Daye Hatun

16. listopadu 2014 v 23:16 | Alžběta T. |  Velkolepé století
"Byla jsem v harému již tolik let. Díky tomu místy mé srdce muselo být led.
Jsem služebná své paní, oddaná do posledního dechu.
Kdybych mohla, dala bych své paní více času, ať její smrt se oddálí. Ta bolest už nepřebolí. Dost utrpení. Harém se nikdy nezmění. Prožila jsem vyhnanství. Prožívám bolest v srdci oddané služebné. Smyčku kolem krku svážu. Svůj život ukončím. Nechci žít se špatným svědomím, které dusí. Sultán to pochopí, je jako můj syn. Děkuji Alláhu za svou paní, že jsem mohla být s ní, dívat se jí do očí. Tolik si jí vážím, i když už není. Cítím, že je stále se mnou. Já hloupá porušila jsem rozkaz, jak moc bych to vrátila zpět. Chybí mi paní má. Jdu za ní do oblak, do říše, ze které nikdo neodejde. Projdu očistcem. Udělala jsem pro ochranu Valide hodně. Viděla jsem spolu s ní první kroky, slyšet první slova jejího syna. Měla jsem čest být jeho chůva. Dát mu lásku a objetí. Byla jsem jeho druhá matka. Přeji mu štěstí a lásku. Přeji dobré mu k životu. Díky za odpuštění své paní. Bohužel vše zkazila láska, tajemství, které mělo svou dohru. Díky tomu jsem zažila vydíraní a strach. Díky tomu je moje paní mrtvá! Teď odcházím, už pomalu necítím dech. Je to, jako by má hlava za chvíli praskla. Pomalu se dusím, mé plíce volají o kousíček vzduchu. Najednou zastavil se dech, srdce už nebije. Daye Hatun otočí se a vidí sebe. Jak visí mrtvá, bez života. Vidí světlo, tak zářivé, oči jí šťastně září vidí stín své mrtvé. Valide jí podává ruku s úsměvem. "Je po všem Daye. Bude dobře. Odpustila jsem ti. Teď musíš se mnou jít." Daye odchází za svou paní. Je plná štěstí po chvíli plné bolesti. Daye Hatun a Valide Sultán se vezmou za ruce. Odcházejí spolu za světlem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama