Pro Firuze Hatun

9. listopadu 2014 v 23:20 | Alžběta T. |  Velkolepé století

Firuze Hatun, moje princezno, má lásko. Byla jsi ta, která dala mi pocit radosti, když ta pohasla. Dala si pocit svobody, když hrála tvá hudba. Cítil jsem pocit klidu, když jsi tancovala, za mé srdce si bojovala, dala svou duši. Upsala ses ďáblu, když málem přišla tvá chvíle. Já nemohl, miloval jsem tě velice. Dal jsem tě pryč, protože tvá smrt by mi zlomila srdce. Byla jsi ta, která prožila se mnou nádherné chvíle. Díky tobě jsem měl pocit, že žiji. Díky tobě nemůžu zapomenout na tu chvíli. Tolik žen bylo v mém srdci, ale zapomenout na tebe těžce bolí. Bolest zrady je jako bodání ostré dýky, ale přesto v mém stále místo máš. Nemůže mě to pustit dál. Nezapomenu jak jsi mé děti kolíbala, jak do dětské fantazie si rychle k nim dostala. Jak o Cihangira si starost měla a radost v jeho životě do očí přinesla. Ne, nejde zapomenout na to, že bylo mezi námi pouto, ale mělo to tak být, je čas opět znovu žít.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama