Şah Sultán

10. listopadu 2014 v 20:47 | Alžběta T. |  Velkolepé století
"Sestra, matka, Sultánka. To jsem já. Şah Sultán. Žena, která se skrývala pod maskou. Nikoho nepustila jsem dovnitř. Vyrůstala jsem ve světě, kde není místo pro slabot, kde musíš mít hlavu, nevěřit nikomu, spolehnout se na sebe. Místo ti zajistí oddanost ke svým zásadám, chytrost, neukázání slabosti, umět využít situace, umět intrikovat a dostat se z průšvihů. Být středem vesmíru, ale přesto být v koutě, kde sleduješ vše co se jenom pohne nepatřičně.
Jsem Şah Hubban Sultán, dcera mocné ženy Ayse Hafsy Sultán a Sultána Selima Chána. Už od narození jsem pocítila, že jsem jiná než ostatní dívky, které se kolem mě pohybovaly. Musely se mi klanět, byla jsem spolu se svými sestrami středem pozornosti. Léta ubíhala, se sestrami jsme dospěli v ženy a otec náš zemřel. Rány, které zasáhly rodinu, byly pryč. Nastolila se vláda mého bratra Suleymana. On byl nadějí Osmanské říše. Měl velké plány, které podporovala jsem opodál, coby vdaná žena, matka dvou dcer.
Skrývala jsem se v koutku. Žila jsem svůj svět ve svém domě. Užívala jsem si postavení a snila s otevřenými víčky. Objevila jsem se po letech v paláci, kvůli smrti matky, která mě hluboce otřásla. Má matka byla prává sultánka, byla žena mocná, silná. Byla oddaná k tradicím říše, byla schopná dosáhnout na vrchol až do samotného nebe. Byla mým vzorem a teď je pryč. Svůj odkaz předala nám dál. Odešla velká žena. Situaci v harému jsem sledovala. Kroutila jsem hlavou nad druhou ženou mého bratra Haseki Hurrem Sultán. Konečně jsem stála jí v tváři v tvář. Poznávala jsem jí. Dříve chudá krymská otrokyně dosáhla vrcholu. Její charakter, její pohyby seznamovala jsem se s nimi. Byla jsem její přítelkyně. Pak díky ní zabil bratr svého přítele, Ibrahima Pašu. Kdysi mou lásku. Milovala jsem ho.
Svatba má to překazila. On našel si jinou v podobě mé sestry. Jeho smrtí odstartoval boj se mnou a s Hurrem. Měla jsem přehled. Poznala jsem jí. Roznětku odjistila sama. Teď je vhodná chvíle ukázat kdo je tady pánem. Hrozba jménem Hurrem je oproti mě odvar. Využívávala jsem svůj mozek, svého oddaného sluhy a manžela, který facku, jak bylo zle vrazil. Úspěch střídal neúspěch. Boj to byl plný intrik a vytrvalý a poznala jsem, jejího spojence v podobě její dcery Mihrimah, která jí byla čím dál víc podobná. Hatice Sultán, má sestra udělala chybu největší. Nechala jí unést. Sultán se nevzdával a chtěl jí najít. To byl začátek mé záhuby. Mihrimah mě vyštvala z paláce. Vzdala jsem se svého majetku, peněz. Je lepší ustoupit. Boj by to byl nekonečný a čím dál víc nebezpečný. Žila jsem jako žebračka. Teď jsem v paláci Edirne. Je opuštěný. Nikdo z paláce Topkapi neví, že jsem zde. Teď, ale srdce mi selhává. Mám pocit, že dávám nyní sbohem. Je kouzelná noc. Už jsem stará, ale nepřipadám si tak. Jsem z modré krve, z krve dynastie Osmanské říše. Jednou lid bude vzpomínat na mého bratra, ale i na mně a ostatní." Sestra Sultána Suleymana se dívá z terasy paláce na hvězdy v nebi. Ke vzpomínkám na minulost bloudí a čeká. Čeká na to až její osud se zpečetí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama