Část 11.

9. dubna 2015 v 11:00 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Do komnaty Sultánky přišla Tera Hatun. Poklonila se k Sultánce. Tera si všimla, že vedle Valide sedí i nějaká neznámá žena. Proto se k ní obrátila a uklonila se i jí. Valide byla překvapená takovou příjemnou změnou téhle dívky. Ta měla sklopený zrak k zemi a mlčela. "Slyšela jsem, že již si strávila tři noci se Sultánem." Tera se prudce podívala na Valide a pak se obrátila na Beyhan, která byla vedle Sultánek, Valide si jí zavolala. Akasma pozorovala tuhle dívku. Krásná byla. Valide si všimla až teď této krásy, která před ní stála. Ještě jí takovou neznala. "Ano Sultánko." Tera byla plna vzteku, ale odpovídala klidně. Tohle si s Beyhan vyřídí později. "Jde o to, že jsi získala přízeň Sultána a nyní ti nepřísluší, pracovat tak jako doposud. I když, … nezakazuji ti to. A navíc podle pravidel nebudeš na hromadě s děvčaty. Budeš mít pokoj, ve kterém, ale nebudeš sama." Valide Sultán vstala. Vznešenost bylo snad její druhé jméno. "Jsi nyní Sultánova favoritka. I když favoritky nemají své vlastní pokoje samy. Budeš s Ayse Hatun. Rozumíš? " Tera byla překvapená, ale i šťastná, na tohle čekala. Podívala se na mladou ženu, na které bylo těhotenství znát. Usmála se na ní. Soudě podle očí a vlastně nápadné podoby s Valide usoudila, že tahle žena může být členka dynastie, dcera hlavní Sultánky. Vypovídaly o tom i šaty fialové barvy, které měla Akasma na sobě. "Děkuji, Sultánko,", "Nyní můžeš jít." Řekla Valide k Teře. Dívka se Sultánkám uklonila a odcházela. Beyhan šla za ní, ale Sultánka k ní ještě promluvila, proto se k ní otočila. " Teru drž co nejdál od Daye. "Ano, Sultánko." Beyhan se otočila a odcházela. Akasma se usmívala, ale úsměv rychle potlačila, aby si ho matka nevšimla. Optala se, nemohlo to vadit." To je ta konkubína, která strávila noc s Mehmedem?" Valide se na dceru nepodívala, dívala se na dveře, kam předtím odcházela Tera, ale automaticky odpověděla: "Ano je." a hned si sedla, když za Beyhan se zavřely dveře.
Beyhan šla za Terou, která se zastavila a otočila se ke Kalfě, dívala se na ní dost naštvaně "Musela jsem jí to říct." "Proč? Jasně jsem ti řekla, že tohle je tajemství. Už ani tobě se nedá věřit." Zasyčela potichu Tera. "Musela jsem. Jinak by tě čekaly velké problémy." Beyhan mluvila klidně a dívala se Teře do očí. "Tak mi řekni, co se děje v harému."
Beyhan zavrtěla hlavou. Tera si povzdychla a obrátila zrak k bokem od Beyhan. Její výraz byl nadřazený a naštvaný zároveň. Pak se otočila a odcházela. Beyhan jí pozorovala. Rozhodla se definitivně.
Tera přicházela do své připravené komnaty. Pokoj byl útulný. Pro Teru to byla jako pohádka. Byla šťastná i tohle byl pro ni luxus. Už nebude spát vedle dívek a nebude slyšet chichot a být svědkem milostného aktu mezi nimi. Hned vyskočila na postel a lehla si na ni. Byla měkká, pohodlná. Konečně se usmívala i mimo komnatu Sultána. Beyhan jí mlčky pozorovala. "Budeš si něco přát, Hatun?" , "Ne , nic, vůbec nic." Tera změnila výraz ve tváři. Byla pořád naštvaná. "Jdi prosím, až mi budeš chtít říct, co se děje přijď." To byl první rozkaz Tery, ale Beyhan to tak nebrala. Pochopila dobře, že Tera chce vědět o všem, co se špitne, chce v harému přežít a použije k tomu i známé prostředky.
Beyhan odcházela z pokoje a střetla se s Ayse Hatun. Byla rovněž jedna z favoritek, která se udržela jen pár týdnů, ale pokoj, šaty jí zůstaly. Pro případ, že by si jí Sultán opět zavolal. Teď se zrovna dozvěděla, že bude sdílet pokoj zrovna s jinou favoritkou. Terou, která se stala nenáviděnou. Tvářila se jako sto čertů. "Co to má znamenat?", "Je to příkaz Valide Sultán, Ayse. S tím nic neuděláš, tak se s tím smiř." Odpověděla jí s chladem Beyhan. "Nedovolím, aby mi někdo vzal to poslední, co mi zbylo. Tu bestii ve svém pokoji nechci." Beyhan se rozzuřila, měla sto chutí jí vrazit facku, ale ovládla se. Přiblížila se k ní blíž, výhružně se zatvářila a potichu pravila. "Ayse, moc si dovoluješ. Ať nespadneš víc na dno a neskončíš tam, kde si začala.", "Vyhrožuješ mi?" Konkubína se zatvářila povýšeně. "Příkaz Valide je svatý a budeš ho respektovat." Tohle bylo poslední slovo Beyhan a odešla.
Sultán s Rüstemem Pašou přicházejí do komnaty Valide Sultán. Akasma, jak spatřila svého manžela pospíchá k němu. Brali se z lásky. Ahmed nebyl proti tomu. Valide si vzal rovněž z lásky, ale věděl, že časem láska vyprchá a zůstane jenom důvěra mezi nimi, i když i ta skončila. Valide vše pozorovala s úsměvem. Akasma s Rüstemem se však ovládali. Rüstem pohladil bříško své manželky. Akasma měla oči pro Rüstema. Sultán šel k matce. Políbil její ruku a usmíval se. ,Omlouvám se za svoji absenci, Valide..." "Ne neměj obavy, mám proto pochopení, Mehmede." Přerušila ho Valide Sultán. Rüstem Paša šel rovněž k Sultánce a políbil její ruku. "Valide Sultán, jsem potěšen, že Vás konečně po dlouhé době vidím." Rüstem pohlédl na Sultána a Sultán na Rüstema. Valide se usmívala. "Což takhle příjemný večer." Navrhla Valide. "Ano, nebylo by to na škodu." Přitakala Akasma. "Ano, ale nyní si musíš odpočinout." Starostlivě pronesl Rüstem, který svou ženu doprovodil s úsměvem do komnaty. "Valide, můžeme?" řekla Akasma. "Ale, ano, Rüstem má pravdu. Je třeba, aby sis odpočinula." Souhlasila Valide. Sultán Mehmed šel ke své sestřičce a políbil jí na líčko, objal jí. "Jsem rád, sestřičko, že jsi tady. Gratuluji ti, to si opravdu zasloužíš." Pravil šeptem sestře. "Děkuji, bratře, můj vládce." Odtáhli se od sebe a Rüstem spolu s Akasmou se poklonili oběma, jak Valide, tak Sultánovi a odešli. Sultán se obrátil k Valide. " Zajímavý plán, Valide.", "To ano.", "Pozvu taky Daye." Sultán sebou škubl. Nevěděl proč, ale Daye by tam nerad viděl. Lásku k ní neměl. Měl jí rád jako společnici, měl k ní úctu jako ke své manželce. Byla příjemná, veselá, ale její jiskra jakoby pohasla a přišel měsíc a slunce dohromady. Krása, která oslnila jeho oči a on jakoby tu tmu, kterou kolem sebe měl. Již nebyla. Tera mu dala světlo do jeho duše. Tohle žádná jiná před ní neuměla, možná Gulnihal... "Není třeba, Valide. Hned jí navštívím." Valide byla překvapená reakcí jejího syna. "Dlouho si s ní nebyl a navíc čeká dítě, následníka trůnu a připadá si odstrčená." Valide mluvila k synovi velmi laskavě, ale naléhavě. Syn obrátil zrak od matky. Matka šla k němu a dívala se na něho upřeně. V tomhle se otci velmi podobal. Ale Valide vycítila jednu podstatnou věc. Její syn Daye nemiluje a nikdy zřejmě nebude, posloužila mu jako náplast na bolest. "Valide," syn se ani nepodíval na matku, ale políbil její ruku. Matka se dívala vyjeveně. Mehmed odcházel a její pohled byl více znepokojující. Zamračila se, ale nic jí to nepomohlo. Věděla, že Mehmed je velký tvrdohlavec, muž, který má svou hlavu.
Tera seděla mezi oblíbenkyněmi, Daye Sultán nebyla přítomna. Nebyla mezi favoritkami ve své kůži. Šla k ní jedna dívka, která doposud stála opodál. "Ty jsi Tera?" Tera seděla, takže dívka se na ni dívala z vrchu. Tera si všimla až, když se k ní dívka postavila. Byla oblečená do červených šatů, měla rozpuštěné vlasy, korunku žádnou neměla. "Dostala ses hodně rychle na vrchol." Dívka měla tajuplný výraz. Tera si jí prohlídla, vstala a pak promluvila potichu a klidně. "Ty budeš jeden z těch poskoků Daye. Jak vidno vrána k vráně sedá." Tera nevěděla, že před sebou má člověka, který má ruce od krve a vlastně nic by jí v tuto chvíli nehrozilo. Mária uměla vážit risk, byla sice odhodlaná, ale nesmírně opatrná. Mária se usmála, ale rázně a důstojně pravila. "Nestav se do cesty vlku, obzvlášť vlku, který má ostré zuby. Může tě kousnout a ty zahyneš. Je tady taky jeden prostý důvod. Někdo má daleko větší moc než ty. Nevyhráváš, co se týče postavení. Vítězství v lásce nic neznamená." Pravila Mária směrem k Teře. Ta se usmála. Máriu to nevyvedlo z míry a měla úpěnlivý zrak k Teře. Tera se rozhlížela a najednou zkoprněla. Uviděla Sultána Mehmeda, jak vstupuje do komnaty Daye Sultán. Mária se podívala stejným směrem. "Ano, tohle je ono, má milá." S těmito slovy svůj zrak vrátila k Teře. Ta se tvářila klidně, ale ve vnitř jí to doslova užíralo. Mária, ale pochopila jednu věc, jestli Daye neporodí dítě a nebude to syn. Má prohráno, protože Mária uviděla v té dívce to, co v Daye se ztratilo. Chytrost, trpělivost a klid, i když předstíraný.
Daye byla překvapená a na tváři se jí začal vytvářet úsměv, rychle přistoupila a uklonila se Sultánovi. Sultán se tvářil klidně, objal svou manželku. Daye, ale vycítila, že objetí je falešné. Jakoby to bral jako povinnost. Pohlédla na něho přesto věrně. "Sultáne, již jsem se strachovala. Náš syn již kope a vítá Vás u nás." Pravila s úsměvem Daye. Sultán hladil bříško Sultánky, opravdu cítil kopnutí. Usmíval se. "Daye za pár dní pojedu na výpravu. Chtěl bych ještě několikrát pohladit bříško." Pravil Sultán smutně, ale i přesto šťastně. Daye zvážněla, začala uvažovat. Cítila dotyk Sultánovi ruky hladit její rostoucí bříško. Ano, již nabyla přesvědčení o tom, že Sultán Mehmed jí nemiluje. V duchu se uklidňovala a co neklidněji odpověděla. "Ale jistě, vládce. Budeme se synem velmi rádi. Když jste vstoupil do komnaty, začíná kopat. Asi dobře ví, že přichází jeho otec a vládce." Daye se Sultánovi dívala do očí. Mehmed poznával v nich smutek. Proto jí objal a políbil jí na čelo. Odtáhl se od ní a pak starostlivě pravil. "Kde je Mahidevran?" "Je se služebnou na procházce."
Tera odcházela do své komnaty. Byla neklidná. Beyhan za ní přišla, věděla, že něco tuhle dívku trápí. Stála zády k ní. Tera nebrečela, jen jí to mrzelo. Tvář měla smutnou, ale to je tak vše. Jakoby jí slzy došly. Jakoby všechny slzy vyplakala kvůli rodině. Uslyšela kroky a otočila se. Beyhan jí pozorovala. Byla oblečená do oranžových šatů. Vlasy byly propletené do jednoho drdolu. A svázané pozlacenými sponkami. Beyhan v téhle dívce s plnoštíhlou postavou a výraznou krásou spatřila, že ona je již teď Sultánka. Nedala na sobě nic znát. "Tak si přišla už mi to říct?" Ticho prolomil hlas Tery. Beyhan za sebou zavřela dveře. Přiblížila se k Teře. Ta stála, dívala se upřeně na Beyhan. Když byla u ní, Beyhan se zastavila. Celou dobu se dívala jí do očí. Potichu odpověděla. "Riskuji život, abys pochopila danou situaci. Řekla jsem Valide o tvé noci se Sultánem, abych zachránila tvůj život." Tera si zkoumavě prohlížela Beyhan. Ta nehnula ani brvou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by lhala. "Co se děje v harému? Proč si mi zachránila život? Proč..? Chci to slyšet. Ne vysvětlení toho co si prozradila Valide." Tera se zarazila. "Někoho hledají že? Stalo se něco strašného." Beyhan nedokázala skrýt překvapení nad myšlenkovým pochodem této dívky. Kalfa jenom pokývla. "Někdo zabil Nigar." Řekla Beyhan potichu. Tera byla v šoku. Pochopitelně všimla si, že v harému není, ale že umřela? Myslela si, že jí provdali, nebo poslali prostě pryč. Tera přemýšlela, její pohled byl kamsi bokem a podívala se zpět k Beyhan. "Již máš podezření." Nebyla to žádná otázka. Beyhan měla ústa pootevřené a přemýšlela, co má říct, poprvé vůbec jí Tera vyvedla doslova z míry a Tera to na ní poznala, čekala na odpověď. "Ano, mám, ale o to se nestarej. Měla by ses postarat o to udržet se na pozici Sultánovi favoritky. To je přednější než cokoliv jiného." Tato slova dávaly Beyhan znovu zpátky klid. Tera jí změřila pohledem. Dívala se Beyhan do očí. "Ať to byl kdokoliv, zabil toho, koho Sultán miloval. Tak takhle se postupuje na žebříčku Sultánova lože i srdce." Řekla potichu Tera a pousmála se. Beyhan byla skutečně překvapená a šokovaná zároveň. Stačila jí maličkost, aby na to přišla, aby byla v obraze. Harém učí ženy. Rozvijí jejich schopnosti, které by jako obyčejné dívky žijící obyčejným životem těžko dokázaly a naučily. V tomhle byl možná skutečně dobrý. Naučil dívky žít, zničit, ale i tvořit. "Hatun, takové závěry nepřísluší ti. A jsou zde jiné Kalfy, které tě chtějí zničit, nejenom konkubíny, které by si přály být na tvém místě." Beyhan se rozhodla, že jí pomůže. Tera se rozhlížela a odcházela ke své skřínce. Otevřela jí a dala Beyhan peníze. "Budu ti je dávat, pokud to bude možné každý týden. Sultán mi je dal. Od teď budeš má služebná, ale jestli mě zradíš. Ztrestám tě, nebo půjdeš se mnou ke dnu." Tera mluvila klidně, ale důrazně. Beyhan Kalfa konkubínu mlčky pozorovala, ale peníze, které měla v ruce, Teře vrátila. "Tohle dělávaly a budou dělávat více oblíbenkyň. Nech si to, hatun." Tera se zkoumavě dívala na Kalfu a usmívala se. "Peníze jsou potřeba, abys přežil. Kdo je nemá, je ztracen. Trpí hladem, trpí bolestmi zad, kdy leží na studené a mokré podlaze." Tera se dívala na peníze v ruce a dávala je zpátky. Obrátila se k Beyhan a přistoupila k ní. Beyhan ani nevěděla proč, ale této dívce se poklonila. Tím potvrdila jejich dohodu. Bylo k neuvěření, že Kalfa se uklonila konkubíně, otrokyni Sultána Mehmeda, ale stalo se.
Mária procházela chodbou, kdy jí v cestě překážela konkubína. Mária nasadila úsměv a čekala, co tahle žena chce. "Děkuji, že ses mi zbavila konkurence. Skvělá práce jako vždy Mário.", "Zasloužila jsem si tuhle pochvalu neprávem, Noro Hatun. Teď mi, ale řekni, co ode mě chceš vědět, nebo přesněji koho se chceš zbavit." Nora se k ní přiblížila víc, Mária ani nehnula brvou. Nora se dívala výhružně. "Chci se zbavit Tery. Již dost dlouho slídí kolem Mehmeda. Dvě už stačí." Mária dokázala potlačit smích. "Zapomínáš, komu sloužím, Noro. Nejsi jediná a určitě ne poslední." Mária se zarazila. "Vlastně, můžeš pomoct Daye Sultán. Stejně má nezničitelné místo a ke všemu, když porodí syna. Ale mohu ti pomoct, abys ty otěhotněla a nakonec se stala Sultánkou. Jasný…" Mária zpozorněla, slyšela něčí kroky. Nora rovněž, změřila si Máriu pohledem. "Dobře, dohodneme se a probereme to později." Odpověděla tiše. Mária se usmívala a odcházela. Tohle přesně potřebovala.
Harémem zněla hudba, favoritky seděly společně s ostatními konkubínami. Poslouchaly hudbu, jedly a pily, smály se povídaly. Mezi nimi byla Tera, která seděla vzadu. Nikdo Teru dvakrát nemusel. Jenom Beyhan jí akceptovala. Nora Hatun se na Teru vražedně podívala, jejich oči se setkaly. Nora zvedla hlavu, povyšovala se nad Terou, která byla na rozdíl od ní favoritka. Jen jedna osoba si vedle ní sedla, Gulsah, byla oblíbenkyní a manželka Sultána Ahmeda. Otěhotněla, ale její syn zemřel pár dní po porodu. Nakonec opět otěhotněla, ale porodila holčičku. I když měla dceru a oslovovali jí všichni Sultánkou. Valide Sultán jí tak nebrala a měla s ní věčné spory. Měla být dávno mrtvá, nebo vyhnána z paláce, ale někdo se postaral o to, aby zde zůstala. Gulsah Teru pozorovala, ta se věnovala ději. Tera, ale věděla, že vedle ní někdo sedí. Po chvíli se podívala po svém pravém boku. Chtěla vstát a uklonit se dobře věděla, kdo to je. Ale Gulsah pravila. "Ne, nedělej to." Tera se podívala k zemi, polkla a pak se na ženu podívala. Gulsah se rozhlédla po dívkách. "Každá chce pro sebe urvat ten největší kus. Kus moci…Já jsem nebyla jiná" Pohlédla na Teru, mluvila tiše a důrazně. "Jen jedna to, ale dokáže.", "Co tím myslíte, Sultánko?", "Ale no tak, nedělej ze sebe hloupou, jen ti radím. Buď opatrná. Mnoho žen, by teď bylo na tvém místě." "A mnoho žen mě chce odstranit. Mám pár konkrétních typů." Pohlédla na konkubíny. Gulsah Sultán se usmála. "Vidím, že máš přehled." Gulsah ucítila něčí pohled. Byl to pohled Valide Sultán, která procházela kolem sálu harému. Vražedný pohled, ale Valide změnila výraz a usmála se, Gulsah jí úsměv oplatila. Tera je pozorovala. "Nejsem již její konkurentka, ale vím jen jedno. Ráda by mě viděla, jak mě němí škrtí, nebo ona sama. Byla jsem manželka Ahmeda, porodila jsem mu syna, ten mi však zemřel." Smutně pravila Gulsah. Smutný výraz se změnil ve vražedný "Dobře vím, že to byla ona, kdo se postaral o to, aby můj syn nežil, i když v té době, ještě byl na světě Osman." Pak zasyčela plná vzteku. Tera jí naslouchala. Udiveně se Tera podívala na Sultánku. "Osman?" zopakovala pro neznámé jméno. "Ano, prvorozený syn Valide Sultán. Mehmed je druhý, ale nakonec se dostal na trůn, i když Ahmed ho chtěl zabít, tak jako jeho bratra. Ahmed zabil jenom svého Osmana." Gulsah se dívala do očí Tery, ta byla značně překvapená. "Dej si pozor, Tero." Ta kývla na znamení souhlasu. "Dnes si tě večer nezavolá, bude večeřet s rodinou. Valide se bude snažit rozdělit vás." Tera přemýšlela. Proč jí to jenom říká? Pohled upřela k zemi a poslouchala hovor dívek, hudbu. Pohlédla a měla před sebou tanec dívek. Jako by zdálky slyšela. "Tero děje se něco?" Teře se zatočila hlava a držela se za spánky. "Nic mi není.", "Abys nebyla těhotná." Tera se lekla a podívala se na Gulsah, ta se jenom usmívala. "Je to tvůj boj. Jen jedna ho vyhraje. Valide se bude snažit tě zničit za každou cenu, protože ty jako jediná jí neležíš na kolenou. Nedej se." Gulsah mluvila tak vážně. Gulsah by mohla vyprávět své. Měla bohaté zkušenosti, to Tera poznala. Vstala, poklonila se usmívající Gulsah Sultán a odcházela do své komnaty. Hlouček děvčat kolem Nory jí pozoroval.
V místnosti Sultána se konala večeře. U stolu seděla Akasma Sultán vedle svého manžela Rüstem a bratra, vedle Sultána byla jeho matka. Smáli se a povídali si. "V Harému je veselo. Pořádala jsem večer plný zábavy." Pravila Valide Sultán. "Valide, děláte úžasné věci s harémem. Je vidět, že je pořádek." Pěla chválu na svou matku Akasma. "Ano, to děláte, Valide." Rüstem se podíval na Sultána, který byl mimo. "Vládce." Rüstem oslovil Mehmeda, poznal, že něco se s ním děje stejně jako Akasma, která pohlédla z Rüstema na Sultána. Valide se starostlivě podívala na svého syna, ale pak raději obrátila zrak na stůl. Díky Sultánovi byla rozpačitá nálada. Sultán jakoby se probral ze snu. "Rüsteme, odpusť, dnes nejsem výborný společník, ale rád vás vidím po hromadě, i když zde není Gervahan. Osobně jí pošlu psaní, rád bych ji ještě viděl před odjezdem.", "To jistě musíme taky projednat záležitosti týkající se výpravy.", "Taky někomu spolehlivému předat palác. A taky vyřešit formální záležitosti, taky bych chtěl shromáždit díván. Dá - li bůh a přijedeme z vítězného tažení. Chci, aby říše byla v pořádku. " Sultán obrátil se na Valide se slovy "O harém se nebojím.", "O to se neboj, bratře." Ujišťovala ho Akasma s úsměvem. "Naši nevěřící nepřátelé budou šokování a znovu padnou na kolena. Věřím v to, Mehmede." Valide mluvila pevným hlasem. Akasma si hladila bříško a zároveň poslouchala. "Rád bych, aby Akasma zůstala v harému. V paláci, věřím, že bude tady v bezpečí." Ujišťoval se Rüstem a díval se na svou ženu s úsměvem. "Ano, taky bych byl rád, sestřičko, kdyby si zůstala.", "Tohle jsem měla v plánu, zůstat." Ujišťovala všechny Akasma. Valide se usmívala na dceru.
V komnatě Tery se otevřely dveře. Zrovna se dívala na přívěšek od své matky. Tolik jí chyběla, ale na bolest si zvykla. Žila s ní, což jí děsilo. Vstoupila Ayse Hatun. Druhá konkubína, která tento pokoj sdílela. Vražedně se na Teru podívala, ta jí nedávala žádnou velkou pozornost. "Jde vidět, že si myšlenkami jinde." Promluvila Ayse. Tera se nelekla, pouze zvedla hlavu, podívala se vážně na Ayse. Ta stála vznešeně a hleděla na ní přísně. Pořád jí měla za vetřelce. Spala raději v jiném pokoji. Tohle brala jako podraz od Valide Sultán. "Proč raději nepůjdeš tam, odkud si přišla.", "Je to můj pokoj." Zasyčela Ayse. Teď se tvářila vražedně, vztek v ní se pomalu zvyšoval. Tera s klidem dala přívěšek do skříňky, kterou jí darovala Beyhan, vstala a skříňku položila na poličku u své postele. Otočila se k ještě víc rozzuřené Ayse. Naklonila hlavu do leva a zkoumavě si změřila tuhle konkubínu. Tera nemluvila, mlčela. Téhle ženě se nebude vyzpovídat, proto odcházela, ale v tom jí Ayse vzala ostře za loket a hodila jí zpátky. Tera dopadla na podlahu. Tohle nečekala. Posadila se a vražedně se podívala na Ayse, která se usmívala. Tohle tak ráda viděla. Přistoupila k ní blíž, chtěla tuhle ženu zmlátit a naznačit, kde je její místo. Tera již věděla, kdo je. Další z jejich nepřátel. Rychle uhnula ráně, která byla dobře mířená a rychle vstala. Tera jí chtěla vrazit facku, ale její ruku chytila. "Jak se opovažuješ, mrcho!!" Zařvala z plných plic Ayse. Vražedný pohled Ayse Teru rozlítil. "Jsi jen malý brouk, kterého s potěšením rozšlápnu." Pravila tiše na Teru. "Jsi jen ubožák, který se schovává za Beyhan Kalfu a ostatní." Tera se již více rozlítila a volnou rukou dala Ayse tak silnou facku až spadla na zem. "Já jsem Tera Hatun, konkubína a otrokyně Sultána Mehmeda!!" Zařvala pro změnu zase Tera. "A ty jsi kdo??" optala se potichu na Ayse. Tera kývala hlavou. " Žena, která padá na dno." Tera rychle odcházela z pokoje, na ten obličej se nehodlala dívat již ani chvilku. Beyhan Kalfa šla k pokoji Tery, slyšela podivné zvuky. V tom se vyřídila Tera. Beyhan k ní přiskočila. "Co se stalo, Tero?" Optala se starostlivě. "Vypadá to, že všichni proti mně jedou kvůli Mehmedovi. Dokonce jednoho z nich mám v pokoji. Chtěla mě ponížit, dala jsem jí facku. Jdu za Valide Sultán, ať je kdekoliv. Musím jí požádat o jiný pokoj, kde budu pouze já." Tera byla zlostí bez sebe. Beyhan jí ruku uchopila, tím jí připomněla Ayse. Tera se zastavila a výhružně se podívala na Beyhan. "Dej tu ruku pryč." Beyhan měla poprvé z Tery strach." Tak nechoď. Valide ti stejně pokoj nedá. Musela bys být těhotná." Tera začala uvažovat. Ale náhle se jí zatočila hlava. Chytila se za Beyhan. Beyhan starostlivě pravila. "Tero? Děje se něco? Co ti je?", "Nic, nestarej se." Řekla Tera prudce. "Zavolám lékaře.", "Ne, něco jsem špatného snědla.", "Co když daly jed do jídla." Tera se na Beyhan podívala. "Ne, nedaly. Jídlo si mi dávala ty a taky od teď mi jídlo budeš podávat jen ty. Tak budeš kontrolovat kuchaře." Beyhan se dívala do očí Tery. Věděla, že z otravy to není. Měla strach o život Tery, ale nechtěla jí vyděsit, teď to dobře věděla. Teře jde o život. Jenom kvůli důležitému místu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama