Část 15.

14. dubna 2015 v 21:26 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Uplynul měsíc od výhružky Valide Sultán a jejího trestu. Uběhnul měsíc, kdy byl Sultán Mehmed pryč z paláce. Aysun byla pořád ve svém pokoji. Bylo jí pořád nevolno a ke všemu jí měsíční krvácení nepřicházelo. Myslela si, že je to ze stresu. Díky tomu, nevylézala z pokoje. Nevolnosti přicházely obzvlášť ráno a večer. Psala Sultánovi, ale jeho psaní se jí zpátky nedoneslo. Aysun si přesto zkracovala čekání studiem. Mluvila již persky, rusky. Modlila se jako pravá muslimka. Byla jiná. Nebyla ta dívka, která sem přišla. Dívala se na vše jinýma očima. Nikomu, ani Beyhan Kalfě nepověděla, že je muslimka. A proč taky? Dopisy, které posílala svému Sultánovi, jí dodávali klid v duši, tak podivný klid. Ale to čekání na odpověď. Nezapomněl na ni? Je živý? Problém nebyl v tom, že by na ni Sultán zapomněl.
"Můj vládce, pane, mé srdce krvácí. Samota má mě ničí. Kdy přijde den, kdy mohu Vás obejmout a políbit. Vidět Vaši milou tvář. Kéž by mě vítr odnesl k Vám. Samota mě ničí. Alláh ať Vás provází. Každou chvíli se modlím. Přeji si jen jediné. Vraťte se mi. Vzdychám, vzlykám. Smutek mě provází. Jste mé slunce. Mé srdce bije jen pro Vás a každou chvíli čekám, kdy uslyším Váš milý hlas. Dívám se každý den na nebe. Vidím Vás, vidím Vás všude, kde obrátím svůj pohled. Ach slunce, dej mu své teplo a světlo do jeho duše. Ach dej mi sílu do jeho meče. Noční obloho, dej mu chvíli spánku. Měsíci dej mu bezpečí v cizím kraji. Přeji si jen jediné. Ať naše odloučení již pomine. Čekám stále, kdy Váš kůň znovu přijede. Neustále poslouchám, kdy uslyším příchod Vašeho koně, Vašeho vojska a Vy s ním v jeho čele. Kdy uslyším ohlášení, že jste zpět. Čekám na tu chvíli. Čekám na Vás, má lásko." Valide Sultán, četla tenhle dopis. Pověřila jednu ze služebných, ať si získá Aysinu důvěru. Valide jí podplácela. Četla ty dopisy a nechávala si je, stejně jako Sultánovi dopisy. Chtěla vědět, co Aysun dělá, kam jde a také Sultána a Aysun od sebe odtrhnout. Sultánka dočetla. " Zase ta slova, z kterých číší smutek. Tohle mu nedodá odvahu." "Sultánko." Valide se podívala na služebnou a podávala ji dopis. "Nechám si ho. To Daye by měl psát dopisy. Ne nějaké barbarce. Dopisy mu mají dodat sílu a ne mu jí brát." "Ano, Sultánko. Jak poroučíte." Služebná vzala dopis a odcházela. Služebná potkala ještě Akasmu Sultán, které se poklonila, zrovna šla ke své matce. Poklonila se ke své Valide, která byla ráda, že jí vidí. Byla ráda, že je v paláci. "Valide, chtěla jsem Vás pozdravit." "Dcero, posaď se vedle mě." Akasma svou matku poslechla. Již těhotenství jí čím dál víc zmáhalo. Valide si jí starostlivě pohlížela. Již byla v sedmém měsíci. "Brzy to bude, má dcero. Své dítě budeš držet v náručí. Jen ještě chvíli musíš mít strpení." Řekla jí matka. "Ano, již vím, že dopadne vše, jak má být." "Stejně mě mrzí, že si mi to řekla, až po dlouhé chvíli." "Poslala ti psaní Gervahan?" "Vždyť víš, že žije svým životem… Trápí mě to, ale když si to přeje." Gervahan milovala svého otce a byla na jeho straně. Mezi Valide a Gervahan byly vztahy velmi vypjaté. Akasma si toho byla dobře vědoma, ale jako sestry spolu vycházely dobře. Jen jí mrzelo, že jí nemůže navštívit díky matce, která by to brala jako zradu. Tohle byla válka mezi jednou z dcer a matkou.
Daye Sultán byla s dcerou Mahidevran ve své komnatě. Mahidevran byla potichu, což Daye velmi zneklidňovalo. "Co se děje, Mahidevran?" ptala se její matka starostlivě. "Nic mamá, jen bych si přála, aby se vrátil tatínek." Daye svou dceru objala. S kulatým bříškem to nešlo tak snadno jako dřív. "Mama, opatrně ať neublížím bratříčkovi." Řekla Mahidevran. Matka se na ní udiveně podívala. Vzala dceru za bradičku a pohlédla jí do nevinných, dětských očí. "Neboj, bratříčkovi neublížíš. A náš vládce se brzy vrátí." Řekla Daye. Holčička se na ni dívala smutně. Daye se na dceru usmívala, aby jí dodala sílu. Na svou dceru se poprvé zadívala, tak jako matka. Tolik jí byla podobná. Nyní si to uvědomila. A však příliš pozdě. Poznala, že její dcera v ní nemá důvěru, jakou by vůči ní měla mít. To Daye velmi rmoutilo. Byla příliš sobecká vůči své dceři, svému pokladu. Příliš dlouho, jen proto, že nebyla synem, kterého si tolik přála. Někdo zaklepal na dveře. Daye se na ně podívala. "Dále" do komnaty vstoupila Mária. Mahidevran se usmála a přiběhla k Márii, taková upřímná radost z příchodu služebné. Mária k ní poklekla a objala. "Sultánko naše." Pravila s úsměvem. Mária jí objímala dlouze, jakoby jí léta neviděla. Měla tuhle malou plavovlásku ráda. Mária se lehce od ní odtáhla, pohladila malou Sultánku po tváři. "Jsem ráda, že tě vidím a maminka taky." Pravila dcera za svou matku. Mária se podívala na Dayu, necítila se moc dobře. "Já vás taky ráda vidím." Pravila po chvilce Mahidevran. Otrokyně vstala a přiblížila se víc k Sultánce. "Má paní." Poklonila se jí. "Není mi moc dobře, Mário. Běž s Mahidevran na procházku." "Dobře, musíte odpočívat." "Ještě něco…" Obě ženy se podívaly na Mahidevran. Když se ujistily, že je dcera nevnímá. Daye se podívala na Máriu. "Co máš za plán? Měla jsi to udělat dávno." "Musíme počkat na pravou příležitost." "Dlouho jsem jí neviděla. Je dost možné, že nevylézá z pokoje. Jen jí konkubíny potkávají v hammamu, nikde jinde." "Alespoň jí nemám na očích. Porod se blíží i Akasmě Sultán. Jsou nějaké zprávy o Vládci." "Zatím nic. Valide nic Vám neřekla?" "Ne, jen, že již jsou v Evropě. Inshalláh, snad náš Sultán to dokáže." "Amen:" Jejich dialog byl potichu, aby Mahidevran nic nezaslechla. Mahidevran tohle však nezajímalo, pouze čekala, až jí Maria vezme za ruku a odejdou.
Valide Sultán přicházela tam, kam šel před odchodem do boje její syn Mehmed. Ke svému staršímu synovi Osmanovi. Do téhle části mají všichni i Valide Sultán zákaz, ale Sultánka si umanula, že musí svého syna navštívit. Přece jenom Sultán Mehmed byl pryč. Dostat se do křídla paláce jí pomohl nikdo jiný než Arif Agha. Jeho schopnosti si Sultánka nesmírně vážila a ráda jí využívala. Valide Sultán nechala před několika lety vybudovat tajnou chodbu, která vedla k harému až k zakázané části paláce. Pojistila se tak, kdyby se tam náhodou sama dostala. Dokonce obešla stráže. Otevřela dveře. V komnatě byla pouze Mahpeykar. Manželka jejího syna. Mahpeykar se na Sultánku dívala, když se otočila a slyšela za sebou kroky, jakoby viděla přízrak. Valide se zasmála. "Buď zdráva." Oslovila jí Valide. Mahpeykar se rychle uklonila se. "Sultánko, jak to.." "Ne, neodpovím ti a nesnaž se to pochopit. Chci jen mluvit se synem." "Je ve své komnatě, ale nikoho nechce vidět." Mahpeykar násilně polkla. Valide šla k ní blíž. "Osman je nejvíce podobný svému otci. Vidí tě jako zrádkyni." Mahpeykar se dívala na Valide a vnímala každý její pohyb. Mimiku tváře. "Buď poslušná. Když ji budeš, možná ho zpátky dostaneš." "On dostane taky své prvenství?" "Když jsem někoho zvolila, tak to nezměním." Valide věděla, že Mahpeykar jen tak nevyděsí. Byla to silná a odhodlaná žena, na venek se chovala, jako oběť ve skutečnosti to byla šelma, která s chutí zaútočí, když to bude potřeba. Valide jí také vybrala k Osmanovi, protože věděla, že s ním nebude takové nebezpečí. Osman byl silný, vznětlivý a dokázal ženu srazit na kolena. Valide Sultán vyčkávala. Její trpělivost, chytrost jí chránili v tomhle světě.
Nora Hatun byla v sálu s dívkami. "Aysun nevychází z pokoje. Což je divné." Řekla podezíravě. "Nediv se, nemá ochranu v podobě Sultána." Nora se škodolibě usmála. "Upřímně je mi jí líto." "Ayse mi sdělila, že je jí neustále špatně." Nora se polekala. "To ne." Dívky mlčely. Znamenalo by to, že je Aysun těhotná? Tohle by byla pohroma! "Proč by chtěla to zatajit." "Mlč" řekla ostře Nora. Candefa se dívala s vážnou tváří na Noru, která usilovně přemýšlela. Do sálu přišla Gulsah Sultán. Dívky rychle vstaly a poklonily se jí. Gulsah si je prohlížela. A odcházela do komnaty Aysun. "Zase jde za ní. Jde vidět, že si jí oblíbila." Zašeptala Candefa Noře do ucha. Nora na nic nečekala a odcházela. V zahradě měla domluvenou schůzku.
Gulsah Sultán vstoupila do komnaty Aysun. Ayse byla nepřítomná. Aysun byla ráda, ale dobře věděla, že Ayse je informátor. Věděla, že konkubíny mohou vědět o jejím stavu. Sultánka si jí prohlížela. " Tak se mi zdá, že vím, o čem ty ženy mluvily." Posadila se vedle Aysun, která mlčky seděla. "Jak dlouho to trvá?" "Nevím." "Pošlu za tebou lékařku." "To ne, postarám se o sebe sama." "Valide Sultán tě chce provdat. Již ti vybrala muže. Má pověst tyrana. Těhotenství by tě zachránilo." Aysun se podívala na Gulsah. "Kolikrát jsem se snažila, ale neumím být jako vy. Jako Daye, jako Valide." Gulsah se na ní chápavě podívala. "Jednou si řekla, že nové jméno, ti dodalo sílu. Vím moc dobře proč tomu tak je. Vím, že přijde den. Kdy budeš víc než Valide Sultán. Nebuď jako ona. Buď mnohem horší než ona." Gulsah Sultán jí položila ruku na rameno. "Doktorku nepotřebuji." Sultánka jenom přikývla, vstala a odcházela.
Valide Sultán vstoupila bez zaklepání do komnaty svého syna, který se opíral o zábradlí terasy. Uslyšel, že někdo přichází a tak se otočil. Když viděl svou matku, byl velmi překvapen. Přistoupil k Valide, která před ním stála vznešeně a vážně. Osman se vzpamatoval. "Není dobré, že jste se tu objevila. Dostat se přes stráže. Sázíte jejich a svou hlavu, aby, jste mě viděla?" Valide si povzdychla a přistoupila k Osmanovi blíž. "Zachránili jsme tě spolu s bratrem, málem tě tvůj otec zabil." "A tak mě zabije můj bratr. Jak šlechetné." "Kdyby chtěl tě popravit, udělal by to, aniž by složil přísahu vládce. Uvědom si to, Osmane." Valide měla již přísný pohled. Jenže Osmana to nevyvedlo z míry. "Protože jste si vybrala ubožáka." "Mlč!! Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit." "Protože tak jste mě vychovala. Živila jste mě svou představivostí, že budu vládcem." "Mé představy a sny se rozplynuly po tom, co si provedl. Na to si zapomněl? Zradil si svého vládce, svého otce. Co jsem měla dělat?" "Měla jste bojovat stejně jako já." "Měl bys být rád. Odskákali by to i tvoji synové, na to nezapomínej. Jsi taky otec. Vžij se proboha do mé role. Dívej se mýma očima. Tohle, co jsem udělala, byla záchrana nejen tvá, ale i tvé rodiny. To především." Osman mlčel. Díval se na matku velmi opovržlivě. "Jednou mi poděkuješ a ať chceš nebo ne. I svému bratrovi." Valide se otočila a odcházela pryč. Osman stále mlčel. Měl ruce za zády. Bylo to tak lepší. Pro oba.
V zahradě harému se procházela Mária s Mahidevran. Konkubína poznala, že malou Sultánku něco trápí. Hned poznala, že jde o matku. Coby otrokyně, ale držela jazyk za zuby, i když již si dovolila víc, než by kterákoliv jiná Sultánka nesnesla ani náhodou. Mária se na Sultánku usmála. "Nebuďte smutná. Jste chytrá a bystrá." "Maminka mě nemá ráda." Prohlásila Mahidevran. Mária se zastavila a poklekla před svou malou paní. "Je jen nervózní. To přejde, Sultánko. Má vás ráda. Jste její dcera a má o vás strach." "Kdybych byla syn, bylo by všechno jiné." Mária se na malou holčičku dívala smutně. "Tohle nesmíte říkat. Jste silná, i když nejste chlapeček." "Tady jsem nikdo." Mária byla vyvedena z míry. Mlčela. Pak se zamyslela a pravila. "Máte bojovnost, loajalitu, upřímnost a štědrost po vládci. Máte krásu po své matce. Vy jste lvice. A nejste jen tak obyčejná. Jste dcera Sultána. Jste součástí dynastie. Tohle si zapamatujte, Sultánko." Mária se na ní usmívala. Mahidevran se rozzářily oči, ale mlčela. Žádná emoce z ní nevyplouvala. Mária se postavila a šly se Sultánkou ruku v ruce. Mária však uviděla postavu. V zahradě na domluveném místě čekala Nora Hatun. Jejich pohledy se setkaly. Nora Hatun se k nim blížila s úsměvem k Sultánce. Poklonila se jí. "Sultánko." Mahidevran ani nemukla. Jen zamávala. Pustila se ruky své služebné a popošla kousek dál. Šla k jezírku, aby se podívala na lekníny. Mária jí pozorovala. "Poslouchám, mluv," pravila Mária, aniž by se podívala na Noru. "Mám pocit, že žádný plán si neměla a nemáš. Budu muset být nucena udělat to sama." "Trpělivost ti chybí. Plán je, jen se musí zrealizovat ve vhodnou chvíli. Někdy musíš čekat, abys nespadla do své vlastní pasti sama." "Doslechla jsem se od Ayse, že ta bestie má nevolnosti. Co když čeká dítě?" Mária se na ní poprvé podívala. "To není dobrá zpráva." "Jaký je vlastně tvůj plán." "Využít nenávisti Valide Sultán vůči Tery.. tedy naší Aysun." Nora se tázavě podívala. Tohle jí přišlo velmi zajímavé. Doufala v úspěšnost. "Mám pro tebe jednu otázku, Noro…. Jak se potom dostaneš k Sultánovi?" "To je moje věc." "To chápu." "Problém bude těhotenství Aysun." Řekla ustaraně Nora. Mária pohlédla na Mahidevran, která seděla u jezírka a stále se dívala na jeho hladinu. Jakoby něco v ní hledala. Mária se zamračila. Nora se na ni podezíravě dívala. Luskla prsty. Věděla, že je Mária myšlenkami někde jinde. Mýlila se. Mária přemýšlela. "Tak musíme využít nevědomosti Valide Sultán a to co nejdřív."
Mezitím Valide Sultán vyšla z tajné chodby. Arif jí zavřel. Valide se k němu otočila. "Nikdo tě neviděl?" "Ne, Sultánko. Nikde ani noha. Všechny jsou buď na zahradě, v sále, nebo ve svých komnatách. Usty s Kalfami na ně dohlížejí." Valide se otočila a šla do přijímací místnosti. "Drž jazyk za zuby. Jinak budeš litovat dne, kdy ses narodil."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 15. dubna 2015 v 21:31 | Reagovat

úžasnej díl :) jako vždycky....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama