Část 4.

7. března 2015 v 23:59 | Alžběta T. |  Aysun Sultán
Druhý den ráno v komnatě Valide Sultán byl klid, konečně se dočkala vysněného dne. Je matkou Sultána, Haseki Defne Sultán to dokázala, byla na sebe pyšná. Do komnaty, vstoupila již ohlášená Kaya Kadin: "Sultánko", pozdravila s úklonou služebná svou paní. Valide seděla vznešeně. Oblečená do červených šatů, korunkou s červenými rubíny zdobící její havraní vlasy stažené do drdolu. Vypadala nádherně, mladě svěže, ani jediná stopa po smutku. Zářila štěstím: "Kayo, podej mi prosím zprávu, co se děje v harému?", Valide se zajímala o stav svého rozsáhlého komplexu, který měla pod svými křídly. Harém byl jejím domovem. Defne Sultán byla také přísná a dost hleděla na to, aby vše bylo v pořádku. Dohlížela na dodržování pravidel, která byla už dávno daná. Jak se na hlavu harému patřilo. Musela být v určitých situacích krutá, neústupná. Bez těchto vlastností by nepřežila a rovněž nevybudovala by si respekt u konkubín. Byla ze šlechtického rodu. Nebyla původem otrokyně. Byla z čisté krve a vůči tomu si připadala silnější. "Sultánko, děvčata, která na rozkaz již bohužel zesnulého Sultána Ahmeda byly koupeny na trzích, jsou, tak jak jste mi řekla včera, již roztříděny do skupin. Kalfy je poučily o běžných záležitostech harému. Dnes začne jejich hodina, aby se naučily jazyk a zvyky." Tak dopověděla Kaya, vše co sultánka chtěla slyšet. "Lékařská prohlídka je taky vykonána? Nesmíte na to zapomenout….nechtěla bych, aby můj syn dostal pohlavní nemoc od jedné z otrokyň." Řekla smutně Sultánka. Valide při vzpomínce a vůbec při zmínce o Sultána Ahmed zesmutněla. Možná to byla pouhá přetvářka před svou služebnou a možná také ne. Ani člověk, který znal Defne Sultán již delší dobu, nemohl poznat co se v ní doopravdy děje. Měla radost díky synovi, ale také smutek díky manželovi, i když byly chvíle, kdy ho nenáviděla, i když si myslela o svém manželovi i ty nejhorší věci, stáli při sobě. Bohužel, i tohle se v posledních letech změnilo. A možná proto v ní všechno bojovalo. Sultán dávno k ní city nechoval. Byla to spíše úcta a zvyk, než láska, ale ona zjistila díky jeho smrti, že ve skrytu duše svůj cit v sobě vůči němu přece jenom stále měla. O to víc jí to bolelo. Jeho poslední slova k ní jí rmoutila a připadala jí krutá, když si na ně vzpomněla. "Jsi zrádkyně! Zabila si mou duši. Myslíš, že to nevím? Zabila si mi syna!! Nechci tě již vidět. Nechci ani našeho syna vidět. Víš proč? Protože mi připomíná tebe. Zabiju Ti ho. Ty jsi mě podvedla. Jestli je tohle můj konec. Zabiju tě postupně. Budeš litovat svých činů, ženo. Odejdi. Vyháním tě z paláce. Vyháním tě úplně ze svého života, přesně tak, jak jsem, před lety, tě vyhnal ze svého srdce!" Pravil jí to s chladem a nenávistí. Byl jako oheň, který pohltil všechny a všechno. Valide to zarmoutilo, nakonec neodešla, když ho chtěla přesvědčit, viděla ho ležet na zemi, Z Validiných vzpomínek jí probudil Kayin starostlivý hlas. "Sultánko…jste v pořádku?" Valide se na ní podívala. "Ano, jistě. Jen jsem se zamyslela…. Jelikož služby nových konkubín Sultán Ahmed již nevyužije. Ráda bych, aby byly přiděleny k Mehmedovi, po dnešku novému Sultánovi. Nechť Alláh je k našemu zesnulému vládci spravedlivý." "Amen, Sultánko." Služebná si všímala tváře Valide Sultán, která byla smutná, věděla moc dobře, jak to u nich bylo. Někdy jí připadala Sultánka až moc senzitivní, jindy bezcitná. A Sultán Ahmed většinou dělal chyby, které jiná žena, s jinou kulturou by neodpustila. "Když dovolíte, už bych šla zpátky do harému, aby vše bylo, jak má být. Otrokyně a Kalfy jsou v dnešní době neposlušné a potřebují autoritu." Řekla služebná své paní, vycítila, že Sultánka potřebuje být sama, už dlouhou dobu jí znala. "To ano, máš pravdu, jakoby se doba měnila." Sultánka se odmlčela, poté se nadechla. "Můžeš jít." Kaya se poklonila a odcházela, když v tom Valide váhala a pak ještě pravila. "Chci tě ještě o něco poprosit.", služebná se ke své paní otočila a se sklopeným zrakem k zemi odpověděla, "Ano Sultánko?", "Chtěla bych, aby si na korunovaci mého syna šla se mnou." Služebná se usmívala a šla k paní se hluboce poklonit a políbit ruku. "Ráda Sultánko." Kaya políbila ruku své paní a vzápětí vzhlédla, "Jsi věrná služebnice. Znáš mě lépe než kdokoliv a navíc i ty si kolíbala mého synka." Řekla s úsměvem Valide své služebné.
V Manise se skromný harém Šehzadeho připravoval do sídla říše, ve své komnatě před zrcadlem stála plavovláska se zelenýma očima, jako hlubiny jezera, měla nižší čelo, hebkou pleť, plné rty. Zrovna si nanášela vůni na krk., hlavičku položila vedle stolku u zrcadla. Zpět se podívala na svou tvář, prohlížela se, jak jí to sluší, byla oblečena do bílých šatů, vlasy měla rozpuštěné, její lokny spočívaly na jejich prsou, ve vlasech měla sponu ve tvaru vln moře, ozdobenou s bílými kamínky. Spokojeně se dívala na sebe, konečně dosáhala svého cíle. Je manželkou Sultána Mehmeda. Je žena, která má své místo v jeho srdci. Ještě tak otěhotnět a porodit Mehmedovi syna. Bohužel první pokus se nezdařil. Jejich první dítě, syn, zemřel, sotva poznal denní světlo. Pro Daye to byla rána, ale byla ženou, která se jen tak nevzdává se. Sice se jim narodilo další dítě, ale bylo to zklamání v podobě dcery. Daye Sultán byla žena činu, jistě bude znovu těhotná a tentokrát porodí syna, věřilo v to. Její cíl bylo dosáhnout na hvězdu a stát se tou hvězdou, věřila v to, že bude Valide Sultánou, matkou Sultána, že bude vládnout světu. Trvalo jí dlouho dostat se na lože Šehzadeho a získat si jeho srdce, nebo alespoň, aby s ní byl rád. I přestože v poslední době cítila, že jejich vztah pomalu, ale jistě ochladl. Nyní je Sultánkou, která ovládne svět. Byla darem pro Sultána Ahmeda. Tak jako kdysi Valide Sultán byla z čisté krve, pocházela z vážené rodiny, ale starý Sultán jí nechtěl, protože v té době ho okouzlila právě Gulšah. Valide toho však využila a poslala tehdy Loranu, která bylo o tři roky mladší, než samotný Šehzade, jejímu synovi. Odmítnutí daru bylo jedno z neuvěřitelných rozhodnutí Sultána Ahmeda. Jméno Daye jí dala samotná Valide Sultán, předtím, než šla poprvé k Šehzadovi, muslimskou víru se sama rozhodla přijmout ještě první noc, kterou strávila s Šehzadem. Měla i své konkurentky, které porazila. Měla na straně Valide Sultán, ale trvalo dostat jí tam, kam Daye potřebovala. Valide Sultán, i když jí věřila, byla stále před ní obrněna slupkou, byla mocnou ženou, která byla podezíravá, a i když to byla právě Valide, kdo jí poslal jejímu synovi, nevěřila jí. Práce byla částečně splněna. Zaklepal někdo na dveře a vešla další dívka. Měla rovněž slušivé šaty, ale byla bez spony. Řadová konkubína. Černovláska s hnědýma očima. Plavovláska se otočila a usmála se. Byla to služebná, ale ne, jen služebná, ale i přítelkyně. "Mário, konečně nastal ten den." Mária se usmála a poklonila se usmívající se Sultánce "Mám zprávu, korunovace proběhne dnes. Je dobře, že to tak je. Nepřátelé říše by toho využili, kdyby zjistili, že Sultán Ahmed je mrtev.", "To máš bezesporu pravdu", "I když je pravděpodobné, že tuhle zprávu již zaslechli." Pravila Mária vážným tónem. Daye se jenom usmála. "Mehmed tohle nedovolí. Pokud nastanou problémy tak je potlačí. Nepřátelé se budou bát vstoupit na tuto zem." Mária se dívala s tajemným úsměvem na tváři. V ruce držela papír s pečetí. "Mám pro vás psaní. Podle toho jak to vypadá, poslal ho zřejmě sám Šehzade Mehmed." Daye se zlostně podívala na Máriu. "Snad Sultán. Zvykej si." Zasyčela Daye, přesto nedočkavě vzala dopis do ruky a otevřela ho, začala číst, vždy, když Šehzade jel za svým otcem do sídla říše, psával jí a ona jemu, většinou se zajímal o jejich dceru Mahidevran. Jakmile dočetla dopis, vykolejila se ještě víc. "Co píše?" ptala se Mária, bylo jasné, že to nebyla uspokojivá zpráva. "Píše, že mám přijet s dcerou až zítra po korunovaci. Ahhhgh!!" Sultánka se zlostí pustila psaní na zem a otočila se zpět k zrcadlu. "Nedovolím, aby cizí žena měla u něho šanci." Řekla. Mária za ní hleděla, nahnula si pro dopis na zemi a šla k Sultánce, položila dopis na stolek. "Uklidněte se, Sultánko." Daye byla paličatá a netrpělivá a kdokoliv by si mohl myslet, že je křehká, opak byl pravda. Byla schopná zabít i za cenu svého života, jenom pro lásku a postavení v harému. "Jak mám být klidná." Sultánka se podívala na Máriu. "Kdybys byla na mém místě, chovala by ses jistě stejně." "Když dovolíte, ráda bych odešla. Mám jiné věci na práci." Řekla Mária klidně, tak jak to měla ve zvyku, služebná se otočila a odcházela. Daye Sultán se na ní podívala v zrcadle. "Můžeš". Daye jí věřila, téhle jediné konkubíně ano, několikrát jí zachránila život. Mária se, ale v tom se obrátila znovu, podívala se na svou paní, která byla sice starší, ale v něčem byla příšerně dětinská. "Buďte opatrná, Sultánko." Daye se otočila k Márii. Tázavě na ní pohlédla. " Co tím myslíš?" podezíravě se Daye Márie ptala. " Máte Valide na své straně, ale teď, když Mehmed bude Sultánem. Měla byste si dát pozor. Harém Sultána je o něco bohatší. A navíc, buďte opatrná i ve smyslu svých skutků i ve své netrpělivosti. Dobře si určitě pamatujete, co jste vyvedla před nějakou dobou a váš čas se díky tomu dost přibrzdil." Mariina tvář byla neurčitá, Daye se na ní pátravě dívala, výraz její služebné mohl být posměšný, ustaraný a varovný zároveň. Daye byla v rozpacích, ale chápala to. Nakonec se Daye usmála. "A kdo mi tenkrát pomohl? Navíc se mi to přece jenom podařilo, ale budiž, budu opatrná. A prosím tě. Ráda bych viděla svou dceru. Dneska vyrazím do paláce. Takže bych ráda měla sbaleno a vše postaráno. Abychom s dcerou mohly vyrazit, co nejdřív to půjde." Mária se usmála, ale dobře věděla jaká Daye je. "Jistě, přinesu váš poklad k vám, ale není dobré neuposlechnout Sultána.", "Kdo si myslíš, že jsi?!! Já jsem Sultánka. Ty jsi služebnice. Tak mě uposlechni!" Zdůraznila Daye. Mária byla klidná, na výbuchy Sultánky byla zvyklá. "Jistě, Sultánko. Když myslíte?" Mária se poklonila a opravdu odcházela. "Nebuď drzá." Řekla ještě Sultánka ke své služebné.
V říši skončil smutek ze smrti vládce, krutého bojovníka. Nyní všichni věděli, že začíná jiná éra. Doba, na kterou mohou vzpomínat v dobrém, nebo ve zlém. Všechno měl ukázat čas. Šehzade Mehmed byl, co se týká řízením nástupnického sancaku úspěšný, lid si ho oblíbil. Podporoval rozvoj kultury, zajímal se o architekturu, staral se o chudé. Rád měl svou říši a byl hrdým Osmanem. Mehmed šel do sálu, kde byla Valide Sultán, jeho sestry a Gulšah se svou dcerkou, ženy mu oblékly kaftan, Valide mu se jmény předešlých Sultánů dala prsten Vládce, pronesla modlitbu. "Amen." Mehmed své matce políbil ruku a odcházel na hlavní ceremoniál, šel chodbou, za ním šel Velkovezír Cihangir, velitel janičářů Antal Endurbus, Misha aľ Paša a Mustafa Paša. Mehmed se postavil před zavřenou Bránou blaženosti v třetím nádvoří, kde nedočkavostí stáli Janičáři, Beyové, ostatní Pašové, uprostřed udělali uličku, bylo ticho, že by mohl jít slyšet spadnout špendlík, všichni byli slavnostně oblečeni. Brána se otevírala a vešla vysoká postava Mehmeda na slunce, svýma modrýma očima se díval na tváře svých vojáků, svých poddaným. Mehmed šel k trůnu a usednul na něj. Jeho matka Valide Sultán ho pozorovala zpovzdálí, z místnosti, kde mohly ženy za děravou zdí sledovat slavnostní události. Defne Sultán zvedla se spokojeným výrazem hlavu, na znamení vítězství, po svém levém boku měla svou služebnici Kayu Kadin, po pravém své dcery Akasmu a Gervahan, které událost tiše a s úsměvem pozorovaly. Jenom Gervahan se zlostně podívala na svou matku. Sultánka si jí ani nevšimla. Byla zaneprázdněná pohledem na svého syna, na kterého byla pyšná.
Janičáři sloužili přísahu, že budou věrni svému panovi Sultánovi Mehmedovi, celý ceremoniál trval dvě hodiny i Sultán pronesl přísahu a modlitbu. Jenom Velkovezír Cihangir se díval poněkud zasmušile, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Mehmed se postavil a všech deset tisíc mužů se poklonilo novému Vládci. Janičáři tasili meče.
"Jsem Sultán Mehmed. Syn Sultána Ahmeda Chána a Haseki Defne Valide Sultán. Jsem synem, byl jsem princem a nyní budu vládcem. Sultanát chopím do svých rukou. Nyní ať má odpovědnost, silná osobnost vyplují z mého nitra. Nyní jsem vládcem svého světa. Přeji si být vládce, který rozhoduje sám. Spravedlivě, rozumně. Mé vlastnosti jak ty dobré i ty špatné budou provázet mne. Jsem ten, co bude stát v čele svých vojsk, ten, který povede zem. Ten, který bude sloužit Alláhovi - svému pánu. Nyní jsem zde. Sultán Mehmed Chán Hazetleri."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama