1. část East End

29. ledna 2015 v 19:07 | Alžběta T. |  Whitechapel
Píše se rok 1887. Londýn je bezesporu jedno z nejvýznamnějších měst té doby. Ušlechtilí gentlemani kráčí po boku svých dam, které nosí ty nejkrásnější šperky a šaty. Muži zdvořile zdraví ženy svých kolegů, kteří je ochotně, možná s přetvářkou, doprovázejí. Burzovní makléři se scházejí v sále domu, kde čtou a kontroluji stavy svých akcií. Ctihodné dámy se baví nad šálkem čaje v prostorném pokoji se starožitným a bezesporu drahým nábytkem a diskutují o svých problémech typu. "Co budeme dělat zítra? Hrát bridge?" Sedět s manžely je nuda a tak si najdou milence, kteří jsou pro ně zajímavější. S milencem se nebaví o starostech každodenní činnosti jejich mužů. S milencem prožívají romantiku a živočišnou touhu, kterou ať by sebe víc chtěly se svými drahými nezažijí. Aniž by tušily, že jejich ctihodní gentlemani nejsou o moc lepší. Navštěvují nevěstince, kde jejich slíčné a dosti náruživé, nenáročné obyvatelky onoho "vykřičeného domu" jim plní jejich divoké sny, naplňují jejich živočišnou touhu. Ano, poctivý muž s postavením dělá věci tajně. Počestný muž je jenom maska, ale nevěstkám stačí jednou a dost. Obdrží dárek v podobě peněz a pán odcestuje kočárem domů k manželce jakoby se nic nestalo. Je spokojen. A ona? Možná ano, možná taky ne, ale má peníze jisté. Zato manželky mají to těžší. Pro ně je to splněný sen. Pro milence existují jenom tyto dámy. Někdy korpulentní a odpudivé ženštiny, které si myslí, že jejich milý to myslí s nimi dobře. Ve skutečnosti chce manželovi peníze. I takový jsou…
Královská rodina v Buckinghamském paláci sedí v sále, tedy skoro všichni. Jenom královna Viktorie, ale hledí z okna a rozhlíží se po rozsáhlém a mocném městě. Babička Evropy. Měla vlasy svázané do pevného ohonu. Její vlasy již získávají stříbrný odstín a na hlavě korunu. Její tvář již zdobí vrásky, ale přesto tady stojí vznešeně. Jenom šaty… ty šaty značí smutek. Černé šaty a zlomené, opuštěné srdce. Ano, smrt prošla několikrát jejím životem. Tohle je City - West End, město, kde gentlemani, ať už s maskami, nebo upřímně, zde procházejí ulicemi spolu s manželkami, které prožívají život bohatých a mocných.
Ale je tu část města, která je poseta bídou, hladem, každodenním bojem o přežití. Loupeže, křik a vraždy. Soukromý boj hrdinů svého životního příběhu je ještě nedopsán, ale polovina již má sepsaný příběh, i když bije skoro konec, nevzdávají to a jdou dál. Zahlédnete zde ty ubohé lidi bez domova. Úsměv na rtech jim tu netančí a pokud ano, je z čistého srdce, z čisté radosti, ale v něm je skryté zoufalství a jestli někdo je bohatý, tak jediné protože ještě žije. Život člověka je tu největší bohatství a jen nejsilnější a nesobečtější zde přežijí. Člověk se prochází po ulici Dorset street. "Brzy budu známá" jakoby křičela již tenkrát a smála se a tančila. Nechvalně známá. Člověk se po ní prochází se staženým hrdlem, ale musí nasadit masku. Kdo zná svět intrik, kdo umí se přizpůsobit, kdo má ostré lokty přežije. Hra na kočku a na myš začíná od teď. Muž jde touto ulicí. Vidí ženu, která drží dítě a muže, který jí políbí na čelo, zaslechne jenom. "To bude dobré, postavíme se znovu na nohy." Žena se rozzářeně na muže dívá, ještě je plna naděje. Jiná žena sedící opodál pozoruje tu "novou" ženu s výrazem značící. "Za chvíli ti tvoje naděje zemře." Na levé straně ulice nějaký chlapík popíjí s mužem již po oku starším než je ten druhý, smějí se a žvatlají z cesty. Muž, který jenom přihlíží a zkoumá okolí pokračuje v chůzi. Vidí ženu, mladou asi dvacetiletou, která se na něho usměje.
Tato ulice smrdí potem, močí. Páchne po kouři, který vychází z místních továren. Ten kašel, když poprvé vstoupil do této čtvrti, do East Endu nikdy nezapomene. Měl pocit jakoby vykašlal celé plíce. Jak ho štípaly. Spadl na dno. Alkohol ovládl jeho tělo. Žil jak mu bylo přáno a teď v téhle díře musí žít. Spadl. Hluboko klesl. Byl nucen opustit svět, který znal. James. Tohle je jeho jméno. To jediné co mu zůstalo. Teď je zde. V Místě kde z temných uliček slyší slastný vzdech ženštiny, které stačí málo, aby roztáhla nohy. Kus starého chleba, který po povinnosti tak slastně jí, jakoby to byl humr, nebo pije odpornou kořalku, která by snad neměla být tak nazvána. Ano, tady se přihne k alkoholu snáze. Zapomíná se na to, kde tihle lidé jsou. Ve světě utrpení. Jestli existuje peklo. Tak je to tady! Jamese hned okradli o libru, o jednu jedinou libru a zbili ho ještě na rozloučenou. Pár podlitin, a obrovský monokl na levém oku. Tohle byl dárek na přivítanou. A teď druhý den spatří daleko děsivější hrůzu. Vidí matku, která sedí na ulici. Je jí jedno co se děje kolem, ale v náručí drží dítě. Miminko možná snad dva dny staré, je bílé jako stěna. James hned poznal, že dítě je po smrti a matka se ho snaží probrat. Lehce s ním třese. Její slzy tečou po její nešťastné tváři. Lidi kolem ní jen procházejí, vůbec si jí nevšímají. Je jim snad lhostejné, že matka prožívá utrpení?? Je jim snad lhostejné co bude s jeho matkou? Kde vezme peníze na pohřeb? To se jeho tělíčko bude rozkládat zrovna na ulici?! Ano, tohle je krutý svět. Svět chudoby, násilí, prodejného sexu a děsivých konců jeho obyvatel. Láska tu nemá místo. Tohle zatím James potkal…. A bohužel tohle nebude to jediné.


Zdroj videa: youtube.com

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 luc!k luc!k | Web | 3. února 2015 v 15:13 | Reagovat

Super :-)  těším se na další díl

2 Jack Jack | 5. února 2015 v 12:50 | Reagovat

Moje řeč. Už aby to bylo! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama