Duben 2015

Novinky

28. dubna 2015 v 13:42 | Alžběta T. |  Vzkazy autorky
Zdravím,

omlouvám se za neaktivitu na blogu, ale bohužel přišla na mě nemoc, i tak chodím do práce. Pokusím se však ve chvílích volna napsat další díly Aysun i Whitechapelu a pokusím se i o Dívčí válku. Vlastně v Dívčí válce mám napsané dva díly, ale většinou jsem je zapomínala zveřejnit, tak aby jste věděli, že na tento příběh jsem se rozhodně nevykašlala. Taky co se týká o Aysun, mám nachystanou pro Vás Anketu. Nedá mi to, abych vás informovala o sbírání materiálu na další příběh, který v brzké době začnu psát. Více se dozvíte časem. Jinak to je asi vše, co jsem chtěla napsat.

Vaše Alžběta

Část 17.

24. dubna 2015 v 22:53 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
V Istanbulu začal den. Východ slunce Aysun pozorovala z okna komnaty. Bylo jí tady lépe, když tady nebyla Ayse, která jí každý den zranila, urážela. Nebyl den, kdyby se nepohádaly. Nevolnosti jí přestaly. Aysun byla šťastná. Jediné co jí dělalo starosti, bylo, že nepřišlo měsíční krvácení. Opravdu se jí honila hlavou otázka, zda není opravdu těhotná. Jenže měla dojem, že těhotenství by jí přivedlo do daleko větších problémů, než v kterých teď je. Ayse Hatun se probudila. Někdy ovládla svou nechuť a přespala v komnatě spolu s Aysun. Hned si jí všimla. "Dobré ráno, Aysun." Řekla rozjařeně Ayse a protáhla se s úsměvem. Zřejmě měla sen podle svých představ. Aysun se na ní nedůvěřivě podívala. "Tobě také, Ayse. Dej si pozor ať tě ostatní dívky neslyší." Ayse vstala. "Je to pouze ze slušnosti." Odpověděla konkubína jízlivě. Ayse se naklonila pro šaty a látku. Chystala se do hammamu. Ještě předtím se podívala ještě jednou na Aysun. Ta si vzala knihu, posadila se a četla.
Daye Sultán byla ve své komnatě s Máriou Hatun. Daye chodila sem a tam jako lev v kleci. Byla oblečená do červených šatů s pozlacenou vestou. Její rozpuštěné dlouhé vlasy zdobila čelenka s červenými rubíny. "Musíš jednat co nejdřív. Nora beztak je netrpělivá a nehodlám čekat, až to udělá ona." Řekla potichu své služebné. Ta zvedla hlavu. "Je vhodná doba, Sultán je v Evropě. Ten nic nepodnikne, a pokud ano, tak ne hned. Nebude se do toho plést. Ale…" Daye se zastavila a dívala se svou služebnou pohrdavě. "Mám tě pro tvou chytrost, ale začíná mi být na obtíž." Zasyčela Daye. "Musím to promyslet, tak, aby nepadl jediný stín podezření na mě či na vás." Sultánka se zamračila. "Jediný kdo spadne, pro svou hloupost, do jámy lvové jsi ty. Kdo, taky s ní uzavřel dohodu? Je jasné, že dřív, nebo později, pokud by se dostala na místo Aysun, což se nestane, je velmi pravděpodobné, že bude chtít zbavit se mě a mého nenarozeného syna. " Odpověděla naštvaně, povýšeně Sultánka. Mária se usmívala. "Aysun je něco jako Gulnihal před lety. Tohle by na čas zabrzdilo dráhu každé, bylo by dokonce dost pravděpodobné, že již by si žádnou jinou ženu nezavolal. Zanevřel by na ně." Daye Sultán si založila ruce a usmívala. "Tím pádem bych měla zajištěné místo." Mária na ní, ani nepohlédla. Jen se usmívala. Daye však zvážněla. "Přesto je třeba se zbavit, jak Nory, tak i Aysun. Zařiď to jak nejlépe umíš, Mário." Mária se poklonila k Sultánce a odcházela.
Valide Sultán šla poprvé po dlouhé době do části, která je určená přímo pro Sultána. Čekal jí Mustafa Paša, kterého Sultán Mehmed pověřil jako jeho zástupce v jeho nepřítomnosti. Valide Sultán vstoupila vznešeně a s úsměvem do komnaty. Mustafa vstal od stolu, popošel k Sultánce a poklonil se. "Sultánko, rád vás po dlouhé době vidím." "Nechme těch přetvářek, Pašo." "Tak dobře.. vím, že mě jdete zkontrolovat." Řekl to s drzým úsměvem na rtech tak, že Valide měla co dělat, aby mu nedala facku. Sultánka se k němu přiblížila o dva kroky blíž. "Nejsi Sultánem, abys mluvil se mnou takhle." "Mluvím k vám zdvořile. Je jasné, že mě nemáte v lásce, díky zesnulému Sultánovi Ahmedovi. Nechť je mu země lehká, Inshalláh." "Amen…. Nesnaž se udělat žádnou chybu, Mustafo. Pokud jí uděláš, přijdeš o hlavu." "Výhrůžky…A já myslel, že se pomalu můžeme usmířit." Valide sebou cukla, jakoby se snažila tímhle větu smazat z hlavy. Mustafa se na ní díval dále s úsměvem. Valide však mu úsměv oplatila. "Nezapomeň, s kým mluvíš. Otočíš proti mně, mému synovi. Zašlápnu tě." Valide zasyčela jako had, jenže její metody na Mustafu Pašu, nějak nefungovaly. Nenechal se jen tak zastrašit, i když měla na některé vezíry velký vliv. "O tom Valide Sultán rozhoduje jenom jeden muž. A to Sultán Mehmed." Do komnaty vstoupil jeden z poslů. "Mustafo, vezíři na vás čekají a zde je i psaní od Sultána." Mustafa se na posla podíval. "Ano, již jdu." Obrátil pohled k Valide. "Ještě si něco přejete, Sultánko." "Ne to je již vše." Odpověděla Valide s klidem a úsměvem. Mustafa obešel Valide, která pozorovala dokumenty na stole. Mustafa následován poslem odcházel z komnaty, ale pohlédl na pořád stojící Valide. Zastavil se. "Valide Sultán." Tím ji Paša naznačil, aby odešla, dobře věděl, že chtěla v jeho dokumentech něco najít, i když by nenašla nic. Bylo to Mustafovi velmi nepříjemné.
Gulsah Sultán na dvoře harému netrpělivě čekala kočár. Po chvíli skutečně přijel. Vozil pro Sultánku vzácný poklad. Kočár zastavil jeden z eunuchů, který seskočil. "Sultánko" poklonil se a pozdravil Gulsah, která šla naproti němu. Její tvář zářila a třásla se nedočkavostí. "Doufám, že ses o ní dobře postaral." "Chránil jsem jí, jako oko v hlavě, jako ten nejvznešenější poklad." Odpověděl Eunuch Atyl, který byl věrným služebník právě Gulsah. Sultánka jenom pokyvovala hlavou a dotkla se ramene svého sluhy. "Výborně." "Mami." Zazněla z kočárů, kde vykukovala hlava Gulbehar Sultán. Atyl se otočil a usmál se, šel ke své malé paní a podával jí ruku. "Maminko!" Ruku sluhy Sultánka nepotřebovala, seskočila s kočáru a rovnou zamířila do náručí své šťastné matky. "Gulbehar." Sultánčin hlas značil lásku a něhu. Holčička se usmívala. "Malá Sultánka se vrátila." Řekla s úsměvem matka.
Valide se vracela od Mustafy. Za zády měla své služebné. Na druhém konci chodby uviděla známou tvář. Svou služebnou Kayu Kadin. Kaya se zastavila a poklonila se Sultánce, svůj pohled raději upřela k zemi. Lékařka jí mazala rány mastí připravenou z bylin. Beyhan byla v šoku, když se dozvěděla o trestu, jaký postihl Kayu Kadin. Tím si Defne Sultán upevnila moc, respekt a celkově strach z její osoby. Tohle však nikdy neudělala. Sultánčin charakter se pomalu, ale jistě měnil. Kaya Kadin se zotavovala, ale bylo znát, že jí to trápí. Valide se zastavila před svou služebnou, která stála mlčky a dívala se do země. Sultánka si jí zkoumavě prohlížela. "Kayo, podívej se mi do očí." Řekla jí Sultánka. Kaya jí poslechla a zvedla hlavu, služebná se dívala do očí své paní. Sultánka si povzdechla. "Jak ti je?" optala se Valide. "Dobře, Sultánko." "Proč mi lžeš?" "Rány se hojí pomaleji, než si myslím, než doufám. Rány v duši jsou totiž ty nejhorší." Sultánka se zamračila. "Donutila si mě k tomu, Kayo. Jinak bych to neudělala. Připrav konkubíny do sálu, pomůže ti Arif." "Jak poroučíte, má paní." Řekla Kaya přiškrceným hlasem. Sultánce jakoby bylo jedno co s Kayou je. Ve skutečnosti se velmi trápila, ale nemohla na sobě dát najevo lítost ze stavu otrokyně. Toto jí prostě nedovolila hrdost Sultánky. Jednoduše služebnou obešla a odcházela. Kaya jí doprovázela prosebným pohledem. Defne Sultán měla v sobě lidskost, ale nedávala jí příliš najevo. To co před časem udělala, bylo podle ní správné. To její přesvědčení jí ničilo, pomalu, ale jistě. Zapomínala, že právě Kaya Kadin je její skutečná přítelkyně. Žena, která jí milovala a byla jí oddaná ze všech konkubín, ust, kalf.
Aysun psala dopis svému Sultánovi. Podávala obálku své služebné se slovy. "Opatruj to." Služebná se poklonila. Aysun se zamračila. Již delší dobu jí byly podezřelé oči této konkubíny a navíc také i to, že coby otrokyně, prostá konkubína má služebnou. Když dívka odešla, chvíli Aysun počkala a až potom vyšla ze své komnaty. Dívku uviděla na konci chodby, šla k přijímací místnosti, k Valide Sultán. Aysun sebou škubla, ale chtěla vidět víc. Chtěla mít jistotu. Konkubína vešla do místnosti k Valide. Aysun byla za rohem a byla opřená o zeď. Když zahlédla konkubínu vejít do komnaty Valide již se neskrývala. Měla pootevřená ústa. Její oči byly vyjevené, ale pak se obrátila zády ke dveřím komnaty a pukala doslova vzteky. Zaťala ruce v pěst a odcházela rozzuřená.
Daye si ve své komnatě prohlížela šperky. Žádný se jí nelíbil. Odhodila náhrdelník k ostatním jako by to byl nějaký odpad. Do komnaty vešla Mária Hatun ta se poklonila k Sultánce, která k ní obrátila hlavu. Postavila se a hladila si bříško. Mária se usmála. V ruce držela lahvičku. Zvedla ruku a ukazovala jí, usmívala se. Daye Sultán pochopila a připojila se ke své služebné. "Toto je naše naděje." Pravila Mária.
Za Aysun se vrátila prolhaná služebná. Aysun seděla, byla oblečená do tmavě modrých pozlacených šatů. Hned jak vstoupila služebná, Aysun se tvářila jako sto čertů. Služebná se jí poklonila. Nedívala se oblíbenkyni do očí. "Aysun Hatun, dopis byl předán." Aysun se postavila a přiblížila se blíž ke konkubíně. "To jistě ano. K Valide Sultán." Zasyčela Aysun. Dívka na Aysun pohlédla vyjeveně. Aysun jí chytila vší silou za krk a mrskla s ní o zeď. Dívala se na ni jako vrah. Konkubíně běhal mráz po zádech. Z téhle mladé ženy měla doslova hrůzu. "Již se nedivím, že Valide mi dala služebnou. Jsi mrcha prolhaná!!!" Zařvala na ní a dívka se rozklepala. Již tě nechci v mé blízkosti, ani již nechci, aby si někdy na mě pohlédla, ani o mě slůvkem nezavadila. Jinak uvidíš." S těmito slovy začala dívku škrtit. Stahovala jí hrdlo víc a víc. Do komnaty včas vstoupila Beyhan Kalfa, která jak se ohlédla za sebou spatřila Aysun jak škrtí konkubínu. Byla v šoku, ale neztrácela ducha a okamžitě vzala Aysun za ruce a odtrhávala jí od dívky. "Aysun! Aysun ne!! Nech jí. " Aysun se zašklebila, ale stahovala dívce hrdlo ještě silněji. Vztekle se podívala na Beyhan. "Nestav se mi do cesty, Beyhan!!!" Zařvala z plných plic Aysun, tak jako nikdy předtím. Beyhan jí pořád držela. "Aysun, teď ne, když to uděláš, zemřeš. Budeš popravena. Slyšíš, Aysun si v nebezpečí života již tak. Nedělej to těžší." Beyhanin hlas byl stále zoufalejší. Dívka pomalu, ale jistě ztrácela vědomí. Aysun jí, ale pustila v pravou chvíli. Dívka se sesunula k zemi a držela se za krk. Podívala na se na rozzuřenou Aysun, která se na ní dívala povýšeně, chladně, vztekle. "Vypadni z mé komnaty a již se nevracej!!!" zařvala najednou Aysun. Dívka se rozklepala a běžela jako o život. Beyhan se dívala za dívkou a překvapeně a ještě polekaně na Aysun. Ta dýchala velmi hlasitě a klepala se. "Valide si vzala všechny dopisy, které jsem kdy poslala Sultánovi. Chci je zpět. A taky je dostanu. Toho ponížení bylo dost." Řekla rozzuřeně Aysun. Beyhan měla pootevřené ústa. Pak polkla a klidněji pravila. "Valide Sultán je víc než ty. Může si dělat, co chce, jestli ta konkubína to řekne, stihne tě trest." Aysun se zasmála. A obrátila se celá k Beyhan. "Ta? Ta ze mě má takový strach a já mám na ní takový vztek, že bude vědět hned. Kdo je Aysun…. Žena, srdce Sultána Mehmeda. Aysun Sultán!"
Nora Hatun čekala na chodbě na Máriu, ta přišla právě včas, jelikož Nora byla poněkud nervózní. "Jdeš pozdě." Řekla naštvaně Nora a změřila si pohledem pár konkubín, které procházely kolem nich. "A měly jsme se snad dnes sejít na domluveném místě a čase." "Noro, nebuď nasupená zase tak pozdě nepřicházím." Mária se vydechla. Byla očividně v dobré náladě. "Řekla si, že se máme setkat v zahradě. To ano, ale jsme tady kvůli tomu, abychom tě dostaly tam, kam potřebuješ. Děláš v kuchyni ne?" Nora se rozzuřeně podívala na Máriu. Ještě ke všemu jí bude ponižovat. "Ano, zítra budu. Proč?" Mária vytáhla lahvičku a zašeptala. "Tohle je jed. Zítra bude opět zábava, kterou uspořádá Valide Sultán." "Dobře vím, kdo jí uspořádá, Mário. Co po mě chceš?" "Když něco chceš, musíš proto něco podniknout." Nora se na ní tázavě podívala. Již byla docela zvědavá a napnutá zároveň. "Dáš tohle do jídla, ale nedávej ho ke stolu Valide Sultán. Dej ho konkubínám. Tohle je jed. Pak ti řeknu zítra večer v zahradě další část plánu." Nora se zamračila. "K čemu to bude? Chci to vědět." "Řekněme, že uděláme vše tak, abychom jsme se zbavily jedné mouchy a ke všemu pošpiníme její památku." Mária významně povytáhla obočí. Nora si vzala lahvičku a schovala si jí. To bylo pro Máriu znamení, že to konkubína pochopila.
Blížil se večer a Aysun byla v knihovně. Ráda četla knihy. Bylo jí tady dobře a taky se potřebovala nějak rozptýlit. Když seděla, tady na zemi a vstupovala do děje básní, byla jako ve snu a zapomínala na realitu, která jí ničí a sama věděla, že jí i mění. Knihovnu objevila čirou náhodou během bližšího zkoumání harému, nikdo jí tu nemohl najít a taky nikdo zde nechodil, kromě ní a Beyhan, která chtěla s ní mluvit, nebo říct informaci, která by měla Aysun zajímat. Do knihovny vstoupil Arif Agha. "Aysun," řekl to s úsměvem. Aysun se na něho podívala. "Jak si mě našel?" "Znám harém více než dobře, jde vidět, že mě ještě neznáš." Aysun se usmála. "Ani, mě to nepřekvapuje. Jistě to víš od Beyhan." "To ne, nevím." Aysun se Aghovi dívala do očí. Pak se vrátila pohledem ke knihám a dodala. "Nechci být ve společnosti šelem, Arife." "Aysun, bude lepší, abys poslechla." Přikázal Arif. Aysun pohlédla k Aghovi, postavila se, zavřela knížku a zamračila se. "Kdo jsi, že mi poroučíš?" Arif přistoupil blíž ke konkubíně tak, že jí dýchal do tváře. "Oblíbenkyně nic neznamená, Aysun." Arif zvedl ukazováček a výhružně se na ní podíval. "Uvědom si, kdo tě může zachránit. Jestli si myslíš, že si silná. Není to pravda. Ještě se ke mně budeš chovat takhle. Padneš." Aysun vyprskla smíchy. " Vážně, pak nemám co ztratit." Pak zvážněla a pevným nezdolným hlasem pravila. "Jednou se mi budeš klanět." Arif natáhl ruku a chtěl jí potrestat, ale Aysun tuhle reakci zřejmě čekala a ustoupila dozadu. "Měsíce jsem snášela facky a ponížení. A ještě je budu snášet dál. Od tebe je však nestrpím, ani si mi nevysvětlil, proč mám jít." Arif skryl své překvapení. "Máme jít do harému. Začne modlitba za naše vojsko."
Osmanské vojsko se táhlo jako had ke svému cíly. K mýtině, kterou jakoby pohltily lesy. Odpolední slunce pálilo do tváře. Vítr vál a hrál si s vlajkami. Nebe bylo bez mraků, štěstí oběma vojskům přálo, byla výborná viditelnost. Vojsko nepřátel bylo překvapené, vyděšené. Vždyť polovina jich byli chlapci ve věku patnácti let. Tihle mladí chlapci měli život před sebou, ale museli podstoupit ve jménu své říše válku, která měnila jejich charaktery, tak že jich polovina se nemohla vrátit do svého světa snění a mládí. Do světa, který doposud znali. Vždy když přijeli domů, pochopili, že lidé kolem nich je přestávají chápat. Oslovují je jako hrdiny, ale nepřipadali si tak. Oni, ti kdo sedí na zadku v dáli a cpou se sladkým jako Král, neznají zřejmě cenu vítězství. Svůj život chlapci zatratili. Tak po léta mění a ničí generace válka o moc ať je jakákoliv doba. Politika. Vždyť válka je politika a vždy byla. Osmanské vojsko se začalo seřazovat do řady, v čele s nimi byl Sultán Mehmed Hazetleri. Pohledem zkoumal každý pohyb nepřátelského vojáka. V první řadě byl vysoký mladý muž. Měl zkušenosti s válkou, taky ho změnila, ale díky lásce se nevzdával. Jenže každý kdo ho znal, věděl, že v očích měl smutek, vztek a bezmoc, kterou si chtěl vybít na ně. Na Osmany. Sultán se podíval na nebe. Spatřil jestřába, jak krouží nad hlavami vojska. Sultán zavřel oči a snil. Myslel na Aysun a na Mahidevran. Před bitvou se pomodlil. Vzdával hold Alláhovi, svému pánu. Aniž by si to uvědomil, nebo všiml, vysoký mladý muž se rovněž díval na jestřába se stejným pohledem jako Sultán. Vzpomínal. Na rodinu, na přátele, a na svou lásku. Evžen, bratr Tery byl připraven.
Na noční obloze tancoval měsíc a prozářil cestu nočním poutníkům. Do harému vstupovaly měsíční paprsky. Svítili do tváře řadě konkubín a Sultánkám za zády. Všechny seděly v závojích na svých hlavách na zemi. Ženy byly bez rozdílu v sále harému. Mezi nimi byla postarší ženština, která odzpívávala modlitbu. Ženy se modlily za vojsko Osmanské říše. Některé upřímně jiné to jen předstíraly, jiným modlitba posloužila, aby se modlily spíše ke svým životům a svému štěstí. Valide Sultán se modlila, aby Alláh dal sílu jejímu synovi. Gulsah se modlila za Rustema a především Mehmeda. V sále seděly i mladé Sultánky Mahidevran a Gulbehar. Ty se modlily za svého otce a bratra Mehmeda. Akasma se modlila za svého manžela. Daye se modlila, ať Alláh jí dá sílu dostat z kola ven Aysun, aby dosáhla svého cíle. Mária byla z těch, kdo předstíral modlení, vždyť se nemodlila, ani ke Křesťanskému bohovi, ke svému původnímu. Aysun se modlila upřímně, odříkala tiše modlitbu, s takovou láskou. Ne nemodlila se za svůj život a osud. Nemodlila se jenom k Mehmedovi. Přála si jen, ať Alláh ho provází, dodá sílu, odhodlání, aby se k ní vrátil, ale také se modlila k vojsku. Ke každému muži, který bojuje za říši, aby se i oni vrátili ke svým ženám. Aysun měla zavřené oči, neviděla pohledy Valide Sultán, ani Daye, ani Márii, ani ten od Nory. Snila a najednou jakoby měla křídla a letěla. Byla ptákem. Pod jejími nohami byly hory. Přelétla protékající řeku a hustý les. Pak uviděla dvě vojska, které stály proti sobě. Jak to nepřátelské, tak i Osmany a viděla pohled svého Mehmeda, který stál v jeho čele. Usmívala se. Valide s Daye se zarazily. Gulsah se tajuplně usmála. Aysun se jakoby probudila ze snu, všimla si každého pohledu. Postarší ženština jí pozorovala s velkým respektem, což jen tak se nevidělo. Vstala a požehnala ji. Zřejmě vytušila, co se Aysun stalo.
Mezitím generálové vojsk přikázali útok. Sultán Mehmed přikázal shodit ohnivou kouli. Ta vymrštila a roztrhala nejmíň dvacet mužů, není vyloučeno i větší počet prvních obětí. Nepřátelské vojsko dopřálo Osmanům tři sprchy šípů. Osmani neotáleli a taky jim dopřáli stejnou minci spolu s ničivou silou. Obě vojska vběhly vpřed. Osmani křičeli, jejich křik naháněl hrůzu. Mezi nepřátelským vojskem Evžen rozzuřen běžel a řval jako lev. Muži se sráželi. Meče vydávali svůj kovový zvuk. Zem se měnila v moře krve. Podřezané hrdla, useknuté ruky, hlavy. Rozpárané břicha. Někteří Janičáři byli krutější než samotný Sultán. Jenže i Sultán nebyl pozadu. Jeho postava již spolu s výrazem šílence, který krveprolití zbožňuje, probudil ve vojsku nevěřících hrůzu. Měl nepředstavitelnou sílu v rukách. Jeden voják ho chtěl probodnout zezadu. Sultán se, ale rychle jakmile uviděl stín, obrátil mrštně jako kočka a muže probodl. Nadzvedl ho a mrskl s ním o zem. Evžen usekl hlavu jednomu Janičářovi. Postupoval dál. Slunce již pomalu zapadalo. Osmané zvítězili, ale jeden člověk se nevzdával. Bitevní pole bylo zalito krví nevěřících a stal se z něho hřbitov. Jeden muž to nevzdával. Měl vlajku Osmanské říše. Janičáři byli kolem něho, on je ostrým koncem vlajky, kterou narychlo zlomil, hnal zpátky dozadu. Řval jako vzteklý lev. Naháněl se vlajkou pořád dokola. Kolem své osy. Jeden z mužů se na něho vrhl, ale Evžen překvapil hbitou reakcí. Janičáře probodl a nadzvedl. Tak surový útok, na křesťana. Sultán Mehmed ho pozoroval s údivem. Dva Janičáři na něj zaútočili, ale udělal salto vyšší než jeho výška, která činila dva metry, čímž muži se navzájem usekli hlavy. Evžen měl na sobě plátěné oblečení. Neměl rád těžké brnění, díky němuž by byl v nevýhodě. V téhle situaci určitě. Avšak Evžen ukazoval svou krutost, vztek a bezmoc. Sultán tyhle pocity, nevěděl proč, vycítil. Byla to strašná podívaná. Evžen do těla nebožtíků kopal. Lučištníci se připravili, ale Sultán zařval. "Ne!!!" Evžen ho uslyšel, vrchní generál. Byl vzteky bez sebe. Sultán, jak se k němu Evžen pln zlosti blížil, najednou v něm uviděl něco povědomého. Na Evženovi záda přišla ostrá bolest. Sultán přistoupil k němu blíž a chytil ho. Evžen meč upustil. Vládce pohlédl na zabodnutý šíp na jeho zádech. Nastalo podivné ticho…

Část 16.

20. dubna 2015 v 23:05 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Aysun Hatun byla stále ve své komnatě, vycházela pouze do hammamu. Zrovna vyšívala, když vstoupila Ayse. Mlčela a dívala se na tak nenáviděnou tvář. Aysun vypadla smutně. Byla bledá, zhubnula, oči opuchlé od zvracení. Ayse se na ní pátravě podívala. Aysun se na ní nemusela dívat, věděla moc dobře, že na ní donáší informace. "Hledáš něco, co by si mohla povědět ostatním, Ayse?" Ayse se usmála. "Vypadáš špatně. Doufám, že nejsi nemocná." "Myslím, že tobě a podobným tvé nátuře by to udělalo jistě radost, kdyby to bylo něco vážného." Ayse se škodolibě zasmála. "Neskrývám to. Máš pravdu." Aysun se na ní podívala a vstala, přistoupila k ní blíž. "Kde se stala chyba, že ještě tu jsem. Je překvapující, že jste nevyužily první příležitosti, která se vám nabízela přímo na stříbrném podnosu." Aysun naklonila hlavu doleva a změřila si Ayse pohledem. "Ne, vy čekáte." Ayse změnila výraz, nyní se dívala na Aysun s kamennou tváří. "Je vcelku zajímavé, jak chytrá jsi, ale přitom ubohá a slabá. Bez špetky moci." Odpověděla vážně Ayse. "Alespoň nemám co ztratit. Tak jako ty." Ayse se nenechala vyvést z míry. Usmívala se. Šla a posadila se. Aysun se na ní dívala s prázdným výrazem.
Den v Istanbulu se schyloval ke konci. Ale vojsko v Evropě se budilo. Opevněný, dobře zabezpečený tábor ležel v Uhrách. Byli dál, než si dokázali představit. Sultán Mehmed zrovna seděl ve svém stanu a prostudoval mapy. Nespal celou noc. Zvěd mu podal zprávu, že nepřátelské vojsko je blízko. Vládce věděl s jistotou, že Král Zikmund vyslal vojsko na ochranu. Na tohle čekal. Velkovezír Cihangir byl s ním. Mlčel, Mehmed ho překvapoval stále víc a víc. Měl respekt, a co víc, velel svému vojsku osobně. "Hned vyrazíme, ať se vojáci připraví na cestu. Půjdeme tímto průsmykem. Tam je překvapíme. Zřejmě nejsou dostatečně chytří. Nechť náš Alláh provází." " Amen" "Bude to jistě krvavá řež. Ale pro ně." Velkovezír Cihangir se uklonil a odešel. Mehmed ho neustále pozoroval a všímal si jeho stoupající nervozity a nejistoty.
Akasma Sultán zrovna seděla ve své komnatě a hrála na housle. Služebná za ní přišla a poklonila se jí. Sultánka se však nenechala rušit. "Sultánko, Valide Sultán Vás očekává. Ráda by s Vámi povečeřela." Akasma Sultán neodpovídala. Hrála dál svou skladbu. Dívka se při ní zasnila. Akasma jí pozorovala a usmívala se. Když dohrála, dívka měla stále zasněný výraz. "Tino." Dívka se vzpamatovala ze snění. "Odpusťte, Sultánko." "Ne, neudělala si nic, za co bych se zlobila, Hatun." Sultánka uložila své housle, opatrně. Měla k nim úctu, pohladila je a usmívala se. Po chvilce pohlédla na služebnou. "Tak půjdeme za Valide." Pravila s úsměvem.
Aysun Hatun šla vůbec po dlouhé době do sálu harému. Všechny oči dopadly na ní. Byla středem pozornosti. Neušla nikomu. V harému bylo ticho. Gulsah Sultán se na ní, na rozdíl od ostatních dívala hrdě. Aysun se cítila nejistá, přesto chodila jako vítěz. Z hloučku konkubín jí pozorovala Nora a Ayse. Aysun na obě pohlédla s úsměvem. Daye Sultán procházela kolem brány harému spolu s dcerou a Márii. Zahlédla rovněž Aysun, Sultánčin úsměv rázem zmrzl. Mária sledovala především reakce své paní. Ta jen potichu pravila. "Podívejme, kdo vylezl z ulity. Měla tam zůstat." Aysun se najednou otočila a usmála se na Sultánku, taky se jí podle pravidel uklonila. Daye Sultán na sobě nedala nic znát. "Sultánko, Valide na nás čeká." Připomenula jí Mária. "Ano, neměly bychom jí nechat dlouho čekat." A pokračovaly k přijímací místnosti.
Akasma byla u Valide dřív než Daye Sultán. "Matko, přišly zprávy z výpravy?" zeptala se Akasma s obavou v hlase. "Ještě ne, mé dítě, ale neboj se. Jistě brzy přijdou." "Už, aby se vrátili." "Stýská se ti po Rüstemovi, mě se stýská po synovi." Dveře do komnaty se otevřely a vstoupila Daye Sultán s Mahidevran, obě se poklonily Sultánkám. Akasma nebyla potěšena z přítomnosti Daye, ale ráda viděla Mahidevran, ta si také vedle ní sedla. Valide zářila. "Sultánko, děkujeme za pozvání." Pravila Daye. "Jak se daří dítěti." "Kope mě jako o život. Je živý až moc." "Taky to je dobře." Valide se podívala na svou vnučku a s úsměvem se zeptala. "A jak tobě se daří, Mahidevran?" "Daří se mi dobře, Sultánko." Valide se obrátila na Daye. "Doufám, že se učí." "Ano, učí. Píše krasopisně, velmi dobře čte." "To je moc dobře." Valide se dívala, opět, na vnučku. Všechny Sultánky se na malou dívaly. Oči jim zářily. Mahidevran ani nemukla. Byla z toho v rozpacích. Akasma se zamyslela. "Mahidevran, copak se děje?" Dokonce i Akasma se poznala smutek v očích tohoto dítěte. "Nic, Sultánko. Všechno je v pořádku." Ujišťovala Sultánku Mahidevran, jako by byla dospělá. Daye se dívala starostlivě. "Poslední dobou má takové období." "Ano, tím si musí projít všichni." Odpověděla Valide. Akasma však věděla, že tohle není normální u tak malé holčičky. Něco jí velmi trápilo a měla podezření, že se tohle týkalo její matky.
Gulsah Sultán seděla vznešeně spolu s Aysun ostatními oblíbenkyněmi i pracovnicemi. Gulsah uspořádala zábavu. Valide Sultán, Akasma a Daye s Mahidevran se omluvily. Některé konkubíny hrály na nástroje. Hudba se linula po sále. Dívky tancovaly v jejím rytmu. Po místnosti se linula vůně opia. Jídlo se ztrácelo a nasytilo žaludky svých majitelek. Gulsah se na Aysun podívala. Seděla vedle Gulsah Sultán. Aysun byla velmi smutná. Gulsah si vychutnávala hudbu a vlastně celkovou atmosféru. Vražedné pohledy kolem nevnímala, usmívala se. Otočila se k Aysun a všimla si její smutné tváře. "Nebude to trvat dlouho a vrátí se ti."promluvila k Aysun a znovu se rozhlížela po sále plný dívek. "Inshalláh snad se vrátí." "Amen" Gulsah se zarazila. Překvapeně pohlédla na Hatun. "Ty jsi muslimka." Aysun se na ní podívala a přikývla. Gulsah se spokojeně usmála. "Zdá se, že si víc než jsem si myslela a proto bys měla ukázat všem, co jsi zač." "Proč jste na mé straně?" zeptala se oprávněně Aysun. "Jaká je tvá odpověď? "Chcete se pomstít." Gulsah se zasmála. Aysun nespustila zrak ze Sultánky. "Jsou věci, které musíš udělat sám, anebo z pomocí někoho. Někdo tě musí popostrčit, abys šla na tu správnou cestu. Jsi tady, jsi oblíbenkyně Sultána a jen tak žádná ho nezaujme, tak jak ty." Sultánka se dívala do očí Aysun. Ta se po dlouhé době upřímně usmála.
Valide Sultán pořád seděla vedle mezi svou dcerou a snachou. "Inshalláh, Sultán dobude nové území." "Je znepokojující, že není o nich zprávy." Řekla ustaraně Akasma. "Akasmo, nechovej se jako malá holka. Tvému dítěti uškodí tvá starost." Napomenula jí Valide Sultán. "A navíc, pokud se něco stane, dozvíme se to." Akasma jenom polkla. Daye se usmívala. Milovala tyhle chvíle, kdy byla dcera Sultánky ponížená či napomenutá. "Viděla jsem Aysun." Řekla Daye. "Už vylezla ze svého doupěte?" udiveně se zeptala Valide. "Ano, vylezla. Stala se okamžitě středem pozornosti.", "S touhle konkubínou, budou problémy." Povzdechla si Valide. "A co Mustafa Paša?", "Spravuje říši, jak jen může. Sleduji ho, zatím chyby nedělá, tak vyčkávám.", Akasma byla rozpačitá. "Proč mu nevěříte, Valide. Je to přece přítel a schopný muž, který má zkušenosti. Sám sloužil ještě otci." Valide se na dceru vážně podívala. "No právě. Nemám vůči němu důvěru.", "To taky díky němu se Aysun dostala do harému." Řekla podrážděně Daye. Valide se zamračila.
Aysun byla již v komnatě. Usmyslela si, že bude raději číst svitky. Ayse seděla mezi děvčaty v sále. Mária pozorovala dívky. Její pohled se zastavil u Nory Hatun. Ta vstala a šla k ní. "Co tu tak stojíš Mário. Pojď, bav se s námi." "Dobře víš, že mám své povinnosti." Mária byla vážná. Nora jí podezřele pozorovala. "Něco se děje?" "Je čas." Nora se dívala Márii do očí, dobře věděla, o co jde. Nora se usmívala. "Máš tedy plán." "Mám jednu otázku, Noro. Proč mě chceš, abych ti pomohla, když víš, že sloužím Daye Sultán?" Nora se podívala, jakoby přehodnotila své názory. Jakoby se rozmýšlela. "Mário, každý ví, že díky tobě je Daye tam, kde je." Mária dobře věděla o cílech téhle konkubíny.Nora si měřila Máriu a pronesla s kamennou tváří. "Tak co chystáš? Seznam mě? Začínám být netrpělivá, Mário. Hodlám to udělat i bez tvé pomoci.", "Trpělivost růže přináší. Přemýšlej. Svůj plán uskutečníme dřív, než si myslíš." Řekla Mária s tajemným úsměvem. Nora jí vyděšeně pozorovala. Přemýšlela o ní. Měla pocit, že jí nemůže věřit, ale rychle ten pocit ze sebe musela dostat. Tahle konkubína jí pomůže. Nora věřila svým přesvědčovacím metodám a fungovaly naprosto skvěle. V lidech se vyznala, ale ne v Márii. Ta se k ní přiblížila o něco víc a šeptem pravila. "Sejdeme se zítra večer v zahradě." Nora se udiveně podívala. "Vždyť večer vyjít na zahradu nemůžeme." Opomenula jí Nora. "Umíš vyklouznout, Noro. Několikrát jsem tě viděla." Nora se zalekla, ale usmála se. Mlčela, jen kývla a odcházela. Mária jí pozorovala. Pohlédla na jednu i druhou stranu a usmála se.
Vojáci překvapili nepřátelské vojsko, které vědělo o tom, že Turci mají tábor, kdesi v Uhrách. Chtěli je překvapit. Místo toho, je překvapili Osmani. Bitva to byla dlouhá. Ale zvítězili. Mehmed byl i Sultánem lsti. To mu dodávalo na síle. Velkovezír Cihangir stál vedle něho. "Ještě není konec." Řekl mu Mehmed s jistotou. "Pokračujeme v cestě. Musíme se dostat blíž a pobít nezvěrce." Pravil Sultán se záští. V dálce asi tři kilometry odtud. Byl další tábor. Nepřátelé dobře vytušili, že je třeba mít přípravu, kdyby vojsko před nimi selhalo. Papež s Králem poslali dvě vojska, aby ochránili město Petrohrad. Turci byli odhodlaní. Mladý muž se smutným výrazem seděl a sledoval svůj meč, který držel v ruce. Ta čepel jakoby ho ohromovala. Jeden z vojáků k němu přišel a posadil se vedle něho. "Co se děje?" "Nic, coby bylo?" Muž si povzdechl. "Stýská se ti, po rodině." Mladý muž pohlédl k horám. "Turci budou blízko. Cítím to v kostech.""Poslali naše jednotky, pobili je všechny." Evžen, ale slovům vojáka nevěřil. Vítr se zvedal a posílal mu zvěst, že jejich jednotky prohráli. Turci se blíží. A blíží se i bitva s nimi.

Část 15.

14. dubna 2015 v 21:26 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Uplynul měsíc od výhružky Valide Sultán a jejího trestu. Uběhnul měsíc, kdy byl Sultán Mehmed pryč z paláce. Aysun byla pořád ve svém pokoji. Bylo jí pořád nevolno a ke všemu jí měsíční krvácení nepřicházelo. Myslela si, že je to ze stresu. Díky tomu, nevylézala z pokoje. Nevolnosti přicházely obzvlášť ráno a večer. Psala Sultánovi, ale jeho psaní se jí zpátky nedoneslo. Aysun si přesto zkracovala čekání studiem. Mluvila již persky, rusky. Modlila se jako pravá muslimka. Byla jiná. Nebyla ta dívka, která sem přišla. Dívala se na vše jinýma očima. Nikomu, ani Beyhan Kalfě nepověděla, že je muslimka. A proč taky? Dopisy, které posílala svému Sultánovi, jí dodávali klid v duši, tak podivný klid. Ale to čekání na odpověď. Nezapomněl na ni? Je živý? Problém nebyl v tom, že by na ni Sultán zapomněl.
"Můj vládce, pane, mé srdce krvácí. Samota má mě ničí. Kdy přijde den, kdy mohu Vás obejmout a políbit. Vidět Vaši milou tvář. Kéž by mě vítr odnesl k Vám. Samota mě ničí. Alláh ať Vás provází. Každou chvíli se modlím. Přeji si jen jediné. Vraťte se mi. Vzdychám, vzlykám. Smutek mě provází. Jste mé slunce. Mé srdce bije jen pro Vás a každou chvíli čekám, kdy uslyším Váš milý hlas. Dívám se každý den na nebe. Vidím Vás, vidím Vás všude, kde obrátím svůj pohled. Ach slunce, dej mu své teplo a světlo do jeho duše. Ach dej mi sílu do jeho meče. Noční obloho, dej mu chvíli spánku. Měsíci dej mu bezpečí v cizím kraji. Přeji si jen jediné. Ať naše odloučení již pomine. Čekám stále, kdy Váš kůň znovu přijede. Neustále poslouchám, kdy uslyším příchod Vašeho koně, Vašeho vojska a Vy s ním v jeho čele. Kdy uslyším ohlášení, že jste zpět. Čekám na tu chvíli. Čekám na Vás, má lásko." Valide Sultán, četla tenhle dopis. Pověřila jednu ze služebných, ať si získá Aysinu důvěru. Valide jí podplácela. Četla ty dopisy a nechávala si je, stejně jako Sultánovi dopisy. Chtěla vědět, co Aysun dělá, kam jde a také Sultána a Aysun od sebe odtrhnout. Sultánka dočetla. " Zase ta slova, z kterých číší smutek. Tohle mu nedodá odvahu." "Sultánko." Valide se podívala na služebnou a podávala ji dopis. "Nechám si ho. To Daye by měl psát dopisy. Ne nějaké barbarce. Dopisy mu mají dodat sílu a ne mu jí brát." "Ano, Sultánko. Jak poroučíte." Služebná vzala dopis a odcházela. Služebná potkala ještě Akasmu Sultán, které se poklonila, zrovna šla ke své matce. Poklonila se ke své Valide, která byla ráda, že jí vidí. Byla ráda, že je v paláci. "Valide, chtěla jsem Vás pozdravit." "Dcero, posaď se vedle mě." Akasma svou matku poslechla. Již těhotenství jí čím dál víc zmáhalo. Valide si jí starostlivě pohlížela. Již byla v sedmém měsíci. "Brzy to bude, má dcero. Své dítě budeš držet v náručí. Jen ještě chvíli musíš mít strpení." Řekla jí matka. "Ano, již vím, že dopadne vše, jak má být." "Stejně mě mrzí, že si mi to řekla, až po dlouhé chvíli." "Poslala ti psaní Gervahan?" "Vždyť víš, že žije svým životem… Trápí mě to, ale když si to přeje." Gervahan milovala svého otce a byla na jeho straně. Mezi Valide a Gervahan byly vztahy velmi vypjaté. Akasma si toho byla dobře vědoma, ale jako sestry spolu vycházely dobře. Jen jí mrzelo, že jí nemůže navštívit díky matce, která by to brala jako zradu. Tohle byla válka mezi jednou z dcer a matkou.
Daye Sultán byla s dcerou Mahidevran ve své komnatě. Mahidevran byla potichu, což Daye velmi zneklidňovalo. "Co se děje, Mahidevran?" ptala se její matka starostlivě. "Nic mamá, jen bych si přála, aby se vrátil tatínek." Daye svou dceru objala. S kulatým bříškem to nešlo tak snadno jako dřív. "Mama, opatrně ať neublížím bratříčkovi." Řekla Mahidevran. Matka se na ní udiveně podívala. Vzala dceru za bradičku a pohlédla jí do nevinných, dětských očí. "Neboj, bratříčkovi neublížíš. A náš vládce se brzy vrátí." Řekla Daye. Holčička se na ni dívala smutně. Daye se na dceru usmívala, aby jí dodala sílu. Na svou dceru se poprvé zadívala, tak jako matka. Tolik jí byla podobná. Nyní si to uvědomila. A však příliš pozdě. Poznala, že její dcera v ní nemá důvěru, jakou by vůči ní měla mít. To Daye velmi rmoutilo. Byla příliš sobecká vůči své dceři, svému pokladu. Příliš dlouho, jen proto, že nebyla synem, kterého si tolik přála. Někdo zaklepal na dveře. Daye se na ně podívala. "Dále" do komnaty vstoupila Mária. Mahidevran se usmála a přiběhla k Márii, taková upřímná radost z příchodu služebné. Mária k ní poklekla a objala. "Sultánko naše." Pravila s úsměvem. Mária jí objímala dlouze, jakoby jí léta neviděla. Měla tuhle malou plavovlásku ráda. Mária se lehce od ní odtáhla, pohladila malou Sultánku po tváři. "Jsem ráda, že tě vidím a maminka taky." Pravila dcera za svou matku. Mária se podívala na Dayu, necítila se moc dobře. "Já vás taky ráda vidím." Pravila po chvilce Mahidevran. Otrokyně vstala a přiblížila se víc k Sultánce. "Má paní." Poklonila se jí. "Není mi moc dobře, Mário. Běž s Mahidevran na procházku." "Dobře, musíte odpočívat." "Ještě něco…" Obě ženy se podívaly na Mahidevran. Když se ujistily, že je dcera nevnímá. Daye se podívala na Máriu. "Co máš za plán? Měla jsi to udělat dávno." "Musíme počkat na pravou příležitost." "Dlouho jsem jí neviděla. Je dost možné, že nevylézá z pokoje. Jen jí konkubíny potkávají v hammamu, nikde jinde." "Alespoň jí nemám na očích. Porod se blíží i Akasmě Sultán. Jsou nějaké zprávy o Vládci." "Zatím nic. Valide nic Vám neřekla?" "Ne, jen, že již jsou v Evropě. Inshalláh, snad náš Sultán to dokáže." "Amen:" Jejich dialog byl potichu, aby Mahidevran nic nezaslechla. Mahidevran tohle však nezajímalo, pouze čekala, až jí Maria vezme za ruku a odejdou.
Valide Sultán přicházela tam, kam šel před odchodem do boje její syn Mehmed. Ke svému staršímu synovi Osmanovi. Do téhle části mají všichni i Valide Sultán zákaz, ale Sultánka si umanula, že musí svého syna navštívit. Přece jenom Sultán Mehmed byl pryč. Dostat se do křídla paláce jí pomohl nikdo jiný než Arif Agha. Jeho schopnosti si Sultánka nesmírně vážila a ráda jí využívala. Valide Sultán nechala před několika lety vybudovat tajnou chodbu, která vedla k harému až k zakázané části paláce. Pojistila se tak, kdyby se tam náhodou sama dostala. Dokonce obešla stráže. Otevřela dveře. V komnatě byla pouze Mahpeykar. Manželka jejího syna. Mahpeykar se na Sultánku dívala, když se otočila a slyšela za sebou kroky, jakoby viděla přízrak. Valide se zasmála. "Buď zdráva." Oslovila jí Valide. Mahpeykar se rychle uklonila se. "Sultánko, jak to.." "Ne, neodpovím ti a nesnaž se to pochopit. Chci jen mluvit se synem." "Je ve své komnatě, ale nikoho nechce vidět." Mahpeykar násilně polkla. Valide šla k ní blíž. "Osman je nejvíce podobný svému otci. Vidí tě jako zrádkyni." Mahpeykar se dívala na Valide a vnímala každý její pohyb. Mimiku tváře. "Buď poslušná. Když ji budeš, možná ho zpátky dostaneš." "On dostane taky své prvenství?" "Když jsem někoho zvolila, tak to nezměním." Valide věděla, že Mahpeykar jen tak nevyděsí. Byla to silná a odhodlaná žena, na venek se chovala, jako oběť ve skutečnosti to byla šelma, která s chutí zaútočí, když to bude potřeba. Valide jí také vybrala k Osmanovi, protože věděla, že s ním nebude takové nebezpečí. Osman byl silný, vznětlivý a dokázal ženu srazit na kolena. Valide Sultán vyčkávala. Její trpělivost, chytrost jí chránili v tomhle světě.
Nora Hatun byla v sálu s dívkami. "Aysun nevychází z pokoje. Což je divné." Řekla podezíravě. "Nediv se, nemá ochranu v podobě Sultána." Nora se škodolibě usmála. "Upřímně je mi jí líto." "Ayse mi sdělila, že je jí neustále špatně." Nora se polekala. "To ne." Dívky mlčely. Znamenalo by to, že je Aysun těhotná? Tohle by byla pohroma! "Proč by chtěla to zatajit." "Mlč" řekla ostře Nora. Candefa se dívala s vážnou tváří na Noru, která usilovně přemýšlela. Do sálu přišla Gulsah Sultán. Dívky rychle vstaly a poklonily se jí. Gulsah si je prohlížela. A odcházela do komnaty Aysun. "Zase jde za ní. Jde vidět, že si jí oblíbila." Zašeptala Candefa Noře do ucha. Nora na nic nečekala a odcházela. V zahradě měla domluvenou schůzku.
Gulsah Sultán vstoupila do komnaty Aysun. Ayse byla nepřítomná. Aysun byla ráda, ale dobře věděla, že Ayse je informátor. Věděla, že konkubíny mohou vědět o jejím stavu. Sultánka si jí prohlížela. " Tak se mi zdá, že vím, o čem ty ženy mluvily." Posadila se vedle Aysun, která mlčky seděla. "Jak dlouho to trvá?" "Nevím." "Pošlu za tebou lékařku." "To ne, postarám se o sebe sama." "Valide Sultán tě chce provdat. Již ti vybrala muže. Má pověst tyrana. Těhotenství by tě zachránilo." Aysun se podívala na Gulsah. "Kolikrát jsem se snažila, ale neumím být jako vy. Jako Daye, jako Valide." Gulsah se na ní chápavě podívala. "Jednou si řekla, že nové jméno, ti dodalo sílu. Vím moc dobře proč tomu tak je. Vím, že přijde den. Kdy budeš víc než Valide Sultán. Nebuď jako ona. Buď mnohem horší než ona." Gulsah Sultán jí položila ruku na rameno. "Doktorku nepotřebuji." Sultánka jenom přikývla, vstala a odcházela.
Valide Sultán vstoupila bez zaklepání do komnaty svého syna, který se opíral o zábradlí terasy. Uslyšel, že někdo přichází a tak se otočil. Když viděl svou matku, byl velmi překvapen. Přistoupil k Valide, která před ním stála vznešeně a vážně. Osman se vzpamatoval. "Není dobré, že jste se tu objevila. Dostat se přes stráže. Sázíte jejich a svou hlavu, aby, jste mě viděla?" Valide si povzdychla a přistoupila k Osmanovi blíž. "Zachránili jsme tě spolu s bratrem, málem tě tvůj otec zabil." "A tak mě zabije můj bratr. Jak šlechetné." "Kdyby chtěl tě popravit, udělal by to, aniž by složil přísahu vládce. Uvědom si to, Osmane." Valide měla již přísný pohled. Jenže Osmana to nevyvedlo z míry. "Protože jste si vybrala ubožáka." "Mlč!! Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit." "Protože tak jste mě vychovala. Živila jste mě svou představivostí, že budu vládcem." "Mé představy a sny se rozplynuly po tom, co si provedl. Na to si zapomněl? Zradil si svého vládce, svého otce. Co jsem měla dělat?" "Měla jste bojovat stejně jako já." "Měl bys být rád. Odskákali by to i tvoji synové, na to nezapomínej. Jsi taky otec. Vžij se proboha do mé role. Dívej se mýma očima. Tohle, co jsem udělala, byla záchrana nejen tvá, ale i tvé rodiny. To především." Osman mlčel. Díval se na matku velmi opovržlivě. "Jednou mi poděkuješ a ať chceš nebo ne. I svému bratrovi." Valide se otočila a odcházela pryč. Osman stále mlčel. Měl ruce za zády. Bylo to tak lepší. Pro oba.
V zahradě harému se procházela Mária s Mahidevran. Konkubína poznala, že malou Sultánku něco trápí. Hned poznala, že jde o matku. Coby otrokyně, ale držela jazyk za zuby, i když již si dovolila víc, než by kterákoliv jiná Sultánka nesnesla ani náhodou. Mária se na Sultánku usmála. "Nebuďte smutná. Jste chytrá a bystrá." "Maminka mě nemá ráda." Prohlásila Mahidevran. Mária se zastavila a poklekla před svou malou paní. "Je jen nervózní. To přejde, Sultánko. Má vás ráda. Jste její dcera a má o vás strach." "Kdybych byla syn, bylo by všechno jiné." Mária se na malou holčičku dívala smutně. "Tohle nesmíte říkat. Jste silná, i když nejste chlapeček." "Tady jsem nikdo." Mária byla vyvedena z míry. Mlčela. Pak se zamyslela a pravila. "Máte bojovnost, loajalitu, upřímnost a štědrost po vládci. Máte krásu po své matce. Vy jste lvice. A nejste jen tak obyčejná. Jste dcera Sultána. Jste součástí dynastie. Tohle si zapamatujte, Sultánko." Mária se na ní usmívala. Mahidevran se rozzářily oči, ale mlčela. Žádná emoce z ní nevyplouvala. Mária se postavila a šly se Sultánkou ruku v ruce. Mária však uviděla postavu. V zahradě na domluveném místě čekala Nora Hatun. Jejich pohledy se setkaly. Nora Hatun se k nim blížila s úsměvem k Sultánce. Poklonila se jí. "Sultánko." Mahidevran ani nemukla. Jen zamávala. Pustila se ruky své služebné a popošla kousek dál. Šla k jezírku, aby se podívala na lekníny. Mária jí pozorovala. "Poslouchám, mluv," pravila Mária, aniž by se podívala na Noru. "Mám pocit, že žádný plán si neměla a nemáš. Budu muset být nucena udělat to sama." "Trpělivost ti chybí. Plán je, jen se musí zrealizovat ve vhodnou chvíli. Někdy musíš čekat, abys nespadla do své vlastní pasti sama." "Doslechla jsem se od Ayse, že ta bestie má nevolnosti. Co když čeká dítě?" Mária se na ní poprvé podívala. "To není dobrá zpráva." "Jaký je vlastně tvůj plán." "Využít nenávisti Valide Sultán vůči Tery.. tedy naší Aysun." Nora se tázavě podívala. Tohle jí přišlo velmi zajímavé. Doufala v úspěšnost. "Mám pro tebe jednu otázku, Noro…. Jak se potom dostaneš k Sultánovi?" "To je moje věc." "To chápu." "Problém bude těhotenství Aysun." Řekla ustaraně Nora. Mária pohlédla na Mahidevran, která seděla u jezírka a stále se dívala na jeho hladinu. Jakoby něco v ní hledala. Mária se zamračila. Nora se na ni podezíravě dívala. Luskla prsty. Věděla, že je Mária myšlenkami někde jinde. Mýlila se. Mária přemýšlela. "Tak musíme využít nevědomosti Valide Sultán a to co nejdřív."
Mezitím Valide Sultán vyšla z tajné chodby. Arif jí zavřel. Valide se k němu otočila. "Nikdo tě neviděl?" "Ne, Sultánko. Nikde ani noha. Všechny jsou buď na zahradě, v sále, nebo ve svých komnatách. Usty s Kalfami na ně dohlížejí." Valide se otočila a šla do přijímací místnosti. "Drž jazyk za zuby. Jinak budeš litovat dne, kdy ses narodil."

Část 14.

14. dubna 2015 v 12:31 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Sultán Mehmed byl v mešitě. Modlil se. Modlil se, za to, aby jeho zbraň ho nezradila, aby věřil ve své vojsko. Dal slib Alláhovi. Je jeho otrokem. Boj proti nevěřícím začne. Modlitba mu dodávala sílu. Klaněl se směrem k Mekce. Mezitím vojáci se na dvoře rovněž modlili. I Vezíři, Beyové, Pašové, Valide Sultán a konkubíny, ať byly nebo nebyly muslimky.
Vztyčila se vlajka Osmanské říše. Janičáři byli připraveni před palácem.
Valide Sultán se na Kayu Kadin ani nepodívala, když jí hlásila o pořádku v harému. Vyšetřování vraždy Nigar Hatun podivně utichlo, což Valide Sultán znepokojilo. Nebylo tomu však. Kaya Kadin měla dvě podezřelé. Daye Sultán a Máriu, ale chtěla se o tom sama přesvědčit a vyčkávala. Kadin odcházela od Sultánky velmi sklíčená. Beyhan Kalfa zrovna byla v sálu a dohlížela na to, aby děvčata si udělaly pořádek. Mouky posypané vedle jejich postelí pracovnice již zametly. Nahoře nad nimi oblíbenkyně pouze postávaly a povýšeně se dívaly na dívky, které nedosáhly značně lepšího postavení tak jako ony. I když jejich postavení také nestálo za nic.
Arif Agha vykřikl: "Pozor, Haseki Ayse Valide Sultán Hazetleri." Valide Sultán v doprovodu dvou konkubín spolu s Máriou za zády a po boku Daye Sultán šla chodbou a vešla bránou do harému. Daye Sultán si užívala postavení, coby oblíbenkyně Valide Sultány, i když chtěla víc než jen to. Lásku Sultána. Hned jak Valide vstoupila, zastavila se a prohlížela si dívky. Pohlédla na Arifa, který hned před ní přiběhl. Valide pokývla hlavou na znamení. "Pracovnice schovat se! Gedikiler nástup, do řady srovnat!" Valide se postavila před gedikiler, vedle ní, po pravém boku byla Daye Sultán, Mahidevran Sultán, Akasma Sultán, která vstoupila o chviličku později. Včera večer strávila se svým manželem poslední noc, než dnes odjede. Akasmu to velmi trápilo. Nechtěla zůstat v paláci, ale matka Sultánka jí chtěla mít pod dohledem. Ozval se hlas druhého Aghy právě včas. "Pozor! Sultán Mehmed Chán Hazetleri!" Všechny dívky, kromě Valide Sultán, která se na usmívajícího syna dívala, se poklonily bez rozdílu. Sultán šel rovnou ke své matce. "Valide." Poklonil se jí a políbil jí ruku. "Dnes je velký den synu. Nechť Alláh je s tebou a dodá ti ještě větší sílu.", Sultán se usmál k Valide. "Opatrujte se i Daye Sultán. Pošlete mi psaní, jakmile se syn narodí a Akasmě taky Rüstem bude jistě čekat.", "Neboj se. Pošleme." Odpověděla mu matka. Syn s matkou se objali. "Vrať se nám hlavně živ a zdráv, synu." Pošeptala mu do ucha. Sultán se jen usmál. "Nebojte, Valide. Vrátím se." Odtáhl se a ještě naposled políbil ruku své matce. Mahidevran přiběhla k Sultánovi. Sultán jí zvedl a objal. "Tatínku, nechci, aby si odešel." "Mahidevran, růžičko moje. Vrátím se ti. Jsi moje nejmilejší Sultánka. Mé slunce na nebi." S těmito slovy jí políbil. Postavil jí a když si všiml její slzy. Utřel jí. "Neplač, slzy ti nesluší." "Mám tě ráda, tatínku. Vím, že je to pro tebe důležité, ale chci, abys byl s námi." Sultán svou dcerku objal láskyplně. Měl jí moc rád, její slova ho zaskočila. Byla jeho život, tak jako teď Aysun, na kterou myslel. Mehmed přistoupil i k Daye Sultán, které nastavil ruku. Ta mu jí obětavě políbila a pohlédla mu do očí. Usmál se na ní, pohladil její bříško. "Opatruj se." ". Budeme se modlit a těšit se na den, kdy znovu vstoupíte do paláce." Pravila Daye. Sultán se loučil se svou manželkou s úctou. Ještě se rozloučil s Akasmou, kterou objal a políbil její ruku.
Sultán Mehmed odcházel.. bez ohlédnutí, čekalo na něho vojsko. Palác má nyní starosti, i přes veškeré námitky Vezírů, hlavně Cihangira, Mustafa Paša, Sultán mu věřil a ostatně měl podezření. Učinil správné rozhodnutí, zejména v době, kdy nevěděl přesně, kdo jeho bratrovi pomáhal v zabití otce. Vojsko se dalo do pohybu. Jako had šlo vpřed ke svému cíli. Ve jménu Alláha, ve jménu Osmanské říše a Sultána Mehmeda. Průvod sledoval z balkónu paláce zlověstný pohled. Černovláska pohlédla směrem k muži opírajícímu o zábradlí. Její pohled značil starost, lásku. Seděla na zemi. Byla oblečena do modrých šatů a vlasy měla sepnuté do ohonu. "Šehzade?" optala se. Osman se k ní otočil a pravil. "Již jede na svou cestu. Doufám, že jde na smrt." Odpověděl jí. "Váš bratr musí dokázat, že na to má." "Zmlkni, ženo!" přerušil jí ostře. Osman byl pravým opakem svého bratra, ani Valide Sultán by nenechal domluvit. Byl vzpurný, netrpělivý, lhostejný a sobecký, ale také bojovný. "Být Sultánem, dávno bych vyrazil! Jestli chtěl něco dokázat pak jedině, že je příliš slabý být vládcem, Mahpeykar!" Odcházel dovnitř, již nechtěl se na to dívat. Jeho žena mlčela, jenom se na něho dívala a poslouchala jeho jedovatý hlas, myslela si, ale své. Osman na ní pohlédl, poznával to na ní. Šel k ní a sedl, hleděl jí do očí a snažil se z nich vyčíst na co tahle žena myslí. Mlčela a dívala se na něho čím dál studeněji. " Již je to dávno, cos vstoupil do mých myšlenek. Svůj vztek bys měl uložit k ledu.", "Mlč!! Tvůj názor je méněcenný." Přerušil jí ostře. Mahpeykar na něho pohlédla zlostně, vstala a odešla. "Snad se mi pokloníš!" rychle vstal a přikázal jí. Mahpeykar se otočila a poklonila se. Osman si vybíjel na svou ženu vztek, ale jakmile osaměl, neulevilo se mu, ani o polovinu.
Aysun Hatun odcházela z komnaty Sultána Mehmeda. Teprve potom co vojsko opouštělo město. Ještě Sultánovi usínala v jeho náručí, jak se vzbudila, byl u ní již jeden z Aghů, který jí teď doprovázel do své komnaty. Prošla před branou harému, když jí vstoupila do cesty Nora Hatun. "Jak vypadalo sladké loučení se Sultánem?" optala se zvědavě, ale přesto s vražedným pohledem. "Tobě mám co odpovídat." Odsekla jí Aysun. A chtěla odejít. Když v tom jí vzala konkubína za loket. Aysun pohlédla na její ruku. "Pusť mě a nehraj si na mocnou, Noro." Nora se rozzuřila. "Kdo si myslíš, že jsi, Tero?!" Povyku si všimla ještě v hale Valide Sultán a přistoupila k děvčatům. "Co se děje? Rozejděte se!" obrátila se Kaya Kadin, která chtěla nastolit pořádek. "Pusť jí, Hatun." Řekla potichu Sultánka Noře. Ta poslechla. Aysun se dívala ze Sultánky na Noru, které nezbývalo než se dívat na konkubínu s hněvem. "Nyní Tera je minulost. Jsem Aysun." Odpověděla Noře a poklonila se k Valide Sultán. "Sultánko," Valide na ní překvapeně pohlédla. Syn jí dal jméno. Daye se držela za bříško a proběhla jí stejná myšlenka jako Valide. Jdi do své komnaty." Přikázala Valide Aysun a pohlédla na Noru. Poznala v Noře její plány. "Ty si hleď svého.", "Ano, Sultánko." Kaya Kadin celou situaci sledovala mlčky. Daye se podívala na Máriu. Přistoupila k ní. "Slyšela jsi? On dal otrokyni jméno.", "Uklidněte se. To se dalo čekat, ale jméno nic není. Důležité je, že není těhotná. Stále jste popředu a taky budete." Odpověděla jí klidně Mária. "Na to nehleď. Mehmed opustil palác. Je třeba udělat opatření.", "Mluvte potichu." Mária si všimla pozorující Kayi Kadin, ale také Valide, která si zkoumavě prohlížela Noru Hatun. "Možná se to rozvine tak jak jsme nečekaly, Sultánko." Řekla s tajuplným úsměvem Mária. Sultánka na ní zkoumavě pohlédla. "Jdeme do mé komnaty, nechce se mi být mezi tolika očima." Maria se na Daye podívala. "Ano to bude nejlepší."
Gulsah Sultán přistoupila k Valide Sultán, poklonila se jí a s úsměvem pravila. "Sultánko, dobře jste se vyspala?", Valide se na Gulsah pohrdavě podívala., Usmála se rovněž. "Gulsah, ty mě vždycky umíš nabít energii. Není žádným tajemstvím, že podporuješ Teru Hatun.", "Sultánko, přece jste slyšela jaké má ta konkubína nové jméno. Ano, sladká Aysun. Má nádherné jméno. Váš syn má dokonalý vkus." "Nezapomínej, komu vděčíš za život, nebo přinejlepším, že žiješ v paláci.", "Ano, nezapomínám na to a jsem za to našemu Vládci velmi vděčná." Valide se usmála, "A co Gulbehar, jak se daří dcerce." "Roste a sílí. Je z ní učiněná Sultánka.", "Proč nejsi s ní? Nemáš náhodou povinnosti matky? " "Jsem matka, tak jako vy, Sultánko a chráním jí, jak nejlíp dovedu.", "Tedy přede mnou?" Gulsah změnila pohled, zvážněla. Valide tahle debata začala dělat dobře. Věděla, že má eso v rukávu, Gulsah své ztratila, když její syn zemřel. "Pošlu si jí do paláce, až bude čerstvější vzduch." Gulsah se poklonila Valide Sultán, která se na ní posměšně dívala, otočila se a odcházela. Valide se poohlédla po Kaye, která stála za jejími zady. "Pojďme, Khalido." Přikázala Valide své služebné.
Ayse Hatun seděla na pohovce a užívala si klidu, dveře se však otevřely a vstoupila Aysun, která pohlédla na Ayse, ta se na Aysun podívala nasupeně. "A je po klidu.", "Mlč, Ayse, přece si měla dostatek času odpočinout si ode mě." Ayse se podívala na konkubínu stojící před ní, zaznamenala změnu, ale přesto vstala a přistoupila k ní blíž. "Mám ti ukázat, kde je tvé místo Tero?", "Mám pro tebe novinu. Jsem Aysun. Zapamatuj si to. Aysun! Sultán mi dal jméno. Od teď mi tak budeš říkat." Křikla Aysun a dívala se na konkubínu vražedně, jak nejlépe dovedla. Ayse potemněly oči zlostí a překvapením. "Vida, objevila se i tvá arogance a povýšenost a pak, že nikdy nebudeš jako my.", "Záleží na tom, jak se to bude vyvíjet a také dost na lidech." Aysun dělala, že přemýšlí. "Vidíš, máme podobné jména. Jenom to jinak z ní. Ayse, Aysun.", "Tero" Aysun se podívala naštvaně na Ayse. "Tera zanikla, zemřela, teď se zrodila Aysun, vystoupila z mého nitra. Lev je vypuštěn. Sultán objevil klíč a odemkl dveře. Jsem teď Aysun!" řekla to důrazně, aby konkubína již pochopila, že jí takhle nemá oslovovat. Použila teď její zbraně. Měla téhle konkubíny plné zuby. , "Zpychla jsi..A jak." Ayse se na Aysun podívala velmi rozčíleně. Aysun se zatvářila pobaveně. Není to jediná změna v mém životě, pomyslela si. V tom se otevřely dveře a do komnaty vešla vznešeně Valide Sultán, obě konkubíny rychle poskočily od sebe a poklonily se Sultánce. Aysun měla zrak sklopený k zemi, Valide si jí prohlížela od hlavy až k patě. Přistoupila blíž ke konkubíně, obrátila se pohledem k Ayse. "Odejdi na chvilku z komnaty.", "Jak poroučíte, Sultánko." Ayse se sklopeným zrakem odcházela. "Kayo, ty taky." Přikázala Kaye, aniž by se na ní podívala. Služebná věděla, že se na ni její paní zlobí, ale poslechla jí. Nechtěla dráždit kobru holýma rukama. Valide k ní přistoupila blíž. "Pohlédni na mně." Aysun jí poslechla. "Budiž budeme ti říkat, tak jak, jak si přeješ. Važ si, že ti dal jméno, Vládce." "Toho si velmi vážím, Sultánko." Odpověděla Aysun. "Ale jedno ti řeknu. Uděláš jednu chybu. Jednu jedinou věc. Ztrestám tě. I když jsi oblíbenkyně, rozumíš?" Valide se dívala velmi přísně a důrazně s chladem jí to pověděla. "Vyhrožujete mi, Sultánko?" Valide jí vrazila po těchto slovech facku. "Budeš se vzpouzet, bude to poslední, co uděláš!!! To, že jsi favoritka mého syna, nic nemění. Faktem je, že jsi pouhá otrokyně." Aysun se nedržela za tvář. Narovnala se, vypadala vznešeně. Valide se toho zalekla, ale nedávala na sobě nic znát. "Uděláš jeden krok. A tvá půda pod nohami se změní v propast." Tohle bylo poslední, co jí Valide Sultán řekla. Beze slova se otočila a odcházela. Tera se na ni vražedně dívala.

Valide ještě tentýž den uštědřila své služebné Khalidě lekci. Khalida se schoulila na zemi bolestí. Její paní stála nad ní a dívala se na její utrpení, jakoby se jí to netýkalo. Byly tam spolu s jedním Aghou v místnosti nářků. Khalida měla na zádech rány od biče. Dostala dvaadvacet ran. "Tohle je tvůj trest a tvá vina Khalido, již se to nesmí opakovat. Drzost netoleruji. Tohle je tvé poučení." Hlas Sultánky byl tak bezcitný, povýšený, klidný. Khalida mlčela, ani se nepodívala do tváře své paní, jenom polykala slzy. Tiše plakala. I její duše jí bolela. "To tě naučí držet jazyk za zuby."To byly poslední slova Valide, než se otočila a odešla.

Část 13.

11. dubna 2015 v 0:24 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Tera Hatun zdraví svého vládce. Padne na kolena, zvedne Sultánovi kousek pláště a políbí ho. Sultán jí vezme za bradu a jejich pohledy se setkají. Sultán si jí najednou zkoumavě prohlíží. V jejich očích viděl strach, lásku. "Mehmede," zašeptala. Její hlas zněl tak nádherně. Jemný. Miloval, jak mu zpívala, jak mu vyprávěla příběhy. Sultán svou milou objal. Jeho krása. Objímali se, ona se zaposlouchala do Sultánova bijícího srdce.
Akasma Sultán procházela chodbou a spatří běsnící šelmu. Rozzuřená Daye, které je do pláče a je vzteky bez sebe odcházela k Valide Sultán, ani se nezastavila k Akasmě a nepoklonila se jí. Vnímala jenom sebe. Sultánka pokračovala v chůzi a dvě služebné šly za ní. Akasma se ještě jednou zastavila a ohlédla se za Daye, slyšela jenom Márii. "Nebuďte paličatá a nerozčilujte se, dítěti to neprospívá."
Khalida byla ještě u Valide Sultán v tom uslyšela křik před dveřmi. Dvě konkubíny otevřou dveře a do přijímací místnosti vešla uplakaná Daye. Poklonila se a podívala se na Sultánku, která se na Daye lítostivě podívala. Vejdou i další dvě služebné a Mária, všechny se rovněž poklonily. "Sultánko, omlouváme se.", "To je v pořádku." Znamením ruky Valide naznačila konkubínám, aby odešly. Valide Sultán se obrátila pohledem zpět na Daye, která byla zlomená, zklamaná a rozzlobená. "Je mi to líto, Daye. Sultán si jí zavolal tajně bez mého vědomí." S těmito slovy šla Daye obejmout. Mária byla hned vedle Daye a vykuleně se dívala na tuhle vzniklou situaci. Daye se hrnuly slzy z očí. "Klid, teď musíš být klidná, vím, že to není snadné, ale musíš především myslet na syna." Valide se odtáhla od Daye, ale Sultánka držela Daye za ramena. "Teď půjdeš do své komnaty.", "Sultánko, … do komnaty, která křičí samotou a steskem po Sultánovi." Daye se dívala Sultánce do očí, ta se lítostivě na ni dívala, jako by to byla její dcera, která zažívá muka. "Všechny odejděte." Přikázala všem, kdo byl v přijímací místnosti. Všechny rovněž poslechly, poklonily se a odcházely. Mária před dveřmi, které služebné zavíraly, se ještě ohlédla nazpět. Má něco za lubem, pomyslela si Mária. Obrátila se zpět a začala usilovně přemýšlet pohledem k zemi. Pak se vzpamatovala a odcházela.
Sultán s Terou seděli jako vždy na posteli. Vyprávěla mu příběh, jeden z tisíců příběhů. Sultán jako vždy naslouchal jejími hlasu. Někdy byli příběhy smutné, jindy veselé, nutili Sultána přemýšlet o životě, vládě, lásce. Díval se na Teru láskyplně, oddaně. Teře zářily oči štěstím, láskou. "To je konec příběhu, můj Sultáne.", "Jaké krásné příběhy. Odkud je znáš?", "Znám je od své matky, ale nevím, odkud je znala ona." Její hlas se zlomil. Sultán jí objal, pochopil, že se jí něco muselo stát. "Má kráso, má lásko, konec bolestí a slz.", "Nyní budeme spolu plout v našem moři, naše láska překoná ne jednu bouři. Přeji si, aby nikdy to neskončilo. Aby si mi neodjel do dalekých končin…." Neplakala, ale její bolest viděl a cítil jako by ho řezala. "Můj smutek mě bude ničit, že můj pán bude daleko ode mě." "Tero," hladil jí po jejich krásných, dlouhých a voňavých vlasech. "Budeš vždy se mnou. Každým krokem budu cítit tvou vůni. Každou nocí, budu místo hvězd na nebi vidět tvou tvář." "Tak, jako ty se mnou, můj vládce. Můj Mehmede." Podívala se na něho. Alláhu, na ty její oči nikdy nezapomene. Budou ho každou chvíli provázet. Jakoby četla myšlenky, pravila. "Budu tvým andělem, Mehmede." Byli jako jedno tělo, jedna duše. Byla inteligentní, uměla nádherně psát. Studovala. Vyrovnávala se mu každou chvílí, co byl s ní. Vyrovnala se mu ve znalostech, ve všem. Takovou ženu si přál mít po svém boku. Pohlédli na sebe. Vítr z terasy opět zavál a uviděl nádherný obrázek. Vítr si hrál s jejími vlasy. Políbili se. Pomalu, ale jistě lehli si oba na postel a Sultán začal odkrývat plátky své růže.
Svíce vlála ve větru. Vítr plul po místnosti. Noc plná hvězd byla tak kouzelná. Jako by věděla, že tenhle okamžik je něčím zvláštním. Vzdechy se po místnosti prolínaly. V druhé místnosti zase pro změnu soucit, zklamaní, vztek je společníkem jedné osoby.
Daye Sultán odchází od Valide Sultán do své komnaty, drží se stěny. Již nepláče, promítá si chvíle, které ona tráví s ním. Ne ona, ale jiná. Ta bestie, která jí ho pomalu krade. Poznává, že nikdy nebyl její, že ona byla jenom náplast na bolest, že ona nebyla jeho láska.
Jenom Tera zahnala jeho smutek, jenom Tera je jeho láska. Konečně to pochopila. NE! Tohle bude mít dohru. Mária šla naproti Daye. Starostlivě se na ni dívala. Zastavila se u ní a vzala jí za ruku. Držela jí, aby neupadla. "No tak Daye. Pojďte." Pobídla jí. Mária otevřela dveře do komnaty. "Již je zpátky?", "Ne, Sultánko ""Ať máš cokoliv v úmyslu, udělej to rychle. Musím se zbavit svého největšího nepřítele." Řekla Daye rozzuřeně. Mária kývla na znamení souhlasu. "Tera má pár nevýhod, které teď musíme využít.", "Ale teď musíte spát. Ráno se sejde celý harém, aby se s vládcem rozloučil, a vy tam musíte být. Koneckonců ve vás koluje již krev dynastie a navíc. Budete matkou nejstaršího Šehzadeho.", "Mlč! Mám na něho vztek!" rozkřičela se Daye. "Tiše." Napomenula jí tiše Mária. "Když porodíte syna, vaše místo se zlepší.", "Co když Tera otěhotní?" Optala se s hrůzou v očích Daye. "Na to nesmíte myslet." Odpověděla jí Mária klidně, i když jí tahle otázka taky proběhla hlavou a dělala jí čím dál větší starosti, teď tyhle obavy byly na místě a byla zde čím dál větší pravděpodobnost, že Tera již je v jiném stavu. "Teď jděte spát. Ano? Budu u Vás.", Daye se dívala na zem, přemýšlela, pak pohlédla na svou služebnou a přítelkyni. "Ne, chci být sama." Mária se na ni podezíravě dívala. "Neboj nic neudělám….Žádnou hloupost." Pravila Daye již značně klidnější, i když strach a vztek v ní ještě vřel. Opět tentokrát smutně sklonila svou hlavu. Pohledem přešla k bříšku, začala ho hladit. "Budete si muset odpočinout, i když dnešní večer jste si představovala jinak. Přijde doba, kdy vy zase budete vládcova oblíbenkyně, nejen manželka." Mária šla k Sultánce, klekla si k ní, Daye se na ní podívala značně ustaraně. "Musíte být chytrá a neudělat žádné chyby. Jakmile je uděláte, tím víc ztratíte Vládce." Mária se na ní usmála. Daye jí úsměv oplatila. Mária to brala jako souhlas a tak vstala a pak se zeptala. "Mám přinést Mahidevran?" Daye se podívala na Márii. "Na ni jsem zapomněla. Určitě spí. Nebuďme ji." Mária se poklonila Sultánce. Ještě jednou se Mária otočila ke své přítelkyni a paní. Pokývla hlavou a odešla.
Valide Sultán seděla na své posteli ve své komnatě, nechtělo se jí spát. Přišla k ní přivolaná Kaya Kadin. Valide se na ní podívala. Služebná se uklonila, mlčela. "Uvědomuješ si, co se stalo? Uvědomuješ si, co se může stát? Stres ženě neprospívá, obzvlášť je - li těhotná." Valide mluvila znepokojeně. Kaya si jí zkoumavě měřila. Sultánka si toho všimla. "Na co tak koukáš?", "Nechci být nezdvořilá, ale pro říši je třeba víc potomků. Nehledě na to, že Sultán Mehmed ještě žádného mužského následníka nemá a vy určitě víte proč. Tera Hatun, pokud otěhotní, bude to nejlepší pro říši. Staráte se o Daye Sultán, ale na ostatní nepohlížíte.", "Mlč!!" přerušila Sultánka ostře svou služebnou. Vstala z postele a přistoupila blíž ke své služebné s pohledem vraha. "Jak se opovažuješ takhle se mnou mluvit.!" Pak se zalekla sama své reakce, ale také si uvědomila, že tohle je harém, ustoupila od Kadin a tohle je nepřípustné. "Odejdi, chci být sama." Řekla nakonec Valide Sultán. "Sultánko, pro všechny to byl náročný večer. Uložte se ke spánku a zkuste usnout. Zítra Váš syn odjede. Inshalláh, přijde z vítězného tažení a zapíše se do dějin Říše.", "Amen. Máš pravdu, ale teď mě nech o samotě a o tom, co si mi řekla, si později promluvíme." Valide se na Kayu ani nepodívala. Její pohled byl jako by mimo. Kaya se poklonila a odešla. Dobře věděla, že to přehnala a tohle si nemůže a nesmí dovolit.
Mária Hatun, šla po chodbě, na jeho druhém konci se vynořila postava Nory Hatun. Ta jde tak jistě, tak důležitě. Obě dvě se zastavily naproti sobě. Mária se k ní ještě víc přiblížila. "Na něčem jsme se domluvily, to taky platí. Počkáme, ale na vhodnější chvíli a zbavíme se jedné mouchy." Promluvila Mária, po ujištění, že nikdo neposlouchá, ale přesto mluvila potichu. "Bude mi potěšením postarat se o toho hada." Odpověděla s úsměvem Nora. Mária si jí změřila. "Jsem ráda, že si rozumíme. Teď není vhodná doba probrat postupy. Setkáme se, až bude vhodná příležitost." Pravila Mária. Obešla Hatun a odcházela. Nora se podívala otočená po Márii a odcházela zase svou cestou.
Po stěně doléhal stín dvou lidí, kteří sedí blízko ohně v krbu, který je zahřál. Vánek v komnatě jako vždy vycházel z terasy. Tera se na svou lásku dívala s upřímné lásky.
Ano, již miluji. Již věřím, že život může být nádherný. Ano, jsem zde v paláci. Jsem konkubína. Dříve otrokyně, pracovnice harému, nyní sultánova favoritka. Mám pocit, že každý můj krok někdo hlídá, že mám tu svého strážného anděla. Mám plán díky, kterému se musím chránit o to víc.
Mám na straně Beyhan, Gulsah Sultán, ale pod jakou záminkou. Ano, vše má svou cenu. Jsem nástroj. Jediné co mohu vědět je, že když se podívám do očí Sultána, cítím, že on to se mnou myslí dobře. Jen on je ke mně upřímný. Jen on je na mé straně kvůli lásce, kterou ke mně hřeje.
Tera se na něho láskyplně podívala. On jí hladil po tváři. Na tu krásu se chtěl dívat celý svůj život, do posledního svého dne. Byla moudrá, byla inteligentní. Byla učenlivá, byla jiná než ostatní. Žena, která dokázala se mu vyrovnat. Tohle byla ona. Krása, která ho učarovala. Nejenom ta fyzická, ta vyspělá v těle mladé dívky, ale i ta uvnitř. Vzal jí za zátylek, přitáhl si jí něžně k sobě a do ucha jí pošeptal. "Aysun." Podívala se mu do očí. Její výraz značil překvapení. "Je to neznámé a neobvyklé jméno v naší kultuře, ale volně řečeno znamená. Má krása." Řekl to tak něžně, že na to Tera nezapomene, ale najednou to pochopila. Sultán Mehmed jí pojmenoval. Dal jí jméno. Jméno, na které čeká každá konkubína, ale jméno, které má jenom ona. Nikdo jiný ho před ní nemá. "Aysun" zopakovala jméno. Usmál se na ní. Zavřela oči a snila. Podívala se na něho. Vzala mu jeho druhou ruku a položila mu jí na své srdce. "Budu tvá Aysun. Přijímám toto jméno, jako by bylo mé již od narození. Přijímám život po tvém boku, budu mít štěstí. Chci být tvé všechno, tvou přítelkyní, milenkou, láskou. Jsem ti oddaná a srdce, které cítíš, jak bije na poplach je tvé. Jenom ty můžeš líbat mé rty, jenom ty můžeš vidět mé tělo a znát mé tajemství, jenom v tobě budu chovat důvěru. Budu stát po tvém boku ať budeš kdekoliv. Jsem tvá Aysun." Rozbrečela se a sklonila hlavu. Sultán jí objal. Tahle slova ho dojala, potěšila. Tera, tedy Aysun, kterou ruce Sultána objímaly, se mírně odtáhla. Sultán mlčel, na tohle neznal slov, ale věděla, jak se cítí, stačilo se mu podívat do očí. "Tak jak ty věříš a sloužíš svému bohu. Já jsem sloužila tomu svému, ale nyní vím, kde je mé místo. U tebe, Mehmede. Vím, jakou cestou mám jít. Nyní tak jako ty si služebník Alláha, já chci být ti po tvém boku. Věřit v tvého boha. Chci být s tebou. Žít tak jako ty. Chci se stát muslimkou." Sultán byl v šoku a nadšený. Tak nádherné vyznání a tak nádherná zpráva se mu donesla k jeho uším a zrovna od úst, od kterých ho to nejvíc těší. "Určitě to chceš?" promluvil po chvíli. "Ano, můj vládce." " Víš, co obnáší má víra, slyšel jsem tvé slova. Musím ti, ale říct, že to co řekneš, musí jít od srdce a upřímně.", " Přijímám to s čistého srdce. Studovala jsem svitky. Studovala Korán, učila se jazyk. Jsem připravena, žiji v tom již pár týdnů, vím, co mě čeká. Vím, co přijímám, Mehmede." Dívala se mu do očí a on ucítil, že to skutečně myslí vážně, upřímně, tak jako nikdo jiný. Sultán vstal a vzal závoj, který dal Aysun na hlavu. Zakryl jí skoro celou, jenom obličej šel vidět. Její oči zářily a toto ho utvrdilo v přesvědčení, že je pevně rozhodnutá. "Teď nyní musíš pronést Šahádu.", "Ašhadu, an lá 'iláha illa 'l-láh wa ašhadu'anna Muhammadan rasúlu 'l-láh". Aysun promluvila Šahádu upřímně z celého srdce. Bez toho aniž by opakovala slova po Sultánovi. Ta slova jakoby jí vlila novou krev do žil. Aysun přijala tuhle víru celou svou duší a Sultán to poznal. Usmíval se. " Víš, co si pravila?", "Vyznávám, že není boha, kromě Boha, vyznávám, že Muhammad je posel boží." Sultán pokývl hlavou. Byl naprosto unešený tím, jak se zachovala, jaké měla znalosti. Osud mu jí dal do cesty. Byla jiná než ostatní v jeho okolí. Byla výjimečná.
Brzy k ránu se Aysun probudila, ležela vedle svého Sultána. Sedla si a patřil jenom jí. Najednou zafoukal vítr. Aysun se podívala k svíčce, která zhasla. Okamžitě vstala z postele. Šla k balkónu. Uviděla známou postavu, jak se opírá o zábradlí. "Matko." Oči byly zářivé, postava se otočila a Aysun uviděla matčinu tvář. Dcera, šla k ní, objala jí. Objetí bylo plné štěstí a úsměvů. "Nyní sis vybrala, Tero. Rozhodla ses procházet po cestě, která tě změní." Matka se mírně odtáhla od dcery a vzala jí za ramena. "Nikdy, ale nezapomeň, kým si byla. Nezapomeň, odkud pocházíš, nezapomeň, že až dojdeš k cíli a cesta k němu bude trnitá, bolestná…. Nezapomeň na to, co si zažila." Nyní měla nové jméno, Aysun, matka jí to schválila, byla šťastná, ale uviděla v rohu postavu, který za nimi jde, až po chvíli jí poznala a rozeznala v ruce nůž. Daye Sultán napřáhla ruku, která držela nůž. "Matko pozor!" Aysun svou matku odstrčila na bok a Daye jí bodla. Nůž se zanořil do jejího těla. Aysun padla na kolena, shrbená, svíjela se bolestí. Daye se ďábelsky smála. Matka poklekla ke své dceři. "Aysun!"…. z dálky uslyšela Sultánův hlas. "Aysun!" Aysun otevřela oči. "Křičela si ze spaní." Aysun se ohlédla, byl to sen, opřela se o lokty, Sultán seděl u ní, již připraven k odjezdu, měl o ní strach, sledoval ji, jak spí, po smíchu, byl pláč. Toho velmi rmoutilo a věděl, že Aysun trápí noční můra tak jí začal budit. "Varování." Pravila Aysun. Měla slzy na krajíčku. Sultán jí objal.
Daye se v komnatě oblíkala. Byla oblečená do zelených šatů. Mária stála vedle ní a nanášela vůni na krk. Daye se dívala do zrcadla. "Od zítřka musíme něco podniknout. Musím se vetřít mezi ně. Překazit Teře plány." Přerušila Daye ticho, zrovna ve chvíli kdy Mária pokládala lahvičku na stůl. Mária šla k Daye a pohlédla přes zrcadlo na ni. "Musíte vydržet. Nic uspěchat, nesmíte být netrpělivá." Daye se obrátila k ní a Mária se na ni stále dívala. "Pokud uděláte chybu ze zbrklosti a zlosti především. Tak Vám ani to, že Valide Sultán máte na své straně, nezachrání." Mária ukázala na svou paní prstem, ale tentokrát mluvila ke své přítelkyni. " A může to jít tak daleko, že ji poštvete proti sobě." Daye si Márii změřila pohledem. "To čekání mě zabije. Každým dnem je Tera silnější. Nedovolím, aby byla v jeho srdci místo mne, Mário." "Právě, když budete chytrá a vytrvalá. Porodíte syna. Budete mocnější. O Teru se postarám. Vždyť víte, že jsem vám řekla." Daye hladila bříško, pohlédla na něho. "Máš pravdu. Pojď, vezmeme Mahidevran. Jdeme k Valide. Určitě na nás čeká." Pravila Daye.

Část 12.

10. dubna 2015 v 10:00 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Čas plynul dny i noci. Sultán si volal jenom Teru nikoho jiného. Strážní mohli poslouchat příběhy a písně Tery. Smích Sultána. Když nebyl s ní, tak čas strávil s Mustafou Pašou, Velkovezíry a Rüstemem. Den, kdy přípravy vyvrcholily, den kdy Sultán Mehmed ho trávil v paláci před odjezdem, šel Mehmed do levého křídla paláce. Zde měli služební, konkubíny a všichni ostatní přísný zákaz vstupu. Jen dva služebníci zde pobývali a někdo velmi významný. Někdo kdo byl ještě před nějakým časem blízký Sultánovi Mehmedovi. Sultán šel chodbou ke dveřím sám. Nechtěl být rušen, nikým a ničím. Blížil se ke dveřím, které byly na konci. Nadechl se a vydechl. Dveře hlídali ozbrojení vojáci. Ti také dveře otevřeli. Sultán vešel do místnosti. Vleká místnost se starobylým nábytkem. Malbami tak starými jako palác sám. Uprostřed místnosti byl stolek. U něho seděl muž. Měl hnědé vlasy, byl oblečený do červeného kabátu. Muž zvedl hlavu a díval se na Sultána Mehmeda v černém kabátu. Díval se na něho neurčitě, ale přesto opatrně. "Přemýšlím, zda tě rád vidím či nikoliv." Promluvil muž. Jeho pohled se změnil v nenávist. Mehmed přistoupil k němu blíž. "Bývaly doby, kdy jsme byli velícími přáteli, blíž k sobě.", "To již nejde, Mehmede." Muž si změřil Mehmeda. Postavil se. "Tak přece si Sultán. Gratuluji, promiň, nestihl jsem ti popřát hodně štěstí. A proč taky, když jsem tady jako v kleci." Muž mluvil velmi klidně, ale Mehmed poznal, že je plný zloby. "Ty sám si to zničil, bratře." "Mehmede, ty ses nezměnil." Muž se usmál na něho. Šehzade Osman. Starší bratr Mehmeda. "Zradil si otce, copak si to neuvědomuješ? Otec si vždy myslel, že si mrtev a my s matkou jsme tě museli nějak ochránit. Jinak bys byl dávno po smrti. Proto jsi tady, dokonce i mě otec chtěl zabít.", "Zajímavé, že to neudělal." Mehmed se lekl. Nebyl to jeho bratr, který ho chránil. Nechrání se navzájem, tyhle časy dávno skončili. "Jak víš, bratře, že tebe nezradím?" optal se ho Osman. Přistoupil k němu blíž. "Jsi slabý.. a víš proč? Všechny velkovezíry, kteří zradili našeho otce, mimochodem, kteří pracovali se mnou si zabil, ale ještě jeden zbývá" Osman mluvil potichu, pak "….. Já!!!" zařval na Mehmeda, ten ani nehnul brvou. " Pokud to bude třeba, bratře i tohle přijde." Mehmed se otočil zády ke svému bratrovi a odcházel. Vešli strážní, aby se Osman o něco nepokusil. Osman jenom stačil zařvat na svého bratra, tak, že zřejmě na to Sultán nezapomene. "Mehmede, pořád utíkáš!!!!! Ať si kdokoliv!" Tohle rozlítilo a nabylo Sultána k ještě větší odvaze. Mehmed se zastavil, neotočil se k bratrovi zpátky. "Dokážu opak, Osmane a budeš se mi nakonec sám klanět!" pravil Mehmed tak vážně a důležitě. Jeho hlas byl pevný, odhodlaný. Osmana, jeho bratra to lehce překvapilo. Mehmed pokračoval v chůzi.
Ayse Hatun se procházela částí zahrady, která náležela pouze konkubínám, žádný jiný muž je nesměl spatřit. Daye Hatun poprvé po dlouhé době opustila svou komnatu a procházela se po zahradě spolu s Máriou. "Je dobře, že jsem na čerstvém vzduchu."
Řekla Daye a všimla si známé tváře. "Ayse, s ní sdílí pokoj. Jako favoritka však skončila." Daye pořád myslela na Teru, čím dál více rostla možnost, že by otěhotněla, čím dál víc Teru nenáviděla, přála jí jenom smrt. Slovy se uklidňovala, i když věděla, že si jí Sultán volá každou noc. " Klid, prý zrovna s Ayse měla roztržku." Řekla Mária s tajuplným úsměvem." "Je slabá až příliš." Mária pohlédla na Daye. Pohled Daye byl vražedný. "Vypořádala bych se s Terou dřív. Jen se uráží a odejde. Tím ukázala svou slabost.", "Ani ne, chtěla jí zmlátit, ale Tera si prý poradila.", "Kdo to může vědět." Pohlédla Daye k Márii. "Tera začíná přemýšlet více než kdykoliv jindy. Ještě nezná přesný počet konkubín, které by jí chtěly zabít. Mám, ale obavy." Daye se zastavila. "Ano, vím kdo je na její straně. Tohle je, ale málo. Gulsah Sultán je možná král, ale Valide Sultán je Eso." Daye se zatvářila značně spokojeně. Podívala se na bříško. "Jestli někdo vyhraje, pak to budu já." Pohladila své bříško a pak opět pohlédla k Márii. "Můj syn, již dává najevo svou přítomnost."
Sultán Mehmed šel do své komnaty, před dveřmi stál Rüstem Paša. Dobře. Věděl kam Sultán šel. "Vládce," poklonil se Rüstem, Mehmed byl značně nervózní. Rüstem musel jednat opatrně, znal tohoto muže. Vešli do komnaty, Sultán se zastavil uprostřed a začal se rozhlížet po komnatě, jakoby něco hledal. Rüstem zvídavě se přibližoval k němu. Sultán se otočil na Rüstema. "Nezměnil se. Jeho slova, byla jed. Otrávila ho nenávist…Víš co je nejhorší, Rüsteme." Přiblížil se k Rüstemovi. "Že je to nenávist bezdůvodná." Rüstem se díval k zemi a mlčel. Sultán polkl a nakonec prolomil mlčení. "Je vše připraveno?", "Ano, vládce. Všechno.", "Dobře."
Valide Sultán seděla se svou dcerou v přijímací místnosti a prohlížely se nabízené šperky. "Ano, tenhle je nádherný, ten by se pro tebe hodil." Valide držela prsten s rubínem. "Ano, je to pravé zlato, Sultánko." Pravila obchodnice. Akasma se usmívala a Vzala si ho s nabízené ruky Valide. Dala si ho na prsteníček levé ruky, natáhla si ruku, aby se přesvědčovala zda jí sluší. "Ano, sluší ti.", "Děkuji, Valide." Gulfem Hatun, můžeš jít. Peníze ti předá Khalida. Khalida hned jak to Valide dořekla pravila. "Pojď se mnou, Hatun." A odcházely spolu pryč k správkyni pokladny harému. Někdo však zaklepal na dveře místnosti. "Dále" řekla Valide. Do místnosti vstoupila Daye Hatun, úsměv Akasmy pohasl. "Valide Sultán, Akasmo Sultán," s úsměvem se poklonila Daye. Valide se usmála, postavila se a natáhla ruku. Daye jí ruku políbila a přiložila čelo. Tím jí prokázala úctu. "Pojď posaď se, jak je mému vnukovi?" Valide se usmívala a záhy se podívala na zakulacující bříško Daye. Daye se podívala na Akasmu, šlo vidět, že nebyla nadšená z její přítomnosti, ale nevyvedlo to Daye z míry, obrátila opět zrak k Valide Sultán. "Daří se mu dobře, velmi dobře. Umí vyjádřit, že je zde." Konkubína se dívala do očí Valide a usmívala se. Valide byla značně spokojená. "A co vy, Sultánko?" optala se Daye na Akasmu. Ta nasadila masku značící veselost, nechtěla přidělávat matce starosti a už vůbec vytvářet spory. "Ano, na odpověď k téhle otázce se shodneme…" Akasma se podívala na Valide. "Jak se narodí dítě, bude Rüstem ještě pryč.", "Valide přikývla. "Ano, to bude i Sultán." Obrátila zrak na Daye. " Alespoň je přivítají nejenom my, ale i dva nové přírůstky dynastie." Valide Sultán doslova zářila spokojeností a Akasma se usmívala na Valide, když, ale podívala na obličej Daye, její rysy ztuhly. "Valide, ráda bych chtěla navštívit Sultána Mehmeda v jeho poslední večer, než odjede." Valide Daye pozorovala. "Hned se budeš chystat na večer se Sultánem. Je třeba, aby se rozloučil s tebou i s dítětem." Daye zářila spokojeností.
Sultán Mehmed zrovna náhodou šel k Valide Sultán, zaklepal na dveře přijímací místnosti. Služebné bez váhaní se zrakem sklopeným k zemi otevřely, vešel a spatřil Valide ve společnosti Akasmy Sultán a Daye Hatun. Všechny se postavily sestra a konkubína se poklonily vládci. Valide byla nadšená rozhodnutím syna, aby jí navštívil. "Mehmede, jsem ráda, že si přišel." Řekla s úsměvem svému synovi. Ten k ní šel a políbil její ruku. "Valide, nemohl jsem si odpustit Vás navštívit. Kdybych to neudělal byl by to hřích." Pravil Sultán Mehmed. Obrátil zrak k Daye, která byla vedle něj. "Poté jsem tě chtěl navštívit, jsem rád, že jsi zde, Daye." Promluvil k ní s úsměvem a pohladil bříško. Ucítil jemný pohyb, podíval se na Daye, která se tajemně usmívala. "Syn Vás pozdravil, můj vládce." Pravila Daye.
Tera Hatun se procházela chodbou, nehodlala dále být v pokoji, kde by jí ublížila Ayse. Setkala se s Khalidou Hatun. Obě se zastavily a stály proti sobě. "Co to bylo u tvého pokoje." Zaútočila Khalida. "Tak ona požalovala? Začala si ona, Kayo. Musela jsem zasáhnout, bylo to na místě jí usměrnit." Odpověděla Tera, která se tvářila povýšeně, odměřeně. Khalida si jí změřila pohledem a přiblížila se k ní. "Dobře, ale víš co tě čeká, jestli to půjde k Valide Sultán." Řekla Teře potichu. " Jsem již zvyklá na tenhle život, ale občas to bohužel nejde." Kaya se od Tery odtáhla. "Ještě jednou uslyším o nějakém sporu, půjdeš do místnosti nářků, rozumíš. V tomhle mám totiž stejné právo jako Sultánka. Uvědomuješ si to, v jaké situaci můžeš se ocitnout?" řekla Kaya Kadin. Tera Hatun si změřila pohledem Kayu, její výraz byl arogantní a beze slova Tera odcházela. Kaya se za ní dívala.
Mezitím Valide Sultán a Sultán Mehmed osaměli. "Proč si za ním vůbec šel. Dobře víš, jaký umí být." Sultánka byla rozčílená, že Mehmed šel za svým bratrem, sama za ním nešla. "Chtěl jsem vědět, zda je to pořád můj bratr, ale vypadá to, že není. Nenávist ho oslepila. Jakoby chtěl, aby zemřel rukou otce." Valide se dívala na svého syna smutně, svou ruku položila na jeho. "Synu, je to tak lepší pro vás oba. Bude lepší když on bude on od tebe co nejdál to půjde." Mehmed se podíval na matku doslova šokovaně. Mluvila, jako kdyby to nebyl její syn. "Osman si vybral cestu. My jsme mu dali možnost. On jí nepřijímá." Valide byla žena, která jisté věci brala s nadhledem. Mehmed byl na chování své matky zvyklý, ale její chování ho rozčilovalo. Valide byla komplikovaná žena. Byla jako dvě osoby v jedné bytosti. "Teď musíš se soustředit především na vládnutí, Mehmede. Na tažení, které si plánoval tak dlouho. Na poslání, které bys měl plnit. Nezapomeň, kdo jsi. Jsi Sultán Mehmed Chán." Valide mu to ráda připomínala. Mehmed vstal a jeho matka s ním, políbil její ruku. "Valide," matka se usmála. Úsměv byl myšlen jako podpora. Sultán odcházel od matky velmi zamyšlen.
Večer u Daye sahalo štěstí až do stropu. Dnes půjde k Sultánovi, poprvé po dlouhé době čekání se přece jenom dočkala. "Konečně, jsem tak natěšená. Rozloučím se s naším vládcem podle mých představ." Rozzářeně pravila Daye, která se připravovala. Šaty již měla na sobě. Červené šaty s hlubokých dekoltem, náramek, který jí daroval Sultán Mehmed, když byl ještě Šehzade. Právě si nanášela vůni na krk. Mária jí tiše s úsměvem pozorovala. "Ta zmije, bude pukat závistí." Pohlédla Daye na Márii, ta se k ní přiblížila. Upravovala jí vlasy, které měla svázané do ohonu. "To ano, nyní je čas vyrazit." Mária ustoupila a Daye odcházela. Nora pohlédla nahoru a uviděla Daye, jak odchází k Sultánovi, ta sice její pohled cítila, ale svůj zrak upřela před sebou. Mária, která šla za ní, ale Noru pozorovala.
Gulsah Sultán pozorujíc situaci přistoupila k Noře. Ta se vzpamatovala a poklonila se: "Sultánko," Gulsah si konkubínu prohlížela. "Vím co chceš, Noro Hatun. Každá žena, která zde tu je chce jít na vrchol. Ale i když budeš jako Daye, vždy to bude boj." "Sultánko, víte, že jste na hraně, Valide vás chce co nejdříve poslat pryč." Nora pohlédla na Gulsah povýšeně a posměšně. "Mám na straně jejího syna a ještě jednou se opovážíš ke mně takhle promluvit, dám ti za vyučenou, tak, že Valide pro tebe bude anděl." Odpověděla Sultánka s úsměvem. Noře ztuhly rysy. Gulsah Sultán vítězně odcházela, přitom žádný boj se nekonal.
Do přijímací místnosti Valide neohlášeně vstoupí Khalida, byla značně znepokojená. "Sultánko, omlouvám se za vpadnutí. Daye již šla k Sultánovi, ale…" Valide byla polekaná. "Stalo se něco. Další vražda. Daye!??", "Ne, podobná událost se nestala. Slyšela jsem jednu zprávu. Sultán Mehmed…." Mezitím Daye s úsměvem kráčí chodbou. "To si nemohla zamezit!?" Optala se rozzuřená a překvapená Valide. "Že o tom nic nevím.", "Šla zřejmě tajnou chodbou." "On to ví." Řekla Valide s vykulenýma očima. Sultánka byla překvapená.
Daye odbočí, ale někoho vidí stát před dveřmi komnaty Sultána. Vidí postavu z profilu a taky jí dobře poznává.
Daye se šokovaně podívá. Radost přešla v šok, zklamání a také smutek a vztek. Mária se dívá ustaraně na Daye. "Pojďte, Sultánko." ,Ne, tohle jí nedaruji!", Mária jí rychle chytila a odváděla. Daye Sultán by se málem složila k zemi, kdyby jí její služebná nechytila.
"Prosím potichu, nebo Vás Sultán uslyší." Napomenula jí mírně Mária. Daye Sultán plakala. Vztek v ní doslova bublal. "Za to bude pykat." Zasyčela, její slova lomily slzy. Postava uslyšela ta slova. Otočila se k nim. Beyhan Kalfa….

Část 11.

9. dubna 2015 v 11:00 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Do komnaty Sultánky přišla Tera Hatun. Poklonila se k Sultánce. Tera si všimla, že vedle Valide sedí i nějaká neznámá žena. Proto se k ní obrátila a uklonila se i jí. Valide byla překvapená takovou příjemnou změnou téhle dívky. Ta měla sklopený zrak k zemi a mlčela. "Slyšela jsem, že již si strávila tři noci se Sultánem." Tera se prudce podívala na Valide a pak se obrátila na Beyhan, která byla vedle Sultánek, Valide si jí zavolala. Akasma pozorovala tuhle dívku. Krásná byla. Valide si všimla až teď této krásy, která před ní stála. Ještě jí takovou neznala. "Ano Sultánko." Tera byla plna vzteku, ale odpovídala klidně. Tohle si s Beyhan vyřídí později. "Jde o to, že jsi získala přízeň Sultána a nyní ti nepřísluší, pracovat tak jako doposud. I když, … nezakazuji ti to. A navíc podle pravidel nebudeš na hromadě s děvčaty. Budeš mít pokoj, ve kterém, ale nebudeš sama." Valide Sultán vstala. Vznešenost bylo snad její druhé jméno. "Jsi nyní Sultánova favoritka. I když favoritky nemají své vlastní pokoje samy. Budeš s Ayse Hatun. Rozumíš? " Tera byla překvapená, ale i šťastná, na tohle čekala. Podívala se na mladou ženu, na které bylo těhotenství znát. Usmála se na ní. Soudě podle očí a vlastně nápadné podoby s Valide usoudila, že tahle žena může být členka dynastie, dcera hlavní Sultánky. Vypovídaly o tom i šaty fialové barvy, které měla Akasma na sobě. "Děkuji, Sultánko,", "Nyní můžeš jít." Řekla Valide k Teře. Dívka se Sultánkám uklonila a odcházela. Beyhan šla za ní, ale Sultánka k ní ještě promluvila, proto se k ní otočila. " Teru drž co nejdál od Daye. "Ano, Sultánko." Beyhan se otočila a odcházela. Akasma se usmívala, ale úsměv rychle potlačila, aby si ho matka nevšimla. Optala se, nemohlo to vadit." To je ta konkubína, která strávila noc s Mehmedem?" Valide se na dceru nepodívala, dívala se na dveře, kam předtím odcházela Tera, ale automaticky odpověděla: "Ano je." a hned si sedla, když za Beyhan se zavřely dveře.
Beyhan šla za Terou, která se zastavila a otočila se ke Kalfě, dívala se na ní dost naštvaně "Musela jsem jí to říct." "Proč? Jasně jsem ti řekla, že tohle je tajemství. Už ani tobě se nedá věřit." Zasyčela potichu Tera. "Musela jsem. Jinak by tě čekaly velké problémy." Beyhan mluvila klidně a dívala se Teře do očí. "Tak mi řekni, co se děje v harému."
Beyhan zavrtěla hlavou. Tera si povzdychla a obrátila zrak k bokem od Beyhan. Její výraz byl nadřazený a naštvaný zároveň. Pak se otočila a odcházela. Beyhan jí pozorovala. Rozhodla se definitivně.
Tera přicházela do své připravené komnaty. Pokoj byl útulný. Pro Teru to byla jako pohádka. Byla šťastná i tohle byl pro ni luxus. Už nebude spát vedle dívek a nebude slyšet chichot a být svědkem milostného aktu mezi nimi. Hned vyskočila na postel a lehla si na ni. Byla měkká, pohodlná. Konečně se usmívala i mimo komnatu Sultána. Beyhan jí mlčky pozorovala. "Budeš si něco přát, Hatun?" , "Ne , nic, vůbec nic." Tera změnila výraz ve tváři. Byla pořád naštvaná. "Jdi prosím, až mi budeš chtít říct, co se děje přijď." To byl první rozkaz Tery, ale Beyhan to tak nebrala. Pochopila dobře, že Tera chce vědět o všem, co se špitne, chce v harému přežít a použije k tomu i známé prostředky.
Beyhan odcházela z pokoje a střetla se s Ayse Hatun. Byla rovněž jedna z favoritek, která se udržela jen pár týdnů, ale pokoj, šaty jí zůstaly. Pro případ, že by si jí Sultán opět zavolal. Teď se zrovna dozvěděla, že bude sdílet pokoj zrovna s jinou favoritkou. Terou, která se stala nenáviděnou. Tvářila se jako sto čertů. "Co to má znamenat?", "Je to příkaz Valide Sultán, Ayse. S tím nic neuděláš, tak se s tím smiř." Odpověděla jí s chladem Beyhan. "Nedovolím, aby mi někdo vzal to poslední, co mi zbylo. Tu bestii ve svém pokoji nechci." Beyhan se rozzuřila, měla sto chutí jí vrazit facku, ale ovládla se. Přiblížila se k ní blíž, výhružně se zatvářila a potichu pravila. "Ayse, moc si dovoluješ. Ať nespadneš víc na dno a neskončíš tam, kde si začala.", "Vyhrožuješ mi?" Konkubína se zatvářila povýšeně. "Příkaz Valide je svatý a budeš ho respektovat." Tohle bylo poslední slovo Beyhan a odešla.
Sultán s Rüstemem Pašou přicházejí do komnaty Valide Sultán. Akasma, jak spatřila svého manžela pospíchá k němu. Brali se z lásky. Ahmed nebyl proti tomu. Valide si vzal rovněž z lásky, ale věděl, že časem láska vyprchá a zůstane jenom důvěra mezi nimi, i když i ta skončila. Valide vše pozorovala s úsměvem. Akasma s Rüstemem se však ovládali. Rüstem pohladil bříško své manželky. Akasma měla oči pro Rüstema. Sultán šel k matce. Políbil její ruku a usmíval se. ,Omlouvám se za svoji absenci, Valide..." "Ne neměj obavy, mám proto pochopení, Mehmede." Přerušila ho Valide Sultán. Rüstem Paša šel rovněž k Sultánce a políbil její ruku. "Valide Sultán, jsem potěšen, že Vás konečně po dlouhé době vidím." Rüstem pohlédl na Sultána a Sultán na Rüstema. Valide se usmívala. "Což takhle příjemný večer." Navrhla Valide. "Ano, nebylo by to na škodu." Přitakala Akasma. "Ano, ale nyní si musíš odpočinout." Starostlivě pronesl Rüstem, který svou ženu doprovodil s úsměvem do komnaty. "Valide, můžeme?" řekla Akasma. "Ale, ano, Rüstem má pravdu. Je třeba, aby sis odpočinula." Souhlasila Valide. Sultán Mehmed šel ke své sestřičce a políbil jí na líčko, objal jí. "Jsem rád, sestřičko, že jsi tady. Gratuluji ti, to si opravdu zasloužíš." Pravil šeptem sestře. "Děkuji, bratře, můj vládce." Odtáhli se od sebe a Rüstem spolu s Akasmou se poklonili oběma, jak Valide, tak Sultánovi a odešli. Sultán se obrátil k Valide. " Zajímavý plán, Valide.", "To ano.", "Pozvu taky Daye." Sultán sebou škubl. Nevěděl proč, ale Daye by tam nerad viděl. Lásku k ní neměl. Měl jí rád jako společnici, měl k ní úctu jako ke své manželce. Byla příjemná, veselá, ale její jiskra jakoby pohasla a přišel měsíc a slunce dohromady. Krása, která oslnila jeho oči a on jakoby tu tmu, kterou kolem sebe měl. Již nebyla. Tera mu dala světlo do jeho duše. Tohle žádná jiná před ní neuměla, možná Gulnihal... "Není třeba, Valide. Hned jí navštívím." Valide byla překvapená reakcí jejího syna. "Dlouho si s ní nebyl a navíc čeká dítě, následníka trůnu a připadá si odstrčená." Valide mluvila k synovi velmi laskavě, ale naléhavě. Syn obrátil zrak od matky. Matka šla k němu a dívala se na něho upřeně. V tomhle se otci velmi podobal. Ale Valide vycítila jednu podstatnou věc. Její syn Daye nemiluje a nikdy zřejmě nebude, posloužila mu jako náplast na bolest. "Valide," syn se ani nepodíval na matku, ale políbil její ruku. Matka se dívala vyjeveně. Mehmed odcházel a její pohled byl více znepokojující. Zamračila se, ale nic jí to nepomohlo. Věděla, že Mehmed je velký tvrdohlavec, muž, který má svou hlavu.
Tera seděla mezi oblíbenkyněmi, Daye Sultán nebyla přítomna. Nebyla mezi favoritkami ve své kůži. Šla k ní jedna dívka, která doposud stála opodál. "Ty jsi Tera?" Tera seděla, takže dívka se na ni dívala z vrchu. Tera si všimla až, když se k ní dívka postavila. Byla oblečená do červených šatů, měla rozpuštěné vlasy, korunku žádnou neměla. "Dostala ses hodně rychle na vrchol." Dívka měla tajuplný výraz. Tera si jí prohlídla, vstala a pak promluvila potichu a klidně. "Ty budeš jeden z těch poskoků Daye. Jak vidno vrána k vráně sedá." Tera nevěděla, že před sebou má člověka, který má ruce od krve a vlastně nic by jí v tuto chvíli nehrozilo. Mária uměla vážit risk, byla sice odhodlaná, ale nesmírně opatrná. Mária se usmála, ale rázně a důstojně pravila. "Nestav se do cesty vlku, obzvlášť vlku, který má ostré zuby. Může tě kousnout a ty zahyneš. Je tady taky jeden prostý důvod. Někdo má daleko větší moc než ty. Nevyhráváš, co se týče postavení. Vítězství v lásce nic neznamená." Pravila Mária směrem k Teře. Ta se usmála. Máriu to nevyvedlo z míry a měla úpěnlivý zrak k Teře. Tera se rozhlížela a najednou zkoprněla. Uviděla Sultána Mehmeda, jak vstupuje do komnaty Daye Sultán. Mária se podívala stejným směrem. "Ano, tohle je ono, má milá." S těmito slovy svůj zrak vrátila k Teře. Ta se tvářila klidně, ale ve vnitř jí to doslova užíralo. Mária, ale pochopila jednu věc, jestli Daye neporodí dítě a nebude to syn. Má prohráno, protože Mária uviděla v té dívce to, co v Daye se ztratilo. Chytrost, trpělivost a klid, i když předstíraný.
Daye byla překvapená a na tváři se jí začal vytvářet úsměv, rychle přistoupila a uklonila se Sultánovi. Sultán se tvářil klidně, objal svou manželku. Daye, ale vycítila, že objetí je falešné. Jakoby to bral jako povinnost. Pohlédla na něho přesto věrně. "Sultáne, již jsem se strachovala. Náš syn již kope a vítá Vás u nás." Pravila s úsměvem Daye. Sultán hladil bříško Sultánky, opravdu cítil kopnutí. Usmíval se. "Daye za pár dní pojedu na výpravu. Chtěl bych ještě několikrát pohladit bříško." Pravil Sultán smutně, ale i přesto šťastně. Daye zvážněla, začala uvažovat. Cítila dotyk Sultánovi ruky hladit její rostoucí bříško. Ano, již nabyla přesvědčení o tom, že Sultán Mehmed jí nemiluje. V duchu se uklidňovala a co neklidněji odpověděla. "Ale jistě, vládce. Budeme se synem velmi rádi. Když jste vstoupil do komnaty, začíná kopat. Asi dobře ví, že přichází jeho otec a vládce." Daye se Sultánovi dívala do očí. Mehmed poznával v nich smutek. Proto jí objal a políbil jí na čelo. Odtáhl se od ní a pak starostlivě pravil. "Kde je Mahidevran?" "Je se služebnou na procházce."
Tera odcházela do své komnaty. Byla neklidná. Beyhan za ní přišla, věděla, že něco tuhle dívku trápí. Stála zády k ní. Tera nebrečela, jen jí to mrzelo. Tvář měla smutnou, ale to je tak vše. Jakoby jí slzy došly. Jakoby všechny slzy vyplakala kvůli rodině. Uslyšela kroky a otočila se. Beyhan jí pozorovala. Byla oblečená do oranžových šatů. Vlasy byly propletené do jednoho drdolu. A svázané pozlacenými sponkami. Beyhan v téhle dívce s plnoštíhlou postavou a výraznou krásou spatřila, že ona je již teď Sultánka. Nedala na sobě nic znát. "Tak si přišla už mi to říct?" Ticho prolomil hlas Tery. Beyhan za sebou zavřela dveře. Přiblížila se k Teře. Ta stála, dívala se upřeně na Beyhan. Když byla u ní, Beyhan se zastavila. Celou dobu se dívala jí do očí. Potichu odpověděla. "Riskuji život, abys pochopila danou situaci. Řekla jsem Valide o tvé noci se Sultánem, abych zachránila tvůj život." Tera si zkoumavě prohlížela Beyhan. Ta nehnula ani brvou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by lhala. "Co se děje v harému? Proč si mi zachránila život? Proč..? Chci to slyšet. Ne vysvětlení toho co si prozradila Valide." Tera se zarazila. "Někoho hledají že? Stalo se něco strašného." Beyhan nedokázala skrýt překvapení nad myšlenkovým pochodem této dívky. Kalfa jenom pokývla. "Někdo zabil Nigar." Řekla Beyhan potichu. Tera byla v šoku. Pochopitelně všimla si, že v harému není, ale že umřela? Myslela si, že jí provdali, nebo poslali prostě pryč. Tera přemýšlela, její pohled byl kamsi bokem a podívala se zpět k Beyhan. "Již máš podezření." Nebyla to žádná otázka. Beyhan měla ústa pootevřené a přemýšlela, co má říct, poprvé vůbec jí Tera vyvedla doslova z míry a Tera to na ní poznala, čekala na odpověď. "Ano, mám, ale o to se nestarej. Měla by ses postarat o to udržet se na pozici Sultánovi favoritky. To je přednější než cokoliv jiného." Tato slova dávaly Beyhan znovu zpátky klid. Tera jí změřila pohledem. Dívala se Beyhan do očí. "Ať to byl kdokoliv, zabil toho, koho Sultán miloval. Tak takhle se postupuje na žebříčku Sultánova lože i srdce." Řekla potichu Tera a pousmála se. Beyhan byla skutečně překvapená a šokovaná zároveň. Stačila jí maličkost, aby na to přišla, aby byla v obraze. Harém učí ženy. Rozvijí jejich schopnosti, které by jako obyčejné dívky žijící obyčejným životem těžko dokázaly a naučily. V tomhle byl možná skutečně dobrý. Naučil dívky žít, zničit, ale i tvořit. "Hatun, takové závěry nepřísluší ti. A jsou zde jiné Kalfy, které tě chtějí zničit, nejenom konkubíny, které by si přály být na tvém místě." Beyhan se rozhodla, že jí pomůže. Tera se rozhlížela a odcházela ke své skřínce. Otevřela jí a dala Beyhan peníze. "Budu ti je dávat, pokud to bude možné každý týden. Sultán mi je dal. Od teď budeš má služebná, ale jestli mě zradíš. Ztrestám tě, nebo půjdeš se mnou ke dnu." Tera mluvila klidně, ale důrazně. Beyhan Kalfa konkubínu mlčky pozorovala, ale peníze, které měla v ruce, Teře vrátila. "Tohle dělávaly a budou dělávat více oblíbenkyň. Nech si to, hatun." Tera se zkoumavě dívala na Kalfu a usmívala se. "Peníze jsou potřeba, abys přežil. Kdo je nemá, je ztracen. Trpí hladem, trpí bolestmi zad, kdy leží na studené a mokré podlaze." Tera se dívala na peníze v ruce a dávala je zpátky. Obrátila se k Beyhan a přistoupila k ní. Beyhan ani nevěděla proč, ale této dívce se poklonila. Tím potvrdila jejich dohodu. Bylo k neuvěření, že Kalfa se uklonila konkubíně, otrokyni Sultána Mehmeda, ale stalo se.
Mária procházela chodbou, kdy jí v cestě překážela konkubína. Mária nasadila úsměv a čekala, co tahle žena chce. "Děkuji, že ses mi zbavila konkurence. Skvělá práce jako vždy Mário.", "Zasloužila jsem si tuhle pochvalu neprávem, Noro Hatun. Teď mi, ale řekni, co ode mě chceš vědět, nebo přesněji koho se chceš zbavit." Nora se k ní přiblížila víc, Mária ani nehnula brvou. Nora se dívala výhružně. "Chci se zbavit Tery. Již dost dlouho slídí kolem Mehmeda. Dvě už stačí." Mária dokázala potlačit smích. "Zapomínáš, komu sloužím, Noro. Nejsi jediná a určitě ne poslední." Mária se zarazila. "Vlastně, můžeš pomoct Daye Sultán. Stejně má nezničitelné místo a ke všemu, když porodí syna. Ale mohu ti pomoct, abys ty otěhotněla a nakonec se stala Sultánkou. Jasný…" Mária zpozorněla, slyšela něčí kroky. Nora rovněž, změřila si Máriu pohledem. "Dobře, dohodneme se a probereme to později." Odpověděla tiše. Mária se usmívala a odcházela. Tohle přesně potřebovala.
Harémem zněla hudba, favoritky seděly společně s ostatními konkubínami. Poslouchaly hudbu, jedly a pily, smály se povídaly. Mezi nimi byla Tera, která seděla vzadu. Nikdo Teru dvakrát nemusel. Jenom Beyhan jí akceptovala. Nora Hatun se na Teru vražedně podívala, jejich oči se setkaly. Nora zvedla hlavu, povyšovala se nad Terou, která byla na rozdíl od ní favoritka. Jen jedna osoba si vedle ní sedla, Gulsah, byla oblíbenkyní a manželka Sultána Ahmeda. Otěhotněla, ale její syn zemřel pár dní po porodu. Nakonec opět otěhotněla, ale porodila holčičku. I když měla dceru a oslovovali jí všichni Sultánkou. Valide Sultán jí tak nebrala a měla s ní věčné spory. Měla být dávno mrtvá, nebo vyhnána z paláce, ale někdo se postaral o to, aby zde zůstala. Gulsah Teru pozorovala, ta se věnovala ději. Tera, ale věděla, že vedle ní někdo sedí. Po chvíli se podívala po svém pravém boku. Chtěla vstát a uklonit se dobře věděla, kdo to je. Ale Gulsah pravila. "Ne, nedělej to." Tera se podívala k zemi, polkla a pak se na ženu podívala. Gulsah se rozhlédla po dívkách. "Každá chce pro sebe urvat ten největší kus. Kus moci…Já jsem nebyla jiná" Pohlédla na Teru, mluvila tiše a důrazně. "Jen jedna to, ale dokáže.", "Co tím myslíte, Sultánko?", "Ale no tak, nedělej ze sebe hloupou, jen ti radím. Buď opatrná. Mnoho žen, by teď bylo na tvém místě." "A mnoho žen mě chce odstranit. Mám pár konkrétních typů." Pohlédla na konkubíny. Gulsah Sultán se usmála. "Vidím, že máš přehled." Gulsah ucítila něčí pohled. Byl to pohled Valide Sultán, která procházela kolem sálu harému. Vražedný pohled, ale Valide změnila výraz a usmála se, Gulsah jí úsměv oplatila. Tera je pozorovala. "Nejsem již její konkurentka, ale vím jen jedno. Ráda by mě viděla, jak mě němí škrtí, nebo ona sama. Byla jsem manželka Ahmeda, porodila jsem mu syna, ten mi však zemřel." Smutně pravila Gulsah. Smutný výraz se změnil ve vražedný "Dobře vím, že to byla ona, kdo se postaral o to, aby můj syn nežil, i když v té době, ještě byl na světě Osman." Pak zasyčela plná vzteku. Tera jí naslouchala. Udiveně se Tera podívala na Sultánku. "Osman?" zopakovala pro neznámé jméno. "Ano, prvorozený syn Valide Sultán. Mehmed je druhý, ale nakonec se dostal na trůn, i když Ahmed ho chtěl zabít, tak jako jeho bratra. Ahmed zabil jenom svého Osmana." Gulsah se dívala do očí Tery, ta byla značně překvapená. "Dej si pozor, Tero." Ta kývla na znamení souhlasu. "Dnes si tě večer nezavolá, bude večeřet s rodinou. Valide se bude snažit rozdělit vás." Tera přemýšlela. Proč jí to jenom říká? Pohled upřela k zemi a poslouchala hovor dívek, hudbu. Pohlédla a měla před sebou tanec dívek. Jako by zdálky slyšela. "Tero děje se něco?" Teře se zatočila hlava a držela se za spánky. "Nic mi není.", "Abys nebyla těhotná." Tera se lekla a podívala se na Gulsah, ta se jenom usmívala. "Je to tvůj boj. Jen jedna ho vyhraje. Valide se bude snažit tě zničit za každou cenu, protože ty jako jediná jí neležíš na kolenou. Nedej se." Gulsah mluvila tak vážně. Gulsah by mohla vyprávět své. Měla bohaté zkušenosti, to Tera poznala. Vstala, poklonila se usmívající Gulsah Sultán a odcházela do své komnaty. Hlouček děvčat kolem Nory jí pozoroval.
V místnosti Sultána se konala večeře. U stolu seděla Akasma Sultán vedle svého manžela Rüstem a bratra, vedle Sultána byla jeho matka. Smáli se a povídali si. "V Harému je veselo. Pořádala jsem večer plný zábavy." Pravila Valide Sultán. "Valide, děláte úžasné věci s harémem. Je vidět, že je pořádek." Pěla chválu na svou matku Akasma. "Ano, to děláte, Valide." Rüstem se podíval na Sultána, který byl mimo. "Vládce." Rüstem oslovil Mehmeda, poznal, že něco se s ním děje stejně jako Akasma, která pohlédla z Rüstema na Sultána. Valide se starostlivě podívala na svého syna, ale pak raději obrátila zrak na stůl. Díky Sultánovi byla rozpačitá nálada. Sultán jakoby se probral ze snu. "Rüsteme, odpusť, dnes nejsem výborný společník, ale rád vás vidím po hromadě, i když zde není Gervahan. Osobně jí pošlu psaní, rád bych ji ještě viděl před odjezdem.", "To jistě musíme taky projednat záležitosti týkající se výpravy.", "Taky někomu spolehlivému předat palác. A taky vyřešit formální záležitosti, taky bych chtěl shromáždit díván. Dá - li bůh a přijedeme z vítězného tažení. Chci, aby říše byla v pořádku. " Sultán obrátil se na Valide se slovy "O harém se nebojím.", "O to se neboj, bratře." Ujišťovala ho Akasma s úsměvem. "Naši nevěřící nepřátelé budou šokování a znovu padnou na kolena. Věřím v to, Mehmede." Valide mluvila pevným hlasem. Akasma si hladila bříško a zároveň poslouchala. "Rád bych, aby Akasma zůstala v harému. V paláci, věřím, že bude tady v bezpečí." Ujišťoval se Rüstem a díval se na svou ženu s úsměvem. "Ano, taky bych byl rád, sestřičko, kdyby si zůstala.", "Tohle jsem měla v plánu, zůstat." Ujišťovala všechny Akasma. Valide se usmívala na dceru.
V komnatě Tery se otevřely dveře. Zrovna se dívala na přívěšek od své matky. Tolik jí chyběla, ale na bolest si zvykla. Žila s ní, což jí děsilo. Vstoupila Ayse Hatun. Druhá konkubína, která tento pokoj sdílela. Vražedně se na Teru podívala, ta jí nedávala žádnou velkou pozornost. "Jde vidět, že si myšlenkami jinde." Promluvila Ayse. Tera se nelekla, pouze zvedla hlavu, podívala se vážně na Ayse. Ta stála vznešeně a hleděla na ní přísně. Pořád jí měla za vetřelce. Spala raději v jiném pokoji. Tohle brala jako podraz od Valide Sultán. "Proč raději nepůjdeš tam, odkud si přišla.", "Je to můj pokoj." Zasyčela Ayse. Teď se tvářila vražedně, vztek v ní se pomalu zvyšoval. Tera s klidem dala přívěšek do skříňky, kterou jí darovala Beyhan, vstala a skříňku položila na poličku u své postele. Otočila se k ještě víc rozzuřené Ayse. Naklonila hlavu do leva a zkoumavě si změřila tuhle konkubínu. Tera nemluvila, mlčela. Téhle ženě se nebude vyzpovídat, proto odcházela, ale v tom jí Ayse vzala ostře za loket a hodila jí zpátky. Tera dopadla na podlahu. Tohle nečekala. Posadila se a vražedně se podívala na Ayse, která se usmívala. Tohle tak ráda viděla. Přistoupila k ní blíž, chtěla tuhle ženu zmlátit a naznačit, kde je její místo. Tera již věděla, kdo je. Další z jejich nepřátel. Rychle uhnula ráně, která byla dobře mířená a rychle vstala. Tera jí chtěla vrazit facku, ale její ruku chytila. "Jak se opovažuješ, mrcho!!" Zařvala z plných plic Ayse. Vražedný pohled Ayse Teru rozlítil. "Jsi jen malý brouk, kterého s potěšením rozšlápnu." Pravila tiše na Teru. "Jsi jen ubožák, který se schovává za Beyhan Kalfu a ostatní." Tera se již více rozlítila a volnou rukou dala Ayse tak silnou facku až spadla na zem. "Já jsem Tera Hatun, konkubína a otrokyně Sultána Mehmeda!!" Zařvala pro změnu zase Tera. "A ty jsi kdo??" optala se potichu na Ayse. Tera kývala hlavou. " Žena, která padá na dno." Tera rychle odcházela z pokoje, na ten obličej se nehodlala dívat již ani chvilku. Beyhan Kalfa šla k pokoji Tery, slyšela podivné zvuky. V tom se vyřídila Tera. Beyhan k ní přiskočila. "Co se stalo, Tero?" Optala se starostlivě. "Vypadá to, že všichni proti mně jedou kvůli Mehmedovi. Dokonce jednoho z nich mám v pokoji. Chtěla mě ponížit, dala jsem jí facku. Jdu za Valide Sultán, ať je kdekoliv. Musím jí požádat o jiný pokoj, kde budu pouze já." Tera byla zlostí bez sebe. Beyhan jí ruku uchopila, tím jí připomněla Ayse. Tera se zastavila a výhružně se podívala na Beyhan. "Dej tu ruku pryč." Beyhan měla poprvé z Tery strach." Tak nechoď. Valide ti stejně pokoj nedá. Musela bys být těhotná." Tera začala uvažovat. Ale náhle se jí zatočila hlava. Chytila se za Beyhan. Beyhan starostlivě pravila. "Tero? Děje se něco? Co ti je?", "Nic, nestarej se." Řekla Tera prudce. "Zavolám lékaře.", "Ne, něco jsem špatného snědla.", "Co když daly jed do jídla." Tera se na Beyhan podívala. "Ne, nedaly. Jídlo si mi dávala ty a taky od teď mi jídlo budeš podávat jen ty. Tak budeš kontrolovat kuchaře." Beyhan se dívala do očí Tery. Věděla, že z otravy to není. Měla strach o život Tery, ale nechtěla jí vyděsit, teď to dobře věděla. Teře jde o život. Jenom kvůli důležitému místu.

Část 10.

8. dubna 2015 v 8:00 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Mustafa Paša byl zaměstnán. Hned ráno ho Sultán pověřil papírováním. Byl zrovna den, kdy nepřijeli velvyslanci s provincií. A tak měl Sultán alespoň volný den. Už přes tři měsíce, pracoval jako o život. Schůzky, popravy, vypočítávání daní za měsíc, papírování, plánování, konzultace s generály, prohlídky stavů zásob, atd. Zasloužil si to. Mustafa sám byl velmi rád a byl potěšen tímto rozhodnutím Sultána. Na dveře někdo zaklepal. "Dále." Řekl Mustafa bezmyšlenkovitě, bez ohlížení. Do komnaty vstoupil Misha aľ Paša. "Kde je Sultán?" Optal se, aniž by se poklonil, protože nebral Mustafu jako důležitého muže. Mustafa zvedl od papírů hlavu. "Sultán je ve své komnatě. Odpočívá. Zaslouží si to, nemyslíš?" odpověděl Mustafa, když viděl podezíravý výraz Paši. "Ano to zaslouží." Odpověděl zcela klidně Misha aľ. "Copak potřebuješ? Pokud něco chceš, radši druhý den jelikož, nechci dělat důležité věci bez Vládce. A pokud přišli velvyslanci, budu ho muset vyrušit z jeho klidového dne." Řekl Mustafa. Misha aľ musel přistupovat opatrně, jelikož Mustafa měl dar. Věděl moc dobře, s kým mluví. Ani se nedivil, Misha aľ Paša byl obeznámen tím, že Sultán tomuto muži věří. Vlastně oběma. Oba si také byli konkurenti. "Chtěl bych si se Sultánem promluvit." Mustafa se podíval víc do očí Paši, eunucha, který vypracoval. Zvedl se ze židle a šel blíž k němu. "V jaké záležitosti?" Optal se Mustafa. "Soukromé." Netušil Mustafa, že Misha aľa pověřila sama Daye Sultán, které pomohl už vícekrát. Tajně jí miloval, i přestože ho zraňovala, Dayina láska k Sultánovi. Věděl, že pokud je manželka Sultána, nemá na vybranou. "Pokud je to soukromé, musí to počkat." Mustafa dořekl větu a vrátil se ke své práci. Misha aľ Paša pochopil, že dnes nepořídí a tak jednoduše odešel.
Kalfa vstoupila do komnaty Valide. Ta mezitím řekla Akasmě " Běž si odpočinout mé dítě, uvidíme se později.", "Ano matko" usmála se dcera, která objala svou matku a následně odcházela. Kalfa se poklonila s úsměvem k Akasmě: "Sultánko, buďte vítána." Pravila s úsměvem Khalida laskavě. Akasma se usmála: "Taky tě ráda vidím, Khalido." Odpověděla zase s úsměvem dcera Valide. Khalidu měla Akasma velmi ráda, byla to její chůva. Považovala jí za svou druhou matku. Po svatbě chtěla, aby Khalida opustila harém a šla s ní, ale matka si to nepřála i Khalida sama: "Jste žena, budete mít rodinu. Vždy budu s Vámi, ať budete kdekoliv a můžete klidně přijít, když vám bude smutno." Tyhle věty a další rady této moudré ženy si pamatovala. Po chvíli odcházela v doprovodu své služebné. Valide Sultána přistoupila ke Khalidě. Tvářila se jako sto čertů. "Víš to?" otázala se ke své služebné Valide. "Ano vím, to. Zašla jsem už za Daye, necítí se zrovna nejlépe kvůli této situaci." Odpověděla klidně Khalida. "Taky dost vybuchla." Kalfa mnoho podstatných věcí své paní zatajila. Khalida viděla do duše Daye Sultán. Měla podezření, které se každým dnem stupňovalo. Daye několik podvodů učinila a Khalida to dobře věděla. Jen chtěla, aby se to její paní dozvěděla sama, ale nepočítala Khalida s tím jak bude Daye opatrná. V hlavě již Kalfa měla plán a nástroj bude Tera. Taky byla na Teru velmi pyšná. Na rozdíl od Tery, Daye se jí nelíbila a upřímně jí potěšila zpráva o tom, že Tera zůstala tak dlouho v komnatě Sultána. To své paní nedávala najevo. Dobře věděla, že Daye si Valide Sultán omotala kolem prstu. Khalidu to překvapovalo, ale mlčela. Nechtěla si svou paní rozkmotřit. "Tohle je složitá situace. Tohle se tady nestalo už pěkně dlouho, ne u mého syna. Khalido, doufám, že víš, co to znamená." Při poslední větě paní na svou služebnou ukázala prstem s vážnou tváří. "Nechci žádné chyby, Khalido. Obzvlášť, když Daye čeká potomka dynastie. Následníka trůnu." Zdůraznila Valide. "Rozumím, Sultánko." Valide se pomalu odtáhla od služebné. Věřila jí jako nikomu jinému v harému. Khalida byla jediná služebná, která stála při ní, a Valide si to uvědomila. Rychle Valide pochopila, že boj začíná. "Můžeš jít, ale odteď mi budeš podávat zprávy každý den." Přikázala paní. "Ano Sultánko" řekla služebná a uklonila se jí. Khalida váhavě odcházela, ale nakonec se otočila. "Sultánko, myslím si, že bychom měly dát větší pozor na Daye, díky těhotenství je výbušná a vše si bere velmi vážně." Pravila nakonec Khalida. Valide mlčela, jenom se usmála. Kaya nakonec poznala, že Sultánka to uznala a tohle přesně po Khalidě chtěla.
Daye Sultán měla schůzku na zahradě se svou věrnou pomocnicí Máriou. Jako jediná z mála nepřijala muslimskou víru, ale zase se vzdala své víry. Nevěřila ničemu, jestli někoho poznamenal duševně harém, byla to ona. Nevěřila na trest boží, svědomí už dávno neměla. K Sultánovi nikdy nešla. Stála si příliš za svými názory. "Jdeš včas, Mário. Mám pro tebe úkol." Mluvila šeptem Daye. "Ano já vím. Mám jí podřezat hrdlo, bodnout či udělat ať jí sami popraví?" Mária byla dobrou znalkyní. Několikrát zabila, podvedla. Byla schopná čehokoliv. "To už tu bylo" Mávla rukou Daye. Zajdeš do obchůdku a vybereš spolehlivý jed." Mária se podívala na svou paní a přítelkyni. Doteď se na ní nepodívala, dávala pozor, ať je nikdo nevidí spolu. "Tohle je zase až moc staromódní. Postarám se o to jinak. A možná za pomocí stejného modelu." Odpověděla Mária. "Ale musíme počkat na vhodnou chvíli."
Dodala rychle Daye.
Mária pokývala na znamení souhlasu, ale také se zarazila. Daye to poznala a tázavě pohlédla na svou služebnou, kterou pokládala také za přítelkyni. Jako jedinou. Mária přišla do harému v době, kdy přišla i Daye a oblíbila si jí. Nikdy jí Daye neviděla jako konkurenci, i přestože Mária byla stejně stará jako Daye a také pohledná. Dlouhé havraní vlasy. Vysoké čelo, plné rty a hebká snědá pleť. Ve svých modrých očí měla tu správnou jiskru. Bylo nepochopitelné, že Daye Sultán jí nikdy nebrala jako konkurenci. Také však hned poznala, v jakém světě se nacházejí a poznala v Márií vhodnou spojenkyni. Vlastně Daye by mohla také vděčit právě i Márii, že je tam, kde je. Mária vždy byla vůči ní loajální. A toho si cenila a navíc, měla z Márii strach. Daye se však dokázala přetvařovat, ostatně jako skoro každá žena v harému. "Mám jiný plán Daye, ale ten budeme muset provést za nepřítomnosti vládce. Slyšela jsem, že pojede do tažení." Maria se usmívala tajuplně. Daye přemýšlela nad tím, co tím Mária myslí. Mária jakoby Sultánce četla myšlenky. "S tím si teď hlavu nelámejte. Jak nastane ten čas, řeknu vám to a následně to provedeme." Daye se usmívala, ale chtěla pořád vědět, jaký Mária má plán. Daye byla netrpělivá, obzvlášť jedná - li se o tyto záležitosti. Chtěla mít ve všem přehled. Mária ji tím, ale chránila. Dost dobře věděla, že Daye by byla schopná to udělat ve špatný čas a bylo by zle. Mária zpozorněla. "Někdo se blíží, ztraťme se." Mária řekla a spolu s Daye rychle odcházely. Mária měla totiž výborný sluch, měla vlastnosti, které Daye ráda využívala.
Čas plynul jako voda. Tera strávila se Sultánem nakonec dvě noci. Dny a noci plné něžných doteků, láskyplných pohledů, nekonečných smíchů, objetí. Dívání se na kouzelný měsíc, který jim svítil na jejich těla. Ráno se Tera probudila dřív než Sultán Mehmed. Ležela na boku a tak se její první pohled po otevření očí upřel k němu. Tak sladce, nevinně spal. Její duše tančila a usmívala se na něho. Opatrně se zvedla a sedala si. Chvilku se na svou lásku dívala, bála se ho dotknout, aby ho nevzbudila. Tento obraz před jejíma očima si chtěla vtisknout do paměti, tak jako ty dva dny a noci. Sultán Mehmed se vzbudil o chvíli později. Sáhnul rukou po prázdném místě vedle sebe, lekl se. Rozhlédnul se po komnatě. Ano, byla zde. Sultán opatrně vstal, aby ji nevyrušil. Byl kouzelný východ slunce. Ona si česala své dlouhé, kaštanové vlasy. Usmívala se. Její čokoládové oči, změnily díky slunci, nádech jakoby zelené barvy. Ony zářily. Byla v modrých šatech, v kterých přišla v první noc. Vánek větru si jemně hrál s jejími vlasy. Ucítila pohled. Podívala se na Sultána, který mezitím potichu vstal. Nejprve stál a pak si sedl na postel. Tera se přestala česat a usmála se.
Sestra Sultána Akasma se probudila. Měla nádherný sen, ale chyběl jí Rüstem. Vstala opatrně a držela se za bříško. Usmívala se na své štěstí. Někdo zaklepal na dveře komnaty a vyšla její služebná. "Sultánko," oslovila svou paní a poklonila se. Sultánka se usmívala. "Dnes bude nádherný den." Pověděla Sultánka, služebná se usmála.
Daye Sultán, vstoupila do komnaty již upravené a oblečené Valide Sultán. Dnes včasně vstala. Usmívala se na svou oblíbenkyni. Ta úsměv oplácela. Přišla zde kvůli prosbě. Sultánka přistoupila a pohladila hned bříško manželky jejího syna, jakoby chtěla opět zažít pocit nosit dítě pod srdcem. "Valide Sultán", poklonila se Daye Sultán s předstíranou, ale dobře zahranou úctou. "Jsem ráda, že tě vidím. Tolik se vyhýbáš společnosti. Povídej, co máš na srdci." Valide se jí dívala do očí a usmívala se na ní. I když dobře věděla, že Daye je úzko kvůli Teře a Sultánovi. Chtěla, aby věděla, že má tady někoho.
Bohužel jestli měla Sultánka šestý smysl na lidi, u Daye jí značně selhával. "Sultánko, z Manisy se vrátila Mária Hatun. A ráda bych, aby byla tak jako předtím mou společnicí. Ta, kterou mám, mi zrovna nesvědčí." Odpověděla Daye opatrně. Valide viditelně zpozorovala. "Ano, zahlédla jsem jí, jak odcházela z tvého pokoje" Daye netušila o vraždě Nigar Hatun. Valide byla již opatrná, byla podezíravá vůči komukoliv, který nový přijel do paláce. Týkalo se to především konkubín. "Ano." Pravila klidně Daye. Nyní vycítila, že je něco v nepořádku, pro jistotu svou masku nesundala. Valide přemítala, pokyvovala hlavou. Mária by to neudělala. Ale dobře věděla Sultánka jaká tahle konkubína je a byla. Ale přehodnotila to. Daye věřila, což pro některé tahle důvěra byla pro Sultánku nebezpečná. "Dobře, Daye, ráda ti vyhovím. Ale prosím. Buď teď v tuto chvíli opatrná." Řekla Valide Daye. Daye tázavě pohlédla, ale Valide jenom přikývla, nakonec se podívala na bříško Daye a řekla. "Samozřejmě týká se to těhotenství." Pravila s úsměvem Valide. "Ach ano, Sultánko. Budu opatrná." Řekla Daye, poklonila se a odešla. Sultánka změnila výraz, dívala se neurčitě. Její pohled, ale mířil do prázdna. Daye jak se otočila, hlodalo jí v hlavě, co se mohlo stát. Dobře věděla, že tohle se netýká jejího těhotenství.
"Už budu muset jít. Povinnosti Sultána se nesplní sami. A nebuď smutná, má lásko." Pravil své Teře její Sultán. Tera byla smutná, že ty nádherné dva dny musí skončit kvůli jeho povinnostem. Chytil jí něžně za bradu. Tera na něho koukla roztomilým pohledem, kterému by nikdo snad neodolal. Její výraz značil více než slova, nechtělo se jí od něho. Sultán se usmíval. A políbil svou vílu, ta jeho polibek opětovala.
Akasma Sultán se na chodbě potkala s Daye, která odcházela do své komnaty. "Sultánko", poklonila se Sultánka sestře Vládce. "Daye Sultán, slyšela jsem v harému zvěsti." Řekla Akasma s úsměvem pohlédla na bříško manželky svého bratra. Dobře tuhle ženu znala. Několikrát jí zradila. Byly přítelkyně. Rozuměly si, ale všechno zničila právě Daye. Akasmě se také nelíbilo, jak se tahle Sultánka chovala. To, že byla manželka jeho bratra, nic neznamenalo a ona ze sebe dělala Sultánku již v době, kdy neměla na to sebemenší právo. Ani neporodila ještě syna, ale již věděla, že tohle se mohlo změnit. Daye rovněž nemusela Akasmu, ale také dobře věděla, že za oběma stojí Valide Sultán. Trvalo Daye dlouho, než si Sultánku získala na svou stranu a plně toho využívala. "Sultánko, ano, jak vidíte, jsem těhotná. Čekám následovníka trůnu. Jak vidím, máte pochybnosti o mé náklonnosti a lásce vůči Mehmedovi." Sultánka neodpovídala. Význam jejich slov si překládala. Daye se podívala na zakulacující se bříško Sultánky. "Gratuluji Vám, Sultánko. I vy zažíváte šťastné období. Konečně jste se dočkala. A jak je vidno. Jsme obě těhotné. Jaká kouzelná situace v našich osudech. " Usmívala se drze Daye a pohladila si bříško. Akasma držela vztek, pro ni bylo důležitější donosit dítě a porodit ho zdravé. Bylo lepší pobývat ve svém domě. Když poprvé byla těhotná, byla v harému. Chtěla být v blízkosti své matky. Díky Daye potratila. Měla to ještě pořád živě v paměti, jak jí shodila ze schodů. V té době byla oblíbenkyně a čekatelka jejího bratra. Akasma věděla moc dobře, že to byla právě Daye kdo Gulnihal zabil, nebo měla v tom alespoň prsty. Této ženě hrozila smrt, ale k nepochopení všech služebných a Akasmy vyvázla. Tahle bestie měla štěstí. "Děkuji Daye. Ale jak vidím tebe. Bude zajímavé, když ta otrokyně, která teď je u mého bratra bude čekat taky dítě a pokud porodí syna a ty porodíš dceru. Tvé místo bude zničené. Ale přeji ti to nejlepší. Víš proč? Protože bestie jako jsi ty, čeká trest buď dříve, nebo později. A já si to vychutnám." Daye rostla, ale ovládala se. Tahle žena, která proti ní stála, byla Sultánka, jako ona. Byla, ale na větším stupínku než Daye. Byla sestrou Vládce. A navíc měla zde svědky. Proto pravila co nejklidněji, jak v tu chvíli mohla dokázat. "Děkuji, Sultánko. Taky vám přeji štěstí. Ať potomek je zdravý." Poklonila se a odcházela. Akasma se na ní už ani nepodívala, dívala se před sebe a pokračovala v chůzi, aby navštívila svou matku. Daye po chvíli se zastavila a otočila se k Sultánce. Dívala se na ni doslova vražedně. Chtěla dítě. Chtěla porodit Šehzadeho. Štvalo jí, že Akasma Sultán by mohla mít pravdu. Teď má Tera daleko větší šanci otěhotnět a porodit Sultánovi dítě. Kdyby se taková událost stala, zajistil by jí místo syn, kterého čeká pod srdcem. Ano Daye doufala, že je to syn.
Tera vstupovala po dvou dnech do harému. Všechny oči padly na ní. Tera se na ně ani nepodívala, šla rovnou od hammamu, aby se umyla. Doprovázela jí Beyhan Kalfa. Tera byla plna štěstí. Dívky si šeptaly. Dívaly se na to, jak Tera sundávala šat a nořila se do vody. Byla příjemná. Beyhan pozorovala jak Teru, tak i dívky. Dávala na ní pozor. Měla to přikázáno od Khalidy.
Sultán Mehmed byl na zahradě s Mustafou Pašou. "Vojáci cvičí. Jsou náruživý k tomu, aby bojovali za říši. Jinak vše co jste nařídil je již hotovo.", "Už za několik západů slunce vyjíždíme. Je vhodná doba. Přijede na mou žádost i Rüstem Paša." Mustafa se usmíval. Mezi stromy jde vidět postava, která míří k Sultánovi a k Pašovi. Byla to vysoká postava muže. Tvář muže byla dobře známá jak Sultánovi Mehmedovi, tak i Mustafovi. Byl to právě Rüstem Paša. Bojovník, bohatý muž, manžel Sultánovi sestry Akasmy. Rüstemovi hnědé oči se dívali pouze na Sultána, který se usmíval. "Rüsteme Pašo. Zrovna jsme o tobě mluvili. Jak se daří?" Rüstem se uklonil a usmíval se rovněž na svého panovníka a švagra v jedné osobě. "Sultáne, mám se dobře. Jsem zde na vaši žádost, jen jestli se smím zeptat. Kolik máme času. Vše je již připraveno, ale stejně jsi nejlepší ty a bez tebe bych si nebyl jistý. Máš schopnosti, které je třeba využít." "Ano, Sultáne, budu velmi rád. Vaše psaní mě potěšilo." Odpověděl Rüstem, který obrátil hlavu k Mustafovi. "Mustafo, rád tě vidím.", I vás Rüsteme. Vládce, již mohu ke svým povinnostem?" optal se Mustafa."Jistě," odpověděl Vládce. Mustafův pohled se setkal s Rüstemovým. Oba dva měli k sobě úctu a Mustafa odcházel. "Rüsteme, děkuji, že jsi přijal výzvu." Řekl k Rüstemovi. "Sultáne, je mou povinností učinit opatření. A jak jsem slyšel, plníte vše, co jste si předsevzal. Inshalláh, zvítězíme." Pravil Rüstem. I když v paláci nebyl, podporoval tohoto mladého muže. Věřil v jeho schopnostech. Rstem byl o deset let starší než Sultán. Byl hrdý, že mohl říct, že patří do dynastie. "Ano, Rüsteme. Pojď, musím ještě splnit povinnosti a zkontrolovat, zda je všechno v pořádku, tak jak má." Rüstem se připojil k Sultánovi. Nyní šli vedle sebe. Sultán měl ruce za zády a výraz zasnění. Pořád měl před očima dnešní ráno, kdy Teru viděl, jak si češe vlasy. Jak světlo vycházejícího slunce jí prosvětluje, mění barvu jejich očí a úsměv jí tančí na rtech. Jakoby se, ale vzpamatoval a pohlédl na Rüstema, který mlčky šel vedle něho a díval se na něho. "Rüsteme, co má sestra? Jak se jí daří?" Rüstem se zastavil. Sultán z něho nespustil z oči a zastavil se i spolu s ním, čekal na odpověď. Rüstem se obrátil k Sultánovi. "Vy to nevíte? Akasma je v harému paláce." Odpověděl značně překvapeně Rüstem Paša. "Ne, to jsem nevěděl." Odpověděl se smíchem Sultán. Rüstem zpozoroval ty jeho zářivé oči. Hned poznal, že byl v tu dobu se nějakou ženou. "Tak zřejmě nevíte, že Akasma je těhotná." Pravil šťasten Rüstem. Sultán se rozzářil. "Skvělá zpráva Rüsteme." S těmito slovy ho Sultán objal. Věděl o neštěstí s prvním těhotenstvím, ale nevěděl kdo v tom má prsty. Každopádně teď byl šťastný za oba, jak za Akasmu, tak i za Rüstema. "Není to sice čerstvé, Akasma ještě chtěla s tím počkat. Chtěla si být jistá, že bude vše v pořádku, ale zatím to tak vypadá, že ano. Řekla mi to po návratu z paláce, v těchto věcech je opatrná. Je zázrak, že i přestože smrt Sultána těžce nesla. Nic se našemu dítěti nestalo." Řekl Rüstem se smutným úsměvem. "Takže již byla v tu dobu v očekávání. Je dobře, že to neprozradila. V tomhle jí zaručeně chápu." Sultán byl šťasten, ale vzpomněl si, že musí jít. "Pojď Rüsteme, čeká nás práce. A jak jde vidět. Máme oba za co bojovat." Řekl Sultán.
Daye Sultán byla ve své komnatě a netrpělivě čekala na Máriu. Dveře se právě včas otevřely a vstoupila již očekávaná Mária s jídlem. "Tak jste to přece jenom zařídila, jak jde vidět." Pravila místo pozdravu Mária a položila jídlo na místo. Daye přistoupila k ní blíž. "Část je splněna, ale mám pocit, že něco se v harému děje. Akorát všichni buď mlčí, anebo to neví. A navíc již dlouho jsem neviděla Nigar Hatun. Nevíš o tom něco?" Daye byla značně nervózní a dobře věděla, že Nigar byla dříve její sokyně v lásce spolu s Gülnihal, láskou Mehmeda. Mária se napřímila. Neskrývala nic. Nebyla překvapená, počítala s tím, že budou hledat vraha Nigar a dobře věděla, že Valide a další si myslí, že ten kdo má v tom prsty je také ten samý, který zabil i Gülnihal. Daye netrpělivě čekala, již byla ne nervózní, ale rozčilená. Dobře věděla, co mlčení její služebné znamená. Něco udělala. Zabila Nigar Hatun. Daye napřáhla ruku na Márii. Ta byla značně v klidu. Dayina ruka už se blížila k tváři Márii, když ta jí chytila. Bylo k nevíře, co v té Márii bylo. Její klid a rychlost zaskočila Daye. Dívala se na ruku a na tvář Márii. "Obviním tě a taky rovněž odvolám ze služeb. Okamžitě mi tu ruku povol!! Jsem Sultánka! Jak se opovažuješ?!" Mária poslechla, povolila, ale ruku držela ještě dlouho. " Daye Sultán, když já padnu. Padnete i vy. Kdo zabil Gülnihal vlastníma rukama? I vy máte na rukou krev. A dokonce krev dynastie. Nedělejte ze sebe chudinku, to vám rozhodně nesluší. Pamatujete, jak jste byla netrpělivá? Opět neposloucháte, co jsem vám řekla ještě před odjezdem. S Nigar jsem si vyřídila jeden účet a navíc věděla, která bije. Zase chtěla přízeň, chtěla to všechno říct Valide Sultán, co jste tenkrát udělala. Jak to vypadá, zbavila jsem vás předposledního svědka. Vlastně je nás ještě tři že? A navíc, to dělá nejspíše to těhotenství. Měla by jste svoje nálady držet na uzdě." Mária pustila její ruku. Daye ji pozorovala v šoku. Změřila si Máriu pohledem a držela se za svou ruku. Na to, že byla menšího vzrůstu, než Daye, měla sílu. "Dobře, ale víš, že sis teď vykopala hrob.", "Proč, že jsem na vás drzá? To neznamená, ale nic. Chcete být Valide? Tak jednejte rozvážně. Nyní dělejte, že nic nevíte. Pořád jste stále stejná. Netrpělivá. Donesla se mi informace, že Tera je již zpátky v harému. Pokoj svůj zatím nedostala. Mária měla k Daye úctu, i když to tak nevypadalo v tu chvíli. Ta se k ní víc přiblížila. "Bude, vědět, že je to má práce." Mária pohlédla na Daye s úsměvem. "Pracuj mozku. Postarala jsem se o to, aby tohle podezření neměla. Ostatně jsou zde i jiné konkubíny, které jí po těch dvou dnech nemusejí." Daye to pochopila. Pokývla hlavou a usmála se. Ale pak sebou cukla. Podívala se podezíravě na Márii. Ta se zasmála. "Nebojte, nezabiji Misha al Pašu. Je dost na vrcholu než já a určitě i samotný Sultán by se pustil do vyšetřování. Jinak o nic se nestarejte. Až bude čas a ryba se chopí návnady, pochopíte danou situaci a provedeme to. A teď vám řeknu jenom jedno, v čem musíte opravdu poslechnout. Teď zaměřte pozornost na to, že čekáte Sultánovo dítě. Musíte ho donosit, s takovou ho potratíte." Daye se viditelně uklidnila, ale Mária byla ve svém živlu, čekala. Čekala na to až on - Misha al Paša, udělá chybu a vytasí svou zbraň, která ho jednou provždy zničí.
"Matko, co jste tak zasmušilá, již od té doby, co jsem přijela, jste poněkud nervózní. " optala se starostlivě dcera své matky. Matka spolu s dcerou seděly. Valide Sultán byla nezvykle ticho. Akasma poznala, že není něco v pořádku. "Nebudu tě tím zatěžovat, Akasmo. Je lepší si své starosti ponechat." Odpověděla Valide, byla pohledem mimo. Pořád myslela na tu událost, vraždu. Hlodalo jí to. Zejména kvůli Mehmedovi. Valide zavřela oči. Akasma jí pozorovala, měla o matku strach. Vzala jí za ruku, její matka jakoby se probudila a pohlédla na svou dceru. "To bude dobrý, Valide. Zase bude svítit slunce.", "Doufám, že to bude u konce."
Khalida Hatun spatřila Teru již okoupanou a zabranou do práce. Někoho hledala pohledem. Spatřila Beyhan Kalfu, která věděl, že musí za Khalidou. "Kayo Kadin, zatím nic. Ale dávám pozor na Teru." Řekla bez vyzvání potichu Beyhan. "Jdu za Valide Sultán. Pokračuj. Je to dobrá šance zbavit se hada. Po včerejšku jsem uznala, že je čas." Beyhan netušila, o koho jde a tak tázavě pohlédla na Kayu. "Až bude čas, vše se dozvíš." Pohlédla ještě na Teru a Kaya Kadin odcházela. Pro Valide Sultán byla Khalida Hatun, pro děvčata v harému Kaya Kadin. Bývalá konkubína Sultána Ahmeda, matka, která ztratila děti, dříve než je mohla pohladit. Valide Sultán, byla již ve své místnosti sama. Poslala svou dceru do své komnaty, aby si odpočinula. Dívala se na prostor své místnosti. Byla zamračená. Zaklepal někdo na dveře. "Dále." Vstoupila Khalida Hatun, uklonila se své paní. "Sultánko, Tera přišla do harému." Valide se dívala neurčitě. "Děkuji Khalido, zavolej mi ji." Odpověděla Sultánka. Khalida se uklonila a odešla.
Tera zametávala podlahu. Dívky na ní překvapeně hleděly. Bylo k nevíře, že tahle otrokyně a nyní favoritka mohla pracovat, tak, jako doposud. Vlastně by se mohlo zdát, že si vůbec z toho nic nepřipouští. Tera se usmívala, měla v hlavě strávené chvíle se Sultánem. Najednou se pozastavila. Zapomněla snad na to, co chtěla předtím. Chtěla svobodu a teď by chtěla být pouze se Sultánem. Povzdechla si, jakoby chtěla dostat všechno, co měla v sobě. Zaslechla, ale něčí kroky a rychle se k nim otočila. Kroky patřily Kaye Kadin. Rozhlídla se po místnosti a zastavila se u Tery, která se na ni dívala. "Valide Sultán si tě vyžaduje." Oznámila Teře. "Ano, už jdu. Jen dodělám práci." Odpověděla Tera. "Hned." Řekla Kaya. Tera si povzdechla, popošla kousek bokem a opřela koště o sloup. Kaya jí pohledem následovala. Tera se otočila k ní a s úsměvem řekla. "Tak můžeme jít."
Arif Agha pozoroval dveře komnaty Daye Sultán, ty se otevřely a odcházela Mária. Ta si všimla zvídavého pohledu, který hned po spatření značně začal předstírat. Mária, ale byla dost intuitivní a dobře věděla, o co jde. Šla s klidem kolem Arifa, ten však dobře věděl, že ho zahlédla. "Mária Hatun." Mária se otočila na eunucha a čekala. Arif k ní přistoupil blíž s podezíravým výrazem ve tváři. "Cos dělala v komnatě Daye Sultán?""Ty to nevíš. Jsem nyní její služebná. Sultánka si nyní přála jídlo, tak jsem jí ho donesla. To víš, ty těhotenské chutě." Odpověděla s úsměvem Mária. Arif nabyl překvapení. "Zřejmě nevíš všechno Agho. A neboj, nic nepatřičného nedělám." Pravila s klidem Mária. Agha ukázal prstem a vražedně se na Máriu podíval. "Tssss, je zvláštní, že si přijela tak pozdě a ne zrovna s Daye." Pravil Márii Arif. "To jsou věci co? Neboj, přijela jsem pouze za Sultánkou, abych jí pomohla. Jak jde totiž vidět je chudinka značně nervózní. Vím, o co kráčí." Konkubína si Arifa změřila pohledem, jakoby ho listovala. Arif nebyl nervózní. Mlčel, na tohle se nedalo nějak odpovědět, jen se usmíval. Již znal průpovídky a vlastně její osobnost, ale vždy ho dokázala nějak jakoby připoutat, uhranout. Tahle dívka byla samý otazník a chtěl ho co nejdřív vysvětlit. "Musím plnit své povinnosti, když dovolíš." Pověděla a vykouzlila na Arifa úsměv nevinnosti. Mária odcházela, změnila okamžitě výraz, když byla obracena od Aghy zády. Rychle pochopila, o co jde. Arif Márii mlčky pozoroval a šel jiným směrem než ona "ta podezřelá, divná konkubína."

Část 9.

1. dubna 2015 v 8:00 | a |  Aysun Sultán
Sultán se vrací z Dívánu s Mustafem Pašou: "Takhle to dál nepůjde. Vezíři jsou zvyklí, že vládnou sami, tohle nesmím nechat dopustit." Řekl rozzlobený Sultán. Mustafa Paša klidněji odpověděl: "Sultáne, teď vládnete, oni to dobře vědí. A jak vás znám nenecháte to tak." Sultán se zastavil, podíval se na Pašu a tvářil se, jakoby přemýšlel, někdy Paša měl pocit, že Sultán jeho slovům moc nevěří, i když to myslí v dobrém. Sultánův výraz se ale změnil, tentokrát značil uznání a hlavou pokyvoval: "Ano Pašo, je čas nato, aby se to změnilo. A děkuji, Mustafo." Sultán byl už viditelně klidnější. Sultán byl mladý sedmadvacetiletý pohledný muž, bojovník s velkým srdcem a moudrostí, ale někdy měl Mustafa pocit, jakoby si Sultán sám nevěřil, a proto Mustafa byl klidem Sultána potěšen. Měl ho rád, byl jeho věrným služebníkem i přesto, že byl dříve přeřazen k Sultánovi Ahmedovi, protože starší Sultán měl pocit, že Mustafa na jeho syna má špatný vliv. Někdy Mustafa Paša měl pocit, od nástupu na trůn Mehmeda, jeho otec zklamal slabou vládou, i přesto k němu choval city vhodné syna ke svému otci, ale o zklamání se nahlas neopovážil mluvit.
Večer již nastal. A Daye byla čím dál víc nervóznější. Z komnaty odcházela Mária, která se setkala s Valide, která Daye chtěla uklidnit a přivést na jiné myšlenky. "Sultánko," poklonila se Mária. Valide přistoupila blíž k Márii. "Mário, tebe bych tu nečekala. Kdy jsi ji přijela?" optala se Valide. "Dnes dopoledne má paní. Přišla jsem navštívit přítelkyni. Je viditelně v neklidu. Zřejmě jsem přijela včas." Odpověděla Mária velmi klidně. Valide se usmála, ale stejně měla divný pocit, když Mária byla před ní. Její blízkost tolerovala jenom kvůli Daye. "Dobře" Valide se vyhnula Márii a doprovázená jejím pohledem šla do komnaty Daye.
Kolem Tery byly dvě konkubíny, připravovaly jí na večer k Sultánovi. Byla vykoupaná, převlečená do šatů, které se jí samotné líbily. Upravili jí vlasy, navoněly. Podívala se do zrcadla. Snad se Sultánovi budu líbit i dnes, pomyslela si. Kaya Kadin měla dost práce s vyšetřováním vraždy Nigar Hatun. Arif Agha, který jí poučoval a připravoval Teru, na první večer s vládcem byl pověřen pořádkem v harému v nepřítomnosti Kadin. Dnes večer byla s ní před Sultánem Beyhan Kalfa. "Dnes budeš trávit noc se Sultánem. Dej mu to co si přeje. Jsi jeho otrokyně. Dnešní noc bude patřit tobě. Tak neudělej žádnou ostudu." Beyhan mluvila, jakoby to byl první večer s ním, ale věděla, jak se věci mají. Mluvila tak jen před konkubínami, které se na Teru nenávistně dívaly. Chtěly jí udělat naschvál, ale Beyhan je neustále pozorovala. Najednou Teru přepadl pocit, který znala už z minulé noci. Cítila se jako dáma, ne jako obyčejná otrokyně, ale jako někdo výjimečný.
Byl večer, tak klidný, teplý večer. Sultán se díval z balkónu na krásu země, kterou vládne. Ale myšlenky měl na ni, na tu která má každou chvíli vstoupit, i ona myslí na něho, když nyní prochází chodbou tak pozlacenou. Provázely jí dvě konkubíny spolu s Beyhan Kalfou, která jí ještě dávala poslední pokyny. I přesto, že je znala velmi dobře. Cítila se jako královna, ale byla nesmělá, byla nervózní. Sultán mezitím stojí na balkóně a pozoruje zářivý měsíc, jako by viděl v něm ji, její pohyby tance, na oči co dívali se něj. Na to jak zvedala ruky k němu, jak naznačovala, ať jde blíž. Jak vzala něžně kapesník do rukou, jako svátost.
Zaslechl, jak dveře se otevírají, Sultán vyšel z balkónu. Ano byla to ona, hlavu měla skloněnou k zemi, poklonila se. Nevěděl, že se bála, byla nejistá. I když nebylo to poprvé, co s ním je. Však její krok byl jistý. Sultán se k ní zastavil. Poklekla více k zemi, kousek oděvu Sultána si vzala do rukou a políbila ho. Sultán čekal, až vstane, něžně vzal jí za bradu, aby se podívala mu do očí, chtěl je vidět zblízka. Její oči. Ano, pořád nádherné, pořád měly své kouzlo, čokoládově hnědé, hluboké oči, které skrývaly tajemství, ale viděl v nich i bolest, což ho na moment zarazilo. Tohle nespatřil ráno v jejich očích. Usmál se na ní, slušelo jí to. Vlnité, dlouhé, kaštanové vlasy, tak jako včera. Měla ale na sobě šaty v barvě moře."Pojď, posaď se Hatun." Nabídl jí Sultán, dívku vzal za ruku a společně se posadili na postel. "Tvé jméno, vrylo se mi do paměti. Od teď si v mém srdci, Tero." pravil sultán s úsměvem, jež měl jen pro ni. " Povídej o svém dětství a kultuře. Povídej, o čem chceš, máš určitě více věcí, které máš na srdci, krásko." Tera se na Sultána podívala, v jeho očích, které byly modré, připomínaly jí moře. Hned vykouzlila úsměv, jak poznala Sultánovu zvědavost. Sultán Mehmed byl také známý tím, jak chtěl poznat nové kultury, nový svět, kde nevyrůstal. Nová jména lidí. Tera to hned u něho vycítila. Byl jiný než ti, kteří jí předtím trápili. Byl jiný. Možná je takový, protože ještě Teru nezná. Ale necítila z jeho strany přetvářku. Tohle byl ve skutečnosti on. Měl dvě tváře, dva úsměvy.
Mezitím Daye Sultán, byla ve své komnatě spolu s Valide Sultán, která jí domlouvala. "Musíš teďka být opravdu v klidném režimu. Nesmí se následníkovi trůnu nic stát. Syna by to zabilo.", "Ale vždyť je s ní, místo se mnou a s dítětem." Opomenula Daye Sultánce. Nebrečela, jenom měla výraz zklamání. Valide se na ní podívala velmi přísně. "Daye, jenom chytrost tě zachrání. Je třeba, aby si byla trpělivá. Jestli dovolíš, aby vztek tě ovládl. Shoříš v něm." Daye se na ní nešťastně dívala. Valide jí objala. "Ať to vypadá jakkoliv, má tě rád. Dopadne vše dobře. Tera je jednou z mnoha a ty zase budeš opět šťastná, jediná, jen musíš vydržet." Slova Valide uklidňovaly Daye Sultán, možná koutkem úst se usmála. Valide s Daye se odtáhly, ale srdečně ještě měla Valide ruku na lopatce své oblíbenkyně. "Teď se musíš postarat o jediné. Aby si donosila a porodila zdravého syna. Taky by ses měla starat i o Mahidevran. " řekla jí Valide vyčítavě. Daye se nezmohla na slovo a usmála se na znamení, že se podle jejich slov bude řídit. V hloubi duše, ale pořád byl u ní přítomný neklid. "Tak," Valide se podívala na služebnou stojící opodál. " Hatun přines jídlo. Vnuk určitě má hlad." Služebná se Sultánce poklonila. "Jak poroučíte, Sultánko." A okamžitě odešla pro jídlo. Valide se podívala ještě na Daye, která se dívala k zemi.
Beyhan Kalfa se vracela. Právě Teru odvedla k Sultánovi. Když procházela chodbou, zahlédla Afife Kalfu, ta měla jako vždy vznešenou chůzi jako Sultánka. Prošla kolem Beyhan, mířila ke komnatám Valide Sultán. Beyhan dobře znala tuhle podlou Kalfu, chtěla být v pozici oblíbené Kalfy. Okamžitě jí vzala za loket a škubla jí zpět. "Kam si myslíš, že jdeš?" optala se jí Beyhan. "K Valide Sultán, oznámit jí, že Tera nebyla v noci ve své posteli a že jí chráníš", "Nedáš si snad pokoj, již jsem ti oznámila, že to z ní dostanu.", "Dobře víš co se tady děje, Beyhan." "Místo toho, aby si hleděla na další konkubíny, vrháš špatný zrak na špatnou osobu." Jejich hovor začínal být čím dál hlučnější a tak, když Valide Sultán se vracela z komnaty Daye. Zaslechla jejich postupně hlučnější rozhovor, zaslechla málo, ale dobře věděla, o co jde. "Kalfy," přerušila jejich hádku. Beyhan i Afife obrátily hlavy k Sultánce, která stála vznešeně nahoře a opírala se levou rukou o zábradlí. "Okamžitě za mnou do přijímací místnosti." přikázala Valide. Beyhan se vylekaně podívala na svou konkurentku, která se usmívala. Beyhan jí povolila loket a poslušně spolu s Afife odcházely za Sultánkou. Valide se vznešeně jako vždy posadila, tvářila se přísně. "O co šlo Afife Kalfo můžeš to vysvětlit?" začala Valide. Afife se uklonila. "Sultánko, vyšetřování pokračuje. Je v plném proudu, ale jednu konkubínu, když jsem kontrolovala, zda jsou všechny dívky v posteli… Jedna nebyla tam, kde by měla být. Ve své posteli." Beyhan se dívala z Afife na Valide. Sultánka nedala na sobě nic znát. "O jakou konkubínu se jedná?" optala se Valide. "O Teru Hatun. Sama jsem se zeptala, kde byla. Ona drze řekla, že to poznám. Je to velmi podezřelé. Mám pocit, že jsme to poznaly." Afife se tvářila povýšeně a spokojeně, ale Valide Sultán uznala, že říká pravdu. Její duše tančila. Má možnost zbavit se Tery. V duchu jásala, ale coby správný soudce, chtěla vyslechnout i druhou stranu. Valide se obrátila k Beyhan, ale Afife její další otázku tentokrát k té druhé utlumila. "Beyhan nás přerušila, že to sama z ní dostane. Neřekla nic a myslím, že jí chrání před náležitým potrestáním." S těmito slovy Afife prudce obrátila zrak na Beyhan. Oba páry očí, Sultánky i Afife, se dívaly na ní. Nechtěla Teru zklamat, ale taky nechtěla, aby Teru popravili za něco, co neudělala. "Co mi na to řekneš Beyhan a nelži." Valide měla ve slovech jed, ale i zklamání.
Beyhan byla její oblíbená Kalfa. Afife byla šťastná, ale nedala to najevo. Dosáhne postu takového rozměru jako Beyhan. Chtěla být oblíbenkyní Valide Sultán. Dobře to Beyhan a Valide věděly. Jenom Valide ze sebe uměla dělat člověka, který neví o čem je řeč. Afife neměla takové schopnosti jako Beyhan. Toto si Valide dobře uvědomovala. Dívky když nemohly být favoritkami a manželkami Sultánů, chtěly být alespoň Kaya Kadin, zkrátka hlavní Kalfa a to mohou být jen pár z nich. "Sultánko, ráda bych Vám to pověděla, ale v žádné přítomnosti." Oči dala nenápadně na stranu Afife, která stála po jejím levém boku. Valide se podívala na Afife "Děkuji Ti, můžeš jít." Kalfa se uklonila, byla dotčená. Když se zavřely za Afife dveře. Obrátila zrak Valide na Beyhan, která svůj měla upřený k zemi. "Tak mluv, nebo víš, co se stane s Terou, když přijde od Sultána. Proč jí tak chráníš? Nechtěj, aby si šla s ní, Beyhan." Kalfa se podívala Sultánce do očí, Valide čekala na odpověď. "Tera Hatun tančila pro Sultána. To je již známo…., ale ten večer si jí Sultán, nechal tajně zavolat k sobě do komnaty. Arif vám to dosvědčí. Ten večer jí připravoval." Beyhan mluvila opatrně. Na Valide bylo čím dál víc vidět překvapení. Byla překvapená i šokovaná zároveň. "Takže dnešek, není první noc." Valide po chvíli ticha promluvila.
Daye Sultán ve své komnatě chodila sem a tam, jako lev v kleci, jenom najít klíč od klece. Komnata jí začala být příliš mála. Zatočila se jí hlava, proto si sedla na postel. Vyšla služebná: "Odnes to jídlo, nebudu už dneska jíst." Přikázala služebné. Obrátila hlavu k oknu a dívala se na měsíc, služebná, která sklízela a chystala se odejít, najednou zastavila, když slyšela ptát se paní: "Nevíš, jestli Tera už je u Sultána?" služka se podívala na paní, polkla a s vážnou tváří a odpověděla: "Ano, Sultánko, je už u Vládce." Daye Sultán, odvrátila obličej k zemi, služebná poznala, že tato věta jí zranila. A nebyla daleko od pravdy. "Sultánko, měla byste jít spát. Měla byste být v klidu." Řekla jí služebná. "Kdo si myslíš, že jseš?!" Zařvala po ní Daye."Já to myslela v dobrém." Odpověděla služka tiše. Daye byla nepříjemná bytost i ona dokázala být velmi výbušná. "Zmiz!!" přikázala Daye.
Valide Sultán, seděla jako vždy vznešeně. Byla již sama a v šoku. Cítila neklid. Ale přesto tohle musí vyřešit jinak a jindy. Sultán si mohl vybrat dívku i tímto formátem. Sultán Ahmed to dělal podobně. Jediné, co jí vrtalo v hlavě, byla teď zavražděná dívka. Valide dobře věděla, že je to někdo kdo měl minulost s Nigar, taky dobře věděla, že byla oblíbenkyní jejího syna i konkurentka Gulnihal. "To by mě zajímalo, kdo to byl. Za žádnou cenu se to nesmí dozvědět, můj syn." Pravila si pro sebe. Najednou vstala, měla pocit, že sedět nemůže. Služebná vešla a přinesla jí jídlo, Valide jí pravila ještě dřív, než tác položila: "Děkuji Hatun, dnes jíst nebudu." Služebná se i s podnosem poklonila a odešla. Sultánka šla k oknu. Byla nádherná noc, měsíc zářivě svítil, Valide se nadechla, vydechla. Najednou zaklepal někdo u dveří: "Vstupte" vešel posel: "Valide Sultán", poklonil se posel, aniž by se na ní podíval, podával jí dopis: "Zde dopis, který vám posílá Akasma Sultán." Valide se rozzářila, přistoupila blíž, aby si vzala list z rukou posla. Vzala si ho s velkou vášní matky. Valide se na moment vzpamatovala z rozjaření a obrátila vážnou tvář k poslovi: "Děkuji Vám, můžete jít." Posel se uklonil a odešel. Valide se posadila a dopis otevřela. Akasma se neozvala od pohřbu otce a korunovaci bratra a tak dceřin dopis Valide nesmírně potěšil. Začetla se do dopisu, chtěla vědět, co tak pospíchalo, že nemohla dcera přijet a říct jí to. Měla strach, ale také byla hladově dychtivá po zprávách o dcerce, hlavní je, že je v pořádku a konečně v manželství šťastná to bylo pro Valide nádherná zpráva, dala by cokoliv za štěstí svých dětí. A najednou, když dočetla poslední větu v dopise, byla naprosto unešená a šťastná. Ráno vyhlásí radostnou zprávu po harému.
"Měsíc je kouzelný, je jako brána do světů, které neznáme, je tak vznešený, tak nádherný." Pravila Tera, když Sultán si jí držel kolem pasu, a hleděli spolu na měsíc. "A to jsi teď pro mě ty." řekl Sultán. Tera se na Sultána podívala, díval se na ní stejně tak. Otočila se k němu a objala ho láskyplně, Sultán její objetí opětoval. Vzal jí za hlavu a políbil jí na čelo. A pak jí políbil na rty, v tu chvíli by mu byla ochotná slíbit všechno, dát mu lásku, srdce, mysl, svůj život. Odtáhli se od sebe a šli zpátky do komnaty. Sultán si svou milou však vzal do náručí, ta vyjekla. Položil jí na lože, on se posadil vedle ní. Díval se na její krásu, která ho okouzlila, hladil jí láskyplně, topil se v jejich očích. Ona se usmívala, teď v tuto chvíli doufal, že zahnal její smutek, jelikož v očích ho už neviděl. Jeho ústa se přiblížila k ní, až se setkali. Jak nádherný polibek od nádherné víly. Začalo ho to rozpalovat. A začal ji postupně svlíkat z šatů, ochotně mu pomáhala, že se nadzvedla. Odhalovali se její pevné ňadra, začal jí líbat na krku, postupně jí líbal níž až se dostal k poupatům které začal láskat. Její tělo se začalo rozpalovat. Sultán si lehl na ní, svlíkl se jedním švihem, měl na sobě totiž jenom župan. A pojmula ho do sebe se vzdechem značící touhu.
Ráno se Tera vzbudila, hned ucítila pohled. Byl to láskyplný pohled muže, do kterého ani nevěděla proč, se zamilovala. Byl tak nádherný ten jeho úsměv a oči, zářili, nebo alespoň se jí to zdálo. Byl to sladký sen to všechno, ta noc kdy se líbali, objímali, kdy spojili své těla? Ne, posadila se a nespustila z něho oči z Mehmeda, jejího Sultána. "Jak ses vypsala? Jsi nádherná i v tento čas. Jsi jak ten zářivý měsíc, jako voda proti žízni. " Tera se posadila na kraj postele blíže k Sultánovi. Měla přikrývku na sobě, tím skryla své nahé tělo. Usmívala se, Sultán klečel před krajem postele, aby jí nevzbudil. Mohl se na tu krásu dívat celý den, nevadilo by mu to, jak se posadila blíže k němu. Vzdálil se, aby nepřekážel a poklekl k ní, vzal si její ruku a políbil jí. Tera se usmívala a přiblížila se k němu, pro polibek, pro ten sladký polibek. Nechtěla, aby to skončila, tahle chvíle. Do teď mlčela, nebyla ráno nikdy hovorná, ale gesta a polibek mluvil za všechno, slova byla zbytečná. Podívala se na něho, úsměv jí ještě tančil na jejich ústech. A zašeptala jeho jméno "Mehmede, dobré ráno ti přeji. To nekrásnější ráno mám. Díky tobě". Jak miloval její hlas, tak hebký, mladiství. Tera se cítila opět šťastná, byla by šťastnější, kdyby tu byla její rodina, i když s ní by nesouhlasila, ale našla poprvé lásku muže, poprvé poznala touhu. Poprvé zažila lásku jinou než od rodiny a přátel. Sultán byl taky šťasten až nezvykle, po dlouhé době cítil to lechtání na břiše. Tera pomalu vstávala. Jistě eunuch stál u dveří. Ale Sultán pouhou rukou zastavil. "Ne, dnes chci, aby si celý den strávila u mě." Tera se nechápavě podívala a pak usmála. Sultán něžně svou konkubínu objal. "Jdu přikázat, aby nám něco přinesli, určitě máš hlad." Tera přikývla na souhlas a dívala se za Sultánem.
V komnatě Daye Hatun nebylo, ale veselo. Nemohla spát, byla jako na trní. Musela neustále myslet na to, co dělá Tera s jejím Sultánem, snad neotěhotní tak brzy. Bylo by lepší, kdyby vůbec nezplodila s ním potomka. Ani dceru ani syna, byla by z ní jenom konkubína, co na chvíli pobláznila mysl Sultána. Daye stála a uvažovala, byla plná vzpomínek a plná obav. Dlouhé blonďaté vlasy jí ležely na prsou, její zelené oči naznačili, že není něco v pořádku. Začala být poněkud netrpělivá, už dlouho služebná zjišťuje informace. Čekala na zprávu. Nevydržela to a šla se podívat na situaci v harému, měla na sobě bílé šaty na ramínka z hedvábí, které si zamilovala, i přesto vypadala nádherně, opřela se rukama o zábradlí, a podívala se dolů, bylo tam spousta děvčat, která se smála, sluha je okřikoval, pobízel k práci, některé si všimly pátravého pohledu ze shora. Daye věděla moc dobře, že dívky nezávidí její situaci a rozhodně se baví na její účet. Tak jak jí předtím záviděli, noci se Sultánem a to, že si jí vzal za ženu. Teď to bylo naopak. "No tak děvčata do práce a žádné drby šup, šup. Mário, co tam děláš?" Vmísil se sluha do jejich hovoru. Daye tajuplně se usmívala, měla zde věrnou přítelkyni. Mária se na ní podívala a kývla na pozdrav. Daye však harém tiše pozorovala a myslela si své, Teru však nikde nezahlídla, znepokojilo jí to. "Možná jsem netrpělivá." Mluvila si pro sebe, tím se uklidňovala a hned nasadila masku spokojené tváře. Jednu ruku položila na bříško. Předstírala štěstí, ale ve skutečnosti myslela na Sultána a Teru. Bylo jí do breku, ale nemohla teď spustit slzy. Musí ale ukázat svou sílu. Nesmí být slabá za žádných okolností, musí zranit ty děvčata dole, ukáže, že má ještě moc. Musí dosáhnout svého cíle. Z myšlení jí vytrhly kroky služebné, která pospíchala za paní. Konečně, z jejího výrazu šlo, ale vyčíst, že o něčem usilovně přemýšlí. Daye jí naznačila, ať jde dovnitř do komnaty a šla za ní. Daye se nespletla služebná přemýšlela, poklonila se k Daye Sultán, manželce Sultána a promluvila zničujícím hlasem. Cestou si důkladně promyslela jak jí řekne zprávu, kterou po ní žádala. Věděla totiž jaká Daye umí být, není to dávno, kdy v Manise zmlátila do krve jednu konkubínu, ale trest se nedostavil, Daye si byla dobře vědoma, že je oblíbená u Valide Sultán a uměla si vybírat slova, aby ospravedlnila své činy. Dívka nechtěla být další na pořadníku. Jenže jak jí to povědět? "Daye Sultán, Tera je ještě u Vládce, právě jim nesou jídlo na stůl." Služebná mluvila pokorně a opatrně. Věděla, ale že Daye to položí. Neměla jí služebná v lásce, ale byla k ní přiřazena, když její věrná služebná a přítelkyně Mária zůstala na nějaký čas v Manise. Daye jí nedůvěřovala, ale i přesto hned jak služebná dořekla zprávu, cítila se ponížená. Byla to bolest stokrát horší, duše bolela. Tera je konkurence již ohromná, tohle nikdy u ní nedělal, nikdy nemohla zůstat na snídani, musela vždy odejít, jak dokonala povinnost. Hned pochopila, že jediný kdo choval city, byla ona! Myslela si, že po té tragedií našel štěstí v ní. Jak moc se mýlila. Služebná se s obavou v hlase zeptala: "Sultánko, jste v pořádku." s těmito slovy k ní přistoupila blíž, aby jí byla oporou, teď v tuto chvíli vypadla jakoby chtěla omdlít.
"Dones mi snídani. A… " chtěla Daye něco říct, ale nevěřila této služebné, to si musí obstarat sama, vyklubal se v ní totiž plán, ale téhle ženě to říct nemohla, dobře věděla, že by jí zradila. "A potom mě připrav. Chci být krásná." Nic lepšího jí nemohlo napadnout, v tuto chvíli nemyslela na to být krásná, ale jak zařídit aby Tera jednou pro vždy zmizela, musela ale však se s někým setkat, aby se dozvěděla další podrobnosti, situaci a jediný kdo jí v tom ochotně pomůže je Misha aľ Paša s Máriou. Musí však zařídit, aby Mária byla její služebná. Služebná jí ale stále držela. Hatun se však na ní podívala a řekla "Tak běž, neboj, umím se o sebe postarat, budu v pořádku. A přestaň se mě bát. Hlavně udělej to, co jsem řekla." Tímhle ujišťovala služebnou, která byla vyděšená, jakoby jí četla myšlenky, problém byl však v tom, že tahle dívka byla jako otevřená kniha, kterou někdo zapomněl zavřít, dobře se v ní četlo. A taky to dobře věděla. Daye se dobře vyznala v lidech, ale taky se spálila, svých chyb si byla dobře vědoma, a ponaučení dobře na ní platilo. Co se týká, ale Sultána ty nikoliv. I když nikdo o ničem netušil. Co se týká Tery, hned poznala v ní konkurenci, ale jaká bude velká, to netušila, nyní její obavy se naplňují. Už dlouho byla v harému a ví moc dobře, jak to chodí. Už předtím se dokázala zbavit sokyní, teď je čas znovu zbraně použít. Dřív než bude pozdě.
Před palácem se zastavil kočár. Vystoupila z něho dívenka, aby pomohla své paní v temně fialovém plášti. Byla zahalená, ale nepatrně bylo už znát, že se mírně kulatí. Z pod kapuce, vykukovaly kudrnaté, dlouhé, havraní vlasy. S dívkou zamířily do komplexu harému.
Sultán se díval na krásnou Teru, bylo to silnější, než tušil. Tera zpozorněla a začala opatrněji jíst, Vládce se rozesmál. "Nesměj se, musím být kultivovaná dáma, když můj Sultán mě pozoruje." Tera dořekla a vzala si pohár, z kterého se napila. "Velice mě uchvátil ten příběh o lásce poutníka a jeho ženy. Opravdu se to stalo? A chtěla by si to zažít? Nemám pravdu? Jinak nádherně umíš vyprávět." Dívka se podívala a smutně se usmála, zase se trefil do citlivého místa, sakra, nadával si sobě, bylo znát, že něco se stalo, ale nechtěl se jí vyptávat, až bude čas, řekne mu to sama. Dívka ale přemýšlela, jestli to má říct, ale nakonec mu odpověděla. "Je to příběh, který znala má maminka. Vždy nám to vyprávěla na dobrou noc, nebo když jsme chtěli, aby nám to vyprávěla. A ohledně toho hlasu, to otec mi říkal a všichni to vždy potvrdili, že mám hlas po své matce. A chtěla, ale mám pocit, že už tak žiji, jako v tom příběhu." Dívka měla celou dobu zasněný pohled. Jakoby mimo realitu. Sultán jí pozoroval a naslouchal tak jako ona jeho. Dívka sklopila oči k zemi a Sultán položil ruku na její. "Děkuji ti za to, že jsi a že díky tobě jsem šťasten." Tera se na něho podívala láskyplně, tak brzo se zamilovali, tak brzo jeden druhému patřili, tak brzo bylo znát, že jsou šťastni. Ale věděla s jistotou, že, ať se stane cokoliv, budou vzpomínat na tenhle okamžik s láskou a úctou sobě vlastní. Na chvíli kdy byli spolu, povídali si, doplňovali si věty, kdy se milovali. Sultán si taky tohle uvědomoval, rozuměl si s ní beze slov. Vyděsilo ho to, ale také potěšilo, ty slova myslel vážně a byl rozhodnutý jí to dokázat i činy. Alespoň na chvíli opravdu zapomněl na to, co se stalo, zapomněl na temné myšlenky, měl nádherné sny. Ona to dokázala, byl do ní zamilovaný právě proto, že byla jeho štěstí, jakoby jí jeho dávná láska k ní poslala,aby na ní už jenom vzpomínal a ponořil se do života s jinou láskou, která je nádherná, aby nezapomněl na tento cit, což se nějakou dobu povedlo.
Ano vzpomíná na svou dávnou lásku a v srdci jí bude mít, ne s pláčem s bolestí. Doslova se zbláznil, nádherně zbláznil. Našel svou krásu, lásku a štěstí? Jak nádherná byla hebká pleť, čokoládově hnědé oči, velký nos, který se mu líbil, vysoké čelo, postavu, kterou tak rád objímal, nyní byla oblečená do temně modrého župánku z hedvábí, jak nádherně vlály její vlasy, když větřík z venku dostal se přes balkón dovnitř, tak hnědé, dlouhé a kudrnaté. Byla kouzelná. Ano, byla ten měsíc, ta nejzářivější hvězda v celém nebi. Může děkovat Alláhu za tento dar. A děkoval za tuhle kouzelnou chvíli. Za noc a ráno, které strávil a tráví s ní. Nechtělo se mu k povinnostem a děkoval, že nikdo nevyžaduje alespoň jeden den jeho přítomnost, alespoň má zástup a to v podobě Mustafy Paši, svého věrného přítele.
Do komnaty Valide Sultán vstoupila žena zakrytá v temně fialovém plášti, bez ohlášení. Valide seděla a zkoumavě pozorovala tu ženu. Moc dobře se nevyspala, byla jedna z lidí, která tuto noc nespala: "Neohlášeně a tak drze vstoupit do komnaty Sultánky, stráže!" a ještě ke všemu Valide byla nervózní, její syn se ještě k ní nedostavil přesto, že to měl ve zvyku, začít den vstupem do komnaty své matky. Byla nervózní, už poslala sluhu, Arifa Aghu, ať podá o něm zprávu. "Tak takhle vítáte návštěvy?" Valide tento hlas přišel velmi povědomí, málem ztratila dech, postavila se rychle, s očekáváním přistoupila blíž k ženě. Ta si sundala kabát a podala ho své služebné. Valide vyjekla nadšeně, byla to její dcera, jak tušila. Matka láskyplně objala svou dceru. Na to byla Akasma velký odborník, svou matku vždy přiváděla k šílenství a dělala na ní chytáky. Byl jeden z Validiných pokladů, nejmladší dcera, která byla přesnou kopii matky. Jenom tak jak její bratr měla modré oči, což byl nezvyk. Bylo to zřejmě po nějakém předkovi ze strany manžela. A ještě jeden malý rozdíl, který rozhodně nevadil. Dcera nebyla tak vysoká jako její matka, byla o trošku menší. Matka s dcerou se posadili a Valide svou dceru pozorovala. Zářila, jako slunce mírně se kulatila, měla na sobě fialové šaty s hedvábné látky. Sultánky tento druh látek měly nejraději. Akasma měla také v boku krajkový vzor, který byl doplněn pozlacenými symboly. Vlasy rozpuštěné, vzadu však vrchní prameny vlasů svázané. Nebyla jako matka, aby ukázala, že je Sultánka. Dcera se uměla vcítit do druhého člověka. Matka pohladila bříško své dcery a překvapeně pravila. "V tom dopise to vypadalo, jakoby si teď se dozvěděla, že si těhotná, má milá. Určitě si byla těhotná i v době smrti otce. Je dobře, že se ti nic nestalo. Kdybych to jenom věděla…" V jejím hlase bylo znát zklamání, ale stejně tam vládla radost i smutek. Směsice třech emocí. Radost že má dceru tady, smutek kvůli Ahmedovi. "Matko, poslala jsem vám tuto zprávu pozdě, protože jsem chtěla mít jasno, že se nic nestane, ale vždy dělám věci opatrně a snažím se zůstat v klidu, nestresovat se, nakonec jsem se ujistila, že je všechno v pořádku. Ještě však není vyhráno. A ano byla jsem již v té době těhotná a věděla jsem to, jen jsem to neřekla v té době ještě Rüstemovi. Bála jsem se, že smrt otce bude mít na to dohru." Povzdechla si Akasma, "Víte, že se nám to taky poprvé nepovedlo, nechtěla jsem se hned unáhlit, ta první zkušenost, mě ranila a doteď je mi to líto, podruhé bych to zřejmě už nepřežila." Dcera to dořekla a sklopila zrak k zemi, bylo jí smutno, ale i tak měla radost z dítěte, které jí roste pod srdcem a tak své bříško hladila láskyplně. Matka pokývla souhlasně hlavou: "Kde je Rüstem? Neměl by být s tebou?" ptala se matka. Dcera se podívala matce do očí. "Rüstem dorazí za mnou druhý den. Musel vyřídit poslední formality. Nechtěl, abych je povedla sama, i když jsem chtěla a ujišťovala ho, že to zvládnu." Dcera se usmívala "Je velmi opatrný. Chce, abych byla v pořádku a všechno, aby bylo tak jak má. Dostal dopis od bratra, má přijet do paláce Sultána a provést výcvik mužů. Rüstem byl tím velmi potěšen." Akasma si prohlídla komnatu. Dlouhou dobu tady nebyla, prostorná, útulná malá síň jak říkávala jako mála. I když do malé síně měla daleko. Harém byl pořád pro ní domovem, kde se ráda vracela. Matka jí tiše pozorovala, věděla, že její dcera přemýšlí či vzpomíná. Znala svou dceru moc dobře a tak nechávala prostor dceři ke snění a pak promluvila "Ano? S tím se mi tvůj bratr nepochlubil, ale dělá vládu, zatím dobře a vlastně jsem slyšela o tvém muži. Byla a je to určitě výborná volba. Rüstem má bohaté zkušenosti, které se budou hodit." Odpověděla matka s úsměvem. "A co bratr, jak myslíš, že si vede, slyšela jsem sice pozitivní hodnocení, což ráda tomu věřím.", "Dělá mi radost to ano. A věř těmhle informacím, jsou pravdivé. Velkovezíři mají konec, konec jejich vlády a krádeží. Mohou proplakat celý potok." Pravila matka přesvědčivě a naštvaně, dcera dobře věděla, jak velkovezíry matka nesnese. Valide věděla, že syn je pravý opak svého otce, kolikrát se snažila přesvědčit ho o opaku, sama musela udělat pár věcí a popravit dva velkovezíry. Sám Sultán to ovšem nevěděl. Musela udělat hodně věcí a zabít dva další lidi, aby se o tom její muž nedoslechl. Ale Sultán byl příliš slabý. Věděla to, ale i přesto ho milovala a udělala pro něj spoustu krutých věcí, aby zajistila moc synovi a zachránila alespoň částečku moci svého manžela. Byla šťastná, že její syn pokračuje v jejím odkazu a byla ráda, že je jiný než jeho otec. " Rüstem je velmi spokojený se Sultánem. Řekl, že je rád že se našel schopný vládce. Snad si to udrží a bude silný." Odpověděla Akasma. Matka se na svou dceru usmála. "Jsem ráda, že si tady." Akasma se usmívala, oči jí zářili štěstím. Matka jí tak ráda viděla v takovém stavu. Konečně se na ní usmálo štěstí. "Rüstemovi už nezáleží, zda to bude pokračovatel rodu, hlavně ať je zdravé" pohladila si dcera bříško a usměv měla na tváři. Matka ji přikyvovala. "Mám pro tebe taky zprávu." Dcera zvedla hlavu a zvědavě se podívala. Z tváře matky mohla vyčíst, že je to úžasná zpráva. "Tvůj bratr bude otcem. Promiň, že jsem ti to neřekla dřív, ale chtěla taky mít pro jistotu klid. Je radši, když to ví harém a palác. Takže nás čeká následovník trůnu. " Akasma byla v němém úžasu, matce připadalo, že je daleko šťastnější než její bratr. "To je úžasné a kdo je matkou?" zeptala se dcera. "No přece Daye Sultán." Akasmě pohasl na chvíli úsměv. Nemohla matka tušit, že právě s Daye se nemusí. Měla k tomu pádný důvod. Akasma věděla hned, že Daye si vysnila linku své kariéry Sultánky. Sama tím Akasma byla svědkem, dokonce jí podezírala z vraždy jedné z konkubín. Byla to pro ni vypočítavá potvora a tím to haslo. Koneckonců byla ráda, že z tohohle paláce je pryč od Daye. Ale stejně Akasma se taky přetvařovala. Nechtěla kazit matce radost z vnuka, který má přijít na svět. Bude ho mít stejně ráda, je to přece dítě jejího bratra. "A kde je bratr?" ptala se Akasma., "To právě nevím. Měl přijít, poslala jsem sluhu, aby mi podal zprávu. A teď jsem naštvaná nejen na syna, ale i na sluhu. Šnek jeden."
Mezitím sluha Arif, kterého poslala právě Valide Sultán, procházel zlatou chodbou ke komnatě Sultána. Před dveřmi stáli dva strážci, s jedním z nich Arif měl dobré vztahy: "Tss, Tss," Strážce si Arifa všiml a popošel kousek dál od dveří. Taky se díval, zda se někdo nedívá, tomu druhému věřil, měli spolu dobré vztahy. Co se děje, Arife?." Poptal se strážce. "Co se děje u Sultána? Valide Sultán je totiž nervózní. " Zeptal se Arif a následně vysvětlil, proč se ptá. Nemohlo to nějak vadit, strážce byl jeho přítelem. Taky, že obratem, šeptem odpověděl: "Slyším hlas té ženy, je tam pořád už od večera. Povívají si, smějí se. Ať žije romantika." Strážce významně povytáhl obočí. Arif se podíval na dveře komnaty Sultána. "A tak. Tak se mi zdá, že bude ještě veselo. Díky za zprávu." Strážce šel zpět ke dveřím a Arif spěchal za svou paní. "No toto." stačil Arif poznamenat pro sebe.
Sultán se smál, konkubína mu vyprávěla historku z dětství: "Normálně mě polil a ty se tomu směješ, Mehmede." Tera se postavila a dělala uraženou, pak se rozesmála a posadila se na klín Sultána, který jí objal. Ona ho políbila na čelo a hladila ho po vlasech. Dívali se stejným směrem, aniž by si to uvědomovali. "Víš, že je to poprvé po dlouhé době, co jsem se takhle smál, co tenhle cit cítím. Zapomněl jsem jak je silný. Má milá Sultánko." Řekl něžně Sultán. Tera zavřela oči, v duchu si opakovala tuto větu. Aby si jí vtiskla do paměti. A usmívala se. "Díky tobě jsem poznala cit, který jsem neznala. Jsi první muž, který tohle dokázal, jsi první, kterého jsem do sebe pojmula. První a zároveň poslední. Díky tobě si připadám jako ve snu. Nechci se probudit ani náhodou." Potom se odtáhla a naklonila hlavu do leva. "Co si to řekl? Má milá Sultánko? Vždyť nejsem Sultánka." Sultán se na ní díval. Oči jí doslova zářily, usmívala se. Byla jako slunce. Byla jako měsíc. Byla jako voda a oheň. "Jsi Sultánka mého srdce. Tohle stačí." a políbili se.
V harému byl rozruch, Kalfa se podívala, co se děje, dívky živě diskutovaly. Až ucítily něčí pohled, jejich debata utichla a rozestupovaly se do řady, Kalfa měla respekt. Respekt, který budovala dlouho. Byla pyšná na své postavení a na dobré vztahy s Valide Sultán, s tou Valide, která byla její konkurentka. Ale nakonec staly se z nich přítelkyně, což bylo dosti vzácné v tomhle místě, kde jedna šlape na paty té druhé. Na rozdíl od těchto děvčat a dalších před nimi, obě, jak Valide tak i Khalida, jak se jmenovala po přijetí muslimské víry, ukázaly, jak se chovají pravé dámy. Pro Khalidu Kalfu byla čest být součástí harému. Být ta, která mohla být mocná za nepřítomnosti Valide, na rozdíl od ostatních děvčat. Ano, byla jako ony. Ale smířila se s tím. Jediné co jí trápilo, byla smrt svých dcer, které měla se Sultánem. Nakazily se nemocí, která kolovala v harému, a smrtí syna, který zemřel při porodu. Byly to obrovské rány, které se snažila i po letech překonat. Ale s tím byla silnější. Khalida pozorovala zkoumavě děvčata. "Tera tu ještě není?" schovala se za maskou, za tu dobu se rovněž jako ostatní dokázala chopit, využít situace, zakrýt překvapení či vyděšení, v harému přežijí jenom přetvářky, podvody, lži. Ale také vytrvalost, síla, a hlavně mít za sebou někoho silného. Kdo to poznal, vyhrál. V nitru byla Khalida velmi překvapená, od té tragédie, žádná z konkubín ani Daye Sultán nebyla u Sultána, dříve Šehzade Mehmeda tak dlouho, ani jako jeho manželka. "Ne nevrátila se." Dívky pokrčily rameny. Khalida hned poznala, že terčem pomluv a drbů je právě Daye a Tera se Sultánem. Khalidin zrak přešel nahoru, do komnat oblíbenkyň a manželek, kde má komnatu Daye. " Běžte do práce a dost řečí." Přikázala Kalfa, která se rozhodla jít nahoru do komnaty Daye.
Akasma si s matkou povídala, když je přerušilo zaklepání: "Vstupte." Valide řekla a otevřely se dveře, ze kterých vešel sluha. "No konečně" Valide se postavila a šla naproti sluhy, který se sklopeným zrakem šel ke své paní. Poklonil se: "Sultánko" oslovil svou paní. "Tak spusť", pobídla ho Valide. "Sultán je ve své komnatě i s konkubínou." Řekl zprávu a podíval se na Valide, když spatřil Sultánovu sestru, rovněž se poklonil i k Akasmě, která se usmívala a pravil? " Rád Vás vidím, Akasmo Sultán." Valide měla překvapený výraz, "Tera Hatun se ještě nevrátila?", "Podle všeho, ne, nevrátila, Sultánko. Ještě z komnaty jsem slyšel její smích. " Valide to opravdu překvapilo. Tohle je změna. "Kde je Kaya Kadin, ať sem okamžitě přijde." Nařídila Valide Sultán Arifovi, který se následně poklonil a odešel.
V komnatě se Daye Sultán dívala do zrcadla, tentokrát převlečená, měla na sobě červené šaty, které byly z boku pozlacené. Obrátila se na bok. Její bříško se kulatilo. Bylo už znát, že čeká miminko. Podívala se na něho a pohladila ho. Na hlavě měla čelenku s červenými rubíny. Vypadala jako královna, ale necítila se tak. Pořád chodila sem a tam a teď věděla, že Tera se nevrátila. Užíralo jí to. Tato zpráva se šířila po harému jako mor. Dveře se otevřely a vstoupila Khalida Kalfa, Daye se obrátila celá, když spatřila vejít Kalfu. Přistoupila k ní blíž. Nevypadala šťastně. Kalfa si jí zkoumavě prohlížela. "Vidím, že si nespala. Nevypadáš dobře. Měla by spát a jíst. Služebná mi pravila, že se o tebe bojí. Chováš se jako nerozumná holčička." Kalfa přistoupila k ní blíž. "Daye však vybouchla, " To ty za to můžeš, ty si jí nabádala, mnoho děvčat řeklo a sama jsem se dívala jak s ní mluvíš! Doufám, že si spokojená! A jak se opovažuješ se mi nepoklonit!!!" Kalfa jí vrazila facku. Daye si přidržela tvář a obrátila zrak ke Kalfě. "Tohle řeknu Sultánovi a Valide. Vyhodí tě, udeřila si Sultánku. Oblíbenkyni Valide a manželku Sultána Mehmeda a taky tu, která nosí pod srdcem sultánovo dítě!" Křikla zlostí Daye Sultán. Kalfa jí vzala ostře za loket. "Zatím nemáte vyhráno. Ani nevíte, jestli to bude syn. Nevyskakujte si, Daye Sultán. Mám tu daleko větší místo než vy. Také jsem ta, která ležela vedle Sultána, taky jsem ta, která mu porodila děti. A jak jde vidět, oblíbenkyni Sultán již má, ale jsi pouhá manželka, která čeká dítě. I já jsem byla jako vy. Ať nepopadnete podobně. Dejte si pozor, Daye. Mohla by Vás dostat Vaše pýcha. Už teď se to viditelně prokazuje." Klidně a důrazně Kalfa pravila. Khalida pustila Daye, která se hned chytila za bříško. "Máte křeče?" řekla Khalida starostlivě, ale ještě pořád nasupeně. "Ne, jenom dítě chráním před tebou." Zasyčela Daye.
Kalfa nedala na sobě nic znát a odcházela, pronásledovaná vražedným pohledem Daye. Ale hned jak se zavřely dveře, Daye si sedla na postel. Zrak měla skloněný k zemi, po chvíli se obrátila hlavu ke dveřím se starostlivým výrazem. Téhle Kalfy se bála ze všech nejvíc. Ať byla Sultánkou, nebo ne. Věděla moc dobře o její minulosti. V tomhle nedokázala pochopit Defne Sultán, jak to mohla dopustit. Alespoň na ní něco má. Jen musí vyčkat na pravou chvíli a i Khalidy se zbaví, jednou pro vždy. Ale věděla již s jistotou, že minulost se musí opakovat. Musí být Sultánkou za každou cenu. A potopit tuhle ženu. Kalfa jak vyšla z komnaty Daye, popošla o kousek napřed. Stál před ní Arif. Pátravě na něho pohlédla. "Co se děje?" optala se ho. "Valide Sultán vás očekává." Odpověděl s úsměvem Arif. "Ohledně Tery, že ano?" "Ehem" pokývl sluha s úsměvem. "Nesměj se jako trotl." Řekla Khalida a odcházela za Valide. Sluha stál na místě a doprovázel jí pohledem.