Část 14.

14. dubna 2015 v 12:31 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Sultán Mehmed byl v mešitě. Modlil se. Modlil se, za to, aby jeho zbraň ho nezradila, aby věřil ve své vojsko. Dal slib Alláhovi. Je jeho otrokem. Boj proti nevěřícím začne. Modlitba mu dodávala sílu. Klaněl se směrem k Mekce. Mezitím vojáci se na dvoře rovněž modlili. I Vezíři, Beyové, Pašové, Valide Sultán a konkubíny, ať byly nebo nebyly muslimky.
Vztyčila se vlajka Osmanské říše. Janičáři byli připraveni před palácem.
Valide Sultán se na Kayu Kadin ani nepodívala, když jí hlásila o pořádku v harému. Vyšetřování vraždy Nigar Hatun podivně utichlo, což Valide Sultán znepokojilo. Nebylo tomu však. Kaya Kadin měla dvě podezřelé. Daye Sultán a Máriu, ale chtěla se o tom sama přesvědčit a vyčkávala. Kadin odcházela od Sultánky velmi sklíčená. Beyhan Kalfa zrovna byla v sálu a dohlížela na to, aby děvčata si udělaly pořádek. Mouky posypané vedle jejich postelí pracovnice již zametly. Nahoře nad nimi oblíbenkyně pouze postávaly a povýšeně se dívaly na dívky, které nedosáhly značně lepšího postavení tak jako ony. I když jejich postavení také nestálo za nic.
Arif Agha vykřikl: "Pozor, Haseki Ayse Valide Sultán Hazetleri." Valide Sultán v doprovodu dvou konkubín spolu s Máriou za zády a po boku Daye Sultán šla chodbou a vešla bránou do harému. Daye Sultán si užívala postavení, coby oblíbenkyně Valide Sultány, i když chtěla víc než jen to. Lásku Sultána. Hned jak Valide vstoupila, zastavila se a prohlížela si dívky. Pohlédla na Arifa, který hned před ní přiběhl. Valide pokývla hlavou na znamení. "Pracovnice schovat se! Gedikiler nástup, do řady srovnat!" Valide se postavila před gedikiler, vedle ní, po pravém boku byla Daye Sultán, Mahidevran Sultán, Akasma Sultán, která vstoupila o chviličku později. Včera večer strávila se svým manželem poslední noc, než dnes odjede. Akasmu to velmi trápilo. Nechtěla zůstat v paláci, ale matka Sultánka jí chtěla mít pod dohledem. Ozval se hlas druhého Aghy právě včas. "Pozor! Sultán Mehmed Chán Hazetleri!" Všechny dívky, kromě Valide Sultán, která se na usmívajícího syna dívala, se poklonily bez rozdílu. Sultán šel rovnou ke své matce. "Valide." Poklonil se jí a políbil jí ruku. "Dnes je velký den synu. Nechť Alláh je s tebou a dodá ti ještě větší sílu.", Sultán se usmál k Valide. "Opatrujte se i Daye Sultán. Pošlete mi psaní, jakmile se syn narodí a Akasmě taky Rüstem bude jistě čekat.", "Neboj se. Pošleme." Odpověděla mu matka. Syn s matkou se objali. "Vrať se nám hlavně živ a zdráv, synu." Pošeptala mu do ucha. Sultán se jen usmál. "Nebojte, Valide. Vrátím se." Odtáhl se a ještě naposled políbil ruku své matce. Mahidevran přiběhla k Sultánovi. Sultán jí zvedl a objal. "Tatínku, nechci, aby si odešel." "Mahidevran, růžičko moje. Vrátím se ti. Jsi moje nejmilejší Sultánka. Mé slunce na nebi." S těmito slovy jí políbil. Postavil jí a když si všiml její slzy. Utřel jí. "Neplač, slzy ti nesluší." "Mám tě ráda, tatínku. Vím, že je to pro tebe důležité, ale chci, abys byl s námi." Sultán svou dcerku objal láskyplně. Měl jí moc rád, její slova ho zaskočila. Byla jeho život, tak jako teď Aysun, na kterou myslel. Mehmed přistoupil i k Daye Sultán, které nastavil ruku. Ta mu jí obětavě políbila a pohlédla mu do očí. Usmál se na ní, pohladil její bříško. "Opatruj se." ". Budeme se modlit a těšit se na den, kdy znovu vstoupíte do paláce." Pravila Daye. Sultán se loučil se svou manželkou s úctou. Ještě se rozloučil s Akasmou, kterou objal a políbil její ruku.
Sultán Mehmed odcházel.. bez ohlédnutí, čekalo na něho vojsko. Palác má nyní starosti, i přes veškeré námitky Vezírů, hlavně Cihangira, Mustafa Paša, Sultán mu věřil a ostatně měl podezření. Učinil správné rozhodnutí, zejména v době, kdy nevěděl přesně, kdo jeho bratrovi pomáhal v zabití otce. Vojsko se dalo do pohybu. Jako had šlo vpřed ke svému cíli. Ve jménu Alláha, ve jménu Osmanské říše a Sultána Mehmeda. Průvod sledoval z balkónu paláce zlověstný pohled. Černovláska pohlédla směrem k muži opírajícímu o zábradlí. Její pohled značil starost, lásku. Seděla na zemi. Byla oblečena do modrých šatů a vlasy měla sepnuté do ohonu. "Šehzade?" optala se. Osman se k ní otočil a pravil. "Již jede na svou cestu. Doufám, že jde na smrt." Odpověděl jí. "Váš bratr musí dokázat, že na to má." "Zmlkni, ženo!" přerušil jí ostře. Osman byl pravým opakem svého bratra, ani Valide Sultán by nenechal domluvit. Byl vzpurný, netrpělivý, lhostejný a sobecký, ale také bojovný. "Být Sultánem, dávno bych vyrazil! Jestli chtěl něco dokázat pak jedině, že je příliš slabý být vládcem, Mahpeykar!" Odcházel dovnitř, již nechtěl se na to dívat. Jeho žena mlčela, jenom se na něho dívala a poslouchala jeho jedovatý hlas, myslela si, ale své. Osman na ní pohlédl, poznával to na ní. Šel k ní a sedl, hleděl jí do očí a snažil se z nich vyčíst na co tahle žena myslí. Mlčela a dívala se na něho čím dál studeněji. " Již je to dávno, cos vstoupil do mých myšlenek. Svůj vztek bys měl uložit k ledu.", "Mlč!! Tvůj názor je méněcenný." Přerušil jí ostře. Mahpeykar na něho pohlédla zlostně, vstala a odešla. "Snad se mi pokloníš!" rychle vstal a přikázal jí. Mahpeykar se otočila a poklonila se. Osman si vybíjel na svou ženu vztek, ale jakmile osaměl, neulevilo se mu, ani o polovinu.
Aysun Hatun odcházela z komnaty Sultána Mehmeda. Teprve potom co vojsko opouštělo město. Ještě Sultánovi usínala v jeho náručí, jak se vzbudila, byl u ní již jeden z Aghů, který jí teď doprovázel do své komnaty. Prošla před branou harému, když jí vstoupila do cesty Nora Hatun. "Jak vypadalo sladké loučení se Sultánem?" optala se zvědavě, ale přesto s vražedným pohledem. "Tobě mám co odpovídat." Odsekla jí Aysun. A chtěla odejít. Když v tom jí vzala konkubína za loket. Aysun pohlédla na její ruku. "Pusť mě a nehraj si na mocnou, Noro." Nora se rozzuřila. "Kdo si myslíš, že jsi, Tero?!" Povyku si všimla ještě v hale Valide Sultán a přistoupila k děvčatům. "Co se děje? Rozejděte se!" obrátila se Kaya Kadin, která chtěla nastolit pořádek. "Pusť jí, Hatun." Řekla potichu Sultánka Noře. Ta poslechla. Aysun se dívala ze Sultánky na Noru, které nezbývalo než se dívat na konkubínu s hněvem. "Nyní Tera je minulost. Jsem Aysun." Odpověděla Noře a poklonila se k Valide Sultán. "Sultánko," Valide na ní překvapeně pohlédla. Syn jí dal jméno. Daye se držela za bříško a proběhla jí stejná myšlenka jako Valide. Jdi do své komnaty." Přikázala Valide Aysun a pohlédla na Noru. Poznala v Noře její plány. "Ty si hleď svého.", "Ano, Sultánko." Kaya Kadin celou situaci sledovala mlčky. Daye se podívala na Máriu. Přistoupila k ní. "Slyšela jsi? On dal otrokyni jméno.", "Uklidněte se. To se dalo čekat, ale jméno nic není. Důležité je, že není těhotná. Stále jste popředu a taky budete." Odpověděla jí klidně Mária. "Na to nehleď. Mehmed opustil palác. Je třeba udělat opatření.", "Mluvte potichu." Mária si všimla pozorující Kayi Kadin, ale také Valide, která si zkoumavě prohlížela Noru Hatun. "Možná se to rozvine tak jak jsme nečekaly, Sultánko." Řekla s tajuplným úsměvem Mária. Sultánka na ní zkoumavě pohlédla. "Jdeme do mé komnaty, nechce se mi být mezi tolika očima." Maria se na Daye podívala. "Ano to bude nejlepší."
Gulsah Sultán přistoupila k Valide Sultán, poklonila se jí a s úsměvem pravila. "Sultánko, dobře jste se vyspala?", Valide se na Gulsah pohrdavě podívala., Usmála se rovněž. "Gulsah, ty mě vždycky umíš nabít energii. Není žádným tajemstvím, že podporuješ Teru Hatun.", "Sultánko, přece jste slyšela jaké má ta konkubína nové jméno. Ano, sladká Aysun. Má nádherné jméno. Váš syn má dokonalý vkus." "Nezapomínej, komu vděčíš za život, nebo přinejlepším, že žiješ v paláci.", "Ano, nezapomínám na to a jsem za to našemu Vládci velmi vděčná." Valide se usmála, "A co Gulbehar, jak se daří dcerce." "Roste a sílí. Je z ní učiněná Sultánka.", "Proč nejsi s ní? Nemáš náhodou povinnosti matky? " "Jsem matka, tak jako vy, Sultánko a chráním jí, jak nejlíp dovedu.", "Tedy přede mnou?" Gulsah změnila pohled, zvážněla. Valide tahle debata začala dělat dobře. Věděla, že má eso v rukávu, Gulsah své ztratila, když její syn zemřel. "Pošlu si jí do paláce, až bude čerstvější vzduch." Gulsah se poklonila Valide Sultán, která se na ní posměšně dívala, otočila se a odcházela. Valide se poohlédla po Kaye, která stála za jejími zady. "Pojďme, Khalido." Přikázala Valide své služebné.
Ayse Hatun seděla na pohovce a užívala si klidu, dveře se však otevřely a vstoupila Aysun, která pohlédla na Ayse, ta se na Aysun podívala nasupeně. "A je po klidu.", "Mlč, Ayse, přece si měla dostatek času odpočinout si ode mě." Ayse se podívala na konkubínu stojící před ní, zaznamenala změnu, ale přesto vstala a přistoupila k ní blíž. "Mám ti ukázat, kde je tvé místo Tero?", "Mám pro tebe novinu. Jsem Aysun. Zapamatuj si to. Aysun! Sultán mi dal jméno. Od teď mi tak budeš říkat." Křikla Aysun a dívala se na konkubínu vražedně, jak nejlépe dovedla. Ayse potemněly oči zlostí a překvapením. "Vida, objevila se i tvá arogance a povýšenost a pak, že nikdy nebudeš jako my.", "Záleží na tom, jak se to bude vyvíjet a také dost na lidech." Aysun dělala, že přemýšlí. "Vidíš, máme podobné jména. Jenom to jinak z ní. Ayse, Aysun.", "Tero" Aysun se podívala naštvaně na Ayse. "Tera zanikla, zemřela, teď se zrodila Aysun, vystoupila z mého nitra. Lev je vypuštěn. Sultán objevil klíč a odemkl dveře. Jsem teď Aysun!" řekla to důrazně, aby konkubína již pochopila, že jí takhle nemá oslovovat. Použila teď její zbraně. Měla téhle konkubíny plné zuby. , "Zpychla jsi..A jak." Ayse se na Aysun podívala velmi rozčíleně. Aysun se zatvářila pobaveně. Není to jediná změna v mém životě, pomyslela si. V tom se otevřely dveře a do komnaty vešla vznešeně Valide Sultán, obě konkubíny rychle poskočily od sebe a poklonily se Sultánce. Aysun měla zrak sklopený k zemi, Valide si jí prohlížela od hlavy až k patě. Přistoupila blíž ke konkubíně, obrátila se pohledem k Ayse. "Odejdi na chvilku z komnaty.", "Jak poroučíte, Sultánko." Ayse se sklopeným zrakem odcházela. "Kayo, ty taky." Přikázala Kaye, aniž by se na ní podívala. Služebná věděla, že se na ni její paní zlobí, ale poslechla jí. Nechtěla dráždit kobru holýma rukama. Valide k ní přistoupila blíž. "Pohlédni na mně." Aysun jí poslechla. "Budiž budeme ti říkat, tak jak, jak si přeješ. Važ si, že ti dal jméno, Vládce." "Toho si velmi vážím, Sultánko." Odpověděla Aysun. "Ale jedno ti řeknu. Uděláš jednu chybu. Jednu jedinou věc. Ztrestám tě. I když jsi oblíbenkyně, rozumíš?" Valide se dívala velmi přísně a důrazně s chladem jí to pověděla. "Vyhrožujete mi, Sultánko?" Valide jí vrazila po těchto slovech facku. "Budeš se vzpouzet, bude to poslední, co uděláš!!! To, že jsi favoritka mého syna, nic nemění. Faktem je, že jsi pouhá otrokyně." Aysun se nedržela za tvář. Narovnala se, vypadala vznešeně. Valide se toho zalekla, ale nedávala na sobě nic znát. "Uděláš jeden krok. A tvá půda pod nohami se změní v propast." Tohle bylo poslední, co jí Valide Sultán řekla. Beze slova se otočila a odcházela. Tera se na ni vražedně dívala.

Valide ještě tentýž den uštědřila své služebné Khalidě lekci. Khalida se schoulila na zemi bolestí. Její paní stála nad ní a dívala se na její utrpení, jakoby se jí to netýkalo. Byly tam spolu s jedním Aghou v místnosti nářků. Khalida měla na zádech rány od biče. Dostala dvaadvacet ran. "Tohle je tvůj trest a tvá vina Khalido, již se to nesmí opakovat. Drzost netoleruji. Tohle je tvé poučení." Hlas Sultánky byl tak bezcitný, povýšený, klidný. Khalida mlčela, ani se nepodívala do tváře své paní, jenom polykala slzy. Tiše plakala. I její duše jí bolela. "To tě naučí držet jazyk za zuby."To byly poslední slova Valide, než se otočila a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama