Şehzade Cihangir

7. ledna 2015 v 21:57 | Alžběta T. |  Velkolepé století
Jsi matčino slunce, otcovo štěstí. Přál bych si, ať čas se vrátí. Ať vše běží ve starých kolejích. Ať je šťastné období. Kdy jsi žil i Tvoji bratři. Byl jsi malý klouček s hrbem na zádech. Nesl si trest, který nepatřil Tobě. Byl jsi tak ostýchavý roztomilý. Byl jsi zvídavé, nesmělé dítě. Se srdcem na správném místě, ale styděl ses za sebe. Utekl jsi ode mě, když jsem se vrátil, ale já tě miloval a miluji, nehleděl jsem na to jak vypadal si. Ale mrzelo mě, že nemůžeš zažít, to co bratři. V životě jsi měl místo. Byl a jsi Şehazde Osmanské říše. Synem mé radosti, slunce života, synem sultána. Jsi bratr moudrosti, čestnosti, spravedlnosti, krásy, hravosti, trpělivosti, bojovnosti. I přesto ten nejmladší a nejzranitelnější. Věděl jsem, že můžeš být silnější než ty si myslíš. Bojoval jsi za bratry. Vím, že jsem ten, který tě zlomil a navždy si to budu vyčítat. Kdy viděl jsem tě trpět. Brečet bolestí, jak bylo to těžký. V tu chvíli, kdy jsi vzal do úst jed, přál jsem si ať je konečně po mě. Jaká bolest to byla. Krvácelo mi srdce. Kdy jsi, ale nedýchal, neslyšel jsi mé volání, jaké utrpení jsem prožil. Vzal jsem tě do náručí, chtěl jsem, aby mé slzy tě oživily. Sílu jsem ztratil. Dýchalo se mi ztěžka. Doufám, že v nebi jsi šťasten. Brzy se setkáme. Stýská se mi. Matce to zlomilo srdce. Stýská se mi po tvých očích, které byly nevinné. Stýská se mi potom, jak ses styděl. Stýská se mi, protože nežiješ.
Cihangir se na otce dívá jak píše ta slova. Hrb už nemá, je zdráv. Tíhu už neprožívá. Smutek jeho otce ho ale pořád dál volá. Sedí vedle otce, který pláče a ztěžka dýchá. Pohladí jeho ruku, sultán najednou utichl. Podívá se směrem k synovi, jakoby věděl, že sedí vedle něj. Chce ho obejmout, nemůže. Ví, ale jistě, že syn na něho čeká, že syn, je tu pro něj, že odpustil mu jak si přál. Slzy sultána stékají po tváří. Cihangir nevinným pohledem se na něho dívá. Je tu pro něj, slyší jeho volání. Nechce, aby trpěl, díky jeho smrti. Cihangir se podívá na Mustafu, který za ním stojí. Na otce se dívá. Je mu těžko se ho dotknout, ví, že oba budou mít příležitost. A tak sultán ví o přítomnosti svého nejmladšího. Neví však o starším. Neví, že jsou oba jeho strážní andělé. Hlídají a pozorují jak jeho život plyne. Cítí utrpení svého otce. Mustafovi najednou ukápla slza. Ví dobře, že čas jeho otce nastane. Blíží se jeho doba.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama