Část 2. - Vzpomínky zůstanou

6. ledna 2015 v 1:32 | Alžběta T. |  Dívčí válka
Pamatovala si ten okamžik. Ten okamžik kdy poznala Kněžnu Libuši. Ženu se srdcem na svém místě. Ženu s cílem. Chtěla změnit budoucnost, chtěla a přála si pro svou zem hojnost, mír, bohatství. Nejen ohledně zlata, ale také duševní. Plodnou zem. Vlasta byla divoká, nespoutaná, ale také nedůvěřivá, bojovná. Poznala bolest, kdy matka jí umírala před očima. Kdy odcházel život. Otec zemřel během krvavého boje. Měla jenom bratra. Nikoho jiného. Ale i on se z jejího života na moment vytratil. Žila v bídě, hladu, naději a iluze ztratila. Byla pohledná mladá žena. Dlouhé kaštanové vlasy, pleť bělostná, vysoké čelo, plné rty a zelené oči z ní činily krásku, které by padl každý muž u nohou. Milovala. Násilníka, bojovníka tělem a duší. Žila s ním. Učil jí bojovat s mečem, chvaty. Učil jí poznávat charakter lidí a psychiku. Učil jí neplakat a být silná, odhodlaná. Pár bitev za sebou měla. Zabíjela, bojovala, řvala, milovala. Dýchala vzduch. Tím žila. V jedné bitvě se, ale vše změnilo. Její milý padl. Zabili ji duši. Zabili její srdce. Její krutost a touha pro pomstu se však probudila s ještě větší silou. Nebe bylo bez mraků. Jakoby slavilo, vítr lehce si hrál s kadeře jejích vlasů a pro ní se zastavil čas kdy tělo jejího milého padlo na zem.
"Silný dokáže ovládat druhé, ale silnější ovládá sebe. Neplač, netruchli. Doufej v brzký konec. Bojuj, směj se, miluj. Protože život můžeš ztratit. …Drž ten meč pořádně, musíš být s ním spojená. On je tvůj společník. Je tvůj nástroj, který ovládáš. …Jsi má růže. Neopustím tě." Vzpomínky se jí promítaly v hlavě, kdy viděla jeho zakrvácené tělo bez života a jeho duch vedle ní stál. Díval se na ni, ale ona ho nemohla spatřit. Poklekla k jeho mrtvému tělu a vzpomněla si na jeho slova. Pohlédla k nebi a z plných plic zařvala. Dodávala si sílu, dodávala si odvahu, kterou na moment ztratila. Rána osudu jí málem zlomila, ale stála tu a byla silnější. Byla jiná. Kdy vstoupila poprvé na Vyšehrad. Kradla, kde se dalo, zabíjela.
Na tržnici kradla ovoce. Kradla jídlo, jak špatně dopadla tato bojovnice. Byla žebračkou, ale lidi byli lakomí, tak kradla. Brala si to, co obchodníci a bohatí chránili jako oko v hlavě. Několikrát, ale ukázala své laskavé srdce. Uviděla malého chlapečka, který se opíral o zeď a pozoroval okolí. Jeho rodiče nikde. Šla k němu: "Kde máš rodiče?", "Maminka mi zemřela a tatínek pracuje." Vlasta se podívala do jeho hnědých očí. Ten roztomilý klouček jí uchvátil a dojal. Mrknutím potlačovala slzy. Rozhlédla se kolem a spatřila obchod s ovocem. "Máš hlad?" ptala se kloučka. "Ano, paní.", "Tak chvilku počkej." Řekla a hned vyrazila. Dělala, že si vybírá jídlo a současně pozorovala obchodníka. Ten jí chvíli pozoroval. Pak k němu přistoupil jeden muž. Usmál se na něho a začali si povídat. "A zdravím vás.", "Taky vás rád vidím.", "Jak si vede obchod?", "Ano, skvěle, i když mohlo by to být lepší. Kněžna Libuše nám snížila poplatky, ale přesto bych byl rád, kdyby vůbec nebyli." Odpovídal obchodník s úsměvem. Vlasta hovor poslouchala a zároveň vzala dvě jablka pro chlapečka. Když Vlasta odcházela, obchodník si všiml jejího odchodu, povídal si s muže, ale také jí pozoroval. Až spatřil, jak se žena zastavila k malému chlapečkovi a podávala mu jablka. Dítě se s radostí, s rozzářenýma očima zakousl do něho a vychutnával si jeho sladkou chuť. Obchodník v ten moment si uvědomil, že žena ho okradla a rychle ukončil rozhovor a přiběhl k ženě, která si ho hned všimla, narovnala se a byla otočená k němu. Jakoby ho čekala, ale muž byl ze vzteku až rudý. "Co to má znamenat? Ani jste nezaplatila!!" Povyku si všimli strážní postávající opodál. "Ano, nezaplatila a dobře to vím." Odpověděla Vlasta s úsměvem. Na tržiště vstoupila Kněžna Libuše v přestrojení spolu s doprovodem. "Jdi domů, chlapče.", "Ne, ať vrátí ty jablka.", "Kvůli dvěma pitomým jablkům se budeme hádat. Kdybych vás okradla o celý obchod neřekla bych, ani půlku slova, ale takhle. To dítě mělo hlad!!" Vlasta se přestala ovládat. Kněžna Libuše je němě pozorovala a naslouchala slovům té ženy. "Ani si nevšimnete, že dítě tady sedí a hladový, když obchody vám dobře vydělávají, tak ty dvě jablka vám nemusejí dělat potíže, vážený pane." Pokračovala Vlasta. Strážní chtěli zasáhnout, ale spatřili Kněžnu, která jim na znamení ruky dala povel, aby nezasahovali. Strážní se proto pouze poklonili a postávali, pro případ, nadále opodál. Muž neovládl stále stupňující vztek a tak vztáhl ruku k ženě. Ta však byla rychlejší a ruku zachytila včas. Kněžna v ten moment zbystřila a šla vyřešit tuto záležitost jednou provždy. Muž si změřil vražedným pohledem ženu, když si všiml jejího meče, zarazil se. Žena nemluvila, mlčela, ale byla odhodlaná ho podříznout, před ostatními. Až na její ruku sáhla jiná. Vlasta pohlédla k vlastníkovi té ruky. Byla to žena zahalená v plášti, ale dobře viděla její tvář. Lidé kolem pozorovali tuhle situaci. Žena pohlédla ke strážím a pohodila hlavou. Stráž dobře věděla, že Kněžna chce rozpustit lidi. Stráže taky jednali. "Tady není nic k vidění. Divadlo skončilo." Vlasta pozorovala tvář ženy. Modré hluboké oči, vysoké čelo, užší rty, dlouhé blonďaté vlasy, vysoká stejně jako Vlasta. "Pusť mu ruku, prosím." Tak laskavý něžný hlas k ní promluvil. Vlasta poslechla, ale obrátila zrak k muži. Ten se díval šokovaně, pohoršeně a vražedně z jedné na druhou ženu. "Měl bych tě dát k soudu. Půjdeme za Kněžnou a na vás taky." Žena se pousmála. Tak tedy půjdeme." Usmála se tajemně, něco skrývala, to Vlasta poznala. Všichni tři došli k liduprázdné uličce. Neznámá žena si sundala kapuci svého kabátu. Měla korunu… Muž se podíval vystrašeně a ženě se poklonil se slovy: "Má Kněžno." Vlasta nehnula ani brvou. Žádná úklona nic. Kněžna se na ní pouze usmála. Pohlédla zpět k obchodníkovi. "Tolik povyku pro dvě jablka. A ještě krádež z čistého úmyslu." Pohlédla na Vlastu. "Krádež z čistého úmyslu je pořád krádež. Nicméně, není zrovna dobré stáhnout ruku na ženu, byť je ozbrojená. Jak se jmenuješ, ženo?" ptala se ženy. "Vlasta." Usmála se. "Jsi jako oheň, jsi bojovná, netrpělivá, ale chlapce neuč k tomu, aby kradl jídlo a tím se najedl. Je třeba pracovat, vydělat peníze.", "Tak proč necháváte ty děti na ulici? Kdyby se o ně někdo postaral." Vlasta Kněžně opomenula. Kněžna naklonila hlavu na levou stranu a pozorovala Vlastu. "Tvá Kněžna nejsem, ale dám ti řešení. Mohla by si být v mých službách a společně bychom našly řešení. Co ty na to, Vlasto?" Muž se díval z ženy na ženu a ničemu nerozuměl. Šoky nebrali konce. "Je to zlodějka, má paní. Vždyť..," Libuše zabodla pohled k muži, ten nedořekl větu. "Obchodník si velmi výborný, jak jsem slyšela, tvůj obchod se rozvíjí a tobě dělají problém dvě ukradnutá jablka, ale také jsem slyšela velmi negativní zprávy, co se týká obchodování, nechtěj vědět, co bude následovat." Ukázala na něho prstem. "Možná jsem až moc měkká, ale jestli chceš, abych byla tvrdá a ostrá, jako ostří meče tak mohu začít s tebou…" Libuše mluvila k němu čím dál ostřeji a muž se na ni díval s údivem. Vlasta je tiše pozorovala. "Tady Vlasta bude v mých službách a peníze, které si vydělá, ti předá můj posel. Což bude cena jablek a tvé újmy, o které silně pochybuji." Muž se tvářil spokojeně. Poklonil se. Kněžna stála před ním vznešeně a kultivovaně. "Můžeš jít." Obchodník se podíval vítězně na Vlastu, ta se usmála, což obchodníka vyvedlo z míry. Kněžna pozorovala chvíli obchodníka. Její pohled byl bez citu. Vlasta jí pozorovala. Poznala v ní, že je bezesporu hodný člověk. Žena, která umí být podle potřeby ostrá. Kněžna jak má být, spravedlivá. Pohlédla na zkoumající pohled Vlasty. "Pojď se mnou." Řekla a Vlasta s ní šla. Zpočátku byla však nedůvěřivá. Druhý den, poznala Kníže Přemysla a Vladyka Ctirada, jeho pravou ruku, služebníka, přítele. Nepadli si do oka. Byl arogantní a odměřený. Ostatně tak jako vůči němu Vlasta. Ale pak přišel pro ní šok největší. Jednoho z dalších služebníků a velitelů ochranky Knížete a Kněžny poznala svého dávno ztraceného bratra Bořivoje. Shledání bylo dojemné, poprvé vůbec nepotlačila slzy. Byly to slzy štěstí. Vlasta zprvu byla pouhá otrokyně. Kníže jí učinil jako služebnou. Měl již své místo a někdy rozhodoval za svou ženu, která byla na cestách. Ctirad jí ponižoval. Dokonce ho několikrát uhodila a Kníže jí za to vsadil do žaláře, ale vždy tu byl někdo, kdo stál při ní… Libuše jí naučila být opět ženou, když plamen její zuřivosti rostl, byla to právě Libuše kdo ho dokázal zhasnout, zklidnit. Vlasta byla oheň a Libuše voda. Pravé opaky byly, ale velmi si rozuměly. Kníže si jí po měsících oblíbil a taky se Vlasta v hradě usadila a dostala se tak říkajíc na vrchol. Z otrokyně a přítelkyně, měla významné postavení v družině své paní. Byla její přítelkyně, ochrana. Na cestách byla jejím doprovodem, několikrát jí zachránila život, kdy velvyslanci z cizího kraje se pokusily zabít Kněžnu. Kníže byl v té době s nimi na cestách, spolu s Ctiradem a Bořivojem. Velvyslanci je pozvali na návštěvu do svého hradu. Kníže s Kněžnou toto pozvání přijali, ale Vlasta měla velmi divný pocit. Libuše pochopitelně jí vzala s sebou. Vlasta si poprvé, po dlouhé době, vzala svůj meč pro ochranu. Kníže si meče okamžitě všiml. "Co to má znamenat?" tvářil se nasupeně. "Meč." Odpověděla s klidem Vlasta. "Jdeme na návštěvu cizího prostředí. Ve jménu míru. Když spatří meč u tvého opasku, nebude to dělat dobrý dojem." Vlasta ke Knížeti přistoupila blíž. "Tak potom proč ho má Ctirad, nebo Bořivoj? Problém není v tom, že ho mám u sebe, ale že jsem žena. Musím vás seznámit s jednou zprávou. Jsem ochránce Kněžny. Naší paní, Vaší ženy." Tohle byly jedny z potyček, nebo drobných nedorozumění mezi Vlastou a Knížetem. Někdy bylo mezi nimi až velmi nepříjemné dusno. Ten den, když Kníže s Libuší zrovna vyšli na dlouhou cestu krajinou, přes své území, Libuše zrovna nosila pod srdcem svého třetího syna. Synové Nezamysl a Lidomír jeli s nimi. Libuše je nechtěla přenechat do rukou služebných. Byla odpovědná, milující matka. Když Kněžna s Knížetem s dětmi a ostatními dorazili a setkali se sousedním Knížetem, s rodinou rozdávali se úsměvy a objetí na znamení přátelství a míru. Vlasta však díky vojenským zkušenostem ucítila závan zrady, ale také vítr nesl varování. Libuše šla napřed. V ten moment si Vlasta prohlídla okolí a nahoře spatřila střelce s lukem. Vlasta měla tušení, že míří na srdce jejich říše. Na Kněžnu Libuši, proto rychle přiběhla před svou paní. "Kněžno!!!" zakřičela. Luk střelil Vlastu do břicha. Šokovaná Libuše vykřikla, když viděla šíp probodnutý v těle své přítelkyně. Vlasta spadla na Libuši, ta jí však dokázala chytit. Kníže přiskočil k ležící Vlastě. Libuše byla v šoku a velmi plakala… Kníže jí vzal do náručí. "Léčitele!! Přiveďte léčitele!!!" přikázal Kníže.
Vlasta se vracela v čase. Seděla ve své komnatě ve Výšehradě, který jí byl domovem. Seděla na posteli. Když si vzpomněla na den, kdy málem zemřela, vstala. Svlékla si šaty a podívala se na jizvu, kterou dodnes měla na břiše. Znovu se rozplakala. Plakala pro svou paní. Litovala toho, že to jako zázrakem přežila. Přežila díky Ctiradovi, který znal byliny. Sloužil taky jako lékař. Vlasta ležela na posteli. Šíp byl zabodnutý, kdesi u boku. Naštěstí to nebyl žaludek, ale Ctirad, který jako jediný byl po ruce coby lékař, který měl zkušenosti v bojích. Jí vytáhl šíp. Vlasta byla v bezvědomí. Libuše byla ve stresu. Nezmysl a Lidomír byli odvedeni do komnat připravených. Libuše se modlila za to, ať se probudí. Byla po většinu času u ní a držela jí za ruku. Střelce našli cizí Knížata a podle jejich zákona pravidel, které se od České země nelišili, ho popravili a pro výstrahu jeho setnuté tělo vystavili na veřejnosti.
Držela se za jizvu, stála nahá uprostřed komnaty a brečela. "Proč, proč jsem přežila. Nemusela bych tohle teď prožívat. Ta bolest." Mluvila si pro sebe a brečela. Spadla k zemi, bolest její duše jí srazila k zemi. Bylo zataženo, od té doby co Kněžna zemřela, pršelo. To nebe plakalo. Nebe Českého knížectví plakalo. Lidé sledovali, jak voda padá na zem. Všichni plakali a chovali smutek pro svou spravedlivou Kněžnu Libuši. Všichni do jednoho. A nebe je v tom podporovalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama