3. část Mary

15. března 2015 v 0:02 | Alžběta T. |  Whitechapel
Pár bloků od Dorset street se jedna dívka vracela z práce… z hospody. Byla unavená, musí se trochu vyspat, aby měla sílu na další dlouhou šichtu, která ji opět čekala. Spánek to ovšem bude velmi krátký. Temné kruhy pod očima a stárnoucí pleť to jistě říkaly. Nenáviděla svou práci, ale něčím se musela živit. Nechtěla, aby byla prostitutka, jako její matka. S matkou a sourozenci mají pronajatý jeden z pokojů. Měsíčně jim to vychází na dvě libry, což je pro ně hodně peněz. Dívka svírá v levé ruce svou mzdu. Dvě šestipence, což není hodně, je to příliš málo. Nepotěšující zpráva. Ostatně by si na to měla zvyknout, ale nejde to. Měla divný pocit, že to skončí zle. Několikrát byla svědkem, že je domovník vyhodil na ulici, protože lidem chyběli peníze. Tento měsíc sotva vyžijí. Byla sklíčená, od smrti otce uběhl rok, již rok jde to s nimi z kopce. A zejména s jejich matkou. Stala se stínem své osobnosti, kterou kdysi jako malá holka znala. Není se čemu divit. Má na krku zbylé děti. Michael a Kelly zemřeli. Nyní jí zbyly tři děti, z toho dcera, která je již soběstačnější a vydělává alespoň něco málo. Šestiletá Rose a čtyřletý George jsou to, co jí zbylo. Mary alespoň pracovala a snažila se, aby pomohla své rodině. Ano, to je ta dívka, která již chodí do práce, ve které byla každý den obklopena nenasytnými, hnusnými chlapíky, kteří jí plácali po zadku a chtěli, aby jim hopsala na klínu a možná ještě víc. Musela se držet, aby je nepozvracela z těch jejich neumytých těl, nebo dát jim facku na uklidněnou, ale to si bohužel nemohla dovolit…Co byl její život? Pochopitelně její rodina, která stále ještě držela při sobě, a také naděje, že vše se v dobrém obrátí. I když poslední rok byl pro ně ve znamení ran. Postihla je jedna rána za druhou. Stěhovali se již čtyřikrát, a nakonec skončili ve Whitechapelu. V ponuré čtvrti, kde jsou všichni sobci. V místě, kde by jí kdokoliv zmlátil a okradl. Nestaral by se o to, že má doma sourozence, kteří mají hlad, že rodina si musí udržet střechu nad hlavou. Hlavní by bylo, že má na gin. Tolik Mary chyběl domov. Dům, kde předtím vším bydleli, byl prostorný, měli dokonce své postele. Byli soběstační, nezávislí a otec je dokázal všechny uživit. I matka měla lepší práci. Kdy se konečně štěstí na ně znovu usměje? Kdy tohle skončí? To byla otázka, která všechny trápila každým dnem. A čím dál víc je užírala. Navíc matka začala nekontrolovatelně pít. Mary jí to měla za zlé. Ještě se ona sama flašky nechopila. Zoufalí lidé, dělají zoufalé činy. Mary procházela potemnělou uličkou, i přestože byl den. Měla pocit, že se zde pohybuje v noci. Měla podivnou atmosféru a ostatně Whitechapel byl plný takových uliček. Kde člověk se bojí sám. Vítr fouká do vlasů tak varovně, že člověk dostává záchvat paniky. Ulička byla velmi úzká. Nikdo nemohl vědět, kdo v ní číhá na svou kořist. Mary uslyšela blížící se kroky. Okamžitě se otočila a viděla jeden pár. Žena si zahrnovala sukni a smála se na muže, který jí šeptal něco do ucha. Zřejmě to ženu dost pobavilo. Mary vyšla z uličky. Uf, oddechla si. Pokaždé se v ní bála, ale byla to zkratka. Mary dobře věděla, že krátká cesta, může člověka dovést k peklu. Upsání duši ďáblu. Jak je vidět, smlouvu sepsaly s daleko děsivějším, krutějším tvorem, než je pán pekel. Tady nevládne dobro. Mary potkala prostitutku Rose Chardovou. Bydlela o dva pokoje dál. Živila se jako prostitutka. Korpulentní dáma se zastavila u Mary. "Ahoj, Mary. Jak se matce daří?" optala se značně opilá sedmačtyřicetiletá žena, i kdyby jí její vrávoravá chůze neprozradila její stav. Byly by to nejspíše její červené, lesklé oči a červený nos, tak červený nos. "Dobrý den, ano. Má se dobře. Teď již jdu domů z práce." Odpověděla Mary zdvořile, ale v duchu si myslela své. "Aha, tak ať se Vám daří. A doufám, že mě i ty přijdeš navštívit." Rose řekla s úsměvem, škytla a zakopla. Spadla na tvrdou zem. Nevydala ani hlásku. Funěla. Byla na čtyřech a začala se hlasitě smát jako šílená. Pak pomalu vstávala. Mary se na ní ani nepodívala.
Došla ke dveřím. Otevřela dveře. To co viděla, bylo nepříjemné překvapení. Nad její matkou ležel cizí chlap. Slastně vzdychal, kupodivu matka si to užívala. Byla zřejmě opilá. Na nočním stolku ležela láhev. Postel se pohupovala v rytmu. Pár soulož přerušil až, když slyšeli zavírání dveří a následné kroky. Oba na Mary stojící u dveří pohlédli. Muž se podíval na Mary rozčíleně, jako by byl pánem domu. "Co koukáš?!! Vypadni!! Kdo si myslíš, že seš?!" Matka ho poklepala na rameno. "To je má dcera." řekla klidně, rozjařeně. Muž změnil výraz a zvědavě si Mary prohlížel. Viděl před sebou půvabnou, leč bledou dívku. Matka obrátila zrak k Mary, které potemněly oči. Byla rozčílená, unavená a její matka provozuje řemeslo přímo v jejich pokoji. Na jediné posteli, kde spí všichni. Najednou se rozhlížela po pokoji. Hledala sourozence. "Kde jsou, matko?" zeptala se oprávněně a ustaraně Mary. Matka přemýšlela a pak s klidem odpověděla "Venku." "Venku? A to mi říkáš jen tak?!" Mary viděla doslova rudě před očima, proto se bez dalšího slova otočila a odešla. Praskla dveřmi. Rozhlížela se po okolí. Lidé se kolem ní procházeli a doslova do sebe vráželi. Mary se protlačovala mezi ně. Nestála jim o pohled. Neviděla své sourozence. "Mary!" Slyšela známý, dětský křik. Otočila se. Byl to George s Rose. Mary s radostí k nim přiběhla a oba objala. Odtáhla se od nich. "Maminka nás poslala ven si hrát." Řekla Rose. Mary byla plná vzteku na matku. Nejen s nimi to jde z kopce, ale i s matkou, kterou alkohol ovládal víc než by všichni přáli. "Půjdeme se projít." Do Mary vrazil jeden muž. "Kde stojíš, krávo." Řekl rozčíleně. Mary se na něho jenom ošklivě podívala. Nemělo cenu odpovídat, ještě by dostala nakladačku od muže, který smrdí potem, alkoholem. Jak ho pozorovala, všimla si skvrny, která měla rozsah od rozkroku až dolů k chodidlům. Zřejmě byl tak opilý, že se pomočil do svých kalhot. Rose s Georgem vše pozorovali bedlivě. George se držel za ruku Mary. "Tak pojďte, ať těm opilcům tady nepřekážíme." Dívala se na své sourozence, kteří se smutně usmívali. Na jedné straně alkoholiky, kteří tady žili, chápala. Žili tu v tvrdých podmínkách. Byli velmi zoufalí a vlastně to byla jediná radost v jejich životě… alkohol. Vše se tady kolem něho točilo. Mary se sourozenci šla směrem k ubytovně, kde měli pokoj. Mary však věděla, že práce její matky nekončila. Věděla to moc dobře, protože jak šla blíž ke dveřím, slyšela vrzání postele a slastný křik matky. Mary pohlédla na své sourozence. "Domů ještě nepůjdeme." Řekla Mary smutně. Sourozenci byli hladoví, jenže neměla nic, čím by je nakrmila. Povzdechla si. Natáhla ruce. V jedné se jí držel Geroge a v druhé Rose. "Tak pojďme." Řekla smutně Mary a šli neznámo kam.
James s Thomasem procházeli právě přes Whitechapel Road, kde byl vystaven coby kuriozita jeden muž. Muž měl strašidelný obličej. To ani jako člověk nebyl. James se ho polekal, ale Thomas za ním šel. Jako ke kamarádovi. "Tak co, Josephe. Jak se daří?" Muž k němu pohlédl. Jeho oči se usmály, nebo to Jamesi tak připadalo. "Ale jde to. Pořád mám, ale malé porce jídla. Přitom pohlédni, lidí je tu habaděj, ale co. Je to má práce." Odpověděl Sloní muž. Takovou přezdívku slyšel James, jak ho lidí spatřili. Zřejmě tu byl velmi známý. Thomas přitáhl Jamese. "Tohle je James. Nováček." Joseph poznal, že se James tak nějak bojí. Přesto mu podal ruku. "Jsem Joseph." James to sotva uslyšel. Zřejmě se mu špatně mluvilo. Strach se měnil v lítost. Podal mu ruku. "Já jsem James." Odpověděl. Thomas ukázal na James. "Je z West Endu." "Takových lidí tu je dost, co spadli na dno." Odpověděl Joseph. James poznal, že tenhle podivný muž je chytrý. James soudil lidi podle toho, jak vypadají, ale po větách, které tento člověk, i když na něho nevypadá, poznal, že soudit lidi podle vzhledu je hloupost. Thomas se díval na Jamese a pak prolomil to trapné ticho. "Víš co? Jdeme." Měl zašklebený výraz. James se vzpamatoval. Opět uvažoval a přitom zíral na Josepha. To mu to taky bylo nepříjemný. Thomas zachránil trapnou situaci. Možná by James začal tohoto znetvořeného muže litovat a to taky nechtěl za žádnou cenu přistoupit. "Tak se měj, Josephe a omlouváme se." Řekl vlídně k němu. "Nic se nestalo." Řekl Joseph a obrátil hlavu k Jamesovi. "Rád jsem tě poznal, Jamesi." Řekl muž. James se jenom usmál. Thomas ho vzal za loket a přitáhl ho dál. "Co to mělo znamenat?" řekl ostře, když byli kousek dál a věděl s jistou, že ho Joseph neslyší. "Promiň, ale v životě jsem takové stvoření neviděl." "Není to nestvůra, je to člověk. Ať vypadá jakkoliv." Řekl Thomas dotčeně. "Zřejmě ho máš rád." Konstatoval James s úšklebkem. "Ale musím uznat, že je poněkud jiný než jsem si myslel." "Těžko najde práci. Tak slouží jako výstavní kousek, jako věc, a to mě sere. Mockrát mi pomohl." Řekl Thomas smutně.Thomas nasupeně vzal vozík s harampádím, které tahal s sebou. Prodával je, ale moc kšeftíky nešli. Byl na mizině, ale nevzdával to. Tohle byl Thomas. Dříč, který nedostává nic. Whitechapel nedává nic zadarmo. Všichni tady musí tvrdě dřít, nebo ztratit svou lidskost, svou čest, aby dostali to, co chtěli. Pití a jídlo. Kolem nich šel muž s červeným plstěným kloboukem, hnědými kalhoty a sakem. Hrál si na pána, ale díky jeho smradu a celkově špinavému oděvu, se mu to nedařilo. Šel zamyšleně. James si ho nevšiml, stejně jako on Jamese. Proto byla otázka času, než se ti dva srazí. "Hej dávej pozor!" Křikl po Jamesovi muž. Byl zamračený. Zřejmě ho James vyrušil při myšlence. James se nedal, chytával pomalu, ale jistě nervy. "Ty jsi měl dávat pozor!" James mu vracel se stejnou mincí. Chlápek se naštval a jednu Jamesovi vrazil. Rána to byla obrovská. James neudržel rovnováhu a spadl. "No tak chlapi, nechte se." Thomas vpadl mezi Jamesem a chlapem. James si utřel krev, která mu tekla z pusy. Podíval se na ní a potom na muže, který se tvářil jako sto čertů a chtěl ještě uštědřit Jamesovi lekci. Chtěl za ním, ale Thomas ho chytil za lokty. Měl sílu. Mezitím James se postavil na nohy a chtěl ho zmlátit. Lidi, kteří kolem procházeli, zpozorněli a začali se shlukovat. Bylo jich tak moc, že pro mě ulička byla malá a lidem, které to nezajímalo, museli se dostat přes tu masu lidí. Mnohé žduchali. "Uhni." "Hej, co děláš?!" šlo slyšet z davu. "Spěchám, na rozdíl od vás." Odpověděl někdo drze. Jamesovi tekla krev z pusy. Namíchlo ho to. Byl víc než rozčílený. Byl plný vzteku. Tenhle chlápek to odskáče za všechny. "Zabiju tě, hajzle!!" řval z plných plic. Thomas mu, ale překážel, proto ho obešel a jednu mu vrazil. "Nechej ho!" zařval Thomas, který ho chytil. Ten se mu, světe div se, vyvlekl se mu. Přistoupil k chlápkovi a uštědřil mu ještě dvě rány. Jedna do zad, pak si ho obrátil tváří k sobě a druhá mu přistála na břicho. Muž padl k zemi a svíjel se bolestí. Zřejmě to rána byla obrovská, možná s větší silou, než byla ta do Jamesova obličeje. A pak se vyzvracel. Celý obsah žaludku vyzvracel na ulici. Dav lidí to pozoroval jako divadlo, jako film. Nikdo, kromě Thomase, tomu nechtěl zabránit. Proč taky? Byla to zábava. Thomas přistoupil před Jamesem, kterého žduchnul a tím ho odstrkoval od muže, aby mu nemohl víc ublížit. "Co to do tebe vjelo?!" řval po něm téměř otcovsky, naštvaně. Tvářil se ustaraně i udiveně. Dav se začal rozptylovat. Pro ně byla ulička malá. Lidi to pozorovali s nudou, i s radostí. Když věděli, že tahle menší potyčka skončila a v celku byla nudná, litovali toho času a odcházeli znechucení. To byl svět. Lakomý, chamtivý. Žádná solidarita, pomoc druhých. Jen lidi jako byl Thomas, byli světlé výjimky. "Moje břicho." Muž byl opuchlý a zelený. Nebylo mu po ráně dobře. James ještě pořád nevychladl. Tvář muže ho rozčilovala. Hned chtěl po něm opět vystartovat a zabít, přímo na ulici holýma rukama, ale Thomas ho chytil. Obrátil ho před sebe. "Co to je? Proč si takový? Nechej toho, on za tvůj zpackaný život nemůže. Byla to chyba vás obou, ne jenom jeho. To jsou maličkosti, Jamesi. Nic víc, no tak vzpamatuj se." Uklidňoval ho Thomas a taky mu to dobře vycházelo. James se na Thomase díval. Díval se do jeho očí. Nádech a výdech. Po uličce se linul kouř z továrny, jim to nevadilo. James se podíval na onoho muže, ležícího stále na zemi, ale Thomas se naklonil nalevo, tím mu zabránil, aby se na něho James nedíval. James se zamračil. Muž pomalu, ale jistě začal vstávat. Držel se za břicho. Sakra to bolí. Ten chlap měl sílu. Na pravé ruce měl krev, která vystříkla z Jamesových úst, jak mu jednu vrazil. Thomas věděl, že muž vstává, ale napřed chtěl se ujistit, že James bude klidný a nenapadne ho. Čekal přesto na reakci muže, čekal odvetu. Ale muž jak se postavil, opřel se o stěnu, stále se držel za břicho, ale hlavu měl zakloněnou, kdyby náhodou se mu ještě nechtělo zvracet. Na ulici zůstali jeho zvratky. Děti si běhaly. Jedno běželo mezi muži a šláplo na zvratky. Chlapec měl děravé boty, takže něco měl ve vnitř, ale očividně to s ním nehnulo. Thomas se otočil k muži. "Sory, ale neměl si takhle vběhnout po něm. Mladý muž je celkem výbušné povahy." Řekl k němu. Muž se na něho podíval. Jeho tvář byla neurčitá, ale Thomas věděl, na koho se dívá. Koho hypnotizuje, na chlápka za ním, na Jamese. Ten se na něho již ani nepodíval a odcházel beze slova. James popadl konec vozíku a začal ho tahat. Byl pořád plný vzteku, proto si to chtěl vybít na táhání těžkého vozu. Thomas stál pořád na místě a pohledem doprovázel Jamese, nad kterým kroutil hlavou. Pohlédl na muže. "Zvládneš to?" optal se starostlivě. Muž se díval na Thomase a jenom přikývl. Thomas odcházel a následoval Jamese.


Na této fotografii z roku cca 1889 je Joseph Merrick, nazván též jako Slonní muž. Lidi ho považovali, pokud ho poznali blíž, jako dobrosrdečného člověka, i když jsem ho v příběhu trochu upravila. Ve skutečnosti mu nešlo vůbec rozumět. Mluvilo se mu dost špatně. Byl však terčem posměchu a krutých žertů pro svůj vzhled. Byl coby výstavním kusem. Kuriózitou. Jak krutý je svět, zakusil mnohokrát, ne - li víc než my všichni dohromady. Absurdní je i obvinění, že byl Jackem Rozparovačem, které pochází ze začátku 21. století!

Zdroj informací a fotky: Facebooková stránka Jack Rozparovač (Jack The Ripper)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jack Jack | 17. března 2015 v 16:10 | Reagovat

Skvělé! Ostatně jako vždy! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama