Poslední rozloučení

10. března 2015 v 22:17 | Alžběta T. |  Velkolepé století
Scéna, kterou budete číst, byla v seriálu, jen je upravená a v jiném podání. Vzhledem k tomu, že Raziye tam vystupuje coby dcera Mahidevran Sultán a je dospělá i k tomu, že scénu jsem ještě neviděla.
Mihrimah Sultán jde do komnaty starší sestry Raziye. Raziye je oblečená do červených šatů v boku pozlacenými. Její havraní vlasy byly svázané do drdolu a na hlavě měla korunku, posetou červenými rubíny, ve tvaru trojúhelníku. Dívala se smutně do zrcadla. Poslala psaní své matce do Bursy, že otec se chystá na své poslední tažení. Mahidevran, její matka si přála, aby se s ním rozloučila. Raziye cítila, ale hořkost a vztek. Zabil jí jejího bratra Mustafu, díky ní její matka neživoří. Starala se o ni, protože její otec, Sultán Suleyman, nechal její matku na pospas svého osudu. Raziye chtěla odjet s ní, ale matka si to nepřála. Ke všemu vzal i život jejímu manželovi. Veliteli Janičářů. Zaklepal někdo na dveře. Raziye se na dveře podívala. Otočila se celá k nim a pak řekla. "Dále." Byla to právě její sestra Mihrimah, dcera nenáviděné Hurrem Sultán. Sestry byly přítelkyně. Raziye jí pomáhala, podporovala, ale smrt jejich nejbližších to všechno změnila. Raziye se přidala na stranu své matky. Nyní se na svou sestru Mihrimah dívala jako na cizí ženu. Mihrimah k ní přicházela opatrně. Raziye naklonila hlavu doprava. "Proč si mě potěšila svou návštěvou, Mihrimah?" zeptala se Raziye chladně. Mihrimah se zastavila. Dívala se své sestře do očí. "Měla bys tam být. Jsi dcera Sultána Suleymana a on sám tě rád uvidí." Raziye se narovnala a usmála se. "Aha, poslal tě. Proč nepřišel sám?" "Raziye, jsme rodina, ať se stalo, co se stalo. Musíme držet při sobě." " Na to měl myslet dřív, než uškrtil mého a tvého bratra a usekl hlavu mého manželovi."" Ano, chápu tvou bolest, ale nedělej to, čeho bys později mohla litovat." Hlas Mihrimah byl stále naléhavější. Raziye nehnula ani brvou. Byla bez sebemenší reakce. Uvažuje snad o tom. Řekne nakonec, že půjde s otcem se mnou, jako sestry? Jako tenkrát?, proběhlo Mihrimah hlavou. "Myslím si, že nemáme se o čem bavit. Jsou hranice, které by neměl překračovat, ani vládce." "Co to povídáš, Raziye? Jak se opovažuješ tohle říct? Dělal to, co bylo v danou chvíli správné." "Takže svatba s tebou a Rustemem byla pro tebe taky vhodná? Taky správná?" Mihrimah udělala o krok dozadu. "Ať bylo cokoliv, jsme společné krve, jsme sestry. Časy, kdy jsme si byly blíž, jsou zřejmě pryč." Řekla Mihrimah smířeně. Otočila se a odešla. Raziye se za ní dívala s pootevřenými rty. Věděla, že svou sestru zranila. Sklopila zrak k zemi, když dveře za její sestrou se zavřely. Raziye se otočila zpět k zrcadlu a dívala se na sebe, na svůj obličej a vrátila se zpátky v čase.
Nemocný Sultán Suleyman. Postraší děd. Jeho chůze byla, ale vznešená. Značila sílu. Byl skutečným Sultánem, i přestože každý krok mu působil bolest. Nesvíjel se. Zastavil se až u své dcery Mihrimah. Ta měla na krajíčku, bylo jí do pláče a věděla proč. Naposledy vidí svého otce. Naposledy, tak hrozně to znělo. Ta zpráva, že není její otec zdráv. To, že se možná nevrátí opět jako vítěz živ. Vrátí se buď příliš slabý, anebo jako mrtvola. Tohle byla strašná představa, i když na to člověk se připraví, rána je to strašná a má stejné následky jakoby to bylo nečekané. Na smrt se nedá připravit. Prostě nedá. Sultán se rozhlédl. Neviděl další známou tvář. Zesmutněl, že jeho starší dcera nepřišla. Tak moc by jí v tuto chvíli rád viděl. Byla jeho andělem. Byla jeho kousek místa, kde mohl odpočívat. Mrzelo ho, co jí provedl. Mrzelo ho, že jejich vztah ochladl. Mihrimah, když spatřil, zapomínal na to, ale myšlenky měl i na Rayzii. Miloval je obě, i když každou pro něco jiného. Díval se Mihrimah do očí, ze kterých bylo znát, že bude plakat. A to si slibovala, že před svým otcem bude silná. Utřel jí slzu, poté co si jí všiml. "Mihrimah, neplač. Nedovol smutku, aby tě překonával." Mihrimah se pokoušela o úsměv. "Vládce, zůstaňte tu." "Mihrimah, dcerunko, můj měsíci. Jsem Sultánem. Jsem velitelem, musím být se svým vojskem. Vrátím se…" lhal, dobře věděl stejně jako Mihrimah, že se nevrátí živý. Naposledy se vidí. Pohladil svou dceru a políbil jí na čelo. Mihrimah to nevydržela a začala plakat. Její srdce se trhalo na kusy. Byla jeho oblíbená dcera, brával jí na cesty. Byla pro něho důležitá. "Promiň, otče. Nezvládla jsem jí přemluvit." To byl taky dar Mihrimah. Jakoby četla svému otci myšlenky a chápala státní záležitosti. Dělala mu rádkyni. Byla po své matce. Silná, odvážná, bojovná a krásná. "To nic. Ty za to nemůžeš." Sultán natáhl k ní ruku, kterou Mihrimah políbila a odcházel. Mihrimah ho očima následovala, zaslechla něčí kroky, otočila se a uviděla známou postavu. Ta se dívala smutně na Sultána. Tolik se změnil. Nemoc poznávala. Sultán se otočil, aby naposledy uviděl svou dcerku, změnil výraz, když viděl přicházející Raziyi Sultán. Suleyman byl nadšený, šťastný i smutný. Raziye k němu přicházela, Sultán šel taky k ní. Objal jí. Objali se. Mihrimah se vykouzlil upřímný úsměv, i přes slzy byla šťastná, že Raziye se taky rozloučí s otcem. Raziyi Sultán otec taky políbil na čelo. Raziye se neusmívala. Plakala. Poklonila se svému otci. "Vládce." "Odpusť mi, Raziye." Řekl otec a měl slzy na krajíčku. Raziye poznala v jeho očích smutek. "Vládce, odpouštím vám a snad odpustíte i vy mě." Řekla Raziye přiškrceným hlasem, ke konci se zlomil, slzy ji ho lomily. "Nemám důvod ti odpouštět. Nic si neudělala špatně. Zachovala ses tak, jak bych se zachoval já. Jsi kousek mé duše, mého srdce, Raziye. Jsi Sultánka. Dcera vládce." Raziye znovu vzala otci jeho ruku a políbila mu jí. Mlčela, na tohle nebylo co odpovídat, ale pak se na něho podívala. "Jsem vaše dcera, tak jako nikdy předtím jsem nebyla. Jsem na vás hrdá a z celého srdce si vás vážím." Tyhle slova se mu vryla do paměti. Nechtěl od svých dcer odejít. Každá měla kousek, ze svých matek, každá měla kousek od něho. "Sbohem, Raziye." Sultán Suleyman pohladil svou nejstarší dceru a odešel. Raziye svého otce doprovázela pohledem, Mihrimah k přicházela. Sultán se zastavil a naposledy se otočil. Viděl své dcery vedle sebe. Raziyi Sultán a Mihrimah Sultán. Usmál se na ně. A pak zmizel. Jakoby zmizel v mlze. Obklopen svým vojskem.

Zdroj foto: Facebooková stránka Velkolepé století

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama