Narození a smrt

17. listopadu 2014 v 0:08 | Alžběta T.
Opět text, nebo scéna, kterou budete číst není ze seriálu. Je to jen hrstička z mé fantazie jak by se mi to líbilo.

Mahidevran Sultán sedí u postele vedle svého synka. Ví, že je nemoc nakažlivá. Už poslala pryč Mustafu a Raziyi, své další děti, aby se nenakazili. Nehleděla na to, že taky může umřít. Byla se synkem, to bylo pro ní důležitější. Doktoři nepomohli. Mahidevran je plná vzteku. Valide Sultán nic netuší. Nepomohla jí. Zastavila jí, kdy chtěla zabít Alexandru nyní Hurrem, která je těhotná. Čeká dítě Suleymana. Doufá, že porodí syna. Mahidevran cítí, že Sultánovu lásku ztrácí. Nese to těžce, obzvlášť, když se jí vysmívá další konkurentka Gulfem, i když sama je naplněna bolestí nad ztrátou syna. Její syn jí zemřel před nějakým časem. Nechala ho nakazit sama Mahidevran. Zabila ho. Uštědřila Gulfem tvrdou lekci a teď na to sama doplácí. Prožívá ty samé muka. S rozdílem, že je na to sama. Rozhodnutí sama takové učinila. Vidí svého šestiletého synka umírat. Mahmud. Je tolik podobný svému otci. Je její duše, její štěstí. Tak jako Mustafa a Raziye. Tolik silná žena Mahidevran, která již coby otrokyně v harému zažila tolik bolesti se trápí. Je sultánka, ale k čemu jí to je, když láska Suleymana odplula do jiných toků, když se musí dělit o lásku., kdy musí bojovat o alespoň kousek přízně Sultána, kterého nadevše miluje. Ach Alláhu, teď je s ní. A já tu uspávám synka. Bojím se tolik, že už se neprobudí. Nedokáže zadržet slzy zoufalství. Mahmud otevře oči. Je slabý. Nemoc ho užírá. Je bez života. Oči jsou prázdné, kdysi byly plné radosti. Chybí mu tatínek, který tu není. Již je s ženou, kterou miluje víc než jeho matku. Tatínek neví o nemoci, která syna sužuje zajímá se pouze o Hurrem a dítě, které otrokyně nosí pod srdcem.
Hurrem se Suleymanem v komnatě se na sebe láskyplně dívají. Jejich láska nezná hranic. Pak bolest Hurrem lomí. Začíná rození. Syn přichází. Kontrakce Hurrem už měla, jen chtěla být se sultánem, se svojí láskou. Dlouho to skryla teď přišla bolest, kterou nedokázala zdolat. Sultán drží svou Hurrem, která se sklání bolestí a volá o pomoc.
Mezitím Mahidevran svého synka drží za jeho dětskou ruku. Bolest v srdci jí ničí. Vzpomíná na Mahmuda, kdy se narodil, kdy ho poprvé vzala do náručí. Své čtvrté dítě. Slzy jí kapou do polštáře, hned vedle synka. "Mahmude, slunce mé nejdražší, všechno bude v pořádku. Ty se uzdravíš."
Hurrem rodí, Suleyman čeká na chodbě, slyší křik své ženy. Ženy svého srdce, tolik by si přál být v tu chvíli u ní. Držet za ruku a konejšit.
Mezitím v komnatě Mahidevran Mahmud najednou dostává záchvat. Mahidevran Sultán se zalekne. Začíná zuřivě volat o pomoc. Služebná přijde. "Zavolejte doktora, rychle!!!" Mahidevran vezme svého synka do náručí. "Máma, je u tebe synku. Hned to bude. Přijde někdo na pomoc." Mahidevran zoufale pláče. Trhá jí to srdce.
Hurrem tlačí jak může. Už brzy bude po všem. Ta bolest je strašná, ale za chvíli bude držet svůj poklad. Bolest cítí i Mahmud, ale ne zrození. Nýbrž umírání. Mahidevran je zoufalá. "Mahmude,…. Tak kde je doktor sakra!!!" Mahmud má otevřené oči a usmívá se. Což Mahidevran zaskočí. "Mahmude?... Synku?... Prosím, řekni něco…. Mahmude!!!!!!" Doktor přišel, ale bylo pozdě. Šehzade, syn Mahidevran Mahmud je mrtev. A zoufalá Mahidevran sedí na posteli v náručí má synka, kterého už nikdo nevzkřísí.
V komnatě sultána je však plno radosti. Narodil se zdravý Šehzade. Jako první kdo ho z dynastie vezme do náručí, po rituálech Osmanské říše je sám Sultán Suleyman. Je šťasten, spolu s Hurrem. Úsměvy jim tančí na rtech.
Mahidevran je plná vzteku na doktorku, které s chutí vrazí facku. Poté co láskyplně položila mrtvého synka. "Přišla si pozdě!!!" Mahidevran se otočí ke svému synkovi, neulevilo se jí. A s pláčem a křikem se složí k zemi. "Příliš pozdě." Pravila potichu. Ztráta syna. Znovu tohle prožívala. Dýchala těžce. Už nebude to co dříve.
Valide Sultán celá šťastná z radostné zprávy o narození dalšího vnuka jde pro Mahidevran. Celou dobu byla divná, nebyla ve své kůži. Jako by se bála. Valide měla pocit jakoby něco jí snacha tajila. Nechtěla v harému konflikty. Mahidevran několikrát chtěla zasáhnout nepatřičně. Chápala jí, ale Sultánka se má chovat vznešeně. Brát věci tak jak přijdou. Chtěla zabít. Zabránila Valide nejhoršímu. Mahidevran nevěděla, že Sultán ještě chová k ní úctu. A to podle Valide je lepší, než kdyby jí ztratila definitivně. I když Hurrem postupem času začala rovněž nenávidět. Její arogance jí lezla krkem. Nyní porodila Šehzadeho. Potomka dynastie. Nyní musí přivítat přírůstek. Poslední rituál říše.
Valide sultán slyší pláč Mahidevran. Po otevření dveří….Vidí jí na zemi plakat. Již je sama. Spolu se svým mrtvým dítětem. Doktorka již odešla, nechtěla jí Mahidevran už vidět a ani slyšet dýchat. Sultánka se podívá na postel. Vidí malého Mahmuda, který nehýbá se. Čas se zastavil, nastalo ticho. Jakoby ticho před bouří. Valide byla předtím plná radosti, je v šoku. Radost vystřídal smutek. S pláčem jde k Mahidevran. Obejme jí. "Proč si to neřekla?!" Valide je silná žena, jako žádná jiná. Postaví Mahidevran, značně zhubla, je bledá, kruhy pod očima, slzy v očích. Jako by byla stín osobnosti, která tu byla. Dívá se na svého synka spolu s Valide. Mahidevran mlčí. Služebná přichází. Je zděšena, když vidí malého kloučka nehybně ležet. "Přikryjte ho prosím, musíme jít. Mahidevran. Hurrem se narodil syn." Promluví potichu Valide. Mahidevran se na ní podívá. Vidí Validiny oči zalité slzami nad ztrátou vnuka. Beze slova se připraví a odchází s Valide, která ještě naposled pohladí vnuka. Slzy tekly proudem. Radostnou zprávu vystřídala ta nejhorší. Mahidevran se svým synem se rozloučí později, i když je to kruté. Tradice musí se splnit teď hned.
Po chvíli Suleyman drží v náručí svého dalšího synka. Hurrem se vítězně usmívá na Mahidevran. Ale Hurrem poznává, že něco není v pořádku. Valide se rovněž tváří nemile. Hurrem neví o té události, co stala se. Gulfem pátrá rovněž pohledem na Mahidevran. Jde vidět, že něco jí zlomilo, že nedokáže to skrýt ani chvilku.
Jen Suleyman se na ženy nepodívá. Žije chvílí radostnou. Narozením svého synka. Dostal jméno Mehmet. Nyní dává ho do náruče Hurrem, která usmívá se, je naplněna štěstím. Mahidevran se podívá poprvé na dítě. Dosud byla mimo. Myšlenky a duši měla někde jinde. A teď jde směrem k Hurrem, její výraz se změní. Suleyman a všichni jsou překvapeni. "Můžu si ho vzít do rukou?" zeptá se Mahidevran. Hurrem se podívá na Suleymana, který pohledem dává souhlas. Není to Hurrem po chuti, ale podá své dítě do náruče sokyni. Mahidevran nemůže spustit kloučka z očí. Něžně ho kolíbá. Vzpomíná na svého již zesnulého synka Mahmuda. Valide pláče. Suleyman si jí všimne. Tázavě na matku se dívá. Valide naznačí, aby šel za ní. Musí mu říct tu krutou zprávu. Mahidevran pořád dívá se upřeně na Mehmeta. Není podobný své matce. Připomíná jí jejího synka. Malinko se usměje. Věřila nyní v to, že Mahmud nezemřel. Nyní žije v Mehmetovi. Od teď ho bude chránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama