Ayse Hafsa Sultán (Valide Sultán)

10. listopadu 2014 v 21:06 | Alžběta T. |  Velkolepé století
Má matko, první ženo mého života, která do náručí mě vzala. Žena, která odkaz svůj mi předala, která zažila tolik bolesti, která získala zkušenosti, která dala život svých dětí. Vždy jsem hrdý, že můžu říct čí jsem syn. Jméno ženy, která viděla první mé krůčky a slyšela první má slova zní Ayse Hafsa Sultán. Jak hrdě to zní, jakoby předpovědělo kdo jsi. Moudrost, kterou si mi vštěpila, rady do života mi pověděla. Byla jsi má milovaná maminka. Vynořila se mi matná vzpomínka, kdy si seděla vznešeně, já na tebe jsem hleděl, podívala ses do mých nevinných, zářivých očí, věděla si že chci být středem tvé pozornosti, vzdala ses a chytila mě. Žádala si, ať nás služebné nechají o samotě. Vzala si mě do náručí. Slzy se ti kutáleli po tváři. Kvůli bolesti, kterou jsem netušil. Začala si mi zpívat o životě plný lásky, snila si s otevřenými víčky, ten zpěv mě ukolíbal. Byl jsem šťasten, a nechtěl aby tvůj zpěv byl ukončen. Vznešená seděla si, když komorná tvé havraní vlasy česala a já na klíně pozorně se díval. Každé noci, dny kolíbala si mě, celý život strachovala se, starala ses jako nikdo jiný. Dokázala si vychovat čestného muže. Vím že dělám chyby maminko, ale vím že jsem pořád tvé sluníčko. Jsi můj vesmír, které zaplnili mé hvězdy. Jsi žena, která naučila mě síly, ale zažila i bolesti. Žila jsi do poslední minuty. Jsi ta, které nádherné vlastnosti nechyběly. Byla jsi mojí maminkou. Chci abys mé slova slyšela, kéž by si tady byla. Způsobil jsem ti slzy v dospělosti, jak moc mě to teď mrzí. Dal bych cokoliv kdybych byl v té chvíli, v které si vydechla naposledy. Kdy jsme měli prolomit ledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama