Část 10.

8. dubna 2015 v 8:00 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Mustafa Paša byl zaměstnán. Hned ráno ho Sultán pověřil papírováním. Byl zrovna den, kdy nepřijeli velvyslanci s provincií. A tak měl Sultán alespoň volný den. Už přes tři měsíce, pracoval jako o život. Schůzky, popravy, vypočítávání daní za měsíc, papírování, plánování, konzultace s generály, prohlídky stavů zásob, atd. Zasloužil si to. Mustafa sám byl velmi rád a byl potěšen tímto rozhodnutím Sultána. Na dveře někdo zaklepal. "Dále." Řekl Mustafa bezmyšlenkovitě, bez ohlížení. Do komnaty vstoupil Misha aľ Paša. "Kde je Sultán?" Optal se, aniž by se poklonil, protože nebral Mustafu jako důležitého muže. Mustafa zvedl od papírů hlavu. "Sultán je ve své komnatě. Odpočívá. Zaslouží si to, nemyslíš?" odpověděl Mustafa, když viděl podezíravý výraz Paši. "Ano to zaslouží." Odpověděl zcela klidně Misha aľ. "Copak potřebuješ? Pokud něco chceš, radši druhý den jelikož, nechci dělat důležité věci bez Vládce. A pokud přišli velvyslanci, budu ho muset vyrušit z jeho klidového dne." Řekl Mustafa. Misha aľ musel přistupovat opatrně, jelikož Mustafa měl dar. Věděl moc dobře, s kým mluví. Ani se nedivil, Misha aľ Paša byl obeznámen tím, že Sultán tomuto muži věří. Vlastně oběma. Oba si také byli konkurenti. "Chtěl bych si se Sultánem promluvit." Mustafa se podíval víc do očí Paši, eunucha, který vypracoval. Zvedl se ze židle a šel blíž k němu. "V jaké záležitosti?" Optal se Mustafa. "Soukromé." Netušil Mustafa, že Misha aľa pověřila sama Daye Sultán, které pomohl už vícekrát. Tajně jí miloval, i přestože ho zraňovala, Dayina láska k Sultánovi. Věděl, že pokud je manželka Sultána, nemá na vybranou. "Pokud je to soukromé, musí to počkat." Mustafa dořekl větu a vrátil se ke své práci. Misha aľ Paša pochopil, že dnes nepořídí a tak jednoduše odešel.
Kalfa vstoupila do komnaty Valide. Ta mezitím řekla Akasmě " Běž si odpočinout mé dítě, uvidíme se později.", "Ano matko" usmála se dcera, která objala svou matku a následně odcházela. Kalfa se poklonila s úsměvem k Akasmě: "Sultánko, buďte vítána." Pravila s úsměvem Khalida laskavě. Akasma se usmála: "Taky tě ráda vidím, Khalido." Odpověděla zase s úsměvem dcera Valide. Khalidu měla Akasma velmi ráda, byla to její chůva. Považovala jí za svou druhou matku. Po svatbě chtěla, aby Khalida opustila harém a šla s ní, ale matka si to nepřála i Khalida sama: "Jste žena, budete mít rodinu. Vždy budu s Vámi, ať budete kdekoliv a můžete klidně přijít, když vám bude smutno." Tyhle věty a další rady této moudré ženy si pamatovala. Po chvíli odcházela v doprovodu své služebné. Valide Sultána přistoupila ke Khalidě. Tvářila se jako sto čertů. "Víš to?" otázala se ke své služebné Valide. "Ano vím, to. Zašla jsem už za Daye, necítí se zrovna nejlépe kvůli této situaci." Odpověděla klidně Khalida. "Taky dost vybuchla." Kalfa mnoho podstatných věcí své paní zatajila. Khalida viděla do duše Daye Sultán. Měla podezření, které se každým dnem stupňovalo. Daye několik podvodů učinila a Khalida to dobře věděla. Jen chtěla, aby se to její paní dozvěděla sama, ale nepočítala Khalida s tím jak bude Daye opatrná. V hlavě již Kalfa měla plán a nástroj bude Tera. Taky byla na Teru velmi pyšná. Na rozdíl od Tery, Daye se jí nelíbila a upřímně jí potěšila zpráva o tom, že Tera zůstala tak dlouho v komnatě Sultána. To své paní nedávala najevo. Dobře věděla, že Daye si Valide Sultán omotala kolem prstu. Khalidu to překvapovalo, ale mlčela. Nechtěla si svou paní rozkmotřit. "Tohle je složitá situace. Tohle se tady nestalo už pěkně dlouho, ne u mého syna. Khalido, doufám, že víš, co to znamená." Při poslední větě paní na svou služebnou ukázala prstem s vážnou tváří. "Nechci žádné chyby, Khalido. Obzvlášť, když Daye čeká potomka dynastie. Následníka trůnu." Zdůraznila Valide. "Rozumím, Sultánko." Valide se pomalu odtáhla od služebné. Věřila jí jako nikomu jinému v harému. Khalida byla jediná služebná, která stála při ní, a Valide si to uvědomila. Rychle Valide pochopila, že boj začíná. "Můžeš jít, ale odteď mi budeš podávat zprávy každý den." Přikázala paní. "Ano Sultánko" řekla služebná a uklonila se jí. Khalida váhavě odcházela, ale nakonec se otočila. "Sultánko, myslím si, že bychom měly dát větší pozor na Daye, díky těhotenství je výbušná a vše si bere velmi vážně." Pravila nakonec Khalida. Valide mlčela, jenom se usmála. Kaya nakonec poznala, že Sultánka to uznala a tohle přesně po Khalidě chtěla.
Daye Sultán měla schůzku na zahradě se svou věrnou pomocnicí Máriou. Jako jediná z mála nepřijala muslimskou víru, ale zase se vzdala své víry. Nevěřila ničemu, jestli někoho poznamenal duševně harém, byla to ona. Nevěřila na trest boží, svědomí už dávno neměla. K Sultánovi nikdy nešla. Stála si příliš za svými názory. "Jdeš včas, Mário. Mám pro tebe úkol." Mluvila šeptem Daye. "Ano já vím. Mám jí podřezat hrdlo, bodnout či udělat ať jí sami popraví?" Mária byla dobrou znalkyní. Několikrát zabila, podvedla. Byla schopná čehokoliv. "To už tu bylo" Mávla rukou Daye. Zajdeš do obchůdku a vybereš spolehlivý jed." Mária se podívala na svou paní a přítelkyni. Doteď se na ní nepodívala, dávala pozor, ať je nikdo nevidí spolu. "Tohle je zase až moc staromódní. Postarám se o to jinak. A možná za pomocí stejného modelu." Odpověděla Mária. "Ale musíme počkat na vhodnou chvíli."
Dodala rychle Daye.
Mária pokývala na znamení souhlasu, ale také se zarazila. Daye to poznala a tázavě pohlédla na svou služebnou, kterou pokládala také za přítelkyni. Jako jedinou. Mária přišla do harému v době, kdy přišla i Daye a oblíbila si jí. Nikdy jí Daye neviděla jako konkurenci, i přestože Mária byla stejně stará jako Daye a také pohledná. Dlouhé havraní vlasy. Vysoké čelo, plné rty a hebká snědá pleť. Ve svých modrých očí měla tu správnou jiskru. Bylo nepochopitelné, že Daye Sultán jí nikdy nebrala jako konkurenci. Také však hned poznala, v jakém světě se nacházejí a poznala v Márií vhodnou spojenkyni. Vlastně Daye by mohla také vděčit právě i Márii, že je tam, kde je. Mária vždy byla vůči ní loajální. A toho si cenila a navíc, měla z Márii strach. Daye se však dokázala přetvařovat, ostatně jako skoro každá žena v harému. "Mám jiný plán Daye, ale ten budeme muset provést za nepřítomnosti vládce. Slyšela jsem, že pojede do tažení." Maria se usmívala tajuplně. Daye přemýšlela nad tím, co tím Mária myslí. Mária jakoby Sultánce četla myšlenky. "S tím si teď hlavu nelámejte. Jak nastane ten čas, řeknu vám to a následně to provedeme." Daye se usmívala, ale chtěla pořád vědět, jaký Mária má plán. Daye byla netrpělivá, obzvlášť jedná - li se o tyto záležitosti. Chtěla mít ve všem přehled. Mária ji tím, ale chránila. Dost dobře věděla, že Daye by byla schopná to udělat ve špatný čas a bylo by zle. Mária zpozorněla. "Někdo se blíží, ztraťme se." Mária řekla a spolu s Daye rychle odcházely. Mária měla totiž výborný sluch, měla vlastnosti, které Daye ráda využívala.
Čas plynul jako voda. Tera strávila se Sultánem nakonec dvě noci. Dny a noci plné něžných doteků, láskyplných pohledů, nekonečných smíchů, objetí. Dívání se na kouzelný měsíc, který jim svítil na jejich těla. Ráno se Tera probudila dřív než Sultán Mehmed. Ležela na boku a tak se její první pohled po otevření očí upřel k němu. Tak sladce, nevinně spal. Její duše tančila a usmívala se na něho. Opatrně se zvedla a sedala si. Chvilku se na svou lásku dívala, bála se ho dotknout, aby ho nevzbudila. Tento obraz před jejíma očima si chtěla vtisknout do paměti, tak jako ty dva dny a noci. Sultán Mehmed se vzbudil o chvíli později. Sáhnul rukou po prázdném místě vedle sebe, lekl se. Rozhlédnul se po komnatě. Ano, byla zde. Sultán opatrně vstal, aby ji nevyrušil. Byl kouzelný východ slunce. Ona si česala své dlouhé, kaštanové vlasy. Usmívala se. Její čokoládové oči, změnily díky slunci, nádech jakoby zelené barvy. Ony zářily. Byla v modrých šatech, v kterých přišla v první noc. Vánek větru si jemně hrál s jejími vlasy. Ucítila pohled. Podívala se na Sultána, který mezitím potichu vstal. Nejprve stál a pak si sedl na postel. Tera se přestala česat a usmála se.
Sestra Sultána Akasma se probudila. Měla nádherný sen, ale chyběl jí Rüstem. Vstala opatrně a držela se za bříško. Usmívala se na své štěstí. Někdo zaklepal na dveře komnaty a vyšla její služebná. "Sultánko," oslovila svou paní a poklonila se. Sultánka se usmívala. "Dnes bude nádherný den." Pověděla Sultánka, služebná se usmála.
Daye Sultán, vstoupila do komnaty již upravené a oblečené Valide Sultán. Dnes včasně vstala. Usmívala se na svou oblíbenkyni. Ta úsměv oplácela. Přišla zde kvůli prosbě. Sultánka přistoupila a pohladila hned bříško manželky jejího syna, jakoby chtěla opět zažít pocit nosit dítě pod srdcem. "Valide Sultán", poklonila se Daye Sultán s předstíranou, ale dobře zahranou úctou. "Jsem ráda, že tě vidím. Tolik se vyhýbáš společnosti. Povídej, co máš na srdci." Valide se jí dívala do očí a usmívala se na ní. I když dobře věděla, že Daye je úzko kvůli Teře a Sultánovi. Chtěla, aby věděla, že má tady někoho.
Bohužel jestli měla Sultánka šestý smysl na lidi, u Daye jí značně selhával. "Sultánko, z Manisy se vrátila Mária Hatun. A ráda bych, aby byla tak jako předtím mou společnicí. Ta, kterou mám, mi zrovna nesvědčí." Odpověděla Daye opatrně. Valide viditelně zpozorovala. "Ano, zahlédla jsem jí, jak odcházela z tvého pokoje" Daye netušila o vraždě Nigar Hatun. Valide byla již opatrná, byla podezíravá vůči komukoliv, který nový přijel do paláce. Týkalo se to především konkubín. "Ano." Pravila klidně Daye. Nyní vycítila, že je něco v nepořádku, pro jistotu svou masku nesundala. Valide přemítala, pokyvovala hlavou. Mária by to neudělala. Ale dobře věděla Sultánka jaká tahle konkubína je a byla. Ale přehodnotila to. Daye věřila, což pro některé tahle důvěra byla pro Sultánku nebezpečná. "Dobře, Daye, ráda ti vyhovím. Ale prosím. Buď teď v tuto chvíli opatrná." Řekla Valide Daye. Daye tázavě pohlédla, ale Valide jenom přikývla, nakonec se podívala na bříško Daye a řekla. "Samozřejmě týká se to těhotenství." Pravila s úsměvem Valide. "Ach ano, Sultánko. Budu opatrná." Řekla Daye, poklonila se a odešla. Sultánka změnila výraz, dívala se neurčitě. Její pohled, ale mířil do prázdna. Daye jak se otočila, hlodalo jí v hlavě, co se mohlo stát. Dobře věděla, že tohle se netýká jejího těhotenství.
"Už budu muset jít. Povinnosti Sultána se nesplní sami. A nebuď smutná, má lásko." Pravil své Teře její Sultán. Tera byla smutná, že ty nádherné dva dny musí skončit kvůli jeho povinnostem. Chytil jí něžně za bradu. Tera na něho koukla roztomilým pohledem, kterému by nikdo snad neodolal. Její výraz značil více než slova, nechtělo se jí od něho. Sultán se usmíval. A políbil svou vílu, ta jeho polibek opětovala.
Akasma Sultán se na chodbě potkala s Daye, která odcházela do své komnaty. "Sultánko", poklonila se Sultánka sestře Vládce. "Daye Sultán, slyšela jsem v harému zvěsti." Řekla Akasma s úsměvem pohlédla na bříško manželky svého bratra. Dobře tuhle ženu znala. Několikrát jí zradila. Byly přítelkyně. Rozuměly si, ale všechno zničila právě Daye. Akasmě se také nelíbilo, jak se tahle Sultánka chovala. To, že byla manželka jeho bratra, nic neznamenalo a ona ze sebe dělala Sultánku již v době, kdy neměla na to sebemenší právo. Ani neporodila ještě syna, ale již věděla, že tohle se mohlo změnit. Daye rovněž nemusela Akasmu, ale také dobře věděla, že za oběma stojí Valide Sultán. Trvalo Daye dlouho, než si Sultánku získala na svou stranu a plně toho využívala. "Sultánko, ano, jak vidíte, jsem těhotná. Čekám následovníka trůnu. Jak vidím, máte pochybnosti o mé náklonnosti a lásce vůči Mehmedovi." Sultánka neodpovídala. Význam jejich slov si překládala. Daye se podívala na zakulacující se bříško Sultánky. "Gratuluji Vám, Sultánko. I vy zažíváte šťastné období. Konečně jste se dočkala. A jak je vidno. Jsme obě těhotné. Jaká kouzelná situace v našich osudech. " Usmívala se drze Daye a pohladila si bříško. Akasma držela vztek, pro ni bylo důležitější donosit dítě a porodit ho zdravé. Bylo lepší pobývat ve svém domě. Když poprvé byla těhotná, byla v harému. Chtěla být v blízkosti své matky. Díky Daye potratila. Měla to ještě pořád živě v paměti, jak jí shodila ze schodů. V té době byla oblíbenkyně a čekatelka jejího bratra. Akasma věděla moc dobře, že to byla právě Daye kdo Gulnihal zabil, nebo měla v tom alespoň prsty. Této ženě hrozila smrt, ale k nepochopení všech služebných a Akasmy vyvázla. Tahle bestie měla štěstí. "Děkuji Daye. Ale jak vidím tebe. Bude zajímavé, když ta otrokyně, která teď je u mého bratra bude čekat taky dítě a pokud porodí syna a ty porodíš dceru. Tvé místo bude zničené. Ale přeji ti to nejlepší. Víš proč? Protože bestie jako jsi ty, čeká trest buď dříve, nebo později. A já si to vychutnám." Daye rostla, ale ovládala se. Tahle žena, která proti ní stála, byla Sultánka, jako ona. Byla, ale na větším stupínku než Daye. Byla sestrou Vládce. A navíc měla zde svědky. Proto pravila co nejklidněji, jak v tu chvíli mohla dokázat. "Děkuji, Sultánko. Taky vám přeji štěstí. Ať potomek je zdravý." Poklonila se a odcházela. Akasma se na ní už ani nepodívala, dívala se před sebe a pokračovala v chůzi, aby navštívila svou matku. Daye po chvíli se zastavila a otočila se k Sultánce. Dívala se na ni doslova vražedně. Chtěla dítě. Chtěla porodit Šehzadeho. Štvalo jí, že Akasma Sultán by mohla mít pravdu. Teď má Tera daleko větší šanci otěhotnět a porodit Sultánovi dítě. Kdyby se taková událost stala, zajistil by jí místo syn, kterého čeká pod srdcem. Ano Daye doufala, že je to syn.
Tera vstupovala po dvou dnech do harému. Všechny oči padly na ní. Tera se na ně ani nepodívala, šla rovnou od hammamu, aby se umyla. Doprovázela jí Beyhan Kalfa. Tera byla plna štěstí. Dívky si šeptaly. Dívaly se na to, jak Tera sundávala šat a nořila se do vody. Byla příjemná. Beyhan pozorovala jak Teru, tak i dívky. Dávala na ní pozor. Měla to přikázáno od Khalidy.
Sultán Mehmed byl na zahradě s Mustafou Pašou. "Vojáci cvičí. Jsou náruživý k tomu, aby bojovali za říši. Jinak vše co jste nařídil je již hotovo.", "Už za několik západů slunce vyjíždíme. Je vhodná doba. Přijede na mou žádost i Rüstem Paša." Mustafa se usmíval. Mezi stromy jde vidět postava, která míří k Sultánovi a k Pašovi. Byla to vysoká postava muže. Tvář muže byla dobře známá jak Sultánovi Mehmedovi, tak i Mustafovi. Byl to právě Rüstem Paša. Bojovník, bohatý muž, manžel Sultánovi sestry Akasmy. Rüstemovi hnědé oči se dívali pouze na Sultána, který se usmíval. "Rüsteme Pašo. Zrovna jsme o tobě mluvili. Jak se daří?" Rüstem se uklonil a usmíval se rovněž na svého panovníka a švagra v jedné osobě. "Sultáne, mám se dobře. Jsem zde na vaši žádost, jen jestli se smím zeptat. Kolik máme času. Vše je již připraveno, ale stejně jsi nejlepší ty a bez tebe bych si nebyl jistý. Máš schopnosti, které je třeba využít." "Ano, Sultáne, budu velmi rád. Vaše psaní mě potěšilo." Odpověděl Rüstem, který obrátil hlavu k Mustafovi. "Mustafo, rád tě vidím.", I vás Rüsteme. Vládce, již mohu ke svým povinnostem?" optal se Mustafa."Jistě," odpověděl Vládce. Mustafův pohled se setkal s Rüstemovým. Oba dva měli k sobě úctu a Mustafa odcházel. "Rüsteme, děkuji, že jsi přijal výzvu." Řekl k Rüstemovi. "Sultáne, je mou povinností učinit opatření. A jak jsem slyšel, plníte vše, co jste si předsevzal. Inshalláh, zvítězíme." Pravil Rüstem. I když v paláci nebyl, podporoval tohoto mladého muže. Věřil v jeho schopnostech. Rstem byl o deset let starší než Sultán. Byl hrdý, že mohl říct, že patří do dynastie. "Ano, Rüsteme. Pojď, musím ještě splnit povinnosti a zkontrolovat, zda je všechno v pořádku, tak jak má." Rüstem se připojil k Sultánovi. Nyní šli vedle sebe. Sultán měl ruce za zády a výraz zasnění. Pořád měl před očima dnešní ráno, kdy Teru viděl, jak si češe vlasy. Jak světlo vycházejícího slunce jí prosvětluje, mění barvu jejich očí a úsměv jí tančí na rtech. Jakoby se, ale vzpamatoval a pohlédl na Rüstema, který mlčky šel vedle něho a díval se na něho. "Rüsteme, co má sestra? Jak se jí daří?" Rüstem se zastavil. Sultán z něho nespustil z oči a zastavil se i spolu s ním, čekal na odpověď. Rüstem se obrátil k Sultánovi. "Vy to nevíte? Akasma je v harému paláce." Odpověděl značně překvapeně Rüstem Paša. "Ne, to jsem nevěděl." Odpověděl se smíchem Sultán. Rüstem zpozoroval ty jeho zářivé oči. Hned poznal, že byl v tu dobu se nějakou ženou. "Tak zřejmě nevíte, že Akasma je těhotná." Pravil šťasten Rüstem. Sultán se rozzářil. "Skvělá zpráva Rüsteme." S těmito slovy ho Sultán objal. Věděl o neštěstí s prvním těhotenstvím, ale nevěděl kdo v tom má prsty. Každopádně teď byl šťastný za oba, jak za Akasmu, tak i za Rüstema. "Není to sice čerstvé, Akasma ještě chtěla s tím počkat. Chtěla si být jistá, že bude vše v pořádku, ale zatím to tak vypadá, že ano. Řekla mi to po návratu z paláce, v těchto věcech je opatrná. Je zázrak, že i přestože smrt Sultána těžce nesla. Nic se našemu dítěti nestalo." Řekl Rüstem se smutným úsměvem. "Takže již byla v tu dobu v očekávání. Je dobře, že to neprozradila. V tomhle jí zaručeně chápu." Sultán byl šťasten, ale vzpomněl si, že musí jít. "Pojď Rüsteme, čeká nás práce. A jak jde vidět. Máme oba za co bojovat." Řekl Sultán.
Daye Sultán byla ve své komnatě a netrpělivě čekala na Máriu. Dveře se právě včas otevřely a vstoupila již očekávaná Mária s jídlem. "Tak jste to přece jenom zařídila, jak jde vidět." Pravila místo pozdravu Mária a položila jídlo na místo. Daye přistoupila k ní blíž. "Část je splněna, ale mám pocit, že něco se v harému děje. Akorát všichni buď mlčí, anebo to neví. A navíc již dlouho jsem neviděla Nigar Hatun. Nevíš o tom něco?" Daye byla značně nervózní a dobře věděla, že Nigar byla dříve její sokyně v lásce spolu s Gülnihal, láskou Mehmeda. Mária se napřímila. Neskrývala nic. Nebyla překvapená, počítala s tím, že budou hledat vraha Nigar a dobře věděla, že Valide a další si myslí, že ten kdo má v tom prsty je také ten samý, který zabil i Gülnihal. Daye netrpělivě čekala, již byla ne nervózní, ale rozčilená. Dobře věděla, co mlčení její služebné znamená. Něco udělala. Zabila Nigar Hatun. Daye napřáhla ruku na Márii. Ta byla značně v klidu. Dayina ruka už se blížila k tváři Márii, když ta jí chytila. Bylo k nevíře, co v té Márii bylo. Její klid a rychlost zaskočila Daye. Dívala se na ruku a na tvář Márii. "Obviním tě a taky rovněž odvolám ze služeb. Okamžitě mi tu ruku povol!! Jsem Sultánka! Jak se opovažuješ?!" Mária poslechla, povolila, ale ruku držela ještě dlouho. " Daye Sultán, když já padnu. Padnete i vy. Kdo zabil Gülnihal vlastníma rukama? I vy máte na rukou krev. A dokonce krev dynastie. Nedělejte ze sebe chudinku, to vám rozhodně nesluší. Pamatujete, jak jste byla netrpělivá? Opět neposloucháte, co jsem vám řekla ještě před odjezdem. S Nigar jsem si vyřídila jeden účet a navíc věděla, která bije. Zase chtěla přízeň, chtěla to všechno říct Valide Sultán, co jste tenkrát udělala. Jak to vypadá, zbavila jsem vás předposledního svědka. Vlastně je nás ještě tři že? A navíc, to dělá nejspíše to těhotenství. Měla by jste svoje nálady držet na uzdě." Mária pustila její ruku. Daye ji pozorovala v šoku. Změřila si Máriu pohledem a držela se za svou ruku. Na to, že byla menšího vzrůstu, než Daye, měla sílu. "Dobře, ale víš, že sis teď vykopala hrob.", "Proč, že jsem na vás drzá? To neznamená, ale nic. Chcete být Valide? Tak jednejte rozvážně. Nyní dělejte, že nic nevíte. Pořád jste stále stejná. Netrpělivá. Donesla se mi informace, že Tera je již zpátky v harému. Pokoj svůj zatím nedostala. Mária měla k Daye úctu, i když to tak nevypadalo v tu chvíli. Ta se k ní víc přiblížila. "Bude, vědět, že je to má práce." Mária pohlédla na Daye s úsměvem. "Pracuj mozku. Postarala jsem se o to, aby tohle podezření neměla. Ostatně jsou zde i jiné konkubíny, které jí po těch dvou dnech nemusejí." Daye to pochopila. Pokývla hlavou a usmála se. Ale pak sebou cukla. Podívala se podezíravě na Márii. Ta se zasmála. "Nebojte, nezabiji Misha al Pašu. Je dost na vrcholu než já a určitě i samotný Sultán by se pustil do vyšetřování. Jinak o nic se nestarejte. Až bude čas a ryba se chopí návnady, pochopíte danou situaci a provedeme to. A teď vám řeknu jenom jedno, v čem musíte opravdu poslechnout. Teď zaměřte pozornost na to, že čekáte Sultánovo dítě. Musíte ho donosit, s takovou ho potratíte." Daye se viditelně uklidnila, ale Mária byla ve svém živlu, čekala. Čekala na to až on - Misha al Paša, udělá chybu a vytasí svou zbraň, která ho jednou provždy zničí.
"Matko, co jste tak zasmušilá, již od té doby, co jsem přijela, jste poněkud nervózní. " optala se starostlivě dcera své matky. Matka spolu s dcerou seděly. Valide Sultán byla nezvykle ticho. Akasma poznala, že není něco v pořádku. "Nebudu tě tím zatěžovat, Akasmo. Je lepší si své starosti ponechat." Odpověděla Valide, byla pohledem mimo. Pořád myslela na tu událost, vraždu. Hlodalo jí to. Zejména kvůli Mehmedovi. Valide zavřela oči. Akasma jí pozorovala, měla o matku strach. Vzala jí za ruku, její matka jakoby se probudila a pohlédla na svou dceru. "To bude dobrý, Valide. Zase bude svítit slunce.", "Doufám, že to bude u konce."
Khalida Hatun spatřila Teru již okoupanou a zabranou do práce. Někoho hledala pohledem. Spatřila Beyhan Kalfu, která věděl, že musí za Khalidou. "Kayo Kadin, zatím nic. Ale dávám pozor na Teru." Řekla bez vyzvání potichu Beyhan. "Jdu za Valide Sultán. Pokračuj. Je to dobrá šance zbavit se hada. Po včerejšku jsem uznala, že je čas." Beyhan netušila, o koho jde a tak tázavě pohlédla na Kayu. "Až bude čas, vše se dozvíš." Pohlédla ještě na Teru a Kaya Kadin odcházela. Pro Valide Sultán byla Khalida Hatun, pro děvčata v harému Kaya Kadin. Bývalá konkubína Sultána Ahmeda, matka, která ztratila děti, dříve než je mohla pohladit. Valide Sultán, byla již ve své místnosti sama. Poslala svou dceru do své komnaty, aby si odpočinula. Dívala se na prostor své místnosti. Byla zamračená. Zaklepal někdo na dveře. "Dále." Vstoupila Khalida Hatun, uklonila se své paní. "Sultánko, Tera přišla do harému." Valide se dívala neurčitě. "Děkuji Khalido, zavolej mi ji." Odpověděla Sultánka. Khalida se uklonila a odešla.
Tera zametávala podlahu. Dívky na ní překvapeně hleděly. Bylo k nevíře, že tahle otrokyně a nyní favoritka mohla pracovat, tak, jako doposud. Vlastně by se mohlo zdát, že si vůbec z toho nic nepřipouští. Tera se usmívala, měla v hlavě strávené chvíle se Sultánem. Najednou se pozastavila. Zapomněla snad na to, co chtěla předtím. Chtěla svobodu a teď by chtěla být pouze se Sultánem. Povzdechla si, jakoby chtěla dostat všechno, co měla v sobě. Zaslechla, ale něčí kroky a rychle se k nim otočila. Kroky patřily Kaye Kadin. Rozhlídla se po místnosti a zastavila se u Tery, která se na ni dívala. "Valide Sultán si tě vyžaduje." Oznámila Teře. "Ano, už jdu. Jen dodělám práci." Odpověděla Tera. "Hned." Řekla Kaya. Tera si povzdechla, popošla kousek bokem a opřela koště o sloup. Kaya jí pohledem následovala. Tera se otočila k ní a s úsměvem řekla. "Tak můžeme jít."
Arif Agha pozoroval dveře komnaty Daye Sultán, ty se otevřely a odcházela Mária. Ta si všimla zvídavého pohledu, který hned po spatření značně začal předstírat. Mária, ale byla dost intuitivní a dobře věděla, o co jde. Šla s klidem kolem Arifa, ten však dobře věděl, že ho zahlédla. "Mária Hatun." Mária se otočila na eunucha a čekala. Arif k ní přistoupil blíž s podezíravým výrazem ve tváři. "Cos dělala v komnatě Daye Sultán?""Ty to nevíš. Jsem nyní její služebná. Sultánka si nyní přála jídlo, tak jsem jí ho donesla. To víš, ty těhotenské chutě." Odpověděla s úsměvem Mária. Arif nabyl překvapení. "Zřejmě nevíš všechno Agho. A neboj, nic nepatřičného nedělám." Pravila s klidem Mária. Agha ukázal prstem a vražedně se na Máriu podíval. "Tssss, je zvláštní, že si přijela tak pozdě a ne zrovna s Daye." Pravil Márii Arif. "To jsou věci co? Neboj, přijela jsem pouze za Sultánkou, abych jí pomohla. Jak jde totiž vidět je chudinka značně nervózní. Vím, o co kráčí." Konkubína si Arifa změřila pohledem, jakoby ho listovala. Arif nebyl nervózní. Mlčel, na tohle se nedalo nějak odpovědět, jen se usmíval. Již znal průpovídky a vlastně její osobnost, ale vždy ho dokázala nějak jakoby připoutat, uhranout. Tahle dívka byla samý otazník a chtěl ho co nejdřív vysvětlit. "Musím plnit své povinnosti, když dovolíš." Pověděla a vykouzlila na Arifa úsměv nevinnosti. Mária odcházela, změnila okamžitě výraz, když byla obracena od Aghy zády. Rychle pochopila, o co jde. Arif Márii mlčky pozoroval a šel jiným směrem než ona "ta podezřelá, divná konkubína."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama