Gülşah Hatun

11. listopadu 2014 v 12:43 | Alžběta T. |  Velkolepé století
Procházím jako ostatní duchové, kteří zde za života pobývali v paláci Topkapi. Jsme duchové, kteří se dívají na lidi, které známe osobně. Dívám se na život v harému. V místě, kde jsem byla hlavní kalfou. V místě, kde několikrát jsem spustila chaos, vyšetřování. Byla jsem komorná Mahidevran Sultán. Pro ni bych i zabila, což několikrát jsem se o to pokusila. Zažila jsem s ní její utrpení. Slzy, které uronila pro lásku, by zaplnilo moře. To moře by nazváno mělo být neštěstí. Tolik jsem její bolestí s ní prožila. Lásku, sultánovu přízeň, znovu přála. Celá Sultánova rodina měla můj respekt, ale logicky, nejvíc Mahidevran Sultán, má paní. Jenom jediného člověka jsem nenáviděla v té době. Byla to Hurrem. Dříve ruská konkubína Alexandra, ta by neměla mít štěstí. Přála jsem jí hodně zla. Díky mě se dostal jed do její těhotného těla. Díky mě mohla být mrtvá. Jí štěstí, ale přálo. Vyvázla z toho, i ve chvíli, kdy i přes odpor své paní, dýku jí chtěla vrazit a cítit její vůni krve. "Ať už je konečně po tobě!" K mému neštěstí byla to její služka Gulnihal, která v té chvíli uspávala Hurremina syna Selima. Poznala jsem po tomto činu, hněv své paní. Zfackovala mě tak, že mou krev na rukou měla. Když probudila jsem se z bezvědomí, čas se nezastavil. Jak plynul, uzdravily jsme se obě. Já a Gulnihal. Rány na obličeji byly zahojeny. Vrátila jsem se ke své paní, která odpustila mi. Pak byla jsem hlavní Kalfou, užívala jsem si moci, kterou jsem měla. Terorizovala jsem, měla radost z neštěstí těch, kteří nebyli mi po chuti. Pocítila jsem zlobu Daye Hatun, kdy mi dala facku, až jsem upadla. Za to, že Nigar Kalfě jsem naznačila, kde být měla! Pak to tajemství, měla jsem je v hrsti. Valide Sultán to zabilo. Ibrahim, ten had, chtěl mě zabít díky tomu. Vyvázla jsem, ale měla jsem ošklivou památku. Rozhodla jsem se ho zabít, zničit, bít se za život, vychutnat pomstu. Přešla jsem na druhou stranu. K člověku, kterého jsem nenáviděla a přála neštěstí, ale k člověku, který také k Ibrahimovi nenávist cítil, k Haseki Hurrem Sultán. Cesta k ní byla trnitá. Nedůvěřovala mi, ale nakonec přece jenom jsem se k ní dostala, když tajemství jsem jí prozradila. Tajemství, které Ibrahima by zničilo. Měla jsem radost, co s Hurrem Sultán jsme spustily. Díky naší spolupráci dokázala to, dokázaly jsme to. Z Hurem se stala Valide Sultán. Má paní, která šanci mi dala, kdy zavrhla mě Mahidevran. Její nepřátelé i moji se klepali strachy. Teď můžeme ukázat, co v nás je. Pak ta chvilka, kdy zavřená jsem byla! Chtěla jsem zabít Hatice Sultán. Pomalu jsem šla do její komnaty, kde poklidu spala. Polštář do ruky jsem vzala. Bojovala jako lvice o kousíček vzduchu, vyvázla mrcha, snažila se utéct, vykřiknout poplach. Nedala jsem jí šanci, nastal pro ni boj o život. Dala jsem jí s chutí facku tak silnou, až spadla k zemi. Sedla jsem si na ní a užila si moc, kterou jsem nad Sultánkou měla. Už neměla respekt, neměl ho u mě už nikdo. Připravila jsem nůž, napřáhla ruku. Teď poteče krev dynastie. Vychutnávala jsem si moc, kterou jsem v tu chvíli měla. A pak, někdo mě překvapil, vzal mi nůž a probodl mi břicho. Byla to ta bestie Nigar Kalfa, že jsem jí nepodřezala hrdlo, když možnost jsem měla. Zachránila ženu, kterou podvedla, zachránila ženu, která překážela jí v cestě. Má duše vystoupila z mrtvého těla. Viděla jsem Nigar Kalfu jak stojí nade mnou. Viděla jsem Hatice Sultán, byla v šoku. Dívala se na mě, jako na noční můru. Pak přišla Hurrem Sultán k Hatice a odvedla jí. Teď se procházím. Proč zde tu sem? Kvůli tomu jaká jsem byla bestie? V harému není místo pro lásku, objetí, smích, zde je třeba být potvora. Zde je třeba být ta bestie. Je to místo, kterékřišťálové srdce ničí. Je to místo, kde nesmí se ukázat slabost. Harém byl můj domov.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama