Pro Mustafu

9. listopadu 2014 v 22:55 | Alžběta T. |  Velkolepé století
Mustafo, můj synu. Vzdoroval si já to vím. Díra v srdci se nezaplní. Pláču nad tím, co si způsobil. Vzpomínky na Tebe, jako malého chlapce mi vhání slzy do očí. Zrada se však neodpouští, ale zapomínám na to, když ve vzpomínkách slyším tvůj dětský smích. Malý chlapeček se na mě dívá, chce si hrát a povídat. Tvým otcem budu však pořád, vzpomínky na tebe si budu uchovávat. Smutním nad tvým osudem, synu. Jed vzteku ovládnul tě, vedlo to k tvé záhubě. Ach synu, proč? Byl jsi jedním z nich, má krev, má pýcha, můj život. Ale přesto v hloubi duše jsi mé zlato. Můj syn.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama