Část 16.

20. dubna 2015 v 23:05 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Aysun Hatun byla stále ve své komnatě, vycházela pouze do hammamu. Zrovna vyšívala, když vstoupila Ayse. Mlčela a dívala se na tak nenáviděnou tvář. Aysun vypadla smutně. Byla bledá, zhubnula, oči opuchlé od zvracení. Ayse se na ní pátravě podívala. Aysun se na ní nemusela dívat, věděla moc dobře, že na ní donáší informace. "Hledáš něco, co by si mohla povědět ostatním, Ayse?" Ayse se usmála. "Vypadáš špatně. Doufám, že nejsi nemocná." "Myslím, že tobě a podobným tvé nátuře by to udělalo jistě radost, kdyby to bylo něco vážného." Ayse se škodolibě zasmála. "Neskrývám to. Máš pravdu." Aysun se na ní podívala a vstala, přistoupila k ní blíž. "Kde se stala chyba, že ještě tu jsem. Je překvapující, že jste nevyužily první příležitosti, která se vám nabízela přímo na stříbrném podnosu." Aysun naklonila hlavu doleva a změřila si Ayse pohledem. "Ne, vy čekáte." Ayse změnila výraz, nyní se dívala na Aysun s kamennou tváří. "Je vcelku zajímavé, jak chytrá jsi, ale přitom ubohá a slabá. Bez špetky moci." Odpověděla vážně Ayse. "Alespoň nemám co ztratit. Tak jako ty." Ayse se nenechala vyvést z míry. Usmívala se. Šla a posadila se. Aysun se na ní dívala s prázdným výrazem.
Den v Istanbulu se schyloval ke konci. Ale vojsko v Evropě se budilo. Opevněný, dobře zabezpečený tábor ležel v Uhrách. Byli dál, než si dokázali představit. Sultán Mehmed zrovna seděl ve svém stanu a prostudoval mapy. Nespal celou noc. Zvěd mu podal zprávu, že nepřátelské vojsko je blízko. Vládce věděl s jistotou, že Král Zikmund vyslal vojsko na ochranu. Na tohle čekal. Velkovezír Cihangir byl s ním. Mlčel, Mehmed ho překvapoval stále víc a víc. Měl respekt, a co víc, velel svému vojsku osobně. "Hned vyrazíme, ať se vojáci připraví na cestu. Půjdeme tímto průsmykem. Tam je překvapíme. Zřejmě nejsou dostatečně chytří. Nechť náš Alláh provází." " Amen" "Bude to jistě krvavá řež. Ale pro ně." Velkovezír Cihangir se uklonil a odešel. Mehmed ho neustále pozoroval a všímal si jeho stoupající nervozity a nejistoty.
Akasma Sultán zrovna seděla ve své komnatě a hrála na housle. Služebná za ní přišla a poklonila se jí. Sultánka se však nenechala rušit. "Sultánko, Valide Sultán Vás očekává. Ráda by s Vámi povečeřela." Akasma Sultán neodpovídala. Hrála dál svou skladbu. Dívka se při ní zasnila. Akasma jí pozorovala a usmívala se. Když dohrála, dívka měla stále zasněný výraz. "Tino." Dívka se vzpamatovala ze snění. "Odpusťte, Sultánko." "Ne, neudělala si nic, za co bych se zlobila, Hatun." Sultánka uložila své housle, opatrně. Měla k nim úctu, pohladila je a usmívala se. Po chvilce pohlédla na služebnou. "Tak půjdeme za Valide." Pravila s úsměvem.
Aysun Hatun šla vůbec po dlouhé době do sálu harému. Všechny oči dopadly na ní. Byla středem pozornosti. Neušla nikomu. V harému bylo ticho. Gulsah Sultán se na ní, na rozdíl od ostatních dívala hrdě. Aysun se cítila nejistá, přesto chodila jako vítěz. Z hloučku konkubín jí pozorovala Nora a Ayse. Aysun na obě pohlédla s úsměvem. Daye Sultán procházela kolem brány harému spolu s dcerou a Márii. Zahlédla rovněž Aysun, Sultánčin úsměv rázem zmrzl. Mária sledovala především reakce své paní. Ta jen potichu pravila. "Podívejme, kdo vylezl z ulity. Měla tam zůstat." Aysun se najednou otočila a usmála se na Sultánku, taky se jí podle pravidel uklonila. Daye Sultán na sobě nedala nic znát. "Sultánko, Valide na nás čeká." Připomenula jí Mária. "Ano, neměly bychom jí nechat dlouho čekat." A pokračovaly k přijímací místnosti.
Akasma byla u Valide dřív než Daye Sultán. "Matko, přišly zprávy z výpravy?" zeptala se Akasma s obavou v hlase. "Ještě ne, mé dítě, ale neboj se. Jistě brzy přijdou." "Už, aby se vrátili." "Stýská se ti po Rüstemovi, mě se stýská po synovi." Dveře do komnaty se otevřely a vstoupila Daye Sultán s Mahidevran, obě se poklonily Sultánkám. Akasma nebyla potěšena z přítomnosti Daye, ale ráda viděla Mahidevran, ta si také vedle ní sedla. Valide zářila. "Sultánko, děkujeme za pozvání." Pravila Daye. "Jak se daří dítěti." "Kope mě jako o život. Je živý až moc." "Taky to je dobře." Valide se podívala na svou vnučku a s úsměvem se zeptala. "A jak tobě se daří, Mahidevran?" "Daří se mi dobře, Sultánko." Valide se obrátila na Daye. "Doufám, že se učí." "Ano, učí. Píše krasopisně, velmi dobře čte." "To je moc dobře." Valide se dívala, opět, na vnučku. Všechny Sultánky se na malou dívaly. Oči jim zářily. Mahidevran ani nemukla. Byla z toho v rozpacích. Akasma se zamyslela. "Mahidevran, copak se děje?" Dokonce i Akasma se poznala smutek v očích tohoto dítěte. "Nic, Sultánko. Všechno je v pořádku." Ujišťovala Sultánku Mahidevran, jako by byla dospělá. Daye se dívala starostlivě. "Poslední dobou má takové období." "Ano, tím si musí projít všichni." Odpověděla Valide. Akasma však věděla, že tohle není normální u tak malé holčičky. Něco jí velmi trápilo a měla podezření, že se tohle týkalo její matky.
Gulsah Sultán seděla vznešeně spolu s Aysun ostatními oblíbenkyněmi i pracovnicemi. Gulsah uspořádala zábavu. Valide Sultán, Akasma a Daye s Mahidevran se omluvily. Některé konkubíny hrály na nástroje. Hudba se linula po sále. Dívky tancovaly v jejím rytmu. Po místnosti se linula vůně opia. Jídlo se ztrácelo a nasytilo žaludky svých majitelek. Gulsah se na Aysun podívala. Seděla vedle Gulsah Sultán. Aysun byla velmi smutná. Gulsah si vychutnávala hudbu a vlastně celkovou atmosféru. Vražedné pohledy kolem nevnímala, usmívala se. Otočila se k Aysun a všimla si její smutné tváře. "Nebude to trvat dlouho a vrátí se ti."promluvila k Aysun a znovu se rozhlížela po sále plný dívek. "Inshalláh snad se vrátí." "Amen" Gulsah se zarazila. Překvapeně pohlédla na Hatun. "Ty jsi muslimka." Aysun se na ní podívala a přikývla. Gulsah se spokojeně usmála. "Zdá se, že si víc než jsem si myslela a proto bys měla ukázat všem, co jsi zač." "Proč jste na mé straně?" zeptala se oprávněně Aysun. "Jaká je tvá odpověď? "Chcete se pomstít." Gulsah se zasmála. Aysun nespustila zrak ze Sultánky. "Jsou věci, které musíš udělat sám, anebo z pomocí někoho. Někdo tě musí popostrčit, abys šla na tu správnou cestu. Jsi tady, jsi oblíbenkyně Sultána a jen tak žádná ho nezaujme, tak jak ty." Sultánka se dívala do očí Aysun. Ta se po dlouhé době upřímně usmála.
Valide Sultán pořád seděla vedle mezi svou dcerou a snachou. "Inshalláh, Sultán dobude nové území." "Je znepokojující, že není o nich zprávy." Řekla ustaraně Akasma. "Akasmo, nechovej se jako malá holka. Tvému dítěti uškodí tvá starost." Napomenula jí Valide Sultán. "A navíc, pokud se něco stane, dozvíme se to." Akasma jenom polkla. Daye se usmívala. Milovala tyhle chvíle, kdy byla dcera Sultánky ponížená či napomenutá. "Viděla jsem Aysun." Řekla Daye. "Už vylezla ze svého doupěte?" udiveně se zeptala Valide. "Ano, vylezla. Stala se okamžitě středem pozornosti.", "S touhle konkubínou, budou problémy." Povzdechla si Valide. "A co Mustafa Paša?", "Spravuje říši, jak jen může. Sleduji ho, zatím chyby nedělá, tak vyčkávám.", Akasma byla rozpačitá. "Proč mu nevěříte, Valide. Je to přece přítel a schopný muž, který má zkušenosti. Sám sloužil ještě otci." Valide se na dceru vážně podívala. "No právě. Nemám vůči němu důvěru.", "To taky díky němu se Aysun dostala do harému." Řekla podrážděně Daye. Valide se zamračila.
Aysun byla již v komnatě. Usmyslela si, že bude raději číst svitky. Ayse seděla mezi děvčaty v sále. Mária pozorovala dívky. Její pohled se zastavil u Nory Hatun. Ta vstala a šla k ní. "Co tu tak stojíš Mário. Pojď, bav se s námi." "Dobře víš, že mám své povinnosti." Mária byla vážná. Nora jí podezřele pozorovala. "Něco se děje?" "Je čas." Nora se dívala Márii do očí, dobře věděla, o co jde. Nora se usmívala. "Máš tedy plán." "Mám jednu otázku, Noro. Proč mě chceš, abych ti pomohla, když víš, že sloužím Daye Sultán?" Nora se podívala, jakoby přehodnotila své názory. Jakoby se rozmýšlela. "Mário, každý ví, že díky tobě je Daye tam, kde je." Mária dobře věděla o cílech téhle konkubíny.Nora si měřila Máriu a pronesla s kamennou tváří. "Tak co chystáš? Seznam mě? Začínám být netrpělivá, Mário. Hodlám to udělat i bez tvé pomoci.", "Trpělivost růže přináší. Přemýšlej. Svůj plán uskutečníme dřív, než si myslíš." Řekla Mária s tajemným úsměvem. Nora jí vyděšeně pozorovala. Přemýšlela o ní. Měla pocit, že jí nemůže věřit, ale rychle ten pocit ze sebe musela dostat. Tahle konkubína jí pomůže. Nora věřila svým přesvědčovacím metodám a fungovaly naprosto skvěle. V lidech se vyznala, ale ne v Márii. Ta se k ní přiblížila o něco víc a šeptem pravila. "Sejdeme se zítra večer v zahradě." Nora se udiveně podívala. "Vždyť večer vyjít na zahradu nemůžeme." Opomenula jí Nora. "Umíš vyklouznout, Noro. Několikrát jsem tě viděla." Nora se zalekla, ale usmála se. Mlčela, jen kývla a odcházela. Mária jí pozorovala. Pohlédla na jednu i druhou stranu a usmála se.
Vojáci překvapili nepřátelské vojsko, které vědělo o tom, že Turci mají tábor, kdesi v Uhrách. Chtěli je překvapit. Místo toho, je překvapili Osmani. Bitva to byla dlouhá. Ale zvítězili. Mehmed byl i Sultánem lsti. To mu dodávalo na síle. Velkovezír Cihangir stál vedle něho. "Ještě není konec." Řekl mu Mehmed s jistotou. "Pokračujeme v cestě. Musíme se dostat blíž a pobít nezvěrce." Pravil Sultán se záští. V dálce asi tři kilometry odtud. Byl další tábor. Nepřátelé dobře vytušili, že je třeba mít přípravu, kdyby vojsko před nimi selhalo. Papež s Králem poslali dvě vojska, aby ochránili město Petrohrad. Turci byli odhodlaní. Mladý muž se smutným výrazem seděl a sledoval svůj meč, který držel v ruce. Ta čepel jakoby ho ohromovala. Jeden z vojáků k němu přišel a posadil se vedle něho. "Co se děje?" "Nic, coby bylo?" Muž si povzdechl. "Stýská se ti, po rodině." Mladý muž pohlédl k horám. "Turci budou blízko. Cítím to v kostech.""Poslali naše jednotky, pobili je všechny." Evžen, ale slovům vojáka nevěřil. Vítr se zvedal a posílal mu zvěst, že jejich jednotky prohráli. Turci se blíží. A blíží se i bitva s nimi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama