Gülfem Hatun

11. listopadu 2014 v 22:44 | Alžběta T. |  Velkolepé století


Gulfem Hatun, pro mě jsi první láska. První dívka, která mé srdce hřála. Dala si mi syna, můj poklad. Jenže neštěstí k nám vtrhlo, když anděl smrti v jeho kolébce ho pohladil. Poznal jsem první bolest. Slzy Ti kutálely po tváři, bolelo to. Život našeho syna, anděl nám ho vzal. Naše láska to nepřežila. Odplula dál. Bála ses, já taky, báli jsme se oba dalšího zklamání. Nemyslel jsem na sebe, ale na Tebe. Bolelo by to vidět Tě opět trpět. Vzdali jsme to oba, drahá Gulfem, protože si byla prvním mým sluncem. Prošla si první se mnou cestu. Byla si mi oporou a stála si při mě na mém začátku. Zanedbával jsem Tě já to vím, během toho si zrála v ženu, která pomáhala v harému. Kdy si pečovala, starala, kdy si dala pozor na moji sestru. Hodná, čestná jsi byla, těchhle vlastností ses nevzdala. Byla jsi křehká, ale přesto silná duše. Proto uctívám Tě dodnes, do poslední minuty svého bytí, i když ses postavila proti mě, jako matka dětí. Za ochranu mých synů ses vzdala všeho, protože si v nich viděla našeho syna zesnulého. Uctívám Tě jako přítelkyni, která mě zná jako nikdo jiný. Ty jsi stála mezi dvěma kameny. Bojovala si jako lvice, ale tím si ukončila život, mrzí mě to velice. V srdci si Tě budu hřát. Odpouštím Ti zradu ve jménu mých synů a našeho syna. Ztraceného anděla, odpouštím Ti, ať můžeš v klidu spát po boku našeho syna být a znovu najít ztracený klid.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama