Část 5.

28. března 2015 v 22:23 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Sultán Mehmed byl korunován. Jeho matka, Valide Sultán byla spokojená. Její úsměv tančil na rtech. Když odcházela od korunovace v nádherných pozlacených šatech a korunkou na hlavě, všimla si povyku v harému. Valide se zastavila a nespustila oči z dívky, kterou tu ještě neviděla. Vlastně si nevšímala konkubín, tyhle časy již dávno odpluly do říše zapomnění. Přece jen nebyl důvod. Byla Valide Sultánou. Jedinou ženu, kterou doposud sledovala, byla Gulsah Sultán a také, kdyby přece jenom přišla dívka, která by překročila hranici a ohrožovala její pozici, Defne Valide Sultán by již nedovolila, aby se ještě jednou nadechla. "Kdo je ta dívka?" zeptala se. Dotaz, mířil na Kayu Kadin, která stála za ní a tvářila se dost ustaraně. "Je to nová konkubína. Původně měla patřit vašemu muži, nyní patří Sultánovi Mehmedovi. Je z Uralu. Předtím byla klidná. Dokonce co Beyhan Kalfa mě obeznámila, hned šla do práce a uctila památku zesnulému Sultánovi. Jazyk však ještě moc neovládá. Jedna z Ust mě obeznámila, že se učí velmi rychle. Základy by měla umět. Soudím podle toho, že byla mezi obchodníky dlouho. Přece jenom cesta vyžadovala čas." "Jak jde vidět, své chování neovládá, Kayo. A co tak vidím, Beyhan neměla zase tak pravdu. Tohle musíš srovnat. " Řekla rázně Sultánka. Kaya násilně polkla. Valide vznešeně, pomalu a jistě mířila k sálu harému a poslouchala slova dívky, která křičela na sluhu. "Ne! Vzali mi všechno! Všechno! Jsem člověk. Nebudete se mnou zacházet tak, jak je vám libo!!" křičela dívka pořád dokola střídavě ve svém jazyce i jazyce říše, jakoby dostala záchvat, sluha jí vzal za ruce. Byl již zoufalý. Snažil se jí uklidnit: "Tero, no tak uklidni se." Valide vešla do harému a dívala se na dívku rušící řád. Sluha Teru pustil a paní se poklonil. Tera se otočila k Valide. Dívala se na ni nasupeně. Neměla potuchy kdo to je, ale soudě podle oblečení, byla něco víc, někdo, kdo je na vrcholu. Kaya za ní přišla a podrazila jí nohy. Dívka padla na kolena. Kaya na ní křičela: "Tohle je tvá paní, je Valide Sultán, je ti to jasný? Budeš se jí klanět, pro příště rozumíš?!!" Beyhan Kalfa se na Teru ustaraně dívala. Ano, Tera si vzpomněla. Tak to je ona? Ta, která řídí harém? Všechny oči se na ní dívaly. Na Teru. Pohledy byly různé. Nevěděla, kde se to v ní vzalo, začala křičet jako smyslu zbavená: "Chci svobodu, chci zase dýchat vzduch jako svobodná, chci tak hodně? Musím je najít!!!" Poprvé promluvila na někoho jiného než na Beyhan Kalfu. Doteď mlčela, uzavřela se do sebe, a jestli s někým promluvila, bylo to z nutnosti. A taky to bylo poprvé jejich jazykem. Beyhan Kalfa byla překvapená, tak rychle se nemohla naučit jazyk. I Valide v ní viděla potenciál, ale nedávala na sobě nic znát. Dokonce uvažovala, koho má tahle konkubína hledat. Výraz Valide byl chladný. Tušila, že tahle dívka bude taky velkým problémem.
Kaya jí dala facku. Beyhan Kalfa svůj zrak sklopila k zemi: "Jak jsem řekla, jsi konkubína a podle toho se budeš chovat!! Jsi otrokyně, tak si na to rychle zvykni…" "Kayo, to stačí," přerušila jí Valide Sultán. Tera si držela tvář. "Nemáš už na vybranou. Jak řekla Kaya zvykni si. Já říkám zapomeň na část tvého života, kterou si doposud prožila. Nyní si tady. A pro příště se ovládej. Tvé hysterické záchvaty trpět nebudeme. Jestli někde je trpěli, my tedy rozhodně ne." Valide se k Teře přiblížila a zkoumavě si jí prohlížela. "Jak se jmenuješ?" zeptala se Sultánka otrokyni. "Jmenuji se Tera." Odpověděla dívka poslušně. "Zvykni si, uč se. Máš talent, za tak krátkou dobu se naučit základní věci, to málo lidí umí, ale nezapomeň na jedno. Jsou tady pravidla a zákony, a jestli je porušíš. Propadneš hrdlem." pronesla Valide k dívce chladně a neústupně. Beyhan se dívala na Teru. Z její strany nebyla žádná odezva, mlčela. Co v tu chvíli měla dělat? Valide to brala jako souhlas a odešla.
Tera na noc v harému jen tak nezapomene. Usnula, ale v brzkých hodinách jí probral ošklivý sen. Tera byla opřená o zeď a pozorovala pár dívek, které se objímaly, dívaly se na sebe, jako by byly do sebe zamilované. Navzájem se dívky poznávaly a slastně, ale tiše, aby nikoho nevzbudily, vdychaly. Toužebné pohledy, rty k sobě přitisknuté. Líbaly se. Teře to připadalo odporné. Pokaždé bude vidět tenhle scénář. Pokaždé bude vidět tuhle dvojici dívek pobíhat někam. Ani je nezastavila mouka, kterou měly vysypanou vedle svých postelí.
Tera měla ráno hned hodinu jazyka. Učila se také posloucháním okolí. Učila se psát v arabštině. Když Tera po hodině osaměla u stolku. Uchopila tužku a napsala své první tři slova. "Láska, rodina, svoboda." Dívala se na své písmo, na svá slova smutně. Cizím jazykem, který nenáviděla. Připomínalo jí to všechno, co zažila a co ztratila. Rány jsou čerstvé, krev smytá, ale vzpomínky zůstávají navždy. Ale najednou jí to došlo. Vzpomněla si na slova Beyhan Kalfy "Být Sultánkou je také svoboda." K Teře někdo přistoupil. Byla to právě Beyhan. Přečetla si ty tři slova. Tera rychle vstala. Beyhan se na ní usmála. "To si psala ty? Máš nádherné písmo." "Děkuji." Řekla Tera."Běž k ostatním." Přikázala Beyhan. Tera poslechla. V hlavě musí promyslet plán. O to víc se začala snažit. Teře nezbylo nic jiného. Musí se naučit jazyk. A co nejrychleji to bylo možné. A jak sama překvapivě zjišťovala, měla talent. Tenhle jazyk již slyšela delší dobu, než přišla tady. Plavba, trh jí naučili poslouchat nenáviděný, ale přesto potřebný jazyk. A taky náplní jejího dne bylo modlení. Za bratra, sestru. Ach, kde jim je konec.
Beyhan Kalfa poznala, že je to inteligentní, pracovitá mladá dívka. Na tohle měla Beyhan snad šestý smysl. Jak jí viděla projít chodbou, šla k ní již podruhé. Cítila vůči ní zodpovědnost: " Tero Hatun." Kalfa se na ní přátelsky usmívala, Tera se na ní udiveně podívala. Poprvé jí někdo oslovil Hatun. "Co to znamená Hatun?" Beyhan se zasmála. "Miláček". Kalfa měla jasný plán. "Ach, tak. Pořád ještě neznám všechna slova." "Než se naučíš jazyk více, bude to chvíli trvat a navíc jsi tu krátce, až příliš krátce. Velmi si mě překvapila. Ale zatím od tebe nečekám nic jiného, než jen otázky, ale samozřejmě dočkáš se odpovědi." Tera se na ni dívala v očekávání. "Budeš se muset snažit.", "To se snažím." Řekla jí Tera. "Ale mám otázku… Co tě pohání?" Tera byla velmi chytrá. Vycítila, že Beyhan jí chce někde dostat, ale kam? Proto odpověděla. "Svoboda. Pohání mě svoboda." Beyhan přesně na tuhle odpověď čekala. "Nevím, co se ti stalo. Ale každá konkubína, která se dostala do zajetí, chce zpátky to, co ztratila. A víš moc dobře, co se stalo. Zemřel Sultán a byl korunován nový. To je nesmírné štěstí." Tera byla bez reakce, bez výrazu. Ale věděla jedno. Beyhan jí chce dostat tam, kam chce i Tera. K Sultánovi. Jen jí dělaly starosti dvě věci. Za prvé proč, za jakým účelem Kalfa jí pomáhá. Tera si taky uvědomila, že měla také nesmírné štěstí. Díky smrti Sultána Ahmeda má možnost se postavit na nohy. Jenže byla tu jedna chyba. Možná Tera byla chytrá a dobře odhadovala lidi, ale byla jako dvě osoby, které se v ní praly. Byla naivní a dost hodná, pro tento svět to bylo tohle nepřípustné. Nebylo pro takové dívky místo, protože byly zničeny dřív, než se stačily rozkoukat.
Valide seděla v přijímací místnosti. Akasma Sultán již odjela spolu se svou sestrou hned po korunovaci. Gervahan byla nadšená a se spěchem se loučila. Valide zase pro změnu nebyla nadšená z jejich odchodu. Alespoň Gervahan měla zůstat, aby si věci ujasnily. Byla na straně svého otce. Otevřely se dveře komnaty Sultánky a vešla ze dveří plavovláska s modrými šaty pozlacenými v bocích. Vlasy měla spletené do copánku o čtyřech pramenech, a na hlavě zlatou čelenku posetou rubíny. Vesměs Sultánky milovaly takové ozdoby. "Sultánko," mladá žena nebyla sama. Hned za Valide běžela holčička s roztomilým úsměvem. Byla kopií oné mladé ženy. "Babičko" v dětském hlase bylo znát upřímná radost, úcta a láska. "Mahidevran." Oslovila svou vnučku Valide a vroucně se s ní objala. Pohlédla pak do dětských očí své vnučky, které zářily. "Ty jsi nám vyrostla. Páni. Z tebe je velká slečna." Maminka holčičky se poklonila k Sultánce. Valide k ní zamířila a s úsměvem pozdravila. "Daye Sultán, copak tady děláte? Ne, že bych tě ráda neviděla s Mahidevran. Ale je doba, kdy cesty jsou nebezpečné. " Valide se starostí v hlase manželku syna objala. Žádná jiná v harému neměla takové privilegia jako Daye. Daye jí vzala za ruku a políbila jí. Pohlédla jí do očí. "Nemohly jsme se dočkat a Mahidevran chtěla vidět svého otce." S těmito slovy se Daye dívala na svou dceru a hladila jí po vlasech, pak vzhlédla k Valide s vážným výrazem. "Je mi líto našeho vládce…. Inshalláh bude Sultán Mehmed tím nejlepším." "Amen... Je to můj syn. Má krev. Bude schopný." Odpověděla jí s jistotou v hlase Valide. "Chtěla jsem Vás taky pozdravit, než půjdeme do své komnaty." "Jsi moc milá, Daye. Komnata již je připravená. Čekala jsem víceméně, že přijdete dřív." Valide se dívala na svou usměvavou Mahidevran. "A co Mehmed?" optala se Daye. "Bude zaneprázdněn povinnostmi, takže musíš chvíli vydržet." Daye pokorně naslouchala Valide. Nebo alespoň předstírala. Její nevinnost již dávno zahynula. "Daye, je také jasné, že budeš na druhé koleji. Nyní je Vládcem. Již zapomeň, že bude s vámi trávit tolik času jako dřív." Pravila ještě dodatečně s vážným hlasem Valide. Daye to brala jako varování. Sklopila zrak k zemi a mlčela, ale zatvářila se kysele, což Valide zpozorovala. "S tím jsem počítala a počítám." Řekla nepřesvědčivě. Valide nebrala v potaz, že její vnučka stojí mezi nimi. Chytla jí bradu a zvedla své snaše hlavu. Ta se jí dívala do očí. "Teď tě spasí chytrost a trpělivost především."
Nora Hatun byla jedna z konkubín, které si přály dostat se na vrchol, ať to stojí, co to stojí. Nebyla ani oblíbenkyně. Chtěla být to co Daye. Jakmile by se dostala na vrchol, zbavila by se i jí. Smazala by jí z povrchu zemského. Nora měla spojence, v zahradě se setkala s jedním eunuchem. Chtěla připravit varování pro jednu z konkubín a tím i pro všechny. Vybrala si postel Tery Hatun. Nová krev je nebezpečí. Nora měla v pytli mrtvé zvíře. Harém byl podivně prázdný. Nora si také dávala pozor, zda nikdo nejde, aby nepadl na ní jediný stín podezření. Chodbou procházela jedna konkubína Sarah. Zastavila se a dívala se na Noru, jak vchází do sálu. Jedna z dívek spala, druhá seděla a česala si vlasy. Jedna z nich uprostřed stála. Candefa. Naštěstí Nora, měla schopné lidi. Bylo k nevíře, že tahle konkubína, která neměla zlato, uměla přesvědčit lidi. Nora využila slavnosti na počest nového Sultána na dvoře harému. Harém je síť tajných chodeb, dívky si to dobře uvědomovaly a plně je využívaly. Další dvě konkubíny stály opodál a dívaly se. Ty nemohly dělat problémy. Pod výhrůžkou, že se Valide o jejich poměru dozví, což bylo nepřípustné, mlčely jako hroby. Nora položila mrtvého zajíce na postel. Prostěradlo hned prosakovalo jeho krví. Žena ho hned přikryla a odcházela s posměšným pohledem v doprovodu své přítelkyně. Tera zrovna procházela chodbou a došla k síni harému. Měla ještě důležitý hovor s Beyhan . Tera si ještě všimla odcházející Nory, která se na ní usmívala. Teře přeběhl mráz po zádech. Měla divný pocit, tušení, že tahle žena něco provedla. Vstoupila do síně. Dívky, které seděly, již odešly, aby nepadl na ně stín podezření, i když to nebyly ony. Tera se rozhlédla. Ze zahrady se zrovna vracely i jiné konkubíny, které se smály a diskutovaly. Tera usoudila, že nic se nestalo. Sedla si na postel, aby si schovala před koupelí přívěšek. Ucítila, že tam něco je. Vstala a odkryla přikrývku. Zakřičela, dívky se šly podívat, co tu novou konkubínu tak vyděsilo a hned to pochopily. "To je zajíc." "Kdo to mohl být?" Tera se rozzuřila. "Vím kdo!" a odcházela za Norou.
Daye Sultán seděla s Valide a dcerkou v přijímací místnosti. "Je kruté, že Sultán dovolil, aby Gulsah Sultán tu zůstávala." "Má nakonec pravdu. Není to hrozba pro mě ani syna. Své již dávno ztratila." "Ale i tak bude se pokoušet vás dostat na kolena." "Tohle nevyslovuj! Mám kolem sebe dost lidí, kteří jsou tu pro mě. A navíc, jestli o něco se bude pokoušet. Poteče její krev." Daye násilím polkla. Ženy mluvily potichu, aby to neslyšela dcera Daye, která seděla opodál a vyšívala. Byla velmi zručná, ale přesto vnímala, co babička říká, proto zvedla hlavu a se smutným výrazem na ní pohlédla. Ta seděla vznešeně. Někdy z této ženy šel strach. Daye pohlédla na svou dceru. Usmívala se. Zaklepaly však dveře. "Dále", vstoupil Arif Agha a za ním dva eunuši táhly rozzuřenou Teru."Sultánko, tahle dívka opět řádila." Valide vstala a šla k Teře. Přísně se na ní dívala. Tera byla dost divoká a řvala. "Ne, tohle mi nikdo nebude dělat. Tohle si zasloužila!!!" "Cožpak jsem nic neřekla !!!" Daye se také postavila a šla o krok na před, aby si prohlédla tuhle barbarku. Muži jí donutili postavit se na kolena. Tera se celá třásla vztekem. "Sultánko, já za nic nemohu. Někdo mi položil na postel mrtvé zvíře.!!! Té dívce jsem vrazila facku, zasloužila si to.!! Chci svobodu, nebo smrt.!!!" Daye Sultán se posměšně dívala na tu scénu. Mahidevran se schovala za matkou a tiše pozorovala co se děje. V očích Tery byla zlost a smutek. Valide se neovládala, chtěla krutě potrestat tuhle nestydatou dívku. "Odveďte jí do žaláře!! Na noc ať tam zůstane! Ihned!!!", "Neee, neee!!!" bránila se dívka nejen slovně, ale fyzicky. Poškrábala obličej jednomu eunuchovi, který jí držel. Chybělo málo, aby jí nevrazil pěst do obličeje. Valide již začala zuřit. "Místnost nářků by jí umlčela." Daye tiše, ale zřetelně navrhla. Valide, ale nechtěla jí poslat do místnosti nářků. Valide dělala, jakoby Daye neslyšela a přikázala. "Odveďte jí a rychle. Bude bez jídla!" Tera se podívala zlostně na všechny okolo. Její pohled se zastavil na posměšném pohledu Daye Sultán, její dcery, která stála za zády, si ani nevšimla. Poprvé za život, se tyhle dvě, Daye a Tera potkaly.
Noc v žaláři nebylo pro Teru utrpení. Byla bez jídla, ale na to neměla, ani pomyšlení. Žila prázdný život a žila také vzpomínkami na svou rodinu a modlení.
Čas se táhne, nic nevsákne můj smutek. Chci běhat po lesích. Chci létat jako pták na nebi a doletět hodně daleko. Daleko od tohoto místa. Daleko od starostí, které mé srdce ničí. Dýchám po svobodě, ale vím, že blesk mě zasáhne. A bolest neustoupí. Ať přijde událost, která všechno skončí. Zlé sny, smutek, alespoň na chvíli. Ať čas, který je mi tu vymezen, se zkrátí. A den, v kterém mé srdce přestane bít, nastane již. Své myšlenky nechávala volně plynout.
Sultán Mehmed zrovna vyšel z komnaty, když k němu zrovna přicházel Mustafa Paša. Sultán se zastavil a počkal na přicházejícího Mustafu. Ten k němu přistoupil a uklonil se. "Copak se děje, Mustafo?", "Chtěl bych Vám jen oznámit, že vaše manželka s dcerkou jsou v paláci." "Daye neuposlechla moje přání." Povzdechl si Sultán. "Zastavím se za nimi, děkuji za informaci, Pašo. Kdyby něco se dělo. Dej mi zprávu. Jen ty budeš mít povolení pohybovat se po harému, ale jestli se dotkneš jediné konkubíny. Čeká tě trest, rozumíš?" Mehmed se tvářil vážně, v očích mu šlehal oheň. "Jistě, to bych si ani nedovolil. Koneckonců, na rozkaz vašeho zesnulého otce jsem zakoupil nové konkubíny.", "Na ty nemám zatím pomyšlení." Odsekl Sultán a bez dalšího slova odcházel.
Daye Sultán s dcerou odcházely do své komnaty. Sultánka si přála mít komnatu se svou dcerou. Vešly do prostorného pokoje. Postel byla velmi prostorná, vešli by se tam snad čtyři lidi. Stěny byly pozlacené, a z maleb přecházel až zrak. Pokoj byl mnohem větší než v Manise. Malá Mahidevran byla unešená z tohoto pohledu a hned vyskočila na postel a skákala. "Mahidevran! Tohle se na Sultánku nesluší!" napomenula jí matka. Mahidevran hned seskočila a poslušně se posadila. V očích měla smutek. Její matka někdy na ní byla zlá. Proč? Protože nebyla chlapec? Teď mlčela a byla smutná. Daye si jí ani nevšímala. Mahidevran bylo do breku. Chtěla si hrát a s matkou si povídat.
Většinou s ní si hrály chůvy. U jedné z nich, ale vycítila lásku než povinnost a to byla Mária, která jí tu teď velmi chyběla. Daye se pozorovala v zrcadle. Zpozorovala však za sebou smutnou tvář své dcery. Otočila se k ní. "Co se děje, Mahidevran?" Že by konečně začala cítit cit v srdci? Pravý cit matky? Daye k ní přicházela a sedla si vedle ní. Do komnaty Daye Sultán přicházel Sultán Mehmed. Mahidevran se dívala na svou matku. Ta jí hladila po vlasech. "Promiň mi to, jako Sultánka máš také své povinnosti. Jsi teď dcerou Sultána, mé dítě. Nezapomeň na to." Dveře do komnaty se otevřely a vstoupil Sultán. Díval se na svou dceru. Jeho první pohled patřil k ní. Sehnul se, Mahidevran se rozesmála a přiběhla za tatínkem. Ten jí zvedl a objímal. Vzal jí na ruce. "Mahidevran. Dceruško má nejmilejší. Ty můj poklade. Tolik si mi chyběla." Políbil jí na čelo. "Tatínku, i mě si chyběl. Takže ty si Sultánem?, "Ano, jsem." Mahidevran se rozesmutnila. "A ty už nebudeš mít na mě čas?" Sultán se podíval na Daye, která stála a dívala se do země. Mehmed se podíval zpátky na dceru. "Na svou malou Sultánku si udělám čas vždy. Na to nezapomeň." Sultán Mahidevran velmi miloval. Byla jeho jediné dítě. Nevadilo mu, že není chlapec. Bylo to veselé děvče. Občas ho zaskočila svou dětskou fantazii a vnímavostí, ale její svět ho velmi uklidňoval. Svou dceru postavil na zem. Do komnaty vešla služebná, která hned, jak spatřila Sultána uprostřed pokoje se poklonila. "Sultáne, odpusťte, jsem tu na příkaz.." "Neomlouvej se, Hatun." Mehmed se podíval ještě jednou na dceru. "Hatun, můžeš vzít Mahidevran Sultán na procházku?" "Jistě, Sultáne." Mahidevran se zase rozesmutnila. Sultán si její tváře všiml a poklekl k ní. "Neboj se, uvidíme se zítra, dcerunko. Ano?" "Ráda bych ještě s tebou byla." "Teď musím mluvit s maminkou." Daye v tu chvíli k nim pohlédla. Mlčela. Mahidevran ještě jednou políbil Sultán na čelo. Jeho dcera ho poslechla a podala ruku služebné, která s ní odcházela. Sultán se za svou dcerou díval láskyplně. Jeho výraz se však změnil, jak pohlédl na Daye. Dal si ruce za zády. "Nesplnila si mé přání, abys zítra přijela." "Odpusťte, vládce nemohla jsem se již dočkat." "Daye mohlo se vám něco stát.. Copak si to neuvědomuješ. Další rána by mi zlomila srdce." Daye se na něho dívala s nadějí. Někdy se k ní choval chladně. Bez citů. "Již tohle se nikdy nesmí opakovat." "Ano, vládce. Již se to nestane." Daye se přiblížila ke svému vládci. "To odloučení mě ranilo." Sultán ucukl, nechoval k ní nic. Již cit v něm se změnil. Bylo to spíše o zvyku a navíc. Vzal si jí na naléhání své matky. Bylo tenkrát pro Šehzade Mehmeda překvapení, že k sňatku zrovna povolil i samotný Sultán Ahmed. "Daye, zítra bych byl rád, kdyby ses zastavila i s Mahidevran." Řekl chladně a odešel. Obrátil se k ní zády. Daye to mrzelo. Mária jí varovala. Zase měla svou hlavu. Daye teď pochopila, že možná má na své straně Valide, ale na její straně není Sultán, její manžel a tohle se musí změnit. Halvet i svatba, vše bylo jen z povinnosti, ale sen, být Valide se jí musí splnit. Dívala se za svým mužem. Jak se dveře zavřely, Daye se složila s brekem k zemi.
Ráno v komnatě Daye Sultán byl lékař. Daye omdlela a nebylo jí dobře. Již to bylo nějakou dobu. Valide Sultán okamžitě po zprávě o kolapsu Daye za ní přišla. Lékařka dokončila právě prohlídku. Do komnaty vstoupila rozrušená Valide. Lékařka se nemusela podívat na Valide. Dobře věděla, že chce vědět. Co je manželce jejího syna. "Sultánko," lékařka se podivně usmívala. Valide jí pobízela, "Tak už mluv." Naléhala tiše a v očekávání nespustila zrak z lékařky. "Sultánko, není to nic vážného. Naopak. Nyní přichází čas radosti. Daye Sultán čeká dítě." Valide se rozzářila. Byla Šťastná konečně následovník trůnu po dlouhé době je na cestě. Přítomná Kaya Kadin, která to rovněž zaslechla, byla zaskočena a její pohled byl upřen na ležící Daye, která zřejmě ještě nebyla ve stavu bdělosti. "Kayo, prosím ohlaš zprávu po harému a rozdej šerbet a sladkosti." Valide se podívala na Daye. Kaya se uklonila a šla hned provést úkol, který jí uložila Sultánka. "Nechme jí odpočinout. Prosím, doktorko a Rano Hatun postarejte se o Daye. Až se vzbudí, ráda bych jí to sdělila tu radostnou zprávu sama." Valide byla šťastná, měla rozzářené oči. Po harému se záhy roznesla zpráva o těhotenství jediné manželky Sultána Mehmeda. Rozdával se šerbet a sladkosti, sypaly se peníze. V hloučku, ale děvčat seděla Nigar Hatun. Jedna z konkubín, které přišly brzy ráno z Manisy. Hlavu přiklonila k jedné z konkubín a potichu pravila. "Teď když je Daye těhotná moc si s ní Mehmed neužije. Takže myslím si, že své prvenství manželky ztratí. Tak či tak." Druhá konkubína pohlédla na ní. "Jsi nepřející. Její postavení je nezlomné." "Počkej, až bude vhodná chvíle, vytasím svůj meč. Mám eso v rukávu. Tím se vše změní. Nemáš představu, jak se k ní Sultán choval a chová a jakmile se dozví, to co já. Pak Daye jako Sultánka spadne na dno. Alláh mi je svědkem." Pravila Nigar Hatun, druhá konkubína se na ní tázavě podívala. Nigar jenom naznačila rukou, ať se neptá. Mezitím kolem procházela Tera, kterou pustili z vězení. Všimla si povyku. "Něco se slaví?" ptala se nechápavě Tera konkubíny. "Daye Sultán čeká dítě." Odpověděla s úsměvem konkubína."Inshalláh, snad to bude syn." Z dálky je pozorovaly oči Nory Hatun. S Terou to ani nepohnulo. "Tak přeji štěstí dítěti." Jen odpověděla Tera. Byla dost klidná, ale uměla si představit dobu, kdy Daye bude v pozici Valide Sultán. Tohle Teru děsilo. Když spatřila její pohled, poznala jaká Sultánka je. A taky zřejmě pochopila, že Valide se musela po této šťastné zprávě zbláznit. Tera se usmívala. Snad bude svobodná za tu dobu, než z Daye bude Valide Sultána. Tera zahlédla mezi davem konkubín Beyhan Kalfu. Ta pokývla hlavou na znamení souhlasu. Tera dobře věděla co tím myslí, ale Tera odešla bez znamení doprovázená pohledem Beyhan.
Daye Sultán se vzpamatovávala. Byl u ní lékař a služebná. "Co, co se děje?" optala se jakoby nepřítomná Daye. "Klid Sultánko, zavolejte Valide Sultán." Řekl doktor směrem ke služebné. "Proč máte volat Valide Sultán?" nechápavě se optala Sultánka. "Klid, Sultánko, již brzy se to dozvíte." Lékařka se tvářila tajemně. "Kde je Mahidevran?", "Nedělejte si starosti, je s chůvou, Sultánko." Daye nechápala úsměv lékařky. Všimla si konkubíny, která se dívala do země se smutnou tváří.
Tera právě dělala práci. Byla velmi pracovitá, od té noci v žaláři moc toho nenamluvila. Bylo lepší pracovat, měla myšlenky někde jinde. Když v tom v koutku oku zahlédla stín, který stojí vedle ní. Tera se za ním ohlídla, byla to Beyhan. "Copak ti nic nedochází, Tero?" optala se jí Beyhan. Tera neodpovídala. Beyhan vzala Teru ostře za loket, ta se na ní ošklivě podívala. "Teď, když je jeho manželka těhotná, můžeš zaujmout její místo. Inshallah, otěhotníš a budeš mít syna a..", "Co z toho, Beyhan. Daye Sultán bude mít nejstaršího potomka. Takže vyjde to nastejno, nemyslíš si? A dobře vím, o co to ti jde. Chceš se jí zbavit. Ale moc ti nedochází, že ona je Sultánka." Skočila Beyhan Tera drze do řeči. Beyhan po těchto slovech byla jako opařená a povolila Teřinu ruku. Tera měla totiž pravdu. "Musím pracovat. A navíc umím si sama poradit, Beyhan." Ohlásila Tera a odešla.
Valide Sultán přicházela do komnaty Daye Sultán, která ničemu nerozuměla. Vystrašená Daye se chtěla posadit, ale ruka Valide jí zastavila. "Ne ne, nespěchej." , "Sultánko.." Valide se usmívala. " Daye Hatun, nemohla si mě učinit šťastnější. Nyní čekáš potomka dynastie." Oznamovala Valide Sultán radostnou zprávu Daye. Ta se na Valide dívala upřeně do očí a pátrala, zda je to pravda. "Opravdu? " obrátila se k doktorce. "Ano, Sultánko. Tato radostná zpráva je skutečností." Potvrdila slova Valide doktorka. Daye se usmála. Byla šťastná. Její sen se začíná zhmotňovat. Do komnaty vtrhla jako uragán malá Mahidevran. "Mamíí," křičela holčička a objala svou maminku, o kterou měla strach. Daye jí objala. "Zlatíčko," vzala jí za hlavičku a políbila na čelo. Dívala se na svou dceru láskyplně. Valide Sultán je s úsměvem pozorovala.
Sultán měl povinnosti, byl tolik zaneprázdněný představením svých předsedů, zahraničních hostů s provincií. Začal hned úpravou zákonů, rozhodl, že pojede do tažení, ale až za pár měsíců, seznámil velkovezíry se svými plány. Mnozí z nich nesouhlasili. A také pro některé rozhodoval pro trest smrti, když zjistil, že okrádali sultánovu pokladnu, ba dokonce je usvědčil z toho, že posledního sultána Ahmeda zradili. Velkovezíři začali mít strach o svůj život, nový sultán byl zapřáhnutý do své práce. Velkovezíři zjistili, že už nejsou ti, kteří rozhodují. Našel se silný vládce, to už dobře věděli. K Sultánovi dorazil Arif Agha. Sultán si ho zkoumavě prohlížel. "Sultáne," poklonil se sluha harému. " Valide Sultán mě poslala, abych Vám sdělil novinu týkající se Daye Sultán." "Tak spusť." Pobídl ho Sultán, který stál a díval se s vážnou tváří na sluhu. "Daye Sultán čeká dítě, vládce." Pravil s úsměvem Arif Agha. Sultán zněmil výraz. Usmíval se. "Dobrá zpráva." Sultán se otočil a ze stolu si vzal skříňku. "Nyní můžeme jít. Dárek vhodný pro budoucí matku mého dítěte." Arif se uklonil a následoval svého pána.
Daye Sultán byla šťastná. Česala vlásky své dcery. "Budeš mít bratříčka. Mahidevran." "Ano, Valide, moc se těším." Mahidevran však byla smutná. Do komnaty vstoupil Sultán. V rukou měl skříňku. Daye se postavila spolu s dcerkou a obě se svému Sultánovi poklonily. Sultán se díval na Daye, viděl jak září. Sultán přicházel k ní a otevřel skříňku. Byl to náramek. Zlatý náramek s červenými rubíny. Jeden byl velký a dva v boku menší. Daye si vzala vlasy a náramek jí sám Sultán zapnul na krk. "Děkuji, vládce." Daye se usmívala. Mahidevran to vše tiše pozorovala. Takovou maminku nezažila. "Nemohla si mě učinit šťastnějším." Sultán políbil Daye na čelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama