Haseki Hürrem Sultán

9. listopadu 2014 v 22:49 | Alžběta T. |  Velkolepé století
Můj příběh začal, když má rodina zemřela. Meč Tatarů zastavil jejich srdce, tím odstartoval můj smutek. Dýchala jsem těžce, jak smutnila jsem velice nad osudem těch, které jsem ztratila. V hloubi duše jsem je milovala! Polykala jsem slzy neštěstí nad ztrátou, která mi srdce zlomila, to jsem netušila, co můj osud chystá do budoucna. Vstoupila jsem do světa, který jsem neznala. Byla ve společnosti lidí, které jsem nenáviděla. Ztratila jsem svou svobodu. Nyní jsem věděla, že otrokyní budu. Slibovala jsem pomstu.
Až když jsem poprvé spatřila ho, samotného Sultána, když jsem na něho volala. Chtěla jsem smrt a místo toho jsem našla lásku v jeho očích, když mě chytil do náručí. Tehdy začalo srdce bít pro lásku, zapomnělo postupně na pomstu. Do komnaty Sultána byla cesta dlouhá, když má sokyně v lásce Mahidevran stala se druhá. Alláhu, jak zdálo se mi o něj sladký sen, ten pohled, když se díval na můj tanec a nyní jsem věděla, že náš tanec nekončí, na nekonečných tónech zamilovaného srdce. V tom okamžiku mi dal jméno. Nyní Alexandra, ruská dívka zemřela. Nyní jsem Hürrem , radost života Sultána, jeho životadárné slunce.
Okouzlil mě svým něžným citem. Dal mi nádherný dar, syna Mehmeda, kterého jsem kolíbala. Byl tak maličký, tak voňavý, můj mateřský cit se probudil a přála jsem si, ať nikdy to neskončí. Pak přišlo zklamání, dcera Mihrimah se mi narodila, ne proto že není Šehzade, ale v paláci, coby žena bude nikdo. Dala jsem jí lásku mou, je má krev a budu tu pro ni. Je to mé dítě, má holčička, nikdy nedovolím, aby jí někdo zničil, ať se moji nepřátelé opováží. Pak přišli další synové, mé tři další děti. Díky nim jsem měla pocit, že nejsem sama, díky nim jsem stále sílila. A dala šanci žít dál. Předávala jsem jim odkaz, jak nejlíp jsem mohla.
Překážky byli a budou v životě dost, zklamání smrt rodiny a Lea, který život si kvůli mě vzal! Mahidevran se nevzdala, do srdce mě dále bodala, ale já vždy vyhrála. Naučila jsem se trpělivosti, naučila jsem se být silná do poslední minuty. Zklamání tě naučí být opatrný, pomalu a vpřed ke svému cíli jít, ostré lokty získat a být schopná životem proplouvat.
Jsem lvice, co bojuje za děti, jsem ta, co poslední slovo vysloví. Jsem ta, která to nevzdala, jsem ta, která vstala jako Fenix z popela.
Moji nepřátelé mě několikrát zlomili, když dvě mé duše do nebe poslali. Mehmed a Cihangir mé děti, mé pýchy, mé perly. Srdce je samá díra. Zapomínám, že mám Sultána. Ohromná bolest, když matka ztratí děti, je strašná, jako by v mé duši byla propast, nic tu ztrátu nenahradí ani zbylé děti, které nadevše miluji.
Dostala jsem se na vrchol. Byla jsem ta, která změnila budoucnost. Byla jsem vesnická dívka, dcera, sestra, Leova láska. Když můj svět zničili, byla jsem otrokyní, sama a nemilovaná nikým. Pak jsem byla sultánovou hvězdou nejasnější, milovala jsem ho a miluji ho, tento cit ani smrt nezničí. Byla a jsem matkou svých děti. A stála jsem v čele harému, dřív nenáviděného místa, který domovem se mi stal… Ta, která vládne pevnou rukou, ta co bojuje za rodinu, za život svůj, za Sultána Suleymana. Byla jsem Valide Sultán. Vše co mě v životě potkalo, mělo svůj smysl. Vše co se stalo, mělo se stát, byla jsem v temném kruhu, v kruhu smutku a zoufalství, poznala jsem jak chutná život, rub i líc. Poznala jsem směs emocí.
Jsem ta, která byla na vrcholu. Jsem ta, která vládla po boku mého Sultána. Jsem ta, která rozhodovala, do poslední minuty žila. Jsem Haseki Hürrem Sultán, žena která to nevzdala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama