svítil, Valide se nadechla, vydechla. Najednou zaklepal někdo u dveří: "Vstupte" vešel posel: "Valide Sultán", poklonil se posel, aniž by se na ní podíval, podával jí dopis: "Zde dopis, který vám posílá Akasma Sultán." Valide se rozzářila, přistoupila blíž, aby si vzala list z rukou posla. Vzala si ho s velkou vášní matky. Valide se na moment vzpamatovala z rozjaření a obrátila vážnou tvář k poslovi: "Děkuji Vám, můžete jít." Posel se uklonil a odešel. Valide se posadila a dopis otevřela. Akasma se neozvala od pohřbu otce a korunovaci bratra a tak dceřin dopis Valide nesmírně potěšil. Začetla se do dopisu, chtěla vědět, co tak pospíchalo, že nemohla dcera přijet a říct jí to. Měla strach, ale také byla hladově dychtivá po zprávách o dcerce, hlavní je, že je v pořádku a konečně v manželství šťastná to bylo pro Valide nádherná zpráva, dala by cokoliv za štěstí svých dětí. A najednou, když dočetla poslední větu v dopise, byla naprosto unešená a šťastná. Ráno vyhlásí radostnou zprávu po harému.
"Měsíc je kouzelný, je jako brána do světů, které neznáme, je tak vznešený, tak nádherný." Pravila Tera, když Sultán si jí držel kolem pasu, a hleděli spolu na měsíc. "A to jsi teď pro mě ty." řekl Sultán. Tera se na Sultána podívala, díval se na ní stejně tak. Otočila se k němu a objala ho láskyplně, Sultán její objetí opětoval. Vzal jí za hlavu a políbil jí na čelo. A pak jí políbil na rty, v tu chvíli by mu byla ochotná slíbit všechno, dát mu lásku, srdce, mysl, svůj život. Odtáhli se od sebe a šli zpátky do komnaty. Sultán si svou milou však vzal do náručí, ta vyjekla. Položil jí na lože, on se posadil vedle ní. Díval se na její krásu, která ho okouzlila, hladil jí láskyplně, topil se v jejich očích. Ona se usmívala, teď v tuto chvíli doufal, že zahnal její smutek, jelikož v očích ho už neviděl. Jeho ústa se přiblížila k ní, až se setkali. Jak nádherný polibek od nádherné víly. Začalo ho to rozpalovat. A začal ji postupně svlíkat z šatů, ochotně mu pomáhala, že se nadzvedla. Odhalovali se její pevné ňadra, začal jí líbat na krku, postupně jí líbal níž až se dostal k poupatům které začal láskat. Její tělo se začalo rozpalovat. Sultán si lehl na ní, svlíkl se jedním švihem, měl na sobě totiž jenom župan. A pojmula ho do sebe se vzdechem značící touhu.
Ráno se Tera vzbudila, hned ucítila pohled. Byl to láskyplný pohled muže, do kterého ani nevěděla proč, se zamilovala. Byl tak nádherný ten jeho úsměv a oči, zářili, nebo alespoň se jí to zdálo. Byl to sladký sen to všechno, ta noc kdy se líbali, objímali, kdy spojili své těla? Ne, posadila se a nespustila z něho oči z Mehmeda, jejího Sultána. "Jak ses vypsala? Jsi nádherná i v tento čas. Jsi jak ten zářivý měsíc, jako voda proti žízni. " Tera se posadila na kraj postele blíže k Sultánovi. Měla přikrývku na sobě, tím skryla své nahé tělo. Usmívala se, Sultán klečel před krajem postele, aby jí nevzbudil. Mohl se na tu krásu dívat celý den, nevadilo by mu to, jak se posadila blíže k němu. Vzdálil se, aby nepřekážel a poklekl k ní, vzal si její ruku a políbil jí. Tera se usmívala a přiblížila se k němu, pro polibek, pro ten sladký polibek. Nechtěla, aby to skončila, tahle chvíle. Do teď mlčela, nebyla ráno nikdy hovorná, ale gesta a polibek mluvil za všechno, slova byla zbytečná. Podívala se na něho, úsměv jí ještě tančil na jejich ústech. A zašeptala jeho jméno "Mehmede, dobré ráno ti přeji. To nekrásnější ráno mám. Díky tobě". Jak miloval její hlas, tak hebký, mladiství. Tera se cítila opět šťastná, byla by šťastnější, kdyby tu byla její rodina, i když s ní by nesouhlasila, ale našla poprvé lásku muže, poprvé poznala touhu. Poprvé zažila lásku jinou než od rodiny a přátel. Sultán byl taky šťasten až nezvykle, po dlouhé době cítil to lechtání na břiše. Tera pomalu vstávala. Jistě eunuch stál u dveří. Ale Sultán pouhou rukou zastavil. "Ne, dnes chci, aby si celý den strávila u mě." Tera se nechápavě podívala a pak usmála. Sultán něžně svou konkubínu objal. "Jdu přikázat, aby nám něco přinesli, určitě máš hlad." Tera přikývla na souhlas a dívala se za Sultánem.
V komnatě Daye Hatun nebylo, ale veselo. Nemohla spát, byla jako na trní. Musela neustále myslet na to, co dělá Tera s jejím Sultánem, snad neotěhotní tak brzy. Bylo by lepší, kdyby vůbec nezplodila s ním potomka. Ani dceru ani syna, byla by z ní jenom konkubína, co na chvíli pobláznila mysl Sultána. Daye stála a uvažovala, byla plná vzpomínek a plná obav. Dlouhé blonďaté vlasy jí ležely na prsou, její zelené oči naznačili, že není něco v pořádku. Začala být poněkud netrpělivá, už dlouho služebná zjišťuje informace. Čekala na zprávu. Nevydržela to a šla se podívat na situaci v harému, měla na sobě bílé šaty na ramínka z hedvábí, které si zamilovala, i přesto vypadala nádherně, opřela se rukama o zábradlí, a podívala se dolů, bylo tam spousta děvčat, která se smála, sluha je okřikoval, pobízel k práci, některé si všimly pátravého pohledu ze shora. Daye věděla moc dobře, že dívky nezávidí její situaci a rozhodně se baví na její účet. Tak jak jí předtím záviděli, noci se Sultánem a to, že si jí vzal za ženu. Teď to bylo naopak. "No tak děvčata do práce a žádné drby šup, šup. Mário, co tam děláš?" Vmísil se sluha do jejich hovoru. Daye tajuplně se usmívala, měla zde věrnou přítelkyni. Mária se na ní podívala a kývla na pozdrav. Daye však harém tiše pozorovala a myslela si své, Teru však nikde nezahlídla, znepokojilo jí to. "Možná jsem netrpělivá." Mluvila si pro sebe, tím se uklidňovala a hned nasadila masku spokojené tváře. Jednu ruku položila na bříško. Předstírala štěstí, ale ve skutečnosti myslela na Sultána a Teru. Bylo jí do breku, ale nemohla teď spustit slzy. Musí ale ukázat svou sílu. Nesmí být slabá za žádných okolností, musí zranit ty děvčata dole, ukáže, že má ještě moc. Musí dosáhnout svého cíle. Z myšlení jí vytrhly kroky služebné, která pospíchala za paní. Konečně, z jejího výrazu šlo, ale vyčíst, že o něčem usilovně přemýšlí. Daye jí naznačila, ať jde dovnitř do komnaty a šla za ní. Daye se nespletla služebná přemýšlela, poklonila se k Daye Sultán, manželce Sultána a promluvila zničujícím hlasem. Cestou si důkladně promyslela jak jí řekne zprávu, kterou po ní žádala. Věděla totiž jaká Daye umí být, není to dávno, kdy v Manise zmlátila do krve jednu konkubínu, ale trest se nedostavil, Daye si byla dobře vědoma, že je oblíbená u Valide Sultán a uměla si vybírat slova, aby ospravedlnila své činy. Dívka nechtěla být další na pořadníku. Jenže jak jí to povědět? "Daye Sultán, Tera je ještě u Vládce, právě jim nesou jídlo na stůl." Služebná mluvila pokorně a opatrně. Věděla, ale že Daye to položí. Neměla jí služebná v lásce, ale byla k ní přiřazena, když její věrná služebná a přítelkyně Mária zůstala na nějaký čas v Manise. Daye jí nedůvěřovala, ale i přesto hned jak služebná dořekla zprávu, cítila se ponížená. Byla to bolest stokrát horší, duše bolela. Tera je konkurence již ohromná, tohle nikdy u ní nedělal, nikdy nemohla zůstat na snídani, musela vždy odejít, jak dokonala povinnost. Hned pochopila, že jediný kdo choval city, byla ona! Myslela si, že po té tragedií našel štěstí v ní. Jak moc se mýlila. Služebná se s obavou v hlase zeptala: "Sultánko, jste v pořádku." s těmito slovy k ní přistoupila blíž, aby jí byla oporou, teď v tuto chvíli vypadla jakoby chtěla omdlít.
"Dones mi snídani. A… " chtěla Daye něco říct, ale nevěřila této služebné, to si musí obstarat sama, vyklubal se v ní totiž plán, ale téhle ženě to říct nemohla, dobře věděla, že by jí zradila. "A potom mě připrav. Chci být krásná." Nic lepšího jí nemohlo napadnout, v tuto chvíli nemyslela na to být krásná, ale jak zařídit aby Tera jednou pro vždy zmizela, musela ale však se s někým setkat, aby se dozvěděla další podrobnosti, situaci a jediný kdo jí v tom ochotně pomůže je Misha aľ Paša s Máriou. Musí však zařídit, aby Mária byla její služebná. Služebná jí ale stále držela. Hatun se však na ní podívala a řekla "Tak běž, neboj, umím se o sebe postarat, budu v pořádku. A přestaň se mě bát. Hlavně udělej to, co jsem řekla." Tímhle ujišťovala služebnou, která byla vyděšená, jakoby jí četla myšlenky, problém byl však v tom, že tahle dívka byla jako otevřená kniha, kterou někdo zapomněl zavřít, dobře se v ní četlo. A taky to dobře věděla. Daye se dobře vyznala v lidech, ale taky se spálila, svých chyb si byla dobře vědoma, a ponaučení dobře na ní platilo. Co se týká, ale Sultána ty nikoliv. I když nikdo o ničem netušil. Co se týká Tery, hned poznala v ní konkurenci, ale jaká bude velká, to netušila, nyní její obavy se naplňují. Už dlouho byla v harému a ví moc dobře, jak to chodí. Už předtím se dokázala zbavit sokyní, teď je čas znovu zbraně použít. Dřív než bude pozdě.
Před palácem se zastavil kočár. Vystoupila z něho dívenka, aby pomohla své paní v temně fialovém plášti. Byla zahalená, ale nepatrně bylo už znát, že se mírně kulatí. Z pod kapuce, vykukovaly kudrnaté, dlouhé, havraní vlasy. S dívkou zamířily do komplexu harému.
Sultán se díval na krásnou Teru, bylo to silnější, než tušil. Tera zpozorněla a začala opatrněji jíst, Vládce se rozesmál. "Nesměj se, musím být kultivovaná dáma, když můj Sultán mě pozoruje." Tera dořekla a vzala si pohár, z kterého se napila. "Velice mě uchvátil ten příběh o lásce poutníka a jeho ženy. Opravdu se to stalo? A chtěla by si to zažít? Nemám pravdu? Jinak nádherně umíš vyprávět." Dívka se podívala a smutně se usmála, zase se trefil do citlivého místa, sakra, nadával si sobě, bylo znát, že něco se stalo, ale nechtěl se jí vyptávat, až bude čas, řekne mu to sama. Dívka ale přemýšlela, jestli to má říct, ale nakonec mu odpověděla. "Je to příběh, který znala má maminka. Vždy nám to vyprávěla na dobrou noc, nebo když jsme chtěli, aby nám to vyprávěla. A ohledně toho hlasu, to otec mi říkal a všichni to vždy potvrdili, že mám hlas po své matce. A chtěla, ale mám pocit, že už tak žiji, jako v tom příběhu." Dívka měla celou dobu zasněný pohled. Jakoby mimo realitu. Sultán jí pozoroval a naslouchal tak jako ona jeho. Dívka sklopila oči k zemi a Sultán položil ruku na její. "Děkuji ti za to, že jsi a že díky tobě jsem šťasten." Tera se na něho podívala láskyplně, tak brzo se zamilovali, tak brzo jeden druhému patřili, tak brzo bylo znát, že jsou šťastni. Ale věděla s jistotou, že, ať se stane cokoliv, budou vzpomínat na tenhle okamžik s láskou a úctou sobě vlastní. Na chvíli kdy byli spolu, povídali si, doplňovali si věty, kdy se milovali. Sultán si taky tohle uvědomoval, rozuměl si s ní beze slov. Vyděsilo ho to, ale také potěšilo, ty slova myslel vážně a byl rozhodnutý jí to dokázat i činy. Alespoň na chvíli opravdu zapomněl na to, co se stalo, zapomněl na temné myšlenky, měl nádherné sny. Ona to dokázala, byl do ní zamilovaný právě proto, že byla jeho štěstí, jakoby jí jeho dávná láska k ní poslala,aby na ní už jenom vzpomínal a ponořil se do života s jinou láskou, která je nádherná, aby nezapomněl na tento cit, což se nějakou dobu povedlo.
Ano vzpomíná na svou dávnou lásku a v srdci jí bude mít, ne s pláčem s bolestí. Doslova se zbláznil, nádherně zbláznil. Našel svou krásu, lásku a štěstí? Jak nádherná byla hebká pleť, čokoládově hnědé oči, velký nos, který se mu líbil, vysoké čelo, postavu, kterou tak rád objímal, nyní byla oblečená do temně modrého župánku z hedvábí, jak nádherně vlály její vlasy, když větřík z venku dostal se přes balkón dovnitř, tak hnědé, dlouhé a kudrnaté. Byla kouzelná. Ano, byla ten měsíc, ta nejzářivější hvězda v celém nebi. Může děkovat Alláhu za tento dar. A děkoval za tuhle kouzelnou chvíli. Za noc a ráno, které strávil a tráví s ní. Nechtělo se mu k povinnostem a děkoval, že nikdo nevyžaduje alespoň jeden den jeho přítomnost, alespoň má zástup a to v podobě Mustafy Paši, svého věrného přítele.
Do komnaty Valide Sultán vstoupila žena zakrytá v temně fialovém plášti, bez ohlášení. Valide seděla a zkoumavě pozorovala tu ženu. Moc dobře se nevyspala, byla jedna z lidí, která tuto noc nespala: "Neohlášeně a tak drze vstoupit do komnaty Sultánky, stráže!" a ještě ke všemu Valide byla nervózní, její syn se ještě k ní nedostavil přesto, že to měl ve zvyku, začít den vstupem do komnaty své matky. Byla nervózní, už poslala sluhu, Arifa Aghu, ať podá o něm zprávu. "Tak takhle vítáte návštěvy?" Valide tento hlas přišel velmi povědomí, málem ztratila dech, postavila se rychle, s očekáváním přistoupila blíž k ženě. Ta si sundala kabát a podala ho své služebné. Valide vyjekla nadšeně, byla to její dcera, jak tušila. Matka láskyplně objala svou dceru. Na to byla Akasma velký odborník, svou matku vždy přiváděla k šílenství a dělala na ní chytáky. Byl jeden z Validiných pokladů, nejmladší dcera, která byla přesnou kopii matky. Jenom tak jak její bratr měla modré oči, což byl nezvyk. Bylo to zřejmě po nějakém předkovi ze strany manžela. A ještě jeden malý rozdíl, který rozhodně nevadil. Dcera nebyla tak vysoká jako její matka, byla o trošku menší. Matka s dcerou se posadili a Valide svou dceru pozorovala. Zářila, jako slunce mírně se kulatila, měla na sobě fialové šaty s hedvábné látky. Sultánky tento druh látek měly nejraději. Akasma měla také v boku krajkový vzor, který byl doplněn pozlacenými symboly. Vlasy rozpuštěné, vzadu však vrchní prameny vlasů svázané. Nebyla jako matka, aby ukázala, že je Sultánka. Dcera se uměla vcítit do druhého člověka. Matka pohladila bříško své dcery a překvapeně pravila. "V tom dopise to vypadalo, jakoby si teď se dozvěděla, že si těhotná, má milá. Určitě si byla těhotná i v době smrti otce. Je dobře, že se ti nic nestalo. Kdybych to jenom věděla…" V jejím hlase bylo znát zklamání, ale stejně tam vládla radost i smutek. Směsice třech emocí. Radost že má dceru tady, smutek kvůli Ahmedovi. "Matko, poslala jsem vám tuto zprávu pozdě, protože jsem chtěla mít jasno, že se nic nestane, ale vždy dělám věci opatrně a snažím se zůstat v klidu, nestresovat se, nakonec jsem se ujistila, že je všechno v pořádku. Ještě však není vyhráno. A ano byla jsem již v té době těhotná a věděla jsem to, jen jsem to neřekla v té době ještě Rüstemovi. Bála jsem se, že smrt otce bude mít na to dohru." Povzdechla si Akasma, "Víte, že se nám to taky poprvé nepovedlo, nechtěla jsem se hned unáhlit, ta první zkušenost, mě ranila a doteď je mi to líto, podruhé bych to zřejmě už nepřežila." Dcera to dořekla a sklopila zrak k zemi, bylo jí smutno, ale i tak měla radost z dítěte, které jí roste pod srdcem a tak své bříško hladila láskyplně. Matka pokývla souhlasně hlavou: "Kde je Rüstem? Neměl by být s tebou?" ptala se matka. Dcera se podívala matce do očí. "Rüstem dorazí za mnou druhý den. Musel vyřídit poslední formality. Nechtěl, abych je povedla sama, i když jsem chtěla a ujišťovala ho, že to zvládnu." Dcera se usmívala "Je velmi opatrný. Chce, abych byla v pořádku a všechno, aby bylo tak jak má. Dostal dopis od bratra, má přijet do paláce Sultána a provést výcvik mužů. Rüstem byl tím velmi potěšen." Akasma si prohlídla komnatu. Dlouhou dobu tady nebyla, prostorná, útulná malá síň jak říkávala jako mála. I když do malé síně měla daleko. Harém byl pořád pro ní domovem, kde se ráda vracela. Matka jí tiše pozorovala, věděla, že její dcera přemýšlí či vzpomíná. Znala svou dceru moc dobře a tak nechávala prostor dceři ke snění a pak promluvila "Ano? S tím se mi tvůj bratr nepochlubil, ale dělá vládu, zatím dobře a vlastně jsem slyšela o tvém muži. Byla a je to určitě výborná volba. Rüstem má bohaté zkušenosti, které se budou hodit." Odpověděla matka s úsměvem. "A co bratr, jak myslíš, že si vede, slyšela jsem sice pozitivní hodnocení, což ráda tomu věřím.", "Dělá mi radost to ano. A věř těmhle informacím, jsou pravdivé. Velkovezíři mají konec, konec jejich vlády a krádeží. Mohou proplakat celý potok." Pravila matka přesvědčivě a naštvaně, dcera dobře věděla, jak velkovezíry matka nesnese. Valide věděla, že syn je pravý opak svého otce, kolikrát se snažila přesvědčit ho o opaku, sama musela udělat pár věcí a popravit dva velkovezíry. Sám Sultán to ovšem nevěděl. Musela udělat hodně věcí a zabít dva další lidi, aby se o tom její muž nedoslechl. Ale Sultán byl příliš slabý. Věděla to, ale i přesto ho milovala a udělala pro něj spoustu krutých věcí, aby zajistila moc synovi a zachránila alespoň částečku moci svého manžela. Byla šťastná, že její syn pokračuje v jejím odkazu a byla ráda, že je jiný než jeho otec. " Rüstem je velmi spokojený se Sultánem. Řekl, že je rád že se našel schopný vládce. Snad si to udrží a bude silný." Odpověděla Akasma. Matka se na svou dceru usmála. "Jsem ráda, že si tady." Akasma se usmívala, oči jí zářili štěstím. Matka jí tak ráda viděla v takovém stavu. Konečně se na ní usmálo štěstí. "Rüstemovi už nezáleží, zda to bude pokračovatel rodu, hlavně ať je zdravé" pohladila si dcera bříško a usměv měla na tváři. Matka ji přikyvovala. "Mám pro tebe taky zprávu." Dcera zvedla hlavu a zvědavě se podívala. Z tváře matky mohla vyčíst, že je to úžasná zpráva. "Tvůj bratr bude otcem. Promiň, že jsem ti to neřekla dřív, ale chtěla taky mít pro jistotu klid. Je radši, když to ví harém a palác. Takže nás čeká následovník trůnu. " Akasma byla v němém úžasu, matce připadalo, že je daleko šťastnější než její bratr. "To je úžasné a kdo je matkou?" zeptala se dcera. "No přece Daye Sultán." Akasmě pohasl na chvíli úsměv. Nemohla matka tušit, že právě s Daye se nemusí. Měla k tomu pádný důvod. Akasma věděla hned, že Daye si vysnila linku své kariéry Sultánky. Sama tím Akasma byla svědkem, dokonce jí podezírala z vraždy jedné z konkubín. Byla to pro ni vypočítavá potvora a tím to haslo. Koneckonců byla ráda, že z tohohle paláce je pryč od Daye. Ale stejně Akasma se taky přetvařovala. Nechtěla kazit matce radost z vnuka, který má přijít na svět. Bude ho mít stejně ráda, je to přece dítě jejího bratra. "A kde je bratr?" ptala se Akasma., "To právě nevím. Měl přijít, poslala jsem sluhu, aby mi podal zprávu. A teď jsem naštvaná nejen na syna, ale i na sluhu. Šnek jeden."
Mezitím sluha Arif, kterého poslala právě Valide Sultán, procházel zlatou chodbou ke komnatě Sultána. Před dveřmi stáli dva strážci, s jedním z nich Arif měl dobré vztahy: "Tss, Tss," Strážce si Arifa všiml a popošel kousek dál od dveří. Taky se díval, zda se někdo nedívá, tomu druhému věřil, měli spolu dobré vztahy. Co se děje, Arife?." Poptal se strážce. "Co se děje u Sultána? Valide Sultán je totiž nervózní. " Zeptal se Arif a následně vysvětlil, proč se ptá. Nemohlo to nějak vadit, strážce byl jeho přítelem. Taky, že obratem, šeptem odpověděl: "Slyším hlas té ženy, je tam pořád už od večera. Povívají si, smějí se. Ať žije romantika." Strážce významně povytáhl obočí. Arif se podíval na dveře komnaty Sultána. "A tak. Tak se mi zdá, že bude ještě veselo. Díky za zprávu." Strážce šel zpět ke dveřím a Arif spěchal za svou paní. "No toto." stačil Arif poznamenat pro sebe.
Sultán se smál, konkubína mu vyprávěla historku z dětství: "Normálně mě polil a ty se tomu směješ, Mehmede." Tera se postavila a dělala uraženou, pak se rozesmála a posadila se na klín Sultána, který jí objal. Ona ho políbila na čelo a hladila ho po vlasech. Dívali se stejným směrem, aniž by si to uvědomovali. "Víš, že je to poprvé po dlouhé době, co jsem se takhle smál, co tenhle cit cítím. Zapomněl jsem jak je silný. Má milá Sultánko." Řekl něžně Sultán. Tera zavřela oči, v duchu si opakovala tuto větu. Aby si jí vtiskla do paměti. A usmívala se. "Díky tobě jsem poznala cit, který jsem neznala. Jsi první muž, který tohle dokázal, jsi první, kterého jsem do sebe pojmula. První a zároveň poslední. Díky tobě si připadám jako ve snu. Nechci se probudit ani náhodou." Potom se odtáhla a naklonila hlavu do leva. "Co si to řekl? Má milá Sultánko? Vždyť nejsem Sultánka." Sultán se na ní díval. Oči jí doslova zářily, usmívala se. Byla jako slunce. Byla jako měsíc. Byla jako voda a oheň. "Jsi Sultánka mého srdce. Tohle stačí." a políbili se.
V harému byl rozruch, Kalfa se podívala, co se děje, dívky živě diskutovaly. Až ucítily něčí pohled, jejich debata utichla a rozestupovaly se do řady, Kalfa měla respekt. Respekt, který budovala dlouho. Byla pyšná na své postavení a na dobré vztahy s Valide Sultán, s tou Valide, která byla její konkurentka. Ale nakonec staly se z nich přítelkyně, což bylo dosti vzácné v tomhle místě, kde jedna šlape na paty té druhé. Na rozdíl od těchto děvčat a dalších před nimi, obě, jak Valide tak i Khalida, jak se jmenovala po přijetí muslimské víry, ukázaly, jak se chovají pravé dámy. Pro Khalidu Kalfu byla čest být součástí harému. Být ta, která mohla být mocná za nepřítomnosti Valide, na rozdíl od ostatních děvčat. Ano, byla jako ony. Ale smířila se s tím. Jediné co jí trápilo, byla smrt svých dcer, které měla se Sultánem. Nakazily se nemocí, která kolovala v harému, a smrtí syna, který zemřel při porodu. Byly to obrovské rány, které se snažila i po letech překonat. Ale s tím byla silnější. Khalida pozorovala zkoumavě děvčata. "Tera tu ještě není?" schovala se za maskou, za tu dobu se rovněž jako ostatní dokázala chopit, využít situace, zakrýt překvapení či vyděšení, v harému přežijí jenom přetvářky, podvody, lži. Ale také vytrvalost, síla, a hlavně mít za sebou někoho silného. Kdo to poznal, vyhrál. V nitru byla Khalida velmi překvapená, od té tragédie, žádná z konkubín ani Daye Sultán nebyla u Sultána, dříve Šehzade Mehmeda tak dlouho, ani jako jeho manželka. "Ne nevrátila se." Dívky pokrčily rameny. Khalida hned poznala, že terčem pomluv a drbů je právě Daye a Tera se Sultánem. Khalidin zrak přešel nahoru, do komnat oblíbenkyň a manželek, kde má komnatu Daye. " Běžte do práce a dost řečí." Přikázala Kalfa, která se rozhodla jít nahoru do komnaty Daye.
Akasma si s matkou povídala, když je přerušilo zaklepání: "Vstupte." Valide řekla a otevřely se dveře, ze kterých vešel sluha. "No konečně" Valide se postavila a šla naproti sluhy, který se sklopeným zrakem šel ke své paní. Poklonil se: "Sultánko" oslovil svou paní. "Tak spusť", pobídla ho Valide. "Sultán je ve své komnatě i s konkubínou." Řekl zprávu a podíval se na Valide, když spatřil Sultánovu sestru, rovněž se poklonil i k Akasmě, která se usmívala a pravil? " Rád Vás vidím, Akasmo Sultán." Valide měla překvapený výraz, "Tera Hatun se ještě nevrátila?", "Podle všeho, ne, nevrátila, Sultánko. Ještě z komnaty jsem slyšel její smích. " Valide to opravdu překvapilo. Tohle je změna. "Kde je Kaya Kadin, ať sem okamžitě přijde." Nařídila Valide Sultán Arifovi, který se následně poklonil a odešel.
V komnatě se Daye Sultán dívala do zrcadla, tentokrát převlečená, měla na sobě červené šaty, které byly z boku pozlacené. Obrátila se na bok. Její bříško se kulatilo. Bylo už znát, že čeká miminko. Podívala se na něho a pohladila ho. Na hlavě měla čelenku s červenými rubíny. Vypadala jako královna, ale necítila se tak. Pořád chodila sem a tam a teď věděla, že Tera se nevrátila. Užíralo jí to. Tato zpráva se šířila po harému jako mor. Dveře se otevřely a vstoupila Khalida Kalfa, Daye se obrátila celá, když spatřila vejít Kalfu. Přistoupila k ní blíž. Nevypadala šťastně. Kalfa si jí zkoumavě prohlížela. "Vidím, že si nespala. Nevypadáš dobře. Měla by spát a jíst. Služebná mi pravila, že se o tebe bojí. Chováš se jako nerozumná holčička." Kalfa přistoupila k ní blíž. "Daye však vybouchla, " To ty za to můžeš, ty si jí nabádala, mnoho děvčat řeklo a sama jsem se dívala jak s ní mluvíš! Doufám, že si spokojená! A jak se opovažuješ se mi nepoklonit!!!" Kalfa jí vrazila facku. Daye si přidržela tvář a obrátila zrak ke Kalfě. "Tohle řeknu Sultánovi a Valide. Vyhodí tě, udeřila si Sultánku. Oblíbenkyni Valide a manželku Sultána Mehmeda a taky tu, která nosí pod srdcem sultánovo dítě!" Křikla zlostí Daye Sultán. Kalfa jí vzala ostře za loket. "Zatím nemáte vyhráno. Ani nevíte, jestli to bude syn. Nevyskakujte si, Daye Sultán. Mám tu daleko větší místo než vy. Také jsem ta, která ležela vedle Sultána, taky jsem ta, která mu porodila děti. A jak jde vidět, oblíbenkyni Sultán již má, ale jsi pouhá manželka, která čeká dítě. I já jsem byla jako vy. Ať nepopadnete podobně. Dejte si pozor, Daye. Mohla by Vás dostat Vaše pýcha. Už teď se to viditelně prokazuje." Klidně a důrazně Kalfa pravila. Khalida pustila Daye, která se hned chytila za bříško. "Máte křeče?" řekla Khalida starostlivě, ale ještě pořád nasupeně. "Ne, jenom dítě chráním před tebou." Zasyčela Daye.
Kalfa nedala na sobě nic znát a odcházela, pronásledovaná vražedným pohledem Daye. Ale hned jak se zavřely dveře, Daye si sedla na postel. Zrak měla skloněný k zemi, po chvíli se obrátila hlavu ke dveřím se starostlivým výrazem. Téhle Kalfy se bála ze všech nejvíc. Ať byla Sultánkou, nebo ne. Věděla moc dobře o její minulosti. V tomhle nedokázala pochopit Defne Sultán, jak to mohla dopustit. Alespoň na ní něco má. Jen musí vyčkat na pravou chvíli a i Khalidy se zbaví, jednou pro vždy. Ale věděla již s jistotou, že minulost se musí opakovat. Musí být Sultánkou za každou cenu. A potopit tuhle ženu. Kalfa jak vyšla z komnaty Daye, popošla o kousek napřed. Stál před ní Arif. Pátravě na něho pohlédla. "Co se děje?" optala se ho. "Valide Sultán vás očekává." Odpověděl s úsměvem Arif. "Ohledně Tery, že ano?" "Ehem" pokývl sluha s úsměvem. "Nesměj se jako trotl." Řekla Khalida a odcházela za Valide. Sluha stál na místě a doprovázel jí pohledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama