Efsun Hatun

11. listopadu 2014 v 12:57 | Alžběta T. |  Velkolepé století
První moje láska. Opravdová žena, která ovládla mé srdce. Dívám se na měsíc a vybavím si ten tvůj smích, ten tvůj tanec, který mě dočista okouzlil. Ten tvůj hlas, který mě uklidnil, tvé objetí, které mě hřálo, vlasy ke kterým jsem rád si přivoněl. Lásku k Tobě jsem si hřál a hřeju i dodnes, i když do mého života vstoupila jiná. Pořád jsi v mém srdci a v myšlenkách. Těžce se vyrovnává s bolestí, s tou ztrátou. Cením si toho, že si přiznala svou vinu, ale cítil jsem a v Tvých očích viděl lásku. Nenáviděl jsem chvíle, kdy si plakala. Nenáviděl jsem chvíle bez Tebe. Nenávidím ženu, která způsobila bolest. Do srdce mě bodl šíp, kdy dítě naše nám vzali. Byl jsem tak šťasten, když jsem se dozvěděl, že v srdci nosíš kousek mé duše, mého srdce, naše společné dítě. Každý den si říkám, jak by vypadalo, jaké by bylo. Slzy přitom mi padají, nehodlám zadržet je. Chci vidět Tě živou. Být zase s Tebou. Kdyby si vstala z mrtvých, jak šťastný bych byl. Spolu s tebou můj svět zářil barvami. Tvá smrt to ale zničila. Vše hořelo ve mně. Dýchal bych pro Tebe, teď vím jistě, že žiji díky Tobě. Žiji za nás. Vím, ale jedno jistě, že jednou budeme opět spolu, všichni tři.

Zdroj foto: Facebooková stránka Velkolepé století

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama