Şehzade Mustafa

7. listopadu 2014 v 11:50
Duše Rustema Paši odchází spolu s Mustafou. "Proč si tu? Čekal bych někoho jiného." Ptal se zvídavě Rustem. Mustafa se pousmál. "Jsem ten, který doprovází mrtvé Rusteme. Je to můj úkol. Ten nejvyšší mě k tomu pověřil. … Jsme zde. Nyní tě čeká soud, ale i setkání s těmi, které si ztratil." Rustem se podíval na Mustafu, byl značně nervózní. "Neboj se. Poznali jsme to všichni a všichni, kteří zde se ocitnou, to poznají taky." Rustem odchází, doprovázen pohledem Mustafy.
"Byl jsem Šehzade Osmanské říše. Syn Sultána Suleymana a Mahidevran Sultán. Dítě, které stálo mezi dvěma kameny. Byl jsem svědkem sporů mé matky s Hurrem. Zažil jsem boj s touhle silnou ženou. Zažil jsem pláč, zoufalství, vztek a křik matky. Byl jsem ten, který zradil. Byl jsem zabit. Chtěl jsem jinou budoucnost. Držel se sporů. Bratrů jsem si vážil, ale vždy to mělo své chyby. Vše, co jsem dělal, jsem myslel, že je správné. Vše, co jsem zažil, bylo někdy i kruté. Smrt mé drahé Efsun mě zasáhla. Mnoho žen mi zemřelo. Dítě mi zemřelo, můj maličký Suleyman. I mé první dítě, které ani nepoznalo světlo slunce. Každý den, i přestože byla jiná žena. Představoval si, jak by vypadalo, jaké by bylo. Smrt prošla mým životem několikrát. Zažil jsem pocity, které bych nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli. Soupeření s bratrem Mehmedem, hádky s otcem. Jeho smrt - Mehmeda, mě ranila. Byl jako můj bratr Mahmud. Tak rád jsem vzpomínal na svého zesnulého bratra. V mé duši byla propast. Nyní jsem mrtev. Jsem zde. Jsem ten, co doprovází mrtvé do světa, který neznají. Byl jsem jako oni. Byl jsem Šehzade, bratr, strýc, syn, zrádce, přítel i nepřítel. Člověk, který žil svůj svět, který měl svůj sen. Bojoval jsem za to, co bylo podle mě správné. A možná bych to udělal znovu. Stihl mě trest za to, co udělal jsem. Stihla mě minulost, když jsem myslel, že je za mnou. Byl jsem dítě, co poznalo více než by mělo. Bolest, křik a rány osudu, které můj život provázely. Byl jsem popraven. Dusil jsem se, mé plíce volali, krvácelo mi srdce. Byl jsem duch, který světem bloudil a tiše vzpomínal. Byl jsem s mrtvým bratrem Cihangirem. Byl jsem moc šťastný, že tíhu již nenosí. Byl zdráv. Byl osvobozen, ale smutek otce ho pořád volal. Slza mi ukápla, věděl jsem, že je vše u konce. Doprovázel jsem ho při poslední cestě v podobě dědečkova koně. Je to mým úkolem. Mnozí by mysleli, že trestem. Trest jsem si již odpykal sedm let. Ale odpuštění otce udělalo své. Poznal jsem, že vše co mě potkalo, byly zkoušky života, že lidi, které jsem potkal, byly buď dary, nebo tresty. Život je barevný, různorodý, tak jako lidi. Jsem rád, že jsem žil. Vše mě naučil život ale i smrt. "

Mustafa odchází pro dalšího mrtvého, další duši. Se vším se dávno smířil a odpustil.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama